Ahoj z Modré linky.

Mezi muži a ženami se liší to, jak jejich orgasmus, tedy sexuální vyvrcholení, vypadá. Ejakulace znamená uvolnění semene - tekutiny, která u mužů obsahuje spermie. U chlapců se to obvykle začne dít v období dospívání, když jejich tělo začne tvořit pohlavní hormony.

U dívek to probíhá trochu jinak. Nemají ejakulaci ve stejném smyslu jako kluci, protože nemají spermie. Při vzrušení ale i dívkám vzniká v pochvě a kolem ní tekutina, která zvlhčuje sliznici, aby byl případný pohlavní styk příjemný a nebolestivý. Některé ženy mohou při silném vzrušení nebo orgasmu také uvolnit větší množství takové tekutiny, někdy se můžeš setkat s pojmenováním ženská ejakulace, ale není to to samé jako u mužů.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš zprávu ohledně šetření a peněz na Tvém účtu. Rozumím, že může být nepříjemná představa, že se na Tebe kvůli tomu babi s dědou budou zlobit nebo nebudou chápat, co se s penězi stalo anebo řeknou úplně něco jiného, co nebudeš čekat. Jak píšeš, nevíme, jak bude vypadat jejich reakce. Nezmiňuješ, co se s penězi stalo, tak budu odpovídat s předpokladem, že jsi z nich zaplatil něco Ty, i když to tak nemusí být. Zároveň si říkám, že to jsou/byly Tvé peníze, které Ti už jednou dali. Šetřit bývá určitě užitečné a zároveň si umím představit, že jsi používal peníze na něco, co jsi potřeboval nebo chtěl.

Přijde mi v pořádku o tom všem otevřeně a pravdivě prarodičům říct, jestli s nimi o tom budeš chtít mluvit. Že se stalo něco, co Tě asi samotného překvapilo, možná Ti to je líto, a říct, proč si myslíš, že to tak bylo. Možná můžeš mluvit i o tom, jak by sis to představoval do budoucna, jestli by Ti v něčem mohli pomoct. Protože koneckonců i spoření peněz je dovednost, která se učí postupně.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Pokusím se na Tvé otázky odpovědět postupně, jak je pokládáš.

Vidím, že se Ti ten kluk líbí, a zároveň Tě asi opravdu zabolelo, že o Tobě mluvil tímhle způsobem. Není v pořádku, když se někdo chová tak, že Tě chce jen odkopnout nebo o Tobě mluví bez respektu - každý si zaslouží úctu, ať už má ten druhý jakékoliv očekávání od společného vztahu. Někteří lidé to však tak z různých důvodů mají - nechtějí se vázat, nechtějí vztah, ale třeba se jim někdo líbí a chtějí s ním mít jen sex nebo si s ním nezávazně psát. Pro ně je to tak akorát, ale neznamená to, že to tak musíš mít i Ty. Ve Tvém věku je běžné, že přesně v takových věcech si děláme jasno, tedy v tom, co Ty sama od vztahu chceš, a co už by Ti ubližovalo. Pokud někdo hledá něco jiného než Ty, nejspíš u něj potom najdeš tu blízkost, kterou si sama představuješ.

Myslím, že každý člověk někde uvnitř touží po lásce, ale každý ji prožívá a vyjadřuje trochu jinak. Někomu vyhovuje flirtovat a třeba se to u něj časem promění v něco hlubšího. Jiní mají raději, když už od začátku cítí v druhém člověku hlavně jistotu, důvěru a oporu. Ani jedno není špatně – jde spíš o to, co je pro Tebe v tuhle chvíli v pořádku. Ukázat mu, že to s ním myslíš vážně, můžeš třeba tím, že mu to řekneš, nebo že se o něj zajímáš, ale nakonec je jen na něm, jak na to zareaguje. Máš právo chtít vztah, který Ti dodává pocit jistoty a blízkosti a Ty sama si můžeš rozhodnout, jestli to, jak to má on, je pro Tebe v pořádku.

Rozumím i tomu, že Tě trápí druhá věc - že nemáš svou nej kamarádku, obzvlášť když máš pocit, že ostatní už svou nej kamarádku mají. Asi nemám žádnou zaručenou radu, jak takového člověka najít, přece jen už jsi sama spoustu věcí zkusila. Věřím však, že je hodně lidí, kteří to mají podobně.

