Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Centrum Locika

    Celkem zodpovězěno dotazů: 301

    Odpovědi za posledních 37 dní, seřazené podle uživatelského hodnocení. Seřadit podle času

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a poradno, mám takový menší (spíš větší) problém...

    Nevím jestli mi odpovíte někdo úplně upřímně, jelikož mě za mé náboženství většina lidí nenávidí, ale budiž. Jsem satanista. Před tím, než na mne ale naběhne většina lidí s vidlema a pochodněma, nechte si to prosím vysvětlit. Do svých 11 let jsem byla nucena vyznávat křesťanství dokonce násilím, což na mně zanechalo následky. Když jsem ale nedávno trávila čas na internetu, zaujalo mě video od jednoho tvůrce, kterého mám hodně ráda, kde všechno vysvětlil. Řekla jsem si: hej, tohle jsou moje názory! Tak proč je nevyznávat?

    Myšlenka: Je to přesný opak křesťanství. Jsme sami svým pánem a nikdo nemá právo za nás rozhodovat. Svými činy se trestáme sami a nikdo nemá právo trestat nás. Křesťanství je ve stručnosti to, že jsme méně než Bůh a pokud ho nebudeme vyznávat, shoříme v pekle a věčném utrpení, což mi přijde trošku moc na to, že na rukou má krev mnohem více lidí když je vysílal na zkoušky jestli ho budou poslouchat, než samotný ďábel. Satan byl svržen z nebe (ano, je to padlý anděl) za to že se postavil sám za sebe, což křehké ego Boha neuneslo, tak se ho jednoduše zbavil. Tvrdil, že Bůh a jeho názory nejsou něco víc jen protože je stvořitelem. Po tomhle všem je Bůh ještě ten správný, nevinný a všechno ostatní? Po tom, co poslal vlastního syna na zem trpět, mezitím co on jen přihlížel a miliony dalších krutostí co spáchal? S tímhle odmítám souhlasit.

    Takže tak nějak. Se satanismem jsem se víc sblížila, začala se mi líbit satanistická hudba, myšlenka celého náboženství a se svými myšlenkami o satanismu a kolektivem na internetu se cítila po dlouhé době šťastná, pochopená a lidé mě přijali takovou jaká jsem, zatímco křesťanství je v hodně věcech dost omezující...

    Myšlenka: Je to přesný opak náboženství. Jsme sami svým pánem a nikdo nemá právo za nás rozhodovat. Svými činy se trestáme sami a nikdo nemá právo trestat nás. Křesťanství je ve stručnosti to, že jsme méně než Bůh a pokud ho nebudeme vyznávat, shoříme v pekle a věčném utrpení, což mi přijde trošku moc na to, že na rukou má krev mnohem více lidí když je vysílal na zkoušky jestli ho budou poslouchat, než samotný ďábel. Satan byl svržen z nebe (ano, je to padlý anděl) za to že se postavil sám za sebe, což křehké ego Boha neuneslo, tak se ho jednoduše zbavil. Tvrdil, že Bůh a jeho názory nejsou něco víc jen protože je stvořitelem. Po tomhle všem je Bůh ještě ten správný, nevinný a všechno ostatní? Po tom, co poslal vlastního syna na zem trpět, mezitím co on jen přihlížel a miliony dalších krutostí co spáchal? S tímhle odmítám souhlasit.

    Mým dotazem tedy je, jak mám říct mým křesťanským rodičům, že jsem satanista. Už proto že jsem jednu takovou kapelu mámě pustila (ze začátku se jí líbila, dokud se v jedné písničce neobjevily slova “Satan“ a “Lucifer“, to jsem pak byla nucena všechno vyklopit, ne to že jsem satanista, ale o té kapele), hrozně se na mne naštvala, takovou jsem ji ještě snad neviděla. Podle téhle situace jsem si odvodila že jelikož táta je s tímhle ještě horší, tak by mě asi zbili, nebo vyhodili z baráku, takže se jejich reakce docela bojím...

    Předem děkuji za odpověď a s dávkou lásky se s vámi loučím <3

    satanovo dítě, 13 let, 8. září

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým náboženským přesvědčením a svými názory ohledně Boha a cesty k němu. Máš právo na své názory a svou zkušenost. Rodičům možná bude teď lepší, když o tom nebudeš říkat takto otevřeně ale spíš opatrně jim vysvětlovat jak Boha a víru pojímáš. Krok za krokem, spíš po malých dávkách. Nech tomu zatím čas a vnímej to, co máte s rodiči mezilidsky společného. Ukazuj jim jak žiješ, jak se chováš, jaké máš přátele. Ať vidí, jak se tvá víra přenáší do tvého běžného života. A tím jim nejlépe ukážeš, že jsi stále to, co znají a nemusí se tě nijak bát a odmítat tě. Zatím bych ti nedoporučovala velkou konfrontaci, pokud se jejich reakce takto bojíš. Rozumím tomu, že ti záleží na tom, aby tě rodiče přijali takovou jaká jsi i se svým přesvědčením. A že jsi nejspíš zažívala hodně přísný přístup a přísnou křesťanskou výchovu. Rozumím také tomu, že na základě této zkušenosti ses nakonec obrátila na pojetí, které jeti mnohem bližší. Nikdo by tě za to neměl odsuzovat a trestat. I rodiče by měli správě zkusit tomu proč to tak máš porozumět. Nemusí přijmout tvou víru a ty nemusíš přijmout jejich. Víra musí být spojená se svobodou a otevřeností. Ale určitě je tu stále něco, co máte společné, a na to se ve vztahu s nimi zaměřuj. A také bych ti doporučila abys o tom mluvila s lidmi, podobně nastavenými jako jsi ty a sdílela jejich zkušenosti s tím jak o tom mluvit se svým okolím. Poradce Centra Locika

    Moje tělo

    Ahoj Alíku,
    v září pojedu do Egypta a na Tiktoku jsem viděla videa, že kluci, páni, chlapi hodně oslovují všechny dívky které se jim líbí, ale problém je v tom, že se jim líbí skoro všechny holky. Mně je ale hodně nepříjemné když mě oslovují cizí muži. Nevím potom jak je slušně odmítnout a tak dále. Většinou se ti páni chtějí vyfotit, ale mně to dělá problém... Jak bych je měla slušně odmítnout?

