Milý pisateli,

obracíš se na poradnu s tím, že máš konflikt se svým kamarádem, který se přenáší i do komunikace po instagramu. Tak jak to popisuješ, tak to přímo jako kyberšikanu nevnímám. Jde o situaci, která se mezi tebou a kamarádem vyhrotila. Máte spor kvůli dívce a ten spor přešel do přímého vyhrožování tím, že ti kamarád ublíží až tě potká. Je možné, že jde o slovní výhružky. A jeho reakci na tvou poznámku. Doporučila bych ti to nyní nechat být. Nehrotit to dále, neposílat další poznámky nebo reakce na jeho vyhrožování. Jste nyní každý jinde na prázdninách a tak je tu možnost, že se to vše samo zklidní. Pokud by ti i nadále vyhrožoval nebo posílal na instagram nějaké tebe znehodnocující fotky či vyjádření, pak by šlo o kyberšikanu. A pak by bylo nejlepší ten kontakt na nějaký čas prostě zablokovat a ignorovat. Pokud by to přetrvávalo, tak pak by bylo lepší se jít poradit s někým ve škole, kdo zná tebe i jeho. Třeba s vašim třídním učitelem nebo výchovným poradcem. Ten by mu mohl domluvit aby toho nechal. Ale teď spíš zkus využít čas prázdnin, kdy se nepotkáváte. Máte každý jiné zájmy, jste každý jinde. Třeba to napomůže tomu, aby se situace přirozeně zklidnila. V případě, že nezklidní můžeš se když tak ozvat opět na poradnu. Nebo můžeš napsat na nějaký chat pro děti, kde ti s tímto tématem pomohou. Např. na chat Centra Locika. Ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Můžeš se na něj obrátit s jakýmkoliv tématem, který tě trápí. Jsou zde poradci pro děti, se kterými můžeš o tom podrobně psát a najít spolu i možné řešení té situace. Tak ti v tom držím palce aby se vše brzy uklidnilo a bylo ti v tom opět dobře. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí nerovný vztah tvých rodičů k tobě a ke tvému bratrovi. Přijde ti, že ho mají radši, dělá méně domácích prací, projdou mu věci, které tobě ne a navíc se ti směje a provokuje tě. Věřím ti, že se v tom necítíš dobře a může ti to připadat nespravedlivé. Máš právo na to abys v tom cítila vztek a třeba i lítost nad tím, že tvůj vztah s rodiči není takový jako byl dřív. Věřím ti, že máš vztek na svého bratra. Rodiče by ti tvé pocity měli věřit, měli by tě v tom brát vážně a ne se ti za to smát a trestat tě. Není to dobré chování vůči tobě od nich. Je možné, že v tom hraje roli ta změna vašich vztahů, která přichází díky tomu, že jdeš do puberty. A to, co vám fungovalo ve vztazích dřív, když jsi byla mladší, tak nyní už nefunguje. Je to ale přirozené a běžné, že to takto mezi rodiči a dospívajícími dětmi je. Ptáš se, jak zlepšit vaše vzájemné vztahy s rodiči. vztahy jsou oboustranná záležitost a musí to chtít obě strany. Není to tvoje vina, chyba či pouze tvá zodpovědnost za to, co se mezi tebou a rodiči děje. I oni by to měli nyní vnímat a sami hledat cestu k tomu, co by vaše vztahy mohlo zlepšit, aby vám v tom oběma bylo dobře. To, co by nyní mělo být na prvním místě je vzájemná komunikace a pochopení. Od toho se vše další může odvíjet dál. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Svěřuješ se poradně s tím, že máte ve třídě kluka, který je sice milý ale má způsob chování, který vám zřejmě vadí. Píšeš, že „dolejzá“. Asi by bylo dobré víc napsat o tom, co to znamená, jak se to projevuje a jaké to je pro vás. Je možné, že to je způsob jakým navazuje kontakt a jinak to neumí. Třeba je prostě neobratný v tom, jak se bavit s druhými. Nebo je to jeho způsob jakým získává pozornost a přízeň druhých. Zkus sama u sebe pozorovat v čem ti to vadí a jaké chování z jeho strany by ti přišlo lepší. A třeba mu to pak zkus říci. Je možné, že si to neuvědomuje, že jeho chování druhým vadí. Píšeš, že je jinak milý, tak je možné, že jeho chování zbytečně u druhých vyvolává nepříjemné pocity a jsou vůči němu odtažití. A má pak méně kamarádu než by mohl mít. Bude dobře, když ho na to, co je vám nepříjemné přátelsky upozorníte. Třeba se pak naučí dělat to jinak, což bude lepší pro něj i pro vás. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s otázkou ohledně přístupu k lgbt osobám na území Ruska. O tom bohužel zde věrohodné informace nemáme. A bude lepší se obrátit na zdroje přímo z této země a psané v ruském jazyce. Tvoje sestřenice určitě bude v nějaké komunitě, bude sdílet přes sociální sítě s podobně orientovanými lidmi a tak je možné, že i ona má o tom lepší informace, než jaké je možné získat zde. Navíc informace, které proniknout sem k nám mohou být velmi zkreslené vzhledem k současné velmi napjaté mezinárodní situaci. Zkus si o tom promluvit přímo se svou sestřenicí nebo se obraťte na nějakou organizaci, která tyto lidi v Rusku sdružuje. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Píšeš o tom, že vnímáš nerovný postoj kluků i mužů vůči dívkám či ženám. Přijde ti, že kluci se na dívky dívají skrze prsty, nepovažují je za sobě rovné, jsou pro ně slabší, neuznávají jejich roli a podobně. Také píšeš o tom, že jsi byla nějaký čas ve sportovním oddílu, který tvoří výhradně kluci a cítila ses tam jako jediná žena méněcenná. Myslím si, že v tomto je důležité se nesrovnávat. Každý má jinou roli, jiné vlastnosti, jiné schopnosti. Dívky a chlapce nejde brát stejnou měrou, každý je jiný. Nemůžeš srovnávat výkon svůj s výkony kluků a opačně. Dívky jsou zase lepší v jiných oblastech. Ano, je pravda, že v naší společnosti přetrvává jako všeobecný názor to, že mužské výkony a schopnosti jsou větší a důležitější. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Myslím si, že jsi nyní ve věku, kdy přicházíš ty i tví spolužáci naplno do puberty. A k tomuto věku patří i to, že si začínáte uvědomovat rozdíly mezi pohlavími. Hledáte svou identitu jako dívka či jako chlapec. Začínáte se víc zajímat o témata spojená se vztahy mezi opačnými pohlavími a sexualitou. Pro tohle období je typické, že se kolem toho dělá i hodně humoru, narážek, jsou to lákavá témata, o tom mluvit, či naznačovat. Zvláště pro kluky. Vzbuzuje to zájem, zvědavost i nejistotu a napětí. Humor, který ti přijde obtěžující a nevhodný, čemuž rozumím, pak může sloužit jako ventil k tomu, aby si to určité napětí v sobě uvolnili. Kluci v tomto věku také mají tendenci se vůči dívkám vymezovat a povyšovat se nad nimi. Je to součást jejich osamostatňování se a hledání své identity. Zkus se o tom pobavit s někým dospělým, komu důvěřuješ. Měli by jste se o tom také bavit ve škole. V rámci sexuální výchovy by měla být probírána i psychologická stránka tohoto tématu. Myslím si, že se to vše bude postupně uvolňovat, jak budete vyspělejší a zralejší. Už si mezi sebou nebudete navzájem dělat legraci, shazovat se ale bude se probouzet opravdový zájem a přitažlivost. Zkus se teď víc zaměřit na to, co tě baví, na svůj svět, vnímej, co máš ráda, co ráda děláš. Udržuj přátelství, ve kterých jsi spokojená. A věnuj se i sportu, ve kterém budeš spokojená s tím, kdo jsi a jaká jsi. Zkus se nesrovnávat s klukama a ten nevhodný humor brát jak jejich téma, nevztahovat to na sebe osobně ale udržovat si od toho spíš odstup. Buduj své sebevědomí a sebejistotu tím, že se budeš poznávat, vnímat sebe, jaká jsi, jaké máš schopnosti a vlastnosti, sdružuj se s lidmi, se kterými ti je dobře a kteří tě povzbuzují a rozvíjejí. Zkus ty názory kluků, ve tvém věku, a ve sportovním oddíle, brát jako projev jejich nezralosti a jako něco dočasného, co se časem změní. Zaměř se na to, jak objevit sebe sama a svůj svět. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že jsi naštvaná na svého spolužáka. Spolužák se po vašem rozchodu k tobě začal chovat urážlivým způsobem. Z toho, co píšeš, tak se zdá, že využívá přízeň tvé kamarádky k tomu, aby ti to tak trochu vrátil, že jste se rozešli. Je možné, že se cítí odmítnutý a tak nyní dává najevo své odmítání vůči tobě. A bohužel k tomu využívá ne zrovna dobrý způsob. Rozumím tomu, že tě to může mrzet i štvát na jednou. A že to není příjemná situace. Ale doporučila bych ti to nechat chvíli být, ignorovat to. Máš nyní před sebou prázdniny a během nich se nejspíš neuvidíte. Tak je možné, že se ta celá situace uklidní. Po prázdninách, pokud to bude stále stejné, tak se na to můžeš jak kamarádky, tak tvého bývalého kamaráda zeptat. Ale nyní si od toho spíš zkus odpočinout. Věnuj se jiným věcem, co máš ráda. Možná tě čekají nějaké pěkné akce na léto, noví přátelé. Zaměř se na tohle. A od toho napětí mezi spolužáky, co máš ve škole, si zkus odpočinout. Je možné, že to přejde samo a po prázdninách tě to už tolik trápit nebude. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že máš dva kamarády a k nim máš takovou důvěru, že se jim se vším svěřuješ. Oni ti pomáhají. Je možné, že jsou pro tebe takoví patroni, ochraňují tě. Vyjadřuješ svůj strach, jak to bude do budoucna. Je moc dobře, že se dokážeš někomu otevřít a důvěřovat, i to, že dokážeš u někoho hledat pomoc a přijímat ji a že někoho takového máš. Je moc dobře, že tento pocit znáš. Ti kluci jsou starší než ty, je možné, že tě přijímají, především proto, že tě berou jako menší a slabší, trochu jako dítě. Což je v pořádku. Píšeš ale zároveň o tom, že máš úzkosti a bojíš se, že tě pak už jako starší nebudou mít tak rádi, jako nyní. Je možné, že ti nyní ti dva kluci opravdu dávají podporu a přijetí, které ti může chybět v jiných vztazích. A třeba i to je příčina těch úzkostí a proto máš tak velký strach, že se tyto dvě osoby od tebe jednou odvrátí, až budeš starší. Doporučila bych ti aby sis začala dělat přátele, se kterými budeš mít podobnou blízkost, i mezi svými vrstevníky. S osobami, se kterými jste v podobném věku, třídě, máte podobné zájmy a pod. Pak také zkus vnímat, kterým osobám můžeš důvěřovat ve své rodině či širší rodině. Tam jde sice o vztah se staršími osobami ale jde o osoby, kde jsou vaše role vzájemně vůči sobě dané - ty jsi mladší a vždy to tak bude a vždy tak k sobě budete přistupovat jako mladší ke staršímu a naopak. Takový vztah by měl spíš vydržet i když vyrosteš a budeš starší. Vztah těch dvou kluků vůči tobě se opravdu může časem změnit. Už třeba jen tím, že odejdete každý na jinou školu. Může mezi vámi pořád zůstat přátelství ale spíš bych ti doporučila si na takto důvěrný vztah, kdy se chceš otevřeně někomu svěřovat, najít někoho víc sobě rovného a sním pak rozvíjet to, co jsi poznala v tomto vztahu s těmito kluky.
Pokud si o tom budeš chtít víc popovídat, můžeš napsat na náš chat, určený pro děti. Je anonymní a děti se na nás mohou obracet s čímkoliv, co je trápí a co potřebují. Najdeš ho na našich stránkách www.detstvibeznasili.cz.
Poradce Centra Locika

Milý pisateli,

obracíš se na poradnu s dotazem ohledně chování spolužáků vůči tobě. Píšeš o tom, že je ve třídě parta, která se vůči tobě spikla a každý den ti nadávají. Řešit by se to mělo, takto by se k tobě nikdo choval neměl, není to dobře, jak se vůči tobě chovají. O tom, co se ti děje ve škole a z jakých důvodů to tak je by sis mohl promluvit s někým, kdo tvůj školní kolektiv zná. Třeba s třídním učitelem nebo školním psychologem. K odpovědi na to, co se ptáš jsou potřeba další podrobnosti ohledně toho, co se ve třídě děje. Určitě by bylo dobré vědět, za jakých okolností to začalo a třeba i něco víc o tvé povaze. Možná tu jsou další souvislosti, které nyní nevíme nebo ty sám si zatím neuvědomuješ. Pokud by jsi chtěl, můžeš se také ozvat na náš chat. Ten je anonymní a také zde najdeš možnost, jak o tom, co tě trápí podrobněji psát. Najdeš zde naše poradce a třeba ti to pomůže najít nějaké možné kroky, které je možné udělat aby ti bylo ve třídě lépe. A nemusel jsi zažívat to, co zažíváš. Náš chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Na své trápení nemusíš být sám. Jsou zde lidé, se kterými o tom můžeš mluvit a hledat společně řešení k úlevě. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Otevřeně píšeš o tom, co tě trápí. To je moc dobře, že to zde sdílíš a hledáš pro sebe pomoc. Píšeš o sobě, že jsi velký introvert. A nejspíš to je důvod, proč se druzí obrací proti tobě. Věřím ti, že tomu nerozumíš, proč to dělají, když jsi nikomu nic neudělala ani neudělala trapas. Určitě to není správné vůči tobě, není to dobré chování a dít by se to nemělo. Ve třídě, bohužel, se ale často nachází spolužáci, kteří z důvodu, že něčemu u druhého nerozumí nebo jim ten druhý přijde něčím jiný, tak na to reagují tím posmíváním či ponižováním. Doporučila bych ti aby sis o tom promluvila s třídní učitelkou či školním psychologem a svěřila se s tím, co se ti ve třídě děje. Nejlépe ti pomohou osoby, které tvůj školní kolektiv přímo znají. Měl by to být jejich úkol, pomáhat dětem ve škole i v podobných případech, jako je ten tvůj. K tomu, abychom ti tu mohli napsat lepší odpověď by bylo dobré znát víc podrobně tvou situaci a také víc něco o tvé povaze a chování ve třídě. Pokud budeš chtít, můžeš se obrátit na náš chat. Ten je anonymní a najdeš zde odborníky, kteří umí pomáhat dětem, i v těchto případech. Můžeš s nimi psát o čemkoliv, co potřebuješ a najít spolu s nimi případně kroky k tomu, aby se tvá situace zlepšila. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý všední den, od 13ti do 17.30 a v sobotu od 9ti do 13.30ti. Tak ti držím palce, abys brzy našla to, co teď nejvíc potřebuješ a co uleví v tvé situaci ve škole. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ poradně vztahově zamotanou situaci. Máš nejlepšího kamaráda, se kterým si rozumíte. Jste ale v partě ještě s druhým klukem, do kterého jsi zamilovaná. A nyní nevíš jak se máš k těmto klukům chovat, aby mezi vámi všemi nezačalo být napětí a mohli jste dál zůstat jedna parta. Důležité nyní je také to, zda-li je do tebe zamilovaný i ten druhý kluk, do kterého jsi zamilovaná. V tom případě je otázka, zda-li vůbec ti dva kluci budou schopní být dál v jedné partě, když se jim oběma líbí jedna holka. Vaše přátelství s tím nejlepším kamarádem bylo dosud spíš dětské kamarádství. Nyní, jak jste starší, tak se do vašich vztahů přidává i to, že se začínáte zajímat ty o kluky a on o holky. A je pravda, že to začíná být složitější a je možné, že to dětské přátelství díky tomu bude už natolik zamotané, že nebude moc dál pokračovat. Rozumím tomu, že bys ráda vaši partu v té podobě, jakou měla dosud, zachovala. Ale nejspíš se vaše vztahy nyní mění a je to tak přirozené, protože se měníte vy. Měníte se tím, že dospíváte. A je možné, že pokud přeskočí jiskra mezi tebou a tím novým klukem, a budete tzv. spolu, tak ani ty sama už nebudeš chtít trávit čas ve třech s dalších klukem. Nebo tvůj kamarád už nebude chtít být tím třetím a bude mu nepříjemné trávit čas společně s vámi, když bude vědět, že máte spolu vztah. Doporučuju ti aby sis sama ujasnila, co by sis přála. Přeješ si aby se i ten nový kluk zamiloval do tebe? Pak se asi budeš muset připravit na to, že ten dobrý kamarád to nevydrží a nebude vám ve třech už spolu dobře. Pokud ten nový kluk chce zůstat jenom kamarád a on city k tobě nechová, tak je možné, že zůstanete všichni dál kamarádi. Ale postupně budete navazovat vztahy s druhým pohlavím všichni. Ty, i ti dva kluci a to bude klást nové nároky na vaše dosavadní vztahy v této partě. Je to přirozený běh života a dospívání.
A pokud jde teď o toho tvého nejlepšího kamaráda. Tak bych ti doporučila si to s ním v klidu vysvětlit. Řekněte si, že jste kamarádi a takto to chcete udržet. Přátelství je také velmi hodnotné. A je dobré si o tom s tímto klukem promluvit, jestli chce dál v tom přátelství zůstat. A stejně tak si to v sobě ujasni ty a řekněte si to. Nemusíš na sebe brát zodpovědnost za to co se ve vaší partě děje. Máš právo na své city. A i ti dva kluci mají svoje city a prožívání a za to nejsi zodpovědná ty. Vaše vztahy vytváříte všichni tři. Doporučila bych ti otevřeně komunikovat, být upřímná k sobě i k oběma klukům. Užívejte si společné chvíle, pokud jsou ale připrav se na to, že se vaše vztahy nejspíš měnit budou. A má to tak být. Držím ti palce, aby sis našla v tom svou cestu a utvářela si vztahy takové, jaké si přeješ ty sama. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je dobře, že píšeš. Svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí tvoje nadváha a máš pocit, že tě kamarádi odmítají kvůli tomu. Ty sama své tělo vnímáš velmi negativně a máš dojem, že i druzí tě takto vidí a jsi kvůli tomu terčem posměchu. Začíná to ovlivňovat i tvůj vztah ke škole, bojíš se tam chodit, nerada chodíš ven, bojíš se sociálního kontaktu. To, jak vnímáme svou váhu a své tělo, je velmi subjektivní věc. Jsou lidé, kteří přestože mají nadváhu, tak to tzv. neřeší, vnímají sami sebe v pořádku a podobně tak vystupují vůči druhým, se vztahy nemají obtíže. A naopak mohou být lidé, kteří jsou hubení a mají pocit, že jejich tělo není v pořádku, protože je příliš hubené. Tělesná váha a to, jak své tělo vnímáš je úzce spojené s tím, jaký vztah máš sama k sobě. Jsou to spojené nádoby. Samozřejmě to, že se necítíš dobře, ve svém těle, nemáš ho ráda ovlivňuje to, jaký máš vztah sama k sobě. Ale je to i opačně. Tělo odráží tvůj vztah sama k sobě. A možná tady je pravý důvod, proč se ti nedaří dělat něco s tvou nadváhou i toho, proč vůbec vznikla. Psala jsi o tom, že jsi jako dítě jedla hodně sladkostí. To většinou odráží nějakou nespokojenost. Možná ses necítila dostatečně přijímaná, nedostávala jsi „emoční sladkost“ od svých nejbližších, prožívala si více napětí, pocit nepřijetí toho, kdo opravdu jsi, nepřijetí tebe jako dívky a podobně. Tělo pak reaguje tím, že potřebuje více sladkého, aby tyto nepříjemné pocity nějak utlumilo. To, jak píšeš, že se ti druzí hodně posmívají, vede to k tomu, že už ani nechceš chodit do třídy, bojíš se chodit ven, nemáš dobrou kamarádku, to je určitě moc nepříjemné a rozumím tomu, že se ti stále méně mezi vrstevníky chce chodit. A že pak vnímáš školu jako horor. Máš tendenci trávit volný čas zalezlá v posteli a celkově se skrývat před světem. Domnívám se, že původ těchto pocitů není ta nadváha, přestože je s tím úzce spojená. Možná tu je i něco dalšího, třeba tvoje velká nejistota, uzavřenost, nízká sebedůvěra, ze které pak pramení ta tendence kompenzovat napětí jídlem a tendence držet se stranou. Vnímám, že ti nejspíš není moc dobře a chápu, že se takto můžeš cítit. Je to opravdu velmi nepříjemné a může to být takový zamotaný kruh pocitů. Přijetí a otevřené kontakty s druhými by ti mohly pomoci najít správnou motivaci a energii k úpravě své váhy. Ale jak toho dostáhnout, když vnímáš, že ti nadváha brání v tom, abys kontakty s druhými měla. Moc bych ti doporučila začít právě u těch skrytějších kořenů tvého nepřijetí