Ahoj Andulko,
bereme na vědomí a zkusíme zastavit procesy, které jsme po přijetí dotazu uvedli do chodu. Omlouváš se za jeden dotaz, ale vymyslela sis celkem čtyři, všechny podobně inteligentní. Omluvu nepřijímám, děkuji za návštěvu, nyní odtud prosím vypadni.

Příště pište s kamarádama podobné začátečnické pokusy o lascivní humor rovnou policii, není nutné rozesmávat i nás. Pravděpodobně by to pak úplně odbouralo i vaše rodiče, až jim zaťuká na dveře vytlemená kriminálka vyšetřující legrační pokus o vaše znásilnění.

To musí být taková psina! …

Tímto bych chtěl znovu všem důrazně připomenout, že opravdu máme ohlašovací povinnost. Nejsme vaši advokáti, ani kněží při zpovědi – pokud nám popíšete závažnou trestnou činnost, tak ji jako každý jiný občan ČR musíme nahlásit policii. Nemáme na výběr, neohlášení je trestný čin.

Krom toho, že vymyšleným zločinem zbytečně mrháte naším časem i veřejnými prostředky, také spoluvytváříte ve společnosti horší prostředí pro jakoukoliv skutečnou oběť skutečného zločinu. Hodně dětí, kterým se doopravdy dějí fakt zlé věci, mlčí ze strachu, že jim okolí neuvěří – že nad tím mávnou rukou, že to je možná jen legrace. Na tyhle zoufalé oběti si vzpomeňte, až vás příští políbí (nebo jinak vzruší) literární múza.

Alík

Ahoj,
dodatečně ti moc děkuji za přání.

Podíl zlobivců na celkovém množství uživatelů jde snížit tím, že sem pozveš nové lidi nezlobivé.

Ahoj,
jsme moc rádi, že naše práce pomáhá.

Ahojky,
děkujeme za tento projev ohleduplnosti.

Žádný pevný limit na osobu nemáme. Celkový počet nezodpovězených dotazů od všech lidí má (poslední necelé tři roky) určitou mezní hodnotu, při jejímž dosažení poradna odmítá přijímat jakékoliv další dotazy (říká, že je přetížená). Po skončení pandemie už bývá přetížená méně často, ale během víkendů (zejména prodloužených) se to občas stává.

Pokud někdo zatěžuje poradnu opakovaně maličkostmi, většinou mu to dáme jasně najevo docela rychle. Spoustu triviálních otázek také řešíme stručně a neveřejně (výzvou k použití vyhledávání apod.), stejně tak dopadají dotazy, u kterých máme velké pochybnosti, zda jsou myšlené vážně.

Pokud někdo opakovaně posílá závažné dotazy, na které třeba vždy odpovídá Modrá linka, a těchto dotazů jsou už desítky, tak je možná lepší v budoucnu kontaktovat přímo Modrou linku. Totéž s Centrem Locika a dalšími nápomocnými institucemi. Pomáháme dětem rádi, ale pokud se staneme jen poslíčkem v nekonečném proudu důkladné psychologické péče (neříkám, že je to tvůj případ, nepátral jsem!), tak je možná rychlejší a lepší pro všechny zúčastněné nás vynechat a komunikovat přímo s psychology, kterým bychom dotaz předali. (Klesne tím i šance, že bude poradna přetížená. )

Poradna Alík radí dětem by měla být ideální vstupní brána do světa, kde si dítě uvědomí, že na své problémy nikdy nemusí být samo a že existují hodní lidé, kteří mu dovedou poradit úplně s čímkoliv a pomoct v nouzi. Ale nemělo by zapomenout, že ten svět pomoci je větší než naše poradna. I kdyby Alík.cz neexistoval, tak tu ti lidé ochotní pomáhat budou.

Alík

P. S.: Pro pořádek ještě podotknu, že v technické poradně žádný limit není. Ta má volnější režim, neslibuje, že dotaz bude zodpovězený, spousta otázek v ní čeká třeba i měsíce na vyřešení, protože vývojáři Alíka jsou strašně líní příliš ochotní řešit i jiné věci než vývoj Alíka.

Ahoj Ginny,
jménem mých kamarádů a odpovídajících odborníků:
Rádo se stalo!

