Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Ptáš se poradny na to, jak se naučit lépe komunikovat, spolupracovat s ostatními a jak si najít kamarády. Popisuješ zážitek, kdy ses rozplakala při skupinové práci a nebyla schopná v ní pokračovat. Teď se za to stydíš u své učitelky a bojíš se dalšího kontaktu s ní. Z toho, co píšeš vnímám, že kontakt s vrstevníky v tobě nejspíš probouzí nějakou tvou nejistotu, která nejspíš souvisí s tvou dřívější zkušeností. I v tobě je nedůvěra k ostatním, nemáš chuť s nimi spolupracovat, něco tě odtahuje od vrstevníků. Přitom s dětmi v jiném věku ne jsi ty, si rozumíš a komunikovat s nimi umíš. Ale vůči vrstevníkům se v tobě něco děje, čemu sama nerozumíš. Možná se ti něco stalo, co jsi těžce nesla a uložilo to v tobě tu nepříjemnou zkušenost. Často se naše dřívější zkušenosti přenáší do toho, jaké vztahy máme s druhými v současné době. Třeba tě někdo dospělý s jinými vrstevníky srovnával, nebo jsi vnímala, že někomu dal přednost, měl ho/jí raději než tebe atd. Může za tím třeba stát rivalita mezi sourozenci, jestli nějakého máš nebo jinými, podobně starými dětmi v rodině. To nevím, o tom by bylo dobré si s někým popovídat. A třeba by ti to pomohlo porozumět tomu, proč v tobě užší kontakt s vrstevníky vyvolává takovou emoční reakci. Můžeš se nad tím zamyslet sama ale určitě je lepší, kdyby jsi vyhledala třeba vašeho školního psychologa a promluvila si s ním o tom. To, že tomu porozumíš, ti pomůže najít cestu jak překonat strach, ostych, nedůvěru či další pocity, které začnou na tebe působit ve chvíli, kdy máš s někým více komunikovat. Budeš pak více uvolněná směrem k druhým a to ti v komunikaci s nimi bude pomáhat.
Tak ti v tom držím palce, Poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Chování dětí vůči tobě není správné, nikdo by se ti smát kvůli tvému postižení neměl. Každý má nějaké své potíže, skryté či otevřené a každý může mít něco, kvůli čemu by se mu druzí smát mohli. To, že se ti druzí smějí, může vypovídat spíše o nich samotných. O tom, že i oni sami mají svůj problém a ventilují to tím, že odvrací pozornost na někoho, kde jsou potíže více viditelné. Rozumím tomu, že je to nepříjemné ale zkus to nebrat osobně, zkus si od toho držet odstup a spíše to ignorovat. Zaměř se na osoby, se kterými máš přátelské vztahy, které tě podporují a se kterými si rozumíš. Každé postižení má i svou stránku, která tomu člověku dává nějaké přednosti, třeba větší citlivost vůči druhým nebo silnou vůli a vytrvalost, odolnost atd. Zkus se zaměřit na to, co ty sám u sebe vnímáš jako své silné stránky, své přednosti, co máš u sebe rád, co ti funguje, co se ti daří. Věnuj se svým zájmům a koníčkům, vnímej, co máš rád ve škole atd. Tvůj svět není daný pouze tím, že máš postižení ale je mnohem bohatší a široký. Máš v něm své místo a určitě i své osobité schopnosti a vlastnosti, které jsou pro mnoho lidí přitažlivé. Objevuj proto svůj svět, v jeho plné šíři a osobám, které se ti smějí kvůli tvému postižení dej jen malý či žádný prostor ve tvé světě. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Hledáš možnost úkrytu pro svůj osobní deníček, který by sis ráda začala psát ale nevíš kam si ho schovávat před rodiči. Máš pravdu v tom, že trochu soukromí by jsi potřebovala a máš na právo na to, mít pro sebe něco, co je jen tvé. A psaný deníček je moc pěkná forma toho, jak být sama se sebou. U chatů na mobilu je to i trochu pochopitelné, že se rodiče mohou bát o to, jaký vliv na tebe mají sociální sítě. Ale ani zde to není správné chování od nich, lepší by bylo, kdyby byla mezi vámi důvěra natolik, že když se tě zeptají, ty jim to bez problémů řekneš, s kým si píšeš. Psaný deník by ale měl být opravdu jen tvůj vlastní svět a rodiče nemají právo ti ho kontrolovat. Mohou se zeptat ale psaný deník patří tobě. Jsou samozřejmě případy, kdy se s dětmi může něco dít a rodiče třeba pozorují, že se u něj zhoršuje psychický stav a oni nerozumí tomu, co se děje. Pak může dát deník rodičům odpověď na to, co by to dítě potřebovalo, co se s ním děje a jak mu pomoci. Ale to jsou výjimky. Máš právo na to, mít ve svém domově soukromí pro svůj deník. A rodiče by měli tvou potřebu soukromí respektovat. Vzhledem k tomu, že nevím, jak tvůj domov vypadá, nemohu ti poradit prakticky na kterém místě by bylo dobré deník schovat. Můžeš se třeba snažit mít jej hodně u sebe, můžeš jej zamaskovat nějakým obalem nebo ho mít ve své posteli atd. Základ je ale především v té domluvě s rodiči. Zkus si s nimi o tom otevřeně promluvit a požádej je o to, aby respektovali tvoje osobní věci. Zkuste se domluvit na to, co a proč chtějí mít u tebe pod kontrolou a kde ti nechají tvoje soukromí a důvěru. Takové chování vytváří vzájemnou důvěru a ta je ve vztazích základní. Rodiče se musí naučit ti důvěřovat a pak můžeš i ty důvěřovat jim. A tím, jak budeš starší a dospělejší, tak váš vztah musí být postavený právě na tom, že si vzájemně důvěřujete. Nad tím, co děláš budou tak jako tak postupně ztrácet kontrolu, a je to tak přirozené. A nedůvěra způsobuje zbytečné odcizování. Máš právo na svoje soukromí a svůj deník. Zkus o tom s rodiči takto promluvit a třeba to poslouží k důležitému vývoji ve vašich vztazích.
Držím ti palce,
Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že se zajímáš o to, co prožívá doma tvoje kamarádka. To, co popisuješ, opravdu není žádná výchova ale fyzické trestání, které je ve výchově nepřípustné. Otec tvé kamarádky se k ní takto chovat nesmí. Fyzické tresty (i psychické - třeba nadávky, ponižování atd.) jsou ve výchově dokonce zakázané a v mnoha zemích je to trestné chování. V naší zemi to brzy bude jako trestné chování také. To znamená, že je to tak zakázané ze zákona a její otec by mohl být za své chování potrestán. Je pochopitelné, že se tvá kamarádka bojí, jak bude otec reagovat, když to někomu poví. Potřebuje v tom nyní pomoc a podporu od osob, které vědí, jak v takových případech postupovat. A jak pomoci kamarádce v tom, aby se to v její rodině již neopakovalo a ona mohla být v bezpečí. Můžeš kamarádce doporučit, aby se obrátila na chat Centra Locika. Chat je anonymní a může zde psát o všem, co potřebuje. Najde ho na www.centrumlocika.cz. Zde jsou dětští poradci, kteří jí vše vysvětlí a zkusí společně s ní najít co nejlepší pomoc, kterou nyní její situace potřebuje. Je nyní potřeba, aby na to nebyla sama a věřila, že tu jsou odborníci, kteří vědí, že děti se rodičů, kteří je bijí, bojí a nebo je mají i svým způsobem rádi. Přesto je potřeba aby se zastavilo to, jakým způsobem se rodiče k těmto dětem chovají. Děti se v takovém prostředí nemohou dobře vyvíjet a způsobí jim to hodně psychických potíží. Nejlepší pomoc tvé kamarádce bude nyní tedy to, když jí podpoříš v tom, aby se zkusila ozvat na tento chat. Držím vám oběma palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