V životě se občas stává, že se přátelství pokazí nebo že to delší dobu nevychází. Taky není nutné mít jen jednu nej kamarádku, člověk totiž může mít vícero velmi blízkých přátel, se kterými si rozumí a cítí se s nimi dobře. Není vůbec nic špatného na tom mít více lidí, kteří jsou Ti blízcí, občas je to dokonce velkou výhodou, protože každý vztah nám přináší něco trochu jiného. Důležité je hlavně to, jak moc si navzájem důvěřujete a jak dokážete být k sobě upřímní a autentičtí, nikoliv to, jak dlouho se znáte - takový člověk v našem životě potom obvykle nemusí být jen jeden. Podpořila bych Tě proto ráda v tom, abys to nevzdávala, i když máš někdy pocit, že už každý svou nej má. Klidně se můžeš zkusit víc přiblížit někomu, s kým už máš dobrý pocit, i když zatím nejste nejlepší kamarádky. Takové vztahy se často prohlubují pozvolna a vyžadují více trpělivosti.

Přejeme Ti, aby Ti ve vztazích bylo hezky.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, jak ses začal se slečnou, která se Ti líbí, více bavit a zároveň její kluk se Tě snaží vytáčet. Přijde mi jako velký úspěch, že jsi zvládnul udělat tento první krok a se slečnou navázal delší kontakt. Zároveň ses radil s lidmi, co můžeš dělat a je fajn, že si dokážeš říct o radu a nezůstáváš na to sám.

Vůbec se nedivím tomu, že pociťuješ nepříjemné pocity, když jsi do dívky zamilovaný a ona je zadaná. Dokonce zažíváš zamilovanost poprvé. S prvními láskami jsou bohužel občas spojeny i komplikace a zklamání. Někdy to k tomu patří, i když to není nic příjemného. Píšeš, že bys sebevraždu nespáchal, ale občas Tě myšlenky na to napadnou. Napadá mě, že se takové myšlenky můžou objevit, když jsem nešťastní nebo hodně naštvaní. Zároveň jsem ráda, že píšeš, že bys to neudělal.
Vím, že to možná nyní nechceš slyšet, ale věřím, že časem se tyto hodně silné emoce ustálí a nebude to tak zlé. Zatím bych Ti moc přála, abys měl kolem sebe přátele, se kterými o tom můžeš mluvit, kteří pro Tebe budou podporou. Kdybys chtěl situaci více probrat, můžeš zavolat na bezplatnou Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz), která je určena dětem/mladistvým a s těmito situacemi jako jsou vztahová zklamání či myšlenky na to nebýt mj. pomáhá. Nebo můžeš využít i možnost chatu, kterou nabízí i naše organizace (kontakty nalezneš na www.modralinka.cz). Na telefonu nebo na chatu je možné lépe probrat, jak se cítím a co by jsi pro sebe potřeboval. Také si můžeš zkusit stáhnout do mobilu aplikaci Nepanikař, kde najdeš různé tipy na to co dělat, pokud se necítíš dobře.

Moc Ti přejeme, aby Ti bylo lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

to, co píšeš, dává naprostý smysl a je v pořádku, že Tvé dotazy jsou takové, jaké jsou. Být naštvaná na to, že máš menstruaci, je úplně v pořádku. Může to mít spoustu důvodů - může Tě štvát pocit nespravedlnosti oproti klukům, bolesti, změny nálad, nebo to, že je to celé prostě obtěžující. Ať už je ten důvod jakýkoliv, je moc fajn, že o tom mluvíš.

Vztek nebo vnitřní neklid, který popisuješ, je běžná emoce, která nám často dává najevo, že se necítíme dobře nebo se nám něco nelíbí. A i když to není příjemné, vztek v sobě má i velkou energii - pomáhá nám poznat, že bychom chtěli něco změnit nebo si ulevit. Existuje spousta způsobů, jak ho ze sebe dostat a každému funguje v každou chvíli něco jiného. Někdo si pomůže tím, že se vypíše, vymluví, nebo jde ven a sportuje. Jinému pomáhá poslech hlasité hudby, zabouchat si do polštáře, zhluboka dýchat, nebo se prostě zavřít do pokoje a mít chvíli klid. Možná by sis mohla zkusit sama promyslet, co Ti pomáhá cítit se líp, když Tě něco rozčiluje nebo bolí, a jestli je něco specifického, co Tě na menstruaci zrovna štve nejvíc. Třeba bys dokázala vymyslet způsob, jak si i v tomto ohledu pomoci.

