Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Situace, kterou popisuješ musela být opravdu nepříjemná. To, co se ti stalo, se může stát každému a ze strany spolužáků to není správné, že se ti za to smějí. Většinou takové události spraví čas. Spolužáci na to postupně zapomenou a zaměří se na něco jiného. Teď jsou prázdniny a ty by tomu také mohly hodně napomoci. Nejlepší bude, když ty sama tomu už nebudeš věnovat pozornost, spolužáky ignorovat nebo si i z té události sama udělat legraci. Spolužáky na tom posmívání nejvíce baví, že to toho druhého nějak rozčiluje nebo znejišťuje. Zkus si proto jejich chování nevšímat, zaměř se na ty spolužáky, se kterými máš dobré vztahy, věnuj se tomu, co máš ráda, soustřeď se na výuku a ono se to nejspíš vše upraví samo. Pokud by to přetrvávalo, tak bude dobré o tom říci někomu dospělému ve škole. Můžeš jít za třídní učitelkou nebo školním psychologem. Jejich starostí by mělo být ti s šikanou ve třídě pomoci. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Píšeš do poradny o tom, jaké máte konflikty a napětí s mámou, poslední 3 roky. Nerozumíš tomu, proč to tak je a ptáš se, co to má znamenat. K tomu, abychom ti mohli co nejlépe odpověď by bylo dobré vědět něco tom, jaký byl váš vztah s mámou před tím, než to začalo, co se u vás v rodině celkově děje, jaké tam jsou další vztahy. Jestli tu byly nějaké události, které mohly život vaší rodiny ovlivnit atp. Napadá mě ale také to, že to může být způsobené tím, že jsi ve věku puberty. To je věk, kdy se celkově mění vztahy mezi dětmi a rodiči. Děti začínají být samostatné, potřebují mít svoje názory, svoje rozhodnutí nemají všeobecně rádi, když jim rodiče mluví do toho, co mají a nemají dělat, co je a není správné. Rodiče potřebují pochopit, že jejich děti se mění, už nejsou přímo dětmi ale rodí se v nich potřeba samostatnosti a musí se s tím smířit a naučit se s dětmi jednat nově. Je to doba, kdy se celkově vše mezi tebou a rodiči mění. Je to dáno tím, že dospíváš a hledáš si i sama pro sebe svou identitu a směřování v životě. Je to náročné období, pro obě strany. Ale je to tak přirozené, normální a děje se to ve většině rodin. Je to období, které potřebuje vzájemně hodně tolerance, otevřenou komunikaci, důvěru a nadhled. A většinou vše se uklidní postupem času.
Můžeš si o tom třeba popovídat se svými vrstevníky, co oni prožívají doma. Můžeš o tom mluvit třeba s někým ve škole, učitelkou či školním psychologem. Třeba ti dá nějaké základní rady, jak to vše lépe zvládat. Můžeš o tom, co se ti doma děje, napsat i podrobněji na náš chat. Kam se na nás děti s podobnými tématy mohu obracet. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je anonymní. Najdeš zde dětské proradce, kteří to vše s tebou podrobně proberou. Chat je otevřený každý všední den od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti.
Tak ti držím palce.
Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za dotaz. Ptáš se jestli to je divné, když ráda a hodně čteš a píšeš, že tě kvůli tomu dokonce nikdo nemá rád. Číst je přirozené a děti v dnešní době bohužel často nahrazují knížky sociálními sítěmi, PC hrami a dalším. Naopak tohle je divné. Protože informace ze sociálních sítí jsou často velice nepřirozené, vytváří umělý svět a především je jich víc než náš mozek může vstřebávat. Vzniká proto velké zatížení a zkreslený pohled na svět kolem. Za to, že ráda čteš tě oceňuji a je moc dobře, že jsi ve čtení našla zálibu. Takže přirozené to je a naopak není normální to, co se děje v dnešní době, a to je záplava informací ze sociálních sítí. Je možné, že tví spolužáci naráží na to, že kvůli čtení jsi uzavřená ve svém světě, málo komunikuješ atd. A to ale pak může spíš souviset s tvou povahou, třeba jsi prostě uzavřená povaha, raději trávíš čas s knížkou než sociálním kontaktem a tak to prostě je. Zkus o tom popřemýšlet, případně se na to zeptat vašeho školního psychologa. Třeba je v tom, kvůli čemu tě nemají rádi spolužáci, ještě něco dalšího než čtení. Čtení samo o sobě je výborná věc a určitě to vnímám spíše jako výhodu, že ke čtení máš pozitivní vztah.
