Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7651

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj,
Chci se zeptat, začala jsem se řezat kvůli klukovi kterého jsem měla ráda ale v současnosti už ho ráda nemám ale pořád se sebepoškozovaním přestat.Prostě mám sem tam potřebu vzít nůž nebo žiletku a řezat se a prostě si jinak nedokážu pomoct..Až když mám celé ruce od krve tak ten pocit přestane...Moji rodiče to neví a ani jim to říkat nechci oni by to nepochopili a asi by mě hned odvezli někam na psychyatrii...Chci s tím přestat ale nevím jak protože když se dlouho neřežu tak sem stále v depresi a smutná, naštvaná atd...Normálně ale chodím s kamarády ven a sem úplně v pohodě ale když sem sama začnu mít ten pocit...Prosím poraďte mi co mám dělat..Už sem se i parkrát chtěla podřezat..Děkuji za odpověď

holka, 12 let, 15. července

Ahoj,

je moc dobře, že se snažíš přestat řezat. Řezání může totiž na chvíli přinést úlevu, ale vlastně vůbec nepomáhá, jen všechno komplikuje. Může se totiž stát to, co se stalo Tobě - není možné přestat, i když se člověk snaží. Při řezání totiž dochází (mimo jiné) k chemickým procesům v těle, které účinkují podobně jako třeba droga, a pak to je tak, že "si nedokážeš pomoct". Je důležité, že sis uvědomila, že tohle nechceš a jsi ochotná pro to něco udělat. Každý tohle nedokáže.

Píšeš, že kdybys to řekla rodičům, že by to nepochopili a odvezli by Tě někam na psychiatrii. Zkusím to napsat jinak - myslím, že kdyby to tak udělali, pochopili by to naopak velmi dobře - sebepoškozování odbornou pomoc většinou vyžaduje. Ne tedy odvézt na psychiatrii, ale určitě je důležitá konzultace s psychologem, který pomůže zjistit příčinu a hledat cesty, jak sebepoškozování nechat. Určitě by pomohlo, kdybys to rodičům pověděla, a přímo se s nimi domluvila, aby Ti psychologickou pomoc pomohli co nejdříve najít. Můžeš jim dát přečíst i Alíkovu odpověď na Tvůj dotaz.

Můžeš to také zkusit zvládnout sama a odbornou pomoc vyhledat až tehdy, když to nepůjde. Píšeš, že chuť pořezat se přichází, když jsi sama. Zkus si naplánovat vždycky něco, abys "měla plné ruce práce", nějakou činnost, abys neměla čas na řezání myslet. Zkus si také vytvořit plán, co uděláš, když chuť si ublížit přijde. Třeba, že se místo toho jenom počáráš červenou fixou, že si budeš přejíždět po zápěstí nebo jiném citlivém místě kostkou ledu, nebo že třeba opakovaně zatneš hodně pěsti, dáš si kamínek do boty, sníš něco pálivého... Můžeš taky kreslit (nakreslit si, co si chceš udělat), psát, napsat své pocity a papír roztrhat... Pomáhá i říct/psát někomu blízkému, něco tvořit, cvičit, dát si sprchu (třeba studenou), jít si zaběhat - zkus si z toho vybrat, co se Ti líbí.

Kdyby sebepoškozování stále trvalo, neváhej vyhledat pomoc psychologa, někdy je to obtížné s tím přestat. Věřím, že uděláš všechno proto, abys to zvládla.

Klidné léto.
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj, Alíku. Znám jednoho kluka kterého miluju řekla sem mu to ale nic neřekl. Myslím že mě má taky rád ale i nemá. A nevím jak mu to mám říct. Znám ho od školky a jsme si blízcí. Kamarád říkal že mě miluje ale já nevím. Ale hrozně mi chybí.

holka, 9 let, 11. července

Ahoj,

prožíváš první lásku a určitě stojí za to si ji užít. Pro to, abyste spolu byli, už jsi něco udělala, to každá holka nedokáže. Můžeš mu to říct ještě jednou, nebo mu dát jinak najevo, třeba se na něho pěkně podívat, usmát se, dát mu malý dárek... nebo mu třeba napsat hezkou zprávu.

Pokud bydlíte blízko sebe, můžeš vyhledat místo, kam chodí - park, hřiště, nebo ho zkusit třeba ven pozvat. Můžete třeba jít na zmrzlinu nebo něco jiného. Možností se teď otvírá hodně. Klidně mu taky můžeš napsat zážitky z prázdnin a zeptat se na jeho.

Jak jsem už psala, stojí za to si pocit zamilování užít, prožít - můžeš si psát třeba deník, kam se vypíšeš ze svých pocitů.