Co se týče dalších otázek, menstruace je s lidstvem odjakživa. Podle internetu jsem zjistila, že ve starověku používaly ženy třeba papyrus, látku nebo mořské houby. Ve středověku to bylo mnohem těžší, hygienické pomůcky skoro neexistovaly, ženy si pomáhaly hadry, mechem nebo kusem látky a často se za menstruaci styděly, protože byla vnímaná jako špatná. Až v 19. století vznikly první vložky připevněné k pásku kolem pasu a během 2. světové války ženy často improvizovaly z toho, co vlastnily. Moderní vložky, jak je známe dnes, se začaly vyrábět až později ve 20. století.

Kluci sice nemají menstruaci, ale i u nich v dospívání probíhají velké hormonální změny - rostou, mění se jim tělo i nálady. Takže i oni zažívají svoje tělesné změny, jen trochu jiné než dívky.

Přirozeně se menstruaci nedá úplně vyhnout, ale některé ženy si ji mohou upravit pomocí hormonální antikoncepce, která může krvácení zkrátit, zeslabit nebo někdy i zastavit. To je ale vždy potřeba řešit s gynekologem. A pokud by menstruace úplně chyběla (a nebylo by to kvůli antikoncepci), může to být známka toho, že tělo něco potřebuje, třeba víc odpočinku nebo péče, není tak úplně zdravé. Bez pravidelné funkce menstruace by většinou nešlo otěhotnět, protože tělo by neuvolňovalo vajíčko.

Snad jsou pro Tebe tyhle odpovědi srozumitelné, neváhej se ptát i v budoucnu.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ Alíkovi. Píšeš o tom, že svůj život prožíváš, jako bys byla ve snu. Vnímáš jako by ten život nebyl Tvůj a jako bys ho sledovala z okna. Zároveň sis tento rok našla kamarády, ale trápí Tě možnost, že bys je mohla ztratit.

Je mi líto, že nežiješ život, jaký by sis přála, a zažíváš pocity, které Tě znervózňují. Je ale důležité, že ses zvládla s tímto svěřit, i když to nemuselo být lehké. Je to první důležitý krok ke změně. Ptáš se, jak se můžeš vrátit zpátky do života a co se Ti děje. Snažíš se sama sobě porozumět a vyvíjíš snahu, aby Ti bylo lépe, i přestože Ti vůbec není dobře. To je obdivuhodné.

Tyto stavy se často pojí s úzkostí a s přetížením nervového systému. Mozek začne fungovat v režimu „ochrany“, a tím lidi jakoby oddálí od pocitů a prožitků. Strach ze ztráty kamarádů, který zmiňuješ, může být spolu třeba se stresem ze školy a něčím dalším toho příčinou, ale takto na dálku to nedokážu určit. Zasloužíš si však prožívat zase svůj život v klidu a radosti. Proto by bylo na místě, aby sis o tom promluvila s někým dospělým, komu věříš, a s kým byste pak společně vyhledali odborníka. Mohou to být třeba rodiče, ale i školní psycholog/psycholožka a následně psycholog či psychoterapeut, který s tím má zkušenosti. Dá se na tom pracovat na společných sezeních a také nacházet příčinu toho, proč se Ti takové věci dějí. Posílám mapu pomoci Safezóny, kde můžete společně vyhledat odborníka dle místa bydliště www.safezona.cz/mapa-pomoci.

Moc Ti přejeme, ať je Ti lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

dovedu si představit, že Tě změna ve výtoku mohla překvapit, možná vyděsit a je moc dobře, že pro sebe hledáš odpovědi na své otázky.

V pubertě je běžné, že se Tvé tělo mění a výtok jako takový skutečně s menstruací souvisí. Tělo se pročišťuje a připravuje na další fázi života. Důvodů, proč máš nyní silný výtok však může být víc, a neumím Ti dát jeden konkrétní. Záleží také na tom, jak výtok vypadá - běžný je průhledný až bělavý výtok bez zápachu. Pokud tomu tak není a je např. nažloutlý, nazelenalý či má silný zápach, doporučovala bych Ti to probrat s dětským lékařem, případně gynekologem, který zjistí, zda je to v pořádku, nebo poradí, co s tím. Obecně silnější výtok nemusí hned znamenat problém, ale takto na dálku to není možné zhodnotit. I proto bych Tě chtěla podpořit se svěřit někomu dospělému, např. mamce, starší kamarádce, tetě - někomu, kdo by Ti mohl lépe poradit, zda jít k lékaři, nebo ne, protože podobnou či stejnou situaci třeba sám řešil.

