Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je dobře, že ses rozhodla o tom, co prožíváš doma napsat. Věřím, že to, jak se k tobě chová mladší brácha, způsobuje hodně vzteku i lítosti. Rozhodně to není správné chování a neměl by si to k tobě dovolovat ani tehdy, když je mladší než ty. Píšeš, že si dovoluje i na mámu, která s tím také nic nedělá. Je ti jí dokonce líto a nevíš jak jí s tím pomoci. Je vidět, že je to problém pro vás obě. Možná by bylo dobré si o tom spolu pořádně popovídat. Řekni mámě o tom, co ti brácha způsobuje a co kvůli tomu prožíváš. Zeptej se i ty jí, jaké to pro ní je a co by ona doporučila s tím dělat. Řekni jí, že i ty máš právo na to, aby ses doma cítila dobře a bráchy chování vůči tobě ti to hodně narušuje. Můžete být v tom spojenci a vymyslet spolu způsob, jak se vůči bráchy chování chránit.
Můžeš si o tom promluvit i s tátou, jestli k němu máš důvěru. I jeho požádej, ať ti poradí, co bys měla dělat. Otevřeně mu řekni o tom, jak ti to vše znepříjemňuje život a že by sis přála aby si to brácha vůči tobě nedovoloval. Doma by ses měla cítit v klidu a bezpečí. A pokud se musíš neustále bránit, být na pozoru, být v napětí nebo mít konflikt s bratrem, tak tomu tak není. Rodiče by se měli postarat o to, aby bylo doma dobře vám oběma s bráchou. Zkus s nimi o tom takto promluvit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že máš oproti svým spolužačkám menší prsa a spolužáci se ti kvůli tomu posmívají. Tělesný vývoj je u každého individuální a každý rosteme a vyvíjíme se jiným tempem a způsobem. Rozumím tomu, že ti je nepříjemný posměch spolužáků. A vývoj prsou bohužel zdravým způsobem urychlit nejde. Můžeš pracovat na tom, aby jsi měla pěknou postavu, se kterou budeš spokojená. Např. sportovat, mít zdravý životní styl, dobře jíst, spát. Můžeš pracovat na tom, aby ses psychicky cítila dobře. Určitě víš, co tě baví, zajímá, co máš ráda, co prožíváš jako dobré. Tak tomu dávej ve svém životě co nejvíce místa. Udržuj se v dobré náladě. Setkávej se s kamarády, se kterými se cítíš dobře. Velikost prsou je pouze jedna součást toho, co je vzhled dívky a určitě se na ní nestaví hodnota této osoby. Tak se zkus víc věnovat tomu, co ti dává pocit sebehodnoty jiným způsobem. A to ti pomůže udržet si větší odstup nebo dokonce ignorovat to, co ti říkají spolužáci. Nyní jsi ve věku, kdy vývojové rozdíly mohou být víc nápadné. Ale vše se časem srovná a také se nebudeš pohybovat mezi spolužáky, pro které je toto téma tolik předmětem zájmu a pozornosti. I to vezmi v úvahu. Prostě jsi nyní ve věku, kdy vás tělesný vývoj vzájemně velmi zajímá. V pozdějším věku, nebudou spolužáci věnovat tolik pozornosti tomu, jak se která dívka vyvíjí. Ale spíš tomu, jak se kdo chová a jak celkově působí. Držím ti palce, abys v klidu a s nadhledem překonala toto období. Určitě vše bude postupně lepší. Pokud by tě tvůj tělesný vývoj i nadále trápil, tak ti doporučuji se obrátit na tvého dětského lékaře a zeptat se ho na to. Určitě bude mít v tvé kartě záznamy o tvé dosavadním růstu, vývoji a případných tělesných obtížích. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí jak se k tobě chovají spolužáci kvůli tomu, že ti to nejde při tělocviku. Popisuješ to, že podáváš opravdu slabé výkony. Ale to samo o sobě by tě nejspíš netrápilo, kdyby tu nebyl ten posměch spolužáků. Spolužáci by se k tobě neměly takto chovat. Je to úplně normální, že každému něco nejde a je v něčem slabší a v něčem silnější. Sama píšeš, že pokud by šlo o matematiku, tak by to bylo všem jedno. Ve tvé třídě ale z nějakého důvodu je velká pozornost věnována tomu, co se děje při tělocviku. V ostatních předmětech nic takového nezažíváš? Je to opravdu mířeno pouze na ten fyzický pohyb? Zkus se víc zaměřit na to, jak ti mezi spolužáky je při ostatních předmětech a také o volném čase. A pokud se jinak mezi spolužáky cítíš dobře, nebo alespoň ne tak jako při tělocviku, tak ti doporučuji se nad ty hodiny tělocviku víc povznést. Zkus ty sama to nebrat tak vážně a sama přijmi to, že ti to prostě nejde a tak to je. V každé skupině dětí se najde někdo, komu ty praktické, pohybové aktivity nejdou. Může to být způsobeno i určitými těžkostmi v nervové soustavě, kdy tělo tzv. neudělá to, co si přeje hlava. Nebo tu je snížená schopnost koordinace pohybu nebo nesprávné vnímání toho, kam má pohyb mířit a v jaké síle. Vše je možné probrat se školní psycholožkou. Zkus za ní zajít, třeba ti dá nějakou radu jak celkově pohybové schopnosti rozvíjet a zlepšovat. Zkus o tom třeba promluvit i s učitelem či učitelkou tělesné výchovy. Třeba ti také dá nějaké tipy a bude dobře aby o tom, co tě při tělocviku trápí věděl/věděla. Ze strany spolužáků je to nefér, když se ti smějí za něco za co nemůžeš. Ale celkově bude pro tebe lepší, když se tomu třeba i ty sama zkusíš zasmát a řekneš si, „no jo, tak mě to nejde“ a budeš si udržovat víc dostup do těch pocitů, které to v tobě vyvolává. Jsi na to nejspíš už hodně citlivá a proto tě ty projevy spolužáků takto srážejí. Zkus si toho nevšímat a nebrat to tak osobně. Spolužáky v tom nyní teď nejspíš nezměníš ale můžeš změnit to, jak ty sama vnímáš a bereš. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že si na tebe stěžovala jedna spolužačka kvůli šikaně. Vnímáš to jako neoprávněné a nespravedlivé označení. Ty sama sis jí ani nevšímala a naopak špatně se k ní chovaly spolužačky jiné. Ona ale označila tebe. Naopak ty sama zažíváš nepříjemné chování ze strany ostatních, posměch a jiné shazování. Dokonce to řešila s tebou učitelka nebo školní psycholožka. Hodně se tím zhoršil tvůj vztah ke škole, do které se teď netěšíš. Myslím si, že by bylo dobré, abys o tom, co se ti děje a jak to prožíváš mluvila s psycholožkou opakovaně. Je možné, že si neuvědomila to, jak vážný problém to pro tebe je. Bude dobré, když promluvíš o tom, že prožíváš paniku, že máš kvůli tomu zhoršenou náladu, možná úzkosti. Opravdu to je velmi náročná situace. A tvé negativní pocity, které kolem toho prožíváš, jsou plně pochopitelné a běžné v takových situacích. Měl by ti s tím někdo pomoci. Buďto školní nebo jiný psycholog. Třeba v pedagogicko-psychologické poradně. Můžeš také zkusit, jako první krok, obrátit se na náš chat. Ten je anonymní, najdeš zde dětské poradce, kteří mají zkušenost s dětmi, které prožívají podobné věci, jako ty popisuješ. Situaci můžete podrobně rozebrat a doporučí ti pak díky tomu lépe další možné kroky , co dělat, aby se ti ulevilo. Tak se neboj a zkus o tom, co tě ve škole trápí, napsat. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý den, od 13ti do 17.30ti. A v sobotu, od 9ti do 13.30ti. Držím ti palce, Poradce Centra Locika.

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svou špatnou zkušeností s chováním své přítelkyně vůči tobě. Zneužila tvou důvěru a tajně tě natočila když jsi byl nahatý. To, co ti pak udělala, když video tajně ukázala své kamarádce, je velmi špatné chování z její strany. Myslím, že je moc dobře, že si jí přestal věřit a rozhodl se s ní rozejít. Je to projev velké neúcty a nerespektu vůči tobě. Samozřejmě to, že ses nechal přemluvit k něčemu, co jsi původně nechtěl, je téma, nad kterým bude dobré, když se zamyslíš ty. Protože to je právě odpověď i na tvou další otázku. Dobře jsi cítil, že děláš něco, co ve skutečnosti dělat nechceš. A že ti není příjemné naléhání tvé přítelkyně. Právě to, je také klíč k tomu, jak poznat, kdy můžeš a kdy ne důvěřovat někomu dalšímu. Ve vztahu s druhým by ses měl cítit uvolněný, nepochybovat, cítit se v bezpečí, rozumět tomu, co ten druhý dělá a nedělá. Mít možnost otevřeně komunikovat a sdílet. Chápu, že máš nyní obavu z toho, abys nezažil opět něco podobného jako od první přítelkyně. Ale neboj, nejsou všechny dívky takové jako byla ona. A už máš nyní zkušenost. Třeba ti i dojde, že se tato dívka chovala nějak divně k tobě už před tím. Že ti třeba něco nesedělo, nebylo ti příjemné i některé další chování. A neslyšel jsi v tom sám sebe, své pocity a místo toho je potlačil a poslouchal to, co od tebe chce ona. Možná je to něco, co vychází z tvé povahy. A tak je dobré si to uvědomit a víc vnímat jakým způsobem se k dívkám vztahuješ. Jaké v tobě vyvolávají svých chováním pocity a jak se pak chováš ty k nim. Kdo je ve vztahu víc dominantní a pod. Co chceš od nich ty a co chtějí od tebe ony. A pak lépe poznáš právě ty zlomové chvíle, kdy se děje něco, kdy jdeš tzv. sám proti sobě. To ti pomůže lépe poznat kdy je vzah pro tebe dobrý a kdy už ne. Vztahy k dívkám rozhodne nevzdávej. Jen zkus být víc sám sebou, víc vnímej sebe sama, víc stůj sám za sebou a buď citlivý k tomu, kdy ti chování druhého není příjemné. A o tom pak ve vztahu víc komunikuj, buď otevřený a upřímný. A to je cesta k tomu, aby vztah pro tebe mohl být dobrý a naplňující. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že píšeš a svěřuješ se s obavou o svého kamaráda. Vnímáš to správně, že jde u nich doma o náročnou situaci, kterou by bylo potřeba řešit. Bít tvého kamaráda otec nesmí a je potřeba najít způsob jak to jeho otci zakázat aby to dělal. Doporučila bych ti aby se tvůj kamarád obrátil na centrum, které pomáhá rodinám, kde se děje domácí násilí. Jde o Centrum Locika. Centrum může kontaktovat i tím způsobem, že napíše na jejich chat. Chat je anonymní, najde zde dětské poradce, kteří si s ním o tom všem popovídají a dostane třeba i první rady, co dělat aby se to mohlo zlepšit. Určitě bude lepší, když se s tím, co se mu doma děje svěří. Chat najde na stránkách www.detstvibeznasili.cz. Zkus ho povzbudit v tom, aby překonal strach a na chat napsal. Držím vám oběma palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně, že máš velký strach ze psů, který ti až začíná bránit v tom, aby ses svobodně pohybovala v místě, kde žiješ. To, že ti rodiče řeknou „neboj se“, tak tím ti opravdu moc nepomohou. Spíš bys potřebovala, aby ti vyjádřili pochopení a spolu jste našli možnost, co by ti s tím strachem pomohlo. Třeba tě mohou jít párkrát doprovodit, aby sis to zkusila projít kolem, cítila jejich podporu a zjistila, že se ti nic nestane. Tím strach může uvolnit a ty pak najdeš více odvahy k tomu, abys mohla kolem psů chodit i sama. Zkus si o pomoc říci.
Dále tu je možný pomoc ze strany odborníka. Strach je poměrně časté téma, se kterým se lidé na odborníky obrací. Pokud máme z něčeho velký strach, je potřeba najít původ tohoto strachu a třeba za pomoci psychologa tento strach ze sebe uvolnit. Pokud máme nějakou negativní zkušenost, pak je strach přirozený a nejde mu zabránit. Je možné ho přijmout a vnímat, že strach máš a přesto zkusíš kolem psů projít. Získáš tak novou zkušenost, že jsi prošla a vše bylo v pořádku. Říká se tomu tzv. korektivní zkušenost a můžeš jí také získat za pomoci určitého typu terapie. V té se také naučíš to, jak zvládnout, třeba za pomoci dýchání, ten strach či další nepříjemné pocity, např. úzkost a panickou úzkost. Zkus se proto obrátit na nějakého psychologa, třeba vašeho školního, pokud ho máte.
