Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Alík

    Celkem zodpověděl dotazů: 15788

    Význam slova

    Co znamená „banální“?

    Ahoj Alíku a spol., moc mě zajímá, co znamená, když je něco banální, prostě banalita, protože když jsem si to vyhledala, tak jsem našla úplně jiný výraz, než co mi řekli lidé v mém okolí. Děkuji a měj hezký zbytek dne! :-)

    holka, 16. ledna

    Ahoj,
    slovo banální znamená všední, nudně obyčejný, bezvýznamně jednoduchý. Banalita může být nějaké strašně moc jednoduché zadání, úkol, který zmákneš levou zadní a následně ho úplně vypustíš z hlavy, i když za něj dostaneš skvělou známku. Nuda, nuda, šeď, šeď…

    Co jsem zběžně našel na anglickém wikislovníku, slovo banální pochází z francouzského banal, kde za středověku souviselo se společně užívanými službami v panství. Francouzština si ho půjčila ze středověké latiny, ze slova bannālis, což prý znamenalo podléhající feudální autoritě, a tento pojem vycházel z klasické latiny, kde banus znamenal jurisdikci, neboli soudní pravomoc.

    Ze stejného latinského prapředka mimochodem vzešel i anglický pojem ban používaný pro zákaz nebo blokaci. Některé banální věci by si ban určitě zasloužily. :-D

    Alík

    P. S.: Banalita nemá nic společného s banánem. 🍌
    Banány pravděpodobně pochází z wolfštiny, Wolofská říše se nacházela v Africe na území dnešního Senegalu.

    Poděkování poradně

    Dobrý den, milý Alíku a poradno,
    dnes sem nepíše K., ale její přítelkyně. Důvod je takový, že K. už není mezi námi. Zemřela den před Silvestrem na srdeční zástavu. Neměla moc krásný život, doma to pro ni bylo těžké, celkově vše bylo poslední roky špatné. Lidem nedůvěřovala a ani mně nebo příteli. Svoje problémy řešila cigaretami, sebepoškozovaním a někdy drogami.

    Pak se začala svěřovat sem a nálada se jí zlepšovala. Říkala mi o vás a já jsem byla šťastná, protože jsem si myslela, že se potom dokáže svěřit i lidem a pak se uzdraví. Bohužel se uzdravit nestihla.

    Já vám jen chci moc poděkovat, za mne a Šimona, co jste pro K. udělali, že se vždy mohla svěřit a čáštečně si ulevit jinak než ubližováním. Opravdu vám ještě jednou moc moc moc děkuji, moc to znamenalo pro nás.

    Nemusíte na to odepisovat jen jsme vám chtěli poděkovat.

    Děkuje vám, Soňa s Šimon

    Soňa a Šimon, 15. ledna

    Milá Soňo,
    upřímnou soustrast. Je mi moc líto, že příběh tvé kamarádky neskončil lépe, snad pomohou její otázky a odpovědi na ně ostatním.

    Poradna

    Zdravím všechny, mám jeden takový malý a asi i zbytečný dotaz, ale zdá se mi to, nebo je Alíkova poradna poslední dobou nějaká přetížená?

    Ahoj,
    je přetížená prakticky denně. Když děti nechodí do školy, tak:

    1. Mají častěji potíže s rodiči.
    2. Mají častěji potíže s kamarády.
    3. Mají častěji potíže s učením a učiteli.
    4. Mají častěji jakékoliv chmurné myšlenky, pokud jsou náchylné k depresím a sebepoškozování, případně zmiňují i horší věci. :-(
    5. Víc lidí než běžně se nudí a nechápe, že skupiny 1 až 4 skutečně potřebují pomoc, takže cpou do poradny všelijaké nevydařené pokusy o vtip.
    6. Víc lidí starších 15 let neumí číst, že poradna je pouze do 15 let.

    Kapacity poradny jsou omezené. Vyřizujeme rekordní množství dotazů, ale nemůžeme pomoct úplně každému. Má-li někdo závažný problém, nechť kontaktuje Modrou linku přímo.

    Alík

    Alík

    Ahoj Alíku, promiň, že tenhle dotaz je trochu o blbosti, ale hrozně se na tyhle věci potřebuju zeptat. Jinak vybuchnu zvědavostí!

    1. Dnes jsem si všimla, že je tu los Punťa! Kdo to vlastně je? U jeho vizitky není nic 😭
    2. Proč si losa Punťu nemůžu přidat do kamarádů........ :(

    A třetí patří ještě úplně jinam tak: kdo to byla Bája a proč je u její vizitky napsaný, že je spolupráce s Alíkem přerušena? To jste se pohádali?

    Ahojky Viki,
    tak to musím odpovědět rychle, abych výbuchu předešel. :-D
    Začnu Bájou – situaci jsem popsal ve starší odpovědi, žádné drama kolem ní nebylo, jen obyčejná nedohoda na pokračování. Podotýkám, že Bája měla jako obrázek kočku, ale ve skutečnosti byla člověk.

    Los Punťa je můj věrný kamarád, který už spoustu let vybírá výherce u soutěží, kde rozhoduje jen náhoda. Koalík ho už v poradně kdysi zmiňoval, i když neuvedl jméno. Nejde si ho přidat mezi kamarády, ani mu psát dopisy, protože má obojí v nastavení osobních údajů vypnuté, díky tomu je zaručena jeho nestrannost. ;-)

    Punťovo pojmenování jsme doposud nezmiňovali, protože je to očividně psí jméno a vyvolávalo by spoustu otázek. Punťa o svém původu tuze rád povídá, protože málokterý los se může pochlubit, že pochází z urozené linie psů. Zakladatel rodu Punťa I. Hafburský kdysi zmařil atentát tím, že prudce škubnul s císařem, kterého vedl na vodítku, přesně v době, kdy na něj někdo střílel. Existují sice pochybnosti, jestli mu tím chtěl zachránit život, nebo jestli pronásledoval králíka Mourka, se kterým vedl dlouholetý teritoriální spor o zeleninový záhon, každopádně do dějin se toto nečekané tažení zapsalo jako hrdinský čin, který oddálil první světovou (víme, že začala až v roce 1914). Punťa si vysloužil šlechtický titul barona, který se pak předával z generace na generaci. Během studené války pracoval Punťa X. v masně jako ochutnavač salámu junior a po nocích tajně pomáhal lidem, kteří prchali z totalitního Československa, překročit hranice. Zanechával matoucí pachové značky, čímž zmátl psi pohraniční stráže… a přilákal pozornost jedné losí dámy, která nedávno ovdověla a imponovalo jí jeho hrdinství. Losici se zhruba po dvou měsících narodilo mládě a Punťa ho přijal za své, dal mu jméno Punťa XI.

    Každý další Punťa od té doby už byl také los. ;-)

    Poradna

    Ahoj správci, zvířátka a zvěrolékaři,
    Odpovídá Alík vůbec ještě na dotazy v technické poradně? :-D

    Ahoj Hogo,
    občas odpovídám. Naposledy tuším v květnu. Když se tu řeší technické nebo správcovské věci, tak nechávám odpovědět povolanější kolegy. ;-)

    Jiné téma

    Jak se finguje smrt?

    Dobrý den všichni.
    Mám dotaz, jaké to je zfalšovat smrt? Koukal jsem totiž na jeden takový film, kde zfalšovali vlastní smrt. Ten film se jmenoval 6 underground: Tajné operace, jestli to někdo znáte. A mě zajímá, jaké to je zfalšovat vlastní smrt. Jak si seženu novou identitu? Kde budu brát peníze? Budou mě hledat policisté? Budou mě hledat celosvětově nebo jenom státní pátrání? Četl jsem si, že musím být nezvěstný 1 rok a potom budu prohlášen za mrtvého. A co budu potom dělat? A jak dlouho trvá pátrání? Ne, že bych chtěl zfalšovat vlastní smrt, ale jenom mě to zajímá.

    Předem děkuji za odpověď.

    kluk, 13 let, 10. ledna

    Ahoj,
    díky za zajímavý dotaz. Jestli dobře chápu, ve zmíněném filmu zfalšoval svoji smrt miliardář, který na tuto zábavu mohl vynaložit asi více prostředků, než by mohl běžný člověk.