Přejeme Ti vše dobré,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvého popisu věřím, že to pro Tebe muselo být opravdu stresující a věřím, že Tě to opravdu rozhodilo. Mrzí mě, že toho na Tebe bylo při tak významném dnu tolik.

Vnímám, že Tě hodně trápilo, jak se rodiče kamarádky chovali a jak Tě pozorovali. Běží mi hlavou, že ses možná cítila trapně, zranitelně, styděla ses, nebo jsi tomu naopak vůbec nerozuměla, byla jsi zmatená - to všechno jsou naprosto pochopitelné pocity. Je však úplně normální, že se občas pohádáme i s kamarády a pak se zase udobříme, to se stává i dospělým nebo rodičům.

Napadá mě, že by mohlo pomoct si s kamarádkou v klidu popovídat, třeba o tom, co se u ní děje, jestli o tom mluvila s rodiči, nebo čeho si sama všimla. Někdy takový rozhovor pomůže víc, než čekáme. A kdybys příště zase uváděla koncert, může být fajn zkusit zaměřit pozornost spíš na něco hezkého - třeba na hudbu, na to, jak si to lidé užívají, nebo na to, že děláš něco odvážného. Můžeš si taky zkusit dopředu říct, že i když se někdo dívá, neznamená to, že děláš něco špatně - přeci jen dokud nám to druzí sami nepovědí, těžko vědět, co jim v tu chvíli doopravdy běželo hlavou.

Přejeme Ti pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Z Tvé zprávy úplně nevím, co všechno se u Tebe doma děje, ale nezní mi to tak, že by Ti tam bylo dobře - a to by být mělo. Každý si zaslouží cítit se doma bezpečně a mít kolem sebe lidi, kteří ho podporují a snaží se mezi sebou nacházet porozumění. Mrzí mě, že to u vás tak není.

Jak se takového pocitu zbavit úplně spolehlivě nevím, ale možná máš i Ty už teď doma nebo jinde pár takových věcí, které Ti aspoň trochu pomáhají - třeba něco, co Tě uklidňuje, co máš ráda, co Ti dělá dobře. To všechno Ti alespoň na nějakou chvíli může dodat pocit klidu a úlevy v prostředí, které Ti spíš energii a dobrou náladu bere. Zároveň bych Tě ale chtěla podpořit v tom, abys hledala pomoc i vně sebe, v někom dalším, kdo by Ti mohl být oporou. Třeba bys i tak mohla nacházet takové řešení, které Ti pomůže dlouhodoběji, než jen na takovou chvilku.

Rozumím tomu, že se Ti o tom nechce mluvit, možná je ta představa dost vysilující a zatěžující sama o sobě… Ale přesto bych Tě chtěla povzbudit, abys v tom nezůstávala sama. Je důležité, aby o tom věděl někdo dospělý, komu můžeš věřit, třeba školní psycholog, učitel nebo i teta, strejda, trenér. Někdo, s kým si dokážeš představit o tom promluvit. Dospělí mají víc možností, jak Ti pomoct, aby ses cítila líp, ať už sama, nebo v rodině. Pokud bys o tom ráda mluvila i s námi, můžeš nás kontaktovat na telefonu nebo chatu (www.modralinka.cz), kde s Tebou rádi probereme, jak to zvládat dál.

Přejeme Ti klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Je moc fajn, že jsi s námi své trápení dokázal otevřeně sdílet, to chce velkou odvahu. To, že o tom přemýšlíš a chceš tomu porozumět, je samo o sobě důležitý první krok. A je obdivuhodné, že uvažuješ i o tom, jak tvoje chování působí na druhé - to o Tobě vypovídá, že Ti na lidech kolem opravdu záleží.

