Ahoj Anet,

K početí může dojít i bez pohlavního styku, a to při asistované reprodukci neboli „umělém oplodnění“. Při tomto zákroku je do těla ženy vpraveno embryo, které vzniká mimotělním oplodněním vajíčka spermií ve zkumavce, neboli, jak se odborně říká, „in vitro“ (doslova „ve skle“). Tímto způsobem může být žena přivedena do jiného stavu, aniž měla pohlavní styk.

Někteří dospívající lidé se obávají, že k početí by mohlo dojít i při kontaktu dívčiných vnějších pohlavních orgánů s ejakulátem neboli spermatem. To sice nelze zcela a beze zbytku vyloučit, nicméně takovýto způsob početí představuje spíše jakýsi „malý zázrak“, když vezmeme v úvahu, kolik vnitřních i vnějších podmínek by při něm muselo být splněno. I kdyby bylo sperma po celou dobu v dostatečně vlhkém a teplém prostředí (mimo lidské tělo se totiž sperma velmi rychle vysušuje, v důsledku čehož spermie hynou) a i kdyby nějakým způsobem proniklo až do pochvy a odtud dále do dělohy, není jisté, zda by vůbec došlo k jeho spojení se zralým vajíčkem. Ostatně mnohé páry se o početí pokoušejí úmyslně a opakovaně, ale nedaří se jim.

Například historky o tom, že dívka otěhotněla poté, co se vykoupala ve vaně, do které předtím ejakuloval její bratr, jsou z vědeckého hlediska nesmyslné. K úspěšnému oplodnění je zapotřebí koncentrace spermií v ejakulátu minimálně 50 milionů na 1 mililitr, čehož lze ve vaně plné vody dosáhnout dost těžko. Podobně i historky o tom, jak se dívka utírala do ručníku, do kterého někdo předtím ejakuloval, v důsledku čehož přišla do jiného stavu, patří spíše do říše fantazie.
Určité riziko nechtěného početí by snad mohlo nastat při některých nekoitálních aktivitách, konkrétně při ejakulaci partnera na tělo partnerky, přesněji řečeno přímo na povrch jejích vnějších pohlavních orgánů, odkud by ejakulát přece jen mohl proniknout do dalších částí pohlavního ústrojí, nicméně ani v takovém případě by riziko nechtěného početí nebylo nijak zvlášť vysoké (každopádně by bylo nižší, než při klasickém vaginálním pohlavním styku).

Ahoj holko,

Jak správně uvádíš, menstruační cyklus bává zpočátku nepravidelný. Během prvních dvou let menstruačního věku, který se počítá od menarché neboli první menstruace, je nepravidelných až 50% cyklů. Za pravidelný se považuje cyklus trvající 3 až 5 týdnů, tj. 21 až 35 dnů. Pokud se menstruace nedostaví déle než po pěti týdnech, jednalo by se o poruchu zvanou amenorea – ovšem pouze v případě, že už bys byla dospělá žena. U dospívající dívky však nelze vynechání jednoho či více cyklů považovat za projev této poruchy.
Také délka tzv. deskvamační fáze menstruačního cyklu, během níž dochází ke krvácení, je u Tebe normální. probíhala-li od 24. února do 1. března, činila její délka 6 dnů (únor má 28 dnů), přičemž za normální se považuje rozsah 1 až 7 dní.
Pokud cítíš, že s menstruací u Tebe něco není v pořádku, pomůže Ti zásada „třikrát příliš“. Podle této zásady problém nastává, když:

1. menstruace se dostavuje příliš často = dříve než po uplynutí 3 týdnů neboli 21 dnů,
2. krvácení trvá příliš dlouho = déle než 7 dnů,
3. krvácení je příliš silné = více než 1 mililitr krve na 1 kg tělesné hmotnosti za 1 den.

Třetí z uvedených „příliš“ se někdy obtížně posuzuje, jakýmsi hrubým vodítkem může být počet spotřebovaných vložek (více než 7 za den). V ostatních případech, tedy není-li krvácení příliš časté, příliš dlouhé nebo příliš silné, se není třeba znepokojovat.

