Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7745

Moje tělo

Ahoj Alíku, už od mala trpím nadměrným pocením. Nemyslím si že je to kvůli nějaké zdravotní poruše(například štítné žlázy atd), jelikož se takto potím opravdu už asi od 8 let. Na internetu jsem našla, že by to mohla být hyperhidróza (nadměrné pocení které se může například i dědit) a našla jsem a internetu electro antiperspirant který by můj problém mohl vyřešit. Mimochodem nejvíce se potím v dlaních, nohách a v podpaží. Moc mě to trápí vzhledem k tomu že ve škole je mi nepříjemné jak mám mokrý papír, podávání rukou je pro mě horror, sandály nosit nemůžu protože mi klouže noha a tak dále. Ale tady nastává další problém, musela bych to začít řešit s rodiči což je pro mně moc nepříjemné (opravdu s tímto jsem se nikdy nesvěřila ani kamarádům, snažím se to skrývat protože se za to stydím). Vím že budu muset ale pokud to chci vyřešit, vzhledem k tomu že electro antiperspirant je drahá záležitost a na tajno by to ani provádět nešlo. Jinak, i k lékaři je mi docela trapné zajít, protože tento problém mě trápí už řadu let a nevím jestli nebude závádějící že to řeším až teď. Prosím, jak mám kdyžtak zavést konverzaci s mamkou na toto téma, či jak ji říct o možnosti koupi electro antiperspirantu, když ani neví co to je. Děkuji za pochopení a za rady.

holka, 14 let, 12. října

Ahoj,
chápu, že je nepříjemné, pokud se od mala hodně potíš. Hledala sis informace o tom, že by to mohla být nějaká zdravotní porucha i o možnosti electro antiperspirantu.
Oceňuji Tvůj aktivní přístup, nebojíš se nám svěřit s intimnějším problémem a také se ho snažíš řešit, nebýt na to sama. Před svým blízkým okolím však to, co Tě trápí, skrýváš, stydíš se a nemluvila jsi o tom ještě s kamarády ani rodiči. Zároveň si říkám, že pokud je to něco, čím trpíš od mala, tak asi rodiče o problému nejspíš také ví a měli by Tě podpořit v jeho řešení a také vyhledání odborné podpory. Je v pořádku se domluvit předem, že bys třeba mamce chtěla říct něco důležitého, co Tě trápí a najít si na to klidný čas i místo. Můžeš jí také napsat dopis, pokud by to pro Tebe byl snazší začátek rozhovoru. Neboj se upřímně popsat, jak se cítíš, co bys potřebovala jinak, jaké situace jsou pro Tebe nepříjemné. Můžeš jí ukázat i možnosti, které jsi našla na internetu a společně se o tom poradit i s Tvou dětskou lékařkou. Je úplně v pořádku řešit věci, které souvisí s Tvým zdravím i nepohodou, lékaři by měli vědět, jak s tím pracovat a není to pro ně nic špatného nebo trapného, jsou to věci, které patří k životu a lidskému tělu.

Přejeme Ti, abys na to, co Tě zatěžuje, nezůstávala sama,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku....
Potřebovala bych poradit.
Loni za mnou seděl(v lavici) jeden kluk nikdy jsme se spolu nebavili až loni. Nakonec jsme byli skvělí kamarádi až jsme spolu od května chodili. Při chození jsme se spolu nebavili oba jsme se asi stiděli (psali jsme si skoro každý den). Když nám to tak moc neklapalo tak jsem mu v červenci napsala že si dáme přestávku a třeba se k sobě ještě někdy vrátíme. No vzal to v pohodě říkal ,že mám asi pravdu. Jenže potom přišlo září přestal mi psát a ani se se mnou nebavil. Tak je to bohužel do teď bavím se normálně se všema klukama kromě jeho. Předevčírem mi napsal a já si uvědomila že ho mám asi více než ráda. Co mám udělat proto aby jsme se zase normálně bavili? Mám mu říct že k němu ještě pořád cítím něco víc?

holka, 13 let, 11. října

Ahoj,
píšeš, že jsi chodila se spolužákem, ale nebavili jste se spolu, jen si psali. Teď už spolu nechodíte a nebavíte se dál. Máš ale pocit, že ho máš více než ráda a přemýšlíš, zda mu o tom říct, co můžeš udělat pro to, abyste se spolu bavili.
Procházíš obdobím dospívání a ujasňování si svých pocitů, myšlenek, představ o vztahu apod. Je v pořádku být vnímavá k tomu, co cítíš a sdílet to s někým, komu důvěřuješ, ať už v rodině nebo s kamarádkou - to může být velice úlevné a také pomoci v otázkách, co dál. Pokud by ses chtěla se spolužákem více bavit, můžeš s tím sama začít - věnovat mu pozornost, povídat si, trávit s ním více času, projevit svůj zájem. Nemusíš na sebe tlačit, může to být momentální pocit zamilovanosti, kdy se Ti oživily vzpomínky tím, že Ti napsal. Věřím, že časem poznáš, zda jde o nějaké hlubší city a zda budeš připravená a cítit důvěru k tomu, abys mu je dala najevo.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Povolání