Dává smysl, že Tě derealizace hodně trápí - to, co popisuješ, opravdu může být velmi nepříjemné. Mnoho lidí s podobnou zkušeností říká, že se při takovém prožitku cítí odpojení od světa, sebe nebo svých pocitů, jako by na všechno koukali přes mlhu, nebo jako na film. Není divu, že máš kvůli tomu pocit, že si nic neužiješ naplno a že Ti to zasahuje do vztahů i do toho, jak vnímáš sám sebe. Někdy bývá derealizace jako taková spojená s dlouhodobým stresem, úzkostí nebo velkou zátěží - je to totiž vlastně způsob, jak se nás mozek snaží chránit, když je toho najednou moc - více, než dokáže zpracovat.

Věřím, že by Ti mohlo pomoct o tom mluvit s někým dospělým, komu věříš - třeba s rodiči nebo se školním psychologem/psycholožkou. Hodně lidem pomůže, když se s tím svěří a najdou odborníka, který se v tom vyzná, třeba psychologa nebo psychoterapeuta. Dá se s tím totiž pracovat a také nacházet příčinu toho, proč se Ti takové věci dějí. Pro příklad existují techniky, které pomáhají se více ukotvit v přítomném okamžiku a vracet se do těla například s pomocí smyslů, které nás typicky dost dobře uzemňují v realitě (např. jak něco voní, jakou to má barvu, strukturu apod.).

Přejeme Ti hodně štěstí a pěkné podzimní dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se můžeš stydět při holení a nechceš, aby Tě rodiče viděli, a proto se raději holíš pod vodu. Nevím, jakým způsobem se přesně holíš, ale napadá mě, že někomu lépe funguje spíše „suché holení“ elektrickým strojkem než „mokré holení“ žiletkou. Možná by tedy stálo za to zkusit jinou metodu než dosud používáš. Říkám si také, zda by se dal vytvořit někdy prostor, kdy budeš sám a nebudeš se muset bát, že Tě uvidí rodiče. Máš ve svém věku určitě právo na soukromí a i rodiče by to měli respektovat.

Nedokážu Ti přesně říct, jak se dostat k částem těla, které popisuješ. Každému vyhovuje jiná poloha při holení a někdy je potřeba ji i změnit nebo si třeba vzít zrcátko, aby ses dostal k hůře viditelným místům.

V Alíkově poradně už bylo zodpovězeno vícero dotazů ohledně holení ochlupení (zejména od MUDr. Staňka), zkus si tedy zadat do vyhledávání na Alíkově webu slovo „holení (ochlupení)“ a můžeš si přečíst další tipy a i více detailů ohledně toho, jak na holení.

Přejeme Ti, ať jsi spokojený se svým tělem.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsme rádi, že jsme Ti mohli být nápomocní. Zároveň oceňuju, že si umíš (i opakovaně) napsat o radu, to je zas důležitý krok z Tvé strany, který děláš.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Je od Tebe moc hezké, jak se snažíš kamaráda podpořit a motivovat k tomu, aby využil své šance s nějakou holkou. Vidím, že Ti na něm hodně záleží, když je pro Tebe tolik důležité, aby jí napsal.

Nejsem si jistá, jak přesně to vidí Tvůj kamarád a jestli i Ty sám třeba víš čím to je, že jí napsat zatím nechce. Jestliže nevíš, možná právě to může být dobrý začátek - zeptat se ho, čím to je, že se jí zdráhá napsat. Důvodů to totiž může mít vícero - třeba se stydí, neví co napsat, má strach z odmítnutí, ztrapnění se... Když známe důvod, typicky se s ním dá potom lépe něco dělat, tedy vymyslet takové řešení, které bude i kamarádovi dávat smysl a nějak mu v takové situaci pomůže. I z toho důvodu Ti teď nedokážu dát konkrétní radu, ale napadá mě, že pokud se rozhodneš se ho na tuhle otázku zeptat, pak ji můžeš třeba doplnit dalším dotazem - jestli je něco, co by mu v tuhle chvíli pomohlo, aby se k napsání sám odhodlal.

I když to třeba vidíš sám jinak, chci Tě podpořit v tom, abys nechal hlavně na kamarádovi, jak se dál rozhodne. Někteří lidé potřebují více času, aby nějaký důležitý krok udělali, někteří se k němu ale neodhodlají nikdy - a i to je v pořádku. Pokud se mu nebude chtít, není dobré ho nutit, ale spíš respektovat to, jak se rozhodl zachovat. Dej mu čas, buď tam pro něj jako kámoš, ale zbytek ponechej na tom, co pro sebe bude chtít on sám. Napsat někomu, kdo se nám líbí, není nic lehkého, a zní mi to, že sám jsi už teď pro kamaráda oporou. Třeba mu i to časem dodá sílu, protože bude vědět, že když to nevyjde, nezůstane na to sám.

Přejeme vám oběma pěkné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

na Tvé dotazy se teď pokusím postupně odpovědět.

Nejsem si jistá, čím přesně to je, že dokážeš u kluků snadněji popsat, co se Ti na nich líbí, a u holek ne. Může to mít víc důvodů, třeba Tě na klucích zaujmou konkrétnější věci a u holek vnímáš spíš celkový dojem, který se těžko popisuje slovy. Nebo Ti kluci v něčem připadají bližší, umíš si všimnout detailů, které Ti připadají zajímavé, a u holek to tak nemáš, nebo na to nejsi zvyklý. V tom však není vůbec nic špatného. Každý člověk má jiné vnímání a preference, někdo si dřív uvědomí, co ho přitahuje, jiný to má proměnlivější. Je naprosto v pořádku, že to máš takhle, a klidně se to může i časem měnit.

Ve Tvém věku se všichni často teprve učí, jak navazovat nové vztahy, jak působit na druhé a jak překonávat vlastní nejistotu. Každý se někdy cítí nesvůj, když je mezi lidmi, které ještě nezná, nebo je pro něj důležité, jakým dojmem na ně působí. Záleží ale, jak moc Tě to ovlivňuje - jestli je to jen občasný pocit, který se dá překonat, nebo jestli Tě to hodně obtěžuje a brání Ti to třeba s někým navazovat přátelství. V tom prvním případě to většinou chce jen čas, zkušenosti a trochu odvahy, zkoušet si po malých krocích ten stud překonávat. Je v pořádku, že to může nějakou dobu trvat. Pokud by Tě to ale trápilo často nebo hodně, může být fajn si o tom promluvit s někým, komu věříš – třeba doma nebo se školním psychologem.

Napadá mě, že Tvůj třetí dotaz s tím může souviset. Třeba se stydíš právě proto, že se obáváš, co si o Tobě druzí pomyslí. Nejsem si jistá, čím přesně to je, ale může to mít různé důvody - třeba obavy z odsouzení, hodnocení, nejistotu nebo nějakou špatnou zkušenost. Je fajn ty důvody zkusit prozkoumat a porozumět jim. Pokud by toho na Tebe už bylo moc, neváhej na to nezůstávat sám. Pomáhá o tom mluvit, třeba opět s psychologem ve škole, nebo s někým dalším, komu důvěřuješ.

Přejeme Ti krásné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

popisuješ nám, co se stalo mezi Tebou a Tvou spolužačkou. Nedivím se, že Ti běží hlavou víc otázek a scénářů. Zní to, že Ti na ní záleží, zmiňuješ, že je Tvoje crush. Představuju si, že celá situace s WhatsAppem mohla být nepříjemná. Zní mi dobře, že ses o tom s ní dokázal pobavit/napsat a věci vyjasnit. Teď si dál píšete, bojíš se ale za ní přijít naživo.

Nedivím se, že možná můžeš pochybovat, jestli jsi neměl něco udělat dřív. Může to působit, že Ti něco mohlo uniknout. Zároveň tehdy to zřejmě z nějakého důvodu nešlo a chtěla bych Tě podpořit v tom možná méně pátrat, jak to bývalo mohlo být, ale naopak se zaměřit spíše na to, jestli a případně co bys chtěl udělat teď. Ať už to bude to, že si budete dál psát, anebo že jí zkusíš oslovit naživo. Pokud chceš, zkus promyslet, jestli je někdy čas, kdy jste si během dne/ve škole blíž a dalo by se jí na něco zeptat, může tak poznat, že Ti na ní záleží. Někdy pro začátek i kontakt beze slov může mnohé říct - když se na sebe podíváte a třeba usmějete. Můžeš jí tím dát vědět, že Tě zajímá. Je v pořádku tvořit kamarádské vazby, poznávat se a bavit se. Pokud byste třeba časem za tím cítili něco víc, může to pak klidně přerůst ve vztah. Když je v tom zahrnutý ještě další člověk - píšeš, že má aktuálně kluka, tak by bylo fér si ale nejdříve vyjasnit, jak to máte a co chcete dál.

Přejeme, ať je Ti ve vztazích dobře,

Modrá linka