    holka, 12 let, 18. srpna

    Milá dívko,

    dobře, že se o toto zajímáš a předem víš, co by tě mohlo v Egyptě potkat. Chtěla bych tě moc povzbudit v tom, aby tvoje slušnost šla stranou a ty ses nebála kluky a pány odmítat, klidně i neslušně. Tady jde o tebe a je potřeba aby ty sis chránila své hranice a nenechala druhé dělat něco, co ti je nepříjemné. Tak se neboj a klidně vystupuj rázně a rozhodně. A pokud ti je nepříjemné, když tě oslovují cizí muži, tak je zkus ignorovat, nebo jim jasně říci, že nemáš zájem o komunikaci. Nikdo nemá nárok na to, aby se s tebou fotil proti tvé vůli. Nemusíš být neslušná, vulgární a pod. zkus ale být rázná a jasně dát najevo, že nechceš, že „říkáš ne“. Buď v tom přímá a čitelná. Ano, máš pravdu, že se mohou muži v těchto zemích chovat k ženám a dívkám, které zde jsou jako turistky, takto vyzývavě. Je to dané tím, že jejich vlastní ženy jsou zahalené a ony odhalené ženy, což cizinky na dovolené u moře jsou, považují za objekt, o který se mohou zajímat. I to může proto napomoci. Pokud nechceš tolik pozornosti, tak třeba nos přes plavky či kraťasy šátek. Nevystavuj se zbytečně odhalená, pouze v plavkách či tílku a kraťasech. Nechoď nikde sama a podobně. A pořád pamatuj na to, že ty rozhoduješ o tom, co si k tobě kdo dovolí a „ne“ nemusí být neslušné. Ale mělo by být opravdu „ne“. Tak ti moc držím palce ať si tu dovolenou užiješ a nemusíš řešit žádné nepříjemné chování druhých vůči tobě. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj poradno,
    mám problém s rodinými vztahy, mamka je celkem v pohodě, ale problém nastává u táty. Na začátku prázdnin jsme byli na 5 dní na dovolené na Slovensku a on na mě zařval (jen k vůli tomu, že jsem mu řekla že nikam jít nechci, protože jsem unavená, bratr taky jít nechtěl) : (moje jméno) ... ty vole!!! Jdi do prdele!!! A vysmál se mi do obličeje. Od té doby začlo peklo. Cpal se všude kam sem jela a ponižoval mě před kamarády, bylo to strašný. Já jsem jim řekla že je na mě takovej pořád, ale oni mi nevěřili, protože se pořád přetvařuje(na veřejnosti nikdy na nikoho nezařval a vždy se choval jako by byl nejleší, jenomže když jsem přijela domů, tak na mě začal řvát, pak jsem šla do pokoje a on mě tam zamknůl (odemknůl mi až asi za hodinu bratr, když přišel domů ). Já se mu od té doby snažím vyhýbat, ale moc to nejde. Když se vrátí domů o něco dřív, tak lituji že jsem neodešla.;-(

    Proč jsou rodiče hodnější na bratra než na mě(on dostává kapesné, může chodit kam chce, má velké narozeninové oslavy a dostáva jak k narozeninám, tak k svátku hodně drahých dárků a peníze. Mě rodiče posledních 5 let nepořáli k narozeninám a můj svátek u nich asi neexistuje)
    Bavit se s rodiči nechci, poraďte co s tím.

    PS.: Omlouvám se za tak dlouhej text.

    holka, 13 let, 16. srpna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí chování táty vůči tobě. Ten na tebe začal teď o prázdninách řvát, ponižovat tě a dokonce to dělá i před kamarády. Vnímáš jak se před druhými přetvařuje a druzí ti pak nevěří, jak se k tobě doma chová. Píšeš, že rodiče jsou hodnější na tvého bratra. Dávají mu dárky k narozeninám i peníze a tobě k narozeninám už několik let nepopřáli. Je to opravdu divná situace a rozumím tomu, že ti v tom není vůbec dobře. Nejspíš nejde u otce o změnu v chování vůči tobě ale chová se k tobě takto odmítavě delší čas a teď v létě se to naplno ukázalo. Je moc dobře, že ses ozvala a píšeš o tom. Zajímalo by mě, zda-li jsi o tom s rodiči již mluvila. A ptala se jich na to, proč takto preferují bratra a proč tobě nedají nic k narozeninám, zatímco jemu ano. Pokud ne, tak bych ti to moc doporučila jako první krok. Zkus si o tom promluvit s mámou, píšeš, že s ní to je celkem v pohodě. Máš právo vědět, proč rodiče se rodiče takto očividně chovají k bratrovi jinak než k tobě. Také jí můžeš říci o tom tátovo chování k tobě a požádat jí aby ti s tím pomohla. Jeho chování k tobě opravdu není dobré a křičet na tebe, ponižovat tě nebo tě zamykat v pokoji nesmí. Pokud se nechceš o tom bavit s rodiči, můžeš zkusit využít někoho, kdo vaší rodinu zná a máš k němu důvěru. Třeba babička nebo děda. Je potřeba aby to někdo rodičům řekl, jak se doma cítíš a že vnímáš jejich chování vůči bratrovi jako nespravedlivé vůči sobě. Je potřeba aby ses ozvala a řekla druhým jak se cítíš a že si nepřeješ aby se k tobě takto táta choval. Můžeš se o tom pobavit i s bratrem a zeptat se ho, jak to vnímá on a co si o tom myslí. Rodiče by neměli mít žádný důvod, proč jedno dítě preferovat před druhým a není to správné chování, pokud to dělají. Určitě je potřeba jim to dát najevo, že to vnímáš a že ti není dobře. Zkus to ale vyjádřit v době, kdy bude klid, dobrá atmosféra a nebudete se zrovna hádat. Možná si to pak lépe uvědomí. Také můžeš zkusit jim to napsat. I to může být lepší než přímý rozhovor. Tak ti v tom moc držím palce, aby se tvoje situace doma zlepšila. Poradce Centra Locika

    Moje tělo - váha

    Ahoj poradno,
    Chtěla bych se zeptat ohledně jídla. Je to asi rok, co se cítím tak divně.

    Minulé léto jsem měla nastoupit na gympl do 6 třídy. Moc jsem se těšila, že můžu začít od začátku. Protože nebudou vědět jak se chovám a co je moje "historie".

    Začala jsem cvičit. Chtěla jsem vypadat dobře. Začala jsem se snažit jíst zdravě. Začalo mě to bavit. Pak jsem začala počítat kalorie. Chtěla jsem zhubnout. Ale vůbec mi to nešlo. Přišlo mi že spíš naopak přibírám. Teď vážím cca 36,6 na výšku 146 jsem hodně nízlá na svůj věk, ale přijde mi, že vážím moc. Nebo aspoň víc než chci. Nejradši bych vážila 29.

