Ahoj z Modré linky.

Zní mi to, že musí být náročné se v chování kamarádek vyznat, když se každou chvíli chovají jinak. Je mi líto, že si Tě nevšímají a berou Ti Tvé věci. I když to je třeba i z legrace, není v pořádku, aby Ti Tvoji kamarádi brali věci. Je obdivuhodné, že se snažíš vycházet s ostatními a být k nim laskavá, ale přátelství by mělo být vzájemné, neměla bys mít pocit, že Tě někdo využívá nebo že musíš dělat něco, co Ti není příjemné. Když říkáš, že neumíš říct ne - představuju si, že to může být mnohem těžší, když jde třeba o jediné kamarádky, které ve škole máš. Dává smysl, že si tohle přátelství nechceš nechat utéct a děláš nejvíc, co teď dokážeš.

O to těžší potom musí být školu každý den zvládat. Proto mě napadá, jestli máš někoho, komu by ses s tímhle trápením mohla svěřit, třeba nějakého takového člověka, kterému důvěřuješ a se kterým bys mohla vymyslet, jak to pro sebe ve škole udělat o něco příjemnější, i třeba s ohledem na to, že se Ti ostatní smějí. Může to být třeba oblíbený učitel/učitelka, výchovný poradce/poradkyně nebo školní psycholog/psycholožka. Říkám si, že by bylo fajn svěřit se i někomu doma, aby Tě mohli podpořit a vymyslet s Tebou, jak situaci můžeš řešit. Moc bych Ti přála, abys na to nemusela být sama, zasloužíš si takové kamarády a prostředí, díky kterým se budeš moct cítit dobře.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o kamarádství a s tím souvisejícími těžkostmi, které prožíváš. Kamarádka se s Tebou baví, ale občas se na Tebe naštve a chvíli se s Tebou nebaví. Váháš, jestli se s ní nadále bavit, anebo jak kamarádství zlepšit.

Nedivím se, že přemýšlíš, jak se k tomu, co se děje mezi Tebou a kamarádkou, postavit. Na jednu stranu si představuji, že jsi ráda, že ji znáš a bavíte se spolu, na stranu druhou asi není příjemné, když se na Tebe takhle naštve, nebaví se, dělá si z Tebe srandu. To máš plné plné právo být taky naštvaná, smutná, zklamaná… Kamarádství s sebou může nést hezké i těžší chvíle, jako každý vztah. Odpověď na to, jestli se s ní dále bavit si dáš postupem času jen Ty sama, nejde v tom poradit a ani by to neuměl nikdo jiný rozhodnout tak dobře jako Ty. Je normální, že ji můžeš vnímat jako super a zároveň uvažovat, jestli se s ní stále bavit.
Říkám si, jestli máš možnost, když se s Tebou nebaví, říct jí, že tomu možná nerozumíš, že bys potřebovala vědět víc o tom, co se jí stalo. Klidně jí taky řekni, jak se v tom cítíš Ty. Možná z toho jsi zmatená, možná je to nečekané, možná tušíš, o co jde a ráda by ses o tom s ní pobavila víc. Možná vycítíš, že teď není dobrá doba na mluvení a nebudete se nějakou dobu kontaktovat. Později to bude třeba snazší, protože uplyne nějaký čas. Možností, jak to celé bude dál, je spousta.

Říkám si, že může být těžké zvládnout dobu, kdy se cítíš úplně sama. Jestli na to budeš mít chuť, zkus se v tu chvíli, třeba v tělocviku, porozhlédnout kolem, jestli je to opravdu tak. Možná by se dalo přidat k někomu, koho ještě tak dobře neznáš. I když jste se třeba ještě nikdy víc nebavili, můžeš zkusit oslovit někoho, kdo Ti je vlastně sympatický. Chce to kus odvahy, ale může to stát za to. Může být moc fajn poznávat nové lidi a bavit se s dalšími zase trochu jinak, než jsi zvyklá.

Držíme palce, ať Ti kamarádství přináší víc radostí než starostí.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Mrzí mě, že je toho na Tebe teď tolik. Musí to být hrozně vyčerpávající a není divu, že už nemáš na další věci sílu.

Nejsem si sice jistá, co přesně se u Tebe stalo, zda tuhle změnu a Tvé pocity něco zapříčinilo. Bývá ovšem fajn zapátrat po tom, jestli a kdy se něco změnilo. I to tě může navést k dalšímu řešení. Vzhledem k tomu, že toho moc o Tvé situaci nevím, můžu Ti zkusit popsat nějaká obecná řešení, která lidem v podobných situacích mohou pomoci. Vlastně mě jako první napadá, jestli máš blízko sebe někoho, komu by ses mohla svěřit? Vím, že jsi zmiňovala, že jsi o všechny blízké lidi přišla, přeci jen si ale říkám, jestli Tě někdo nenapadá? Myslím, že takovou tíhu bys neměla nést sama a moc bych Ti přála mít po svém boku někoho, kdo by Ti byl oporou. Někdo takový určitě může být i ve Tvé škole, třeba nějaký oblíbený učitel/učitelka, školní psycholog/psycholožka, nebo výchovní poradci.

Špatná období si můžeš představit jako špatné počasí. Přichází, ale po nějaké chvíli zase odchází. V takových chvílích o sebe možná potřebujeme více pečovat, víc odpočívat, obklopovat se věcmi, které nás těší a být i se sebou trpěliví, než zase vysvitne sluníčko, které přinese naději v lepší dny. I ty největší maličkosti, které Tě během dne alespoň na chvilku potěší a podpoří, jsou teď důležité. Můžeš si všímat, jestli jsou nějaké chvíle lepší než jiné, a co je během nich jinak. To Tě může nasměrovat k věcem, které Ti teď dodávají sílu. Nerada bych ale podcenila důležitost toho nebýt na to teď sama a v závěru Tě ještě jednou podpořila vyhledat pomocnou ruku. Zasloužíš si ji.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Ráda čtu, že se cítíš se svým tělem spokojenější než dřív. O Tvých prsou jsi začala uvažovat i v souvislosti s klukama - jak je budou vidět asi oni. Chápu, že Ti to leží v hlavě, je normální se zajímat o to, abychom se druhým líbili. Zároveň ale tak jako jsme každý jiný a máme jiná těla, tak se nám líbí jiné věci i na ostatních. Pravdou taky je, že své tělo často vidíme kritičtěji, než je ve skutečnosti, anebo jak ho vidí druzí.

Důležité je dodat i to, že naše těla se proměňují celý život. Stejně jako nejspíš vnímáš rozdíl mezi svým tělem před 3 lety a svým tělem teď, Tvé tělo za další 3 roky bude zase o něco jiné. Nedá se říct, že jak Tvé tělo vypadá teď bude vypadat už navždy. Chci tak podpořit Tvou myšlenku, že není nutné podstupovat nějaký zákrok. Tvé tělo si navíc možná stále zvyká na velké změny, kterými prošlo. Jak píšeš, 20kg za 3 měsíce je přeci jen výrazná změna. Moc bych Ti přála, abys mohla být se svým tělem spokojená a cítit se v něm dobře.

Nechci ale tvůj dotaz úplně přejít. Nejsem odborníkem, napíšu Ti proto jen pár věcí, které mě k tomu napadají. Důležitá bývá dobře padnoucí podprsenka, která pomůže váhu prsou nést. O vhodné velikosti se můžeš jít poradit do specializovaného obchodu se spodním prádlem. Nápomocné mohou být i některé cviky zaměřující se na zpevnění prsních svalů a celkového dobrého držení těla s rovnými zády. Vnější péče o pokožku a promazávání krémy může taky pomoct. Podstatný je i zdravý životní styl, strava a pohyb. Specializovanější rady Ti možná může dát fyzioterapeut nebo lékař. Napadá mě, že se můžeš poradit taky třeba s mamkou, nebo jinou Tobě blízkou ženou. Je možné, že i ony samy mají své zkušenosti, které by Ti dokázaly předat.