Pak se o tom můžeš bavit třeba s nějakými kamarády, kteří také musí chodit kolem těchto psů. Zkus se jich zeptat na jejich pocit, co prožívají, když jdou kolem. I to ti může dát víc odvahy kolem chodit a říci si, že když se nic nestalo jim, nestane se ani tobě.
Pak je také potřeba, aby rodiče promluvili s těmi sousedy, kteří mají ty psy, kterých se nejvíc bojíš a požádat je, aby je opravdu dobře zajistili a hlídali si je. Štěkot divokých vlčáků opravdu není příjemný a může vyvolávat strach. Tvůj strach je přirozený a pochopitelný. Jen by tě neměl až takto dalece blokovat v pohybu po vesnici. Ale za to, že ti není příjemné kolem nich chodit se stydět nemusíš, ono to není příjemné nikomu. Tak ti držím palce, abys svůj strach mohla brzy překonat. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že nemáš sebevědomí, prožíváš hodně nejistoty, srovnáváš se s druhými a nevíš jak být sama sebou. Ptáš se, co máš dělat a jestli s tebou je něco špatně. Určitě s tebou nic špatně není. Vztah sama k sobě se v nás vytváří podle toho, jakou máme zkušenost s chováním druhých vůči nám. Ty jsi popisovala, že tě hodně snižoval tvůj otec a porovnával tě s bratrancem. Nejspíš se ti to stávalo častěji a možná i od jiných členů rodiny. Když děti tohle v rodině zažívají, je pro ně pak těžké vnímat svou hodnotu a být sami sebou, jak popisuješ. Náš vztah sama k sobě odráží to, jak se k nám vztahovali nejbližší lidé kolem nás. Určitě cesta jak znovu najít vztah sama k sobě a víc si sebe sama vážit je. Už to samo o sobě, že o tom píšeš a uvědomuješ si, to, že tvůj vlastní vztah sama k sobě je něčím ovlivněný, je moc dobře. Změny možné určitě jsou. Nejspíš by ti prospělo, kdybys o tom mohla pravidelně hovořit s nějakým odborníkem, třeba školním psychologem nebo jiným psychologem. Zkus si na toto téma také něco najít na internetu, je zde hodně článků - na téma „jak najít svou sebehodnotu, jak uzdravit své sebevědomí a tak“. První krok je najít vlastní představy a myšlenky o sobě, které pak vytváří postoj sama k sobě. A dále emoce, které v tom jsou. Často se třeba děje to, že vztek, který původně máme na druhé lidi kolem nás ale není možné jej otevřeně vyjádřit potlačíme a začneme mít skrytě vztek sami na sebe. A ten se pak projeví třeba tím sebesnižováním. Můžeme trpět pocity viny, studu sami za sebe. I to vše je něco, co nám do duše nějakým způsobem vkládají druzí. Proto je potřeba tomu, co v nás vlastně děje, porozumět. A na základě toho pak hledat cesty ven, jak to překonat. Tak ti držím palce, poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za upřesnění. Je patrné, že máš opravdu negativní zkušenost s chováním tvých spolužáků vůči tobě. A nejspíš se potýkáš s řadou nepříjemných pocitů, které to v tobě zanechalo. Je moc dobře, že o tom píšeš a hledáš pro sebe pomoc také u školního psychologa. Z takové zkušenosti, je potřeba se dostat, nejlépe za pomoci někoho dospělého, kdo rozumí dětem. Píšeš, že ti návštěvy u školního psychologa zatím nepomohly. Možná by bylo lepší vyhledat dětského psychologa, kterého bys mohla intenzivně navštěvovat. Někoho, komu budeš důvěřovat, otevřeš se mu a společně najdete cestu, jak uvolnit ze sebe uzavřené emoce. A také způsob jak se od toho všeho, co jsi zažila, odpoutat a uvolnit své myšlenky a vzpomínky. Pokud bys teď potřebovala o tom psát víc podrobně, můžeš se obrátit na náš chat www.detstvibeznasili.cz. Zde jsou poradci pro děti a můžeš s nimi o všem, co tě trápí anonymně psát. Chat je otevřený každý všední den, od 13ti do 17.30ti. A v sobotu od 9ti do 13.30. I zde se můžeš svěřit se vším, co tě trápí. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě kolektiv ve třídě vyčlenil kvůli tomu, že jsi z vesnice. Píšeš, že se cítíš jako někdo, kdo k nim nepatří. Rozumím, že to může být velmi nepříjemné a vzbuzovat hodně vzteku. Popisuješ že, legraci z toho, že žiješ na vesnici si dokonce dělal i učitel. A to pak ovlivnilo i další osoby ve tvé třídě. Rozhodně to není správné chování ze strany toho učitele. A je moc dobře, že na škole již nepůsobí, pokud je schopný takového chování vůči žákům, tak tam nepatří. Také vnímám, že ses několikrát postavila za sebe a ozvala se s tím, že ti způsob jakým s tebou někdo jedná vadí. To je moc dobře a určitě tě v tom chci podpořit. Ptáš se jak to máš udělat, aby ses začlenila mezi ostatní. Být z vesnice rozhodně není žádný handicap a naopak to může rozvíjet mnoho schopností a stránek člověka, které nenajdeš ve městě. Nicméně tvoje zkušenost je nyní taková, že z nějakého důvodu tě to z kolektivu vyčleňuje. Pro lepší porozumění bude dobré přijít na to, co by to mohlo být. Třeba je to tím, že nemůžeš jezdit na společné akce nebo trávíš málo času na mimoškolních aktivitách? Nebo druzí mají pocit, že neznáš podobné věci jako oni, že se třeba ve městě hůř orientuješ? Nebo jsi pro ně méně sebejistá. Oblékáš se jiným způsobem a tak podobně. Zkus se nějaké své kamarádky zeptat, co si o tom myslí, aby ti to řekla ona svýma očima. Třeba je v tom ještě i něco dalšího než pouze to, že jsi z vesnice. Třeba máš v povaze tendenci si držet odstup od druhých, jsi méně důvěřivá či sebejistá mezi druhými. Což není žádná chyba. Prostě to jsou tvé vlastnosti. Doporučuji ti proto jako první krok najít způsob jak tomu, co v tom je, když se cítíš nezačleněná a odmítaná v kolektivu. Třeba ty sama skrytě s vesnicí nejsi spokojená a vadí ti to, že žiješ odděleně od většiny vrstevníků. Dřív ti to nevadilo ale nyní, když jsou pro tebe vrstevníci důležití, tak se to naplno ukazuje. Zkus si proto o tom nejdříve promluvit, jak s kamarády, tak třeba s někým dospělým, kdo tě zná. Lépe tomu porozumíš „ z čeho se tvoje vztahy s vrstevníky skládají“ a pak lépe najdeš cesty, jak se s druhými propojit. Určitě je to něco, v čem můžeš být aktivní a najít si vlastní cestu. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že bys ráda pomohla kamarádovi, kterého šikanují spolužáci. Smějí se mu kvůli tomu, že je cítit kouřem. On za to nemůže, protože žije s osobou, která kouří. Je moc pěkné, že ti není jedno, co se děje s tvým kamarádem a hledáš možnosti jak mu pomoci. A také je dobře, že vnímáš, že se mu druzí smějí za něco, za co nemůže. To, co bys pro něj mohla udělat, je to, že mu řekneš zda-li by mohl doma ovlivnit jestli je nebo není v místnosti, ve které je kouř. Může zkusit si dávat své oblečení na jiné místo než kde se kouří. Nebo doma promluvit s babičkou aby kouřila pouze na určitém místě a říci jí o tom, že ve škole zažívá kvůli tomu nepříjemné chvíle. Zkus ho motivovat k tomu, aby on sám chtěl svou situaci řešit a najít možnosti, které se nabízí. Třeba se před odchodem do školy doma osprchovat nebo mít připravené čisté oblečení, které si bude nechávat ve škole a převlékne se. Zkuste spolu vymyslet nějaké praktické opatření, které mu umožní aby chodil do školy v čistém oblečení, které není cítit kouřem. Je možné, že důvod, proč se mu druzí smějí spočívá i v něčem dalším, třeba jeho zvláštní povaze. Děti, které nežijí s rodiči bývají často uzavřené a pro druhé něčím hůř pochopitelné. Ale pokud je možné jednu z příčin toho posměchu prakticky řešit, tak to udělejte. A pokud tu jsou i další důvody, můžeš o nich napsat ty nebo on znovu na poradnu. Můžeš toho spolužáka povzbudit k tomu, aby o tom, co se mu děje doma či ve škole, jak se má, jak se cítí mluvil či psal s někým dospělým on sám. Může třeba využít náš anonymní chat, kam se na nás obrací děti s čímkoliv, co je trápí. Zde najde poradce pro děti, kteří s ním o tom co ho trápí budou podrobně mluvit a poradí mu, co nejlépe dělat,a aby se situace zlepšila. Chat najde na www.detstvibeznasili.cz. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika.

Milý chlapče,

děkujeme za důvěru. Píšeš o tom, že se ti líbí jedna holka ale máš v sobě nejistotu ohledně toho, zda-li by ses líbil i ty jí. Nevíš, co jí říct a jak k tomu najít vhodnou příležitost. Je moc dobře, že se svými city i pochybnostmi svěřuješ. A dovolíš si o tom napsat. I to může být těžké. Ale podobně tak, jak jsi napsal sem k nám, tak můžeš napsat té dívce. Možná to bude nyní nejlepší způsob, jak jí říci o tom, že se ti líbí. Můžeš ale také začít pomalými kroky. Třeba vždy, když jí potkáš, tak se na ní usmát. Pozdravit jí. Něco jí nabídnout. Popovídat si s ní o něčem společném, co se děje ve třídě, ve škole nebo někde, kde se potkáváte. Na něco se zeptat a tak podobně. Zkus nejdříve navázat jen takový kamarádský kontakt. A tím si připravíš vhodnou situaci, ve které jí pak můžeš osobně říci o tom, že se ti líbí. Už pro ní nebudeš neznámý. I ona pozná trochu víc tebe. Což je dobře, protože uvidí jaký doopravdy jsi. A podle toho, jak se bude vůči tobě chovat poznáš, jak to asi má ona s tebou. I tobě to umožní se víc osmělit a dovolit si být otevřený ve svých citech. Zkus se k ní nejdříve chovat jako ke kamarádce. A třeba se i potkat někde mimo třídu. A dál uvidíš a lépe to poznáš ty sám. Ale určitě se neboj být ve svých citech upřímný a otevřený. I kdyby dívka nakonec kontakt s tebou nechtěla. I tak je moc dobře, že si dovolíš prožívat to, co prožíváš a mít chuť o tom dát druhé osobě vědět. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že o tom, co tě trápí píšeš a potřebuješ to ze sebe dostat. A pokud ti pomáhá toto sdílení, tak jsme zde. Popisuješ opakovanou zkušenost s tím, že ti jak dospělí, tak spolužáci ubližují. Popisuješ to, že přitahuješ pozornost v negativním smyslu díky tomu, že máš nadprůměrné rozumové schopnosti. A nejspíš toho i víc umíš, díky tomu, že jsi začínala školní docházku v cizí zemi. Není to dobré chování od spolužáků či učitelů, nikdo ti ubližovat nesmí. Žádný důvod k tomu není. A určitě bude dobře, když najdeš i někoho ve svém okolí, s kým o tom budeš moc mluvit a svěřit se mu. Popisuješ také to, že pět spolužaček sledovalo tvého bratra až k vám domů. Pokud máš proto nyní strach, že by jejich šikanování mohlo pokračovat i v místě, kde bydlíš nebo směřovat navíc i k tvému bratrovi, bylo by teď dobré o tom někomu dospělému říci. Nikdo si k vám nic takového nesmí dovolit a je potřeba mu v tom zabránit. To mohou udělat dospělí lidé. A v případě velkého ohrožování, vyhrožování ublížením a pod.je dokonce na místě volat policii. To můžeš udělat případně i ty sama, pokud by ses cítila od někoho v ohrožení. Tak se neboj ozvat se a říci si o pomoc.
Važ si svých schopností a zkušeností. Važ si toho, jaká jsi a co umíš.
Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že jsi zažila posměch a odsouzení od spolužáků kvůli tomu, že sleduješ určitý typ žánru. Nepíšeš o jaký typ žánru jde, a proto je teď těžší si představit co vyjadřuje a na co mohli spolužáci v tom chování vůči tobě narážet. Bylo by to nyní pro posouzení tvé situace lepší vědět jakého tématu se to týká. Na druhou stranu, to, co popisuješ, mluví o tom, že zažíváš posměch za něco, co jsi ty sama, co tě baví, přitahuje, líbí se ti to. A to rozhodně není dobrá zkušenost a druzí by tě v tom měli brát takovou jaká jsi. Rozumím tomu, že máš nyní strach dávat své zaměření víc najevo a raději ses před druhými v tomto uzavřela. Zkus vnímat jak ti je, jak se cítíš ve chvíli, kdy jsi mimo svůj kraj a tedy nemáš už takové zábrany své zaměření ukázat. Vnímej tyto chvíle, kdy jsi nejspíš sama sebou, jak píšeš. Pomůže ti to lépe čelit tomu odsuzování v místě, kde jsou tví spolužáci. A třeba nakonec ten strach překonáš a budeš bez zábran i přes negativní postoje druhých svoji zálibu ukazovat. A třeba nakonec to druzí budou také vnímat jinýma očima , uvidí, že si za tím stojíš a že to jsi ty sama. A nakonec tě v tom budou brát takovou jaká jsi. Důležité je aby ty sama jsi o tom byla přesvědčená a viděla v tom pro sebe smysl. To je základ k tomu, aby to tak mohlo vnímat i naše okolí. Vztahy, ve kterých musíš skrývat svoje pravé já, kde musíš hrát něco, co ve skutečnosti nejsi, nejsou tak cenné, jako ty, kde si můžeš dovolit být naplno tím, co opravdu jsi. Rozhodni se, kde chceš prostě hrát hru a přizpůsobit se názoru okolí, z důvodu, abys měla klid a nemusela být stále v napětí a pak kde jsou vztahy, kde se můžeš otevřít a uvolnit a ukázat svou tvář se vším, co k ní patří. A z těchto vztahů čerpej sílu a do nich dávej svou energii. Ostatní vztahy zkus vnímat prostě jen jako doprovod k místu, kde chodíš do školy a kde žiješ. Takových máme každý ve svém životě mnoho. A jen některé jsou ty opravdu cenné, které stojí za naší pozornost. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s několika dotazy. Ty první dva, kdy tě zajímá zda-li jsou normální určité příznaky, které pozoruješ u svých prsou, by ti lépe zodpověděl někdo ze zdravotní oblasti. Ale popisuješ, že o všem ví tvoje máma, která považuje za normální známku vývoje a ujišťuje tě, že můžeš být v klidu. Dokonce to měla ona ve svém vývoji podobné. Našla sis nějaké informace na internetu, které tě také v podstatě ujistily, že jde o běžný projev vývoje těla dívky. Zkus o svých obavách s mámou promluvit a vnímej, co bys potřebovala, aby tvé obavy se zmírnily a z čeho skutečně to jsou obavy. Myslím si ale že své mámě můžeš důvěřovat. Je důležité, že o tom ví. Pokud bys i nadále měla obavy, že se děje něco, co nevnímáš jako běžný průběh vývoje, můžete se poradit s dětským lékařem.
Pak tu byl tvůj další dotaz ohledně toho, jak najít opět velkou partu kamarádek. Parta se ti nedávno rozpadla, hlavní kamarádka se změnila a už váš vztah není to, co býval. V partě ti zbyly dvě kamarádky, které jsou sice fajn ale tobě v té skupině něco chybí a ráda bys proto partu rozšířila o nové osoby. Nevíš ale kde a jak tyto osoby hledat. Hledání přátel do party může být něco, co potřebuje více času. Nejlépe se hledají přátele tam, kde vás spojují stejné zájmy, tedy ve škole, kroužku, na táboře a pod. A určitě je dobré, když s každým tím kamarádem ti je dobře i samostatně. Proto zkus začít s přátelstvími ve dvou a teprve postupně vytvářet větší partu a sdružovat víc lidí dohromady. Mohou nové kamarádky přivést i ty dvě dívky, které již v tvé partě jsou. Můžeš se zajímat o to, jaké kamarády vlastně mají dál ony a domluvit se na tom, že to zkusíte propojit. Zkoušej navazovat ty individuální přátelství. Psát si a potkávat se s novými lidmi. A postupně se to ukáže, zda-li patříte k sobě i v rámci větší skupiny. Není to vždy jednoduché, aby si spolu rozumělo více lidí v rámci skupiny. A také s tím, jak jste starší, tak jsou vaše vztahy složitější a už nevystačíte s tím, co vás spojovalo v mladším věku. I to vezmi v úvahu. Vyvíjíte se a je normální, že si s některými lidmi přestaneš a s některými naopak začneš rozumět. Važ si svých kamarádek, každé, se kterou si rozumíš. Větší partu pak dávej dohromady postupně a určitě ne, za každou cenu. Protože to by se pak stejně nakonec ukázalo, že nefunguje. Vnímej, co vás spojuje a co si jako skupina přejete společně dělat a podle toho lépe poznáš, které osoby do tvé party zapadnou a které ne. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika