Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je pro Tebe nepříjemná představa, že bys musela na výletě na velkou. I to se stát může. Obecně je dobré mít u sebe toaletní papír nebo vlhčené kapesníčky, i pro případ, že bys potřebovala jít na malou. A pokud by ta situace opravdu nastala, můžeš oslovit jakéhokoli vedoucího nebo to říct kamarádce, aby Ti neutekli, a odběhnout si na nějakém vhodném místě, kde se budeš moc trochu schovat za strom nebo křoví nebo něco podobného. Případně si můžeš dopředu zjistit, jestli po cestě bude nějaké místo, kde si budete moci odskočit, třeba restaurace, nějaký kemp s kadibudkami a tak podobně. Samozřejmě si můžeš zkusit odskočit preventivně před odchodem, což samozřejmě nejde vždycky zařídit. Klidně si o tom, jak řešit potřebu na výletě, můžeš popovídat i s rodiči, kamarády, nějakou prima vedoucí, prostě s někým, komu věříš, ačkoliv si umím představit, že může jít o poměrně choulostivé téma.

Užij si prima tábor,
Modrá linka

Ahoj kluku,

Posilovací cviky (kliky, dřepy, sedy-lehy) bývají při pravidelném vykonávání velmi účinné, avšak viditelné posílení svalstva se zpravidla dostavuje až po několika týdnech. Dva týdny zatím představují poměrně krátkou dobu.
„Viditelný“ účinek posilovacích cviků závisí také na množství tělesného tuku. Pokud jsi štíhlý, budou se posílené svaly pod kůží zřetelně rýsovat. Jestliže jsi však vybavený silnější vrstvou tuku, ani posílené svaly přes tuto vrstvu „nebudou vidět“.
Posilovací cviky slouží k posilování svalstva. Kdybys chtěl dosáhnout zhubnutí, doporučoval bych spíše některou z komplexních pohybových aktivit (patří k nim například plavání, jízda na kole, v zimě lyžování a podobně).
Někteří dospívající lidé jsou zklamaní, když se výsledky cvičení nedostavují hned, a proto si „nakládají“ čím dál více cviků. Avšak za přiměřenou zátěž pro dospívajícího jedince (s výjimkou osob zařazených do intenzivního tréninku, které jsou pod kontrolou sportovního lékaře) lze považovat nejvýše pět sestav cviků denně, přičemž každá sestava zahrnuje 10 až 20 provedení cviku. Celkově se tedy jedná o vykonání 100 posilovacích cviků denně.
Ani dlouhodobé cvičení nemusí vést k takovému výsledku, který možná očekáváš. Pamatuj však, že silné a zřetelně vystupující svaly nevypovídají ani tak o „zdravém životním stylu“, jako spíše o nedostatku potravy a těžké fyzické námaze. Jinak řečeno, ve snaze získat pevné a výrazně vystouplé svaly bys neměl svoje tělo vystavovat větší zátěži, než takové, kterou dospívající organismus snese, aniž by došlo k narušení jeho zdravého vývoje. Jak jsem uvedl již výše, takovou přiměřenou zátěž představuje nejvýše 100 cviků denně.

To je neobyčejně zajímavá otázka, díky za ni. Napřed se podíváme na lidi obecně: někteří lidé při přemýšlení používají slova, jiní spíše obrazy, jiní obojí. Pro některé je dominantní slovní složka, pro jiné ta vizuální.
U hluchých lidí (těch, kteří jsou neslyšící od narození) je velmi nepravděpodobné, že by mysleli ve slovech, viz studie z roku 2006. Někdy ale mohou v rámci těchto obrazů vidět třeba znakové symboly nebo pohybující se rty, což pro ně nese podobný význam, jako pro nás slova. Zajímavé je, že řečové centrum mozku se u hluchých lidí umí „přeorientovat“ na chápání znakové řeči (dle této studie).

Ahoj,
štve Tě, že jsi hodně vysoká. Ptáš se nás, jestli jde růst nějak zastavit.

Alík není zdravotní poradna, tak Ti na to neumíme odpovědět. Nejlepší je obrátit se na svého praktického lékaře, který může posoudit, zda bude růst pokračovat, nebo ne, a který by Ti na Tvoji otázku měl dát odpověď.