Držím ti v tom palce, Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Ve svém dotazu píšeš o tom, jak se cítíš během tělocviku. Věřím ti, že to, co jsi zažila ohledně vybíjené v 5té třídě v tobě mohlo zanechat hlubokou negativní zkušenost a ta ti nyní brání se znovu zapojit do míčových her. To, co popisuješ může opravdu vytvořit silný blok a není snadné jej nyní překonat. A je pochopitelné, že tě to nyní takto trápí. Ale bylo by moc dobré se o to pokusit. Zkušenost, kdy se ti podaří za pomocí pohybu, překonat sociální blok je pro tvůj život moc důležitá. Posílí to tvou sebedůvěru, nejenom při tělocviku ale i v jinde. Doporučila bych ti proto si najít takovou podporu aby ti to pomohlo se do míčových her znovu zapojit. Začni v situaci, kdy o nic nejde, tedy při běžné hodině, ne při soutěži tříd. To samo o sobě vytváří velký tlak. Pokud důvěřuješ vaší učitelce na tělocvik, tak s ní o tom promluv. Její úkol jako učitelky tělocviku je nejenom učit žáky cvičit ale také se postarat o dobrou atmosféru při tělocviku. Právě tam umožňuje aby se žáci tělesnému cvičení vůbec mohli učit. Pro rozvoj tělocviku je moc důležité psychické uvolnění. Proto je součást hodin tělocviku i psychické uvolnění a dobrý učitel toto musí vědět. Tak se neboj a zkus o tom s učitelkou promluvit a třeba se spolu domluvte na tom, co by ti pomohlo se do skupiny při míčové hře opět zapojit. Držím ti palce, poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Píšeš o tom, že se ti ve škole smějí kvůli tomu, že máš vysoké čelo. Věřím ti, že to může být pro tebe těžké a není ti v tom dobře. Na druhou stranu to, jak vypadá naše tělo většinou nezměníme. A na všem může být i něco pěkného a osobitého. A to platí i pro vysoké čelo. Dřív se považovalo naopak za symbol moudrosti. A neexistují žádná pravidla, co je a co není na lidském těle pěkné. Vše je proto věcí přístupu a názoru. Jak to máš sama vůči sobě? Zkus se zamyslet nad tím, jak své čelo vnímáš ty a jaký máš vztah ke svému tělu ty. A pokud zjistíš, že tobě samotné to nevadí a přijímáš své čelo jako pěkné a jako svůj osobitý znak - tak to je teď to nejdůležitější. Když spolužáci budou vnímat to, že ty sama jsi se svým čelem v pohodě, tak je přestane brzy bavit to, aby se ti kvůli němu smáli. Doporučuju ti proto aby sis přezdívek od spolužáků vůči svému čelu nevšímala. Zkus dělat jako kdyby jsi to neslyšela, nevšímej si jich. Ono je to přestane brzy zajímat, protože uvidí, že se tě to nijak nedotýká. Zkus si sama pro sebe najít na svém čele něco, co se ti líbí. To posílí tvou sebejistotu a i to napomůže k tomu, aby si spolužáci přestali tvého čela všímat. Jaké má naše tělo tvary je jedna věc a to, jak to vnímáme my či naše okolí je druhá. Tvoje čelo je určitě moc pěkný, zajímavý a osobitý. A uvidíš, že potkáš i lidi, kterým se bude líbit. Je to o změně postoje.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že se změnily tvoje vztahy s kamarády a ty nerozumíš tomu, proč se najednou všichni obrátili proti tobě. Ptáš se, co máš dělat. Napadá mě, že vztahy ve třídě se pořád mění, jednou přátelé jste, pak zase nejste. Možná by ti k tomu ale lépe řekla něco víc vaše třídní učitelka, která tvou třídu zná a ví, jak se třída mění a co se v ní nejspíš děje. Doporučila bych ti si o tom s ní po prázdninách popovídat. Je také možné, že teď když jsou prázdniny se vše zase samo upraví. Nějaký čas se neuvidíte, odpočinete si od školy a po prázdninách se zase vrátíte do třídy a vaše vztahy budou třeba jiné. Budete trochu starší, a i to, může vaše vztahy zase změnit. Užij si teď prázdnin, možná pojedeš na nějakou pěknou dovolenou s rodiči nebo na nějaký tábor, kde budeš mít nové kamarády. Odpočiň si a věnuje se tomu, co máš ráda, co ti přináší dobrou náladu a na to, co tě trápilo ve třídě zkus teď nemyslet.
Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že ses ozvala a hledáš odpověď a radu. Ptáš se na to, zda-li je v pořádku chování otce vůči tobě, kdy tě plácá přes zadek a myslí si, že je to legrace. Tobě to vadí a nevíš, co máš dělat. Nejdříve je potřeba napsat, že otec se tímto způsobem k tobě chovat nemůže. Nikdo si k tobě nesmí dovolit dotýkat se tvého těla, dělat si z toho legraci a nerespektovat to, že ti to vadí. I když je plácání myšleno jako legrace ale tobě je to nepříjemné, je to nevhodné chování, které by si otec dovolovat neměl. A máš právo se ozvat a říci, kde jsou tvé hranice. Doporučila bych ti zkusit nejdříve na to otce otevřeně upozornit, že ti to vadí a požádat ho ať to nedělá. Můžeš také o tom říci své mámě a požádat jí, aby to otci řekla ona, pokud máš z nějakého důvodu strach. Pokud o tom budeš chtít více napsat a poradit se, můžeš se obrátit na náš chat, kde si o tom s tebou podrobně popovídají naši dětští poradci. Chat je anonymní. Chat patří pod Centrum Locika a najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý všední den od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti.
Tak ti držím palce, poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Je dobře, že ses rozhodl svěřit. Rozumím tomu, že to pro tebe může být velké trápení. Odpověď se bude odvíjet od toho, jakou máš zkušenost z předchozí doby. Jestli vše začalo až nyní, když kluci mohli díky společným sprchám vidět tvé přirození, nebo jsi zaznamenal podobné chování od kluků i před tím, jen v souvislosti s něčím jiným. Pokud to nepříjemné chování kluků začalo až nyní, tak je vidět, že ti mohou tvé přirození závidět. Kluci ve tvém věku většinou řeší problém opačný, mají strach, že jejich přirození je příliš malé, nedostatečné a mohou mít kvůli tomu snížené sebevědomí a nejistotu. Zkus proto své tělesné proporce vzít jako výhodu, přednost, za kterou můžeš být rád. Chování kluků vezmi jak projev jejich závisti či sníženého sebevědomí a zkus jej co nejvíce ignorovat a zůstávat v klidu. Mezi kluky je určitá rivalita a soutěžení normální. A velikost přirození je ve vašem věku velké téma, na kterému se věnuje hodně pozornosti. Chlapci mají sklon se poměřovat a hodnotit sebe sama podle velikosti svého přirození. Zvláště pak v tvém věku, kdy se začínáte plně pohlavně vyvíjet a je to pro vás důležité téma. Proto je možné vzít chování těch kluků, co se ti smějí, spíše jako projev jejich vlastního problému se sebevědomím. Na druhou stranu ti samozřejmě nikdo nesmí ubližovat a způsobovat fyzickou bolest. Pokud by toto přetrvávalo, tak je dobré o tom říci někomu dospělému, kdo může do vašeho kolektivu zasáhnout. Zkus se soustředit na ty kluky, kteří stojí za tebou, být více s nimi a dávat co nejméně příležitostí k tomu, aby se ti jiní kluci mohli smát či tě napadat. Jsi také ve věku, kdy tělo roste a mění se jeho proporce. A je možné, že postupně, jak povyrosteš, tak bude velikost varlat méně nápadná a nebudou tak silně citlivá, jako nyní. A podobně tak to nebude mezi vámi kluky, už tak zásadní téma, které bude ovlivňovat vaše vztahy. Zkus si svého vzrůstu vážit a brát ho jako dar přírody, který ti může dávat přirozené sebevědomí. Nemusíš o tom nikde takto mluvit ale když to ostatní z tebe ucítí, že si sám sebe vážíš a cítíš se sebejistě, tak se budou i podle toho k tobě chovat.
