Ahoj,
ano, odpovídající se může rozhodnout, že odpoví neveřejně – a pak není veřejný ani dotaz. Používáme to v několika případech:

• Pokud je dotaz v poradně Alík radí dětem příliš jednoduchý a odpovídáme ve stylu „koukni sem, tady už máš odpověď, a příště prosím hledej“.
• Pokud si u dotazu jsme skoro-jistí, že není myšlen vážně. Nedopřejeme vtipálkům radost z toho, že bude jejich vtip viditelný … ale kdyby vážně byl míněný, pořád dostanou odpověď.
• Pokud dotaz popisuje něco fakt hodně moc závažného (a to se děje poslední čtyři roky celkem často), Modrá linka odpovídá raději neveřejně.
• Pokud správci Alíka v technické poradně radí něco, na co už odpovídali stokrát, tak to také dělají většinou neveřejně. V podstatě je to podobný případ jako ten první bod…

Děkujeme za pochvalu.

Alík

Bereme na vědomí, Natálko.
Zkusili jsme zastavit rozběhlé procesy.

Jako vždy znovu připomínám, že máme ohlašovací povinnost. Orální sex, kterého se účastní člověk mladší patnácti let, zcela jednoznačně je pohlavní zneužití a velmi často poškozuje mravní a duševní vývoj dítěte (i třeba způsobem, který v tu chvíli nechápe!). Komu taková situace připadá vtipná a/nebo veselá, nebo snad dokonce vzrušující, měl by se nad sebou hluboce zamyslet.

Napsal jsi ten svůj porno-dotaz ale fakt krásně. To sis na něj připravil předem osnovu? Mohl by ses živit psaním erotických příběhů pro pedofily a pro jiné druhy úchylů. Kdyby ses ale náhodou chtěl živit něčím poctivým a společensky uznávaným, tak je hloupé vyrábět si ve své internetové historii podobné kompromitující materiály. Politická korektnost bývá sice na trhu práce mnohdy přehnaná, ale v tomto případě by bylo docela fér, kdyby ti v budoucnu zabouchla pár dveří. Třeba já bych tě rozhodně nikdy nechtěl zaměstnat.

Ale budiž, omluvu přijímáme a házíme tuto nerozvážnost za hlavu.
Sbohem, Jardo.

Alík

Fakt dík za trojnásobně opakovaný test.
Poradna není na hraní. Možná jsme ti také měli otestovat bdělost tím, že tě vezmeme vážně…

Ahoj,
bohužel ano.

Existujeme skoro 25 let, s policií jsme za tu dobu jednali už mnohokrát.

Správci tady mají k dispozici funkci na sestavení výpisu pro policii, kterou používají nejčastěji v případě, když je u někoho silné podezření, že si chce ublížit, abychom ho mohli zachránit. Ale také se samozřejmě využívá, když nějaký nebezpečný člověk zkouší obtěžovat děti – prakticky vždy bývá brzy přistižen a my se snažíme, aby nikomu nemohl ublížit. Bohužel to pak tedy někdy vede k tomu, že i oslovené dítě bývá pozvané na výslech, jak jsem popisoval předloni v článku Jak bojovat proti sexuálním predátorům?

Věřím, že to je nepříjemná představa, že se tu může objevit nějaký darebák, ale jednak jich sem zavítá strašně málo (méně riskantní je z jejich pohledu lovit děti na Instagramu nebo TikToku), jednak tady nikdy dlouho nevydrží.

Ahoj,
chápu, proč tě to udivuje. Víš, vy lidé jste totiž po narození strašně nemotorní. Trvá vám spoustu let, než se naučíte pořádně chodit a číst a psát a zakládat weby a samostatně přemýšlet za sebe – někteří se to nenaučí nikdy.

Třeba taková žirafa umí běhat za svojí maminkou pár minut poté, co jí (doslova) vypadne z bříška. Mamka na ni koukne, naznačí jí žirafími posunky „nazdárek, jsme žirafy, stoupni si a jdeme, nezdržuj“ a žirafička poslušně jde. Ani ji nenapadne, že by začala brečet a ležet a čekat na dudlík – také bys mohl říkat, že to nedává smysl. Příroda to prostě takhle zařídila, různé druhy to mají různě.

No a virtuální pejsci umí v den narození založit web. Normálka…

Alík

P. S.: Ale dobře, páníček Silcom mi trošku pomáhal. Více o mém zrození…

Ahoj,
díky za zájem o zlepšení naší poradny.

Snažíme se vycházet z předpokladu, že nám lidé nelžou, i když nám třeba sdělení zní na první pohled převážně nevěrohodně. Je mi jasné, že z pohledu vnějšího pozorovatele možná někdy vypadáme naivně, ale věz, že lidé pečující o duševní zdraví mají naopak velice dobrý přehled o všech možných stavech lidské mysli. Není ale nutné a ani užitečné, aby klient jakékoliv poradny věděl, že si odborník myslí „teď mě skoro určitě taháš za fusekli“.

Odhalování kriminality v oblasti týrání a zneužívání dětí bývá dost náročné, protože děti jednak mají někdy bujnou fantazii (nebo divný smysl pro humor), jednak se ale hodně často bojí oznámit, když se něco špatného doopravdy děje. Jít za cizími lidmi a popsat jim něco takového… to chce fakt pořádnou odvahu! Mnoho takových činů bohužel zůstává nenahlášených. I dospělí útočníci občas obětem říkají věci ve smyslu „nikomu to neříkej, stejně by ti neuvěřili, uděláš ze sebe akorát blázna, protože já jsem autorita a ty jsi jen dítě“.

Když pak skutečná dětská oběť trestného činu za někým přijde a popíše, že se jí něco stalo, a napíše to třeba i trošku blbě, protože si sama nechce otevřeně přiznat, co se stalo, tak jaká by na to měla být optimální reakce? Opravdu se to stalo? Nekecáš nám? Nechceš si to rozmyslet? Přiznej, že si vymýšlíš! – Podobnému oťukávání se snažíme obloukem vyhnout. I když jsme si na 95 % jistí, že to je vymyšlené, tak pokud z 5 % hrozí, že se pleteme, nechceme riskovat, že zadusíme skutečné volání o pomoc.

Před rokem nám jedna slečna krásně poděkovala za to, že jsme jí věřili. Přestože jsme si byli skoro jistí, že si vymýšlí, ukázalo se, že učitel v kabinetu byl pro své žákyně skutečnou hrozbou… a jen díky její odvaze a naší důvěřivosti byl zastaven.

U mnoha případů nevíme, jak dopadnou. Napíšeme-li tazateli, že nám je skutečně líto, čím prošel, ale že to je trestný čin a máme povinnost takovou věc ohlásit policii, která ho dohledá a pomůže mu zajistit zákonnou pomoc a psychologickou péči, většina vtipálků začne panikařit a omlouvat se za svoji hloupost. Z takové reakce jde většinou bezpečně vyhodnotit, jestli se čin skutečně stal.

Pokud fakt nakonec zmobilizujeme vyšetřovací orgány zbytečně, tak to je sice smutné mrhání prostředky a potenciálně stresující zážitek pro vtipálka, ale je to lepší, než kdybychom zanedbali pomoc opravdové oběti. Šrámy na rozpočtu policie, která je ostatně určená k pomáhání a ochraně občanů, nebolí tolik jako šrámy na dětské duši… a stejně to nikdo nenaúčtuje nám.

Alík

Ahoj,
nerozumím, proč se na takovou osobní věc ptáš. Ale budiž…
Jsem plně svéprávný, svéhlavý a svérázný.

Alík
^{(odpovězeno svépomocí)}

Ahoj,
to je různé, částečně v závislosti na tom, o čem dotaz bude. Podle pravidel je naše poradna pro děti mladší než 15 let, takže odpověď starším negarantujeme. Ale pokud povaha dotazu bude taková, že by se na stejnou věc mohl zeptat i čtrnáctiletý, a dotazů bude zrovna málo, máš šanci, že odpověď dostaneš.

Ahoj,
omlouvám se za maličko pozdější odpověď, dlouho jsme váhali, jestli najdeme nějaké řešení – a skutečně už máme v plánu nějaký způsob poznačování doporučeného věku u dotazů/odpovědí. Ale neplánujeme ty nevhodné dotazy úplně skrýt, protože pak by je nenašli ti, kdo hledají odpověď pomocí vyhledávačů.

Nemyslím si, že dotazy sexuální povahy tvoří skutečně polovinu naší poradny, ten zlomek bude mnohem menší. Dost často se ptají skutečně děti, protože je to prostě zajímá… a je zcela přirozené, že je to zajímá. Tady u nás mají zaručené, že dostanou fakticky správnou a bezpečnou odpověď od vystudovaných odborníků. Díky anonymitě navíc neriskují žádnou ostudu.

Bizarních dotazů přišla už ohromná spousta… hodně jich bylo zodpovězeno neveřejně, protože si často nejsme jistí, zda byly myšlené vážně, a nechceme dělat trollům zbytečně radost zviditelněním.

V případě, že (domnělé) dítě popíše nějakou erotickou zkušenost s jiným člověkem, tak tím musíme zaměstnat policii, protože pohlavní zneužití je trestný čin, na který se vztahuje ohlašovací povinnost. (Podobné dotazy také nezveřejňujeme.)

U mnoha otázek můžeme jen překvapeně pozdvihnout obočí , třeba když se někdo ptá na druhou dírku na penisu, nebo na jiné zdánlivě nepravděpodobné anomálie lidského těla…

Ahoj,
mrzí mě, že tě limity nastavené v mé poradně zklamaly. Ale existují z dobrého důvodu: moje poradna by měla sloužit zejména uživatelům Alíka, ne náhodným kolemjdoucím. Kapacity odpovídajících odborníků jsou omezené. Pomáháme rádi komukoliv v nouzi, musíme však i vzdorovat různým jednodušším vtipálkům, kteří nemají skutečný problém, ale z nějakého důvodu využívají psychologické služby pro pobavení, z nich většina nevydrží čekat tři dny (ale někteří ano), nemusíme zase tak často přemýšlet, jestli dotaz nepsal troll.

Děti, které jsou ochotné čekat v souladu s našimi pravidly až sedm pracovních dnů na odpověď (a většinou ji dostanou do tří pracovních dní), nejspíš ty tři dny před položením dotazu přečkat zvládnou. Potřebují-li mnohem rychlejší radu, vždy mohou oslovit Modrou linku napřímo (třeba jí i zavolat), nebo hledat radu jinde – nejsme jediný možný zdroj světla na konci tunelu.

Pokud by limit neplatil pro nově registrované účty, ale byl by postavený jen na prodlevách mezi dotazy (jak navrhuješ), tak by si kdokoliv kdykoliv mohl založit nový účet a tím obcházet jakékoliv omezení.

Zvažujeme v posledních měsících, že současné omezení maličko změkčíme, ale v principu zůstane podobné. Žádné lepší řešení asi nevymyslíme. Přesto ti ale děkuji za připomínku a za snahu vymyslet zlepšovák mého webu.
Kdyby tě ještě něco napadlo, klidně nadhazuj další myšlenky.

Alík

Ahojky,
doporučil bych ti začít spíš akustickou kytarou, to je základ. Je to podobné, jako kdyby ses chtěl učit jezdit na motorce, ale přeskočil učení jízdy na kole. Basa je jednodušší než kytara, ale zase je sama o sobě nejspíš méně užitečná (tedy bez lidí, kteří by hráli na ostatní nástroje, si toho nejspíš moc nezahraješ).

Učit se hrát na jakýkoliv hudební nástroj jako samouk… to je složitější otázka sama o sobě. Jak moc sám by ses to učil? Jel bys podle nějaké učebnice? Nebo podle nějakých videopřednášek na internetu? Tradiční výuka hraní na ZUŠ zní sice mnohdy jako repetitivní nuda, ale určité rituály, které do člověka nabuší, jsou staletími prověřené a téměř určitě nezbytné. Pokud se učíš sám bez odborného vedení, snadno si můžeš osvojit různé špatné návyky. Nikdo ti neřekne, co a kdy přesně děláš špatně, takže můžeš narazit až v pozdější fázi učení na všelijaké záseky, můžeš dělat chyby, které sám nedokážeš překonat, jen proto, že ti chybí nějaký zdánlivě nudný rituál. Můžeš mít na hudbu vrozený talent, ale ten bez poctivého profesionálního tréninku přijde vniveč…

Nezáleží, jestli se chceš hudbou živit, nebo si jen brnkat s kamarády – tak či tak se vyplatí, když umíš hrát dobře. Investice do ZUŠ nebývá až tak drahá. Takže bych ti doporučil minimálně konzultaci s odborníkem – s učitelem hry na kytaru – než se definitivně rozhodneš, co a jak se naučíš sám.

Hodně štěstí.

Alík

P. S.: Přiznávám, že sám odborník na hudbu nejsem. Dobrou radu poradit se mi poradil kamarád, který umí na pár nástrojů hrát.

Ahoj,
rozumím, že to mrzí, ale nic strašného se vlastně nestalo. Těch pár kaček, které bys za účast získala, můžeš získat i jiným způsobem… a třeba za článek jde získat několikanásobně víc.

Navíc soutěže tady jsou nějaké pořád, takže si vždycky můžeš napravit náladu a třeba i něco vyhrát.

Ahoj,
mrzí mě, že jsem ti nemohl zajistit lepší odpověď, než neveřejné nasměrování na Modrou linku.

Jestli dobře chápu, stěžuješ si, že někdy patnáctiletým odpovídáme a tobě jsme neodpověděli. Pokud dotaz souvisí s věcmi, které se netýkají výhradně patnáctiletých a starších lidí, můžeme udělat výjimku – třeba když člověk spekuluje, jaké si má jednou vybrat povolání, tak tam není až tak zásadní, jestli mu je čtrnáct nebo patnáct, odpověď může být přínosná i mnoha dalším dětem. Nebo když třeba vidíme, že dotaz nějaké dívky navazuje na sérii vztahových otázek, které řešila před pár měsíci, kdy jí ještě bylo čtrnáct, ale teď už jí je patnáct, tak ji také většinou neodeženeme.

Ale to nebyl tvůj případ. Tvá otázka se týkala sexuálního vztahu s dospělým člověkem. Takové otázky tady mít nechceme, právě třeba i proto, že by jich pak chodilo hodně. Neříkám, že ti s tvojí situací nikdo nepomůže a neporadí, naopak ti vřele doporučuji obrátit se na tu Modrou linku, nebo na jinou linku bezpečí. Určitě ti dobře poradí! Jen to nebude rada doručená skrz dětský web…

Hodně štěstí.

Alík

Ahoj,
správci Alíka, já a Modrá linka se k dotazům z technické poradny dostat mohou, ostatní nikoliv. Poradna podle pravidel garantuje anonymitu zejména ve vztahu k veřejnosti.

Ti, kdo mají přístup k více údajům o tazatelích, mají tyto pravomoci zejména z bezpečnostních důvodů, aby mohli lépe vyhodnotit krizové situace. Všichni jsou to profesionálové, kteří se snaží dětem pomáhat, takže jednak nestrkají nos do všeho jen tak pro nic za nic, jednak cokoliv, co se takto dozví, nikomu nevybreptají.

Viz některé starší odpovědi ohledně anonymity:

• Zkoumají správci Alíka dotazy i ze zvědavosti?
• Vidíte, kdo napsal dotaz do poradny?
• Ví Alíkova poradna, kde bydlím?

Ahoj Bumblebee,
u zodpovězených dotazů zveřejňujeme datum jejich položení i datum zodpovězení, tudíž si můžeš prohlédnout, že čekání tři až devět dní je v poradně Alík radí dětem celkem běžné. Slibujeme odpověď do sedmi pracovních dní. Jen velmi výjimečně bývá u běžného dotazu prodleva kratší než dva dny. Pokud bys potřeboval rychlejší radu, můžeš oslovit přímo Modrou linku třeba telefonicky.

Pro pořádek zmíním, že tady v technické poradně jsou čekací lhůty na odpovědi mnohem rozmanitější, někteří tazatele se dočkají během pár hodin, někteří třeba za pár měsíců. Ale všem dotazům je věnována pozornost.