Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Nemoce

    Silná menstruace, záněty močového měchýře

    Zdravím Alíku, Báro, Modrá linko a spol.
    Minulý rok jsem skoro celou dobu měla bezbarvé výtoky, ale protože jsem měla od mala časté záněty močových cest (k tomu mám také dotaz), brala jsem to na lehkou váhu, vůbec jsem nepočítala s tím, že by to mohlo být předzvěstí menstruace. 31. Prosince jsem dostala krvavý výtok, a jelikož jsem byla s rodiči doma, tak jsem to jednoduše řekla mamce, ta mě poučila, vyčistily jsme to, dala mi vložku, a v pohodě. Pokládali jsme to za konečný ''produkt'' - menstruaci. Vložku jsem si vyměňovala maximálně 2x denně, protože to byl pouze dříve zmíněný výtok. 2. Ledna jsem začala krvácet, ale zatím jen slabě. Od 3. Ledna se mi spustilo silné krvácení, kdy mám občas strach si i sundat kalhoty při dosedání na záchod, protože neustále cítím, jak to země teče. Musela jsem začít používat mamčiny nejsilnější vložky na noc, a i ty jsem musela měnit 1x za 2-2,5 hodiny. Často se mi stává, že proteču i přes časté vyměnovaní, sprchovaní a nejsilnější vložky. Je to v pohodě? Břicho mě bolí jen lehce, jiné problémy nemám. Mám pocit, že to mám příliš silné, (musím si měnit vložku přibližně 7-8x denně) a bojím se toho, až "to" dostanu někdy ve škole...
    Kvůli pohodlí jsem zkoušela i nejmenší tampony s aplikátorem, ale nepodařilo se mi je tam dát správně, stále mi přes něj protéka krev, i když jsem jej měla asi jen 3 minuty. Je možné, že to bylo z panenské blány? Když jsem jej vydávala, dost to bolelo, (asi kvůli tomu, že nebyl dostatečně nevlhlý) a ještě asi půl hodiny potom mě to bolelo a krvácela jsem slaběji než obvykle. Dnes odpoledne to mám již trochu mírnější.
    S mamkou jsme se rozhodly objednat menstruační kalhotky (love luna - full) a chci se zeptat: jaký máte názor na menstruační kalhotky? Jsou bezpečné? Co se v nich děje se sraženinami? Nenapadá vás nějaký způsob, jak přepravit na školní wc ty největší vložky, které nejsou zabalené v tom hygienickém obalu na vložky, který bývá u těch menších? A jaké oblečení je nejlepší nosit při menstruaci? Je bezpečné nosit sukně?
    A teď k druhému tématu:
    Už od svých tří let jsem mívala časté záněty močových cest, končila jsem v nemocnicích a brala jsem zajišťovací léčbu. Přibližně před dvěma lety jsem začala zapomínat na léky, a poté je přestala brát záměrně, protože když jsem je začala brát znovu, bylo mi z ich zle a neměla jsem žádné problémy. Už přibližně rok je už prakticky neberu (vím že je to docela velký problém), ale rodiče si toho všímají, a já vůbec nevím, jak jim to vysvětlit, protože by na mě byli nejspíš hodně naštvaní. Vím, že jsem si mohla způsobit problémy, když jsem je přestala brát, ale nějak mi to asi nedocházelo...
    Nejaké rady, tipy? Mám to zase začít brát? Neovlivnilo by to menstruaci? Jen pro info, jsou to antibiotika-Furolin (na močové cesty)
    Děkuji za pochopení, a přeji krásný nový rok 2021 (snad lepší než ten minulý 😊)
    Bea

    holka, 12 let, 6. ledna

    Ahoj,

    obracíš se na nás s dotazem, který se týká menstruace, a také s otázkou ohledně léků, které jsi přestala brát a neřekla o tom rodičům.

    K Tvému prvnímu dotazu: Je normální, že během prvních menstruací je krvácení nepravidelné a různě silné. Na podrobnější otázky by Ti lépe dokázal odpovědět gynegolog anebo lékařské poradny (třeba ulekare.cz). Nezdá se mi pravděpodobné, že by sis tampónem tímto způsobem protrhla panenskou blánu. Vytahování tampónu někdy může trochu bolet, právě třeba v případě, kdy není příliš nasáklý. Nejsem lékař, proto Ti, bohužel, nedokážu odborněji poradit ohledně menstruačních kalhotek. Co se týče připravení vložek, které nejsou jednotlivě balené, na školní WC - existují například různé plastové krabičky, případně je můžeš mít v igelitovém nebo čistém látkové sáčku a přenést je na záchod v kapse. Asi neexistuje ideální oblečení, které nosit během menstruace - důležité je, aby Ti bylo pohodlné, nenapadá mě důvod, proč by sukně nebyly bezpečné. Pokud máš strach z protečení, je dobré nosit během menstruace spíše tmavší kalhoty nebo sukně, na kterých by to případně nebylo tak vidět.

    Co se týče Tvého druhého dotazu: Opět, nedokážu Ti dát odborné odpovědi, které bys potřebovala, ani posoudit, jak velký problém může být fakt, že jsi léky asi před rokem přestala brát - v tom by Ti poradil lékař. Tvoje rodiče neznám, proto neumím předpovědět, jak by reagovali, kdybys jim o tom řekla. Zároveň mi připadá důležité, že se to snažíš nějak řešit. Říkám si, že bys mohla rodičům zkusit upřímně popsat důvody, které Tě vedly k tomu, že jsi léky přestala brát (zmiňuješ, že Ti z nich bývalo špatně) a dát jim najevo, že se o to zajímáš a chceš s tím něco dělat.

    I my přejeme všechno dobré v roce 2021,

    Modrá linka

    Nemoce

    Co dělat s podvýživou?