    Co se týče nové identity, je otázka, co si pod ní představuješ. Identita není nějaká všeobecná vlastnost člověka, se kterou se narodíš, ale spíš vztah, že tě někdo nějak rozeznává. Vůči sobě máš pořád stejnou identitu, budeš pořád vědět, že ty jsi ty, nehledě na nějaké falšování smrti (pokud neztratíš paměť). Vůči městským lázním, kde by sis chtěl zřídit roční permanentku, můžeš mít identitu jakoukoliv, můžeš si na kartičku napsat Ferdinand Mravenec a nikdo asi moc neřeší, jestli je to tvé rodné jméno… a další den si můžeš zaplatit druhou permanentku třeba na jméno Brouk Pavlík a nikdo nejspíš nebude zkoumat, že máš novou identitu a že můžeš teoreticky přijít do bazénu dvakrát, důležité z pohledu provozovatele je, zda jsou obě permanentky zaplacené. :->

    Za jakousi hlavní identitu se běžně považuje identita, kterou si hlídá státní aparát. Ale i ten to většinou posuzuje jen z těch pohledů, které se ho nějak přímo dotýkají – jestli platíš správně daně, jestli máš zdravotní pojištění (to si může řešit sama zdravotní pojišťovna odděleně), sociální pojištění (+ naopak, jestli si nenárokuješ dávky/důchod navíc), jestli nejsi hledaný kvůli nějakému zločinu a/nebo kvůli pohřešování – z těchto pohledů je pro stát důležité pohlídat, kdo jsi. Nepočítám-li matriky, důsledněji tě hlídá až od věku 15 let, kdy ti přiděluje občanský průkaz a považuje tě za trestně odpovědného. Spousta dalších institucí a firem spoléhá na to, že tvá identita vůči státu je neměnná – třeba když si půjčuješ peníze, nebo když podepisuješ nějakou smlouvu (pracovní, koupi nemovitosti atd.), občanský průkaz všem říká vyloženě cosi jako „Česká republika zná tohohle chlápka pod jménem Jan Novák, takhle vypadá, narodil se 1. 1. 2006 ve Lhotě“.

    Pokud zmizí člověk, který vůbec nikomu nic nedluží a nic po státu nechce, nikomu nechybí, nikdo ani neoznámí, že se pohřešuje, tak si toho státní aparát nejspíš ani nevšimne. Může třeba předpokládat, že se spořádaně odstěhoval do jiné země. Pokud se někdo pohřešuje a hledá ho policie, tak je samozřejmě otázka, jak dobře se schovává a jak moc důkladně je hledaný. Celosvětově známý terorista bude určitě v horší pozici než potulný bezdomovec. Jestli chce skutečně začít nový život s novým jménem a nikdy se nevrátit, tak je celkem jedno, jestli a kdy je dotyčný prohlášený za mrtvého.

    Pro stát je pochopitelně důležité, aby mu občané ve svých identitách nedělali moc velký zmatek, proto je padělání občanských průkazů (a řidičáků apod.) trestným činem a stejně tak používání padělků – za obojí hrozí tři roky ve vězení. Průkazy mají spoustu ochranných prvků, aby padělání nebylo snadné a aby si poctivý občan takový plán rozmyslel. Pokud se člověk nepohybuje běžně v kriminálních sférách a chce si pořídit falešné doklady, hrozí mu, že narazí na falešného padělatele – na někoho, kdo mu výrobu padělku slíbí, nechá si za ni zaplatit, ale doklady nedodá, nebo dodá snadno rozpoznatelný zmetek. Poškozený totiž nemůže křičet „Pomoc, policie, tento člověk mi slíbil vyrobit padělanou občanku a podvedl mě!“ – to by dostal za mříže zejména sám sebe. :-)

    Maličko méně kriminální cesta k novým dokladům vede přes všelijaké imigrační postupy, ideálně v nějakém jiném státě. Jinými slovy: prolhat se oficiální cestou ke zbrusu novým pravým dokladům, které vydá přímo státní aparát v domnění, že je dává nuznému uprchlíkovi z jiné země. Skoro každý stát má do určité míry otevřené dveře cizincům. Člověk ale musí mít pevné nervy, hodně dobré znalosti místních předpisů a musí mít připravené neprůstřelně správné odpovědi na spoustu dotěrných otázek. Pokud by byl v nějakém sousedním státě pohřešovaný, nejspíš bude chycen. Ale kdyby azyl dostal, má nejspíš jednou provždy vyhráno.

    Co se týče peněz, ty nemusí být nutně vázané na identitu, i když finanční úřady mají rády jasno v tom, kdo co má. Třeba peníze v hotovosti (tedy bankovky a mince) uložené v nějakém pronajatém bezpečnostním sejfu asi nikdo hned tak nevysleduje. Některé kryptoměny na internetu dovedou také udržet hodnotu docela anonymně a peníze z nich může vybrat kdokoliv, kdo zná heslo. Takže pokud člověk má něco naspořeno a před svým zmizením si to uklidí tak, aby to nikdo nenašel… tak si to může jeho nové já najít.

    Jinak ale samozřejmě pokud nebožtík není milionář, jako byl hlavní hrdina zmíněného filmu, tak musí i po své zfalšované smrti nějak pracovat, aby měl peníze na jídlo, na bydlení a tak podobně. Pokud v původním životě poctivě získal vysokoškolský titul, nyní už ho nemá, musel by buď vystudovat znovu, nebo zase nějak podvádět.

    Z hlediska filmových a seriálových scénáristů je předstírání smrti vždycky ohromně zajímavá zápletka nebo šokující zvrat, ale ve skutečném životě to až takové žůžo nebude. Člověk se stane uprchlíkem před svojí minulostí, ztratí tím spoustu věcí, které mají určitou peněžní hodnotu (auto, dům, podíl ve firmě) i sentimentální hodnotu (trofeje ze soutěží, dárky od blízkých), nemůže bezpečně navázat kontakt se svými přáteli, s rodinou, musí si dávat velký pozor, aby o své minulosti nikdy nemluvil (ani třeba v opilosti)… je to sice pořád lepší než skutečná smrt, ale myslím, že to nikdy nejde vnímat jako nějakou výhru. :-(

    Na většinu problémů v životě existují mnohem snazší řešení než nafingovat smrt a začínat znovu.

    Alík

    Dárky

    Ahoj,
    dostanu od Ježíška psa.

    Ahoj,
    to je otázka? Jestli ano, tak to ti možná odpovídám už pozdě.

    Záleží na tom, jak byl hodný. :-D
    A na tom, jak jsi byla hodná ty.
    Já tyto informace nevím, tak to neposoudím.

    Jestli to nebyla otázka a jen mi to oznamuješ, tak na to nevím, jak zareagovat. Tím jsi mě dostala. ;-D

    Alík

    Poděkování poradně

    Ahoj, chtěla bych Vám všem do nového roku popřát jen to nejlepší!!! A taky veselé Vánoce. Moc si vážím toho jak máte pro nás pořád trpělivost :D
    Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok :)

    holka, 11 let, 23. prosince 2020

    Ahoj,
    děkujeme za přání, také ti přejeme krásné a klidné svátky! $>
    Trpělivosti máme ještě dostatek. O:-)

    Alík

    Poděkování poradně

    Ahoj, chtěla bych poděkovat Alíkovi a všem ostatním, co odpovídají na dotazy jak v technické, tak i v této poradně. Jste super :)

    (moc se mi líbila představa s tím sklípkanem :D)

    holka, 11 let, 14. prosince 2020

    Ahoj,
    jménem všech odpovídajících ti děkuji za pochvalu. $>
    Vynasnažíme se být super i do budoucna. ;-)

    Poradna - dotazy k webu

    Ahoj Alíku a ostatní. Jen ze zajímavosti, co když se někdo na něco zeptá v poradně a druhý zná odpověď, například ze zkušenosti. Má jak odpovědět?

    kluk 13 let, 7. prosince 2020

    Ahoj,
    nemá. V této poradně odpovídají jen prověření vystudovaní odborníci a virtuální pejsci (a výjimečně i správci). Díky tomu můžeme garantovat dobrou kvalitu odpovědí. Dětem u nás nehrozí, že by je kolemjdoucí internetový trol navedl k nějaké nebezpečné pitomosti.

    K podobné otázce jsem se vyjadřoval i před třemi roky.

    Alík

    P. S.: Ještě upřesním, že touto odpovědí vůbec nechci říct, že ty jsi trol. Jen, že laťka někde být musí a je pro jistotu hodně vysoko. Samozřejmě se nebráníme spolupráci s dalšími odborníky, ale osoby mladší patnácti let obvykle nemají vysokoškolský titul.

    Poradna - dotazy k webu

    Šlo by skrývat mé dotazy?

    Ahoj Alíku,
    Chtěla bych se zeptat, jestli by dotazy v poradně nešly nějak „odstraňovat“. Spoustu lidí sem píše, že se s tím nechtějí svěřovat rodičům. Ale na tvou stránku se přeci děti pod 15 let, musí přihlásit s rodiči a pod jejich souhlasem. Tudíž, když se se mnou mamka bude koukat na Alíka, moc nechci, aby si všimla mého předtím položeného dotazu. S mamkou probírám snad skoro všechno, ale některé věci si chci nechat pro sebe. Nechci, aby se mazaly dotazy v celé poradně, hodně lidem to může pomoci, ale jen třeba, aby nešli vidět v „tvé dotazy“. Opravdu nevím, jestli to půjde, ale i tak děkuji za tvůj čas mi odpovědět. (Omlouvám se jestli to mělo patřit do technické poradny, vůbec jsem nevěděla kam to napsat)

    P.S. Děkuji za tvou předchozí odpověď, kamarádka už s tím přestala.

    Holka, 12 let, 7. prosince 2020

    Ahoj,
    myslím, že to je dotaz spíš pro technickou poradnu. Pokud vím, tak podobný požadavek zazněl už víckrát a už se delší dobu chystá nějaký zlepšovák, který by to měl vyřešit. Mělo by to být tlačítko, kterým si skryješ všechny zodpovězené dotazy, u kterých jsi už ohodnotila odpověď. Pořád se k nim půjde dostat, ale už nebudou tak moc na ráně.

    Ale vůbec nevím, kdy to bude hotové, vývojáři tady mají i spoustu jiné práce.

    Jinak bych chtěl upřesnit, že rodič by měl dohlížet hlavně na registraci a na zadávání osobních údajů, zbytek dětského života na Alíkovi už bedlivě sledovat nemusí, záleží, jak si to s potomkem domluví. ;-)

    Alík

    Moje tělo

    Jde se předávkovat antidepresivy?

    Mám dotaz, čistě ze zajímavosti. Může se člověk předávkovat antidepresivy tak, že by na to i umřel? Nebo je pravděpodobnější, že by přežil, ale měl by z toho doživotní následky? Myslím to tak, že by si těch antidepresiv vzal fakt hodně, třeba 1000 mg.
    Vím, že je to divný dotaz, ale fakt mě to zajímá 😂

    Člověk, 6. prosince 2020

    Ahoj člověče,
    odpovím trošku obecněji: Řekl bych, že předávkovat se jde čímkoliv.

    Lidské tělo není netečný kus skály, ale nepřetržitě nějak reaguje s okolním prostředím, opotřebovává se a průběžně nahrazuje porouchané součásti novými. Každý den ti v těle zemřou miliardy buněk a zrodí se nové. Tento koloběh vyžaduje pravidelný přísun materiálu – vzduchu, vody, jídla. Proces nepřetržitého obnovování nefunguje úplně dokonale, bere si skoro cokoliv, co mu dáš (vyjma látek, které nedovede chemicky rozložit, a věcí, na které má vypěstovanou imunitu díky milionům let pokusů a omylů).

    Takže přebytek i nedostatek čehokoliv se na těle nějak podepíše. Hodně velký přebytek a hodně velký nedostatek může zabít. V případě léků (úzce izolovaných chemických látek), které nejsou přímo jídlo, ale jsou vyloženě navržené k nápravě nějaké existující nerovhováhy, bývá snazší množství nebezpečně přepísknout. Proto u nich hrozí předávkování víc než třeba při jedení melounů (ale kdyby někdo jedl melouny trvale a dlouhodobě, tak se skoro určitě také umelounuje k smrti). 8=

    Tvým prapředkům se určitě nestávalo, že by v přírodě narazili na keřík antidepresovník, jehož snědená úroda by část z nich zabila a část přiotrávila, chybí tady jakási morbidní evoluční zkušenost. Tvé tělo tedy není nijak od přírody připravené na opravdu velkou nálož antidepresiv. S nějakým menším nadbytkem si nejspíš poradí – tradiční obranné zbraně jsou zvracení, průjem, zvýšená teplota, bezvědomí (aby se zarazila další konzumace). S větším nadbytkem už to může být pochopitelně horší.

    Je to tedy otázka množství. Nevím, jestli jeden gram antidepresiv je jen až moc, nebo už přespříliš moc… nejsem lékař.