obracíš se na poradnu s dotazem ohledně délky tvých vlasů. Uvažuješ o tom, že by sis vlasy nechala zkrátit ale nevíš jak to říci rodičům. Ráda bych tě podpořila v tom, že je přirozené, když se nám jeden čas něco líbí a pak si chceme vyzkoušet změnu. Doporučila bych ti to rodičům otevřeně říci a požádat je, o to, aby ti v tom pomohli. Je pravda, že mohou být zvyklí na nějaký tvůj vzhled ale ty sama se budeš postupně věkem měnit a budeš mít chuť zkoušet nové. A je potřeba aby to rodiče přijmuli a mluvili jste o tom spolu. Vlasy po ramena ti třeba mohou také slušet víc. A pokud se ti to nebude líbit, můžeš si nechat vlasy zase narůst. Sice to nějaký čas trvá ale ke svým dlouhým vlasům se můžeš zase vrátit. Tak se neboj si o změnu vlasů říci. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za dotaz. Situaci, kdy se ti někdo posmívá opravdu není příjemná. A rozumím tomu, že se v tom necítíš dobře. Bude teď ale lepší, když si o tom promluvíš s někým dospělým ve škole. Chování spolužáka vůči tobě není správné a mohl by to být i začátek chování, kterému se říká šikanování. Ať už vůči tobě či vůči někomu jinému. A proto bude lepší, když o tom třídní učitelka bude vědět. Ty sama zkus to, co ti říká, nevnímat osobně, on k tomu nejspíš žádný důvod nemá a je to jen projev jeho vlastních psychických potíží, které s tebou vlastně nesouvisí. To ale neznamená, že si může takové chování vůči tobě dovolovat a ty ho musíš snášet. Zkus o tom tedy ve škole s učitelkou či školním psychologem promluvit. Máš na to právo aby ses ve škole cítila dobře a v klidu. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že si na tebe dovoluje mladší brácha a nevíš jak se tomu postavit, jak se mu bránit. Je pravda, že on je chlapec a jeho síly budou postupně stále větší než tvé. Už nyní tě přepere a začínáš vnímat jeho fyzickou převahu. Což je přirozené a má to tak být. Ale to neznamená, že si může dovolovat vůči tobě a dělat ti věci, které jsou nepříjemné. I to, že se takto chová může mít souvislost s tím, jak roste a zkouší co si může kde dovolit. Zkoumá tím svou sílu a rozvíjí možnosti získávat vliv na druhé. I to je vlastně přirozené. Když si to vezmeš v přírodě, tak se všechna dorůstající mláďata rády ze hry perou, laškují, provokují atd. Rozvíjí tím svoje schopnosti a sílu, je to jejich hra a příprava na dospělý život. To, že tě otevírá do koupelny zase může mít souvislost s tím, že ho začínají zajímat dívky a tebe má doma tzv. po ruce, tak je možné že zkouší, jestli tě třeba nezahlídne v koupelně nahou. Ale je to o jeho rostoucím zájmu o druhé pohlaví a ty jsi v tom pro něj pouze způsob, jak to zkoušet. Neznamená to, že by chtěl něco zkoušet přímo na tebe. Ale rozumím ti, že ti to není příjemné a hledáš cestu co by se s tím dalo dělat, aby si to k tobě nedovolovat. Tady by asi bylo nejlepší promluvit s rodiči a říci jim o tom, že ti jeho chování není příjemné a požádat je o to, aby s bráchou promluvili a zabránili mu v tom, aby se k tobě takto choval. Máš na to právo aby ses mohla doma cítit bezpečně. A i když je to tvůj sourozenec a nejspíš to nemyslí nijak zle, tak je nepřípustné aby dělal něco takového vůči tobě.