Přejeme hezké léto,

Modrá linka

Moje tělo - kluci

Ahoj Alíku,
Mám takový problém je mi 14 a kluci dneska když jsme byly venku říkali že už masturbovali, ale já ne bojím se že se mi něco stane.
Je to normální?

kluk, 14 let, 11. července

Ahoj,

kluci ve Tvém věku o těchto věcech přemýšlejí - je dobře, že se umíš zeptat na to, co potřebuješ. Chci Tě především uklidnit, každý začíná masturbovat a objevovat svou sexualitu v jiném věku. Je úplně v pořádku, že Ty jsi to, na rozdíl od kluků, ještě nezkoušel. Klidně to zkus, až se Ti bude chtít a nebudeš mít strach. Většinou "to přijde samo" a není potřeba to popohánět.

Masturbace se ale bát nemusíš, je přirozená a nic se Ti při ní nestane. Je ale opravdu na Tobě, kdy s ní začneš.

Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj všichni. Moje trápení trvá už cca přes rok. Když jsem o něm říkala svým nejbližším přátelům, abych zjisila zda je to normální, nedokázali mne pochopit a říkali mi, že neví o co jde.
No, kde začít. Nepamatuji si, kdy a jak to přesně začlo, ale když po mě chtěli na výtvarné výchově, abych si cokoli představila, tak to prostě nešlo. Říkala jsem si tedy, že asi patřím k hrstce lidí, kteří to hold neumí. Stále se to ale zhoršovalo. Zanedlouho od uvědomění tohoto problému jsem začla ztrácet empatii. Postupně jsem se přestávala vciťovat do lidí. Onedlouho mě krátce a z nenadání napadla myšlenka, nad kterou jsem se později více zamýšlela, a to ta, že vlastně svět skončil a že jsem mrtvá a tohle je něco, co se děje po smrti. Vím, zní to divně, ale opravdu nevím jak to vyjádřit.
Před nějakým časem jsem přestala realitu "vnímat" úplně. Nedokážu si vybavit vzpomínku a s ní i spojené emoce, pocity atd. Někdy se musím štípnout abych zjistila, jestli "ještě žiju", ale už i tohle přestalo tak nějak zabírat. Většinu času moje tělo funguje bez "mého vědomí". Prostě něco dělám a najednou se na chvíli vrátím do těla abych zjistila co dělám, a pak zase nic... Když se pak snažím vzpomenout, co jsem dělala před několika minutami, přijde mi, jako kdyby se to stalo už dávno nebo nikdy. Je pro mě strašně těžké se podívat na moji fotku, třeba s nějakou ceklebritou, a uvěřit, že se tento okamžik vůbec někdy udál. Cítím se jako kdybych žila ve snu. Nic není reálné ani moje tělo, jako by byla moje mysl uvězněna někde v prázdnotě.
Ještě více mě znepokojilo, když jsem zjistila, že mám mysl plnou falešných vzpomínek a všeho ostatního. Prostě jsem bez mého vědomí vykládala blízkým o věcech, které se nestaly, ale dobře si je "pamatuji".
Mohla bych se to snažit popisovat hodiny, ale steně bych to nedokázala dobře vystihnout. Je to normální nebo mám depersonalizaci nebo něco takového?

holka, 15 let, 9. července

Hezký den,
popisujete pocity, že to, co prožíváte, nebo na co si vzpomínáte, není reálné, je těžké se vcítit, vnímat tady a teď, připadáte si jako ve snu. Chápu, že takové pocity pro Vás musí být nepříjemné a omezující v běžném životě. Je moc dobře, že sobě věnujete pozornost a chcete přijít na kloub tomu, co se s Vámi asi poslední rok děje. Oceňuji, že se nebojíte svěřit a zeptat na to, co Vám leží v hlavě, jste aktivní ve vyhledání rady, podpory.
Nedokážeme takto na dálku posoudit, zda se může jednat o hlubší psychologický problém, uvažujete např. o depersonalizaci. Na tuto otázku Vám může pomoci najít odpověď psycholog a psychiatr, které Vám doporučujeme vyhledat. Píšete, že je Vám 15 let, proto by bylo fajn, aby o tom, co Vás trápí, věděli rodiče a zprostředkovali Vám odbornou pomoc, pomohli Vám to dál řešit. Přejeme Vám, abyste na to, co se děje, nebyla sama, nebála se požádat o pomoc své blízké a poradila se s odborníky. Ukázat jim můžete i zprávu, kterou jste poslala nám, kde máte vše shrnuté a popsané.

Přejeme Vám vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj, nedá mi to a musím Vám znovu napsat. Ve škole se mi líbí jeden kluk, pravděpodobně já jemu taky, ale před spolužáky si ze všeho dělá srandu a chová se, jak to říct, no tak zvláštně. Když si spolu píšeme je úplně jiný a líbí se mi i jak se chová, nebo když jsme spolu sami, tak je to o hodně lepší než před spolužáky. Byla bych ráda, kdyby jsme se malinko víc poznali, ale jak mu to mám říct? Neurazí se? Protože já ho už několikrát odmítla, bylo to před spolužačkami a já mu před holkama přece nemůžu říct, že se mi líbí. Děkuju předem za odpověď

holka, 14 let, 5. července

Ahoj,
to, co popisuješ, je něco velmi lidského, co se v chování především dospívajících ve školním kolektivu často stává. Někdy je těžké být sám sebou, dávat otevřeně najevo své city a sympatie. Někdy za tím může být stud, obavy, co si druzí pomyslí, jak to budou hodnotit. Pak se člověk snaží odlehčit situaci vtipem, "zahrát to do outu". Je moc fajn, že si mezi čtyřma očima s tím klukem rozumíte, přeji Ti i pocit sympatií a to, že se Ti líbí jeho chování, chtěla bys ho víc poznat. Je v pořádku mu to v klidné chvíli dát najevo, klidně mu i přiznat svoji obavu, aby se neurazil. Vztahy jsou především o upřímné komunikaci a i když je někdy těžké překonat rozpaky, stojí to za to. Můžeš mu také říct, že Tě mrzí, že se nedokážete stejně přátelsky bavit i mezi ostatními, ať už před jeho kamarády, nebo před holkami. Můžeš mu také popsat, jak to máš Ty, že jsi např. ta odmítání nemyslela úplně vážně apod. Věřím, že pokud si to spolu více vyjasníte a vysvětlíte, může to váš vztah zase o něco posílit a prohloubit.

Přejeme Ti hezké léto,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku a poradno, mám celkem důležitou otázku: Jak poznám že jsem na holky nebo na kluky. Popravdě mám s toho strach. Děkuju předem

holka, 13 let, 5. července

Ahoj,
je v pořádku, že se v průběhu dospívání snažíš poznat sama sebe, ujasnit si svou sexualitu. Chci Tě podpořit v tom, abys věnovala pozornost svým pocitům, sympatiím, představám o budoucím partnerském vztahu. Zároveň nemusíš nikam spěchat a tlačit na sebe, píšeš, že je Ti 13 let, tělo i sexualita se bude ještě rozvíjet a zrát, vyžaduje to svůj čas. Věřím, že postupně sama poznáš, jak to máš. Můžeš to probrat také s rodiči nebo kamarády, kterým důvěřuješ. Možná i oni řeší nebo řešili něco podobného. Nevím přesně, z čeho máš strach, kdybys to chtěla probrat více do hloubky, můžeš se obrátit i na nás, telefonicky nebo písemně na e-mailu či chatu (www.modralinka.cz).

Přejeme Ti hezké léto,
Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj chtěl bych se zeptat již delší dobu bych chtěl mít nějakej vážnější vztah, ale moc se mi nedaří. Má to docela dost háčků jedním z nich je že se tak nějak hledám ve své orientaci, ale s klukem bych prostě nechodit nechtěl. (Ani představit si to nemůžu). Dalším je že prostě nevím jak najít holku která by mě zaujala a já jí ? (jelikož prostě nedokážu předstírat vztah s někým koho bych nemiloval). A já prostě nevím sice se teď dost bavím s jednou holkou a docela se mi i líbí dokážu si s ní představit i funkční vztah ale na druhou stranu by to aspoň pro mě nešlo když jí je 12 a mě 14 rozestup věkovej to není velkej ale prostě mi nepřijde ok aby měla holka vztah ve 12ti.

kluk, 14 let, 5. července

Ahoj,
chápu, že v období dospívání není snadné se v sobě vyznat, člověk si teprve začíná dělat představu o tom, s kým by chtěl být, kdo se mu líbí, co je pro něho ve vztahu důležité.
Každý jsme v tomto ohledu jiný a nedá se obecně říci, jak najít dívku, se kterou budou sympatie a city oboustranné, někdy se stává, že pomyslná jiskra buď přeskočí, nebo ne. V každém případě je dobré na sebe netlačit a dát těmto věcem čas, není kam spěchat. Často hlubší a bližší vztah vyplyne postupně z fungujícího přátelství, kdy lidé v průběhu času zjišťují, že si rozumí a je jim spolu dobře. Je dobře, že jsi vnímavý ke svým pocitům a nechceš předstírat něco, co tak necítíš, věřím, že takový vztah jen naoko by neměl žádný smysl. Je moc fajn, že si rozumíš s mladší kamarádkou, také se snažíš brát ohled na její nižší věk. Můžete tomu dát čas, zůstat v kontaktu, přátelsky se dál poznávat a časem dát šanci i např. chození, pokud by byl zájem oboustranný. Chci Tě podpořit i ve sdílení toho, co prožíváš, s ostatními, ať už rodinou či kamarády. Věřím, že i oni mají podobnou zkušenost a můžou Tě tak pochopit i podpořit.

Přejeme Ti hezké léto,
Modrá linka

Kamarádi

Takže.. kde začít... Moje babička bydlí na vesnici a začala jsem se tak bavit i s lidma s té vesnice a potkala jsem tam jednoho kluka.. byl to ze začátku kamarádský vztah ale pak se to trošku vyhrotilo že to vypadalo už jinak ale nechodili jsme spolu protože jsem nechtěla všechno bylo fakt super ale pak ... Jsem byla venku s jeho kamarádem ( který se mi dřív líbil) a hrozně mu to vadilo že mě začal skoro až nenávidět a psal mi celkem hnusný zprávy a já ... Jak jsem o toho kluka vlastně přišla začal mi extrémně a možná jsem začala cítit něco víc ale vím že mě s tím pošle někam teďka momentálně jsem v tý vesnici ale on je na dovolený celý týden a já sem budu moc přijet asi až na 2 týdny prostě ho potřebuju víc než jsem si myslela no a.. jestli by jsi třeba nevěděli co dělat??

holka, 14 let, 1. července

Ahoj,
vídala ses se dvěma kamarády na vesnici, jeden z nich Tě pak ale kvůli tomu začal nenávidět a psal Ti hnusné zprávy. V tu chvíli jsi k němu začala cítit něco víc, máš pocit, že ho potřebuješ. Teď je ale týden na dovolené a Ty se do vesnice dostaneš znovu až za 2 týdny. Ptáš se nás, co máš dělat.

Chápu, že vzájemné city a sympatie někdy můžou být nejisté, vytváří se postupně, můžou se i různě měnit. Připadá mi v pořádku mít více kamarádů a vídat se s nimi, pokud si spolu rozumíte a rádi trávíte čas. Nikdo nemá právo Ti kvůli tomu psát hnusné zprávy a nenávidět Tě. Moc nerozumím tomu, že jsi poté k tomu klukovi začala cítit něco víc. Věřím, že opravdoví kamarádi Ti budou přát, abys měla i další kamarády a nebudou žárlit nebo na Tebe nějak tlačit výčitkami apod. Zároveň píšeš, že toho kluka potřebuješ víc, než sis myslela. Nevím, co tím máš na mysli, ale říkám si, že to není nejlepší motivace k tomu, abys udržovala vztah s někým, kdo se k Tobě nechová hezky. Nemusíš na sebe v tomto nijak tlačit, neboj se nechat tomu potřebný čas a volný průběh, věřím že se situace časem vyvine. Zatím Tě chci podpořit k tomu, abys to, co prožíváš, sdílela se svými blízkými, kamarády, s rodinou. Neboj se postavit sama za sebe a bránit se, pokud na Tebe někdo útočí, dát najevo, co Ti vadí a co je Ti nepříjemné. Na přátelství musí chtít pracovat obě strany, postrádá smysl snažit se udržet vztah, pokud by byl jednostranný a šel by na Tvůj úkor. Za sebe si zatím můžeš s podporou ostatních ujasnit, jak to cítíš a jak si představuješ smysluplné přátelství a vztah.

Přejeme Ti hezké prázdniny,
Modrá linka

Moje tělo

Dobrý den, jen se chci zeptat, jestli se jde nějak zbavit velké mezery mezi předními zuby. Zubař říká, že zuby mám nádherné a že rovnátka nepotřebuji jenže mě ta mezera štve a vůbec nevím co mám dělat. Děkuji předem na odpověď

holka, 14 let, 30. června

Dobrý den,
na Tvou otázku Ti můžou odpovědět právě zubní lékaři, kteří znají možnosti dnešní medicíny. Můžeš se s rodiči zkusit poradit ještě s nějakým dalším zubařem, pokud si nejsi jistá tím, co Ti řekl ten Tvůj. Chápu, že není někdy snadné přijímat sama sebe a své tělo se vším všudy, je to výzva asi pro každého z nás. Je také možné, že se mezera ještě bude upravovat, přeci jen ve 14 letech se ještě budeš proměňovat a růst. Neboj se se svými blízkými upřímně mluvit o tom, jak se cítíš, co Tě trápí a co bys chtěla jinak. Věřím, že společně najdete cestu, jak to dál řešit. Podpořit Tě můžou např. i kamarádky, které možná řeší podobné problémy.

Přejeme Ti hezké prázdniny,
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj poradno,
Potřebuji pomoct v prosinci 2018 jsem dostala po prvé menstruaci neměla jsem jí pravidelnou(další jsem třeba dostala až po dvou měsících)
24.5 2019 jsem jí dostala po třetí,po deseti dnech jsem jí dostala znova(po čtvrté),a teď po dvou týdnech zase znova(po páté), bojím se že to není normální, prosím poraďte mi, předem Děkuji:)

holka, 12 let, 28. června

Ahoj,
počátky menstruace bývají hodně nepravidelné, může tedy nastat, že někdy ji dívky mají třeba až po několika měsících, někdy zase několikrát do měsíce. Pokud jsi z toho nesvá, určitě se můžeš o tom poradit s mamkou (někdy probíhá menstruace u dcery podobně jako u matky) nebo s Tvojí dětskou lékařkou, příp. navštívit gynekologii. Určitě je dobré být k sobě a svému tělu vnímavá a všímat si toho, co se s Tebou děje, zaznamenávat si to do menstruačního kalendáře. Po delším období to pak můžeš např. s lékařem vyhodnotit.

Přejeme Ti hezké prázdniny,
Modrá linka

Holky a láska

Zdravím milá poradno
Mám otázku o své sexuální orientaci
Líbí se mi bisexuálové ale jen muži co je to za orientaci?

holka, 13 let, 30. června

Ahoj,
pokud se Ti líbí muži a jsi žena, pak jsi nejspíš heterosexuálně orientovaná. Ohledně Tvé orientace nezáleží na tom, jakou orientaci mají ti muži. Věřím, že pokud je Ti 13 let, mají tyto věci ještě svůj čas, sexualita postupně dozrává a člověk teprve poznává sám sebe a časem své protějšky. Je dobré být vnímavá k tomu, co prožíváš, jaké jsou Tvé představy, kdo se Ti líbí. Sdílet to můžeš s někým blízkým, ke komu máš důvěru, ať už s kamarády, nebo v rodině. Věřím, že každý z nás v tomto věku řešil podobné věci a ostatní Ti tak můžou být oporou.

Přejeme Ti hezké prázdniny,
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj. Mam takový problém, že jsem introvert a hodně stydlivá. Nezačleňuji se, jsem ráda sama a nejsem ani moc přátelská. Ve třídě jsem měla moc dobrou kamarádku, se kterou jsem se bavila téměř pořád, ale ona a další tři lidi z naší třídy odchází na střední školu. To znamená, že k nám po prázdninách do třídy přijdou čtyři noví žáci. Chtěla bych se zeptat, jak se s někým z nich skamarádit. Jak je zaujmout? S mými vlastnostmi si těžko hledám kamarády, ale ráda bych měla aspoň jednoho ve třídě. (V životě jsem neměla nejlepší kamarádku nebo kamaráda)

holka, 15 let, 30. června

Hezký den,
píšete o sobě, že jste spíše uzavřená, samotářská, ne příliš přátelská, přesto jste měla ve třídě moc dobrou kamarádku, která teď, bohužel, odchází ze školy. Přijdou ale noví žáci a Vy přemýšlíte, jak je zaujmout, spřátelit se. Chci moc ocenit Váš zájem a snahu navázat nová přátelství, věřím, že to je ten nejlepší předpoklad k tomu, aby se to podařilo.
Každý jsme nějaký a je to tak v pořádku. Věřím, že nejvíce můžete zaujmout tím, jaká právě doopravdy jste, jedinečná, originální. To, že jste introvertní a nevadí Vám být sama, nejsou nutně negativní vlastnosti. Věřím, že všechny vlastnosti se dají v určité míře a v určitých situacích využít jako plus. Nebojte se být upřímná a dávat najevo to, jak se cítíte, co byste si přála, nad čím přemýšlíte. "Trénovat" vztahy, jejichž základem je komunikace, můžete např. prohlubováním těch, které už máte, ať už v rodině nebo mezi kamarády. Obecně budování vztahů vyžaduje svůj čas a oboustranné sympatie. Je běžné a v pořádku, že člověk si nerozumí hned s každým. Věřím, že s novými spolužáky vám může pomoci se nejdříve více poznat, zajímat se o to, jak se mají, co rádi dělají, nabídnout společné trávení času, povídat si. Věřím, že časem sama poznáte, zda si máte o čem povídat, máte třeba nějaké společné zájmy či vlastnosti a je Vám spolu dobře.
Záleží také samozřejmě na zájmu těch druhých, zda se budou také snažit spřátelit s Vámi a padnete si do noty. To už je ale něco, co se špatně odhaduje a neexistuje na to jednotný a zaručený postup.

Přejeme Vám hezké prázdniny,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku.V první třídě jsem chodila z jediným klukem a pak jsem spolu už nebyli...Jenomže teď ho miluju ale nevím jak mu tom mám říct.Prosím pomoc mi...Předem děkuji

holka, 9 let, 29. června

Ahoj,
píšeš, že miluješ kluka, se kterým jsi v první třídě chodila. Chtěla bys pomoci s tím, jak mu to říct. Je více způsobů, jak dát někomu najevo, že ho máš ráda, že je pro Tebe důležitý. Můžeš se snažit mu věnovat více pozornosti a zajímat se o to, jak se má, co dělá, co ho baví. Můžeš se snažit trávit s ním více času, více si povídat, rozvíjet přátelství. Z dobrého přátelství se pak může postupně časem, až budeš starší, stát třeba i bližší vztah, chození. Také můžeš s mamkou nebo jiným blízkým probrat, jak oni prožívali své první lásky. Je důležité umět s někým upřímně sdílet to, co prožíváš, co by sis přála.

Přejeme Ti hezké prázdniny,
Modrá linka

Povolání

Ahoj
Potřebuji pomoc.
Jdu příští rok do 9.třídy a kamarádky říkali, že si mám dát přihlášku na dvě školy.
Jenže já chci jít na prodavačku se učit a chci jít do Jeseniku na hotelovou školu Vinsenze Priesnitze a obchodní akademie a prodavačka je ještě v Šumperku nebo někde jinde, jenže je to daleko od mého domova. A já chci jít na to co mě baví a to je právě obor prodavačka.
A já chci jít jen na tu do Jeseniku a nechci si dát přihlášku na nějakou další dalekou školu, nechci být daleko od mé rodiny !
Předem děkuji za odpověd :-)

Hezký den, Elzo,
je dobře, že víte, čím byste chtěla být a máte už i vybranou školu. Kamarádky Vám ale říkají, abyste si dala více přihlášek. Nepíšete, s čím byste potřebovala pomoci, možná jste se s tím, jak to máte, chtěla pouze svěřit. Je samozřejmě na Vás, jak se po domluvě se svými rodiči rozhodnete. Někdy je lepší mít "pojistku" a dát si více přihlášek pro případ, že by jedna ze škol nevyšla. Chápu, že chcete být blíže domovu a rodině, je to Vaše priorita, na které nic nemění ani to, pokud byste si dala pro jistotu i další přihlášku jinam. Můžete se o tom poradit ještě s rodiči a třídním učitelem/učitelkou.

Přejeme hezké prázdniny,
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj
Poslední asi 3 měsíce mám zvláštní pocit z toho, že jsem ještě nedostala menstruaci. Vím, že mám ještě čas, ale připadám si divně - ostatní ji mají normálně a já jsem ji ještě ani nedostala. Moje mamka v mém věku ji už taky měla.
Občas mám bílý výtok, který se mi objevil asi už před rokem. Bojím se, že s mým tělem je něco v nepořádku. Jsou nějaké důvody proč bych ji nikdy nedostala?
Mohu mít i bez menstruace děti? Na prohlídce doktorka nic neříkala, že by bylo něco špatně, jen se mi možná zdála trochu překvapená, protože (i podle doktorky) na to tělo i postavu mám dost vyvinuté. Měla bych o svých problémech více mluvit?

Děkuji moc za odpověď

holka, 13 let, 27. června

Ahoj,

každý člověk je jiný, to platí i pro objevení se menstruace u žen. Menstruace přichází nejčastěji mezi jedenáctým a patnáctým rokem, může však mít ještě větší rozptyl, příchod menstruace při tom nesouvisí s tím, jak vyvinutou máš postavu. Prostě až dozrají vajíčka ve Tvém vaječníku a začnou se odlučovat, přijde i krvácení, výtok, o kterém píšeš, bývá často předzvěstí menstruace. Není zatím důvod, aby sis připadala divně, menstruace u Tebe má svůj čas a jistě přijde. Nemyslím si, že s Tvým tělem není něco v pořádku, jenom nejspíš ještě nenastal Tvůj čas. Ano, může se stát, že menstruace nepřijde (nebo naopak překvapí velmi předčasně malá děvčátka), ovšem toto bývá projevem nemoci. Menstruace také ustává v případech poruch výživy, jako je anorexie, také mohou být důvody hormonální a jiné. Bez menstruace děti mít nelze.
Mluvit o tom, co Tě znepokojuje, bys zcela jistě měla se svými rodiči, aby věděli, co se s Tebou děje, ostatně jsou před zákonem zodpovědní za Tvé zdraví. Mluvit o tom můžeš také i s někým jiným, ovšem pouze s takovým člověkem, kterému můžeš plně důvěřovat. Jinak samozřejmě s lékařem/lékařkou.

Modrá linka

Povolání

Ahoj.
Jsem Petra. Chtěla bych se v budoucnu stát vědkyní. Moc mě baví fyzika. Ale nevím, na jakou školu mám jít, abych se tam opravdu mohla stát vědkyní. Nějak jako byli vědci v seriálu Teorie velkého třesku. Moc bych si to přála, protože věda je můj život. Mohli by jste mi poradit prosím? Chtěla bych, aby to bylo někde v Plzni. Chápu.. Je mi teprve 12 a mám na to dost času. Ale ten seriál sleduji moc dlouho a vědkyní se chci stát už od 5 let. Věda je můj život. ❤️ Nebo jsem taky přemýšlela, že bych byla psychologoška. A to taky nevím kam mám jít. Baví mě pomáhat lidem kteří potřebují pomoct. Jednou jsem dokonce pomohla kamarádce, která byla smutná kvůli klukovi a nevěděla co má dělat. A maminka říkala, že bych za to dostávala dost peněz. Ale já nevím.. Dostává se za vědkyni taky hodně peněz? Vím, že je to na mě co bych měla dělat, ale já se nevím, co by bylo lepší.
Předem děkuji za odpověď.

Petra, 12 let, 27. června

Ahoj Petro,

je perfektní, že odmala víš, čemu by ses jednou chtěla věnovat, máš to o to jednodušší, spousta Tvých vrstevníků vůbec netuší, jakou profesi by si v budoucnu měla vybrat a k čemu se připravovat. Na každé škole je výchovný poradce, který, spolu s Tvou třídní učitelkou/učitelem, by Tě měli umět nasměrovat na správnou školu, pravidelně dostávají podrobné zprávy o tom, jaký obor se ten který rok otevírá a pro kolik dětí jsou na něm místa.

Nemyslím si, že by profese vědkyně či psycholožky nějak zvlášť vynášela. Na obě uvedená zaměstnání je nejlepší nejdříve absolvovat gymnázium a maturitu, to už Ti bude 18 či 19 let, a budeš vědět mnohem víc než dnes a uvidíš, zda se Tvé představy časem nezmění, každým rokem se nyní totiž objevují nové obory, které dříve ani neexistovaly. Jak k vědkyni, tak psychoterapeutce, vede cesta velmi dlouhá a složitá a obě se musí vzdělávat celý další život, což může být těžké skloubit s rodinným životem. Nebudu ani skrývat, že zejména vědkyně jako žena se mezi vědci muži velmi těžko uplatňuje a prosazuje. Toto všechno bys ale především, kromě svých učitelů, měla řešit se svými rodiči. Bylo by fajn, kdybyste chodili do VIDA parků a na různé takové technické akce, na vysoké i odborné školy ve Dny otevřených dveří, kde můžeš mluvit přímo s vyučujícími profesory a ptát se na vše, co potřebuješ vědět. Znáš-li v okruhu svých známých někoho, kdo má jednu z Tvých dvou oblíbených profesí, pak je ideální si s takovým člověkem promluvit a zeptat se ho, co toto zaměstnání obnáší pro jedince v praxi ve skutečnosti. Něco zcela jiného je seriál a něco zcela jiného skutečný život mezi mikroskopy, pipetami a zkumavkami.

Přejeme Ti splnění Tvých přání.
Modrá linka

Moje tělo

Ahoj poradno mám dotaz, kolikrát za týden si mám mýt vlasy, mám je nějaké mastné souvisí to s pubertou nebo si nemyji dostatečně vlasy?

kluk, 12 let, 25. června

Ahoj,

Tvá otázka by v ideálním stavu měla být položená spíše kadeřníkovi/kadeřnici, to jsou ti, kteří pečují o náš vlasový porost a nejlépe mu rozumí.

Vlasy se více mastí v období dospívání, maz ale není špína, je to produkt mazových žlázek a produkce mazu je u každého z nás jiná, podložená i geneticky. Vlasy se mohou mýt i denně, říkají v poslední době kadeřníci, nicméně o to víc se zase mastí, proto bych doporučovala spíše ob dva dny a pomáhat si tuhými či suchými šampony. Opravdu vhodné je ale poradit se s odborníky, mazotok může být i průvodcem některých nemocí, což kadeřník pozná a je pak možné se poradit s kožním lékařem/lékařkou.

Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj.
Sice je mi 12 let ale chtěla bych se zeptat na návštěvu gynekologie. Mám z toho docela strach. Mám několik otázek tak snad to nebude problém.

  • Kdy přibližně tam budu muset jít?
  • Je možné, že je i gynekološka?
  • Co si mám vzít na sebe aby to bylo nejlepší?
  • Jak dlouho to bude přibližně trvat?
  • Co mi tam budou vlastně dělat?
Předem děkuji za odpověď.
holka, 12 let, 25. června

Ahoj,

je naprosto běžné a přirozené, že máme strach nebo obavy jít někam, kam jdeme poprvé a nevíme, co nás tam čeká. Zadáš-li si na internetu do vyhledávače první návštěva gynekologa, najdeš spoustu servrů, které Ti nabídnou fundované, odborné odpovědi na vše, co s první návštěvou gynekologa souvisí. Zkoušej si průběžně odpovědi na své otázky vyhledávat sama - nejen na internetu! Co se týká gynekologa, je možné se obrátit i na mamku, starší sestru, máš-li ji, tetu, babičku a podobně.

Nyní k Tvým otázkám.
Termín není žádný stanovený jako povinný. Ke gynekologovi jdeš stejně jako k jinému lékaři a to tehdy, máš-li nějaké potíže s menses (bolestivost, nepravidelnost, zapáchající, zabarvené výtoky). Každá dívka by gynekologa měla navštívit nejpozději před zahájením sexuálního života.
Ano, jako ve všech oborech, i na gynekologii pracují lékaři muži, gynekologové, a lékařky ženy-gynekoložky, ke komu půjdeš si můžeš vybrat.
Nejlepší oděv na vyšetření jsou volné šaty nebo sukně, nestojíš pak před lékařem od pasu dolů nahá, jsi jen "naostro", připravená na vyšetření.
Délka vyšetření je samozřejmě individuální, záleží na potížích a na tom, co lékař/ka (ne)najde.
Budou Tě vyšetřovat, jako všude u lékaře, různé obory si všímají různých orgánů, gynekologie je o orgánech pohlavních, lékař/ka tedy vyšetřuje Tvé pohlavní orgány.

Modrá linka

Holky a láska

Dobrý den, omlouvám se že sem zase píšu, ale okolnosti mě k tomu dohnaly. Jak jsem psala minule, tak cítím něco víc ke svojí učitelce. Včera jsme spolu mluvily a byla u toho i moje kamarádka A. a taky školní psycholožka. To bylo docela v pohodě, všechno jsme si vyjasnily a dalo by se to považovat za uzavřené. Ale já mám ještě jeden závažný problém. Jde o to že ačkoliv jsem věděla že z toho nic být nemůže ani kdybychom obě chtěly, tak mě to opravdu vzalo. Teď pořád brečím a mám deprese a chuť se osvobodit z tohoto světa. Jsem z toho zmatená a nevím co mám dělat a tak. Pořád myslím na tu učitelku a i v noci se mi o ní zdá... Navíc mi rovnou řekla že má přítele a plánují založit rodinu. Dneska jsem to řekla A. a ta mě od toho zrazovala a volala jiné paní učitelce, která mi s mými city pomáhala se vyrovnat. Ta to ale nebrala a bude s ní mluvit až dneska večer. Opravdu nevím co mám dělat a ta chuť se osvobodit je pořád silnější a silnější. Prosím o pomoc a zároveň za ni i předem děkuji.

Mája, 13 let, 26. června

Ahoj Májo,

věřím, že teď prožíváš smutné chvíle - srovnáváš se s tím, že Tvoje láska k učitelce nemůže být naplněna. To je vždycky bolestivé a nějakou chvíli trvá, než se s tím člověk vyrovná. Někoho taková situace potká ve dvaceti, jiného v osmnácti, Tebe potkala ve třinácti. Jistě není lehké tím procházet, i když je to důležitá a cenná životní zkušenost. Pláč k tomu patří, stejně tak smutek, deprese i sny, které se Ti o učitelce zdají. Někdy k takovým situacím patří i myšlenky, že by člověk chtěl mít od všeho pokoj, jak píšeš - chtěl by se osvobodit od toho, co ho tíží. Ono osvobození ale nedává jinou šanci, bere všechno zlé, ale i to dobré, co člověka v životě čeká (u Tebe třeba láska někoho, kdo Ti učaruje stejně jako paní učitelka a s kým budeš moct navázat vztah).

Hezky se o sebe postarej, dělej to, co máš ráda, pomáhají úplně obyčejné věci jako sprcha, čaj, hudba, psát si deník, kreslit si... Jistě by bylo velkou pomocí (a tu Ti doporučujeme), kdybys zašla za školní psycholožkou a pověděla jí, jak to teď máš. Už ví, o co jde, nebudeš to muset znovu vysvětlovat, může Ti pomoci to zvládnout. Stejně tak Tvoji blízcí, rodiče, kamarádi. Kdybys měla opravdu silnou touhu si ublížit, klidně volej 155. Pomoc si zasloužíš, je důležitá.

Držíme Ti palce, aby bylo lépe,

Modrá linka

Škola

Dobrý den .
Ve škole máme takovou spolužačku která se řeže ale ne proto aby byla zajímavá ale proto že má opravdu nějaký problém jinak by to neskrývala . Včera mi ukradla ořezávátko a tím ostrým předmětem co je v něm se pořezala protože jeden náš spolužák někoho mlátil a měl se omluvit ona vytáhla mobil a začala si to natáčet spolužák si toho všiml a řekl to paní učitelce . Učitelka zavolala zástupce a kdyby vysvědčení už nebylo napsané dostala by 3 schování a takovích věcí udělala hromadu třeba mě míčema mlátila na tělocviku a ostatní spolužačky , je příliš drzá na paní učitelku atd. Známky má ale velice dobré jen 3 dvojky jinak samí jedničky . V 1 a 2 třídě chodila na klučičí záchody ale ve 3 třídě jí to zatrhli a lidi co jí neznají si myslí že je to kluk a i se tak chová . Navíc její rodiče se rozešli žije s mámou a máma je furt v práci a místo aby jí vychovávala máma vychovávají ji chůvy ( jsou dost bohatá rodina ) Sice jí moc nemusím a ani ona mě ale když jsem viděla jak se potají řeže na školních záchodech pochopila jsem že je to vážné a taky jsem pochopila proč v tomto vedru nosí mikinu ale nevíte co s tím ?
Předem děkuji za odpověd .

holka, 12 let, 22. června

Ahoj,
oceňuji, že jsi vnímavá k tomu, co se děje ostatním a snažíš se pochopit spolužačku, která má nejspíš nějaké své osobní problémy, které někdy řeší i nevhodným chováním, ať už k sobě nebo ostatním. Chci Tě podpořit v tom, abys o svých pocitech a obavách o spolužačku promluvila jak se svými rodiči, tak i s třídní učitelkou a školní psycholožkou, pokud ji ve škole máte. Dospělí, kteří za ni také nesou zodpovědnost, by měli vědět o tom, co se s ní děje a nabídnout další potřebnou odbornou pomoc. Právě všímavé okolí může pomoci situaci začít řešit, je dobré nebýt lhostejný a nebát se mluvit o tom, co se děje.

Přejeme Ti hezké léto,
Modrá linka