Rozumím tomu, že Tě štve, pokud jsi vyšší než Tvoji vrstevníci. Je přirozené, že nás znejišťuje, pokud se něčím od většiny lidí odlišujeme, chceme být raději jako všichni ostatní. Současně je normální, že každý z nás se vyvíjí různě rychle a také jsme různě vysocí a celkově vypadáme každý jinak. Když se podíváš kolem sebe, skoro všude najdeš různé odlišnosti. Nejen že jsme každý něčím jiný, jsme také každý něčím jedineční, tak jako jsi i Ty.

Často se stává, že když člověk na sobě něco nemá rád, druzí ho třeba právě pro to mohou obdivovat nebo mu to dokonce závidět. Hodně lidí by na svém těle chtělo něco měnit a někdy pokud se to změnit podaří (když to jde), najde se zase něco dalšího, pro co člověk se sebou není spokojený. Proto dobrou cestou, spíš než se snažit měnit, může být pokusit se přijmout taková, jaká jsi. Může Ti pomoci třeba zamyslet se nad tím, v čem je Ti Tvá výška ku prospěchu, za co bys jí mohla poděkovat. Třeba něco najdeš.

Pokud by Tě to dál trápilo, nezůstávej na to sama, svěř se třeba kamarádce anebo i doma, sdílení může pomoci. Třeba se dozvíš, že i ostatní mají o sobě pochybnosti, někdy dokonce i ti, u kterých bychom to nečekali. Kdybys o tom neměla s kým mluvit, je možné probrat to i s psychologem/psycholožkou, třeba někoho takového máte ve škole.

Držíme Ti palce,
Modrá linka.

Ahoj holko,

Lidské smysly včetně zraku sice trénovat lze, nikoli však způsobem, který je popisován v různých návodech typu „jak se zbavit brýlí“. Možná, že ses už setkala s popisem jakési „oční gymnastiky“, při níž se pohybuje očima do stran, nahoru a dolů, nebo se zrakem „opisují“ různé číslice a podobně. Avšak veškerými takovýmito „cviky“ dochází pouze k posilování okohybných svalů (tj. svalů, které zajišťují pohyby oka) a nic více.
Zrak sám o sobě lze „trénovat“ pouze zaostřováním. Provádí se to tak, že nejprve zaostříš zrak na nějaký blízký předmět, a poté jej přeneseš na předmět vzdálenější. Jak jsi už možná poznala, když se na nějaký předmět, například na tištěný text, díváš jakoby „tupě“, všechno Ti splývá a vypadá rozmazaně, ale když zaostříš, písmena před Tebou najednou vystoupí naprosto zřetelně. Podobně se dá pohlížet i na jakoukoliv jinou věc, která má alespoň jakžtakž zřetelné obrysy.
Pro začátek pomáhá si přibližně 20 cm před obličejem vztyčit jeden prst a zaostřit na něj zrak. Zaostřování se provádí tak, že se soustředěně díváš na daný předmět, respektive se snažíš co nejostřeji vnímat jeho obrys. Když se Ti to podaří, tak přeneseš pohled ze vztyčeného prstu na nějaký předmět „v dálce“, například na anténu na střeše protějšího domu a podobně.
Nicméně ze všeho, co o sobě v tomto dotazu píšeš, mám dojem, že nošení brýlí není Tvůj problém, a že se jich nepotřebuješ stůj co stůj zbavit. Brýle jsou nejen optickou pomůckou, ale mohou sloužit i jako módní doplněk. Pokud se stanou součástí image člověka, který je potřebuje, je to vlastně ten nejlepší způsob, jak se s nutností jejich používání vyrovnat.

Ahoj holko,

Nejprve bys měla uvážit, zda si opravdu chceš holit ochlupení na tak citlivé části těla. Někteří lidé si pubické ochlupení (tj. ochlupení v okolí pohlavních orgánů) holí, jiní nikoliv. Pokud Ti však ochlupení z nějakých důvodů vadí nebo překáží, samozřejmě si jej můžeš upravovat, a to buď zastřihávat, nebo přímo holit.

V podstatě máš na výběr ze dvou možností. Jednou z nich je tzv. mokré holení, tj. holení pomocí ručního holicího strojku. K tomu budeš potřebovat ještě pěnu nebo gel na holení. Rozhodně nedoporučuji používat ruční holicí strojek „nasucho“, tedy bez pěny nebo gelu. V takovém případě totiž dochází k nadměrnému tření mezi povrchem těla a hlavicí strojku, což může vést k poranění. Druhou možností je tzv. suché holení pomocí elektrického holicího strojku či depilátoru. Jeho pořizovací náklady jsou sice vyšší, ale vydrží několik let a jeho používání je snadnější a pohodlnější.

Při holení pubického ochlupení (tak se nazývá ochlupení nad pohlavními orgány) je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Protože chloupky dorůstají délky několika centimetrů, je vhodné si je před prvním oholením nejprve zkrátit nůžkami na 0,5 - 1 cm. Delší chlupy by totiž ucpaly hlavici strojku, ať už se jedná o strojek ruční nebo elektrický.

Při samotném holení je důležité zaujmout takovou tělesnou polohu, ve které jsou pohlavní orgány co nejlépe přístupné. Další důležitá věc je, aby pokožka, kterou si právě holíš, byla pokud možno co nejvíce napnutá. Při holení napnuté pokožky je totiž mnohem nižší riziko poranění. K průběžnému napínání pokožky lze použít volnou ruku (tu, ve které nedržíš strojek). Někde se můžeš dočíst, že holení chlupů proti směru jejich růstu přispívá k jejich zarůstání. K tomu však může docházet i při holení po směru růstu. Jediným způsobem, jak zarůstání dorůstajících chloupků zabránit, je použití vhodného krému na oholená místa (viz níže).

Dále je třeba věnovat pozornost ošetření pleti po holení. Tím nemám na mysli různé vody po holení, jejichž používání spíše nedoporučuji (vysušují a dráždí pokožku), nýbrž vhodný krém, například panthenolový krém nebo alespoň pleťový krém pro citlivou pleť. Důvodem je, že pokud kůže zůstane suchá, dochází k zarůstání dorůstajících chloupků pod svrchní vrstvu kůže, což vyvolává drobné zánětlivé reakce v podobě červených pupínků. nanesením pleťového krému nebo panthenolové masti a podobně se pokožka zvlhčí a zvláční, a tudíž k zarůstání chloupků nedochází. Krém naneseš nejprve hodinu po oholení a poté jednou až dvakrát denně po dobu dvou až tří dnů po oholení.

Ahoj,

prodejnost lubrikačního gelu není vázaná na určitý věk - jedná se o volně prodejnou hygienickou potřebu.

Ahoj, na smyslové vjemy reagují různí lidé různě. Někdy jde o nějkou asociaci psychologického původu. Existují lidé, kteří mají konkrétně na zvuky extrémní reakce.
Může ale jít jen o normální nepříjemný pocit, o jakousi primitivní zpětnou vazbu, která má mozku signalizovat potenciální nebezpečí.
Pokud tě to nijak neomezuje, nedělej si s tím hlavu. Pokud bys s tím ale měl problémy, zeptej se na to lékaře nebo specialisty. Stejně tak kdybys pociťoval bolest.

Ahoj holko,

1) Proces růstu nemusí probíhat zcela plynule. Naopak, po prudkém růstu na začátku puberty (neboli po tzv. růstovém spurtu) si tělo potřebuje nějaký čas odpočinout, takže se růst poněkud zpomalí. U dívek nastává toto zpomalení okolo třinácti let věku (u chlapců okolo čtrnácti), ale může to být až o dva roky dříve, nebo naopak o dva roky později. Pro posouzení, zda netrpíš poruchou růstu, by ještě bylo třeba sestavit individuální růstový graf. Nicméně vzhledem k tomu, že Tvoje tělesná výška je vzhledem k Tvému věku a pohlaví naprosto normální, bych dočasné zpomalení růstu nepovažoval za projev nějaké poruchy.

2) Vzhledem k Tvému věku a pohlaví je Tvoje výška i hmotnost naprosto normální. Výšku máš dokonce mírně nadprůměrnou, hmotnost se velmi blíží průměru. Podrobněji viz odpověď na Tvůj dotaz ze dne 9. prosince.

Ahoj,

děkujeme Ti za sdílení a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Nemyslím si, že by Tvůj dotaz nedával smysl, podobné trápení jako Ty má spousta dospívajících, nejsi v tom rozhodně sám. Dokonce i dospělí lidé se často trápí kvůli nějaké části těla, která se jim úplně nelíbí. Říkáš, že Ti dělá potíže přijmou své tělo takové, jaké je. Zmiňuješ se především o délce Tvých vlasů a Tvém obličeji. Představuji si, že i mě by velmi trápilo, kdyby se mi někdo kvůli mým vlasům nebo obličeji smál. Zároveň uvádíš, že ještě nedávno ses cítil v pohodě. Mrzí mě, že kvůli ostříhaným vlasům se nyní cítíš o tolik hůř. Umění přijmout sám sebe a mít sám sebe rád je náročný úkol, téměř každý má o sobě někdy své pochybnosti, a proto je práce na vlastním sebevědomí a sebelásce během na dlouhou trať. Moc bych Ti přála, aby se Ti podařilo přijmout Tvé neoblíbené části těla. Pokud je to pro Tebe ale nyní příliš náročné, bude stačit, když si sám na sobě budeš všímat částí těla, které se Ti naopak líbí a které z Tebe dělají jedinečnou osobu. A nemusíš zůstat pouze u částí těla, věřím, že máš i spoustu vlastnosti, které by stály za ocenění. Nezapomeň, že i když je tělo obzvláště důležité, nedefinuje naší osobnost a nejdůležitější je to, co máme uvnitř.

Ale i tak se Ti nedivím, že se Ti nechce do školy, pokud se Ti všichni smějí. To není v pořádku a není to od nich fér. Přesto doufám, že to nejsou opravdu všichni, kdo se Ti takhle smějí, ale že je ve škole i někdo, kdo se Tě zastává nebo se Ti nesměje. Mít u sebe nějakého spojence je vždy lepší, než čelit tomu celému sám. Proto bych byla i ráda, kdyby sis pro sebe nějakého spojence vyhledal. Takovým spojencem může být kamarád, spolužák, učitelka, rodiče nebo někdo z rodiny nebo školní psycholog/psycholožka. Zároveň je v pořádku hledat v sobě sílu a zkusit se vymezit vůči těm, kteří se Ti vysmívají. Možná si ani neuvědomují, jak moc Tě celé jejich vysmívání trápí. Také my jsme Ti nadále otevřeni, kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz, můžeš volat, chatovat, zvolit cestu, která Tobě vyhovuje a společně tuto situaci můžeme probrat více do hloubky.

Přejeme, abys našel pro sebe podporu, kterou potřebuješ a situace se obrátila k lepšímu.

Modrá linka

Ahoj holko,

Část těla, kterou v dotazu zmiňuješ, se nazývá hrtan neboli larynx. Stěny tohoto trubicovitého orgánu jsou zpevněny chrupavkami, k nimž je upnuto 7 párů svalů. Díky pružnosti svalů a vazů v přední části krku je hrtan pohyblivý. Jeho poloha se více či méně výrazně mění například při polykání (kdy se zvedne nejprve nahoru a poté dolů), při kašli a podobně. Tudíž je naprosto normální, že můžeš hrtanem pohybovat do stran pomocí dlaní či prstů. Když už však něco takového zkoušíš, postupuj jemně, ať si nezpůsobíš pohmožděniny krku.

Ahoj Anet,

K posílení svalstva horních končetin přispěje už samotné veslování. Jinak lze na posilování svalstva končetin doporučit klik neboli vzpor ležmo, na dolní končetiny pak zejména dřep. Měly by se střídat široké a úzké dřepy (rozdíl spočívá ve vzdálenosti dolních končetin od sebe), protože každý z těchto dvou druhů dřepu posiluje jiné svaly. Před vykonáváním posilovacích cviků je však vždy vhodné zařadit několik cviků protahovacích (zanožování a podobně).
Nejvyšší „bezpečná“ zátěž pro dospívajícího jedince činí 5 sestav posilovacích cviků denně, přičemž každá sestava obsahuje nejprve 10, později 20 provedení cviku. Přitom se cviky sčítají, takže denně můžeš cvičit například 50 dřepů a 50 kliků, ovšem nikoliv najednou, nýbrž rozdělené do sestav.
Ještě lepší by bylo, kdybys měla možnost cvičit na hrazdě, protože velmi účinnými cviky na posílení horních končetin je přitahování, a to podhmatem i nadhmatem (opět platí, že každý z obou způsobů vede k posílení jiných svalů). Nepředpokládám, že by sis domů pořizovala hrazdu, ale pokud Ti to dovolí učitel(-ka) tělocviku, možná bys mohla používat hrazdu v tělocvičně.

Ahoj z Modré linky,

chápu, že je nepříjemné, že se Ti mastí vlasy. Nejsme odborníci v této oblasti, přinejmenším existují přípravky na konkrétní typy vlasů, ať již mastné či suché. Jestliže zatím tedy nepoužíváš, můžeš se třeba s mamkou (nebo jiným blízkým člověkem) domluvit a koupit šampon a kondicionér právě na mastné vlasy. Možná i ona má stejný typ vlasů jako Ty, možná by Ti mohla poradit ona sama nebo jiná blízká žena - babička, teta nebo i kamarádka. Také byste případně mohly zkusit hledat na internetu nějaké další nápady, dříve lidé používali různé bylinky, koření, plody přírody. Z odborného hlediska je také možné poptat se u kadeřnice, která by měla mít, co se týká typů vlasů, největší zkušenosti.

Přejeme prima dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že se s kamarádkou nad podobnými věcmi zamýšlíte, naprosto chápu, že Vás téma zajímá a že může být často komplikované přijít na nejvhodnější způsob, jak v dané situaci reagovat.

Ptáš se na to, co by měla nezletilá osoba udělat, pokud někomu pošle nahou fotku a ten dotyčný ji kvůli té fotce bude vydírat. Ze všeho nejdůležitější je nezůstat v tom sám/sama, ale obrátit se na nějakého člověka, kterému tato osoba důvěřuje (nejlépe na nějakého dospělého např. rodiče, babička, dědeček, učitel, školní psycholog,..). Pokud by se ta osoba styděla nebo neměla komu jinému se svěřit, může se obrátit na kteroukoli linku důvěry, kde jí pomůže odborník, který se pokusí najít řešení této situace. Je také dobré si ukládat veškerou komunikaci s člověkem, který ji vydírá. Může to sloužit jako důkazní materiál. Šíření nahé fotografie nezletilé osoby a vydírání je trestným činem a ten kdo se takového jednání dopouští proto může být stíhán policií.

Tvůj dotaz nám ani trochu tématem nepřijde nevhodný. Naopak je moc dobře, že ses zeptala, když Ti s kamarádkou nebylo něco jasné. Věříme, že mnoho nezletilých, ale i dospělých osob, se s takovým problémem může setkat, a proto nás Tvůj dotaz inspiroval k tomu, abychom přidali nějaké informace “nad rámec”, které by mohly pomoci Tobě, ale i jiným lidem.

Nudesky (z anglického slova nudes), neboli nahé fotografie, jsou v současnosti čím dál rozšířenější formou komunikace. Jde v podstatě o to, že se člověk vyfotí buď ve spodním prádle nebo úplně nahý/nahá. Na takové fotografii může být vidět určitá část těla, velmi často i genitálie, někdy je tam tělo skoro celé.

Je velmi důležité rozlišit kontext, ve kterém se takové fotky posílají. Jsou vyžádané a mezi pisateli je nějaký intimní vztah? Nebo je to nevyžádaná fotka od někoho, od koho takovou fotografii ani dostat nechceš? Podle toho se bude odvíjet i reakce.

Mnoha lidem se stalo nebo někdy stane, že od někoho dostanou nahou fotku, o kterou si neřekli, kterou nechtějí a která je může docela zaskočit. Takovým příkladem může být, když kluk pošle nějaké holce fotku svého penisu (tzv. dickpic), aniž by o to dotyčná stála. V takovém případě je úplně na místě fotku smazat, rozhodně ji nikam nešířit, a osobu buď ignorovat a nebo dotyčnému přímo říct, že takové chování není v pořádku a vymezit se mu. Může to být třeba něco jako: “Takové fotky už mi neposílej. Je mi to nepříjemné.” nebo “Nepřeju si, abys mi takové fotky posílal/a.”