    Ahoj Alíku,
    mám štítnou žlázu, proto jezdím tak 3x do roka na odběry. Byla jsem v dětské nemocnici. Jsou to tak 2 týdny. Tam mi doktorka řekla, že mám podvýživu. Moje podvýživa mi strašně vadí, protože několik lidí se mi za to už smálo. Já opravdu jim hodně, ale nejde mi přibrat. Nedávno mi psala jedná holka že jsem kostra, ať jdu na Orloj. Opravdu vím že jsem hubená, ale nemůžu s tím nic dělat. Nevím si už rady. Jinak moje výška je 163 cm, váha 40 kg. Co mám dělat? Jinak omlouvám se za špatný věk. Je mi 12. Ale v údajích mám napsano 14.

    Ps: krásné Vánoce 🎄 a šťastný nový Rok 🎁

    holka, 14 let, 21. prosince 2020

    Ahoj,

    není třeba se omlouvat - děkujeme za upřesnění, kolik Ti je let. Mrzí mě, že Tě trápí štítná žláza. Chápu, že Ti dělá starosti podvýživa a že je Ti líto, když se Ti kvůli tomu několik lidí smálo. Váha není něco, za co by měl někdo právo se druhému člověku smát. Pokud to někdo dělá, říká to spíš něco nepěkného o něm samotném než o Tobě. Každý jsme jiný, máme jinou postavu. Zatímco spoustě dívkám a ženám se nedaří zhubnout, některé dívky to mají podobně jako Ty - přestože jí normálně (nebo i víc), nejde jim přibrat. Je dost možné, že se Ti postava bude ještě postupně vyvíjet a měnit sama od sebe, jak budeš dospívat. Zároveň by bylo fajn Tvoji nižší váhu konzultovat i s lékařem - podívat se například na to, jak by se Tvůj jídelníček dal poupravit, aby se zvýšila pravděpodobnost, že zdravým způsobem něco přibereš a aby to zároveň prospívalo i štítné žláze. Nejsem lékař, proto Ti, bohužel, nedokážu poradit podrobněji. Z mého pohledu je důležité, aby ses svojí váhou nestresovala víc, než je nutné. Je fajn, když se naučíme na své postavě hledat věci, které se nám líbí, můžeš si třeba udělat jejich seznam. Mohou to být například pěkné vlasy, oči, dlouhé nohy a podobně. Obvykle nám taky přinese alespoň trochu úlevy, když to, co nás trápí, s někým sdílíme - můžeš se svěřit třeba rodičům nebo někomu dalšímu z rodiny anebo třeba kamarádkám.

    Zdraví

    Modrá linka

    Nemoce

    Strach, že mám rakovinu

    Dobrý den.
    Mám strach že mám rakovinu prsu, nahmatala jsem si takovou bulku, prsa mě pobolívají a mám vtažené bradavky. Také mám ale lehčí nadváhu(opravdu lehkou). Jsou to všechno příznaky pro rakovinu. Ale nevím jestli to není jen dospíváním. Občas mám taky v bradavce malinko takové suché žluté věci. Menstruaci ještě nemám. Ale hrozně se to bojím říct mamce. Děkuji za pomoc.

    holka, 11 let, 29. listopadu 2020

    Ahoj z Modré linky,
    píšeš nám o strachu o své zdraví, nahmatala sis bulku v prsu. Jsem ráda, že ses dokázala ozvat a o své obavy se podělit. Bývá úlevnější na to nebýt sama. Strach nás někdy dokáže pořádně zahltit.

    Píšeš o zdravotních změnách, které pozoruješ na svých prsou. Pobolívání prsou i změna tvaru bradavek může souviset s Tvým dospívajícím tělem, stejně jako mírná nadváha. Z těch informací, co píšeš, se bohužel nedá říct, co by to mohlo být. Existují různé důvody, proč se na těle objeví bulka, proto je důležité zjistit příčinu. Bulku na prsou by určitě měl vidět Tvůj lékař, aby posoudil, jestli je potřeba nějaké další vyšetření a lépe Ti objasnil, o co by mohlo jít.

    Rozumím, že se může zdát složité o tom začít povídat, ale je moc důležité, aby ses s tím někomu svěřila. Může to být mamka, jak píšeš, ale taky jiný dospělý či starší sourozenec/kamarád, ke kterému máš důvěru, a ten by Ti pak mohl pomoct v dalších krocích. Můžeš si to povídání naplánovat třeba podobně jako si plánuješ, co budeš v dalším dni dělat. Vyber nějaké fajn místo a vyhraď si dost času, aby ses cítila pohodlně, pak často lépe i druzí slyší, co jim chceme říct. Říkám si, že by mohlo být úlevné, co nejdříve zjistit, o co jde, aby ses nemusela trápit zlými představami. Pokud bys chtěla podporu v tom, jak o tom začít mluvit anebo si to i zkusit nanečisto, můžeš anonymně zavolat na Linku bezpečí (116 111), anebo na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/), kde je více prostoru vše probrat.

    Držíme palce
    Modrá linka

    Nemoce

    Pocit na zvracení a strach ze zvracení

    Dobrý den,
    opět mám problém. Jenom podotýkám, že v říjnu mi bylo 13 let. Jednoduše řečeno jsem se začala bát zvracení. Nevím proč, už více jak rok jsem nezvracela, ale bojím se že budu zvracét a prostě se toho bojím. Poslední dobou mám každý vecer pocit na zvracení. Myslela jsem že t ej ze stresu z nástupu do školy, ale nepřestali to. Ráda bych se tohoto strachu a pocitu zbavila, protože to je nepříjemné, ale nevím jak. Přes den, když mam co dělat a nemám čas na přemýšlení, takto je dibré. Ale večer se mi špatně usíná. Bojím se že se pozvracím. Nevím co mi na tom začalo tak vadit a nevím proč. Předpokládám, že ještě někdy v životě zvracet budu, ale nechci. Taky mě pri tom většinou bolí břicho a motá se mi hlava. Myslím, že občas nejsem schopna rozeznat opravdovou bolest od té která vychází pouze z mého pocitu v hlavě. Jako teď mám menstruaci, ale ten pocit jsem měla už dřive, takže úplně si nemyslím, že to je pouze tím. Prosím poraďte mi co mám dělat. Já nevím jak se toho pocitu zbavit a je to hodně nepříjemné. Já nevím proč to začalo. Znamená to že za chvíli budu opravdu zvracet? Dá se nějak zvracení úplně vyhnout? Nevíte jak se zbavit thoto pocitu? Myslíte, že by to mohl být začátek anorexie/bulimie?
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 2. prosince 2020

    Zdravíme tě z Modré linky,

    obracíš se na nás v situaci, kdy prožíváš těžkost s pocitem na zvracení. Věřím, že Tě to, co se děje, může zneklidňovat, je dobře, že jsi napsala.
    Moc pěkně jsi popsala, jak potíže se zvracením vypadají, a položila jsi i konkrétní otázky, na které Ti v rámci Alíkovy poradny rádi odpovíme.

    Píšeš o tom, že máš pocit na zvracení, pociťuješ i bolest břicha a motá se i hlava. To může být způsobeno tělesně, nebo také psychicky. Nejdříve bych Ti odporučila (s pomocí rodičů) vyhledat praktického lékaře, aby se podíval po případné příčině z lékařského hlediska. Pokud zjistí, že jsi v pořádku, a vše je způsobeno nejspíše psychicky, můžeš zkusit zvládnout situaci sama, nebo s pomocí psychologa.

    Když na Tebe přichází pocit na zvracení, můžeš dělat dechová cvičení: dát si ruku na břicho, zhluboka se nadechnout, pak vydechnout tak, aby nádech byl o něco delší než výdech - například na nádech počítat do čtyř, na výdech do pěti. Můžeš si dát malý lok nějakého studeného pití, nejlépe čisté vody, a pomalu ho spolknout. Také může pomoci, když si pořídíš aplikaci do mobilu „Nepanikař“, kde je hodně cvičení zaměřených na zklidnění a odvracení nepříjemných myšlenek a stavů (aplikace se dá stáhnout na Google Play). Pokud je pocit způsoben psychicky, je to dobrá cesta k jeho zmírnění, nebo zbavení se jej.

    Jestli Tvůj pocit může vést k tomu, že budeš opravdu zvracet, nevíme, spíše se zaměř na to, že ne, že je to "v hlavě". Ptáš se i na anorexii nebo bulimii, tady by souvislost být neměla, bulimie je záměrné zvracení, a to Ty právě nechceš.

    Pokud by nepříjemné pocity nepřešly, můžeš navštívit psychologa, s pomocí rodičů, nebo školního.

    Přejeme, aby Ti bylo brzy lépe, a držíme palce,

    Modrá linka

    Nemoce

    Ztrácím vědomí

    Ahoj,mám problém.
    Občas nevím o čem mluvím. Třeba jsem u prostřed věty a najednou nevím co říct protože zapomenu téma.. A taky jsem hodně mimo. Jednou při tělocviku jsme něco hráli, myslím že to byla házená,a stalo se mi že jsem vůbec nevnímal co se děje,a kde jsem. Přes celou tu hru. Až na konci jsem si říkal jestli jsem neudělal nějakou blbost, kamarád říkal že jsem tam byl tak nějak jak kdybych byl na půl bez vědomý. Už nevím co s tím mám dělat. Furt si to vyčítám a z toho mám malé sebevědomí. Jsem schopnej si vyčíst i úplnou blbost. Třeba že jsem si v 3 třídě vylil vodu z VV na podlahu. S rodičema tyhle moje problémy neřeším. Ještě mám problém že často nemohu usnout. Třeba do 4:15 nespím. Snažím se vyhýbat lidem,ale i spolužáků co se týče vhozením ven taky. Bojím se že udělám nějakou blbost nebo řeknu nesmysl. Plus mám nadváhu a jsem malej(150cm,60KG). Dělám jiné věci než ostatní v mém věku( skládám a vytvářím projekty s arduinem, zabývám se autama, ale i počítačům).nevím co s tím dělat.

    kluk, 12 let, 13. listopadu 2020

    Ahoj,

    píšeš nám o situacích, které se Ti občas stávají - kdy najednou nevíš, co se kolem Tebe děje, jako bys skoro ztratil vědomí. Chápu, že Tě to trápí a máš strach, kdy se to objeví znovu, musí to být hodně nepříjemné. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses s tím rodičům svěřil (nebo někomu dalšímu z rodiny, případně třeba oblíbenému učiteli anebo školnímu psychologovi), připadá mi důležité, aby Tě vyšetřil praktický lékař a případně doporučil i další vyšetření. Do jisté míry je normální, že nám někdy utečou myšlenky a najednou zapomeneme třeba to, co jsme chtěli říct, nebo se na chvilku přestaneme soustředit na to, co se kolem nás děje. To, co popisuješ Ty, mi ale připadá jako něco, co Ti už docela hodně komplikuje běžné každodenní fungování a navíc si kvůli tomu i přestáváš věřit. Není třeba si takové stavy vyčítat, není to Tvoje vina - naopak by sis zasloužil mít pro sebe podporu a pomoc. Píšeš, že se Ti často nedaří usnout - říkám si, že musíš bývat hodně vyčerpaný, když často naspíš jen několik málo hodin. Přemýšlím, jestli by to nemohlo souviset s těmi stavy "mimo", které popisuješ. To by ale lépe dokázal určit lékař. Moc bych Ti přála, aby ses cítil lépe. Kdybys to celé chtěl probrat více do hloubky, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Nemoce

    Oslepnu z koukání na počítač?