svého těla. Možná necítíš přijetí u rodičů nebo tu je nějaký sourozenec, který je přijímaný víc apod. To jsou domněnky, jaké bývají nejčastější psychické příčiny nadváhy u dětí. Možná tě rodiče naučili hodně jíst sladké, v rodině se hodně jí a je to takový zvyk v rodině. I to bývá časté. Doporučila bych ti si o tom s někým pořádně popovídat. Nejlépe s někým, kdo je mimo tvou rodinu a pomůže ti najít trochu odstup a nadhled k tomu, co se u vás v rodině děje a jaké máš s rodiči a sourozenci vztahy. Bylo by dobré si najít i dětského psychologa a s ním o tom promluvit. Pomohl by ti najít příčiny jak nadváhy, tak tvých obtíží ve vztazích s druhými a správnou motivaci k úpravě váhy. To by dalo věci do pohybu a mohla bys se svou situací dělat něco, co je v tvých rukách. To bývá velmi posilující a dává sílu k dalším krokům. Jako první krok může sloužit i případně chat, ten je anonymní a můžeš zde otevřeně a podrobně mluvit o všem, co tě trápí. Zde by si o tom s tebou někdo promluvil a mohli by jste společně najít další možné kroky k tomu, aby se tvá situace uvolnila a ty ses mohla cítit lépe. Můžeš použít i náš chat, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Mluvit je možné o všem, je otevřený každý den, od 13ti do 17.30 a v sobotu, dopoledne, od 9ti do 13ti. Tak se neboj a klidně se ozvi. Držím ti palce, abys brzy našla cestu k přijetí sebe sama a k lepšímu pocitu ze sebe. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

to nevadí, že píšeš do poradny opakovaně. Od toho tu poradna je, aby sem mohly děti psát o všem, co je trápí. Děkujeme za důvěru. Píšeš o tom, že tě mrzí a nejspíš i máš vztek kvůli tomu, že rodiče i babička mají jiný přístup k tobě a jiný ke tvé sestře - sestrám. Svěřuješ se s tím, že na ně hodně žárlíš a máš z toho úzkosti a další psychické problémy. Příchod mladších sourozenců do rodiny může opravdu znamenat pro starší děti zásadní změny v jejich vztahu s rodiči. A tvé pocity jsou pochopitelné a bohužel vůbec ne neobvyklé. Mnoho starších sourozenců vnímá, že se k nim rodiče chovají víc přísně, mají na ně větší nároky, méně jim toho dovolí či odpustí. Pozice nejstaršího dítěte v rodině může mít i svou těžkou stránku. Může mít ale i svoje výhody. Tyto děti jsou pak, když jsou starší, často mnohem odolnější, samostatnější a lépe si poradí se svým životem, vztahy než mladší sourozenci. I tvoje sestry pak mohou mít určité problémy s tím, že se budou cítit „pořád ty mladší a méně zkušené“. Ty zažíváš vše jako první - první jsi šla do školy, první půjdeš na střední školu, jsi první, kdo přichází do puberty, kdo se od rodičů víc osamostatňuje. První, komu se vztah s rodiči mění, s tím, jak začínáš dospívat. S tebou zažívají rodiče vše poprvé. A to víš, že se to tak trochu i musí učit, neví si často rady, jak se k tobě chovat. Jsi opravdu jiná než tvé mladší sestry. A to má i své dobré stránky. Měníš se fyzicky i psychicky a to bývá pro rodiče často velmi náročné. Možná proto tolik konfliktů, neporozumění, napětí. I ty máš nyní jiná očekávání a celkově i jiný přístup k rodičům, než jsi měla, když jsi byla menší. Jsi vůči rodičům víc kritická, víc vnímáš sebe sama, svůj odlišný názor a postoj. Potřebuješ i větší samostatnost a především to, aby tě rodiče respektovali. Mnohem víc než jak to bylo v mladším věku. Máš ale také víc svůj svět - kamarády, zájmy. Víc tě to může bavit i mimo svou rodinu.
Co by ti nyní ale mohlo trochu ulevit od tvého trápení. Můžeš zkusit si o tom s rodiči v nějakou klidnou chvíli promluvit. Počkej si na příležitost, kdy budete s mámou jen vy dvě samy a bude mezi vámi dobrá nálada. Zkus se jí s tím, bez hádky a výčitek, svěřit, že tě to mrzí, když mají jiný přístup k tobě a sestrám. Zkus se také víc zaměřit na to, co máš s rodiči společné, na chvíle, které prožíváš jako dobré, co se daří, kdy je vám spolu dobře. Můžeš si o tom promluvit také s někým dalším ve své rodině, ke komu máš důvěru. Třeba s dědou či babičkou. Hledej to, co tě posiluje, co ti pomáhá, co máš ty a nemají to tvé sestry. Je úplně pochopitelné, že máš na ně v tomto věku vztek. Je možné, že tím, jak budou starší, tak se k sobě budete víc přibližovat, protože i ony se budou rodičům vymezovat a osamostatňovat se, jako nyní ty. Pak budete třeba na jedné lodi „proti“ rodičům a sblížíte se. A nesrovnávej se s nimi. Každá jste jiná, každá máte své osobitost. Ony mají jinou pozici, ty máš jinou pozici, která má výhody i nevýhody. Zkus se na to podívat i z této stránky a zkus zaujmout víc odstup. Tak ti v tom držím palce, aby ti bylo brzy lépe. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

obracíš se na poradnu se svými dotazy ohledně návštěvy psychologa. Ano, máš pravdu naše poradna je také taková určitá psychologická pomoc dětem. A náš chat pro děti také. Ale rozumím tomu, že vidět psychologa na živo může být pro tebe děsivé a bojíš se, protože nevíš co očekávat. Tvoje pocity v této situaci jsou normální a dětský psycholog by měl umět ti s tím pomoci. Myslím si, že by ti pomoc mohl. A moc bych ti doporučila to zkusit. Pokud ti nebude sympatický, tak můžeš své návštěvy u něj zrušit. Nikdo tě nemůže do návštěv u psychologa nutit. Psycholog by tu měl být pro tebe, snažit se pochopit právě to, co prožíváš a vnímat, co tě trápí a co potřebuješ. Měl by ti pomoci tobě samé se lépe vyznat v tom, co se s tebou děje a najít společně s tebou možnosti, jak si s tím lépe poradit. Možná bude chtít mluvit i s tvou mámou. U dětí ve tvém věku je pořád důležitý i váš vztah a pokud se něco řeší u dítěte, tak by se do toho měl zapojit i jeho rodič. A jak to mámě říci? Máma ti to již sama navrhla a uvědomuje si, že bys nejspíš pomoc potřebovala. A tak bych ti doporučila pouze jí to odsouhlasit, že bys do toho šla. Nemusíš nic víc vysvětlovat a rozvádět. Rozumím tomu, že to může vzbuzovat mnoho různých pocitů, můžeš mít strach, co se objeví, jak s tebou bude psycholog jednat a podobně. Dětský psycholog by ale měl umět právě s tímto u dětí zacházet. Moc ti přeju abys našla pomoc, ke které budeš mít důvěru. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu tentokrát s tím, že nerozumíš chování jednoho kluka. Vyznala jsi své city vůči němu a on na to reagoval tím, že si tě zablokoval. Moje odpověď by se nyní odvíjela od toho, jaký vztah jsi s tímto klukem měla před tím, než jsi mu vyznala to, že se ti líbí. Zda-li to pro něj mohlo být překvapení, které nečekal nebo se mezi vámi už odehrávalo něco, co by mohly být vzájemné sympatie. Pokud už mezi vámi bylo přátelství a vřelejší vztah než běžně se spolužáky, tak bych ti doporučila se ho na to otevřeně zeptat. Je možné, že byl z toho zaskočený a nevěděl jak reagovat, tak si tě zablokoval. Kluci, kteří zatím nemají zkušenosti s citovými vztahy s dívkami to tak často mají. V podstatě to odráží jejich nejistotu, stud nebo strach, co to bude znamenat dál, tak raději „utečou“ tímto způsobem. Pokud máš možnost se s tímto klukem i nadále potkávat běžně ve škole nebo jinde, máte spolu i jiný kontakt než telefonický, tak se k němu chovej dál podobně jako jsi se chovala. Buďte i nadále kamarádi. Dej tomu nějaký čas a po nějaké době si tě třeba odblokuje sám nebo ho požádej, aby tě odblokoval.
A vlastně podobně tak to může být i v druhém případě. Pokud jste se spolu zatím příliš nebavili, neznáte se, pouze se potkáváte, tak i tehdy tomu dej čas. Nech to být. Je moc dobře, že jsi našla odvahu a své city jsi mu vyznala. Je to důležité i pro tebe. A prostě tak se to děje. Někdy jsou city opětované někdy ne. A opět, jak jsem již psala, tento kluk mohl tu svou nejistotu z toho, jak by měl teď nejlépe reagovat, řešil tím, že komunikaci s tebou raději zablokoval. Nejspíš má strach z dalších citů. A také z toho že se to někdo dozví. Prostě jsi to zkusila. To nijak nesnižuje hodnotu tvých upřímných citů. Je moc dobře, že si je dokážeš uvědomit a ukázat je. To, co udělal ten kluk, o kterém píšeš, je ve vašem věku velmi běžné, kluci (či holky) takto často reagují. Tak se neboj být i nadále upřímná a otevřená. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že jeden kluk poslal celé škole tvoje fotky, kde jsi ve spodním prádle. Rozumím tomu, že je to hodně nepříjemná a vážná situace. A určitě ti ukazuje abys byla příště s intimními fotkami hodně opatrná a dlouho s nimi vyčkávala, než je pošleš svému klukovi. Navíc, pokud mu je víc jak 15let, tak by se tím mohl i dopouštět trestného chování, pokud šíří tvoje intimní fotografie. Ale to nejspíš víš, to říkají i dětem ve škole, jak se chránit před zneužíváním sociálních sítí. Teď bych ti doporučila abys toho kluka požádala, jestli by mohl tvé fotografie přestat šířit a stáhnout je ze sítě, kde je uveřejnil. Zneužil tvou důvěru a to vůbec není dobré chování. Pokud je tedy možnost aby on ty fotografie zase sundal ze sítě, tak ať to udělá. Ukazuje to v podstatě i na něj, na jeho nefér jednání. A to mu určitě zkazí pověst i u dalších holek. A za druhé, to, co už škola viděla, bohužel nelze vzít zpět. Většinou to přejde s časem. Teď je to pro všechny nové, tak na to reagují. Postupně na to zapomenou a budou se věnovat zase něčemu jinému. A tobě i kamarádce moc doporučuju aby jste byly na sebe opatrné. Je to velice citlivá věc, která se může lehce zvrhnout právě v podobnou nepříjemnou záležitost. Pokud by toho bylo na tebe už hodně, můžeš také požádat o pomoc učitelku nebo školního psychologa. Tak ti držím palce, aby se to brzy uklidnilo a ty ses mohla ve škole opět cítit dobře. Poradce Centra Locika