Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Modrá linka

    Celkem zodpovězěno dotazů: 10419

    Odpovědi za posledních 9 dní, seřazené podle uživatelského hodnocení. Seřadit podle času

    Kluci a láska

    Od kolika je ten správný čas na to mít holku?

    Minulý víkend, když jsem šel se spolužáky do kina a tam jsme potkali našeho dalšího spolužáka. Byl ale s holkou a drželi se za ruce. Další den nám řekl, ze po tom kině šli k ni domu a tam se milovali (myslím jenom muchlovani, hlázeni a líbali se). Pořád o tom mluvil a říkal jak to bylo krásné. A tak mi tak nějak došlo že bych taky někoho chtěl mít, tak jsem se vás chtěl zeptat od kolika je ten správný čas na to mít holku?

    Kluk, 14 let, 19. února

    Ahoj z Modré linky,

    Tvůj spolužák vám popisoval, co hezkého zažívá se svou holkou ve vztahu. Uvědomil sis, že bys taky rád s někým byl.
    Ten správný čas na to mít holku je pro každého jiný a nejlépe ho poznáš Ty sám. Už samotná myšlenka, že by Tě chození s někým a poznávání druhého lákalo, znamená, že může být ten „správný“ čas. Můžeš možná cítit touhu po nějaké konkrétní holce, anebo celkově po tom s někým být. Je to úplně přirozené. S dospíváním a celkovým zráním to můžeš pociťovat velmi intenzivně a tak je to v pořádku. Může to být krásný, dobrodružný čas plný nového. Neboj se k sobě být i nadále vnímavý a uvidíš, jestli a jak Tě nějaká holka k sobě „přitáhne“ víc. Možností, jak se seznámit a jak ji oslovit je víc, neboj se to zkusit. Přejeme dostatek odvahy, štěstí i radosti.

    Modrá linka

    Jiné téma

    Problém s komunikací s holkami

    Ahoj Alíku,

    Mám problém s komunikací s holkami. Uvedu pár příkladů: když jsem ve škole a vidím kámošku, místo aby jsem řekl „ahoj“, tak se občas podívám do mobilu nebo někam jinam. Stejně tak, když se mám bavit s holkou, raději si píšu přes chat než abych mluvil face-to-face. Vlastně mi to až tak nevadí, ale myslím si, že je lepší se s někým poznat v reálu než jen přes sociální sítě. Dále když se mi líbí holka, dokonce se jí skoro nedokážu podívat do očí. Normální komunikaci s holkou, mám jen tehdy, když mě holka osloví sama, nebo už se nějakou dobu bavíme. Spíš jen čekám na kontakt s holkou, místo toho abych sám něco dělal. Když například vidím pěknou holku, tak ji neoslovím, jen si pomyslím, „Wow, ta je pěkná,“ a tím to skončí.

    Děkuji moc za vyslechnutí, přeji pěkný den!

    kluk, 14 let, 14. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za Tvůj dotaz. Píšeš, že máš problém s komunikací s holkami - je Ti bližší spíše psaní, než osobní kontakt, chováš se spíše pasivně, a také je pro Tebe těžké se dát do hovoru.

    Chci ocenit, že jsi napsal a snažíš se se svou situací něco dělat. Ve své zprávě nekladeš žádnou otázku, budu tedy reagovat spíše obecně. Pokud jsem správně pochopila, rád bys udělal pokrok v osobním kontaktu s holkami.

    Souhlasím s Tebou, že je lepší se poznávat osobně, ale umím si představit, že to není jednoduché. Kontakt prostřednictvím sociálních sítí může být výhodný například ze začátku, protože tam je oslovení jednodušší. Pokud je to možné, můžeš pak začít s osobním kontaktem - tím, co je pro Tebe v pohodě: úsměvem, pozdravem, prohozením věty o tom, o čem jste si psali. Možná se tak osmělíš a nebude pro Tebe tak náročné udělat další krok.

    Důležitá je také přirozenost. Může na Tobě klidně být vidět stud, tréma nebo rozpaky, to k tomu patří, a navíc časem budou opadat. Můžeš to nechat více i na té holce, tak, jak Ti v tom bude dobře.

