Ahoj,
to musí být opravdu nepříjemné, když Ti nejdou zapíjet prášky a dovedu si představit, že to někdo tak má a nejde mu to.

Na Tvoje otázky by Ti nejlépe odpověděl lékař/ka anebo lékárník/nice. Mě napadlo, že drtit antibiotika nemusíš, ale pomohlo by třeba přepůlení, i tím už se dost zmenší. Probiotika existují i v prášku nebo rozpustné, netuším, jaké Ty používáš a zda by se jejich vysypáním nějak znehodnotili.

Do budoucna bych Ti chtěla doporučit, abys to vše řekla lékaři, který Ti léky předepisuje, když bude vědět, že máš s polykáním léků velké potíže, bude se snažit najít variantu, která Ti bude vyhovovat – tekutá, rozpustná apod.

Přejeme Ti, aby ses brzy uzdravila.
Modrá linka

Ahoj,
rodiče by Tě měli k očnímu lékaři určitě vzít, preventivní prohlídky se doporučují, i když žádné potíže s viděním nemáš. Nějak nerozumím tomu, proč to rodiče nechtějí udělat. Napadlo mne, že jim můžeš ukázat třeba naši odpověď, aby viděli, že Tě to trápí a chceš to nějak řešit. Pokud to z nějakého důvodu pro Tebe není možné, možná by mohla pomoci babička, teta, nebo někdo jiný z rodiny, který by Ti rodiče pomohl přesvědčit. V některých optikách (obchodech s brýlemi) také měří zrak, a tak i tam bys mohla rychle zjistit, jak na tom jsi i bez objednání k lékaři.

Přejeme Ti, aby se to rychle vyřešilo.
Modrá linka

Všechny nevyléčitelné rakoviny jsou dost strašné. Z mého pohledu je nejhorší asi nádor na mozku, takzvaný glioblastom.

Objeví se náhle, ze dne na den, bez jakýchkoliv varování. Podle zasažené oblasti mozku připraví pacienta o možnost mluvit, rozumět řeči, rozpoznávat příbuzné, samostatně chodit, nebo pamatovat si… dovede mu i výrazně změnit povahu. Poškození se může postupně zhoršovat.

Při optimální léčbě vydrží pacient naživu v průměru rok. Při komplikacích tři měsíce. Od okamžiku diagnózy je to už definitivní rozsudek smrti – alespoň z pohledu současné lékařské vědy žádné řešení neexistuje.

Mozek tvoří naše vědomí, naši identitu (duši, vzletněji řečeno), nejde ho tedy vyměnit za jiný srovnatelný mozek, protože i kdyby nějakým zázrakem transplantovat šel, původní osoba by tím zanikla. Nádor je možné při náročné operaci vyjmout, ale nikdy ne celý a pozůstatky z něj vždy zpátky rychle dorostou.

Tato choroba si nevybírá podle životního stylu, postihuje sportovce i lenochy, masožrouty i vegetariány, chudé i bohaté, mocné, bezmocné, zdravé, nemocné, nízké, vysoké, tlusté, tenké… častěji starší než mladší.

Glioblastom vzniká u 0,003 % lidí, takže šance je hodně malá. O to víc nespravedlivé to připadá nemocným a jejich okolí.
Před třemi roky jsem byl v okolí takto nemocné osoby já… a je nesmírně těžké se s tím vyrovnat. Protože jiné druhy rakoviny jdou alespoň nějak pochopit… tahle ne…

Ahoj,
je to určitě nepříjemné, že se vzhledem ke karanténě nyní hodně věcí ruší, včetně naplánovaných vyšetření. Nezbývá nám však všem, než to respektovat a vydržet, Na Tvoji otázku však neumíme odpovědět, nejsme zubaři a navíc každý zubař může mít trochu jiný ceník. Je potřeba vyčkat na to, až se budeš moct zeptat lékaře, který Tě ošetřuje.

Přejeme hlavně pevné zdraví,
Modrá linka

Ahoj,
úvodem tě mohu ujistit, že současná situace je velmi nepříjemná nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Až budeš mít hotové úkoly ze školy, můžeš se například podívat do učebnice o několik stránek dopředu, co byste měli probírat dál. Nebo si můžeš číst nějaké knížky, ke kterým ses už dlouho nedostala pro nedostatek času. Nebo můžeš dělat doma i jiné věci, ke kterým ses pro nedostatek času nedostala.

Přímo karanténa se týká vybraných lidí, kteří byli pozitivně testováni nebo se vrátili z rizikových oblastí, a ti by neměli vůbec vycházet z bytu, a karanténa se taky týká některých obcí na Moravě v okolí Uničova. Pro ostatní lidi platí ne přímo karanténa, ale trochu mírnější opatření, tzv. omezení pohybu. Povolené jsou cesty do práce a z práce, k lékaři a na nákup potravin, ale taky vycházky do parku nebo do přírody. Takže ven se může. Ale jen sama nebo s rodiči nebo s někým, s kým bydlíš. Rozhodně to neznamená, že můžeš na hřiště s kamarádkami! Škola je zrušená právě proto, aby se lidi nepotkávali a tím se omezilo šíření nákazy.

Jak dlouho budou školy zavřené a jak dlouho potrvají ta opatření, to v současné době neví nikdo. Myslím, že ani ministerstvo školství a krizový štáb. Je pravděpodobné, že celý problém je teprve na začátku a zatím se neví, jak se bude vyvíjet dál.

A ano, koronavirus je nebezpečný. Není tak nebezpečný jako středověké morové epidemie, ale pravděpodobně je nebezpečnější než to, co zatím známe. Zprávy ze zemí, kde to začalo dřív než u nás, jsou velmi varující a znepokojivé. Jedním z problémů je, že proti této nové nemoci zatím nejsou léky, takže lékařům nezbývá nic jiného, než ty, kteří mají zasažené plíce, nějak udržovat při životě například umělou plicní ventilací, ale jinak pro jejich uzdravení moc udělat nemohou. A v zemích, kde došlo k příliš rychlému rozšíření, přestala stačit kapacita nemocnic a zdravotních zařízení, takže tam umírají i lidé, kteří by to při včasném ošetření přežili, a taky se tam pak nemohou starat o nemocné s úplně jinými nemocemi, kteří lékařskou péči nutně potřebují.

Jestli ta opatření jsou přehnaná, to se ukáže za pár týdnů. Ale kdyby se ukázalo, že byla nedostatečná, tak by už mohlo být pozdě.

A jak dlouho to potrvá, to se dá těžko odhadnout. Optimistické odhady říkají, že za měsíc by to mohlo být lepší, ale možná to bude spíš déle. Určitá šance je, že se snad časem vymyslí nějaký lék, nebo že se ukáže, že nějaký existující lék na to pomáhá. Ale to není záležitost na týden nebo dva, to jsou taky měsíce.

Co se týče letních prázdnin, i kdyby se u nás situace zlepšila, je dost pravděpodobné, že ještě nebude možné cestovat do zahraničí, kde je situace horší než u nás, a že se budou muset zrušit objednané zahraniční dovolené.

Je mi líto, že jsem tě asi nepotěšil, ale snad to dobře dopadne.

Ahoj,

pokud Ti ještě nebylo 15 let, lékař Tě podle zákona může ošetřit pouze v doprovodu alespoň jednoho rodičů (anebo zákonného zástupce). Netýká se to pouze akutních, vážných případů, jako jsou např. úrazy a podobně. Od 15 do 18 let můžeš jít k lékaři i sama, ale pouze v případě, že máš u sebe vytištěný souhlas s podpisem alespoň jednoho z rodičů. Jsou také případy, kdy je potřeba souhlas s podpisem obou rodičů - to se týká například nepovinného očkování. Pokud bys chtěla znát podrobnosti, doporučuji se zeptat přímo lékaře, ke kterému chodíš (třeba i telefonicky anebo emailem), je docela možné, že v praxi to může mít každý lékař nastavené trošku jinak. Formuláře se vzorovým souhlasem, které rodiče podepisují, bývají často ke stažení na webových stránkách daných lékařů.

Pěkný začátek nového roku přeje

Modrá linka

Ahoj,
je dobře, že hledáš pomoc ve chvíli, kdy máš nepříjemné zkušenosti s tím, co a jak slyšíš. Takto přes internet Ti nedovedu odpovědět, čím by to mohlo být. Věřím, že by Ti mohlo pomoci, kdyby sis o tom, co někdy slyšíš, promluvila s dospělým člověkem, kterému důvěřuješ, třeba s rodičem, a společně byste vymysleli, co dělat dále. Myslím si také, že by to stálo za konzultaci s ušním lékařem. Vyšetření na ORL, kam toto téma patří, není nijak nepříjemné, a rodiče Tě mohou objednat, abys mohla zjistit o Tvých potížích více informací. Lékař Ti může také doporučit co dál dělat, aby se to neopakovalo, nebo kdo jiný by Ti v tomto mohl pomoci.

Přejeme Ti, aby se vše brzy vyřešilo. Modrá linka

Ahoj,
chápu, že je nepříjemná představa, že by ve stolici byli nějací červi. Je dobře, že se snažíš zdravě jíst, přesto se něco takového může stát, nejsi v tom sama. Někdy může jít o jednorázovou záležitost, stolice se může sama upravit. Pokud by se Tvoje podezření opakovalo, bylo by fajn nebýt na své obavy sama a probrat to s někým, komu nejvíc důvěřuješ, nejlépe někomu z rodičů. Když bys nevěděla, jak o tom začít, můžeš např. ukázat zprávu, kterou jsi poslala nám. Asi by stálo za to probrat i Tvé další strachy, např. z toho, že "to dostaneš". Jsou to věci, které většinou přirozeně patří k životu a někdy se strach zmírní, když člověk své pocity sdílí a např. si o tom i zjistí více informací. Můžeš se o tom poradit se svojí lékařkou, my nedokážeme takto na dálku posoudit, jak problém případně léčit. Pokud jsou strachy něco, co Tě zatěžuje v každodenním životě, mohlo by Ti pomoci na tom pracovat např. se školní psycholožkou. Neboj se na to nebýt sama, pak je strach většinou menší.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj,
zkusit tu mastičku můžeš, ale kdyby se to nezlepšilo, tak navštiv svého kožního lékaře. Ten za prvé zjistí, co to je, zda je to skutečně bradavice a případně jaký typ, a za druhé na základě přesnějšího vyšetření také stanoví nejvhodnější léčbu.

ahoj,
za bolestí břicha a tím, že nepřibýváš na váze (i když se snažíš dost jíst) nemusí stát jen tasemnice. Příčiny mohou být i jiné.
Určitě by tak bylo nejlepší zajít se poradit s lékařem, který se o Tebe stará. Lékař může doporučit různá vyšetření, která mohou pomoci ověřit, zda se za bolestmi břicha a nižší váhou neskrývají nějaké zdravotní obtíže.
Tasemnice - člověk se nejčastěji nakazí prostřednictvím konzumace syrového nebo tepelně nedostatečně upraveného masa nebo potravinami nebo vodou, které byly kontaminovány výkaly zvířete nakaženého tasemnicí. Díky tomu, že si myjeme ruce, omýváme ovoce a zeleninu, maso většinou konzumujeme tepelně upravené, tak je pravděpodobnost nákazy celkem nízká.
Samozřejmě je možné zjistit, zda člověka netrápí tasemnice - prvním krokem je celkem jednoduchý odběr krve.
Domluv se tak s mamkou nebo taťkou a zajděte se společně poradit s lékařem. Určitě s Vámi vše probere a domluvíte se na nějakém dalším postupu.

Držíme palce a přejeme hodně zdraví! Vím, co jím

Ahoj,

když čtu to, co jsi napsala Alíkovi, vnímám, že Ti opravdu není dobře. Nevím, jestli síla, která Ti chybí, souvisí s tělesným stavem, nebo nemáš sílu duševní, psychickou (nebo obojí dohromady). Myslím, že si zasloužíš pomoc. Asi bych začala návštěvou praktického lékaře, který může udělat základní vyšetření a zjistit, zda nedostatek sil není způsoben něčím, co se děje v těle.

Pokud je to, co prožíváš, na duševní úrovni, bylo by potřeba navštívit psychologa, například školního (tam můžeš jít bez doprovodu rodičů). Může Tě k němu doporučit i praktický lékař.

Věřím, že to je pro nyní Tebe hodně náročné, zvláště, když se cítíš nepochopená. Přemýšlím, jestli by nebyl třeba někdo (babička, teta, oblíbený učitel/ka...), kdo by nepotřeboval složité vysvětlování a porozuměl by Ti. Spolu s ním byste mohli hledat možnosti pomoci, aby na to nemusela být sama.

Možná se to všechno těžko vysvětluje, pak je jednodušší dát jiné osobě přečíst to, co jsi napsala Alíkovi - k pochopení může dojít o něco snadněji a hlavně se to usnadní pro Tebe.

Držíme palce, aby se vše řešilo.

Modrá linka

Ahoj,
je dobře, že si umíš říct o pomoc, kterou si zasloužíš. Po nepříjemných zdravotních komplikacích máš strach z magnetické rezonance a také z pohybů v tělocviku, vidíš v tom možná nebezpečí a brání Ti to cvičit. Rodiče o Tvém strachu neví, a tak jsou striktní v tom, že Tě nechtějí omlouvat z TV. Ulevilo se Ti, když ses dokázala svěřit nám, zároveň to nikomu říct nechceš, bojíš se, že to nikdo nepochopí.

Chci Tě ujistit v tom, že to, co popisuješ, chápu, není to nepochopitelné, ale naopak přirozené, lidské. Každý člověk je po úraze opatrnější a nemusí to znamenat nutně nic špatného, pokud ho to neomezuje v každodenním životě a strach nepřesáhne zdravou míru. Vnímám, že by mohlo být užitečnější zaměřit se teď na to, jak zvládat strach a dostat ho do přiměřených mezí, aby Ti nebránil ve spokojeném klidném životě a nemusel Tě zbytečně zatěžovat. Věřím, že pokud na Tobě rodičům záleží, snažili by se Tě pochopit, důležité však je, abys dala najevo, co prožíváš a čeho se bojíš, co bys od nich potřebovala jako podporu. Je důležité učit se upřímně mluvit o svých potřebách a pocitech, to prohlubuje vztahy a také Ti to může otevřít cestu k pomoci, nemusíš v tom být sama. Můžeš se svěřit také některé z učitelek, které důvěřuješ nebo školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. I ta by Ti mohla pomoci pracovat se strachem a postupně ho zmírnit.

I když to není snadné, nevidím v tuto chvíli lepší řešení, než požádat o podporu dospělé ve svém okolí, kteří Tě mají na starosti a měli by Ti zajistit bezpečné prostředí a podmínky doma i ve škole. Věřím, že pokud to dokážeš tak dobře, jako u nás, může to pro Tebe být důležitá cenná zkušenost v překonávání strachu a obav. Pomoci Ti v tom může i tato zpráva, kterou můžeš někomu z nich přímo ukázat.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj,
chápu, že se Ti honí hlavou nejrůznější otázky ohledně Tvého zraku a brýlí. Myslím, že je důležité hlavně to, abys dobře viděla a zrak se Ti zbytečně nezhoršoval. Proto bych Ti doporučovala si brýle pořídit, nemusíš je nosit třeba úplně pořád, ale právě ve chvíli, kdy při opisování z internetu nevidíš a způsobuje Ti to komplikace.

V dnešní době, jak sis možná všimla, nejsou brýle ostudou, naopak módním doplňkem a hodně lidí nosí i brýle bez dioptrií, právě protože jim sluší. Proto si myslím, že reakce kluků nemusí být vůbec zlé, nejspíš i někteří z nich brýle nosí. I pokud by měli nějaké narážky, brzy je to přestane bavit a navíc Tě mohou podržet Tvé nejlepší kamarádky, to je moc dobře, že je máš.

Strach se může zmenšit i Tím, že si vybereš brýle podle svých představ, ve kterých se budeš cítit dobře a budou Ti slušet.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Ahoj,
popisuješ příznaky myšlení a vnímání, které by mohly znamenat nějaké psychické potíže a věřím, že by Ti mohlo ulevit, když bys to mohla probrat s odborníkem. Rozpoznat a stanovit, zda to je schizofrenie, může jen psychiatr s pomocí psychologa. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses poradila s rodiči, kteří by Ti měli pomoci je vyhledat. Požádat o podporu můžeš také někoho z učitelů, kterému důvěřuješ nebo rovnou navštívit školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Připadá mi důležité, abys na to, co prožíváš, nebyla sama a dokázala se svěřit svým blízkým. Poradit se můžete také s Tvou dětskou lékařkou.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Ahoj,
už mockrát tady bylo řečeno, že na dálku ti nikdo diagnózu neudělá. Ale tvoje příznaky jsou natolik nespecifické, že to může být cokoli, od něčeho banálního až po vážnou nemoc. Rozhodně nic nezkazíš, když se s tím vydáš ke svému lékaři.