Tak ti držím palce, poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu se svou starostí o blízkého kamaráda. Je to od tebe moc pěkné, že se takto staráš o někoho druhého a hledáš pro něj pomoc. Určitě bude dobré ho motivovat a nasměrovat na nějaký pro něj vhodný, odborný způsob pomoci, Může třeba využít chat, který je určený pro děti a je anonymní. Může třeba využít chat Centra Locika, kde jsou dětští poradci a zabývají se právě podobnými obtížemi, o jakých píšeš. Chat najdete na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený, i přes prázdniny, každý všední den, od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti. Zde najde možnost si o tom, co ho trápí popovídat, najde zde podporu a případně i nápad na možné kroky k tomu, aby se jeho situace zlepšila a jemu se ulevilo.
Pak vnímám také to, že se tě jeho obtíže velice silně osobně dotýkají. Doporučuju proto, aby jsi našel způsob jak se v tom postarat i o sebe. Možná potřebuješ určitou podporu i ty sám. Třeba zkus na tento chat napsat i ty a přijdeš za pomoci poradce na to, jak si v tomto ulevit a jak udržet blízkost s kamarádem ale zároveň nenechat tak silně na sebe přenášet jeho obtíže. Dobrý kamarád pro něj budeš nejlépe tak, když si uchováš vedle něj klid a pevnost. A nebudou se tě emočně jeho obtíže takto silně dotýkat. Když budete oba „ v bažině“, tak si nepomůžete. Je lepší zůstat „na břehu“. A v tom by mohla i tobě prospět odborná podpora. Tak vám oběma držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se s tím, jak se cítíš ve třídě a co se ti tam se spolužáky děje. Věřím ti, že je to velmi těžké a ve třídě se necítíš dobře. Chování toho spolužáka, který ti nadává, je nepřijatelné a tohle si k tobě dovolit nesmí. V tom by měla třídní učitelka zasáhnout a promluvit s ním. Nejlépe ale o samotě, ne před třídou. Zaujalo mě zároveň to, že je to takové od lyžařského výcviku, jak píšeš, kde jste byli před 4mi měsíci. Před tím to tedy bylo jiné? Jaké byly tvoje vztahy se spolužáky před tím? Možná to spolu nějak souvisí. Zkus si o tom s někým popovídat a třeba ti to pomůže lépe porozumět. Zkus se také obrátit na někoho dospělého, kdo na tomto lyžařském výcviku s tvou třídou byl.
A také je pravda, že v třídních kolektivech, v tomto věku, jsou skupiny a ty se vymezují vůči někomu jinému nebo jiné skupině. Je to v tomto věku normální a děje se to ve všech třídách. Můžeš to také pojmout tak, že si z toho zkusíš nic nedělat a ignorovat to. Můžeš se soustředit na ty osoby, se kterými máš vztahy dobré a s nim být v kontaktu. Zaměř se také na to, co tě ve škole baví, co ti jde a co máš ráda. Je dobré, když najdeš způsob, jak na to nemyslet a soustředit se na jiné myšlenky a prožitky. Ono se to časem uklidní. Také teď máš před sebou prázdniny a také ty mohou mít na zlepšení té situace dobrý vliv. Během léta si od tohoto problému ve třídě odpočineš. Zkus trávit co nejvíce času tak, jak ti je příjemné a tím, co máš ráda. A věnovat pozornost tomu, co za to stojí. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že ve škole zažíváš šikanu díky svému malému vzrůstu. Navíc narážíš na nezájem vaší třídní učitelky. To by se dít nemělo. Šikana do třídy nepatří a učitelka by se měla postarat o to, aby se ve třídě každý mohl cítit dobře a v klidu. Každý učitel by měl vědět, co dělat v případě, že se dozví o tom, že v jeho třídě je šikana. Máš právo na to, aby škola tvou situaci řešila a postarala se citlivým způsobem o její zlepšení. Doporučila bych ti znovu zajít za svou třídní učitelkou, nejlépe společně s rodiči. Na svou situaci můžeš upozornit také vašeho školního psychologa. I ten má za úkol takové případě řešit a pomáhat ve škole dětem, které se stanou obětí šikany. Tak zkus za někým ve škole zajít a o své situaci povědět. Máš na to právo. Pokud si budeš chtít o své situaci víc podrobně popovídat, můžeš využít náš chat. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je anonymní. Zde jsou poradci pro děti, v podobné situaci jako ty. Můžeš si zde s nimi o všem podrobně napsat a společně najít možné kroky k tomu, aby se tvá situace zlepšila. Nezůstávej na své problémy sama. Neboj se ozvat. Držím ti palce, poradce Centra Locika

Milá dívko,
Děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s několika obtížemi ve svém životě. Popisuješ, že tě trápí vzpomínky na dobu, kdy jsi byla menší a neměla jsi starosti jako máš nyní. Cítíš se ve škole pod tlakem, máš úzkosti a velké napětí v sobě. Také mluvíš o tom, že budeš měnit školu, protože v tvé současné je šikana, kterou nikdo neřeší. Z toho, co píšeš, vnímám, že se tedy něco stalo ve škole. Dříve to bylo jiné, nyní se ve škole necítíš dobře, a to se pak odráží v těch úzkostech, pocitu tlaku a napětí. Pokud jsi ve škole zažívala šikanu, tak to je určitě silný důvod k tomu, proč u tebe nyní přetrvávají nepříjemné pocity, úzkosti, napětí. Nejspíš budeš mít i sníženou sebejistotu a sebedůvěru, tímto. A proto máš ty obavy z toho, jak zapadneš do kolektivu v nové škole. A do toho tě trápí nadváha. Lékařka ti doporučila nějaký postup ale tobě nevyhovuje. Myslím si, že to vše spolu souvisí – tvoje váha, nejistota, úzkosti a strach z toho, co bude dál. Myslím si, že by ti v tom nyní nejlépe pomohl odborník, doporučila bych ti vyhledat dětského psychologa a vše s ním důkladně rozebrat. Našli by jste společně jádro toho, kde to celé začalo a jak se z toho nyní dostat ven. Najít svou sebejistotu, důvěřovat si a uklidnit se. To vše ti určitě také pomůže upravit svou váhu a věřit si v tom, že to v novém kolektivu zvládneš. Myslím, že by jsi nyní potřebovala někoho, kdo ti v tom bude pomáhat a bude tě podporovat. A to by mohl být právě dětský psycholog. Můžeš se určitě obrátit třeba i na náš chat, který je určený pro děti, které něco trápí. Ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. A zde jdou dětští poradci a také si o tom všem s tebou podrobně popovídají. Chat je anonymní a můžeš ho využívat opakovaně. Nejspíš ti ale i zde doporučí abys našla někoho, ke komu navážeš osobní vztah a důvěru. Držím ti palce. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Píšeš poradně o tom, že se rodiče hodně hádají, většinou kvůli maličkostem. Zároveň jste ale zachytili to, že často mluví i o rozvodu. Píšeš, že už nevíte co máte se sestrami dělat. Tady je to opravdu takové, že vy, jako děti, v tomto nemůžete toho moc udělat. Rodiče si to musí vyřešit spolu, je to jejich odpovědnost. A vy, jako děti, nemůžete za to, co se mezi nimi děje. Není to ani vaše chyba ani odpovědnost. Na druhou stranu rozumím tomu, že vám je v té situaci doma nepříjemně. Máte právo na to, aby jste se doma cítily bezpečně a v klidu. A je pochopitelné, že hádky rodičů mohou vzbuzovat strach, nejistotu, vytváří napětí, ve kterém není doma příjemně. A máte právo na to, aby jste rozuměli tomu, co se mezi rodiči děje a co to znamená pro společné soužití vaší rodiny. Doporučila bych ti - vám se na to rodičů otevřeně zeptat. A požádat je o to, aby s vámi o tom, co se děje promluvili. Můžeš jim říci to, co píšeš