    Přejeme pěkné dny,

    Modrá linka

    Volný čas

    K-pop

    Ahoj alíku a spol,
    Dlouho jsem přemýšlela jestli sem mám napsat ale po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla. mám velmi ráda k-pop mám k němu velmi speciální vztah ale o to tu nejde. Spolužáci se mi za to smějí hodně mne to trápí ale i to je ´´pouze´´ menší problém. Chci se stát k-pop idolem, za poslední půl rok jsem si o tom dost zjišťovala vím přesně co to obnáší, plusy i mínusy co se stane když neuspěju a vše okolo toho. Vím přesně co pro to musím udělat, ale to je ten problém... Budu potřebovat podporu rodičů a těm se to zdá nemožné a hloupé. Nevím jak jim to vysvětlit a přesvědčit je, že stojí za to, to aspoň zkusit.
    Chápu jejich obavy ale nechci se vzdát svého snu, není to jako když v první třídě se vás na něco ptaj a vy jen abyste něco řekli, vyhrknete něco jako youtuber nebo popelář... Tím jsem si prošla ale tohle je už víc než sen je to plán, vášeň a něco v čem vidím budoucnost. Překážek je tam plno, jsem si jich vědoma, ochotná a připravená jim čelit. Avšak ta největší je ta co mi brání začít, mám mé rodiče ráda a vím že oni mají rádi mne, jen chci aby mne jenom trošku podpořili a nechali mne to aspoň zkusit. Prosím poraďte.

    holka, 12(skoro 13) let, 20. února

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že máš moc ráda k-pop a chtěla by ses stát k-pop idolem. Víš, co bys pro to měla udělat, jen bys ráda měla víc podpory od rodičů. Chápu, že bys to ráda alespoň zkusila a zní to, že už sis hodně zjišťovala o tom, co bys k tomu potřebovala. Nevíš ale, jak rodiče přiklonit na svou stranu.

    Moc mě mrzí, že jsi zatím nenašla pochopení a dostatečnou podporu. Je moc cenné, že máš sen a zkoušíš si na ním jít. Některé plány a přání můžou na rodiče působit možná „přehnaně“, nerealisticky. Možná proto od nich můžeš slyšet, co je podle nich uskutečnitelné a co ne. Je pravda, že nevíme, jak se situace bude vyvíjet, je spousta možností. Co bys pro sebe/pro celou věc potřebovala udělat, abys v tom byla spokojenější? Je něco, co můžeš zkusit udělat i bez rodičů? Chtěla bych Tě podpořit, abys o tom, do čeho se chceš pustit, říkala rodičům - v jakém dalším malém kroku by Ti mohli být oporou? Co konkrétně bys od nich ráda? Neboj se jim povědět, co pro Tebe znamená se tomu věnovat, v čem je to pro Tebe důležité. Můžou tak získávat lepší představu o tom, co prožíváš a v čem Ti to přináší radost, jaké by to bylo, kdyby se to opravdu stalo, anebo kdyby to naopak nevyšlo. Přijde mi důležité mít na paměti všechny varianty toho, kam se to může ubírat. Pak sama poznáš, jestli se to stává něčím, čemu se opravdu vyplatí dávat energii a zkoušet to, anebo je to něco, co Tě vyčerpává a nedává Ti to smysl a nepřináší to, cos chtěla. Nebude to zřejmě takové „černobílé“, můžeš to vnímat v různých dnech a obdobích různě. Možná máš v okolí nějaké kamarády, kteří naopak Tvůj zájem o k-pop sdílejí anebo to alespoň dokážou pochopit, přála bych Ti, abyste spolu mohli probírat všechno to, co potřebuješ.

    Moc držíme palce, abys měla radost z toho, čemu se budeš věnovat, ať už to bude cokoliv.

    Modrá linka

    Holky a láska

    Nevím, jak ho oslovit

    Ahoj všichni.

    Jezdím busem straaašně moc dlouho každý den že školy a do školy. Na jedné zastávce tenhle rok začal nastupovat jeden kluk, který je určitě starší než já, ale strašně se mi líbí, fakt šíleně. Musím na něj každý den, každou chvíli myslet. Ale nevím co mám dělat. Nechci soudit ale nevypadá moc že by se chtěl bavit s cizími lidmi. Nevíte co mám dělat? Předem děkuji za odpověď :-D