milá Charlotte,
stále ještě budeš dále růst, v tuto chvíli je Tvoje váha vzhledem k věku i výšce zcela v pořádku, optimální.
Zda se u nás cukrovka 2. typu v průběhu života objeví ovlivňuje jednak to, zda měli cukrovku naši rodiče, naše hmotnost a její vývoj (obezita, prřípadně nadváha) a pak také náš životní styl - jak jíme a jaké potraviny si vybíráme a jestli se pravidelně hýbeme.
Ty máš váhu zcela v pořádku, pokud se i pestře stravuješ (jíš dostatek zeleniny a ovoce, zařazuješ vejce, luštěniny, mléčné výrobky, libové maso, ryby, obiloviny (ideálně i celozrnné) a pravidelně sportuješ, pak si ve svém věku s cukrovkou druhého typu nemusíš dělat starosti.
Důležité je udržovat si přiměřenou hmotnost, zdravě se stravovat a pravidelně se hýbat po celý život.
Ať se Ti dobře daří přeje Vím, co jím

ahoj,
podle toho, co píšeš, se u Tebe opravdu může jednat o poruchu příjmu potravy - hladovění a striktní omezování jídla se střídá s přejídáním. Poruchy příjmu potravy jsou velmi závažná věc - jedná se vlastně o psychická onemocnění, které ale devastují i tělo. Mohou vést až k trvalým následkům nebo dokonce ke smrti, pokud se neléčí. Zneužívání projímadel, váhové výkyvy, hladovění a přejídání nejsou vhodné s ohledem na to, že rosteš a vyvíjíš se - potřebuješ přijmout dostatek kvalitních živin i energie.
Potřebovala bys postupně si nastavit pravidelný režim stravování a naučit se jíst beze strachu, pravidelně se hýbat a váhu si udržet na vhodné hodnotě (případně maličko postupně a pomalu trochu váhu snížit - ale zdravě, nikoliv hladověním nebo projímadly). Myslím si, že by bylo nejlépe svěřit se se svým problémem rodičům a společně se zajít poradit s odborníkem, který se specializuje na léčbu těchto onemocnění (psycholog, psychiatr, nutriční terapeut). Promluvit si o tom můžeš třeba i se školním psychologem nebo výchovným poradcem.

Můžeš se podívat i na internetové stránky Healthy and free, které tvoří odborníci specializující se na léčbu poruch příjmu potravy - www.healthyandfree.cz/index.php
Jsou tam nejen informace, ale třeba i podpůrné rady. Určitě je na místě tyto Tvoje problémy řešit.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří a je Ti brzy lépe! Vím, co jím

Ahoj,
nemůžeš. Pokud ten, koho líbáš, nemá poraněná ústa (nemá v nich krev), tak nákaza nehrozí. Virus HIV se sice ve slinách nachází, ale v tak nízké koncentraci, že je nákaza vyloučena.

Ahoj,
už opakovaně tady bylo napsáno, že diagnózu na dálku nikdo neudělá.
Ale pokud to oznámíš rodičům a bude jen trochu možné, aby to dovolenou nezkazilo, tak se na dovolenou pojede. A pokud je to tak vážné, že by to dovolenou zkazilo, pak ji to tím spíš zkazí, když na to rodiče přijdou až těsně před odjezdem, nebo dokonce až na té dovolené. Onemocnění někde na dovolené, kde může být lékař špatně dostupný a kde ani nemáte takové léky a nástroje, jako doma, může být velký problém. A kdyby to přece jen bylo tak vážné, že by se na dovolenou jet nemohlo, tak větší komplikace je, když se odjezd zruší těsně před odjezdem, než když se zruší týden předem. A kdyby to bylo něco, co se musí léčit, je lepší jet na dovolenou po týdenním léčení než po jednodenním léčení nebo s neléčenou nemocí.
Takže to rodičům oznam co nejdřív. Jestli to bude jen trochu možné, tak na dovolenou pojedete, a jestli ne, tak víc zkažená by byla, kdyby se onemocnění začalo řešit až v den odjezdu nebo kdyby to dovolenou zkazilo až na místě pobytu.