Dobrý den, omlouvam se, ze pisu tak casto:( Ale tentokrát je to doopravdy dulezite.. jde o skolu.
Protoze letos chodim do sedme tridy, tak bych chtela zkusit prijimacky na sestilete jazykove gymnazium, ano vim, ze to bude narocnejsi, ale jazyky me vzdycky strasne moc bavily, takze v tom nevidim problem. To gymnazium by bylo bud francouzske, nebo spanelske. A vlastne jde o to, ze prvni dva rocniky se ucime ten jazyk, abychom pak ve tretim rocniku rozumneli vyuce pouze v tom danem jazyku. Coz je pro mne super, protoze jsem vzdycky chtela na skolu s jinym jazykem.
Ale ted je tu ten problem,ktery nedokazu sama vyresit a prijde mi trapne o tom mluvit s nekym, kdo me zna, tak bych chtela poprosit o radu vas:(
Vzdycky uz od malicka jsem tady na svete chtela neco dokazat. A myslim to tak, abych nejak pomohla lidem na svete, zivotnimu prostredi, to je jedno, proste je pro me priorita neco takoveho dokazat, protoze jinak tu pro me ten zivot vlastne nemel vyznam, jestli vite, jak to myslim.
A vim, ze nejvetsi moznost neco takoveho dokazat je spise v Americe, proste i kdybych to dokazala tady v cesku, tak mi reknete, jake dalsi zeme se tohohle nejjvice chytnou:) Ale o tohle nejde az tak moc.
Proste bych se chtela jeste na studium presidlit do ameriky. tohle jsem rodicum rekla a nemaji s tim problem. Premyslela jsem o nejake herecke skole, ale to si myslim, ze jako stredni mohu studovat taky, ale nevim. Ja bych to totiz nejradsi zacala studovat ted, herectvi myslim,protze (ted to zni jako pitomost ja vim) mi vsichni uz od mala rikali, ze at jdu na famu nebo na damu, at uz to byli cizi lide, nebo rodina, ucitele vsichni mi to rikali, at se dam timhle smerem. Hrala jsem i v nekolika skolnich hrach a vzdycky to dopadlo dobre. A je to vlastne i muj sen tak trochu,proste bych strasne chtela herectvi, nataceni do filmu, foceni atak. Mam strasne rada pozornost. Ale mam proste problem s tim, ze nevim, co mam tedkon z te sedme tridy delat. nevim, jestli existuje nejaky gympl, skola, na kterou bych mohla jit uz ted. Vlastne do osmicky, nebo je moznost famu az od devitky a vlastne do prvaku:/ Vlastne ja se stejne chci presidlit do te ameriky na vysokou, to je proste muj sen taky od uplnyho prcka a proste si ten sen chci splnit. A v ty americe bych rekla mam vetsi moznost tohohle uplatneni nez jako dite v cr, protoze tady je opravdu pouze hrstka hercu do dvaceti let.
Nevite, jak bych se mela rozhodnout? a vim, ze se tohle muze jeste zmenit, to co budu chtit delat, ale tohle jsou veci, ktere se u me uz drzi zhruba 7 let.

holka, 13 let, 11. října

Ahoj,
píšeš, že je Ti trapné mluvit o tom, co Ti leží v hlavě s někým, kdo Tě zná. Ráda bys jednou do Ameriky, chtěla bys něco dobrého dokázat, věnovat se herectví. Zvažuješ, na kterou školu bys měla přestoupit, jaké možnosti tu jsou. Ptáš se nás, jak se rozhodnout.
Na to Ti nemůžeme takto na dálku odpovědět, odpověď musíš najít v sobě, s podporou svých blízkých, kteří Tě právě lépe znají a dokážou Ti pomoci najít např. kontakty ve svém okolí. Chci Tě podpořit v tom, aby ses nebála s nimi sdílet, nad čím přemýšlíš, co bys do budoucna chtěla. I tím si to můžeš lépe ujasnit. Ohledně možností dalšího studia se můžeš poradit s kariérním či výchovným poradcem, kterým bývá jeden z učitelů ve škole. Dokud nejsi plnoletá, měla bys svoje vzdělání řešit s rodiči, kteří Tě v něm můžou podpořit. Píšeš, že v Americe bys měla lepší uplatnění dětského herectví, protože v ČR je takových herců málo. Tomu úplně nerozumím, pokud je jich u nás málo, nejspíš bys měla spíše větší šanci na úspěch a uplatnění. Můžeš se podívat i u nás na možnosti hereckého vyžití.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj,
Poslední dobou se mi začínají více líbit dívky, a kluky beru spíš jako kamarády. Jenže mám problém, asi by mi ani tolik nevadilo, že se mi líbí dívky, větší problém je, že jsem se hrozně zamilovala do svojí nevlastní sestry. Naši rodiče nejsou vzatý, ale i tak se tak bereme, teda, až na ni, je tak beru. Svěřila jsem se jí, že se mi líbí holky i kluci, ale od té doby se to změnilo, a už se mi líbí jenom holky. Ona je na kluky a dokonce je i do jednoho zamilovaná. Vždycky když jí vidím, cítím se hrozně šťastně. Miluji čas, který můžu strávit s ní. Nevím, co mám dělat, ale myslím si, že bych jí to asi nezvládla říct. Přemýšlím o tom, že bych se ještě poradila se svojí druhou nevlastní sestrou, ale taky si tím úplně nejsem jistá. Předem děkuji za jakoukoli poskytnutou radu.

holka, 12 let, 10. října

Ahoj,
píšeš, že je Ti 12 let a přemýšlíš nad tím, zda se Ti líbí kluci nebo holky, teď to vnímáš spíš tak, že holky (od chvíle, kdy ses svěřovala své nevlastní sestře). Když jsi s ní, jsi šťastná, ráda s ní trávíš čas. Přemýšlíš, zda jí o tom říct, nebo se poradit s druhou nevlastní sestrou. Vnímám, že se snažíš vyznat v tom, jak to máš s klukama a holkama a dělá Ti to starost, nevíš, jak přistupovat ke své nevlastní sestře, snažíš se vnímat své pocity kolem ní.
Chci Tě podpořit v tom, že na sebe nemusíš tlačit. Procházíš dospíváním a otázky ohledně sexuální orientace se budou ještě postupně vyjasňovat, věřím, že časem se nějak usadí. Sexuální orientace je spíše fyziologicky daná, než že by měla záviset na aktuálním rozhodnutí a situaci (např. na základě toho, že ses svěřila nevlastní sestře a pocítila k ní blízkost). To, že jsi s ní šťastná a ráda s ní trávíš čas, ještě nemusí znamenat, že bys byla orientovaná na dívky, že by to bylo nějak závazné. Je v pořádku se přátelit, dát jí najevo své sympatie, že jsi s ní ráda.
Neboj se svěřit někomu, komu důvěřuješ, probrat to můžeš např. i se školní psycholožkou, pokud ji ve škole máte. Věřím, že i ostatní prožívali či prožívají podobnou nejistotu, která patří k dospívání, nejsi v tom sama.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, už dlouho jsem chtěla být vegetariánkou ale pak jsem si přečetla, co Všechno stojí za mlíkem a vejci apod.. chci být vegankou, ale rodiče mě v tom absolutně vůbec nechtěli podpořit (s vegetariánstvím), nutili mi maso a bylo to takový to 'dokud to maso nesnis, neodejdeš od stolu', takže jsem to vždycky se slzama musela sníst:( Ale už mi to doopravdy vadí. Vzhledem k tomu, že mi teď vlastně bude 13 a veganstvi je doporučené od 12+, pokud nejsi od narození vegan a chceš být, protože to je pak jiny jídelníček zase. Tak už chci být vegankou, protože mi tohle všechno okolo doopravdy vadí, to jakým způsobem dochází k vejcím a mléku, mléčným výrobkům. O masu ani nemluvím, to jeotresne jíst jinou živoucí bytost. Nikomu veganství nenutím, pouze já chci být vegankou, protože když tyto potraviny jim, tak mám vždycky slzy v očích a je mi z toho špatně prostě. Nevíte, jak bych to mohla vysvětlit rodičům? Protože už vážně nevím, co mám dělat

holka, 13 let, 10. října

Hezký den,
chápu, že můžeš mít na stravu a jídlo jiný názor, než Tvoji rodiče. Připadá mi fajn, pokud se s nimi o tom snažíš v klidu mluvit, vysvětlovat, domluvit se na tom, co bys chtěla jinak. Zároveň dokud nejsi plnoletá, zodpovídají za Tvé zdraví a vývoj rodiče, tedy je důležitý i jejich pohled.
Napadá mě, že byste mohli zvážit některé kompromisy - třeba že bys chtěla u sebe omezit maso např. na 1x za 14 dní, nahradit bílkoviny a další látky z něj něčím konkrétním jiným, nakupovat živočišné produkty z domácích chovů, kde jsou zvířata dobře živena a obstarána, obohatit domácí jídelníček o zdravé a čerstvé věci, které bys chtěla především jíst. Můžete se společně podívat na argumenty pro a proti omezení živočišné stravy, na internetu existují různé zdroje informací, ne všechny jsou však odborné. Poradit se můžete společně i s Tvým dětským lékařem/lékařkou a vytvořit si plán vzájemné dohody - která jídla jsou společná a pro rodiče důležitá a kdy se např. můžeš stravovat úplně podle svého.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj aliku mam ted vztah teprve 14 dnů ale hrozně moc si rozumíme problém je že bydlí ode me 7 km a jak je zima tak musim byt doma brzo a rodiče neví ze tam jezdím vynadali by mi a zakazali by mi to a to prostě nemuzu dopustit co mam dělat abych se s ni mohla normálně vídat?
Další je že jsme si řekli že po nějaký době se chceme spolu vyspat a ja chci i on ( je mu 14) jenže se bojim ze to bude bolet

holka, 14 let, 5. října

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se chceš vídat s klukem, se kterým si rozumíš. Nemůžeme a nechceme Tě však podporovat v tom, abys dělala rodičům něco za zády. Vedeme mladé lidi spíše k tomu, aby s rodiči více komunikovali, sdíleli své pocity, třeba se jich ptali, jak oni prožívali své první lásky a jak to vnímali jejich rodiče. Také k tomu, že je možné hledat si podporu i v širší rodině, pokud rodiče nedokážou být chápaví. Zároveň je důležité rodičům svým chováním dokázat, že jsi rozumná a zodpovědná, že Ti mohou důvěřovat – potom je i pro ně snazší Ti leccos dovolit.

Co se týká sexu, asi víš, ale i tak Tě na to musíme upozornit, že sex pod 15 let věku je u nás zakázaný. Není to proto, aby se mladým lidem něco zakazovalo, ale z toho důvodu, aby byli skutečně připravení. Strach z poprvé je přirozený a opravdu to nemusí být úplně příjemné. Pokud je však vztah pevný, plný důvěry a dvěma lidem na sobě opravdu záleží, vzájemný cit a důvěra nad obavami nakonec převáží. Je dobré, abyste spolu vzájemně dokázali mluvit otevřeně i o intimních záležitostech, o svých pocitech, přáních i obavách. Komunikace je totiž důležitá ve vztazích obecně – s rodiči, přáteli i partnery.

Přejeme klidný, zamilovaný podzim.
Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj Alíku, mám takový problém. Již před nějakou dobou se mi zdálo že se jedné holce líbím, mě se líbila celkem taky. Nechal jsem to tak asi ještě půl roku a pak jsem "sebral odvahu" a zeptal se jí, jestli se mnou nechce chodit a ona řekla že ano. Nicméně vzápětí (asi za 5 - 10 minut) si to rozmyslela a řekla že se omlouvá, ale nechce "pokazit náš přátelský vztah", čemuž moc nerozumím, protože se v tom zase tak moc nevyznám. Nevím co jsem udělal špatně, ani upřímně nevím jestli to nebylo moc brzo (Jí je 13 a mě 15)

Problém je v tom, že už je to celkem dávno (skoro půl roku) a já na to pořád nemůžu zapomenout, nejspíš je to tím že jsem nikdy předtím neměl žádnou "dětskou lásku" nebo něco takového.

Od té doby se skoro nebavíme (ale vídáme se každý týden na kroužku) a já se nemůžu zbavit špatného pocitu že jsem to udělal a hlavně, asi jsem se do ní opravdu zamiloval, což bych si asi nikdy předtím nepřipustil.

Jak asi víš, změnit lásku na přátelství je těžké, i tak bys možná měl nějakou tu radu, jak na to..., nebo alespoň radu jak zapomenout..
Předem moc díky :)

kluk, 15 let, 4. října

Dobrý den z Modré linky,

od 15 let klientům vykáme, budeme tedy vykat i Vám. Ptáte se, co jste udělal špatně, když Vás odmítla dívka, se kterou jste chtěl chodit. Nevím, to nemohu posoudit. To, pokud byste chtěl zjistit, by Vám mohla říct jen ona. Mohlo se stát, že jste něco řekl nešikovně či špatně načasoval, ale také to může být na straně té dívky.

Co dělat? Je potřeba dát si čas. Být smutný, pokud jste smutný, odprožít si vztek, pokud jste naštvaný. A v každém případě je důležité žít si svůj vlastní život, věnovat se svým koníčkům, plnit si své povinnosti. A také koukat kolem sebe, jistě jsou kolem Vám prima lidi, se kterými je fajn trávit svůj čas. Možná se mezi nimi dříve či později najde i jiná dívka, kterou byste mohl mít rád. To vše může nějakou dobu trvat. Nejde zařídit, abyste neprožíval nepříjemné pocity, ty k životu prostě patří. Je ale možné je přijmout a vědět, že jsou v pořádku. Také je dobré mít možnost své pocity sdílet s blízkými, kteří Vám mohou poskytnout podporu, pochopení.

Přejeme Vám klidný podzim.
Modrá linka

Moje tělo - váha

Promiňte že zase otravuji
Je mi 11let a vážím 47km
Meřím 160 cm
Je to normální nebo bych se mela začít více hýbat???

holka, 11 let, 3. října

Ahoj z Modré linky,

je prima, že se zajímáš o to, abys byla v pořádku. Dle dětské BMI kalkulačky, je Tvoje váha při Tvé výšce zcela optimální.

Říkám si, že by bylo fajn, namísto toho, aby ses obracela na anonymní poradnu, kdyby ses mohla se svými otázkami svěřit třeba rodičům či jiné blízké osobě. Otázky kolem těla totiž jsou poměrně intimní a možná je toho víc, co bys potřebovala probrat. I když rodiče nevědí všechno, v dnešní době internetu můžete snadno hledat odpovědi společně. Nebo se obrátit na obvodní lékařku při běžné prohlídce.

Přejeme Ti hezký podzim.
Modrá linka

Moje tělo

Ahoj, je mi 16 let a jsem holka. Delší dobu vím, že nejsem hetero, ale pořád nevím, co tedy jsem. Nejprve jsem myslela, že jsem bi a zároveň asexuál, teď si ale čím dál víc uvědomuju, že svoje tělo nesnáším - nelíbí se mi dívčí tělo, ale ani to klučičí. Jsem z toho zoufalá, uvažovala jsem i o koupi binderu, jen aby tolik nebylo vidět prsa atp. Je možné, že jsem nebinární nebo něco podobného?
Předem moc děkuju.

holka, 16 let, 6. října

Hezký den,
píšete, že si nejste jistá svou sexuální orientací. Uvědomujete si, že nesnášíte své tělo, obecně lidské tělo. Jste z toho zoufalá a ptáte se nás, zda je možné, že jste nebinární.
Na tuto otázku nedokážeme na dálku odpovědět, nejsme lékaři. Mrzí mě, že kolem svého těla a sexuality prožíváte takto negativní pocity. Napadá mě, že spíše než o sexuální vyhraněnosti, kterou může pomoci určit odborník lékař - sexuolog, může být problém spíše psychologický - o vztahu k sobě, svému tělu, jak se sama v sobě lépe vyznat. Chci Vás proto podpořit, abyste na to, co Vás trápí, nezůstávala sama a využila podporu psychologa, např. školního či v rámci rodinné poradny zdarma. Nebojte se v tom požádat o pomoc rodiče či jiné blízké dospělé, kteří Vám také můžou zajistit odbornou podporu.

Přejeme Vám vše dobré,
Modrá linka

Milování

Ahoj.Mám celkem velký problém.Když moje kamarádka mi poslala (ze srandy) Porno stránku...Já jsem nevěděla co to je tak jsem se koukala na videa.A začala chápat...když mi tam vyjela masturbace...Tak jsem se na to klikla a viděla to...Zkoušela jsem to...A teď nevím jak přestat...Předem děkuju :)

holka, 9 let, 5. října

Ahoj,
píšeš, že máš problém se sledováním pornostránky, začala jsi masturbovat a teď nevíš, jak s tím přestat. Oceňuji, že si zodpovědně uvědomuješ, že je to problém.
Pornostránky nepatří očím dětí a dospívajících, můžou je navštěvovat až dospělí lidé od 18 let. Předčasná aktivní sexualita může negativně ovlivnit Tvůj vývoj a zrání, zvláště stane-li se až závislostí. Je v pořádku to tedy řešit, snažit se zablokovat si nevhodné stránky a videa, zaměřit svou pozornost jiným směrem, věnovat se svým blízkým a koníčkům, smysluplně trávit čas tím, co Tě baví a rozvíjí. Věřím, že tímto způsobem časem závislost může odeznít, oslabit se. Pokud by to takto postupně nešlo, je v pořádku požádat o pomoc rodiče či jiné blízké dospělé ve svém okolí, svěřit se např. školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. Nemusíš na to, co Tě trápí, být sama.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku, mám jenom takový dotaz. Líbí se mi jeden kluk ze třídy známé se tři roky a mě se líbí už asi dva a půl roku no ale já se mi to bojím říct. On je něco jak třídní šašek bydlí tím směrem jak já chodím domů takže většinou jdeme spolu nebo jedeme autobusem myslím že si docela dost rozumíme a už mi aji říkal že někdo zajdem ven a třeba dneska ve škole mě začal najednou plavat po stehnu a chová se prostě ke mě úplně jinak než minulý školní rok je sice pravda že loni jsme spolu domů skoro vůbec spolu nechodili a on teťka za mnou sám přijde a zeptá se mě jak jdu domů a podle toho jde i on. Měla by sem s ním jít třeba ven aby jsme si upevnili zad do něco víc naše kamarádství ale zase nechci aby hned poznal že ho chci protože jak je ve škole"populární" tak by to pro mě nebylo zrovna to nejlepší
———
Ahoj, už jsem to psala u předešlého dotazů ale prostě se mi líbí jeden kluk a prostě dneska jak sme šli domů tak mi vnucoval ať si dám jedno sluchátko do ucha takže jsme šli od sémě asi deset centimetrů protože ten kabel od sluchátka není zas tak moc dlouhý a byla jsem i na chvilku u nich na zahradě protože mají krásného labradora (psa), který se nechá pohladit ale já prostě pořád nevím jestli to něco znamená nebo ne

holka, 13 let, Plzeňský kraj, 3. října

Ahoj,
je hezké, že se Ti líbí jeden kluk, už delší dobu. Bojíš se mu to říct, přemýšlíš, zda jeho náznaky zájmu něco znamenají, nechceš, aby poznal, že ho chceš.
Nepokládáš nám žádnou otázku, vnímám tedy Tvou zprávu spíše jako potřebu se svěřit, sdílet své pocity. Chci ocenit, že na to nechceš být sama, už jen to může trochu ulevit a pomoci ujasnit si, jak to máš. Pokud teď nechceš, aby věděl, že se Ti líbí, nemusíš na sebe tlačit v projevech zájmu, je na Tobě, nakolik mu důvěřuješ a nakolik jste si blízcí tak, abyste se mohli bavit i o hlubších věcech, pocitech. Můžete spolu v klidu trávit čas, přátelit se, nechat tomu volný průběh. Zkus být vnímavá k tomu, jak to máš a neboj se to probírat s někým, komu důvěřuješ, ať už v rodině nebo s kamarádkou. Možná i ostatní ve Tvém věku zažili něco podobného, platonickou lásku, která má kouzlo sama o sobě, přestože třeba ani není vyslovená.

Přejeme Ti hezké dny,
Modrá linka

Šikana

Dříve jsem se setkala s šikanou
Sice nebyla tak krutá
Ale stejně to bylo nepříjemné
Nikomu jsem to neřekla!
Co když se to vrátí???

holka, 11 let, 3. října

Ahoj,

šikana je vždy nepříjemná. Často bývá založená na tom, že někdo silnější (někdy i více lidí najednou) ubližuje někomu slabšímu, různým způsobem. Někdy mu nadávají, posmívají se, berou věci, peníze, svačiny, někdy dokonce i takové šikanované dítě bijí, jindy je zase pronásledují na různých sociálních sítích a nepříjemné, jak píšeš, je to vždy. Může to být i velmi nebezpečné a většinou to znamená, že jde o nezdravý kolektiv, kde mezi dětmi nevládnou normální, přirozené, zdravé vztahy, jinak by se něco takového nedělo.

Na druhou stranu pokud se někdy ještě setkáš se šikanou (ať už přímo sama či u někoho jiného), je vždy třeba se bránit, ozvat se, postavit se sám za sebe. Říct: Dejte mně pokoj, nedělejte to. Někdy stačí se takto proti šikaně vymezit. Jindy, zejména pokud jde o přesilu, to dost dobře možné není, pak je nezbytí to někomu dospělému říct a požádat o pomoc a podporu. Nejlépe je, jedná-li se o rodiče či oblíbeného/oblíbenou učitele/učitelku. Ale může jít i o jiného dospělého, někoho, komu věříš a na koho je spolehnutí. Dospělí lidé pak musí tuto situaci řešit se vší zodpovědností, popř. se obrátit na další orgány, které mohou pomoci (ředitel školy, Česká školní inspekce, místní zastupitelstvo, policie...).

Přejeme Ti, aby ses se šikanou již nesetkala.

Modrá linka

Šikana

Ahoj Alíku a spol. ,
chtěla bych se vám svěřit že jedna holka od nás ze třídy(dá se to tak říct) šikanuje. Neustále naráží na můj módní styl, na mé vlasy, říká mi že jsem šprtka a když jsem jí něco řekla a jí došli argumenty, začala nadávat a ponižovat mně.
Dříve to byla kamarádka, ale jak přešla do ,,puberty,, začala se chovat jako totální k***a s prominutím. Když jsme ještě byli kamarádky tak mi sama řekla, že jí dělá dobře ubližovat ostatním nebo když se někomu stane něco špatného tak ji to ,,naplňuje,, jak sama řekla. Je neustálá lhářka, nedávno mi poslala fotku jak chodí na výtvarný kroužek. Prý aby mohla jít na architekturu. Já jsem jí v klidu odepsala: ,,Ale na architekturu budeš muset umět matematiku.,, (jelikož jí matematika vůůůbec nejde) a ona mi odepsala: A to si zase vyhrabala kde twl tu matematiku, a navíc můj brácha chodí na školu kam půjdu já a ty příklady chápu, (ani jeden z jejích bratrů nechodí na obor architektury :/ ) nebudu jako ty krafka co umí jen něco čmárat na papír. I k ostatním se chová hnusně. Třeba spolužák si přinesl do třídy brambůrky a ona se ho zeptala a on jí odmítnul, vyrvala mu je z ruky a celý je snědla. Všem nadává a očividně neví co znamená slovo majetek
S prominutím že jsem napsala takovouhle slohovku, ale holt je to obsáhle,
Předem děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne.

holka, 27. září

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že Tě spolužačka šikanuje, nepokládáš však žádnou otázku. Budu tedy předpokládat, že chceš vědět, jak se k ní chovat. V různých situacích je možné chovat se různě. Někdy je nejvýhodnější její narážky prostě ignorovat, nebrat ji vůbec vážně. Jindy je potřeba se ohradit a dát jí jasně najevo, že si její chování nenecháš líbit a v případě, že nepřestane, obrátíš se na někoho, kdo jí v tom zabrání. A také se, samozřejmě, na nějakou prima paní učitelku nebo třeba školní psycholožku, pokud ji ve škole máte, obrátit můžeš. Jestli se její chování nelíbí i dalším spolužákům, můžete se vzájemně podpořit a zastat se jeden druhého. V každém případě je dobré, abys o tom, co Tě trápí mluvila s někým, komu věříš, kdo Tě zná a může Tě podpořit, poradit v úplně konkrétních situacích.

Přejeme Ti klidný podzim.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj chci se zeptat nejedná se o mě ale, ale, o menší kamarádku nejsme takové dobré kamarádky ze by se mi znecim svěřila ale, dříve jsme byli a tak něco vím z minulosti jelikož jsme loni více jak půl roku spolu seděli v lavici a teď jsem si dané věci všimla znova i když už nejsme dobré kamarádky a ne sedíme spolu..
Ta kamarádka žije i z mamkou i tátou a její mamka má něco ze zády nebo něco takového tak jede občas na rehabilitace třeba na měsíc neli víc... A loni to byla její mamka normální doma tak ji táta uhodil aniž by něco udělala předtím než ji uhodil poslední pul rok na ni jenom řval a pořád se sebepoškozovala.. A já to z jednou kamarádkou nahlasila jelikož nás o to poprosila a řešila to učitelka, ředitel, její rodiče, ktomu asi sociálka... No tak jak se to dozvěděla učitelka tak zavolala rodičům a potom ty rodiče ty kamarádce a seřvali ji a že si to vyřídí doma a potom pár dnů na to bylo prý vše ok a jenom ta kamarádka říkala že prý kdyby se něco takového ještě jednou stalo tak půjde do decaku nebo prostě pryč od rodičů.. A taky říkala že nechce opustit svoji nej kámošku tak to doma buse muset nějak vydržet že to bude muset zvládnout že nechce opustit kámošku kterou zná asi 10 let... No a včera jsem viděla jak měla pořezanou ruku takže se opět sebepoškouzuje a to znamená že se něco děje a tak jsem se jí zeptala co to je a ona že jehla, kroužítko, žiletka vždy vše zachrání a potom jsem se jí zeptala jestli nechce z něčím pomoct řekla že a pak jsem se jí zeptala jestli se zase děje něco doma a ona ať to neřeším... Tuším že se zase něco děje jenom se asi boji nebo to nechce říct takže nevím co stim asi sní promluvim s nějak to zní dostat je to dobrý nápad? Její táta vypadá strašně a je to alkoholik a věřila bych tomu že ji doma tyra jako praktických předtím a myslím si že ji možná i znásilnil... A letos máme ject ze školou na lyzak a ona prý asi nepojedeme že ji nepustí a že nikam nepojede a zůstane doma přijdeš mi to vše strašně divný mám sní promluvit..?

holka, 13 let, 25. září

Ahoj,
je moc fajn, že máš starost o svoji kamarádku. Děláš pro ni opravdu maximum, i když není zrovna Tvojí nejlepší kamarádkou. Chtěla bych Tě ocenit, že jsi už v minulosti zafungovala jako její opora. To, že jste to nahlásili je moc dobře, a i když to zapůsobilo na její rodiče jen na chvíli, už o nich ví zřejmě i sociální pracovnice a to je dobře, je na co navázat. Vím, že Ti ta dívka teď řekla, ať to neřešíš, ale to, že jsi si všimla nového sebepoškozování by se nemělo podcenit, zejména pokud je tam podezření, že to souvisí znovu s chováním jejího táty.

Jsi všímavá, a nabízíš jí pomoc, to je moc dobře, ale teď to spíš patří znovu do rukou dospělých. Ty můžeš kamarádce nabídnout opět pomoc, rozhovor, ale sama tušíš, že se asi hodně bojí toho, co by bylo dál, a tak se může znovu stát, že s Tebou nebude chtít vše rozebírat. Myslím, že bys ale mohla znovu zajít za vaší učitelkou a říct jí o tom, čeho sis všimla, ona už bude vědět, jak má dál postupovat. Je to povinnost školy, aby takové případy řešila. I když budou kontaktovat sociální pracovnici, nemusí to dopadnout jenom tak, že kamarádka odejde od rodiny do dětského domova, ale budou se hledat další možnosti, jak jí pomoci. Existuje hodně variant, a také se bere v potaz i názor samotného dítěte.

Ráda bych Tě také podpořila v tom, abys na to nezůstávala sama. I pro Tebe je to zatěžující, že v takové situaci jsi a nedivím se, že Ti kolem toho běží v hlavě spoustu myšlenek a nejistot. Přemýšlím, jestli i Tebe by někdo nemohl podpořit a vyslechnout, například máma, táta nebo někdo další komu důvěřuješ. Tak bys měla někoho, kdo Ti pomůže s jednotlivými kroky, které uděláš.

Držíme palce.
Modrá linka

Rodiče

Zdá se mi, že mě nikdo nemá rád. Nepamatuji se, kdy mi máma řekla něco hezkého. Spíš na mě pořád křičí, dává mi povinností tak moc, že to nezvládám. Sebrala mi telefon, protože si rozbila svůj (píšu přes bráchův). Z tátou se rozvádějí. Sestra mě mlátí za každou maličkost. Když jí máma dá úkol, řekne mi ať to udělám já a mámě je to jedno. Ostatní sourozenci mě taky nemají rádi. Mám chuť spáchat sebevraždu každou chvíli. Už jsem dokonce plánovala skočit z mostu nedaleko domu.

Pomozte mi, co mám dělat?

Ta která chce pomoct, 24. září

Ahoj,
díky za důvěru. To, o čem píšeš, zní vážně. Mrzí mne, že zažíváš pocit, že Tě nemá nikdo rád. Je toho hodně, co teď musíš prožívat - křik mamky, rozvod rodičů, bití od sestry a další věci. To je na jednoho člověka opravdu dost. Nedivím se, že se u Tebe objevují myšlenky na sebevraždu. Věřím ale, že existují jiné cesty a možnosti, jak se cítit zase dobře. Ráda bych Tě podpořila v tom, je hledat. Říkám si, že bys teď asi potřebovala zažít trochu klidu a pohody, ale také podporu a pochopení. Důležité je, abys měla někoho, kdo by Ti se vším mohl pomoci a podpořit Tě. Pokud to není nikdo z rodiny, zkus se zamyslet, jestli existuje někdo, komu důvěřuješ a komu by ses mohla svěřit. Může to být třeba teta, babička, sousedka, učitelka nebo někdo, s kým se cítíš dobře. Už to, že to můžeš s někým své pocity sdílet, často přináší alespoň malou úlevu. Také mne napadlo, zda máte ve škole školního psychologa? Tomu by ses mohla také svěřit.

Nabízím Ti také volání nebo chatování na naší lince www.modralinka.cz, kde můžeme hledat další možnosti, jak by ses mohla cítit lépe. V každém případě bych Ti chtěla říci, že nejsi sama, a povzbudit Tě v tom, hledat další podporu.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš lépe.
Modrá linka

Nemoce

ahoj chtěla bych se vás zeptat na takový můj problém no prostě nevím jak to napsat no prostě když jdu spát nebo kdykoli během dne když slyším hudbu nebo řeknu příklad který se mi stal když jsem šla spát byla jsem při vědomí ale slyšela jsem výstřely některé byli dál a některé blízko a strašně mi to vadilo protože v jednom uchu jsem slyšela výstřely blízko a v druhém daleko a nedalo se to vydržet
Poradily by jste mi prosím
předem děkuji
s pozdravem Koala28

holka, 11 let, 24. září

Ahoj,
je dobře, že hledáš pomoc ve chvíli, kdy máš nepříjemné zkušenosti s tím, co a jak slyšíš. Takto přes internet Ti nedovedu odpovědět, čím by to mohlo být. Věřím, že by Ti mohlo pomoci, kdyby sis o tom, co někdy slyšíš, promluvila s dospělým člověkem, kterému důvěřuješ, třeba s rodičem, a společně byste vymysleli, co dělat dále. Myslím si také, že by to stálo za konzultaci s ušním lékařem. Vyšetření na ORL, kam toto téma patří, není nijak nepříjemné, a rodiče Tě mohou objednat, abys mohla zjistit o Tvých potížích více informací. Lékař Ti může také doporučit co dál dělat, aby se to neopakovalo, nebo kdo jiný by Ti v tomto mohl pomoci.

Přejeme Ti, aby se vše brzy vyřešilo. Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj doufám že neotravuji a chci dát poslední otázku ohledně 13 léte preventivní prohlídky ta mě čeká už za neceli měsíc tak doufám že nevadí. Na internetu čtu různé diskuze a nějaká doktorka chce aby se ta osoba do naha svlékla a některá se pod ty kalhotky koukne jenom tak narychlo a některá vůbec. Bojím se toho a nechci aby tam na mě mamka koukala mám už truchu větší prsa a ochlupení a tak se bojím je Veľká pravděpodobnost že se mi tam dolů podívá?

holka, 13 let, 22. září

Ahoj,
chápu, že může být nepříjemná představa, že budeš svlečená či nahá před někým dalším. Jedná se ale o doktorku, která takto pracuje běžně a je pro ni přirozený vývoj těla, včetně růstu prsou, ochlupení, to vše je ve Tvém věku v pořádku. Těžko říct, jak přesně Tě bude prohlížet. Z Tvé zprávy vnímám, že máš strach z toho, že by Tě nahou viděla mamka. Chápu, že kolem toho můžeš cítit stud a rozpaky, zároveň nevím, čeho přesně se Tvůj strach týká, co by se mohlo stát. Věřím, že mamka se vyvíjela dost podobně jako Ty, ostatně jako všechny ženy. Nahota i podoba lidského těla je přirozenou věcí, která k nám patří. Nevím, nakolik spolu s mamkou máte blízký vztah, ale chci Tě podpořit v tom, aby ses nebála upřímně mluvit o tom, z čeho máš obavy, co je Ti nepříjemné, můžete se s mamkou domluvit na tom, že se na Tebe při prohlídce nebude přímo dívat, abys měla větší pocit soukromí. Můžeš se jí také zeptat, jak své dospívání i proměny těla prožívala ona, ujistit se, že je vše v pořádku.

Přejeme Ti hezké dny,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
mé dvě sestry se už odstěhovaly, ale já jsem i přesto doma přebytečná. Kdykoliv chci s něčím pomoct, odbudou mne s tím že pomoc nepotřebují. Ale když jedna ze sester přijedou, najednou je to Jolano ukliď nádobí, Jolana zatop v kamnech, jak to že tu není dříví na zátop?, Jolano to už jsi zase na počítači? atd. Všichni v rodině a i ve škole mají fascebook, ale já ho mít nesmím, nevím proč. Můžu se tě tedy zeptat co mám dělat aby mě brali jako člena rodiny? Děkuji...

holka, 13 let, 22. září

Ahoj,
mrzí mě, že se doma cítíš přebytečná. Věřím, že tam máš své místo i přesto, že třeba není zrovna potřeba s něčím pomoci. Připadá mi důležité, abys se svými blízkými upřímně mluvila o tom, jak se doma cítíš, co bys potřebovala jinak, co Tě trápí, jak o tom přemýšlíš. Otevřeným rozhovorem tak můžeš zjistit, jak to mají ostatní a jak Tě berou.
Také na Tvou další otázku, proč nesmíš mít Facebook, Ti můžou odpovědět jedině rodiče. Chci Tě podpořit v tom, aby ses nebála zeptat na to, co Tě trápí a zajímá. Nemusíš v tom být sama, požádat o podporu můžeš i své další příbuzné, kamarády, nebo i někoho ve škole, školního psychologa či učitelku, které důvěřuješ.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj, mám problém se svým vzhledem:(
Sama sobě se nelíbím. Chtěla bych si dát fotky třeba na Instagram, ale bojím se, že se mi budou ostatní smát za můj vzhled. Tak tam žádné nemám, a každý se pak ptá proč je tam nemám, a nebo ani neví, že ten Instagram mám. Celkově navíc nemám skoro žádné kamarády, takže by na fotce bylo málo liků a žádné komentáře a to je další důvod, proč by se mi mohli smát.. Chápu, že sociální sítě nejsou až tak důležité, a jsou i důležitější věci, ale celkem mě to mrzí.
Díky za odpověď

holka, 13 let, 22. září

Ahoj,
mrzí mě, že se sama sobě nelíbíš. Chápu, že v období dospívání si člověk prochází procesem sebepřijetí, asi celý život se nějak učí mít se rád, dokázat ocenit své přednosti a přijmout i to, s čím není příliš spokojený. To vůbec není jednoduché a vyžaduje to svůj čas i podporu okolí. Chápu, že je pro Tebe důležité, aby ses líbila ostatním, aby Tě ocenili, abys měla kamarády. Bojíš se, aby se Ti nesmáli, přestože chápeš, že jsou i důležitější věci, než sociální sítě. Chci Tě podpořit v tom, že to, jak se na Tebe dívají ostatní, lze ovlivnit i tím, jak se na sebe díváš Ty. Můžeš si zkusit např. sepsat věci, za které jsi na sobě opravdu ráda, můžeš o pomoc s vytvořením takového pozitivního seznamu požádat i své nejbližší, kterým důvěřuješ, v rodině, s přáteli. Zkus k sobě být laskavá, ocenit se i za drobné věci, učit se projevovat si péči, starat se o své tělo a vzhled. Věřím, že pokud budeš v reálu spokojenější sama se sebou, budeš se cítit lépe i mezi ostatními a možná i na sociálních sítích. Zároveň není nutnost sdílet několik fotek denně, to asi nedokáže zajistit opravdovější přátelství a spokojenost. Zkus se do ničeho nenutit a dělat jen to, co považuješ za užitečné a v čem se cítíš dobře, uvolněně. Neboj se o svých nespokojenostech a obavách promluvit s někým blízkým, komu důvěřuješ. Věřím, že každý z nás v životě řešil něco podobného a může Tě tak také podpořit, nemusíš na to být sama.

Přejeme Ti hezké dny,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj,
Vím, že je na to asi ještě brzo, ale i tak o tom uvažuji už teď. Buď příští nebo popříští rok půjdu do tanečních. Mám ale problém. Jak mám asi jít s nějakým klukem do tanečních, když jsem na holky? Nebo spíš - jak mám třeba někoho pozvat, nebo počkat až mi tam někoho přidělí a mou první větou bude: „Sorry, ale se mnou nic nebude“?
Hlavně, jít tam s holkou pochopitelně nejde. Ale to se asi vyřídí tak nějak samo, že ano. Teď ale - oblečení. Já, jakožto tomboy jsem na sobě už pár dobrých let neměla šaty ani sukni, nenosím podpatky a z principu se nemaluji. No a v obleku jít logicky nemůžu. Takže si budu muset kvůli společenské konvenci najít nějaké šaty? A taky - jak využiju to, že umím tancovat na tom „holčičím“ místě, když pak budu někam chodit tančit s jinou holkou?
---
Další věc je ovšem vzdálenější a o to těžší. Maturiťák. Je nějaká, byť jen nepatrná možnost jít tam s mou (zatím imaginární) přítelkyní? Hledala jsem na internetu, ale vyhodilo mi to jen, že nějaké holce v Americe škola místo povolení její přítelkyně zakázala jít na ples. A opět ten problém s oblečením. Tady už to asi není tak j ´horké, kdyby mi povolili holku, tak smoking nebude (snad) problém...

No nic. Každopádně, Jak to mám udělat s tanečními? A co ten maturitní ples?

holka, 14 let, 22. září

Ahoj,
už teď přemýšlíš nad tím, jak to bude za rok nebo za dva, až půjdeš do tanečních. Chci Tě uklidnit, že jednak to má ještě svůj čas, jak sama vnímáš. Také taneční nejsou o tom, aby mezi tancujícími v páru "něco bylo". Jde tam i o osvojení pravidel etikety a základů tanců, není tam žádnou podmínkou, aby se ti dva přitahovali či spolu měli nějak více bližší vztah. Za dámské společenské oblečení se nepovažují jen sukně a podpatky, je možné se obléci více podle svého tak, aby ses cítila dobře, např. černé společenské kalhoty a k nim nějaké tričko, můžeš zvolit i uzavřené boty bez podpatku. Také Tě samozřejmě nikdo nemůže nutit, aby ses malovala. Pokud bys v budoucnu tancovala s nějakou dívkou, nejspíš jedna z vás bude muset tancovat "pánské" a druhá "dámské" kroky, takže věřím, že bys mohla užít i ty dámské. Dále přemýšlíš nad tím, jestli budeš moci jít s případnou budoucí přítelkyní na maturitní ples. Na ples si každý zve své nejbližší dle vlastního uvážení, nerozumím tomu, proč by Ti měl kdokoli bránit si kohokoli pozvat.

Chci Tě podpořit v tom, aby ses netrápila předčasnými obavami, vše má svůj čas a věřím, že o všem se dá domluvit a dojít k nějakému přijatelnému řešení, kompromisu.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka