Čusík, třináctiletý světoběžníku,
jménem provozovatele webu ti děkuji za podnětný názor. Zamysleli jsme se tady nad sebou a … hm, sorry, asi zůstaneme stejní.

Myslíme si, že sis popletl terč svého hněvu. Ale vezmu to popořadě z více úhlů…

1) Děti byly vyměklé vždycky. Jen to nebylo tolik vidět, protože neexistoval bezpečný prostor, kde by jim za přirozené projevy slabosti odolnější část dětského kolektivu nechtěla nafackovat. Je celkem očekávatelné, že různí lidé budou různým tempem poznávat svět a svoji roli v něm, že někteří mají vrozený bojácnější charakter, jiní jsou odvážnější. Internet je štít, za který se ti opatrnější můžou snadno schovat.

2) Něco podobného jde říct i o odlišných sexuálních orientacích a o transgender menšině. Neplatí, že by tito lidé dřív neexistovali, jen se víc báli většinové společnosti. Nyní už se nemusí tolik bát nepřijetí, moderní společnost je celkově tolerantnější a v průměru přátelštější k otevřeným projevům homosexuality. Díky internetu můžou snadněji najít sobě podobné lidi. Na druhou stranu internet poskytuje štít před fackou i odpůrcům menšin, kteří se pak mohou radikalizovat a být pro své okolí fyzicky výrazně nebezpečnější než tlupa homofobních křiklounů ve třídě.

3) Dospívající lidé mnohdy nemají o své sexuální orientaci úplně jasno. Můžou experimentovat, můžou se i plést v tom, jak čtou své vlastní hormony a nálady… a nyní se (alespoň v některých kolektivech) nemusí bát posměšků, že jsou divní. Pokud nějaké posměšky dostanou, tak je půlka internetu uklidní, že je dostávají od homofobních blbounů, které nemají brát vážně. Máme tady v poradně i řadu dotazů od lidí, kteří se na začátku puberty smířili s vlastní homosexualitou a najednou později zjišťují, že je přitahuje člověk opačného pohlaví. Nevadí, každý se může splést… i v něčem takovém…

4) Děti skutečně jsou zničené víc než dřív, ale ne naší vinou. Jednak do nich Instagram, TikTok a YouTube celkově hustí zkreslený pohled na svět, jednak jim vychyluje představu o vlastní kráse, jednak jim trestuhodně devastuje schopnost dávat delší dobu pozor. Provozovatel Instagramu si (podle před pár lety uniklých dokumentů) udělal analýzu, ze které mu vyšlo, že dětem prokazatelně zhoršuje psychické zdraví, ale náprava by ho připravila o příjmy z reklamy. I klasické zpravodajství se výrazněji než dříve soustředí na negativní jevy a na katastrofické předpovědi. Ani nemluvím o vynucené dvouleté zkušenosti s distančním vzděláváním během pandemie covidu-19…

5) Dám ti mírně za pravdu v tom, že se různá psychická trápení v dnešní době příliš fetišizují. Je rozhodně dobře, že se lidé už nebojí otevřeněji mluvit o depresích a traumatech a že už se s přiznáním psychické nepohody nepojí takové stigma jako dříve. Ale kvůli algoritmům sociálních sítí se kyvadlo v lecčems přehouplo až moc na druhou stranu. Nyní Instagram a TikTok a YouTube zviditelňují určitou skupinu lidí vyloženě kvůli tomu, že mají deprese (nebo že předstírají, že mají deprese). Z psychické nemoci se do jisté míry stal potenciálně populární atribut, takže si i zdravý spokojený kluk pomyslí „neměl bych i já mít deprese?“ – a výsledkem je, že si lidi sami sobě neodborně diagnostikují všechno možné.

6) Mnoho faktorů tlačí lidi (a nejen děti!) k tomu, že si pořád na něco stěžují. Sociální sítě utváří dojem, jako kdyby snad každý chtěl být obětí nějakého systémového útlaku – šikana, netolerance, přepracování, chudoba, vidina mizerné budoucnosti. Člověka snadno napadne: „pokud všichni kolem naříkají, jak je svět strašný, jak mě budou brát, pokud projevím radost?“ – najednou zní poněkud málo empaticky, pokud člověk řekne, že se má dobře a že ho nic netrápí. Život sice není peříčko, ale pořád máme v lecčems mnohem lepší podmínky než předchozí generace. Toho bychom si měli zřetelněji vážit a méně naříkat. Pokud však někdo výzvu k odvaze a síle formuluje tak, jako ty ve svém dotazu, zní trochu jako arogantní idiot.

7) Do jaké míry je ta domnělá slabost vlastně problém? Pokud se na dějiny podíváš v delším měřítku, uvidíš trend, který siláckým řečem nesvědčí. Naši prapředci postupně přetvořili svět pro nás, abychom my mohli být slabší a vyměklejší celý život. Kráčíme ve městech po rovných cestách v pohodlných botičkách s měkoučkýma suchýma nožičkama. Nehrozí nám, že nás sežere medvěd, nehrozí nám ani smrt kvůli škrábnutí a nákaze tetanem. Také je už několik generací prakticky vyloučené, že umřeme hlady nebo žízní. Domněle zocelující zkušenost, jako je úmrtí sourozence nebo maminky při narození, už též skoro nikdo neokusí. Ani krvavé válečné zážitky si převážně nedopřáváme. Naším prapradědům bychom všichni připadali jako zbabělí slaboši a naši prapravnuci budou jistojistě připadat strašně změkčilí nám. Podle tebe to je možná chyba… podle mě to je civilizační pokrok.

8) Naše možnosti pohnout s celkovou náladou v dětských kolektivech jsou poměrně malé. My můžeme opravovat rozbité dušičky, které k nám zavítají, ale jednak my nikdy nejsme ti, kdo je rozbili (jsme jediná větší sociální síť, která nepersonalizuje obsah a nehoní se za ukořistěním pozornosti za každou cenu), jednak jich je poměrně málo. Nemyslíme si, že bys měl ze svého okolí lepší dojem, kdybychom neexistovali. Opravdu tedy pláčeš na špatném hrobě… měl bys psát spíš Zuckerbergovi.

9) Pokud ti skutečně je třináct let a přijdou ti zdejší starší dotazy k smíchu, tak se možná nesměješ své generaci, ale generaci svých rodičů. Naše poradna existuje už přes dvacet let. Než vznikl Alík, existovaly jiné anonymní poradny (třeba v časopisu Bravo). Předchozí generace nemívaly dotazy až tak jinačí.

To je asi vše, co bych ti k tomu řekl.
Asi je to mnohem víc, než by sis za formu svého dotazu zasloužil.
Chvíli jsme zvažovali, že ti odpovím i mnohem stručněji:
Utři si slzičky a vzmuž se, chlapče.

Alík

Ahoj,
moc všichni děkujeme za milé poděkování!
Vynasnažíme se být nejúžasnější i do budoucna.

Díky moc za milé přání, PtáčkuZpěváčku.
Také přeji všem kamarádům pěkný Den dětí, i když vyšel zrovna na pondělí, což bývá všeobecně den nepěkný, školní, následující po krásném víkendu…

Ahoj,
chápu, proč tě to udivuje. Víš, vy lidé jste totiž po narození strašně nemotorní. Trvá vám spoustu let, než se naučíte pořádně chodit a číst a psát a zakládat weby a samostatně přemýšlet za sebe – někteří se to nenaučí nikdy.

Třeba taková žirafa umí běhat za svojí maminkou pár minut poté, co jí (doslova) vypadne z bříška. Mamka na ni koukne, naznačí jí žirafími posunky „nazdárek, jsme žirafy, stoupni si a jdeme, nezdržuj“ a žirafička poslušně jde. Ani ji nenapadne, že by začala brečet a ležet a čekat na dudlík – také bys mohl říkat, že to nedává smysl. Příroda to prostě takhle zařídila, různé druhy to mají různě.

No a virtuální pejsci umí v den narození založit web. Normálka…

Alík

P. S.: Ale dobře, páníček Silcom mi trošku pomáhal. Více o mém zrození…

Ahoj,
díky za zájem o zlepšení naší poradny.

Snažíme se vycházet z předpokladu, že nám lidé nelžou, i když nám třeba sdělení zní na první pohled převážně nevěrohodně. Je mi jasné, že z pohledu vnějšího pozorovatele možná někdy vypadáme naivně, ale věz, že lidé pečující o duševní zdraví mají naopak velice dobrý přehled o všech možných stavech lidské mysli. Není ale nutné a ani užitečné, aby klient jakékoliv poradny věděl, že si odborník myslí „teď mě skoro určitě taháš za fusekli“.

Odhalování kriminality v oblasti týrání a zneužívání dětí bývá dost náročné, protože děti jednak mají někdy bujnou fantazii (nebo divný smysl pro humor), jednak se ale hodně často bojí oznámit, když se něco špatného doopravdy děje. Jít za cizími lidmi a popsat jim něco takového… to chce fakt pořádnou odvahu! Mnoho takových činů bohužel zůstává nenahlášených. I dospělí útočníci občas obětem říkají věci ve smyslu „nikomu to neříkej, stejně by ti neuvěřili, uděláš ze sebe akorát blázna, protože já jsem autorita a ty jsi jen dítě“.