    holka, 14 let, 16. února

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že se Ti moc líbí jeden kluk, se kterým jezdíváš autobusem. Každou chvíli na něj myslíš. Uvažuješ, co máš dělat.
    Zní to, že Tě neznámý kluk opravdu hodně zaujal a „zakoukala ses“ do něj. Chápu, že zvažuješ, jestli a jak ho oslovit, je to risk. Možná bude introvertnější, pokud Ti přijde, že by se ani bavit nechtěl. Ale taky takový vůbec být nemusí. Nezjistíš to, dokud to nezkusíš. To chce dost odvahy, protože nevíš, jak druhý zareaguje - může být mile překvapen, ale taky být odmítavý anebo ještě úplně jiný. Můžeš to ale určitě zkusit, pokud se Ti do toho bude chtít. Možná máte společnou cestu z autobusu a dalo by se jej oslovit, na něco obyčejného zeptat. Možná budeš sedět tak, abyste na sebe dobře viděli a mohla ses na něj usmívat a navázat oční kontakt. Možná by se k němu dalo přisednout. Možná ho někdo z Tvého okolí zná a mohl by Tě s ním seznámit. Je více způsobů, věřím, že si vybereš ten, který Ti bude nejblíž.

    Držíme palce, ať se to všechno vyvíjí podle Tvých představ,

    Modrá linka

    Holky a láska

    Tajně zamilovaná

    Ahoj Alíku, doufám, že se máš dobře a promiň, že zase píšu dotaz..avšak.. Už přes rok mám kamaráda, do kterého jsem od začátku tajně zamilovaná. Chvílemi mám pocit, že mě má rád taky. Chytá mě tajně za ruku, říká mi komplimenty, červená se, naznačuje mi, že mě má rád.. Teď mám však pocit, že jsem si to celé pouze domýšlela a byla to pouze má bujná fantazie.. Má přede mnou tajemství a já si myslím, že se mu někdo líbí, i přes to že to vždy popírá. Možná mi to nechce říct, aby nezranil mé city, jelikož je pravděpodobné, že tuší, že ho mám ráda, ikdyž pochybuju, že by dával takovou pozornost mým náznakům... Teď mám pocit, že jsem si všechny ty jeho doteky, zamilované pohledy a náznaky jen nalhávala. Určitě mu teď nechci vyznávat lásku, protože jsem to měla v plánu, avšak teď tuším, že to nemá žádnou cenu. Teď cítím tíživý pocit a bolest pokaždé, když se na mě podívá nebo se mnou mluví. Nevím, co si o něm mám pomyslet a nechci, abych kvůli mého smutku zkazila naše přátelství, tak to před ním nechci dát najevo..

    holka, 14 let, 20. února

    Ahoj z Modré linky,

    už delší dobu jsi zamilovaná do kamaráda. Z jeho strany cítíš taky náklonnost, ale teď jsi na pochybách.

    Říkám si, jak jsi přišla na to, že má před Tebou tajemství? Je to něco, co Ti řekl, anebo si to myslíš kvůli náznakům? Přijde Ti, že i kdyby se mu líbil někdo jiný, tak by Ti to nechtěl říct.
    Nedivím se, že s takovými myšlenkami přišly pochyby o tom, jak to opravdu má. Přijde mi důležité, jak jsi to vnímala tehdy - pokud Ti přišlo, že v té chvíli Tvé tělo a to, cos prožívala bylo opravdové, důvěrné a hezké, tak věřím, že tomu tak i bylo. Pokud máš teď pochybnosti, tak možná stojí za to s nimi vyjít ven. Nemusíš na to být sama a „promýšlet“, jak to asi je. Fantazie kolem toho můžou být vyčerpávající a nemusí být pravdivé. Zasloužíš si v tom najít klidnější a jistější čas. Ty sama poznáš, jestli se mu s tím budeš chtít svěřit - co prožíváš, jaké máš obavy a co k němu cítíš. Z Tvého vyprávění mi nepřijde, že nad tím uvažuješ tak, že to už „nemá cenu“. Chce to dost odvahy - vyjít s tím ven a zůstat otevřená tomu, že může reagovat různě. Člověk je v takové situaci zranitelný. Možná i časem on sám pozná, že jsi smutná a sám se zeptá, jestli a co se děje. Může vnímat, že je něco jinak. Chápu, že je to celé velmi citlivé a kolísání v tom, jestli druhému věříš, k tomu může patřit. Přirozeně se nechceme ve vztahu zklamat, zranit. Chtěla bych Tě podpořit, ať na sebe nespěcháš. Zároveň nemusíš být v takovém zvláštním mezičase dlouho. Možná máš kamarádky, které jej taky znají. Neboj se to s nimi probrat, dají Ti na to třeba zase jiný pohled. Přeju Ti příjemný čas strávený ať už sama se sebou v klidu a pohodě anebo při věcech, které Ti dělají radost s druhými.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Konflikty se sestrami