Ahoj holko,

Nejprve odpovím na Tvoji třetí otázku, protože ta je vlastně základem Tvých současných potíží. Léčba ortézou, v Tvém případě korzetem, slouží k udržení rovnovážného postavení trupu a k zabránění dalšímu zakřivování páteře. Zpravidla se tato léčba volí při středně závažné deformitě páteře (v méně závažných případech postačí rehabilitace, naopak závažnější případy se léčí chirurgicky, tedy sérií několika náročných operací). Aniž bych Tě tedy chtěl chlácholit nějakým planým utěšováním, nošení korzetu ještě není tím nejhorším, co Tě mohlo potkat. V nejzávažnějších případech deformity páteře se provádí ne jedna, ale hned několik operací (nejčastěji 2 až 3), přičemž každá z nich si vyžaduje přibližně měsíc hospitalizace a 5 až 6 měsíců rekonvalescence. Naopak nošení korzetu, jakkoliv může člověka omezovat v určitých činnostech (například ve sportu), nepředstavuje zásah do lidského těla se všemi nežádoucími projevy a zdravotními riziky.
Konzervativní léčba (tedy pomocí ortézy) začíná zhotovením samotného korzetu. Ten se obvykle vyrábí na míru, takže ze všeho nejprve se zhotovuje odlitek trupu ze speciální hmoty, podle kterého se korzet zhotoví. To není nijak bolestivé, pouze budeš muset několik minut vydržet v klidu, než ortoped obalí Tvůj trup jakousi „plastelínou“, aby získal „otisk“ Tvého trupu. Podle něj se potom nechá vyrobit korzet.
O korzetech se v odborné literatuře píše, že „většinou jsou dětmi dobře tolerovány“. Samozřejmě, že každý může na nošení korzetu reagovat jinak. To, co jednomu nevadí, může druhého obtěžovat. Většina pacientů si na korzet postupně zvykne a vzhledem ke každodennímu nošení jej časem přestává vnímat (podobně jako lidé s brýlemi postupně přestávají tolik vnímat, že je mají na nose). Ve většině případů se korzet nosí v režimu 23 hodin denně, přičemž se sundává na 1 hodinu, která je určena na hygienu (umytí) a ošetření pokožky pod korzetem, případně na cvičení, pokud je předepsáno. Korzet se nasazuje většinou až do ukončení růstu, což je u dívek zpravidla kolem 16 let věku, u chlapců o 1 až 2 roky později (pro tebe je to alespoň nějaká „výhoda“, protože kdybys byla chlapec, zřejmě bys musela korzet nosit déle).
Nejnáročnější pro tebe nejspíš budou první dny a týdny v korzetu, nicméně příklady z praxe ukazují, že čím déle člověk korzet používá, tím méně mu vadí. Pokud se dostavují nějaké nepříjemné a „divné“ pocity, zpravidla to naopak bývá po dokončení léčby, kdy mladý člověk, který byl zvyklý denně používat korzet třeba po dobu několika let, najednou postrádá oporu trupu, kterou korzet poskytuje. Nicméně i na překonání těchto obtíží existuje speciální cvičení, díky němuž si mladý člověk postupně vytvoří jakýsi „svalový korzet“.
Nyní alespoň stručně k dalším otázkám. Klasická školní tělesná výchova je během léčby korzetem v podstatě vyloučena. Pokud máš ráda pohyb a cvičení, měla by ses u lékaře informovat o možnostech speciální léčebné tělesné výchovy (LTV), která spočívá v provádění určitých sestav cviků. Nejspíš se od ošetřujícího lékaře Ti dostane i poučení ohledně vykonávání rehabilitačních cviků během oné jedné hodiny denně, na kterou se korzet odkládá.
Pokud jde o „zhoršení postavy“, určité riziko nadváhy z důvodu snížené možnosti pohybových aktivit zde sice existuje, nicméně k tomu, abys „neztloustla“, ještě nemusíš běhat nebo vykonávat jiné fyzicky náročné aktivity. Mělo by stačit, když Tvůj energetický příjem bude odpovídat poněkud sníženému energetickému výdeji. Štíhlou postavu si můžeš udržet dodržováním určitých stravovacích návyků – tím ovšem nemám na mysli hladovění nebo nedostatek potravy, ale volbu takových potravin, po kterých se netloustne (například konzumace tmavého pečiva místo světlého neboli „bílého“, omezení smažených a vůbec tučných pokrmů a podobně).
Pokud jde o školu v přírodě, na kterou pojedeš ještě dříve, než dostaneš korzet, zřejmě bude záležet na přístupu učitelky či vychovatelky, jaké aktivity Ti nakonec dovolí. Pokud je učitelka přísná a odmítá s žáky o čemkoliv diskutovat, raději bys jí snad ani neměla různými prosbami či vysvětlováním dopřávat ten vítězoslavný pocit, že Ti může něco odmítnout dovolit. Bohužel, řada učitelů si zřejmě volí svoje povolání proto, aby si nad někým mohli dokazovat svoji mocenskou převahu, a před osobností s takovýmto založením snad ani nemá smysl se ponižovat marnými prosbami a žádostmi. Nicméně pokud jde o běh, v tomto směru by ses měla šetřit ve vlastním zájmu, protože při běhu člověk silněji dopadá na končetiny, což vyvolává otřesy celého těla, které páteři s deformitou (tedy i skoliózou) rozhodně neprospívají. Obavy ohledně vyloučení z kolektivu jsou možná předčasné, protože běhání jistě není jedinou kolektivní aktivitou, které se lze na akcích typu škol v přírodě věnovat. Pokud si nechceš připadat izolovaná, snaž se co nejvíce zapojit do veškerých činností, které nejsou spojeny výslovně s fyzickou námahou či sportovními výkony. Mohou to být například různé hry v místnosti, společenské hry, společný zpěv, zkrátka cokoliv, při čem se nemusí běhat.
Určité obavy z reakce okolí na to, až budeš nosit korzet, jsou na jednu stranu pochopitelné, protože někteří dospívající lidé dovedou být krutí k vrstevníkům, které postihlo nějaké „neštěstí“. Pokud by se Ti však někdo například posmíval kvůli tomu, že nosíš korzet, měl by se dotyčný člověk nejprve zamyslet nad tím, jak by se cítil, kdyby sám a bez vlastního zavinění musel nosit pevný krunýř, který by mu bránil v běhání či jiných náročnějších formách pohybových aktivit. Jestliže se Ti někdo bude smát kvůli korzetu, bylo by to něco podobného, jako kdyby se smál člověku na vozíku nebo s bílou holí. Takový člověk to s tebou rozhodně nemyslí dobře, jenom si snaží dokázat vlastní „hodnotu“ tím, že se někomu posmívá. To je ubohé, a tudíž je velmi pravděpodobné, že takový posměváček by se brzy stal předmětem opovržení ostatních, tedy alespoň těch spolužáků nebo spolužaček, kteří mají dost rozumu a citu na to, aby si uvědomovali, že posmívat se člověku s nějakým zdravotním omezením je něco ošklivého a morálně závadného.
Pokud jde o sportovní aktivity, ty se s největší pravděpodobností budou muset omezit na rehabilitační cviky, případně na výše zmíněnou LTV, pokud ji lékař doporučí. Možná, že pro začátek by ses mohla pokusit adaptovat (přizpůsobit) z běhu na chůzi. Pokud chceš běhat (samozřejmě mimo školní tělesnou výchovu a do doby, než dostaneš ortézu), snaž se postupně zpomalovat tempo a přecházet z běhu do chůze. Tím si zvykneš nahradit běh chůzí, protože na procházky můžeš chodit i s korzetem.
Oproti těm svým vrstevníkům, kteří také musí nebo budou muset nosit korzet, máš nevýhodu v tom, že jsi zvyklá sportovat, a že Ti sport bude velmi chybět. Většina lékařů, rodičů či jiných osob z okolí se v takových případech snaží dospívajícímu vysvětlit, že musí být trpělivý, a že svoje cíle (třeba dosažení určitých sportovních výkonů) může odložit na „pozdější dobu“, což v konkrétních případech znamená třeba i několik let. Problém je v tom, že pro naprostou většinu dospívajících je důležité to, co je teď, zatímco vzdálená budoucnost (a dokonce i jen jeden jediný rok je pro dospívajícího člověka už hodně dlouhá doba...) leží jaksi mimo zorné pole jejich zájmu. Nejde tedy o to, aby ses za každou cenu upínala k nějaké vzdálené budoucnosti, kdy „si budeš moci dělat, co budeš chtít“, ale spíše o to, jak bys mohla co nejlépe využít svoje aktuální možnosti (například postupné nahrazení běhu procházkami, jak jsem naznačil výše).
Jakkoliv je to nespravedlivé, řada lidí (včetně dětí a dospívajících) se bez vlastního zavinění dostává do situací, které jejich dosavadní život „obrací naruby“. Může to být v důsledku úrazu při autonehodě, při objevení nějakého závažného onemocnění, ale také při výskytu vady či deformity, která vyžaduje dlouhodobou léčbu spojenou s určitými omezeními. Někdy může být velmi obtížné se s takovou „křivdou osudu“ vyrovnat, aniž by to zanechalo stopy na duševním zdraví člověka. Proto bych Tě ještě chtěl na závěr odpovědi poprosit, aby ses v případě, že si nebudeš vědět rady se svými obavami, steskem či podobnými nepříjemnými pocity, nestyděla obrátit na specialistu, který Ti může pomoci, ať už by to byl psychologický poradce, nebo lékař s atestací v oboru psychiatrie. Není žádná ostuda, když člověk potřebuje pomoc (nebo si alespoň s někým promluvit o problému). Nikdo není povinen sám a bez pomoci nést celou tíhu osudu jen na svých bedrech. A pokud bys narazila na někoho, kdo Tvoje problémy nepochopí, nebo je bude bagatelizovat (tedy zlehčovat), neváhej se obrátit na jiného specialistu, který pro Tebe bude mít více pochopení.

Ahoj kluku,

První výron semene neboli ejakulace se dostavuje nejčastěji ve věku 12 až 14 let, avšak normální je i širší rozmezí 11 až 15 let. Důvod ke znepokojení nastává v případě, že se první ejakulace nedostaví ani po dovršení patnáctého roku věku. V takovém případě by se mohlo jednat o projev poruchy činnosti endokrinních žláz. Pokud by se tedy první ejakulace nedostavila ani po dosažení 15 let, bylo by vhodné požádat praktického lékaře o vystavení poukazu na vyšetření na endokrinologii.
Pokud jde o orgasmus neboli pohlavní vyvrcholení, schopnost jeho dosažení není vázána na tvorbu ejakulátu ani na schopnost dosažení ejakulace. Řada chlapců i dívek dosahuje orgasmu již v dětství před pubertou (například J. Bancroft v publikaci Sexual development in childhood vydané v roce 2003 uvádí, že průměrný věk dosažení prvního orgasmu činí u chlapců 9 let a u dívek dokonce 8 let).

Ahoj holko,

Při silném výtoku je samozřejmě nutné udržovat pohlavní orgány a jejich okolí v suchu a v čistotě, k čemuž mohou nejlépe posloužit buď zmíněné intimky, nebo i slabší menstruační vložky. Jako dospívající dívka máš plné právo svoje rodiče o zakoupení těchto hygienických pomůcek požádat, protože rodiče jsou přece povinni o Tebe pečovat. Na druhou stranu je pochopitelné, že se o určitých osobních záležitostech stydíš hovořit.
Samozřejmě, že by sis vložky mohla kupovat i sama, což závisí na Tvých finančních možnostech. Za menší balení (10 ks) levnějších vložek bys zaplatila okolo 30,- Kč, ovšem při silnějším výtoku je třeba počítat se spotřebou nejméně 3 až 4, někdy až 7 kusů na den. Otázkou je, zda překonání ostychu hovořit o intimních záležitostech s někým z rodičů je pro Tebe tak velkým problémem, že bys kvůli němu byla ochotna každý měsíc utratit několik desítek korun.
Určitou alternativou by byla častá výměna spodního prádla za čisté, a to několikrát denně. Rozhodně bys neměla chodit ve vlhkém, nebo dokonce mokrém spodním prádle, a to ani doma, ani mimo domov. Jinak hrozí, že se dříve či později dostaví nepříjemné kožní onemocnění (dermatitida), případně zánětlivé onemocnění dívčích vnějších pohlavních orgánů (vulvitida). A vysvětlování takovýchto obtíží rodičům by zřejmě představovalo mnohem „trapnější“ situaci, než pouhá žádost či prosba o zakoupení hygienických potřeb (vložek).
Je naprosto pochopitelné, že o určitých osobních záležitostech není snadné mluvit, a to ani s nejbližšími rodinnými příslušníky (a někdy právě s nimi). Na druhou stranu to, že se u Tebe ve Tvém věku dostavuje výtok, je něco naprosto normálního, co by měl každý rozumně uvažující dospělý člověk (a tím spíše rodiče) pochopit. Pokud se tedy stydíš, měla by sis především opakovat, že 1) je naprosto normální, že máš výtok, 2) není to nějaká Tvoje „chyba“, vina nebo nedostatek, 3) máš právo na to, aby Ti rodiče koupili hygienické pomůcky, které potřebuješ pro svoji osobní hygienu, podobně jako máš právo na to, aby Ti kupovali jídlo, oblečení a jiné nezbytné věci. A když chceš maminku poprosit, aby Ti koupila něco k jídlu nebo k pití, nebo třeba balíček kapesníků nebo pastu na zuby, tak Ti jistě také nepřipadá nic „divného“ na tom, že žádáš o něco, co slouží k uspokojení Tvých přirozených potřeb a k péči o Tvoje zdraví a hygienu.

Ahoj holko,

Tvoje rozhodnutí považuji za rozumné, protože zavádění cizích těles (předmětů) do pochvy je téměř vždy spojeno s rizikem infekce, případně i poranění. Navíc kalíšek (a svým způsobem i tampon) může dívku „svádět“ k tomu, aby jej ponechávala v těle déle, než je ze zdravotního hlediska vhodné, protože je to pohodlnější, než jej opakovaně vyjímat z těla a opět zavádět do těla.
Pokud jde o tampony, také ty představují cizí těleso, jehož zavedení není prosto určitých rizik, zejména pokud se jedná o tampon s tzv. aplikátorem, což je plastová trubička, která je v koncové části (té, kterou se zavádí do těla) nastřižena do tvaru křížku. Právě ostré konce tohoto nastřižení mohou v těle způsobit poranění (byl zaznamenán případ, kdy ostrá část aplikátoru způsobila čtrnáctileté dívce poranění, které si vyžádalo lékařské ošetření). Tampony bez aplikátoru se možná zpočátku obtížněji zavádí, zato jsou však bezpečnější.
Samotný tampon se zavádí do tvoru v hymenu (neboli v „panenské bláně“). Nezáleží pouze na velikosti otvoru, nýbrž i na pružnosti hymenu. Problémem tedy nebývá ani tak příliš malý otvor v hymenu, jako spíše nízká pružnost této „blány“.
Avšak nejvíce ze všeho záleží na tom, v jaké době si dívka tampon zavádí. Především není vhodné si tampon „cvičně“ zavádět v období mezi dvěma menstruacemi, tedy v té fázi menstruačního cyklu, kdy je pochva úzká a relativně suchá. Dokonce i pouhý „nácvik“ zavádění tamponu je nejvhodnější provádět nejdříve 3 až 4 dny před očekávaným termínem menstruace, i když je jasné, že u dospívajících dívek nemusí být cyklus zcela pravidelný. Nicméně právě během 3 až 4 dnů před menstruací a dále v jejím průběhu jsou pohlavní orgány nejlépe „připraveny“ přijmout nějaké cizí těleso.
Dále je důležité, aby ses před zavedením tamponu dostatečně uvolnila. Úspěch jeho zavedení totiž do značné míry závisí na uvolnění svalstva v oblasti tzv. malé pánve. K uvolnění svalů může posloužit i sedací koupel v teplé vodě. Dále je třeba si najít takovou tělesnou polohu, ve které se tampon snadněji zavádí. Obecně platí, že pochva je v těle uložena pod úhlem okolo 45° (a to směrem vzhůru, jak si můžeš prohlédnout na různých anatomických kresbách), nicméně je třeba počítat s různými individuálními anatomickými zvláštnostmi. Rovněž je důležité, aby při zavádění tamponu byly pohlavní orgány snadno přístupné, a přitom nedocházelo k napínání svalů v určité části malé pánve. Je obtížné takovou vhodnou polohu přesněji popsat, navíc každé dívce může vzhledem k individuální tělesné stavbě vyhovovat něco jiného. Záleží tedy především na Tobě, aby sis našla takovou tělesnou polohu, ve které se Ti tampon bude snadno zavádět.
Pokud jde o bolest po zavedení tamponu, ta je způsobena tím, že tampon je zpočátku tvrdý (to ostatně umožňuje jeho zavedení do těla, protože měkký, nasáklý tampon by se do těla zaváděl dost těžko). Teprve uvnitř pochvy tampon postupně „změkne“, a to tím, že do sebe nasaje tekutiny, které se tvoří v pohlavních orgánech. U dospívajících dívek je však třeba počítat s tím, že objem těchto poševních tekutin je zpravidla nižší, než u dospělých žen (dívčí tělo jich zkrátka „vyrábí“ méně, než tělo dospělé ženy). Proto u dívky může trvat delší dobu, třeba i několik desítek minut, než tampon zvlhne a změkne. Pak už v těle většinou netlačí a dívka jej postupně přestává cítit.
Kromě toho je důležité, aby nebyla překročena určitá doba pro nošení jednoho tamponu. U dospělé ženy to může být 3 až 6 hodin, avšak u dospívající dívky by měl být interval pro výměnu tamponu pokud možno kratší, zhruba 2 až 4 hodiny (což je maximum). Jednotliví odborníci mohou mít na používání tamponů různé názory, někteří jej doporučují, jiní nikoliv, avšak vždy záleží především na tom, jak používání tamponů snáší nebo nesnáší samotná dívka. Pokud však tampon používáš, je důležitá jeho pravidelná výměna, aby nedocházelo k retenci (zadržování) menstruační krve uvnitř pohlavních orgánů. V ideálním případě by měla menstruační krev volně vycházet z těla, čemuž však tampony (stejně jako kalíšky) brání.
Jinak pokud hledáš nějakou alternativu k nošení menstruačních vložek, mohu Ti doporučit ještě jeden z nejnovějších druhů hygienických pomůcek, a to menstruační kalhotky. Vypadají jako obyčejné kalhotky, ale mají speciální vlastnosti, díky nimž plně nahrazují vložky. Mnoha ženám či dívkám připadá jejich nošení „nehygienické“, avšak tyto kalhotky lze prát, a to i opakovaně. Tudíž se jedná o hygienickou pomůcku, která má řadu předností – je účinná, přitom nevyžaduje nijak složité „zacházení“, a přitom je dostatečně hygienická. V nejnovější době se dokonce začaly vyrábět a prodávat i menstruační plavky, které umožňují hygienický pobyt ve vodě během menstruace (právě plavání je důvodem, proč některé dívky uvažují o používání tamponu, i když jinak používají vložky).
Pokud jde o obtíže s polykáním prášků, ty mohou být způsobeny buď nějakou mechanickou překážkou (bariérou), nebo se může jednat o problém psychický, respektive neuropsychický. Někteří lidé mají zkrátka jakýsi psychický „blok“, který jim brání v polykání pilulek. V lehčích případech takovéto „poruchy polykání“ lze vyzkoušet polykání prášků s jídlem (kdy se pilulka v ústech „obalí“ jídlem), v závažnějších případech by bylo třeba vyhledat lékařskou pomoc. Nicméně vzhledem k Tvému věku nepovažuji hormonální antikoncepci za vhodný způsob, jak zabránit menstruaci. Než dívka začne takovéto „prášky“ užívat, měla by mít plně vyvinutý menstruační cyklus, což v Tvém věku ještě nelze očekávat. Předčasné nasazení hormonální antikoncepce pak rozhodně nepřispívá k normálnímu a přirozenému vývoji dospívajícího organismu, ba právě naopak. Pokud nechceš „zažít menstruaci ve vodě“, jak píšeš, doporučuji buď menstruační plavky, nebo tampon, pokud Ti jeho zavádění a „nošení“ nebude způsobovat žádné obtíže.

Ahoj holko,

Podle toho, co popisuješ, spočívá Tvůj problém v rozostřeném vidění, někdy provázeném točením hlavy. Jedná se o velmi obecné příznaky, které by mohly být projevem celé řady poruch či onemocnění, nicméně s největší pravděpodobností by se mohlo jednat buď o projev hypotenze neboli nízkého krevního tlaku (což je pravděpodobnější), nebo o poruchu vestibulárního aparátu neboli ústrojí rovnováhy v kombinaci s nastupující vadou zraku (což je méně pravděpodobná kombinace, i když ji nelze zcela vyloučit).
Každý problém je o to větší, když je okolím nepochopen. Možná, že rodiče nevěnovali Tvému sdělení dostatečnou pozornost, sami u Tebe nepozorovali žádné nápadné změny, a proto možná ani nepochopili, že s Tebou něco není v pořádku. Možná, že popis „točení hlavy a rozostřené vidění“ by pro ně byl snáze pochopitelný.
V každém případě by bylo vhodné, kdyby sis nejprve nechala změřit krevní tlak. Pokud by se prokázalo, že netrpíš výše zmíněnou hypotenzí, doporučoval bych ještě vyšetření na neurologii (pro vyloučení případné poruchy ústrojí rovnováhy a pohybu), případně vyšetření zraku (pro vyloučení oční vady).

Ahoj kluku,

1) Uvedená četnost vykonávání masturbace je v Tvém věku normální. V období dospívání nastává výrazný nárůst úrovně hladiny pohlavních hormonů v krvi, což se projevuje mimo jiné i zvýšením sexuální potřeby. Přitom masturbace představuje nejsnazší, nejpřirozenější a také nejbezpečnější způsob, jímž může dospívající člověk svoji sexuální potřebu uspokojit. Proto je normální, když dospívající člověk vykonává masturbaci denně, případně i více než jen jednou denně. Žádná „horní hranice“ není stanovena.

2) Prudkost či intenzita ejakulace (neboli výronu semene) závisí především na síle svalstva v oblasti tzv. malé pánve. Ejakulace je totiž umožněna rytmickým stahováním a uvolňováním určitých svalů v pánevní oblasti. U mladších chlapců jsou tyto svaly zpravidla menší a slabší, než u starších chlapců nebo u dospělých mužů, a proto i výron semene u nich nemusí být tak prudký. Někdy takový mladý chlapec očekává, že ejakulát z jeho těla doslovy „vystřelí“, a potom je zklamaný, když ejakulát „jenom vyteče“. Nicméně s každou další ejakulací se svalstvo v oblasti malé pánve posiluje, a tudíž je spíše jen otázkou času, kdy bude výron semene prudší či intenzivnější.

3) „Špatný pocit“ může být do jisté míry způsoben i únavou, která se dostavuje po dosažení orgasmu a ejakulace. Důvodem je, že po dosažení orgasmu se do krve uvolňuje větší množství hormonu zvaného prolaktin, který má tlumivé účinky. Příroda to tak zařídila, aby člověka (nebo jiného živočicha) „donutila“ k tomu, aby si po fyzicky náročném výkonu alespoň na chvíli odpočinul, než se opět začne věnovat nějaké jiné fyzicky náročné aktivitě.

Jindy si dospívající člověk dělá výčitky kvůli tomu, že vůbec masturboval. Takové výčitky ale rozhodně nejsou na místě. Masturbace je způsob, jak uspokojit určitou, biologicky danou potřebu. Dělat si výčitky kvůli masturbaci by tedy bylo totéž, jako kdyby sis měl vyčítat, že například jíš, spíš, dýcháš nebo se pohybuješ. Lidské tělo zkrátka funguje tak, jak funguje.

Pokud jde o masturbaci, rozhodně nedoporučuji nějaké její zásadní omezování. Výsledkem takového omezování by mohla být frustrace a s ní spojené psychické obtíže. Masturbace totiž slouží mimo jiné i k uvolnění psychického napětí (neboli tenze), jehož hromadění by mohlo narušit duševní zdraví jedince. Navíc je vědecky prokázáno, že pravidelná masturbace s dosažením ejakulace působí jako prevence (předcházení) nádorových onemocnění předstojné žlázy neboli prostaty. U mužů, kteří v období dospívání často a pravidelně masturbovali (a ejakulace dosahovali minimálně pětkrát týdně nebo častěji), je riziko výskytu rakoviny prostaty až dvaapůlkrát nižší, než u těch, kteří masturbovali méně často.

Vykonávání masturbace je tudíž nejen normální a přirozená, ale také zdraví prospěšná činnost. Pokud se tedy po vykonání masturbace „cítíš špatně“ nebo máš výčitky kvůli tomu, že jsi masturboval, měl by ses naopak pochválit za to, že jsi udělal něco pro svoje tělesné i duševní zdraví. Jediné omezení spočívá v tom, že masturbace je intimní (tj. vysoce důvěrná) aktivita, kterou je třeba vykonávat v soukromí.

Ahoj kluku,

Podle popisu se nejspíš jedná o projev tzv. aftózní stomatitidy, což je výskyt drobných vřídků (pupínků, boláků) v ústech. Může se vyskytovat téměř kdekoliv v ústní dutině, nejčastěji na vnitřní straně rtů, nebo, jako u Tebe, na jazyku. Jedná se v podstatě o přehnaně silnou imunitní reakci na přítomnost určitých mikroorganismů (bakterií, virů) v dutině ústní. Většinou bývají poměrně malé, někdy se však rozšiřují do stran. Zpravidla jsou bíle zbarvené, případně bezbarvé, někdy mají načervenalé ohraničení. Drobné afty (1. pád čísla jednotného je afta, nikoli „aft“, jak se někteří lidé mylně domnívají) mohou mít kuželovitý tvar, větší bývají zaoblené.
Lidské tělo může na výskyt mikroorganismů v dutině ústní reagovat s různou intenzitou. Zřejmě patříš k lidem, u nichž je imunitní reakce zvláště silná. Rozlišujeme tři formy aftózní stomatitidy, přičemž lehká forma se hojí 1 až 2 týdny, středně těžká forma 4 až 6 týdnů a nejtěžší forma, při níž je zasažena velká část dutiny ústní, zpravidla vyžaduje léčbu. Pokud se Ti afty tvoří „docela na dlouho“, mohlo by se jednat o středně těžkou aftózní stomatitidu, případně na rozmezí lehké a středně těžké.
Když už se boláky vytvoří, možnost jejich léčby je omezená. Dříve se hojně doporučovalo jejich potírání tzv. genciánovou violetí, kterou lze zakoupit v lékárně (stačí říct, že chceš „violeť“). Při aplikaci většího množství však tato tekutina proniká do trávicího ústrojí a u citlivějších jedinců může způsobovat nevolnost. Přitom výsledky nebývají nijak závratné, aplikace violeti může přinést krátkou úlevu, nicméně dobu hojení nijak zvlášť nezkracuje.
Důležitá je spíše prevence, zejména pokud se u Tebe podobné obtíže vyskytují často či trvají dlouhou dobu. Například můžeš používat ústní vodu pro výplach dutiny ústní, ovšem dbej na to, abys vodu nepolykal, čímž by sis mohl způsobit zažívací obtíže.

Ahoj holko,

Tělesná hmotnost 55 kg je u dívek Tvého věku sice nadprůměrná, ale stále ještě normální. Výška 150 cm je mírně nadprůměrná (průměrná tělesná výška jedenáctileté dívky je 148 cm). Důležitý je poměr mezi tělesnou výškou a hmotností, který je vyjádřen tzv. indexem tělesné hmotnosti. Hodnota tohoto indexu u Tebe činí 24,4. Jedná se o nadváhu, která u dívek ve věku jedenácti let začíná na hodnotě 23,25. Abys dosáhla normální váhy, měla by Tvoje tělesná hmotnost při Tvém věku (11 let), pohlaví (dívka) a tělesné výšce (150 cm) činit nejvýše 52,3 kg. Vzhledem k tomu, že vážíš 55 kg, by Ti v současné době k dosažení normální váhy stačilo zhubnout 2,7 kg (tedy necelé 3 kilogramy). To může vypadat jako snadný úkol, ale hubnutí by nemělo být příliš rychlé a prudké, jinak hrozí tzv. „jojo efekt“, kdy se rychle „shozená“ kila stejně tak rychle vracejí zpět.

V dotazu píšeš, že jíš „docela málo“. Záleží však především na tom, co jíš. Rozhodně bys neměla hladovět nebo snižovat denní příjem potravy. Jíst bys měla pokud možno pravidelně, což znamená, že celkové množství potravy, kterou denně sníš, by měla být rozdělena alespoň do pěti jídel (snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina, večeře). Naopak nejhorší kombinací je celodenní hladovění + večerní přejídání. Z konkrétních potravin by ses měla vyhýbat zejména „bílému“ pečivu, tedy světlému pečivu z pšeničné mouky (bílé housky, rohlíky, veka, světlý toastový chléb). To lze nahradit pečivem tmavým (z žitné mouky – dalamánky, tmavý chléb a podobně). Pokrmy by neměly být příliš tučné, což hrozí zejména u jídel smažených. Pokud máš hlad, dobře Tě zasytí zelenina (některé druhy obsahují až 90% vody), případně méně sladké druhy ovoce. Dodržuj pitný režim. Při hmotnosti 55 kg bys měla vypít nejméně 2 200 mililitrů (= 2,2 litru) tekutin denně, raději o něco více.