i zde. Že vám není doma dobře, že vnímáte velké rozpory rodičů a máte strach, co bude. Rodiče by měli vzít v úvahu také to, že jste tam vy a naopak oni, mají zodpovědnost i vůči vám. Držím ti se sestrami palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že se k tobě nechová dobře učitelka na tělocviku, ani ostatní spolužáci. Ty pak ten tělocvik kvůli tomu nemáš ráda. A celkově nerada chodíš do školy kvůli tomu, jak se k tobě spolužáci chovají. Máš pravdu v tom, že takové chování spolužáků může být velmi nepříjemné a být důvodem, proč se ti pak do školy nechce. Z toho, co píšeš, je vidět, že spolužáci mají tendenci překračovat tvoje hranice a málo tě respektují. Často chování druhých k nám odráží to, jaký vztah máme my sami k sobě. Zkus se zamyslet nad tím, jak si vážíš ty sama sebe, jak se cítíš jistá či nejistá v sobě, jak si věříš atd. Je možné, že někdo už dříve tvoje sebevědomí a sebedůvěru narušoval, tím, jak se k tobě choval. Často se to naučíme v rodině, kdy se k nám chovají nějakým způsobem, který pak přeneseme do našeho vlastního vztahu k sobě samým. Zkus se nad tím zamyslet, nebo třeba zkus najít dětského psychologa a popovídat si o tom s ním. Třeba najdeš nějaké podobnosti v tom, co jsi zažívala již dříve a co zažíváš nyní ve škole. A tím i přijdeš na nějaké možnosti jak se tomu bránit. Třeba začneš víc projevovat svůj vztek vůči nim, nebo jim důrazně řekneš, že to nemají dělat, že to nechceš. Píšeš, že často pláčeš kvůli tomu. Je pochopitelné, že ti to je líto. A na druhou stranu oni druzí to pak z tebe cítí a může je to povzbuzovat v tom, aby s tebou takto jednali. Zkus si víc stanovit své hranice, vnímej, co chceš a co nechceš, co se ti líbí a co nelíbí a neboj se říci „ne“ nebo ty druhé poslat pryč. Zkus vnímat sama pro sebe, kde čerpáš podporu, co máš ráda, co se ti líbí. Vnímej, kdo jsou tví přátelé, koho máš ráda a tak podobně. Prostě posiluj vztah sama k sobě. A to ti pomůže se pak lépe vymezovat těm druhým. Pokud by sis o tom, co se ti děje ve škole chtěla víc podrobně popovídat, můžeš využít náš chat. Ten je anonymní a budeš si psát s dětským poradcem. Třeba spolu přijdete na další konkrétní kroky, co by ti pomohly. Je dobré své starosti sdílet a mluvit o nich. A je moc dobře, že ses rozhodla napsat do poradny. Chat Centra Locika najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý všední den, od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti. Tak neváhej se ozvat, když budeš potřebovat. Držím ti palce, Poradce Centra Locika.

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že jsi zatím nenašel odezvu od dívky, do které jsi byl zamilovaný. A také s tím, že často narážíš na chování od druhých, které je vůči tobě šikana. Je moc dobře, že o tom píšeš. Lépe bychom ti pomohli, kdyby jsme si o tom, co se ti děje mohli s tebou více popovídat. Pokud budeš chtít, tak se nám ozvi na náš chat. Ten je anonymní. Najdeš zde dětské poradce, kteří si s tebou o tom, co tě trápí popovídají. A třeba dostaneš i rady, co by mohly být další kroky k tomu, aby se ti ulevilo. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý všední den od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 14ti. Druhá možnost by byla vyhledat školního psychologa a o všem si s ním popovídat. Pomůže ti získat porozumění tomu, co se ti děje, že na tebe druzí často reagují tou šikanou nebo proč dívky nedávají odezvu tvým citům. Zkus si o tom s někým promluvit. Nezůstávej na to sám. Jsme zde tady pro tebe. Zdraví tě poradce Centra Locika.