    Ahoj Alíku
    Poslední dobou se mi v rodině stává, že už se tam necítím tak komfortně jako dříve. Mám společný pokoj se svými dalšímy dvěma sestrami, a nemám skoro žádné soukromí. Několikrat jsem rodiče prosila o vlastní pokoj, máma ale řekla že nejdříve v 15. Sestry mě taky pořád urážejí a obviňují z toho jak pořád chci soukromí,jak s nimi nechci sedět v autobuse, a když se chci sama převléct, nechtějí z pokoje ani odejít. Navíc ke mně nemají vůbec žádný respekt, takže když mi pořád říkají jak jsem blbá a já jim na to něco jízlivého odpovím protože už mě to nebaví, tak jdou hned za mámou která mi vynadá. Když ale ony mi řeknou že jsem hnusná a pitomá tak s tím máma nic neděla.

    Děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 13. února

    Ahoj z Modré linky,

    poslední dobou Ti není v rodině tak příjemně jako dřív. Nevyhovuje Ti, že sdílíš se sestrami pokoj a celkově máte neshody.
    Moc mě to mrzí. Představuju si, že to teď může být opravdu náročné období, možná se můžeš cítit nepochopená, nevyslyšená, nerespektovaná. Je úplně pochopitelné a přirozené, že bys měla ráda víc soukromí. Zasloužila by sis to. Zároveň je možné, že to nejde jen tak hned (třeba z důvodů prostorových, finančních apod.) Neboj se s mamkou pobavit, co všechno má vliv na to, abys měla vlastní pokoj a opakovat jí, že to je pro Tebe důležité a proč. Nemusí to hned znamenat, že chceš od sester „utéct“, protože si nerozumíte, ale protože pro Tebe zkrátka nastal čas. Chápu, že máš potřebu se ohradit, když Ti sestry nadávají. To je dobře, že se za sebe umíš postavit. Zároveň to zní, že se vaše spory vyostřují. Napadá mě, jestli i přes tyto nepříjemné chvíle zažíváte s holkami někdy i hezké momenty? Které to případně v minulosti byly? Co jste spolu podnikaly/podnikáte a baví vás to? Mohlo by se to někdy opakovat i v tyto dny? Chápu, že na to není vždycky chuť, ale společné fajn zážitky by mohly trochu vyvážit to, že vám není teď spolu nejlíp. Můžeš zvážit, jestli do toho chceš jít a zkusit to holkám navrhnout. Možná budeš naopak potřebovat větší odstup a bavit se teď víc s kamarády z jiného prostředí (škola, kroužky), můžeš se jim svěřit, pravděpodobně znají z rodiny taky podobné neshody, můžete se pobavit o tom, co zkoušeli, co jim ulevilo.

    Bohužel často tato nálada v rodině trvá určité období, často se to „nespraví“ ze dne na den. Patří to k vašemu přirozenému dospívání a k tomu, že se měníte a máte různé potřeby. Neznamená to ale, že už byste nenašly společnou řeč. Věřím, že najdete postupně cestu, jak spolu zase lépe vycházet, i přes to, že jste odlišné. Mamka vám ve společném bavení se taky může pomoct, možná Tě napadá, co konkrétně bys od ní potřebovala, zkus jí poprosit. Jsme tu pro Tebe pro podrobnější povídání i na Modré lince, můžeš se ozvat: https://www.modralinka.cz/

    Ať máš co nejhezčí dny přeje,

    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Masturbace a porno

    ahoj vsichni☺️
    tohle je strasne trapny dotaz a citim se spatne ze to tady pisu no takze treba v prosinci tak jsem prisla ze mi je prijemne masturbovat no a jako predtim to bylo vpoho ale ted prijdu ze skoly a jsem sama doma no tak proste mastujbuju a ja vim ze mi neni 18 ale nemohla bych mit nejaky vibrator? nebo treba elektricky kartacek a jako dat si to jen k tomu ne dovnitr?? nebo neni dobre to delat omlouvam se za tak spatny dotaz a jeste jedna vec vadi ze nekdy koukam na p0rn0?

    holka, 21. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za Tvůj dotaz Alíkovi. Vůbec není trapný, ani špatný, je úplně přirozený. Je dobře, že se umíš zeptat na to, co potřebuješ vědět.