Prázdniny se už blíží ke konci, ale nevadí, budu si užívat i školní rok… a tobě to doporučuji též.

Ahoj,
toto úsloví sice slyším poprvé, ale domnívám se, že ho intuitivně chápu.

Pokud sníh zahřeješ, tak roztaje. Proud horké vody ho rozpustí také – způsobí, že rychle odteče pryč. I když se na první pohled může zdát, že ho je hodně, horká voda z něj během pár sekund udělá syčící potůček.

U peněz se člověku také mnohdy může zdát, že jich má hodně. Mzda bývá v řádu desítek tisíc korun. Pak zaplatí za elektřinu, za jídlo, za nájem (nebo splátky hypotéky), za dopravu, za horkou vodu … no a najednou je bankovní účet zase prázdný.

Nebo také bývá běžný jev, že když chudý člověk vyhraje miliony v loterii, tak se cítí mnohem bohatší, než ve skutečnosti je, a začne neuváženě rozhazovat. Po pár nepromyšlených investicích se ocitne zase zpátky na nule, v horším případě i po krk zadlužený, protože si nakoupil věci, které mají drahé provozní náklady (auta s velkou spotřebou, zbytečně velké domy s drahým vytápěním apod.). Je to docela paradox, ale pro mnoho lidí je výhra v loterii to nejhorší, co je mohlo potkat.

Ponaučení ze zmíněného úsloví by nejspíš mělo být, že není dobré koukat na množství sněhu, ale na ten proud horké vody. Tedy nekoukat na výši úspor, ale na rychlost utrácení.

Alík

P. S.: Také je fajn mít nějaký mrazák, kterým jde další sníh tvořit (tedy mít zdroj příjmů).

Ahoj,
spíš policejní. Podobných dotazů už tady pár padlo, tak tě nasměruji na starší odpovědi:

• Chtěla bych studovat kriminalistiku
• Sice mám do 9. třídy ještě…
• Policejní škola
• Chci se zeptat jak se stat…
• Chci být policistkou

Používej prosím hledání, než se zeptáš.

Dovolím si podotknout, že řešení vražd zní sice dobrodružně a že kvalitně napsaná detektivka v televizi působí mnohdy jako lákavá výzva, ale skutečnost bývá nudnější.

Dlouhodobě množství vražd klesá. Loni meziroční počet vzrostl, viz článek na webu policie, ale to byla výjimka a nárůst nebyl nijak obrovský. Měli jsme tedy v ČR za rok 150 vražd. Z toho téměř polovinu ve stádiu pokusu – na těch pokusech většinou nebývá nic moc k řešení, protože oběť obvykle může dosvědčit, kdo ji zkusil zavraždit (a o případech, kdy ani neví, že ji někdo zabít zkusil, se nedozví ani policie).

Zbyde tedy okolo 80 dokonaných vražd, většina z nich probíhá nejspíš v afektu, bez rozmyšlení, bez plánování. Zločinci nebývají moc chytří. Pachatel obvykle nehraje s policií důmyslnou šachovou partii, v nejlepším případě si zkusí zahrát na schovávanou, většinou marně. Detektiv Columbo by si tady u nás neměl s kým povídat.

Jelikož neexistuje jedno centrální místo, které by vyšetřovalo jen vraždy napříč celou ČR, ale spousta místních policejních oddělení, potká profesionální kriminalista nanejvýš jednu nebo dvě vraždy ročně. Jinak ve své pracovní době řeší spíš majetkovou a mravnostní trestnou činnost. Nemalou část policejní práce tvoří související papírování, vyplňování protokolů, správná evidence důkazů…

Jestli tě baví luštit vražedné záhady… proč přesně?

• Pokud kvůli touze po spravedlnosti, aby bylo zlo rozkryto a dobro zvítězilo, tak nemusíš být přímo vyšetřovatelka, ale třeba soudkyně, nebo právnička. Nebo politička – můžeš vymyslet lepší zákony.
• Pokud kvůli touze po pravdě, aby byl svět jasnější a srozumitelnější, tak nemusíš hledat pravdu jen o zločinech, ale i o vesmíru – můžeš se vydat nějakým vědeckým směrem, posouvat hranice poznání a usvědčovat fyzikální zákony z (ne)existence.
• Pokud kvůli touze luštit, čistě proto, že tě baví složité hlavolamy, kde využiješ deduktivní schopnosti, existuje mnoho jiných druhů chyb, které si koledují o vyšetřování – složitou diagnózu provádí různé lékařské laboratoře nebo programátoři, protože i zákeřného bacila nebo chybu v kódu musí někdo dopadnout.
• Pokud kvůli touze po dramatu, po kontaktu s komplikovanými lidskými osudy, tak můžeš sama vymýšlet detektivky.

Neber to prosím tak, že bych tě chtěl od policejní kariéry odrazovat, to rozhodně ne! Jen upozorňuji, že jsme z hlediska fanouška vyšetřování vražd až příliš civilizovaná země.

Alík

Ahoj,
jménem všech odpovídajících: rádo se stalo!

Snažíme se pomáhat, jak nejlépe dovedeme, a je moc fajn, když nám občas někdo z vás potvrdí, že to ke zlepšení vašich životů stačí.

Ahoj,
je to na mně! Já o tom u každého člověka osobně rozhoduji.

Dobře, to asi ne.
Ale tak na kom by to mělo být, když ne na tobě?
Měla by se usnést nějaká komise odborníků, která ti řekne, koho a kdy máš mít rád? To by bylo moc snadné…

Různí lidé mají různé povahy a různě intenzivní touhu sdílet s někým čas a zážitky, ať už v rámci romantického vztahu, nebo obyčejného kamarádství. Neexistuje žádný jeden dobrý věk, do kterého by se člověk měl nutit.

Pokud nevíš, jak s určitou holkou trávit čas, jaký smysl v takovém vztahu vidíš? Chceš se s ní nudit? Pokud tě nezajímají její zájmy a jí nezajímají tvé zájmy, nemáte nic společného, tak to skoro ani není vztah, ne? Buď někoho máš rád a víš proč a jak a co chceš, a tušíš, co oba chcete… nebo bys neměl předstírat zájem. Láska není povinné zaškrtávátko ve formuláři.

Kdyby s tebou nějaká holka chtěla chodit jen proto, že si myslí, že ji budou kamarádky lépe hodnotit, když má kluka, ale ve skutečnosti by nevěděla, jak s tebou trávit čas, a moc bys jí nezajímal, nepřipadalo by ti to divné? (Podobné divadlo jde hrát v jakémkoliv věku.)

Alík

Ahoj,

díky za projevený zájem o naše fungování.

Yaboiii je jeden člověk, přispívá občas i v nástěnkách. Pragmatik je také konkrétní jednotlivec, kterého vedení webu osobně zná, pracuje už spoustu let v novinách, ale nepřeje si tady zveřejnit své jméno. BáraV je psycholožka a spisovatelka a MUDr. Jiří Staněk je jen jeden MUDr. Jiří Staněk. (Zrovna v tuto dobu se pan doktor věnuje lékařské pomoci na Ukrajině, kde nemá internet, proto neodpovídá.)

I v případě organizací se může stávat, že dlouhodobě odpovídá pořád ten samý člověk, ale reprezentuje celou organizaci a může být občas vyměněn nebo dočasně zastoupen. Myslím, že třeba za Školu Vitae odpovídá celé téměř dva roky tamní paní učitelka Dominika. V případě centra Locika také tuším existuje dlouhodobě jedna kontaktní osoba. Pro menší instituce bývá snazší, když má poradnu na starost jeden člověk (který se případně zeptá svých kolegů, kdyby si něčím nebyl jistý).

Alík

Ahoj,
poradna má omezené kapacity, odpovídající odborníci nemají čas řešit všechny starosti všech lidí. Proto, pokud je dotazů hodně, nejde pokládat další.

Kdyby nebyla nikde stanovená hranice, ubírali by starší náctiletí a dospělí prostor pro dotazy mladších dětí. To rozhodně nechceme. Už jen to, že párkrát do roka uděláme výjimku a odpovíme někomu patnáctiletému, vytváří nepříjemný precedent, že sem pak píše mnohem víc patnáctiletých, kterým už výjimku nedáváme – dostanou jen neveřejnou odpověď se strohou informací, že si měli přečíst pravidla. Takže tu hranici docela přísně vymáháme. Proč ti to přijde nefér?

Jak jsem nedávno psal ve vedlejší poradně, nejsme jediné místo na světě, kde jde hledat pomoc. Jsme jen zprostředkovatel, kterého člověk starší patnácti let může hravě vynechat a zeptat se třeba přímo Modré linky, nebo jiné instituce, která se věnuje pomoci v nouzi (třeba pokud má problém se zvířátkem, jistě si dokáže sehnat veterináře).

Pokud člověka staršího patnácti let nějak víc štve, že nemůže napsat dotaz Modré lince zrovna skrz nás, tak… no, jednak je to trochu zvláštní, jednak mi nepřijde fér vinit nás z toho, že na naše psí ramena nejde naložit tíha všech trápení světa.

Alík

Ahoj,
to jsou náročné otázky politického charakteru, na které má spousta lidí velmi vyhraněné názory. Zjednodušeně řečeno ti na dotaz, jestli to není nějaká blbost, odpovím, že ano, už jen proto, že prakticky každý politický směr je plný mnoha blbostí a vnitřních nekonzistencí.

V demokratických státech (nejen v USA) se postupně společnost rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Tento jev probíhá plynule už od konce druhé světové války, politici se postupně učí nemluvit s protivníkem ani pracovně, ani přátelsky, ani zdvořile. Sociální sítě (zejména Facebook) nakazily touto polarizací i běžné obyvatelstvo. Každá půlka společnosti je ochotná některé nesmysly svému názorovému táboru odpouštět (protože my jsme ti hodní) a u opačného tábora je vyzdvihovat (protože oni jsou zlí). Postupně se stav zhoršuje. Je to smutné a v důsledku i docela nebezpečné, když se většina Američanů bojí svých krajanů víc než nepřátelských velmocí.

Politici konsensus nehledají, nekonečné spory jim do značné míry vyhovují, proto vymýšlejí zákony provokativně jednoduché a nesmyslně hloupé, místo aby poctivě podchytili všechny možné výjimky. Polský zákonodárce nejspíš nepřemýšlí, jestli svým hlasem pro zákaz potratů prohloubí trauma znásilněným nezletilým dívkám, zajímá ho spíš, jestli správně naštve své názorové odpůrce a potěší své voliče. Naopak politik hlasující proti zákazu bude ochotně prosazovat absolutní svobodu potratů pro kohokoliv opět těmi nejjednoduššími argumenty, jako kdyby potrat byl drobný kosmetický zákrok. Nikdo nehledá kompromis, nikdo nepřemýšlí, jestli existuje nějaký způsob, jak protistranu přesvědčit. Stačí si zkrátka dupnout „takhle to má být!“ a nasbírat lajky a nominace a hlasy voličů…

Rozdělení na dva znepřátelené tábory se děje obvykle podle bohatství, podle vzdělání a podle víry. Bohatší místa (typicky města) bývají liberálnější, vesnice konzervativnější. Vzdělanější lidé většinou mají širší rozhled a nevzdělaní se jimi cítí zahanbeni, manipulováni, nebo přímo podváděni. A co se týče víry… u té už existují tisícileté tradice o tom, kdo je přítel a kdo nepřítel, podle toho, na co kdo věří.

V současném Polsku i v USA tvoří křesťané velkou množinu voličů, a proto jedna z polarizovaných stran víc prosazuje to, co považuje za náboženské pravdy, zatímco druhá imponuje čím dál větší množině ateistů. Dlouhodobě historicky vzato se i církve vždy dělily na pokrokovější a konzervativnější křídlo, ale po střetu s myšlenkami osvícenství přijaly během posledních staletí více společensky-konzervativní roli. Koncept moderní sexuální výchovy jim proto jde trochu proti srsti, připadá jim neslušný, nehledě na to, co říkají data a statistiky. Na co všechno křesťané zapomněli, to docela pěkně shrnula následující provokativní noční můra mladého papeže z úvodu stejnojmenného úchvatného seriálu.

(Pro pořádek podotýkám, že seriálový papež Pius XIII. je sice výstřední, ale názorově extrémně konzervativní, vnímá katolickou církev jako beton společnosti, se kterým nikdo nehne.)

Co se týče potratů…

To je složitá otázka sama o sobě i bez toho, aby zazněla ve zpolarizované společnosti. Neměli bychom nad ní přemýšlet binárně povolit/zakázat, ale spíš do kdy povolit. Těžko se hledá nějaká pěkná a nezpochybnitelná pravda, v který moment přesně vzniká člověk. Máme sice nějaká vědecká pozorování, kdy končí buněčné dělení plodu, kdy mu začíná tlouct srdce, kdy už cítí bolest a kdy alespoň nějak vnímá, ale to jsou jen základní vodítka.

Každý člověk si může říct, že pro jeho etické cítění je důležité jiné vodítko než pro ostatní lidi. Jelikož ateisté nemají žádný objektivní bod, o který by si mohli vlastní morální pozici neotřesitelně zapřít (mají jen pocit, že nemyslící shluk buněk nepotřebuje speciální práva), mnoho křesťanů říká, že za rozhodující okamžik vzniku člověka považuje samotný začátek těhotenství. Sice mu v tu chvíli netluče srdce, necítí bolest a nic nevnímá, ale možná, že má duši… ať už si pod tím představí kdokoliv cokoliv. Z této úvahy jim pak logicky vyplývá, že potrat = vražda.

Kdyby znásilněná nezletilá zabila dítě až po porodu, tak by to asi připadalo špatně i tobě, ne? Polští politici zkrátka rozhodli, že pro ně je rozhodující jiný okamžik než tady v ČR pro nás. Může nám to připadat divné a hloupé a můžeme vymýšlet hypotetické situace a argumenty, kterými by šlo naše severovýchodní sousedy přesvědčit. Ale i při inteligentní poctivé konverzaci nakonec skončíme u složité filozofické otázky, kdy přesně vzniká člověk. Krom toho, jak jsem již zmiňoval v první části odpovědi, politici ve zpolarizované společnosti neradi vedou inteligentní konverzace – nevěří, že jim ochota vést dialog může přinést voliče.

Ponaučení by tedy mělo být, že volič by měl podobné konverzace aktivně požadovat. Nespokojit se s tím, že si politik silácky a bezohledně dupne na Facebooku.

Alík

Ahoj,
pravděpodobně ano.
Upozorňuji, že tato poradna odpovídá pouze dětem do patnácti let.

Myslím, že na webech, kde se hledá práce, jdou najít i různé brigády, včetně všelijakých online činností. Ale prověřuj si důkladně, s kým jednáš, ať nenaletíš nějakému podvodníkovi, internet je v tomto ohledu nebezpečnější scéna. Pokud od tebe kdokoliv bude chtít nějaký vstupní poplatek, pryč od toho (zejména si dej bacha na pyramidy).

Alík

Ahojky.
levnější dárky posíláme obyčejně, takže ty musí být směřovány opravdu na konkrétní adresu a skončí v dopisní schránce. Ty dražší posíláme jako doporučené zásilky, balíky či cenná psaní a u těch lze zásilku poslat s uložením na poštu (Balík Na poštu, či zásilka poste restante). To je nutné domluvit s konkrétním skladníkem daného dárku – různé dárky rozesílají různí lidé, bývá to tam napsané. Výjimečně lze domluvit i osobní předání – s Mateasem v Ústí nad Orlicí, nebo s Mrazejkem v Praze poblíž metra Anděl.

Chápu, že se vám nechce jen tak někam na web zadávat adresu, je to rozumný přístup! Nicméně musím zmínit, že my s adresami skutečně nic víc neděláme, než že na ně pošleme dárek (po odeslání si můžete adresu vymazat, takže nám nezůstane viset v databázi navěky), a že jsme za náš poctivý přístup k ochraně soukromí loni získali prestižní cenu.

Alík

Ahoj,
myslím, že patopsychologie nic není… ale kdybych si musel tipnout, řekl bych, že nejspíš někdo popletl slovo „psychopatologie“, což jedna ze základních disciplín psychologie zabývající se duševními poruchami, psychickou tísní a abnormálním či maladaptivním chováním. Termín se nejčastěji používá v psychiatrii, v níž se patologie vztahuje k symptomům a průběhu nemoci. – říká nyní česká Wikipedie. Něco podobného říká i slovenská.

Obecně pojmy odvozené od patologie (pocházející z řeckého slova pathos) označují něco, co souvisí s nemocemi nebo utrpením. Třeba patogen (choroboplodný zárodek), kardiomyopatie (nemoc srdečního svalu) a tak podobně.