Úpravu jídelníčku je vhodné kombinovat s přiměřeným tělesným pohybem. Nejlepší jsou tzv. komplexní pohybové aktivity, při nichž se do pohybu zapojuje „celé tělo“. Jedná se především o plavání, jízdu na kole, a většinu zimních sportů. Pokud bys chtěla běhat, měla by sis zajistit vhodnou běžeckou obuv (nikoliv obyčejné „plátěnky“ nebo „tenisky“) a neměla bys běhat na příliš tvrdém povrchu (beton, dlažba a podobně). Jinak budou Tvé klouby vystaveny nadměrným otřesům, což může vést k jejich poškození. naproti tomu při plavání nejsou klouby vystavovány žádným otřesům, a to při srovnatelném energetickém výdeji (samozřejmě záleží i na tempu plavání a na zvoleném plaveckém stylu).

Stává se, že dospívající lidé nejsou spokojeni se svojí postavou či celkovým vzhledem, i když ve skutečnosti mohou být docela hezcí. Důležité je, abys na sebe nepohlížela přehnaně kriticky. Je dobře, že si uvědomuješ, že nadváha je problém. Jinak bys ale na sobě neměla jen hledat nedostatky. Nikdo není povinen vypadat „naprosto dokonale“, třeba jako nějaký populární filmový herec nebo herečka, nebo jako vrcholový sportovec či sportovkyně.
Navíc v období dospívání, jímž právě procházíš, může docházet k dočasnému ukládání většího množství tuku, který si tělo šetří jako energetickou zásobu, protože proces tělesného dospívání je energeticky velmi náročný. Kromě toho je třeba počítat s tím, že během puberty dochází a ještě bude docházet k formování „ženského“ typu postavy, je tedy třeba počítat se zvýšeným ukládáním tuku na určitých částech těla, jako jsou například boky, hýždě nebo hrudník. Důležité je, abys dovedla svoji postavu přijímat v jejích proměnách.

Také je dobré přemýšlet o důvodech, proč vlastně chceš zhubnout. Dobrou motivací je Tvoje zdraví, protože jak asi víš, nadváha či obezita jsou spojeny se zdravotními riziky (například u lidí s nadváhou je vyšší riziko výskytu onemocnění srdce a cév). Na druhou stranu bys ale neměla usilovat o „štíhlou“, nebo přímo „vyhublou“ postavu jen proto, aby ses někomu zalíbila, nebo abys vypadala jako herečka z amerického seriálu pro mládež. Při hubnutí bys měla myslet raději na svoje zdraví, než na „diktát módy“.

Ahoj kluku,

Stav, který popisuješ, se nazývá apatie neboli netečnost. Řadí se mezi krátkodobé psychické stavy, kterým říkáme nálady. A právě změny či střídání nálad jsou jedním z nejčastějších a nejcharakterističtějších projevů psychického vývoje v období puberty neboli dospívání. Důvodem je, že nálady jsou ovlivňovány mimo jiné i změnami hladiny pohlavních hormonů v krvi, přičemž právě v období dospívání, kterým nyní zřejmě procházíš, bývají tyto hormonální výkyvy obzvláště silné.
V praxi se projevují tak, že i aktivní dospívající člověk, který je v určitých částech dne velmi aktivní, se čas od času dostává do takového stavu, ve kterém má pocit, že vlastně vůbec nemá smysl něco dělat a něčím se zabývat. To může být provázeno i únavou, ale nemusí. Existují dospívající lidé, kteří se třeba i několik desítek minut jen dívají před sebe, jakoby do „prázdného prostoru“, a pak se zničehonic zvednou a začnou vyhledávat nějakou aktivitu.
Někdy se stává, že lidem v okolí, případně i dospívajícímu člověku samotnému, takovéto výkyvy a změny nálad připadají „divné“. Ve většině případů se však skutečně jedná pouze o jakýsi doprovodný jev hormonálních změn, jimiž dospívající organismus prochází a procházet musí, protože bez těchto změn by zkrátka nemohl dospět.
Jistě nelze zcela vyloučit, že apatie by mohla být i projevem nějakého nastupujícího duševního onemocnění, například úzkostně-depresivní poruchy. Avšak kdyby tomu tak bylo, onemocnění by se projevovalo i jiným způsobem. Fáze apatie by byly čím dál tím delší a dostavily by se i další příznaky a projevy, o kterých se však nezmiňuješ. Pokud bys skutečně trpěl například úzkostně-depresivní poruchou, projevovalo by se to například tím, že bys nebyl schopen třeba po několik hodin vstát z postele, protože bys trpěl pocitem hrůzy a děsu.
To, že se často „zasekneš“ a pak „chodíš od ničeho k ničemu“, z Tebe ještě nedělá duševně nemocného člověka, zvláště jsi-li člověk dospívající. Odbornou pomoc (ordinaci psychiatra) bys měl vyhledat v případě, že by se apatické stavy neustále prodlužovaly, a že by ses z nich nedovedl „probrat“ sám od sebe, tj. bez pomoci druhého člověka.

Ahoj kluku,

Carriere je zvláštní druh rovnátek, který se používá při korekci hlubokého předkusu či podkusu. Stejně jako každý jiný ortodontický aparát, i tato zvláštní „rovnátka“ mohou být spojena s nepříjemnými (nekomfortními) pocity při používání. Určitou slabou útěchou může být to, že v minulosti se pro korekci podobných obtíží používaly tzv. zevní tahy, což byl složitý aparát upevňovaný zvenku na hlavu (zjednodušeně řečeno, člověk měl na hlavě nasazenou jakousi konstrukci, ze které vedly „dráty“ do úst).
V případě, že by pro Tebe nošení ortodontického aparátu představovalo zásadní problém, možná by bylo vhodné se s rodiči a lékařem ještě jednou poradit o tom, zda je korekce skusu opravdu nutná. Zde záleží na závažnosti Tvých obtíží. Někteří lidé mají natolik výrazný podkus či předkus, že nemohou v ústech „normálně“ zpracovávat potravu, případně mají výrazně zakřivená ústa, což může být dost závažný kosmetický problém. Na druhou stranu dlouhodobý pocit diskomfortu spojený s nošením speciálních „rovnátek“ by mohl narušit Tvoje duševní zdraví. Pokud budeš následujících několik měsíců (nebo dokonce let) neustále „naštvaný“, Tvému duševnímu zdraví to rozhodně neprospěje.
Zkus se tedy po poradě s rodiči, případně i s lékařem, ještě jednou zamyslet nad tím, co je pro Tebe přijatelnější – zda vydržet dlouhodobé působení nepříjemných pocitů spojených s nošením ortodontického aparátu, nebo mít „křivá ústa“. Já sám jsem měl podobný problém ve třinácti letech, kdy jsem kategoricky odmítl nosit rovnátka. Rodiče i lékař to nakonec vzdali, a tak mám dodnes mírný podkus a dolní čelist mírně posunutou doprava, aniž by mi to nějak zvlášť vadilo nebo mne to nějak zvlášť omezovalo (jenom na levé straně mám chrup poněkud více „obroušený“, než na straně pravé). Nicméně nedovedu posoudit, nakolik závažné jsou Tvoje obtíže týkající se skusu. Škála obtíží zde může být opravdu široká, od mírně nerovnoměrného vzhledu obličeje až po nemožnost normálního kousání potravy.