    Jsi ve věku, kdy objevuješ svoje tělo a s tím i svou sexualitu. Je to úplně v pořádku, masturbace nemá věkové omezení. Co se týká různých pomůcek, můžeš opatrně zkoušet, co je Ti příjemné, ale vždy by to mělo být bezpečné (aby ses nemohla poranit) a hygienické. Přístup do obchodů se sexuálními pomůckami je možný až od 18 let, což má své opodstatnění - v této době je člověk fyzicky i psychicky připravený k jejich užívání v sexuálním životě. Rovněž sledování porna je ze stejných důvodů možné až od plnoletosti, tedy od 18 let. Můžeš zkoušet jiné možnosti, jak se uspokojovat.

    Ještě jednou - Tvůj dotaz nebyl vůbec trapný, objevování sexuality je přirozené a v pořádku.

    Přejeme pěkné jarní dny,

    Modrá linka

    Nemoce

    Zhoršující se problémy se spánkem

    Ahoj,
    už je to nějaký čas co jsem vám psala že mám problém s usínáním. Bohužel se to stále zhoršuje a zhoršuje. Problém s usínáním se přesunul spíš přímo do problému se spánkem. Některé měsíce je to lepší, některé je to horší.
    Třeba v listopadu jsem nespala celou noc i dvakrát týdně a pak celý den musela ve škole fungovat. Byla jsem úplně zoufalá. Naštěstí to potom přešlo z tohohle do něčeho mírnějšího v prosinci ale pořád to nebylo dobré. Teď v lednu to docela ušlo, to jsem nemohla spát třeba jen do dvou do rana dvakrát týdně.
    Chtěla jsem se zeptat co bych s tim mohla dělat a jake mám možnosti protoze uz si vážně nevím rady (i jake mám možnosti bez zásahu rodičů, třeba souhlas u lékaře a tak; případně až mi bude 18let) . Tenle problem mam uz vic jak dva roky.Nastesti to není porad hrozný a občas se to zlepší. Zkusila jsem už snad všechny doporučení co dělat a nedělat před spaním (opravdu všechny). Je to třeba nějaká nemoc? A můžu se toho v budoucnu zbavit? Jsou nejaci lide kteří se toho nikdy nezbavili? Myslim si že i kdyby to u mě byla nemoc tak by nebyla fyzické stránky ale spíš psychické (jak jsem zmiňovala v předchozím dotazu).
    Jsem pro to snad schopna udělat cokoli.
    Rodiče mi nevěří, hodně mojí situaci zlehčují, říkají, že je to normální.(Ve skutečnosti si myslím, že když jsem se jim svěřila tak nad tim ani nepřemýšleli protože upřímně si myslím, že dvakrát týdně v noci nespat není normální. Docela mě to mrzí protože bych od nich podporu potřebovala a jak už jsem říkala jsem hodně zoufalá a tohle mi opravdu nepomáhá)
    Děkuju za odpověď a obecně za to co děláte. $>

    holka, 21. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, kterou projevuješ Alíkovi. Píšeš o potížích se spánkem, které už trvají delší dobu. Zkusila jsi všechna doporučení, přesto máš tyto potíže dál. Ptáš se, jestli to může být nějaká nemoc, jak se toho můžeš zbavit a jestli se potíží se spánkem někdo zbavit nedokázal.

    Je mi líto, že máš takové potíže. Spánek je velmi důležitý pro celkovou pohodu člověka, zvláště v době dospívání. Mrzí mě, že nemáš podporu u rodičů. To, co Ti teď totiž může pomoci, je lékařské vyšetření, které by se nemělo odkládat. S tím Ti ale musí pomoci rodiče, kteří spolu s Tebou navštíví Tvého lékaře. Navštívit jej bez rodičů je možné až od 15 let. Bude tedy potřeba, abys rodičům znovu řekla, že Tvoje potíže se spánkem jsou vážné, a že potřebuješ vyšetření. Může Ti pomoci někdo z blízkých, ke komu máš důvěru a kdo by s rodiči promluvil. Pomoci by mohlo i to, když dáš svou zprávu Alíkovi i s naší odpovědí přečíst svým rodičům.