    Ahoj Alíku,

    mám dotaz. Jednoduše, můžu oslepnout z toho, když se hodně dívám do mobilu, tabletu, nebo počítače? Poslední dobou totiž jsem hodně doma, jako všichni ostatní a tak nemám co delat, takže jsem skoro pořád na tabletu a PC. Bojím se, abych kvůli tomu nepřišel o zrak, nebo nějak podobně, je něco takového vůbec možné?

    kluk, 13 let, 9. listopadu 2020

    Ahoj,
    předem bych chtěl upozornit, že nejsem lékař a že radím jen na základě svých technických znalostí, které mohou být z různého důvodu zastaralé nebo neúplné, moje odpověď nenahrazuje konzultaci s lékařem.

    Starší typ televizních obrazovek a počítačových monitorů (CRT) rychle blikal, čímž mohl zraku škodit. Současné zobrazovací technologie už tento problém v podstatě nemají, dlouhodobé pozorování displeje by samo o sobě nemělo mít žádné zhoubné účinky.

    Oslepnutí ti tedy, pokud vím, nehrozí. Ale pokud koukáš pravidelně a dlouhodobě do zhruba stejné vzdálenosti (a je jedno, jestli na displej, na knížku, na notový arch), hrozí ti, že si oči odvyknou zaostřovat do jiných vzdáleností. Zkus se v pravidelných intervalech občas kouknout jiným směrem, zaměřit pozornost na chvilku na jiné místo, případně se podívat z okna někam do dálky. I svaly u oční čočky se musí cvičit, aby nezlenivěly. ;-)

    Měl bych také zmínit, že světlo z displejů – zejména jeho modrá složka – dokáže přesvědčovat tvůj mozek, že je den, i když je ve skutečnosti noc, takže ti noční koukání na displej může vykolejit denní režim. Některé systémy už umí modré světlo v noci tlumit.

    Alík

    Nemoce

    Skutečný původ covidu

    Ahoj,
    každý tvrdí něco jiného. Jeden, že koronavirem se nakazil jeden člověk po konzumaci hada, další netopýra, další tvrdí, že je koronavirus uměle vypuštěn z Číny s nějakým úmyslem, další, že koronavirus omylem unikl z čínské laboratoře a ta poslední je, že Číňané dlouho onen koronavir zkoumali a snažili se ho zmutovat (ač mi je teprv tolik, kolik mi je, tak mi to přijde dost nepravděpodobné). Všechny tyhle teorie se šíří po škole jako onen vir, ovšem jsou to jen teorie lidí z kvinty a nahoru, ne od učitelů, kteří by o tom třeba mohli něco vědět. Na netu jsem odpověď hledala tak, bohužel mi to taky našlo miliony výsledků; každý trochu jiný.
    V létě jsem dokonce chvíli uvažovala o tom, že zde žádný covid není (blbost).
    Ale teď už přímo k dotazu - ví se, jak se covid dostal mezi lidi? Pokud skutečně Čína vypustila covid s úmyslem, tak s jakým?
    (pochopím, když odpověď nedostanu. Z komunistické země se toho moc do zahraničí nedostane...)
    Předem děkuji za odpověď,
    M.

    M., 12 let, 17. září 2020

    Ahoj,

    rozumím, že není snadné vyznat se v šumu informací, které kolem pandemie jsou. Sám z toho mnohdy nejsem moudrý. :-[)

    Bohužel ani tradiční seriózní média nedovedou dodat ucelený pohled, ze kterého by běžný smrtelník získal pocit, že dobře rozumí, co se proč děje. Všechna média – tradiční, alternativní, sociální i veřejnoprávní – totiž čím dál usilovněji bojují o pozornost svých čtenářů a diváků. Během zmatku, kdy jsou všichni ohromně zvědaví a nikdo pořádně nic neví (včetně státních institucí), dostává každý útržek, který smrdí senzací, mnohem větší prostor, než by si zasloužil. Ve skutečnosti ale právě teď server Alík.cz jako první na světě odhalil pravdu, že virus covid-19 vznikl z nadrcených kostí utopeného vlkodlaka! :-c:-D

    Na ucelenější pohled je zapotřebí nadhled a většinou i nějaký časový odstup. Pokud chceš vyvážený stručný přehled aktuálních poznatků, doporučím ti obrátit se s důvěrou paradoxně na encyklopedii, kterou může upravovat každý – tedy na Wikipedii, na tamní popis covidu. Pokud na Wikipedii nějaká informace vydrží delší dobu, nejspíš ji komunita zkušených editorů považuje za dostatečně věrohodnou a podloženou důvěryhodnými zdroji. Momentálně jsou tam zmíněné i všechny nepodložené teorie (kromě té vlkodlakové, kterou víme jako první!) a píše se tam, že podle studie v časopisu Nature je původ viru přirozený a jeho mikrobiologická stavba je z 85 % shodná s netopýřím virem.