    Nejsem ani kriminalista, ale přijde mi, že tohle je skoro spíš otázka z branže „jak spáchat vraždu:-c … proč tě to tak zajímá? Nemám zájem dávat návod k ublížení na zdraví. Přestože už jsem vlastně naznačil, že můžeš oběť nenápadně otrávit tunami melounů. :-)

    Alík

    P. S.: Uf, z navazujícího dotazu další den nemám vůbec dobrý pocit. :-c

    Škola

    Jde propadnout v pololetí?

    Dobrý den,
    co se stane, když dostane někdo třeba dvě pětky v pololetí?
    Půjde dál, nebo jak?

    kluk, 13 let, 4. prosince 2020

    Ahoj,
    půjde dál, protože pololetí se počítají odděleně. Na konci roku klidně může mít vyznamenání, kdyby se jeho prospěch zázračně zlepšil. :-)

    Je to trošku nelogické, že jen na konci roku jde propadnout v rámci celého ročníku, ale takhle to mají školy dlouhodobě zavedené. Ono si jde docela těžko představit, jak by žák opakoval samotné první pololetí potom na jaře, v době, kdy mají ostatní žáci druhé pololetí. To by pak mělo jít opakovat i samotné druhé pololetí během podzima…? Že by i základní a střední školy byly nasekané nikoliv na ročníky, ale na volněji plovoucí semestry, jako to mívají vysoké školy? Nejspíš by vznikal zmatek.

    Dávalo by mi možná smysl, že by šlo z pololetního vysvědčení propadnout o ročník níž. Že by třeba velmi neúspěšný žák 7. B na konci ledna propadl do 6. B… to by teprve bylo skutečné propadnutí, nejen opakování ročníku. Ale domnívám se, že to takhle žádná škola neprovozuje.

    Přestože pětka v pololetí nemá tak tragické důsledky jako pětka na konci roku, je to pořád definitivní dno stupnice. To je samo o sobě hodně děsivé, ne? Zejména, pokud není úplně zjevné, kolik úsilí chybí do čtyřky. Žák je pak jako ztroskotanec na pustém ostrově, který ví, že ještě chvíli přežije, protože mu připlavala bedna s konzervami… ale jestli chce fungovat delší dobu, musí fakt vymyslet nějaký plán, jak se z pustého ostrova dostat. Odkládání problému nepomůže, další bedna už nepřipluje. 8=

    Alík

    Jiné téma

    Chci uznat vlastní stát

    Zdravím všechny, nejspíš si budete myslet že jde o úplnou hloupost, ale pro mě je to důležité. Strávil jsem na tom totiž spoustu času. Jde o to, že jsem si s kamarády založil stát jako hru ať se bavíme, ale postupem času jsme se začali vyvíjet a brát to vážně. Takže teď už máme občanství, pasy, ústavu, vládu, zákon, prostě vše. Jenže chceme být doopravdový stát, uznaný a mít své vlastní malé území. Přemýšlíme jestli zažádat vládu ČR o území na kterém jakoby jsme a stát se klidně součástí ČR a nebo dokonce samostatným státem. Prostě by jsme chtěly být uznaným státem. Jestli dokážete odpovědět, tak předem děkuji.

    kluk, 13 let, 30. listopadu 2020

    Ahoj,
    je to docela nevšední otázka, která ale skutečně není tak absurdní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vlastně mi přijde docela dost zajímavá. ok

    Sice je tvůj stát jen jakýsi virtuální útvar v hlavách určitého množství lidí, ale totéž by se dalo říct skoro o každém státu. Neexistuje žádný objektivní materiální základ pro státní území, všechny státy jsou jen vzájemná dohoda, obrazně řečeno jen čáry v písku… a kdyby někdo vymazal paměť všem lidem na planetě a vygumoval hraniční kameny a ploty a zdi, nikdo by nevěděl, na čí území patří. Hranice mezi státy a kraji a okresy sice může vést třeba podél řeky nebo pohoří, ale samotná řeka nebo pohoří není vždy automaticky hranice – k tomu je vždy nutná vzájemná domluva lidí okolo.

    Česká republika je tedy také jen myšlenkový koncept, i když má dlouhou nezpochybnitelnou tradici. Její existenci sice uznávají miliardy lidí, ale je to pořád jen myšlenka. Když nějakému zamědělci uteče kráva a přeběhne hranici, tak z jejího pohledu se vůbec nic moc nezmění, tráva jako tráva, jen lidi v tom vidí mezinárodní incident. :-D

    Přestože jakákoliv dohoda o uznání svrchovanosti určitého celku působí jako sentimentální politické gesto, má praktické důsledky – ostatní okolo tím říkají „bereme na vědomí, že tady platí tvoje pravidla, tvé zákony, tvůj pořádek“. Pak s tímto uznaným celkem můžou navázat diplomatické styky a postavit si tam třeba velvyslanectví, které může přímo na místě dojednávat různé mezinárodní smlouvy, sžívat se s místní kulturou a podobně.

    Pokud by Česká republika uznala, že máš vlastní stát, co si myslíš, že by to reálně znamenalo? Mám pocit, že v tom vidíš jen tu sentimentální rovinu, že by ti to přišlo jako povzbudivé gesto. Bral bys to spíš jako signál „ti kluci to mají ale krásně promyšlené!“… a ne jako „respektujeme jejich nárok na tento prostor, ať si v něm vládnou, jak chtějí, nám je to skoro fuk“. Pokud tvůj nárok na území někdo neuznává, chce tím zpravidla říct, že si myslí, že tvé území patří jinému existujícímu státu. Říkáš-li, že se tvůj stát klidně může stát součástí ČR, tak to uznání postrádá význam, ne? Neuvedl jsi nic, v čem by tvá autonomní oblast měla být speciální… nic, čím by se měla vymykat českému právnímu pořádku.

    Z jiného úhlu pohledu bych ještě měl zmínit, že státy většinou nevnímají nový stát ve svém nitru jako vítaného pokračovatele, jako roztomilé miminko, které si zaslouží podporu a péči, ale berou je spíš jako nebezpečný nádor, který ohrožuje přežití celku. Separatisté zpravidla říkají „my neuznáváme centrální vládu, budeme si vládnout sami B-), smiřte se s tím!“ a centrální vlády reagují obvykle hodně podrážděně: „:-o Tůdle!

    Jen poměrně málo států v historii se rozpadlo zcela dobrovolně a pokojnou cestou – jako třeba Československo. Často bývá rozpad dramatičtější, vymezený nějakým národnostním složením (viz třeba odtržení Kosova od Srbska) nebo náboženským názorem (viz Nebeská říše velkého míru vzniklá uvnitř Číny). Některé státy se chtěly rozpadnout vyloženě kvůli názorům na politické otázky – třeba v 18. století si britské kolonie v Americe vybojovaly nezávislost a v 19. století se jih USA obával, že mu federální vláda zkusí zakázat otroctví, což tehdy vedlo k občanské válce, protože sever nechtěl toto odtržení uznat.

    Speciálním úkazem je Liberland, státeček založený českým politikem na sporném území, o kterém si Srbové myslí, že patří Chorvatům, a Chorvaté, že patří Srbům. Když se k území nikdo nehlásí, znamená to, že si ho může kdokoliv zabrat…? :-D
    Žádný stát existenci Liberlandu neuznává, nikdo ho nebere moc vážně.

    Předpokládám, že tě tato moje odpověď nejspíš moc nepotěšila. Ale to vůbec neznamená, že hrát si na stát a přemýšlet nad zákony je ztrátou času. Naopak! Je moc fajn, když o podobných otázkách lidi víc přemýšlejí! ok
    Třeba to jednou dotáhneš do politiky. ;-)

    Alík

    Dárky

    Ahoj Alíku a spol., líbí se mi jeden kluk, ale není z Česka, je Rus a já rusky moc dobře neumím a neumim s ním komunikovat. Chtěla jsem mu dát dárek, ale nevím, co má rád. Předem děkuji za odpověd. Veselé Vánoce a já du obalovat vanilkové rohlíčky, mňam.

    GabiCZech10 skoro 10 let, 29. listopadu 2020

    Ahoj,
    to je prekérní situace. My také nevíme, co má rád, víme o něm asi mnohem méně, než víš ty. Ze samotné informace, že je Rus, žádná moudrá rada odvodit nejde, protože asi neexistuje přání společné pro všechny Rusy, stejně jako neexistuje přání společné pro všechny Čechy nebo Slováky.

    Zkus lépe sledovat, o co se zajímá. Případně se zeptej nějakých jeho kamarádů, kteří mluví česky, nějak nenápadně…

    Přeji veselé Vánoce a dokonalé rohlíčky. ;-)

    Alík