    Lidé, kteří mají spánkové obtíže, mohou docházet na specializovaná vyšetření na pracovištích spánkové medicíny. Spánek tu zkoumají a hledají možnosti, jak při nespavosti pomoci. Tam Ti mohou říci, zda se jedná o nemoc, nebo jsou to přechodné potíže. Někteří lidé se tam léči déle, jiným pomůže třeba již první návštěva.

    Píšeš také, že občas se potíže alespoň malinko zlepší, například v prosinci. Napadá mě, zda by bylo možné zamyslet se, co k tomu přispělo, zda je něco, co Tě v tom období podpořilo a eventuálně tyto věci více do svého života přivádět.

    Držíme Ti palce, aby se Tvé spaní zlepšilo,

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Špatné myšlenky zaháním videi

    Ahoj! Už jsem vám tu napsala zprávu o mých psychických problémech.
    Za tu dobu jsem začala koukat na nové YouTubery .
    Mají kontent pro starší ale já jim rozumím a vždy mě rozveselí!
    Např.MarweX,Cuky atd. Jsou mnohem starší a mají úplně odlišný kontent od těch co jsem sledovala před lety.
    Je dobré špatné myšlenky zahánět videi?
    Je možné že se ze dne na den změním ale to se mi nic nestalo?

    holka :), 20. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se na nás opětovně obracíš. Ráda slyším, že jsi pro sebe našla úlevu ve sledování videí, které Tě teď rozveselují.
    Pokud cítíš, že je to pro Tebe dobré, baví Tě to a přináší Ti to opravdovou radost, tak Ti to moc přeju. Přijde mi v tom důležité zůstávat k sobě vnímavá a upřímná. Je ještě něco, co Tě tyto dny víc baví, co Ti dělá radost? Ráda bych Tě podpořila, ať si na to vyhradíš čas a zkoušíš to pravidelně dělat - možná to bude obyčejná procházka, tvoření, povídání s někým, poslech hudby, příjemná vana, cokoliv je to „to Tvé“. Sledování videí a reels totiž má svá rizika v podobě digitální závislosti a může přinést i neshody s rodiči, pokud bys sledováním videí trávila příliš času. Chtěla bych Tě povzbudit, abys o sebe pečovala a s laskavostí zkoušela dělat i další činnosti, které Ti dodávají klid a potěšení.

    Prožívání může všemožně kolísat a ze dne na den můžeš cítit různou náladu. Záleží to na více věcech - co se Ti zrovna děje během dne, s kým se potkáváš, mluvíš, o čem přemýšlíš, co se Ti povedlo, jestli ses věnovala i svému tělu apod. Velký vliv na Tvou náladu můžou mít taky hormony, které během dospívání hrají důležitou roli. Zasloužíš si cítit se dlouhodobě příjemně a fajn, zároveň to bývá často delší cesta - někdy jsou ale třeba i jen malé změny pozorovatelné během dní, a to může dodávat sílu. Ráda bych Ti znovu nabídla možnost oslovit rodiče/někoho jiného blízkého, aby Ti pomohli najít odbornou pomoc. Přála bych Ti mít možnost probrat s psychologem to, co prožíváš, co Tě trápí, ale i to, co se daří a postupně hledat to, jak by to mohlo být zase o kousek lepší. I Ty sama můžeš oslovit školního psychologa/psycholožku, pokud ho/ji na škole máte. Možná máš kamaráda/dku, kterému/které by ses chtěla svěřit a poslechnout si, jak se na to dívá on/a s jinou zkušeností. Jsme tu pro Tebe nadále i na chatu nebo telefonu na Modré lince, kde je možnost vše podrobněji probrat (https://www.modralinka.cz/).

    Ať máš postupně hezčí a hezčí dny přeje

    Modrá linka

    Rodiče

    Je mi divně z toho, že jsem slyšela rodiče při sexu

    Ahoj poradno
    Potřebuji se s něčím svěřit a nikdo jiný mě nenapadá, tak snad neotravuji.
    Jde o to, že jsem jednou byla u sebe v pokoji a slyšela rodiče (přesněji mého otce a jeho manželku, která není moje máma) když to dělali. Vím co je sex a viděla jsem i nějaké porno (vím že je to až od 18 ale byla jsem hrozně zjedava) a dost mě to rozrusilo. Nechci jim o tom říkat a vím že je to přirozené ale je to divný pocit a nevím co s tím.
    Jak už jsem psala, potřebuji se hlavně svěřit a ještě jednou se omlouvám za otravovani a děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 19. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se Alíkovi svěřuješ. Rozumím tomu, že když jsi slyšela rodiče při sexu, rozrušilo Tě to a je Ti z toho divně. I přesto, že jsou sexuální aktivity přirozené, měly by zůstávat v soukromí a nenarušovat soukromí druhých. Přijde mi důležité, aby ses mohla u sebe v pokoji nebo celkově doma cítit dobře. Na to by měli dbát i rodiče. Věřím, že ten divný pocit může být silný, může tak být dobré se teď zaměřit na věci, které ráda děláš, které Ti navozují fajn pocity.

    Píšeš, že jim o tom nechceš říkat, což úplně chápu. Takovéto citlivé věci se často říkají těžko. Zároveň mi ale přijde podstatné, aby se to neopakovalo a aby jsi to znovu nezažívala. Pokud to pro Tebe bude jen trochu zvládnutelné, zkus třeba rodičům o tom napsat zprávu nebo jim můžeš ukázat svůj dotaz tady na Alíkovi, pokud by to pro Tebe bylo příjemnější. Napadá mě, že se můžeš svěřit i jinému dospělému z rodiny, kdo by Ti mohl být oporou a třeba by to mohl i rodičům říct, kdybys chtěla. Podobně můžeš zajít i za školním psychologem/psycholožkou, pokud na škole máte - ten by Ti mohl pomoct s tím, jak se popasovat s tím divným pocitem.

    Přejeme, ať je Ti brzy lépe.

    Modrá linka

    Holky a láska

    Pětiletý věkový rozdíl

    Ahoooj,
    Omlouvám se že mi už je 15 a i věřím že to bude patřit mezi poslední dotazy. Ale zajímalo by mě co si myslíte o vztahu rozdíl 5 let? Např. Mě je 15 a mému příteli je 20 let. Je to v pořádku? Co vy byste na to řekli svému dítěti?

    Já sáma si myslím že je to v pohodě. Laska muže být přece v jakémkoliv věku a i jakákoliv. Chápu že jsou tam daná rizika a každý má jiné priority (nebo jsou i situace kdy to oba dva cítí stejně i když ten rozdíl mají), ale nechápu, pročpak moje mamka si mysli že je brzo někoho v těch 15 ti letech mít. Už jsem i hodně koukala na net, abych si to ujistila a našla jsem plno stránek, kde normálně psali mamky jak je to normální (i ony v tu dobu to takhle většina z nich mělo). Proč nezažit lásku když ji někdo potřebuje a přeje si ji? Jak to mamce vysvětlit? Popřípadě jak ji o starším příteli říct?

    Vlastně co mi v takové situaci muže udělat? Celkem nic. Ona neudělá s tím vůbec nic když se mi takový vztah vyvine. A už vůbec ne to že jsem se zamilovala

    Budu neskutečně ráda pokud mi prosím odpovíte a přeju zbytek příjemného dne..

    holka, 15 let, 19. února

    Ahoj z Modré linky,

    je fajn, že hledáš odpovědi na otázky, které Tě trápí. Jak sama píšeš, věkový rozdíl ve vztahu může mít určitá rizika a dle věku mohou mít také oba z partnerů jiné priority. Přijde mi důležité nad tím přemýšlet a objevovat, jak to máte Ty a Tvůj partner. Každý vztah je jiný, takže Ti nedokážu dát odpověď na to, zda je to vždy v pořádku nebo případně jak by měl rodič reagovat, když s tím jeho dcera/syn přijde.

    Z toho, co píšeš, chápu, že se Tvé mamce nelíbí, že bys ve svém věku s někým chodila. Nejsem si jistá, zda jsem správně pochopila, že mamka ještě vůbec neví, že s někým chodíš. Je v pořádku a přirozené, že si v tomto věku přeješ lásku a vztah. Zároveň jsi v období, kdy se u Tebe mnohé věci ještě vyvíjí a mění. Představuji si, že možná i proto mamka chce, abys se vztahem třeba počkala. Zároveň je to ale Tvé rozhodnutí a není na tom nic špatného vztah už mít.