    Čínská vláda se snaží omezovat toky informací, ale její kroky nemusí nutně znamenat, že chce zamaskovat únik z laboratoře nebo přímo vývoj biologických zbraní. V době, kdy komunikaci tak důsledně neomezovala, vyplavalo na světlo několik informací, které jí dělaly ostudu. Je dost dobře možné, že ani tamní politici si nejsou jistí, jak přesně nákaza vznikla a neříkat skoro nic se jeví jako nejvýhodnější taktika. Jistě jsi v nějakém filmu slyšela, jak policie zatýkaného upozorňuje „všechno, co řeknete, může být použito proti vám“… u totalitních států je to bohužel podobné. Jaká je šance, že říkat pravdu jim nějak pomůže? Celý svět by se dozvěděl, že topí vlkodlaky! 8-o;-)

    Přijde mi extrémně nepravděpodobné, že světovou pandemii někdo chtěl způsobit úmyslně. Pokud je současný chaos důsledkem nějakého spiknutí, tak je to strašně odfláknutá konspirace, která rozhodně nevyšla podle plánu. Jednak není moc zřejmé, kdo by na celosvětové krizi mohl plánovaně vydělat, jednak nikdo nemohl spolehlivě předvídat, jak se situace vyvine. Virus by býval mohl klidně zmutovat v něco mnohem horšího, nebo by mohl přimět méně inteligentní politiky ke krokům, které způsobí začátek světové války (zpočátku byl pandemií velmi zasažený Írán, který má jaderné zbraně).

    Úmyslně a sebevědomě rozehrát šachovou partii s milionem figurek, která se může po pár tazích proměnit v boxerský zápas – jestli tohle dovedl někdo naplánovat… to by spisovatel Isaac Asimov zíral, bylo by to první využití sci-fi konceptu psychohistorie v praxi.

    Zamyslel bych se nad tím, jak moc je znalost skutečného původu důležitá. K vyléčení pacientů nebo k nalezení vakcíny to nejspíš nepomůže, ukazovat rozzlobeně prstem na Čínu můžeme tak jako tak. Ponaučení si z toho žádné nevezmeme, protože syrové netopýry nebaštíme (nebo o tom nevíme 8-P), biologické zbraně nevyvíjíme (nebo o tom nevíme ]:-)) a vlkodlaky nikdy netopíme, ale šlechtíme z nich učitele tělocviku. :-)

    Alík

    Nemoce

    Jsem smutná

    Ahoj, znovu se ozývám kvůli bolesti nohou. Zjistili jsme že to je z hypermobility ale to není důležitý. Píšu proto že se bolesti tak zhoršily že už sotva chodím. Procházky jsou ted pro mě obrovská překážka takže doma a na delší vzdálenosti jezdím na vozíku. Denně si zkouším svazovat nohy do ortéz ale moc to nepomáhá. Navíc mi začal tinnitus takže slyším cca 80% zvuku kolem mě. Už si pomalu nedojdu ani na záchod. Já už jsem opravdu neštastná. Proč všichni kolem mě jsou zdraví? Koukali jsme se po tříkolce protože kolo opravdu nezvládnu ale nejlevnější co jsme našli stojí 10 000. Takže se opět ptám jak nebýt smutná že nejsem zdravá? Začínám se z toho všeho řezat.

    holka, 10 let, 26. září 2020

    Ahoj z Modré linky,

    je mi opravdu líto, že Tě trápí zdravotní potíže a jsi z toho smutná. Jak jsme Ti již psali, bohužel, skutečně nemáme kouzelný proutek a nemůžeme Ti v naší odpovědi nabídnout více, než povzbuzení. K tomu, abys všechny zdravotní komplikace s lékaři řešila, mluvila s nimi o svých bolestech i tinitu, abyste společně mohli hledat nejlepší možné řešení. Píšeš, že je Ti smutno z toho, že jsou všichni zdraví. Chápu, že je Ti smutno z toho, s čím se potýkáš, všichni však zdraví nejsou, stačí, když se rozhlédneš kolem sebe, až budeš na nějaké kontrole u lékaře. Nemohu, než zopakovat, co jsme Ti již psali. Mohlo by Ti pomoci sdílet své trápení s někým, kdo je na tom podobně jako Ty, právě proto, aby ses v tom necítila být sama. Také se spolu můžete obohacovat o způsoby, jak se se svou situací můžete vyrovnávat. Svěřovat se s tím, jak se cítíš, co Tě trápí, co by sis přála, ale i s tím, co Tě těší a dělá Ti radost, přináší úlevu a radost zdvojnásobuje. A tak Tě chci podpořit, abys sdílela i s lidmi, které máš ve svém okolí a jsou Ti blízcí, i když třeba nemají osobní zkušenost se zdravotními problémy. A protože je Tvoje situace dlouhodobá, je dobré mít i odbornou psychologickou péči (možná máte psycholožku / psychologa i přímo na škole). S psycholožkou / psychologem můžeš sdílet to, co Tě trápí, hledat způsob, jak dokázat přijmout svou situaci a umět si užít vše, co si i přes nepřízeň osudu užít můžeš. Můžeš se učit zpracovávat svůj smutek a uvolňovat své pocity jiným způsobem, než řezáním, neboť to možná zdánlivě na chvíli uleví, ale v důsledku přináší pouze další potíže a život Ti v žádném případě nezlepší. Umím si představit, že Ti život nepřipadá fér, i přesto Ti však nabízí také hezké možnosti. Chci Tě tedy ještě jednou povzbudit, aby ses jim otevřela a klidně i s pomocí ostatních a oborné péče, se je učila využít.

    Přejeme Ti barevný podzim
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj Alíku a spol.. Mmá dost důležitou otázku na kterou potřebuju odpovědět prosím hned... Trpěla jsem jsem na silné migrény co vždyy koncčili na kapáčkách... Problém je ten že teď mě už snad 14 dní v kuse bolí dost hlava ale lehce mě bolela snad už měsíc. Mamka má kecy že je to od krční páteře... Problém je ten že včera mě bolela hlava vážně hodně a dneska mě v ní začalo strašně pálet, jsem strašně unavená, bolí mě až k očímm a nosu.... Nemůžu moc dobře zaostřit...
    Je to na doktora? Máma s tátou mě tam nevezmou můžu dyštak sama? Díky za odpověď btw omlouvám se za případné překlepy ta hlava bolí vážně moc...? Mám rýmu a pořád pšíkám

    holka, 12 let, 2. září 2020

    Ahoj, okamžitě utíkej k doktorovi!
    Tohle může být vážné!

    Nemoce

    Jak nebýt smutná, že nejsem zdravá

    Ahoj, vím že píšu jeden dotaz za druhým ale tohle je jediné místo kam se nebojím napsat. Chodila jsem na rehabilitace ale musím chodit na intenzivnější a bojím se co z toho bude protože i tu předchozí jsem vůbec nezvládala. A navíc mám oslabený svaly v břiše a často mě bolí nohy. Kvůli bolestem nohou mi nevadí bolest ze který ostatní šílí (už jsem si zvykla na větší bolest než z rozbitýho kolena). Neujdu vzdálenost která je pro zdravé děti obyčejná procházka. Naposledy jsem bez bolestí sportovala v 6 letech. Přemýšleli jsme nad benecyklem (sportovní kočárek za kolo, inline brusle a výlety, všechno z toho je bez bolesti pro mě nemožný) ale házet za to přes 30 000 opravdu nejde. Jak nebýt smutná že nejsem zdravá?

    holka, 10 let, 20. července 2020

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o bolesti, která Tě provází a brání Ti v aktivitách, které děti v Tvém věku běžně dělají. Ptáš se nás, jak nebýt smutná, že nejsi zdravá.

    Kdybych měla kouzelný proutek, vyčarovala bych Ti nejlepší odpověď, která by Ti zaručeně pomohla, nebo, daleko lépe, vyčarovala bych Ti, aby ses mohla normálně hýbat a byla zdravá. Ale kouzelný proutek nemá nikdo a tak Ti napíšu, co mě napadá, že by Ti mohlo pomoci.

    Podle toho, co píšeš, to vypadá, že se se svým handicapem pereš, jak nejlépe dovedeš. Chci to moc ocenit, protože to není samozřejmé. To je to, co pomáhá - nevzdávat se, překonávat překážky (třeba bolest, pokud to jde) a také hledat nové možnosti, které by šly realizovat.

    Když je člověk v nějaké situaci, která ho omezuje v tom, co je v životě běžné, je to vždy náročné. To, co může pomoci to zvládat, je zaměřit se na to, co máme - a ne to, co nemáme. Vím, je to těžké. Ale je možné si říct, co všechno můžu (a může toho být docela hodně) a mít z toho radost. Ono i to, že člověk vidí, slyší, mluví, jí, pije, může jít na záchod apod. je vlastně zázrak, který si člověk neuvědomuje, když všechno normálně funguje. Mohla by sis napsat, nebo třeba nakreslit to, co Ti jde, co funguje. A taky třeba i to, co máš (třeba domov, rodinu apod.). Mohlo by Ti to přinést trochu radosti :)

    Moudří lidé také říkají, že má člověk hledat ve svém životě to, co může nějak změnit a zkoušet to změnit, a když je v něm něco, co změnit nejde, měl by to přijmout - říct si, že to prostě takto je, nezměním to, a když se budu trápit, bude to jen horší. Není to jednoduché, ale je to také cesta.

    Pomáhá také to, co prožívám, sdílet (povídat si, psát si) - s lidmi okolo, ale také i s těmi, co prožívají něco podobného a ví, jaké to je. Možná bys někoho takového našla s pomocí dospělých i na internetu.

    Když se člověku něco těžkého děje, má právo být také smutný, vyplakat se, vyvztekat, většinou pak přijde úleva. Některým lidem pomáhá psát si do deníku, co prožívají, jak jim je - ze svých pocitů se vypíšou.

    Píšeš o benecyklu a vysoké částce za něj. Zkus se s rodiči či jinými dospělými podívat na různé organizace, které pomáhají, a mohly by přispět, nebo možnost různých peněžních sbírek, třeba na Hithit. Třeba by to zařídit nějak šlo a Ty měla víc možností.

    Přejeme Ti, abys měla více radosti, a držíme palce,
    Modrá linka

    Nemoce

    Dobrý den,
    včera jsem díky něčemu celou noc neprospala, a byla ve stresu.. Později ten den (6.6.) jsem si všimla, že se mi na dlaních udělají takové malé, ne příliš výrazné bílé tečky. Také jsem si všimla, že závisí i na osvětlení (na nějakém světle to jde vidět více, a na některém méně). Souvisí to asi s prokrvením, ale dlaně mám normálně teplé. Cítím se vyčerpaně, unaveně a asi 2.-3. den po sobě mi je vždy (pouze večer) strašné horko. Zatím jsem se upřímně neměřila, ale mám úplný pocit, jako bych hořela.. Cítím se tak nějak malátně, docela mě bolí hlava a chodím častěji na WC (na velkou). Cítím se také častěji úzkostně. Nevíte co by to mohlo být? Protože po té neprospané noci jsem potom normálně spala, tak nevím, jestli to vyčerpaní může být pořád z toho. Chtěla bych ještě dodat, že jsem před tím vším měla i menstruaci, která byla teda trochu kratší, než obvykle. Rodiče by asi ani k doktorovi nešli, protože máma buď ze všeho udělá šílené drama, nebo to ani neřeší a přítel se kterým žije to řešit opravdu nebude. Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 7. července 2020

    Ahoj,
    je mi líto, ale asi ti nepomůžeme. Toto je typická otázka pro lékaře a my se v této poradně orientujeme spíš na psychologické zdraví, ne na fyzické. :-(

    I kdybychom v týmu odpovídajících měli nějakého lékaře, tak by musel hádat naslepo. Doporučuji tedy osobně navštívit lékaře. Podle popisu je tvůj stav dostatečně neobvyklý na to, aby si zasloužil diagnózu odborníka. Neboj se toho, neodkládej to, doktor ti pomůže – i kdyby ti měl říct „nic to není, to přejde“, tak budeš alespoň vědět

    Alík

    Nemoce

    Astma?

    Dobrý den nebo ahoj ? To je tak trochu jedno. Předem říkám že u psaní tohoto jsem trochu vyděšená tak se omlouvám za někdy unikání smyslu. Mám u sebe podezření na astma. Nikdo z rodiny ho nemá pokud já vím. Doma je mamka alergická jenom na kiwi a bodnutí včely/vosy. Tyto alergie ma ještě starší brácha. Já sama mám už rok bez přestání rýmu ( myslím že se jí říká chronická ?) Ale není to potvrzené protože mamka si myslí že jsme jenom simulant. Moje příznaky asi astma : Když běhám nebo i když jdu jenom do schodů tak se zadýchávám. Když máme ve škole běh tak už i po 100 metrech jsem dušná, mám pocit že nemůžu dýchat a pri nádechu a vydechu divně chrcim. A taky když se treba smeju nebo prostě mam nějak intenzivnější emoce tak se mi děje úplně to samý jako když třeba běhám a bolí mě strašně hlava tak už to je asi rok co to na sobě pozoruji. Mohlo by se jednat o astma ? A kdyžtak co mám dělat když by jo ale mamka si myslí že jsem simulant ? Jak jí to mám říct ? Prosím toto je docela naléhavé. Vaše klukoholka :)

    Klukoholka 14 let - jsem vyděšená, 8. června 2020

    Ahoj,
    úplně chápu, že jsi vyděšená, když jde o Tvůj zdravotní stav, lidé mívají nejrůznější obavy, když se necítí úplně dobře. Nejsem lékař, takže takto přes internet nedokážu odhadnout, zda jde o astma, ale pokud máš potíže s běháním, dušností, chrčením apod., určitě by se to mělo řešit s lékařem, nejlépe také alergologem nebo plicním specialistou. Někdy je astma totiž spojené, jak asi víš s alergií, dá se docela dobře léčit, když je to podchyceno včas. Může jít ale také o nějaký jiný zdravotní problém, který by se dal třeba jednoduše vyřešit.

    Bylo by fajn si s mámou promluvit, říct jí o svých obavách a o tom, že nejde o simulantství a poprosit ji o objednání k lékaři. Pokud by máma nechtěla, zkus také promluvit s tátou, třeba na to bude reagovat lépe. Poradit byste se mohli i s dětským lékařem, pokud tam budete mít cestu, můžeš se na vše zeptat. Lékaři se musí řešit vždy přes rodiče, a tak mne napadlo, že bys možná mohla naši odpověď dát přečíst mamce, aby viděla, že Tě to trápí a že by bylo fajn, kdyby Tě k doktorovi objednala. Pokud o astma nepůjde, budete mít alespoň jistotu, že se nic vážného neděje.

    Přejeme Ti, aby se vše vyjasnilo brzy.
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj, mám takový problém. Přijde mi že mám nějakou zapomínací nemoc vím že to zní divně ale já jsem šla na kroužek a vzala jsem si tu dezinfekci na ruce, dala jsem si jí do batohu ( úplně to vidím) jak ji tam dávám a pak přijdu na kroužek a kouknu do batohu a tam není 🤯 ale stalo se mi to víckrát. Třeba: já dostala v lednu 2019 brýle normálně jsem je nosila a asi v březnu jsme šli do kina tak jsem si je chtěla vzít (mám brýle na dálku ale jen 0,5 dioptrií tak jsem si je brala jen do školy na tabuli a do kina) jenže jsem je nenašla asi půl roku byly ztacený a pak si šel brácha hrát a vyndal ze skříně nějakou starou truhličku kterou máma koupila na bleším trhu aby si sní brácha hrál a když jí otevřel byly tam moje brýle. Já si vůbec nevzpomínám že bych je tam někdy dávala. Těch věcí je mnohem víc ale nechci tu to psát všechno. Můžete mi prosím poradit co mám dělat abych si víc pamatovala kam dávám věci?????
    PS: Někdy mi přijde jakoby mi to někam dával nějakej duch 😭 protože já už fakt nevim.

    holka, 12 let, 21. května 2020

    Ahoj,
    rozumím tomu, že Tě trápí to, že častěji věci zapomínáš nebo se Ti ztrácí. Myslím si, že je to pro každého otravné. Přemýšlíš, jestli nemáš nějakou "zapomínácí nemoc".

    Mohu Tě uklidnit, že nejspíš žádnou nemoc či problém s pamětí nemáš. Všem se někdy stane, že něco zapomenou nebo dají na špatné místo. Pokud se Ti to stává častěji, tak možná za to může roztržitost nebo nepozornost. Někdy něco někam dáme nebo odněkud vyndáme a ani si to neuvědomíme, protože myslíme v tu chvíli na něco jiného. Nejde potom o zapomínání, ale o to, že jsme si to vlastně nikdy nezapamatovali.

    Ptáš se na to, co by Ti pomohlo pamatovat si, kam dáváš věci. Vždy je užitečné mít doma pořádek a systém, hlavně u věcí, co často používáš - mít prostě jedno místo, kam vždycky dáváš své klíče, nebo mobil, nebo třeba i ty brýle. Časem se vytvoří zvyk a je větší šance, že tam tu věc dáš i přesto, že třeba budeš zrovna myšlenkami jinde. Můžeš také zkusit dodržovat pravidlo VHZ - Věc hned zpět. Tedy vždy když už skončíš v používání dané věci ji dáš hned na svoje místo.

    Také Ti můžou pomoct tzv. "mnemotechnické pomůcky". To jsou takové pomůcky a nástroje, jak si lépe věci zapamatovat. Třeba když si něco někam dáváš a chceš si zapamatovat, že máš štětce v druhém šuplíku, tak si můžeš představit nějaký bláznivý obraz, který spojuje štětce a druhý šuplík. Třeba že se probudíš, a ten šuplík bude najednou vytvořený celý ze štětců. Takové bláznivé představy se méně často zapomínají a mohou Ti tak pomoct si něco zapamatovat. Vždycky je však nutné ve chvíli, kdy něco někam dáváš, si být vědomá, že to tam právě dáváš. Je to vlastně takové trénování toho být "tady a teď" a nezapomínat na realitu okolo Tebe. I dospělí s tímto často zápasí, takže si z toho nemusíš dělat hlavu, když Ti to nepůjde hned.

    Můžeš se o tom ještě popovídat s nějakým dospělým, kterému důvěřuješ a ráda bys slyšela, jak to dělá on/ona. Pokud by Tě to trápilo nadále, mohla by Ti s tím poradit i školní psycholožka/psycholog, kterého možná na škole máte.

    Myslím si, že je moc dobře, že se na to takto ptáš a chceš svůj problém řešit. To je správný přístup.

    Držíme palce, ať už se věci neztrácejí.
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj Alíku a spol.
    mám takový menší problém, začalo to takhle:Na konci druhé třídy mě stále bolelo břicho a byla jsem furt unavená. Šli jsme k doktorce a ta nás poslala na ultrazvuk a na odběr krve. Na ultrazvuku nic nezjistili, ale na odběrech mi našly celiakii. Celiakie je nevyléčitelná nemoc, proto ji mám do teď. A poslední dobou mám takový pocit že to nezvládám, že už to dietu nechci mít!Nevím jak to vyjádřit slovy, ale prostě už to nezvládám. Prosím odpovězte máte nějakou radu jak si mám zlepšit náladu a přestat na to myslet? Prosím odpovězte rychle🙏🙏

    holka 10 let, 27. dubna 2020

    Ahoj,
    chápu, že je moc nepříjemné trpět celiakií, a že držet takto přísnou dietu je hodně těžké zvládat. I když by sis přála, abys ji neměla, zatím to nejde nijak jednoduše zařídit a abys ochránila sama sebe, je potřeba ji dodržovat. Je moc dobře, pokud to děláš.

    Možná by Ti pomohlo, kdybys mohla mluvit i s ostatními lidmi, kteří to mají podobně jako Ty, jak to zvládají, překonávají krize apod. Zatím nemáš 13 let, ale později se můžeš třeba připojit na Facebooku ke skupině lidí, kteří se vzájemně podporují, nebo se tam můžeš podívat třeba přes maminčin profil už teď.

    Bezlepkovou dietu také drží hodně slavných lidí, a to dokonce dobrovolně, protože se potom cítí lépe. Možná jsi četla o tenistovi Novaku Djokovičovi, který napsal, že mu tato dieta umožnila stát se lehčím, zdravějším a více soustředěným. Možná by Ti pomohlo si přečíst jeho knihu.

    Na zlepšení nálady funguje i to, že se snažíš dělat hlavně to, co Tě baví, mít různé koníčky, chodit ven do přírody a také mluvit o svých pocitech s lidmi, kteří Tě mají rádi a dovedou Tě podpořit.

    Přejeme Ti, abys mohla celiakii lépe zvládat.
    Modrá linka

    Nemoce

    Dobrý den moje mamka je nemocná má rakovinu a doktoři říkají že nemá moc velkou šanci na přežití jak jí můžu pomoct nebo co můžu udělat aby ta šance byla větší ?? děkuju předem za odpověď

    holka, 14 let, 10. dubna 2020

    Ahoj z Modré linky,

    zpráva o tom, že je mamka nemocná, je pro Tebe asi náročná. Oceňuju, že chceš mamce pomoct a taky chápu, že chceš mít možnost něco udělat. Je velmi náročné přihlížet tomu, že náš blízký člověk bojuje se zákeřnou nemocný.

    Samozřejmě můžeš být mamce nápomocná, přebrat za ni nějaké povinnosti, které jsou pro Tebe zvládnutelné. Také být s ní, povídat si s ní, trávit s ní co nejvíce hezkého času. Zároveň mi ale přijde, že to nejdůležitější je pokusit se co nejvíce postarat i o sebe, pokusit se se situací co nejlépe vyrovnat. Protože mamce na Tobě určitě záleží a asi nechce, aby ses trápila. To ale neznamená předstírat, že jsi v pohodě, nemluvit s ní o tom, jak se cítíš, že jsi třeba smutná nebo máš strach. To jsou naprosto přirozené pocity. Ale důležité je, abys o nich mohla mluvit nejenom s mamkou, ale i s jinými lidmi, kterým věříš, kteří Tě mohou podpořit. A mamce pak můžeš říct, že na to nejsi sama, že se máš o koho opřít. Zkus si tedy zvážit, komu z rodiny, či kamarádek můžeš zavolat, když Ti bude těžko. Stejně tak můžeš požádat další lidi z rodiny nebo i kamarádky o praktickou pomoc s pracemi v domácnosti a tak podobně. Obrátit se můžeš i na odborníky, tedy na psychology, psychoterapeuty. Takový odborník Ti může pomoci právě s tím, aby ses s obtížnou situací co nejlépe vyrovnala. Možná máte psycholožku na škole. Případně se teď můžeš obrátit na on-line psychologickou pomoc, například terap.io/ nebo www.delamcomuzu.cz/.

    Držíme palce Tobě i mamce.
    Modrá linka