Dny podle Tvých představ přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Během puberty a dospívání se tělo obvykle začíná rychle měnit, u každého ovšem trošku jinak. Neumím Ti bohužel dát úplně jednoznačnou odpověď, jak to budeš mít právě Ty.
Růst a vývoj obvykle záleží na všemožných dispozicích, příkladem mě napadají třeba předpoklady od rodičů, Tvá výživa, a tak podobně. Roli tedy hraje více věcí, které by Ti mohl pomoci prozkoumat třeba Tvůj praktický lékař/lékařka, například na nějaké preventivní prohlídce. Přijde mi úplně v pořádku se jej/jí zeptat, přece jen věřím, že i Tobě by to mohlo dodat klid. Velmi obecně bych Tě ale ráda podpořila, že je normální, když se růst v následujících rocích zrychlí, nebo naopak zpomalí.

Přeju Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím, že Ti na kamarádce hodně záleží, taková představa by asi leckoho trápila.

Je určitě možné, že si najde další kamarádky nebo kamarády i mezi novými spolužáky. Jsem ale přesvědčená, že existují způsoby, jak to zkusit zvládnout nebo se na takovou situaci připravit. Vzhledem k tomu, že jste nejlepší kamarádky, mohlo by být fajn zkusit si o tom promluvit už teď. Sdílet s ní svou obavu a zároveň touhu zůstat kamarádkami i nadále. Pokud by k tomu potom skutečně došlo, můžete si třeba vytvořit společný plán, jak se i nadále setkávat a zůstávat v kontaktu - třeba nějaký pravidelný společný koníček, pevně daný společný čas na hovory a podobně. Ačkoliv mohou být rozdílné školy takovou pomyslnou překážkou, kterou bych nerada znevažovala, i ta se dá překonávat, když je přátelské pouto pevné. Může vás to sice stát víc sil a zvyku, zkoušení různých možností, které vám oběma budou vyhovovat, ale věřím, že spoustu jiných přátelství už navzdory podobným situacím vydrželo.

Přejeme vám hodně štěstí a hezkých společných chvil i nadále.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím, že když máte s ostatními spolužačkami tak blízký vztah, kdokoliv další ho může velmi snadno narušit. Možná Tě zraňuje i to, že nemáš tolik důvěrného prostoru se svými nejbližšími kamarádkami. Dává mi smysl, že potřebuješ trávit čas pohromadě tak, jak je Ti příjemné, i pro Tebe to je pravděpodobně zdrojem, který Ti dodává sílu. Mám pocit, že Tvé pocity jsou v této situaci pochopitelné a necítíš je proto, abys ji ranila nebo ublížila. Jen se snažíš chránit něco, co je pro Tebe hodnotné.

Než zodpovím Tvůj dotaz, běží mi hlavou jedna myšlenka. A to sice, že pro Vaši spolužačku může být zkušenost přátelství a upřímnosti velmi důležitá. Sama to pravděpodobně nemyslí zle a těžko říct, jestli ví, že svým způsobem narušuje něco, na co jsi s kamarádkami zvyklá. Možná jste jí jen hodně sympatické a rozhodla se vám svěřit svou důvěru. A tak si i ona zaslouží poznat váš pohled a vysvětlení toho, proč v některých chvílích spíše upřednostníte setkání jen ve čtyřech.

Napadá mě, jestli nechceš své dojmy sdílet i s ostatními kamarádkami? Vím, že zmiňuješ, že si přijdeš jako nejhorší člověk na světě, ale já si myslím, že Ti na Tvých spolužačkách a na tom, co spolu máte, spíše jen doopravdy záleží. Proto bych Tě chtěla podpořit sdílet tento pocit s nimi a zeptat se, jak to samy vnímají. Partu tvoříte všechny, a tak může být důležité dohodnout se na nějakém společném řešení. Třeba se najdou situace, kdy její přítomnost nebude vadit (a dokonce bude možná i vítaná), a naopak si můžete vytvořit pravidla na aktivity, které chcete podnikat jen ve čtyřech. Kdybys jí sama ráda řekla, že si nepřeješ, aby se k Vám přidávala, nedokážu Ti zaručit takové řešení, které by jí třeba neublížilo, nebyla by z něj smutná. Je vlastně přirozené být v takových chvílích smutný a těžko předpovídat, jak by sama reagovala. Možná může být fér svěřit se jí s tím, jak to upřímně sama vidíš. Tedy s tím, že bys potřebovala čas jen se svými nejbližšími kámoškami o samotě, ovšem přijde Ti (nezávisle na tom) jako fajn člověk. Věřím tomu, že i když si s ní třeba Ty sama nemusíš tolik rozumět, můžeš jí to sdělit upřímně a citlivě - a i tak, aby výsledek vyhovoval všem.