Dejme tomu, že se nakonec rozhodneš, že nepříjemnou léčbu pomocí ortodontického aparátu podstoupíš, a že všechny nepříjemnosti spojené s rovnátky a dlahami v ústech nějak vydržíš. V takovém případě je především důležité, aby sis našel nějaké činnosti, které by Tě natolik zaujaly, že bys při jejich vykonávání „přestal myslet“ na to, co máš v ústech. To není otázka ani tak pro lékaře, jako spíše pro psychologa, a proto, kdybys na tom byl opravdu špatně, nestyď se nějakého psychologa navštívit. Přinejmenším budeš mít někoho, komu se svěříš se svým problémem (i když nelze vyloučit riziko, že narazíš na někoho, kdo bude Tvoje problémy zlehčovat, což by sice jako profesionál rozhodně neměl, jenže lidé jsou zkrátka různí...).
Obecně vzato existuje mnoho rozmanitých způsobů, jak na něco „přestat myslet“, zlepšit si náladu a neulpívat na jednom – byť závažném – problému. Problém je v tom, že neexistuje nějaký univerzální způsob, který ba zaručeně zabral u každého. Co může pomoci jednomu, nemusí pomoci druhému, a tak záleží především na Tobě, abys vyzkoušel a objevil to, co Ti pomůže.
Ale nechci Tě odbýt nějakými obecnými úvahami, a proto předkládám několik možných způsobů, jak by ses mohl cítit lépe a pokud možno nemyslet jen na problém, který Tě postihl.
Především je důležité, abys byl sám na sebe hodný. To znamená, že bys o sebe měl pečovat tak, jako bys pečoval o někoho, kdo je Ti obzvláště blízký (ostatně sám sobě jsi vždy tím nejbližším člověkem). Neboj se dělat si radost a věnovat se tomu, co se Ti líbí a co Tě baví, aniž by sis musel vyčítat, že sám sebe „moc rozmazluješ“. Někteří lidé totiž trpí pocitem, že je něco špatného na tom, když se příliš věnují svým oblíbeným činnostem a když příliš často dělají něco, co je jim příjemné. Ale pokud tím neubližuješ druhým lidem, nemusíš si vyčítat, že se k sobě chováš hezky. Pokud Tě tedy baví nějaká „neškodná“ činnost, věnuj jí co nejvíce času. Může to být poslech oblíbené hudby, lepení papírových modelů, vycházky do přírody, zkrátka cokoliv, co tě baví a dělá Ti radost.
Některým lidem při řešení problémů pomáhá změna prostředí. To neznamená, že by ses musel někam odstěhovat (což ostatně nezávisí na Tobě, ale spíše na rodičích), spíše mám na mysli, že bys mohl vyzkoušet nějaké nové činnosti v novém prostředí. Zde opět záleží na Tom, co by Ti nejlépe vyhovovalo. Tou „novou činností v novém prostředí“ může být například návštěva sportovních utkání na stadionu, kam jsi nikdy předtím nechodil, nějaký nový druh zájmové činnosti (nový kroužek, oddíl), zkrátka něco nového, co jsi zatím ještě nedělal, ale bavilo by Tě to. Jistě záleží i na finančních možnostech rodiny, nicméně existují i činnosti, jejichž náklady jsou minimální (například turistika). Vždy je lepší, když si hledáš nějaké nové záliby a zájmy, než kdybys jen seděl doma a trápil se kvůli tomu, že Tě něco tlačí v ústech.
Kromě toho by bylo dobré, kdyby sis sepsal jakýsi seznam věcí a činností, které Ti mohou udělat radost (opět záleží na Tobě, co všechno bude tento seznam obsahovat). Když se budeš cítit hodně špatně, vezmeš si seznam, něco si z něj vybereš a uděláš to. Když se budeš cítit špatně, nestyď se sám před sebou projevit svoje emoce. Například kdyby se Ti chtělo plakat, neměl bys za každou cenu pláč „dusit“ v sobě. Odejdi do svého pokoje, zaboř obličej do polštáře a plač. Uleví se Ti. A kdyby ses cítil opravdu hodně špatně, můžeš vyzkoušet i jakýsi druh „léčby šokem“, například tím, že půjdeš do koupelny, svlékneš se a pustíš na sebe studenou vodu ze sprchy (samozřejmě bys ale neměl dělat nic, co by ohrozilo Tvoji bezpečnost, takže například „šok“ v podobě přeběhnutí silnice na červenou Ti rozhodně nedoporučuji!).
Některým lidem také pomáhá, když se mohou vcítit do příběhu nějaké literární postavy. Pokud nepatříš k lidem, kteří rádi „leží v knížkách“, můžeš si alespoň stáhnout nějaký film. Existuje spousta dobrodružných či dramatických příběhů, s jejichž hrdiny můžeš prožívat jejich starosti, a tím alespoň na čas zapomenout na starosti vlastní. Možná Ti to bude připadat jako nějaký „únik do světa fantazie“, ale možná by Ti právě něco takového mohlo pomoci si udržet psychickou rovnováhu.
Pokud si najdeš nějaké záliby, zájmy a činnosti, které Ti umožní tolik nemyslet na problémy spojené s Tvým zdravotním stavem a nepříjemnou ortodontickou pomůckou, je vysoce pravděpodobné, že tyto problémy zvládneš sám. Nicméně pokud bys měl pocit, že Tě uvedený problém doslova ničí, že nenacházíš žádnou „únikovou cestu“, jak jej překonat, nebo kdybys dokonce začal přemýšlet o sebepoškozování, nestyď se obrátit na odborníka, který Ti může včas pomoci. Zatím bys však měl dělat vše pro to, abys byl pokud možno spokojený, čehož můžeš dosáhnout alespoň některými z výše naznačených způsobů.

Ahoj holko,

Tvoje tělesná výška je sice nadprůměrná, ale stále ještě normální (u dívek ve věku 13 let se „normální“ hodnoty výšky pohybují v rozmezí 147 až 173 cm, střední hodnota činí 160 cm). V podstatě totéž platí i pro Tvoji tělesnou hmotnost – máš ji sice vyšší, než většina dívek Tvého věku, avšak nejedná se o nadváhu, a už vůbec ne o obezitu.
Důležitý je poměr mezi tělesnou výškou a hmotností, protože čím je člověk vyšší, tím větší hmotnost „si může dovolit“, aniž by se jednalo o nadváhu. Tak například dívka, která by měřila 160 cm a vážila 61 kg, by už mírnou nadváhu měla. Pokud ale při stejné hmotnosti 61 kg měříš 169 cm, tak už se o žádnou nadváhu nejedná. Index tělesné hmotnosti, který vyjadřuje poměr mezi tělesnou hmotností a výškou, u Tebe činí 21,4. Přitom za optimální se u dívek ve věku 13 let považuje rozmezí indexu tělesné hmotnosti od 16 do 22,5.
Tudíž vše je v naprostém pořádku. Kdybys přesto měla pocit, že na některých částech Tvého těla se ukládá více tuku, než by mělo (i když o tom výslovně nepíšeš, některé dívky podobné obavy mají), zřejmě by to bylo způsobeno určitými nerovnoměrnostmi vývoje postavy v období dospívání, které souvisejí se změnami hormonální hladiny v těle. Naznačené potíže však zpravidla bývají pouze dočasné, neboť postava se v období dospívání může poměrně rychle měnit a k jejímu trvalejšímu zformování zpravidla dochází až s dokončením tělesného růstu a vývoje pohlavních znaků (u chlapců široká ramena, u dívek ňadra a boky).