    Když jsem teda začala chodit do školy začalo to být horší. Byla jsem pod strašným stresem. Celé noci jsem probrečela. Cítila jsem se jinak. Měla jsem pocit, jako že mě nikdo nemá rád. Tak jsem se snažila zhubnout, protože jsem měla pocit, že to nejak pomůže. Snažila jsem se celý den nejíst ale. Jak mile jsem si něco dala, dala jsem si něco dalšího a dalšiho. Pak jsem měla strašné výčitky a chtěla jsem to vyzvracet. Párkrát jsem to zkoušela, ale buď se mi to nepovedlo, nebo jsem to nedokázala udělat. Takhle to šlo každý den. Nesnášela jsem pocit zasycení. Přestala jsem si dělat svačiny, jíst snídaně a atd. Ale furt jsem nezhubla. Pak jsem jsem začala slýchat jakoby hlas, ale bylo to spíš pocit.

    Tyto stavy se opakovaly ve vlnách. Jednu dobu mi to bylo úplně jedno a nebo jsem vůbec nejedla. Na táboře jsem o tom řekla sestře. Trochu se mi ulevilo, ale furt mi něco říkalo, že to byla chyba, že jsem neschopná.

    Přibližně v druhém pololetí jsme začaly chodit se spolužačkami spolu na oběd a v tu dobu jsem si začala dávat jídla míň. K obědu jsem měla třeba 3 lžičky okurkového salátu. Spolužačky si z toho dělaly srandu a taky mi začaly říkat anorektičko a bylo to nepříjemné

    Vůbec nevim o co jde a co s tím mohu dělat. Prosím, potřebuji vědět jestli jsou to příznaky něčeho nebo je to zbytečný.
    Děkuji moc

    holka, 12 let, 17. srpna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že máš potřebu snižovat porce jídla a hodně kontrolovat kolik toho sníš. Trápí tě strach z toho, že hodně přibereš a máš výčitky, když se víc najíš. Také cítíš, jak si vytváříš stále více odstup od druhých a máš pocit, že tě nikdo nemá rád. Je mi to moc líto, že se takto trápíš, že prožíváš tolik nepříjemného a máš problém s jedením. Podle toho, co píšeš, mám opravdu obavu, že se u tebe začíná rozvíjet něco závažnějšího a také mě napadá, že to mohou být příznaky mentální anorexie. A to je hodně závažný problém. Moc bych ti doporučila o tom někomu dospělému říci, je potřeba aby se k tobě včas dostala pomoc. Mohla by ses dostat na sestupnou dráhu, ze které se sama bez pomoci druhých jen těžko dostaneš a onemocnění by mohlo vést k závažným zdravotním problémům. Vím, že ti není dobře a říci si o pomoc je moc těžké. Možná cítíš hodně vzteku na sebe i okolí, které tě nepřijímá a stále do něčeho nutí. Možná cítíš, že máš  sníženou sebedůvěru a ten pocit, že můžeš ovládat kolik toho sníš a že jsi schopná jíst málo, je vlastně pro tebe skrytě uspokojivý a dává ti pocit síly. K tomu se může přidávat ten stres z nové škole, nejistota jestli uspěješ. I to všechno to může zhoršovat.  Moc bych ti přála abys v tom nyní našla někoho, kdo bude tvůj spojenec a bude rozumět tvým negativním pocitům a zároveň ti ukáže cestu k odborné pomoci. Můžeš se třeba svěřit mámě? Nebo někomu jinému, blízkému komu důvěřuješ? Babička, teta, kamarádka. Bylo by potřeba  také kontaktovat tvou dětskou lékařku. Případně se zkus zeptat vašeho školního psychologa, pokud ho ve škole máte. I on by tě měl nasměrovat správným směrem k pomoci pro tebe. Vše se dá řešit a tím, co se ti děje se zabývá hodně, odborně vzdělaných, lidí, kteří vědí jak na to. Neboj se proto si říci včas o pomoc. Moc ti držím palce. Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj mám problém s mojí sestrou které je 11. Mám ji ráda ale ona mě ne. Přijde mi že je rozmazlená. Pořád chce jenom víc a nic jí nestačí a ničeho si neváží. Když jsme doma sami tak ji často vařím uklízím po ní a pomáhám jí a to všechno dobrovolně. Někdy když chce například půjčit klíče od garáže nebo cokoliv jiného tak na mě začne řvát že to není její problém že je nemá, místo toho aby mě poprosila. Když jí řeknu že mě má poprosit a ne na mě řvát tak se urazí a něco mi provede. Třeba mě zamkne na zahradě, pořád do kola mi dává na zubní kartáček mýdlo a bere mi sladkosti. Několikrát mi vzala peníze ale to jsem řekla rodičům, ale nic jiného rodiče neví. Kdykoli se sní snažím domluvit aby to nedělala tak začne lhát a všechno popře. Rodiče nic neví protože před nima je svatoušek, protože na ní nikdy nic neřeknu a ona na mě jo takže si myslí že jsem ta horší. Pořád lže a je na mně hnusná a sprostá pořád mi odsekává. Nikdy mě o nic nepoprosila a ani nepoděkovala. Prostě na mě jenom řve a všude mi dává papírky jak jsem hrozná a blbá a že je to za to co jsem ji kdy udělala. Ale já fakt nevím co jsem ji udělala. Prostě mě jenom využívá. A navíc máme společný pokoj což se ale za chvilku naštěstí změní. Někdy si sní normálně povídám ale to se neděje moc často. Někdy kvůli tomu večer brečím. Myslela jsem si že je to tím že je malá ale už to trvá dlouho a čím je starší tím je to horší. Možná by mi rodiče pomohli ale nevím jestli mi budou věřit. Chci ji dát druhou šanci ale takhle už to dál nezvládám.Někdy už se kvůli ní ani doma necítím jako doma. Opravdu potřebuju pomoct.

    Jak mám vylepšit svůj vztah se sestru?
    Jak se dokázat svěřit rodičům ohledně sestry?