Tak ti v tom držím palce,
Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ to, že na tebe učitel během hodiny flétny řve. Bojíš se to ale říci rodičům, protože by ho mohli hájit. Učitel se k tobě tímto způsobem chovat nesmí. A je moc dobře, že o tom zde píšeš. Když na tebe učitel křičí, tak to může mít i špatný vliv na to, aby ses skutečně mohla něco nového učit. Protože když je někdo v napětí a má strach z učitele, tak se od něj učí hůř. I proto bude lepší, když o tom rodičům řekneš. Řekni jim o tom jak se během těch lekcí cítíš, máš na to právo a rodiče by tě měli brát v tomto vážně. Zkus je požádat aby o tom s učitelem promluvili. Takový učitel, o jakém píšeš, by ti také mohl úplně zkazit motivaci pro hru na flétnu a tebe by to mohlo přestat bavit. A to by byla určitě škoda, když jsi do toho dala již tolik času a energie. Máš právo se vůči chování učitele ohradit. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,
děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že ses ozvala a píšeš o tom, že tebe a tvou kamarádku ve škole šikanují. Nevím, co myslíš tím, že „nastane průšvih“, když se to zjistí ale určitě by bylo potřeba aby jste o tom s kamarádkou řekly někomu dospělému ve škole. Ve škole vás nikdo šikanovat nesmí a máte obě právo na to, aby jste se ve škole cítily v bezpečí. Možná se bojíš toho, že bude mít průšvih ten, kdo se vůči vám chová tímto způsobem nebo někdo ve škole, třídní učitelka? Možná je potřeba aby se na chování spolužáků upozornilo a trochu „průšvih“ vznikl, protože šikana je zakázané chování ve škole. Škola má zájem a povinnost takové chování řešit a chránit všechny žáky před tím, aby jim ve škole někdo ubližoval. Doporučila bych ti se obrátit na vaší třídní učitelku nebo školního výchovného poradce/psychologa. Je potřeba aby jste na to nebyly samy, i když rozumím tomu, že se s kamarádkou stydíte nebo bojíte toho, co nastane, když to oznámíte. Takové pocity jsou ve vaší situaci pochopitelné a většina dětí, se trápí tím podobným. Jsou tu ale lidé, kteří vám s tím mohou pomoci a vědí jak to udělat. Zasloužíte si ale aby jste se ve škole trápit nemusely a cítily jste se tam lépe. Pokud by jste si o tom chtěly nejdříve blíže popovídat, můžete se obrátit na chat Centra Locika. Chat je anonymní, najdete zde dětské poradce, na které se obrací děti v podobných situacích a dají vám rady i podporu, můžete zde psát o všem, co potřebujete. Chat je na stránkách: www.detstvibeznasili.cz.
Držím vám palce, Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že u sebe pozoruješ strach ze starších kluků. A sama mu nerozumíš, dáváš ho do spojitosti se zkušeností, kterou jsi v minulosti prožila. Podobný strach může opravdu mít takovou souvislost. Podle toho, co píšeš, že jde o straší kluky, mě napadá, že se ten strach nejspíš váže na někoho, kdo je vůči tobě starší, silnější, mužského pohlaví, nejspíš i nějak autorita, která tě může nějak ovlivnit. Původ tohoto strachu může být i v rodině a ve vztazích, které znáš ze svého mladšího věku, či současnosti. Jsou určitě metody, jak takový strach překonat. Důležité je si uvědomit jeho zdroj a vnímat, že to, co se děje v současnosti je pouze spouštěč ale zdroj strachu pochází z něčeho, co bylo v minulosti, či není přímo v této situaci. Je dobré najít svoje zdroje toho, co ti přináší klid a pocit bezpečí - třeba si uvědom, kdy se takto cítíš - v jakých vztazích, při jakých aktivitách, v jakých chvílích. Vnímej, jak ten pocit vypadá ve tvém těle. A tento pocit bezpečí si pak zkus připomenout ve chvílích, kdy přichází ten strach. Nauč se nějaké uklidňovací techniky, třeba skrze dech nebo nějaké cvičení. Zkus předvídat, kdy by tento strach mohl přijít a pozorovat ho, jako když se díváš na film. To ti pomůže si trochu udržet odstup a vnímat, že jsou v tu chvíli v tobě i jiné části duše, o které se můžeš opřít a získat z nich uklidnění. Dobré je také když máš možnost svůj strach sdílet, vnímat, že tu nejsi na něj sama. Přemýšlej jestli máš nějakou kamarádku, se kterou o tom můžeš mluvit. To jsou ale spíše dílčí podněty, co ti zde píšu. Celkově by bylo lepší aby jsi s tím, co tě trápí vyhledala odbornou pomoc. Zkus se s tím svěřit vašemu školnímu psychologovi nebo jinému psychologovi. Pomůže ti najít zdroj toho strachu a také způsoby, jak jej zmírňovat. O svém strachu také můžeš napsat na nějaký chat pro děti, třeba chat Linky bezpečí nebo chat Centra Locika. Najdeš jej na jejich stránkách. Chat je anonymní. Je to takový první krok, nejspíš tě odkážou na osobní setkání s odborníkem. Ale chat ti může přinést první porozumění tomu, co se ti děje.
Tak ti v tom držím palce, poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. To, co popisuješ, by se opravdu dít nemělo a rozumím tomu, že tě to hodně štve. Máma by se měla na každou z těch věcí tebe nejdříve zeptat a teprve potom jí někomu darovat, pokud s tím budeš souhlasit. Ona sama by také nechtěla, aby si její věci rozdávala svým kamarádkám. Zkus si o tom s mámou otevřeně promluvit. Upozorni jí na to, že ti to není příjemné a přála by sis aby se tě na každou z těch věcí nejdříve zeptala. Můžeš jí i přímo o to požádat aby nerozdávala tvé věci. Jen ty, které ty sama už nepotřebuješ nebo nechceš. Je to základní způsob jak se mezi lidmi vytváří důvěra, když si mohou věřit, že ten druhý nebude dělat něco, co není tomu prvnímu příjemné a naopak. Pokud by to s mámou nešlo o tom mluvit, tak zkus o tom promluvit třeba s tou babičkou a požádej jí aby o tom promluvila s mámou ona. Také můžeš zkusit o tom říci tátovi, jestli k němu máš důvěru. Prostě dej o sobě vědět a ukaž, že tvoje přání v tomto je jiné a potřebuješ aby na to druzí brali ohled. Neboj se ozvat. I to je důležitá schopnost pro život. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že máš pochybnosti o tom, jestli bylo dobře, když jsi se zastal jedné dívky, proti které jsou ostatní ve třídě zaměření a pomlouvají jí. Začali díky tomu pomlouvat i tebe. To, že jsi se zastal své kamarádky byla od tebe určitě správná věc. A věřím ti, že je ti to nepříjemné, když nyní pomlouvají i tebe. Podle toho, co píšeš ale vnímám, že tyto dívky z nějakého důvodu pomlouvají často a rády. Bude lepší nebrat jejich pomluvy vážně a zkusit si jich nevšímat. Zkus si říci, že pro tebe nemají žádnou váhu. Zaměř se ve třídě na osoby, se kterými máš dobré vztahy a rozumíš si s nimi. A pokud tě to nyní hodně trápí a potřebuješ se s tím svěřit, což může být úlevné, tak bych ti doporučila třeba školního psychologa nebo třídní učitelku, pokud jí důvěřuješ. Být denně vystavený pomlouvání není příjemné a vytváří to zbytečné napětí, ve kterém pak jsi celý den. Bude tedy dobře, když o tom někomu řekneš, není to ostuda. A třeba třídní učitelka by měla vědět, že ve třídě nejsou zase tak dobré vztahy, jak jí některé osoby říkají. Postav se sám za sebe. Udělal jsi správnou věc a pomlouvání není dobré mezilidské chování.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že nevíš jak se rozhodnout - jestli jet na lyžařský výcvik či ne. Obojí má pro tebe jak své výhody, tak i své nevýhody. Rozumím tomu, že se bojíš toho, že ti tam bude chybět máma, budeš v jiném prostředí, budeš kvůli tomu usínat pozdě v noci. Máš s tím již zkušenost ze školy v přírodě. A na druhou stranu máš lyžování ráda, je to tvůj koníček, mohla by to být zábava. Opravdu to není jednoduché a máš právo na svou nejistotu i svůj strach, že ti tam bude chybět někdo blízký. Mohla by jsi ale zkusit takovou domluvu s rodiči, případně s učitelkou, pokud jí důvěřuješ. Zkusíš na lyžák se spolužáky jet ale budeš mít domluvu doma, že pokud ti tam opravdu nebude dobře, že pro tebe rodiče přijedou. Spolužákům je možné říci, že ti prostě není dobře, nemusíš jim přiznávat svůj smutek. Prostě to zkusíš a když to opravdu nepůjde a ty třeba budeš usínat v noci a druhý den budeš unavená a necítit se dobře, tak lyžařský výcvik prostě ukončíš dříve. Není to žádná ostuda, je to tak u dětí v tvém věku časté. Prostě se to odloučení od rodičů a pobyt v cizím prostředí dělá pomaleji. Důležité je aby to pro tebe nebyl příliš velký stres ale udržela ses v dobré náladě. Pokud by ti to tzv. přerůstalo přes hlavu, tak máš právo si říci o podporu. A tou by mohlo být právě to, že rodiče pro tebe přijedou.
Tak ti drží palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Dotazuješ se ohledně motivace, která ti vydrží při tvé snaze o snížení váhy. Doporučila bych ti se obrátit na nutričního terapeuta, který ti pomůže sestavit správný jídelníček, díky kterému budeš pomalu ale účinně snižovat váhu. Bude také hlídat to, aby bylo vše v pořádku s tvým tělem během této doby. Bude také dobré, když tu bude někdo, kdo tě v tom provází a pomáhá ti a tím ti pomůže udržet motivaci. Zkus požádat rodiče, jestli by tě mohli k někomu takovému objednat a doprovodit tě. Součástí motivace je ale také to, abys jsi přišla na způsob, jak řešit stres jiným způsobem než tím jídlem. A našla si jiné způsoby jak si ulevit od napětí. Třeba to může být více pohybu nebo relaxační metody. Určitě najdeš hodně možností na internetu. Právě to bývá ta motivace, která více funguje. Rozpojit ten zvyk - stres a jídlo. Pokud máš motivaci, kdy chceš změnu, protože se ti nelíbí jak vypadá tvé tělo nyní, tak se v podstatě odmítáš a to může přidávat na tom stresu, který pak nevydržíš a vrátíš se k jídlu. Lepší je snižovat váhu tak, že budeš mít určitý rozvržený plán co budeš jíst. Budeš zařazovat do svých dní více přirozeného pohybu, třeba chodit do školy pěšky a pod. podle tvých možností. A nacházet možnosti jak se vyrovnávat se stresem jiným způsobem. Zkus také více vnímat a porozumět tomu, kdy a proč se do stresu dostáváš. V jakých situacích ho nejvíce prožíváš a co ti pomáhá, aby ses opět uklidnila. Vnímej situace, kdy se cítíš dobře, v klidu a sama sebou. Napadá mě, že by si v tom mohla najít radu či pomoc u školního nebo jiného, dětského psychologa. Vnímej to, co máš ráda, kdy jsi spokojená, co ráda děláš a kdy se cítíš dobře. O to se zkus opírat a zaměřit pozornost na tyto dobré chvíle. To je lepší než se stále zaobírat tím, že to není takové jaké by sis přála. Samozřejmě, to že ses rozhodla k úpravě své váhy je dobře. Určitě je lepší, když se člověk stará o své tělo a dělá to, co napomáhá jeho zdraví a dobrému pocitu v těle. Ale zkus se zaměřit právě více na to jak si udržovat dobrý pocit v těle než přímo na to, že chceš upravit váhu. Snížení váhy pak může přijít samo od sebe.
Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Je to od tebe moc pěkné, že tě zajímá to, že se tvé kamarádce doma nejspíš nedaří dobře. Už tím jí v podstatě pomáháš. Bít děti doma nikdo nesmí a chování její mámy vůči ní není dobré. V pohodě to není a tvoje kamarádka by s tím určitě potřebovala pomoci. Pomoci jí s tím může někdo dospělý. To, co pro ní můžeš udělat ty je motivovat jí k tomu, aby se někomu dospělému svěřila, buďto jestli má někoho blízkého v rodině, třeba babičku, která by pak mohla promluvit s její mámou a upozornit jí na to, že se takto chovat nesmí. Možné je také se svěřit učitelce ve škole nebo školnímu psychologovi. Kamarádka také může zavolat na nějakou dětskou linku, třeba linku bezpečí (116 111) a říci o tom, co se jí doma děje nebo využít anonymní chat, třeba od Centra Locika, ten najde na www.detstvibeznasili.cz. Zde může psát o všem, co potřebuje. Na chatu jsou dětští poradci, kteří jí dají podporu i poradí co nejlépe v její situaci dělat. Tak vám oběma držím palce. Poradce Centra Locika