Ahoj holko,

Především záleží na tom, jakou vadou zraku trpíš. Brýle slouží ke korekci zraku, například při krátkozrakosti nebo dalekozrakosti. Pokud nosíš brýle z důvodu krátkozrakosti, měla bys je nosit stále a odkládat je pouze na noc. Dalekozrakost je v Tvém věku poměrně vzácná, nicméně kdybys přesto touto poruchou trpěla, stačí brýle nosit při takových činnostech, jako je například čtení. Dále existuje tzv. astigmatismus, který způsobuje rozostřené vidění. Pro jeho korekci se používají brýle se speciálními čočkami určené k celodennímu nošení. Nošení brýlí bych rozhodně doporučoval v případě, kdy je vada pouze na jednom oku, případně kdy počet dioptrií na jednom oku je vyšší než na druhém.
Pokud jde o operaci rohovky, která zajišťuje korekci zraku bez nutnosti nošení brýlí, ta se provádí až v době, kdy je vada stabilizovaná, tj. kdy už nedochází k výraznějším změnám. Aby bylo možno posoudit, zda lze operaci vykonat, je vždy nezbytné provést několik vyšetření zraku. Nedostatečná korekce zraku (tedy nenošení brýlí v případě, že bys je nosit měla) sice nevylučuje provedení operace, nicméně přesto bych doporučoval brýle nosit. Nenošení brýlí sice vadu nezhorší, ale ani nezlepší, a navíc vede k nadměrnému zatěžování zraku, což se může projevit například únavou, snížením pozornosti a podobně. Nehledě k tomu, že při řadě činností je nutné dostatečně ostré vidění.
Někteří dospívající lidé nechtějí brýle nosit proto, že se domnívají, že jim „nesluší“. To je jistě závažný argument, protože většině dospívajících velmi záleží na jejich vzhledu, a navíc mohou mít pocit, že brýle jim „kazí image“. Zde samozřejmě záleží na tom, zda k brýlím přistupuješ spíše jako ke zdravotní pomůcce, nebo spíše jako k módnímu doplňku. Určitým kompromisem může být pořízení brýlí s „nenápadnými“ obrubami, případně bez obrub. Jsou to vlastně jen dvě skla (či spíše plasty) spojené mostem (nosníkem) a opatřené stranicemi („nožičkami“). Takové „lehké“ brýle nijak zvlášť nenarušují vzhled obličeje, na rozdíl od brýlí se silnými a tmavými obrubami, které lemují skla ze všech stran.

Ahoj Lentilko,

Podle údajů o tělesné výšce a hmotnosti máš vysokou a štíhlou postavu. Průměrná hmotnost desetileté dívky činí 33 kg a průměrná výška 142 cm – to jsou ale jen průměrné údaje, které neznamenají, že cokoliv jiného je „špatně“. Poměr mezi tělesnou výškou a hmotností je u Tebe těsně nad hranicí podváhy.

Nevím, jestli jste se v matematice už učili desetinná čísla, ale index tělesné hmotnosti, který vyjadřuje poměr mezi výškou a hmotností, u Tebe činí 13,69. V ideálním případě by se u desetileté dívky měl index tělesné hmotnosti pohybovat v rozmezí od 15 do 18. Aby to bylo srozumitelnější, vrátíme se od desetinných čísel zpátky k centimetrům a kilogramům – Tvoje „normální“ hmotnost ve věku 10 let a s výškou 143 cm by měla být alespoň 31 kg. Naproti tomu bys neměla vážit více než 37 kg, protože to už by byla pro změnu nadváha.

Nejprve si řekněme, že podváha může mít různé příčiny. Nemusí to být jenom nedostatek potravy. Kdyby totiž šlo jen o to, že „málo jíš“, stačilo by zvýšit příjem potravy. Jenže někteří lidé jsou stále „hubení“, i když jedí „normálně“. V takovém případě nemá smysl řešit problém s váhou přejídáním. A ani to nelze doporučit, protože přejídání by Ti způsobilo leda zažívací potíže, ale očekávaný přírůstek hmotnosti by se nedostavil.

Když tedy vyloučíme, že Tvoje „hubenost“ je způsobena nedostatkem jídla, je třeba hledat její příčiny jinde, a to v oblasti metabolismu. Metabolismus je přeměna látek v těle. Zjednodušeně řečeno jde o to, že tělo si z přijaté potravy „vyrábí“ energii. Aby tělo mohlo potravu využít, musí z ní nejprve „získat“ základní látky – cukry, tuky a bílkoviny (neboli cizím slovem sacharidy, lipidy a proteiny). A zde může začínat problém, protože někdy se stává, že tělo dovede z potravy „zpracovat“ jen nepatrnou část potřebných látek.

O lidech, kteří jsou stále štíhlí, i když mají normální příjem potravy, se někdy říká, že mají „rychlé spalování“. Správný název je ale „porucha metabolismu“. Člověk ji většinou má „od narození“, protože poruchy metabolismu mají dědičný základ.
Bez vyšetření na specializovaném lékařském pracovišti (konkrétně v metabolické poradně) samozřejmě nemohu tvrdit, že poruchou metabolismu trpíš. Nicméně pokud nemůžeš připrat, i když jíš „normálně“, nelze takovou poruchu vyloučit.

Pravdou je, že pro řadu „hubených“ lidí může být přibrání několika kilogramů mnohem větším problémem, než jakým je pro lidi s nadváhou zhubnutí. Jak už jsem naznačil, neměla by ses přejídat, ale spíše si najít takové potraviny, které Tvoje tělo dovede lépe zpracovat. V tom by Ti pomohla návštěva metabolické poradny, kde by Ti sestavili speciální dietu.
Prozatím mohu doporučit vysoce výživné potraviny, k nimž patří například plnotučné mléčné výrobky, světlé pečivo, těstoviny, sušené ovoce všeho druhu, ořechy (včetně kokosu) a mandle. Nicméně pokud by se Ti nedařilo „přibrat na váze“ ani s pomocí těchto či podobných potravin s vysokou výživovou hodnotou, bylo by přece jen vhodné se obrátit na praktického lékaře pro děti a dorost, který pro Tebe může vystavit poukaz na vyšetření v metabolické poradně.