    Děkuju za co nejrychlejší odpověď $>

    holka, 12 let, 19. srpna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým trápením ohledně chování tvé mladší sestry vůči tobě. To, co popisuješ opravdu není vůbec pěkné a chápu, že ti v tom vůbec není příjemně. Je to mladší sestra, je možné, že za tím, proč se takto chová je rivalita vůči tobě, možná žárlí na to, že máš víc zkušeností, že jsi starší, že ti třeba některé věci jdou víc a ona se cítí méněcenná, tak to dává najevo tím vybíjením si vzteku a tím, jak se snaží tě ponižovat.  Ale to není samozřejmě omluva proto, aby se k tobě takto chovala. Pokud tě to takto trápí, až ti to znepříjemňuje pobyt doma, tak bych ti doporučila začít tím, že o tom řekneš rodičům. Můžeš jim třeba ukázat nějaký z těch papírků, co ti nechává. Nemusíš přímo žalovat ale můžeš to pojmout jako žádost o radu či pomoc, co s tím máš dělat. Řekni jim otevřeně jak nepříjemné ti to je a že si s tím nevíš rady. Určitě bude lepší, když budeme mít každá svůj pokojíček. Zkus ale také se vůči jejímu chování, které se ti nelíbí chovat tak, že si ho nebudeš všímat. Zkus to ignorovat, přecházet mlčením. Skus předstírat, že ti to nevadí a tak. Jí na tom nejvíc baví ta tvá rozzlobená či jiná reakce. A tak když jí tohle nebudeš dávat, jí by to mohlo přestat brzy bavit. Zkus jen tak v tichosti strhávat ty papírky. Nediskutovat s ní, nehádat se, neobhajovat se apod. Ale také si chraň své hranice a v klidu jí občas  říkej, že ti její chování vadí. Zkus se ale udržet v klidu a nad tím. V tom je teď tvá největší síla. Určitě ale najdi vhodnou chvíli, jak o tom v klidu, bez hádek a ideálně bez její přítomnosti s rodiči promluvit. A třeba si pak promluvíte všichni společně. Třeba najdete způsob, jak se sestrou komunikovat, co vás spojuje, co můžete dělat společně a jak se držet odděleně, když nechcete být spolu. Rozdělíte si povinnosti doma a to, za co která má odpovědnost a co má dělat. V tom by vám nejlépe měli pomoc rodiče. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Zdravím, dnes jsem po dlouhé době zas tady na Alíkovi kvůli kamarádce. Pojďme ji říkat třeba Kamila. Kamilu jsem poznala když jsme jeli na zájezd se školou a docela jsme se zblížily. Není to tak, že chodíme ven a píšeme si 24/7, ale věříme si a říkáme si dost osobní problémy atd. No, ale problém je to, že Kamila má spolužačku „Ivetu“ a ta ji šikanuje. Bere ji lidi se kterýma se bavila, když se s někým začala bavit tak ji Iveta vyhrožovala, že jestli nepřestane tak ji někdo zbije atd. Iveta je taková ta holka co pije energeťáky, vapuje a bavi se s klidně 18letyma feťákama (takový hold jsou u nás v obci). Jsou taková velká skupina lidi co pijou, kouri, chodi za školu atd. Jako upřímně mně přijde Iveta dost uboha když si neumí najit pravý a normální kamarady. No a tahle holka ji taky rikala at se se mnou nebavi atd. Kam ji neposlouchala. Taky ji zesměšňuje ve škole a podobně. Kamila má taky strašně přísný rodiče. Jako fakt přísný. Trochu mi přijde, že to není normalni. Nesmí chodit moc ven (pokud ano tak ji pustí jen někam), nesmí si od nikoho nic půjčovat (třeba koloběžku a podobně), nesmí k nikomu na navštěvu, nikdy neměla kolo (ne proto, ze by neměli penize, ale rodice ji proste nekupuji nic). To možná zní jako normálně, ale ona má sourozence a těm rodice normálně věci kupuji atd. Kam taky nikdy neříkají ze ji mají rádi ale jejím sourozencům pořád. Svěřila se rodičům, ze si mysli, ze má astma a jestli by ji nechali vyšetřit. Nenechali. Malém ji odmítli i koupit brýle. Proste tak no. V zimě nesmí vůbec ven. A spousty dalších věci.
    Svěřila se mi ze má nějaký psychicky problémy a se všemi těmito věcmi. Nabídla jsem ji, ze ji naučím tajně na kole atd a chci ji pomoc, ale je to složitý. Není něco co bych pro ni mohla udělat? Jak zařídit aby se k ni její rodice chovali normálně? A nemohli by mít problem když nenechají dítě vyšetřit u lékaře? Pomoc prosím. Taky přemýšlíme, že si najdeme na facebooku Ivetinu mamu a pošleme ji ty zprávy co psala Kamile. Je to dobry nápad? Pomoc

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně se svou starostí o kamarádku. A ptáš se, co by jsi pro ní mohla udělat. Je to moc dobře, že se takto zajímáš o druhé a máš o ně starost. To, co můžeš pro kamarádku nejlépe udělat je to, že jí svůj zájem o ní a starost ukážeš. To je pro druhé často ta největší posila, kterou potřebují a pak už třeba dokážou najít řešení toho, co je trápí sami. Důležité je, aby i Kamila měla sama zájem o to, jak najít řešení svého problému. Můžeš jí poradit aby zašla za nějakým psychologem, třeba školním, kam může jít přímo ona sama bez rodičů. Může se i ona svěřit do poradny nebo na chat pro děti, kde s ní její problém rozeberou a pomohou jí najít nějaké ulehčení toho, co jí trápí. Tak k tomu jí můžeš motivovat, aby se nebála a s někým dospělým o tom, co se jí děje promluvila nebo napsala. Může zkusit chat Dětského krizového centra, který najde na www.dkc.cz nebo chat Centra Locika, najde ho na www.detsvibeznasili.cz nebo nebo může zavolat na linku důvěry: 777715215.
    Třeba má ve své blízkosti někoho příbuzného rodině, babičku, tetu, kdo rodinu zná a komu by se mohla svěřit. Zkuste se spolu zamyslet, jestli někdo takový není. Prostě zkus jí nasměrovat k tomu aby ona sama vyhledala pomoc pro sebe. Už to samo o sobě, že se ozve, řekne, že jí něco trápí a bude hledat pomoc jí dá sílu a posílí sebevědomí.
    A pak se ptáš, jestli je dobrý nápad posílat mámě Ivety sms, co psala Kamile. Myslím, že není. Mohly by jste se do toho zamotat. Máma by se mohla zastávat Ivety. Pokud to Kamilu hodně trápí, tak se o tom spíš poradně s vašim školním psychologem, co by bylo nejlepší dělat a jak se tomu bránit.
    Držím vám oběma palce. Poradce Centra Locika.

    Strach

    Ahoj alíku a spol.
    mám arachni fobii (strach z pavouků) a moje mamka to nerespektuje. <:(

    holka, 11 let, 15. září

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým strachem z pavouků a tím, že to tvoje máma nerespektuje. Asi by bylo nyní nejlepší, aby ses s tím svěřila ještě i někomu dalšímu, kdo by ti pomohl to řešit. A pak jste se také spolu dohodli, jak o tom přesvědčit mámu. Mohla by jsi třeba zkusit si promluvit s někým dospělým v rodině, kdo tě zná a komu důvěřuješ. A třeba spolu vymyslet něco, co by ti v tom mohlo pomoci.
    Pak také, jak se ten mámy nerespekt vůči tomu projevuje? Nevadí jí když je v bytě pavouk? Nebo pošle tě někam, kde se může pavouk objevit? Co ti na tom nejvíce vadí? Když to máma nerespektuje. Zkus se zamyslet nad tím, jak by se ty jednotlivé situace dali udělat jinak, aby to v tobě nevyvolávalo tolik strachu. A také o tom mámě neustále říkej, opakuj jí to, že to myslíš vážně. Že v tobě pavouci vyvolávají takovou úzkost, která tě paralizuje i v dalších činnostech a která neustále zaplavuje tvé myšlenky. Arachno fobie má své kořeny v hlubší úzkosti, která je spojená s nejbližšími vztahy. A myslím si, že kdyby ti nejbližší členové rodiny ukázal svůj respekt k tvému strachu a brali ho vážně, že by byl mírnější a netrápil by tě tolik. Že velká část toho, co tě na tom může trápit je právě to neporozumění. Zkus o tom s mámou v klidu, otevřeně promluvit a požádej jí, aby to respektovala a řekni jí, co bys v tom potřebovala, co třeba dělat či nedělat.
    Tak ti držím palce, aby se ti v tom brzy ulevilo. Poradce Centra Locika

    Holky a láska

    Ahoj poradno, posledni dobou resim jednu vec. Uz nejakou dobu mam vztah, ale i kdyz se ten druhy chova ke me mile, uz s nim nechci byt. Vadi mu totiz cokoliv, co me jakoby prebira a pak se mnou nemuze byt: muj pes, kamaradi, rodina,.. a vadi mu cokoliv co delam se svoji bff a pak ji nadava ze me mu prebira. Navic uz mi neni 8, a hledam sama sebe a mu vadi ze se oblekam, chovam a chci byt kluk. Ale nechci kvuli nemu menit svuj zivot. Ale z toho ze mu reknu ze uz s nim nechci byt mam spatny pocit protoze oba dva jsme kvuli tomu druhemu protrpeli prazdniny protoze jsme se nemohli videt. Ale ja uz ho ted ani videt nechci protoze k nemu uz necitim nic co by se dalo nazvat laska. A dotaz tedy zni: co mam delat? Pripadne jak mu rict ze uz s nim nechci byt kdyz ho pak budu kazdy den potkavat ve tride? (Navic se s nim budu muset dal nejak bavit jelikoz oba dva se nachazime v takove skupince lidi ktera spolu chodi ven, bavi se ve skole a tak)

    Mozna holka, 10. září

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že už nechceš být s jedním klukem. Aptáš se jak mu to říci a přitom se zachovat vůči němu dobře a udržet si s ním přátelský vztah. Změnily se tvé city vůči němu, vadí ti, že si na tebe dělá nárok a vadí mu, když věnuješ čas někomu jinému. Rozumím ti, že tohle může opravdu vytvářet velký tlak, který pak vede k tomu, že se od něj chceš víc odtáhnout, mít svůj prostor a nevázat se na něj. Zároveň ale s chceš aby jste zůstali přátelé a navíc tě s ním spojuje i parta dalších přátel. Je to složitá situace a nejlepší bude otevřeně si s ním o tom promluvit. Všechno jiné bude tu situaci ještě víc komplikovat. Doporučila bych ti s ním o tom upřímně promluvit a říci mu to, tak jak to je. Prostě se změnilo tvé cítění, navíc přemýšlíš i tom, že bys chtěla raději být kluk. To vše vytváří pro tebe dobu velkých proměn a i pro něj samotného je lepší, když ti nechá prostor pro to, co potřebuješ. Je lepší navázat vztah s někým, kdo ví, co chce, ví, kdo je a co si přeje. Je lepší navázat vztah s někým, kdo je stabilní a vyrovnaný. A vy oba jste v etapě vývoje, kdy hledáte sami sebe a nejspíš budete za pár let oba někde jinde a projdete změnou. V tomto věku je lepší udržovat spolehlivá přátelství a rozvíjet důvěru a hledat vlastní způsoby navazování vztahů. Je to doba velkého sebepoznání a vývoje. Ať už jde o tebe, tak i o něj. Proto se neboj být k němu upřímná a říci mu o tom, že se v tobě city k němu změnily a nechceš se nyní na něj vázat. Je to tak dobře, pro vás pro oba. A dává vám to oběma šanci si udržet pěkný, přátelský vztah. A to teď může být dokonce víc. Vše, co jste si řekli nebo pro sebe udělali, zůstává a oba se můžete otevřít něčemu novému. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

    Kamarádi

    Ahoj poradno,
    Především Vám děkuju za to, co pro nás všechny děláte, jste skvělí;-)
    Chtěla bych se svěřit s něčím, co mě trápí už delší dobu. Ve škole máme jednoho kluka, který k nám před rokem přešel z jiného gymnázia. Jelikož party ve třídě už byly tak nějak uzavřené a nikdo ho neznal, moc se mu nepodařilo mezi ostatní zapadnout. Myslela jsem si, že se to později spraví, ale přijde mi to naopak ještě horší. Nikdo z kluků (ani holek, ale to je docela normální) s ním nechce sedět, dokonce jednou vyšlo najevo že ho dva kluci dost nehezky pomlouvali na sociálních sítích. (Řešilo se to nějak i ve škole, ale moc o tom nevím.) On skoro nemluví, přijde mi takový smutný. Je mi ho líto, ale nevím, jak mu pomoct. Poradíte mi prosím?

    holka, skoro 14 let, 7. září

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru, obracíš se na poradnu s tím, že ti je líto jednoho spolužáka a nevíš jak mu pomoci v jeho situaci. Nezapadl do kolektivu, je uzavřený a nejspíš zažívá i chování, které by se dalo nazvat šikanou. Ptáš se, co pro něj můžeš ty udělat. Napadá mě, že se k němu prostě chovej jinak, než ti ostatní. Můžeš se s ním třeba dát do řeči, zeptej se ho na něco, ukaž mu, že s ním kamarádíš a bereš ho úplně stejně a přirozeně jako své jiné kamarády. Normálně s e s ním bav a neskrývej to před druhými. Ukaž i druhým, že k němu máš normální vztah a bereš ho jako součást vaší třídy. Můžeš se ho i třeba zeptat, zda-li ho něco netrápí, můžeš se zajímat o to, jak se má a zkusit se o něm něco dozvědět. Prostě se k němu chovej přirozeně, přátelsky a ukaž svůj postoj k němu i druhým. Sama pro sebe si ujasni, že ho takového bereš a měj připravené jasné argumenty, pokud by jsi to chtěla vysvětlit ostatním. Není ale potřeba se před druhými obhajovat a vysvětlovat. To pouze v případě, že by to někoho zajímalo a bylo třeba o tom mluvit. Tak ať na to jsi připravená. Když ty sama budeš věřit tomu, že jde o kluka, jako každý jiný, že k němu máš přátelský vztah a přijímáš ho, tak se to v tvém postoji vůči němu odrazí. A právě ta tvoje jistota a přijetí, je to nejlepší, co pro něj můžeš ty sama udělat. Moc tě chválím, že se zajímáš o někoho slabšího ve třídě a ptáš se, jak mu pomoci. Zkus tomu klukovi víc porozumět a přijít na to, proč je tak uzavřený. Možná má nějakou hodně špatnou zkušenost v mezilidských vztazích, a tak se nyní víc chrání a uzavírá. Jednej vůči němu sama za sebe a ukaž mu, že máš přátelský vztah vůči němu. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj,je mi dvanáct a mám 2 mladší sestry 6 a 8 let. Rodiče se doma furt hádají hádky vyvolává táta. Hada se i před námi. Dneska zas ať se rozjedou ze mu měla dávno najít něco k rozvodu. Odešli a nejmladší sestra začala brečet. Snažím se je ochránit když jsme se dívali na televizi ať to zásilek nebo že si jdeme hrát. Ale já to taky nezvládám protože je poslouchám. Nějak chci vědět co se děje.nechci aby se rozešli vždycky jsem to měla jako ze to má nějaká kámoška ale teď je to u mě a já nechci. Ale zároveň mě už delta to jejich věčný hádání. Co mam dělat? S mamkou ani někým jiným si o tom povídat nechci.
    Ahoj holka 12 let

    holka, 12 let, 1. září

    Milá pisatelko,

    svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí hádky rodičů a nejistota ohledně toho, co se mezi rodiči děje. Vadí ti, jak se stále hádají a máš strach, že se rozvedou. Souhlasím s tebou, že taková situace může opravdu vyvolávat hodně nepříjemných pocitů, nejistotu a strach z toho, co se mezi rodiči děje. Je to úplně přirozená potřeba a očekávání aby doma byla jistota a klid. Děti potřebují mít rodiče pohromadě a vnímat, že mají spolu dobrý vztah. Takže se není co divit, že na to tví sourozenci i ty sama reagujete tímto způsobem - strachem, pláčem, i vztekem. Oceňuji tvojí snahu v těch chvílích pomáhat svým sourozencům a chránit je. Ale i ty sama potřebuješ to samé. Moc by jsi nyní potřebovala někoho, s kým o tom můžeš hovořit a kdo tě bude tzv. chránit a podporovat. Píšeš, že s rodiči o tom mluvit nechceš. Ale neměla by jsi tedy někoho dalšího, blízkého rodině? Třeba babičku nebo tetu? Můžeš také o tom mluvit s těmi kamarádkami, které mají v tom již zkušenost. Můžete se společně bavit o tom, jak to zvládají a co jim v tom pomáhá. Společné sdílení něčeho, co tě trápí bývá úlevné. A pokud by jsi cítila, že ty pocity, které v tobě ta situace doma vyvolává, už nezvládáš. A třeba začneš hůř spát, špatně se soustředit nebo hůř jíst, tak ti doporučuji abys raději požádala o pomoc nějakého odborníka. Třeba se zkus svěřit školnímu psychologovi. To, co můžeš udělat sama pro sebe ty jsou třeba tvoje zájmy a koníčky. Soustřeď se na to, co máš ráda a co ráda děláš. Vyhledávej své přátele, se kterými ti je dobře. Sportuj, jestli máš nějaký sport či pohyb ráda. Choď často ven. Ale také s rodiči si udržuj aktivity, které můžete dělat společně a jsou příjemné. Třeba choď ven na procházku společně s mámou. Zkus se u každého z rodičů zaměřit na to, čím se vůči tobě chová pěkně, co ti je z jeho strany příjemné, co máš na něm ráda. Rozumím tomu, že ty hádky nejde přeslechnout, že v tobě vzbuzují hodně strachu ale i přesto se zkus zaměřit na ty pozitivní chvíle, které můžeš s každým z rodičů mít. To ti bude dávat sílu k tomu, abys lépe zvládala to, co v tobě nyní vyvolává tolik napětí. Moc ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

    Škola

    Ahoj,
    Letos jdu do 6. třídy a tak mě napadlo udělat změnu. Jelikož do 6. třídy nejdou některé děti (změnily školu nebo šli na gympl) a některé přijdou (z jiných škol) tak mě napadlo se změnit. Protože budu mít nový kolektiv, nikdo nebude znát moji "historii". Chtěla bych se změnit v několika věcech, jako např.: Styl oblékání, chování, vzhled atd. Styl oblékání jsem změnila, chování taky. Jako vzhled myslím barvu vlasů, make up aj. Barvit vlasy si budu, mamka s tím souhlasila (ne natrvalo, taková barva prý vlasy ničí, jenom barvícím šamponem, který vydrží tak týden, max dva). Avšak docela se bojím co na to řekne okolí (třeba učitelky ve škole, v hudebce ale třeba i třída). Ve škole barvení vlasů zakázané nemáme, toho se nebojím. Ale reakce ostatních jo. Bojím se, aby mě ve škole nešikanovali (šikanu jsem zažila 2×, jednou ve druhé třídě a podruhé na konci čtvrté, začátek páté a nikdo to neřešil, ikdyž jsem to říkala). Jelikož můj bratr chodil před dvěma lety na tu školu taky (jde do druháku) tak mě tam znají skoro všechny učitelky (ty co neznají, poznají). Od 3. do 5. třídy na mně byly zasedlé dvě učitelky, tak snad to nebude stejné i teď (naštěstí už ty dvě učitelky mít nebudeme). A ještě se bojím nového kolektivu (protože jsme v páte třídě měli 3 šikanátory, kteří jdou naštěstí na jiné školy, tak se bojim nových dětí, protože nevím jak se budou chovat :-()
    Takže se obávám tohoto:

    • Co na to řekne okolí
    • Co nový kolektiv
    • Co druhý stupeň ZŠ

    Omlouvám se za tento dlouhý nedůležitý dotaz a doufám, že to dobře dopadne.
    Hezký den

    holka, 11 let, 31. srpna

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se a poradnu s tím, že se bojíš nástupu do nové třídy. Na jednu stranu máš chuť udělat změnu, ale na druhou nevíš, jak to lidi, kteří tě znali i před tím vezmou. Nejdříve tě chci ocenit, že máš chuť změnu udělat. Je to určitě dobře, že máš motivaci na sobě některé věci změnit. A sama nejlépe víš, kde a v čem by ses měnit chtěla. Vnímám v tom, že by sis přála víc věřit a vyzařovat větší sebejistotu. A to je to nejlepší, co můžeš udělat. Věř v tom sama sobě, tomu, že je ti ta změna příjemná a cítíš se s tím takto dobře. To je základ toho, aby to vzali dobře i ostatní. A pokud ne, tak si můžeš říci, že je to jejich problém a udržet si od toho odstup, nebrat to osobně. Ty víš, proč tu změnu chceš a co chceš dělat nově a jinak. Jsi ve věku, kdy se děti hodně mění a vyvíjí a proto i učitelky by to měly brát přirozeně, když vidí, že se jejich žáci mění.
    Píšeš ale také o tom, že jsi zažila ve třídě šikanu a bojíš se, že se to bude v další třídě opakovat. Možná i v tomto sama tušíš, jak by ses měla nově chovat a co případně dělat, kdyby se ta šikana opět objevila. Jsi o rok starší a je možné, že už v sobě nemáš to chování, které by mohlo vůči tobě šikanu přitahovat. A pokud jde o to, že se může šikana dít jiným dětem, tak teď nově třeba přijdeš na způsoby, jak se zachovat. Třeba to můžeš odpozorovat od jiných dětí, které se podle tebe zachovají dobře. Třeba se těch slabších zastanou nebo o šikaně řeknou někomu dospělému ve škole. Máš v sobě nyní chuť udělat změny a tak sama nejlépe budeš asi cítit, co by napomohlo v tomto případě. Je moc dobře, že máš chuť změny dělat, jak ve vzhledu, tak v chování. Určitě ti to dá hodně nových sil a nápadů. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Jiné téma

    Ahoj,
    Já vůbec nevím jestli jsem to udělala dobře nebo ne podle mě ne ale teď k věci. Začala jsem si psát s klukem a došlo to do fáze kdy se ptal na nudes. Slíbila jsem mu že mu pošlu jen když on pošle první(jako stalo se tak protože ostatním holkám všichni něco posílali no jsem to chtěla zkusit8=). No stalo se ale já mu nic neposlala nejsem blbá. Je mu 15 (podle všeho).
    Zablokovala jsem si ho a napsal mi jeho nejlepší kamarád který říkal že mu umřeli rodiče, pije, pracuje a najednou jsem se dozvěděla že mě viděl protože cestuje. A že si může ublížit a tak... Mám záznamy z toho co posílal a co jsme si psali. Nejhorší věc je že jsem ho k tomu malinko vyprovokovala ale to nebylo o nudeskách a on pak začal sám jako co mám na sobě a ať pošlu fotku. No a co s tím teď???

    Díky za odpověď;-D$>

    holka, 14 let, 29. srpna

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že se obracíš na poradnu. Podle toho, co píšeš jde o velmi divné a podezřelé chování. Je moc dobře, že jsi někomu, koho osobně neznáš neposlala své nudes. Udělala jsi dobře, když sis ho zablokovala. To, co píše jeho kamarád bych nejspíš nevěřila nebo to nebrala vážně. Trochu to zní jako hra na emoce, aby sis s ním opět začala psát. Nemáš jistotu, že jde skutečně o jeho kamaráda a ne o něj samotného a píše ti z jiného účtu. Konverzace po internetu, ve které se stupňuje intenzita zájmu o tělo a vede k žádosti o nahé fotky je podezřelá. A moc bych ti doporučila v ní nepokračovat a obě čísla si zablokovat. Snaží se v tobě vzbudit výčitky či soucit a tak tě přimět k obnově internetového kontaktu. Buď na sebe opatrná a chraň se před tímto způsobem sdílení intimity. Nech si to až do skutečného partnerského vztahu, kde budeš vědět, že můžeš tomu druhému věřit. Pokud by se stupňoval ten emoční nátlak, případně přešel ve vyhrožování, třeba tím, že ví kdo jsi, že si tě najde, že ví, kde tě potkat atd., tak raději informuj někoho dospělého, komu důvěřuješ. Případně linku důvěry Dětského krizového centra, na non stop lince: 777715215. Zde ti poradí, co máš dělat. Můžeš případně využít anonymní formu, a to na chatu. Buď si zkus otevřít nějaký chat na e-poradna. Nebo můžeš vstoupit na chat náš. Centra Locika. Je otevřený každý den od 13ti do 17ti. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Zde ti také poradí a povedou tě tím, co můžeš v takovém případě dělat. V případě, že by ses touto osobou cítila akutně ohrožená, třeba ti vyhrožoval, vyhledal si tě nebo tě emočně vydíral, neboj se vše oznámit rodičům (pokud jím důvěřuješ) nebo někomu dalšímu z rodiny (babičce, sousedce) nebo někomu ve škole atd. Ti by nejspíš informovali o tomto jednání policii. Neboj se, nestyd se případně ozvat. Je to lepší, než si pak nést v sobě dlouhou dobu šrámy psychického zranění, což by takové počínání vůči tobě mohlo snadno způsobit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Moje tělo - váha

    Ahoj všichni, píši další dotaz, jelikož jsem úplně na dně.
    Kdykoliv mě moje mamka nutí, abych si něco vzala na sebe(co já nechci), tak mi furt vnucuje jak mám dobrou postavu, ale kdykoliv jde o jídlo, tak mi naznačuje že jsem tlustá. Úplně mi to shazuje sebevědomí, které pořádně ani nemám. Je mi 13, vážím 62kg a měřím 168cm. Sportuji, a trenér nám říkal že všechny máme dobrou postavu a že není za co se stydět. Tak se ptám, je moje váha v pořádku??
    Děkuji za odpověď:)

    holka, 13 let, 28. srpna

    Milá pisatelko,

    pokládáš poradně dotaz ohledně své váhy. Máma tě kvůli váze shazuje a tobě to bere sebevědomí. Zároveň tě nutí k tomu, abys nosila věci, které ty nechceš a v té chvíli tvou postavu chválí. Je hodně pochopitelné, že tě tento rozpor znejišťuje a v tobě je pak ta nejistota, čemu vlastně můžeš věřit a nevíš, jak svou postavu vnímat. Podle toho, co píšeš, že vážíš 62 kg a měříš 168 cm, zároveň se věnuješ aktivně sportu, to vypadá, že tvoje postava a váha budou v pořádku. Samozřejmě nejlepší by bylo aby ti dal toto potvrzení dětský lékař. Za kterým je možné v případě velké nejistoty zajít. Domnívám se ale, že bude s tebou vše v pořádku a máma tě znejišťuje a shazuje zbytečně a neopodstatněně. Držím ti palce, aby sis v tom brzy našla svou jistotu a věřila sobě, svému tělu a lidem, kteří tě povzbuzují a chválí. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj,
    Pár hodin zpátky si mě zablokoval někdo na kom mi hodně záleží. Prý to co je v minulosti se už nedá spravit. Jaký máte názor? Já to nechápu, vše se zdálo v pohodě, než přišel s tímhle. Záleží opravdu tolik na minulosti nebo se to dá v budoucnosti nějak napravit?
    Předem děkuju za odpověď.

    holka, 14 let, 27. srpna

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že tě mrzí, že si tě zablokoval někdo, na kom ti hodně záleží. Důvod pro to byl něco z minulosti, co se podle této osoby již nedá spravit. Nejspíš jde o kluka. Ptáš se, jestli tolik záleží na minulosti nebo se dají věci v budoucnu napravit. Samozřejmě, že minulost může ale také nemusí být určující pro to, jestli vztah pokračuje nebo nepokračuje. Často může naopak nějaká událost z minulosti způsobit to, že vztah se tzv. vyčistí a urovná ještě lépe než jaký byl před tím. Krize, kdy se ti dva na nějaký čas oddálí a nekomunikují může mít pro ten vztah i přínos. Důležité je, jak se k tomu, „co se stalo“ obě strany postaví. To, že si tě ten někdo zablokoval, může být taková první reakce. Potřeba se odpojit, nemuset komunikovat, což dá možnost si srovnat myšlenky a pocity. A pak ten důvod, který vedl k zablokování odezní a zase přijde smíření a uvolnění komunikace. I tak to může být. Ale nejde to nyní předpovědět. Tak to zkus i ty sama vzít vzít s odstupem. Nic není napořád a mezilidské vztahy se vyvíjí. A třeba využij tento čas víc sama pro sebe. Zaměř se na to, co chceš a co si přeješ opravdu ty, co máš ráda a co tě baví. Zaměř se na jiné lidi, jiné vztahy. Třeba to může být v něčem uvolnění a úleva i pro tebe. Zkus to takto vzít. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Zdravím poradno a Alíku.Trápí mně moje problémy a nevím jak to mám rodičům říct.Mám problémy s sebepoškozovámín a váhou.pak mám asi nemoce jako npř.ADHD,úzkost a až moc přemýšlení o špatných věcích-overthinking.Jsem tu sice nová ale problému mám docela dost.

    holka, 12 let, 19. srpna

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí hodně problémů a nevíš jak o tom říci rodičům. Je moc dobře, že o tom píšeš do poradny a ptáš se. Jako první mě napadá také otázka. A to je otazník nad tím, čím to, že se bojíš o tom rodičům říci. Je to strach, co to s nimi udělá? Nebo, že budou reagovat příliš silně. Bojíš se svěřovat nebo jim nedůvěřuješ? Zkus si sama pro sebe na tuto otázku dát odpověď. To ti pak trochu napoví jak s tím svým problémem zacházet dál. Jestli jim třeba o tom, co tě trápí napíšeš nebo prostě je požádáš o to, aby tě vyslechli a požádáš je o pomoc. Nebo se půjdeš raději svěřit někomu jinému. Zkus si sama pro sebe ujasnit, co od rodičů teď nejvíc potřebuješ a jak by ti mohli nyní pomoci. Vzít tě k lékaři nebo vůbec vymyslet nějaké řešení těch problémů, které máš? Rozumím tomu, že je toho hodně s čím se chceš svěřit. A možná máš pocit, že to bude na rodiče příliš nebo tě odmítnou. Třeba to ale také může být úleva, když budeš své trápení sdílet právě s rodiči. Určitě bude dobře, když to mezi vámi nebude stát jako takové tvé vlastní tajemství, které pak staví bariéru mezi vás. Ujasni si čeho se vlastně teď nejvíc bojíš, když si představíš, že mluvíš s rodiči o svých problémech. A třeba pak můžeš o tom mluvit postupně. Nejdříve rodičům řekni, že tu je něco o čem bys potřebovala mluvit ale máš z nějakého důvodu strach. Pak si najděte klidnou chvíli a mluv o tom, co tě trápí nejvíc. Pokud cítíš, že o tom nedokážeš mluvit, zkus to sepsat a rodičům to dát v podobně dopisu, o kterém jim řekneš. Možnost je také to, že tu bude někdo třetí, komu se svěříš jako prvnímu a on to pak řekne rodičům. Třeba v tvém okolí někdo takový je, komu by ses dokázala svěřit a domluvit se pak na tom sdělení rodičům. Pokud si potřebuješ o svých problémech nejdříve s někým popovídat nezávislým a třeba i anonymně, můžeš využít nějaký s poradenských či krizových chatů pro děti. Najdeš je na e-poradna nebo na našich stránkách Centra Locika, www.detstvibeznasili.cz. Zde by sis mohla víc ujasnit, co se s tebou vlastně děje, dostat základní rady jak postupovat a třeba i radu s tím, jak o tom dále mluvit se svými rodiči.
    Tak ti moc držím palce, abys našla cestu k pomoci co nejdříve. Neboj se ozvat s tím, co potřebuješ a co tě trápí. Poradce Centra Locika