Když pak skutečná dětská oběť trestného činu za někým přijde a popíše, že se jí něco stalo, a napíše to třeba i trošku blbě, protože si sama nechce otevřeně přiznat, co se stalo, tak jaká by na to měla být optimální reakce? Opravdu se to stalo? Nekecáš nám? Nechceš si to rozmyslet? Přiznej, že si vymýšlíš! – Podobnému oťukávání se snažíme obloukem vyhnout. I když jsme si na 95 % jistí, že to je vymyšlené, tak pokud z 5 % hrozí, že se pleteme, nechceme riskovat, že zadusíme skutečné volání o pomoc.

Před rokem nám jedna slečna krásně poděkovala za to, že jsme jí věřili. Přestože jsme si byli skoro jistí, že si vymýšlí, ukázalo se, že učitel v kabinetu byl pro své žákyně skutečnou hrozbou… a jen díky její odvaze a naší důvěřivosti byl zastaven.

U mnoha případů nevíme, jak dopadnou. Napíšeme-li tazateli, že nám je skutečně líto, čím prošel, ale že to je trestný čin a máme povinnost takovou věc ohlásit policii, která ho dohledá a pomůže mu zajistit zákonnou pomoc a psychologickou péči, většina vtipálků začne panikařit a omlouvat se za svoji hloupost. Z takové reakce jde většinou bezpečně vyhodnotit, jestli se čin skutečně stal.

Pokud fakt nakonec zmobilizujeme vyšetřovací orgány zbytečně, tak to je sice smutné mrhání prostředky a potenciálně stresující zážitek pro vtipálka, ale je to lepší, než kdybychom zanedbali pomoc opravdové oběti. Šrámy na rozpočtu policie, která je ostatně určená k pomáhání a ochraně občanů, nebolí tolik jako šrámy na dětské duši… a stejně to nikdo nenaúčtuje nám.

Alík

Ahoj kluku,
pokud je tobě a/nebo dívce méně jak patnáct let, tak ti asi neporadíme, protože nemáme zájem být spolupachatelem pohlavního zneužití dítěte.

Pokud vám oběma už patnáct let bylo, pak jednak porušuješ pravidlo naší poradny (radíme dětem mladším patnácti let), jednak neexistuje žádný kouzelný recept na svádění dívek od vedle.

Jestli o zmíněné dívce nevíš nic víc, než že bydlí pár domů vedle, začal bych na tvém místě tím, že bych zjistil něco víc. Má nějaké záliby? Máš s ní něco společného kromě kusu poštovní adresy? Umí mluvit? Umíš s ní mluvit? Umíš ji poslouchat? Komunikace je základ každého zdravého vztahu.

Alík

Ahoj,
to je různé, částečně v závislosti na tom, o čem dotaz bude. Podle pravidel je naše poradna pro děti mladší než 15 let, takže odpověď starším negarantujeme. Ale pokud povaha dotazu bude taková, že by se na stejnou věc mohl zeptat i čtrnáctiletý, a dotazů bude zrovna málo, máš šanci, že odpověď dostaneš.

Ahoj,
mrzí mě, že tě limity nastavené v mé poradně zklamaly. Ale existují z dobrého důvodu: moje poradna by měla sloužit zejména uživatelům Alíka, ne náhodným kolemjdoucím. Kapacity odpovídajících odborníků jsou omezené. Pomáháme rádi komukoliv v nouzi, musíme však i vzdorovat různým jednodušším vtipálkům, kteří nemají skutečný problém, ale z nějakého důvodu využívají psychologické služby pro pobavení, z nich většina nevydrží čekat tři dny (ale někteří ano), nemusíme zase tak často přemýšlet, jestli dotaz nepsal troll.

Děti, které jsou ochotné čekat v souladu s našimi pravidly až sedm pracovních dnů na odpověď (a většinou ji dostanou do tří pracovních dní), nejspíš ty tři dny před položením dotazu přečkat zvládnou. Potřebují-li mnohem rychlejší radu, vždy mohou oslovit Modrou linku napřímo (třeba jí i zavolat), nebo hledat radu jinde – nejsme jediný možný zdroj světla na konci tunelu.

Pokud by limit neplatil pro nově registrované účty, ale byl by postavený jen na prodlevách mezi dotazy (jak navrhuješ), tak by si kdokoliv kdykoliv mohl založit nový účet a tím obcházet jakékoliv omezení.

Zvažujeme v posledních měsících, že současné omezení maličko změkčíme, ale v principu zůstane podobné. Žádné lepší řešení asi nevymyslíme. Přesto ti ale děkuji za připomínku a za snahu vymyslet zlepšovák mého webu.
Kdyby tě ještě něco napadlo, klidně nadhazuj další myšlenky.