Občas se může mladý člověk ocitnout v situaci, kdy by sám chtěl/a nějakou nahou fotku poslat. Může to být třeba ve vztahu, kdy je to vzájemné a chtěné, kdy zjistíme, že ten druhý o takovou fotku stojí. Určitě je ale vždy na místě si opravdu rozmyslet, jestli je nutné fotku posílat, nebo se dá to, co bychom fotkou chtěli/y sdělit, vyjádřit i jinak. Někdy se může stát, že partner/partnerka o takové fotky požádá, ale tomu druhému se do toho z nejrůznějších důvodů nechce. V takovém případě bychom se vždy měli řídit tím, co chceme a co je nám příjemné a je naprosto v pořádku si za svým rozhodnutím stát.

Ani ve vztahu s blízkým člověkem není posílání nahých fotek bez rizika, nikdy nevíme, jak se bude vztah dál vyvíjet, jestli se ten druhý nerozhodne fotku poslat nebo ukázat dalším lidem. Zároveň je důležité si uvědomit, že v momentě, kdy jakoukoliv fotku někomu pošleme, někam umístíme, ztrácíme nad jejím dalším “životem” kontrolu. Proto je fajn dodržovat několik zásad, které mohou snížit pravděpodobnost, že se nějaká taková fotografie v budoucnu obrátí proti nám. Důležité je na fotce vynechat vše, co by člověka mohla nějak identifikovat - tedy obličej, znaménka, případně tetování nebo piercing ale také pozadí fotky. Takovou fotkou, která totiž neukazuje jednoznačně, že jsme to skutečně my, je pak těžší nás vydírat.

Pokud už nastala situace, že je člověk svou nahou fotkou vydírán, je naprosto na místě to řešit. Jak už bylo dříve zmíněno, nejlepší je se svěřit nějakému dospělému nebo odborníkovi (např. rodiče, učitel/ka, školní psycholožka, linka důvěry) a společně zkusit najít nejvhodnější postup. Rozhodně je všechna vina na straně toho, kdo takovou fotku šíří, kdo pomocí ní vydírá. Je určitě fajn ukládat veškerou komunikaci, pomocí které k vydírání dochází. Vydírání i šíření takových fotografií, zvlášť je-li na nich osoba mladší 18 let, je trestný čin a nikdo, kdo pošle svou nahou fotku, si takové jednání rozhodně nezaslouží.

Někdy se stává, že nahé fotky od nezletilých osob láká dospělá osoba, či dospělá osoba vydávající se za dítě. Takovou situaci dobře popisuje dokument “ V síti”. Kdokoli nad 15 let, kdo se snaží z nezletilé osoby vylákat obnaženou fotografii se může dopustit řady trestných činů. Trestný čin může páchat i osoba pod 15 let (ten čin je vždy trestný), jen osoba není trestně odpovědná. Nejčastější trestné činy v souvislosti se sextingem (předávání osobních fotografií či zpráv intimního charakteru) jsou: Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ), Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TZ), Sexuální nátlak (§ 186 TZ), Pohlavní zneužití (§ 187 TZ), Znásilnění (§ 185 TZ), Nebezpečné pronásledování (§ 354 TZ), Účast na pornografickém představení (§ 193a TZ), Navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b TZ) a Svádění k pohlavnímu styku (§ 202 TZ).

Celá situace kolem nudes je velmi komplexní, není možné v jedné odpovědi obsáhnout vše. Pokud bys měla další dotazy, neváhej se na nás znovu obrátit.

S pozdravem,
Modrá linka

Ahoj,
pokud tvá rýma trvá skutečně čtvrt roku, určitě by bylo dobré, aby tě vyšetřil lékař. Nemám sice medicínské vzdělání, ale domnívám se, že takto dlouhotrvající rýma určitě není běžnou záležitostí. Možná se jedná o projev nějaké alergie nebo o jiný zdravotní problém, ale k jeho odhalení je zcela jistě zapotřebí odborného vyšetření. Popros rodiče, aby tě objednali k lékaři, který ti dokáže s tvým problémem pomoci.
Držím ti palce.
Bára