Přejeme Ti v kamarádství hodně hezkých chvil,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Oslovovat holky není nic snadného. Nejsem si jistá, jak to máš právě Ty, ale dokážu si představit, že spoustu dalších kluků má třeba pochybnosti, jestli si s holkou budou rozumět, stydí se před nimi, nebo mají obavu, že neudělají dobrý dojem. Chci Tě proto podpořit, že v tom nejsi sám a není s Tebou nic špatně.

Napadají mě k tomu dvě věci. Co se oslovování holek týče, neexistuje bohužel univerzální rada, ačkoliv bych Ti ji ráda dala. Přemýšlím, jestli existuje nějaká holka, která je Ti blízká a přál by sis ji oslovit? Myslím, že by bylo dobré zkusit jít po malých krocích. Nejdříve jí třeba říct jen ahoj, nebo se na ni usmát. Postupně k tomu můžeš přidávat i další věci, na které se budeš cítit - třeba se jí na něco zeptat, něco jí pochválit... Mnohdy i tyhle malé kroky dokážou člověka povzbudit a podpořit, že něco dokáže. Můžeš se na to taky třeba nějak připravit, ale počítat s tím, že ideální podmínky je v tomhle případě těžké najít.

Vidím taky, že Tě to hodně vyčerpává a trápí. Běží mi hlavou proto i Tvůj spánek a zahlcení myšlenkami. Před samotným spaním pomáhají třeba různé relaxace a dechová cvičení, které můžeš najít na YouTube. Taky mě napadá čtení, nebo poslouchání hudby. Každému ale funguje něco jiného, může proto být fajn vyzkoušet více věcí. Přes den můžeš zaměstnat hlavu i dalšími aktivitami, které Tě baví a těší Tě. Je ale dost možné, že ty myšlenky na oslovení holky tam stále budou, především když si všímáš těch pocitů osamělosti. Chci Tě proto ještě jednou povzbudit zkusit třeba nějaké ty malé kroky, na které budeš mít sílu. Z Tvé zprávy se mi zdá, že jsi citlivý a věřím, že sám máš holkám spoustu co nabídnout a čím je okouzlit.

Přejeme Ti hodně štěstí v seznamování.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si píšeš o pomoc, když Tě něco trápí.

Rozhodování může být někdy stresující, protože to vypadá, že když se rozhodneme pro jednu věc už to nejde změnit. Tak to není. Svá rozhodnutí můžeme měnit. Třeba hned po tom, co se pro něco rozhodneme a máme pocit, že by to mohlo být ještě jinak. Můžeš si všímat toho, jak se cítíš, když se pro něco rozhodneš a jestli je to opravdu to, co chceš a pokud ne, je možné své rozhodnutí změnit.

Pak mě taky napadá, že někdy nás trápí výčitky, protože ani jedno rozhodnutí se nám nelíbí. Přáli bychom si udělat oboje a to prostě ne vždy jde. Řešením může být to, že se zkusíš naladit sama na sebe a rozhodnout se pro to, co Ti v danou chvíli dává největší smysl. Někdy můžeš být ve škole, někdy je lepší být doma nebo třeba u babičky. Důležité mi přijde rozhodovat se dle toho, co si přeješ Ty. To je na tom nejdůležitější. Brát ohledy na všechny kolem sebe je vysilující a prostě se nejde zavděčit všem. Důležité je, aby ty ses v tom cítila dobře.

Napadá mě, z čeho Tvé obavy pramení. Děje se Ti, že Ti někdo Tvá rozhodnutí vyčítá? Přemýšlím nad tím, že by mohlo být nápomocné mluvit o tom, jak se cítíš a jak je pro Tebe rozhodování těžké s někým, komu důvěřuješ a to třeba s mamkou nebo jiným dospělým v okolí. Sdílet své obavy a probrat to, co druhým při rozhodování pomáhá a jak třeba pracují s výčitkami nebo obavami, které pak přichází.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se ptáš, pokud si s něčím nevíš rady. S pubertou přichází hodně tělesných změn a jednou z nich jsou i chloupky, které se začínají více objevovat. Každý k holení přistupuje jinak a začíná s ním v různou dobu. Záleží hodně na tom, jak je Tobě samotné příjemné je holit nebo upravovat.

Není žádný správný věk na to, kdy si chloupky začít holit. Některé dívky s tím začínají dříve, jiné později, jsou i dívky, které si chloupky neholí vůbec. Záleží jen na tom, jak to cítíš Ty sama. Pokud se rozhodneš si je oholit, je důležité postupovat opatrně a dbát na správnou péči. Než začneš, připrav si několik základních věcí: čistou žiletku, pěnu nebo gel, teplou vodu (ideální je holit se ve sprše). Dbej na to, abys své chloupky holila vždy po směru jejich růstu, čímž zabráníš podráždění pokožky. Můžeš mrknout i na další odpovědi a doporučení v Alíkově poradně, které se tématu holení týkají.

Pokud jde o to, jak to říct mamce, tak mě napadá, že jí to můžeš říct tak, jako nám. Že sis všimla, jak to mají spolužačky, přemýšlíš nad tím a chceš to s ní probrat. I mamka v pubertě určitě řešila jak na to a můžete společně mluvit i o tom, jak to měla ona. Můžeš jí taky poprosit o rady, jak si chloupky holí ona.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se zajímáš o to, jaký vývoj Tě čeká. Rozumím tomu, že chceš vědět, co vše se bude dít.

Fáze puberty jdou popsat jen velmi obecně. Nejsou přesně dané, protože mnoho změn se děje naráz a také se pořadí těchto změn může u každého dít jinak. Dá se však říci, že u chlapců nejprve probíhá růst varlat, poté penisu, s tím přichází i pubické ochlupení, poté také narůstá svalovina (např. zvětšování ramen), chlapec roste do výšky (ta se většinou ustaluje kolem 17., 18. roku) a v poslední fázi také mutuje hlas (jde více do hloubky). U většiny chlapců se také během puberty objevuje akné a více potu, protože se zvyšuje činnost mazových a potních žláz. Tyto změny jsou spojené s vlivem hormonů a tyto hormony mohou ovlivnit např. i psychiku - to, jak se cítíš, jak smýšlíš o sobě apod. Kromě tedy fyzického vývoje na sobě můžeš pozorovat i vývoj psychický - nejde jasně říct, co přesně Tě v tomto ohledu čeká, to bývá u každého trochu jinak.

Napadá mě také, zda máš kolem sebe nějakého dospělého muže, kterému věříš (může to být táta, strýc, trenér, starší bratr či spolužák...). Mohlo by být možná užitečné se ho zeptat, jak to měl s vývojem v pubertě on. I přesto, že to každý může prožívat jinak, mnoho věcí je společných a mohl by ses tak dozvědět třeba ještě detailněji, co Tě může čekat a jak si s tím vším poradit.

Kdyby ses chtěl více podrobně podívat na vývoj v pubertě, doporučuji Ti i tyto stránky, kde najdeš nejen to, jaké změny Tě mohou čekat, ale také tipy na to, jak to vše zvládnout: https://sexualnivychova.cz/cs/category/01?p=01 .

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

To mi opravdu zní jako zapeklitá situace, když se o něm každou chvíli dozvídáš něco jiného. Věřím, že musí být hodně těžké se v tom vyznat a vědět, čím se řídit.

Když jsem Tvou zprávu četla, přišlo mi důležité zmínit, že mi nepřijde v pořádku, aby se Ti někdo vysmíval a dával Ti taková pojmenování, jaká zmiňuješ. Přemýšlím, jaký pocit ohledně toho máš Ty sama? Jestli si třeba dokážeš představit trávit s ním víc času, vzájemně se poznávat? Připadá mi důležité, aby ses i Ty mohla cítit bezpečně a dobře. Zdá se mi taky, že Ti na tom dost záleží a v takovém případě může být fajn se ho zkusit zeptat, jak to má on. Občas se děje, že kolují drby, které nemusí být založené na pravdě. Díky společnému rozhovoru můžeš zjistit, co z toho, co jsi slyšela, je pravda. Z těch různých signálů, které Ti dává, se můžeme jenom domnívat, co se mu honí hlavou, zeptat se rovnou je proto tou nejsnazší cestou, jak zjistit, na čem jsi. Vezmi si čas a promysli si, o čem bys s ním chtěla mluvit až bude vhodná příležitost, kdy budete mít sami prostor, můžeš to zkusit.

Přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Pokud tomu dobře rozumím, ptáš se, jestli si ve 14 letech můžeš koupit sexuální hračku. Musím Ti nicméně odpovědět, že něco takového není až do 18 let možné. Až od dosažení dospělosti je povolené si podobné věci a pomůcky pořizovat. To má svůj důvod - do té doby se totiž Tvá sexualita stále vyvíjí, učíš se novým věcem, dozráváš tělem i myslí. I proto je jejich nákup omezený do té doby, dokud nebudeš dospělý a zodpovědný za to, jak se rozhodneš. Podpořila bych Tě tedy prozatím počkat.

Na Tvé další dotazy Ti neumím dát jednoznačnou odpověď. Co se týče velikosti Tvého penisu, chci Tě podpořit, že v tomto věku se Tvé tělo stále vyvíjí a je tak velmi pravděpodobné, že se v něm odehrají ještě další změny - dost pravděpodobně vyrosteš Ty i další části Tvého těla. Pokud bys ohledně toho měl ale pochybnosti či obavy, odkázala bych Tě i s ohledem na Tvůj dotaz na sperma k lékaři - třeba tomu praktickému. Můžeš poprosit třeba někoho doma o pomoc nebo o radu. Možná by Ti nějaký muž ve Tvém okolí dokázal poradit a podpořit Tě svou vlastní zkušeností z dospívání. Věřím, že v tom nejsi sám.

Držíme Ti palce a přejeme Ti pěkné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si píšeš o radu, když Tě něco trápí.

Vypořádávat se s takovým tlakem uvnitř sebe, o kterém píšeš, musí být náročné. Nikdo si nezaslouží trpět ať už fyzickou nebo psychickou bolestí a mrzí mě, že něco v Tobě Ti říká, jak se máš cítit a co si zasloužíš. O to víc Tě chci ocenit, že pro sebe hledáš pomoc.

Nejsem si jistá, zda bude nějaký jednoduchý nebo rychlý návod nebo rada, co dělat, jak se toho pocitu zbavit. Někdy je těžké pracovat s emocemi, vnímat je nebo projevovat. Říkám si, jestli jsou nějaké chvíle, kdy ten pocit, co nad Tebou sedí, tam není, nebo není tak silný. Jsou nějaké věci, které Ti ten pocit pomůžou utlumit, nebo neposlouchat? Možná by bylo fajn zkoušet si těchto chvil všímat, pokud tam jsou, a zkoušet hledat způsoby, co Ti od toho pocitu pomůžou ulevit. Někomu pomáhá svěřit se, jinému různé techniky pro uvolnění, které můžeš najít třeba v aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout do mobilu. Napadá mě, že by pro Tebe mohla být nápomocná i stránka Vzkazy na těle, která má spoustu rad pro lidi, kteří si ubližují - www.vzkazynatele.cz/portfolio-uvolnovacich-metod/. Fungují i na Instagramu.

Také si říkám, že to, co popisuješ musí být hodně náročné a přemýšlím, jestli je ve tvém okolí někdo, s kým o tom můžeš mluvit. Moc bych Ti přála mít pro sebe podporu. Napadá mě, zda by bylo možné svěřit se doma rodičům nebo někomu blízkému, školnímu psychologovi nebo oblíbenému učiteli. Můžeš pro sebe hledat i odbornou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým bys mohl mluvit o tom, co zažíváš, a mohl by Ti pomoci cítit se lépe. Je důležité nezůstávat na to těžké sám. Zasloužíš si pomoc a přeji Ti, abys ji co nejdříve získal. Pokud bys o tom chtěl mluvit více, jsme Ti k dispozici na chatu nebo telefonu, kde je možné situaci více probrat. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti hodně sil.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsme rádi, že Ti naše rady pomáhají. Je důležitý umět si říkat o pomoc a nebýt na svá trápení sama. Pokud by sis i příště nevěděla s něčím rady, můžeš se na Alíka znovu obrátit.

Pěkné dny,

Modrá linka