Alík

Ahoj,
omlouvám se za maličko pozdější odpověď, dlouho jsme váhali, jestli najdeme nějaké řešení – a skutečně už máme v plánu nějaký způsob poznačování doporučeného věku u dotazů/odpovědí. Ale neplánujeme ty nevhodné dotazy úplně skrýt, protože pak by je nenašli ti, kdo hledají odpověď pomocí vyhledávačů.

Nemyslím si, že dotazy sexuální povahy tvoří skutečně polovinu naší poradny, ten zlomek bude mnohem menší. Dost často se ptají skutečně děti, protože je to prostě zajímá… a je zcela přirozené, že je to zajímá. Tady u nás mají zaručené, že dostanou fakticky správnou a bezpečnou odpověď od vystudovaných odborníků. Díky anonymitě navíc neriskují žádnou ostudu.

Bizarních dotazů přišla už ohromná spousta… hodně jich bylo zodpovězeno neveřejně, protože si často nejsme jistí, zda byly myšlené vážně, a nechceme dělat trollům zbytečně radost zviditelněním.

V případě, že (domnělé) dítě popíše nějakou erotickou zkušenost s jiným člověkem, tak tím musíme zaměstnat policii, protože pohlavní zneužití je trestný čin, na který se vztahuje ohlašovací povinnost. (Podobné dotazy také nezveřejňujeme.)

U mnoha otázek můžeme jen překvapeně pozdvihnout obočí , třeba když se někdo ptá na druhou dírku na penisu, nebo na jiné zdánlivě nepravděpodobné anomálie lidského těla…

Ahoj,
rozumím, že to mrzí, ale nic strašného se vlastně nestalo. Těch pár kaček, které bys za účast získala, můžeš získat i jiným způsobem… a třeba za článek jde získat několikanásobně víc.

Navíc soutěže tady jsou nějaké pořád, takže si vždycky můžeš napravit náladu a třeba i něco vyhrát.

Ahoj,
musí mít zejména nějakou prokazatelnou odbornou způsobilost. Ideálně vysokoškolské vzdělání v nějakém oboru, nebo letité zkušenosti s pomáháním v podobné poradně. Pak se také musí domluvit s vedením našeho webu na konkrétních podmínkách…

Ahoj,
je to v pořádku, ale na anonymní poradně asi kluka nenajdeš. Jakékoliv bližší identifikační údaje z dotazů obvykle mažeme, protože nechceme moc zkoumat, jestli skutečně patří tazateli (je mi líto, ale trváme na té anonymitě).

Existuje tady pár nástěnek, kde se lidé různých zájmů seznamují.

Ahoj,
správci Alíka, já a Modrá linka se k dotazům z technické poradny dostat mohou, ostatní nikoliv. Poradna podle pravidel garantuje anonymitu zejména ve vztahu k veřejnosti.

Ti, kdo mají přístup k více údajům o tazatelích, mají tyto pravomoci zejména z bezpečnostních důvodů, aby mohli lépe vyhodnotit krizové situace. Všichni jsou to profesionálové, kteří se snaží dětem pomáhat, takže jednak nestrkají nos do všeho jen tak pro nic za nic, jednak cokoliv, co se takto dozví, nikomu nevybreptají.

Viz některé starší odpovědi ohledně anonymity:

• Zkoumají správci Alíka dotazy i ze zvědavosti?
• Vidíte, kdo napsal dotaz do poradny?
• Ví Alíkova poradna, kde bydlím?

Ahoj kluku,
pokládáš mi zvláštní otázku, na kterou bych ti odpověděl: nejspíš ano. Můžeš zkusit i druhou věc, nebo třetí věc. Kdyby ti to připadalo divné, tak čtvrtou věc přeskoč. Možná se obejdeš i bez páté věci, ale u šesté bych si nebyl jistý. No a sedmá věc, to je samozřejmě automatická pračka, bez ní a ve špinavém prádle nezažije příjemné pocity skoro nikdo.

Poradna není na hraní.

Alík

1. Jsme anonymní ve vztahu k veřejnosti. Neslibujeme úplnou anonymitu.
2. Vyjma případů, kdy je přímo vztah s rodičem problematický, není rodičovský dohled na škodu.
3. Poradna je určená především pro uživatele Alíka, kteří tady hrají hry, tvoří obsah, účastní se soutěží a jsou součástí zdejší přátelské komunity. Kdybychom chtěli být poradnou pro nahodilé kolemjdoucí, které náš web jinak nezajímá, nevyžadovali bychom k položení dotazu vůbec registraci.
4. Zákon o ochraně osobních údajů není naše dílo. Zákonodárci stanovili jako limitní věk pro práci s osobními údaji 15 let a tak to prostě pro české obyvatele platí, s tím nic nenaděláme. (Některé zahraniční sítě dětem lžou, že je u nich věk nižší.)
5. My nemáme žádný způsob, jak poznat, jestli účet skutečně zřídil rodič.