    Přišlo by mi fajn si s mamkou někdy v klidu sednout a upřímně jí říct, jak to teď máš. Nevím, jak bude mamka reagovat, ale vysvětlit jí to můžeš stejně jako to píšeš nám - že si lásku přeješ, že chápeš, že jsou tam rizika, ale že si je uvědomuješ apod. Můžeš ji také poprosit o to, aby Ti vysvětlila, proč si to nepřeje a jaký je na to její pohled. Pokud máš v rodině ještě někoho, komu důvěřuješ, můžeš se zkusit prvně svěřit jemu a třeba i probrat, jak to pak řešit s mamkou.

    Přejeme Ti, ať to dobře proběhne.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Kamarádka má problémy s jídlem

    Ahoj,
    píšu vám už poněkolikáté, ale vím že to je správné. Jedná se o moji kamarádku (L). Před pár dny se mě a mým a dalším dvoum kamarádkám (máme totiž takovou partu), (L) svěřila, že už má delší dobou problémy s jídlem. Začaly jsme se domlouvat jak to řešit. Poté mě napadlo napsat s tímto problémem vám, protože jste mi vždy pomohli$>. Naší kamarádce chceme vážně pomoct. Zde dokládám pár slov, co mi ohledně toho napsala: „Poslední dobou skoro vůbec nejím. Žádná chuť k jídlu a jen se mi to protivý. Jídlo dlouho přežvykuji a po chvíli to už nemůžu jíst „. Dále nám řekla, že i když si své oblíbené jídlo připraví, přestane na něj mít chuť. (L) se to bojí říct rodičům a taky nechce chodit na psychiatrii nebo něco takového. Moc vás prosím, pomožte nám, protože my (L) chceme taky pomoct.
    Předem vám ze srdce děkuji a prosím, odpovězte co nejdříve$>.

    kamarádky, 17. února

    Ahoj z Modré linky,

    moc oceňuji, že chcete spolu s Tvými kamarádkami pomoci kamarádce, která má potíže s jídlem. Je moc fajn, že se Vám svěřila, vypadá to, že k Vám má důvěru a je pro ni bezpečné to s Vámi sdílet.
    Umím si představit, že o kamarádku máte strach a chcete, aby jí bylo zase dobře. Líbí se mi, že jste s kamarádkami daly hlavy dohromady a hledaly, co by se dalo udělat. Nevím, co Vás napadlo a jestli jste i něco zkusily. Chci Vás však také podpořit v tom, abyste si na sebe nekladly tak velký úkol, že by kamarádce mělo být hned lépe. Takové potíže obvykle vyžadují pozornost odborníka. Vaše možnosti jsou omezené, protože je to hlavně ona, kdo musí pomoc vyhledat. Neznamená to ale, že byste nemohly dělat vůbec nic. Pro kamarádku můžete být oporou, vyjádřit jí Vaše obavy o ni a Vaši touhu jí pomoci. A to vůbec není málo. V těžké chvíli je moc důležité někoho takového mít.

    Píšeš, že kamarádka nechce pomoc od rodičů ani nechce jít k psychiatrovi. To nemusí znamenat, že to tak bude mít kamarádka napořád. Nyní je ve fázi, že si uvědomuje, že je to problém, a to je moc dobře. Postupně si třeba dojde i k tomu, že pomoc chtít bude. Pro ten případ jí můžete už teď dát kontakt třeba na nás nebo na Linku bezpečí. Máme například i možnost chatu, která může být pro začátek bezpečnější. Existuje také organizace, která se na potíže s jídlem specializuje - Centrum Anabell (http://www.anabell.cz/). V této organizaci mají i internetovou poradnu a je také možné tam vystupovat anonymně. Pro tyto formy pomoci se kamarádka nemusí hned svěřovat rodičům. Dále je možné vyhledat pomoc školního psychologa, pokud máte, obvykle tam bývá jedno sezení možné absolvovat bez vědomí rodičů a dále pak psycholog s rodiči probere jen to, na čem se s klientem předem domluví. Můžete kamarádce také nabídnout, že jí s vyhledáním pomoci pomůžete, půjdete třeba s ní. Zároveň myslete i na sebe a aby Vás potíže Vaší kamarádky nezahltily.

    Držíme Tobě i kamarádce palce.

    Modrá linka

    Rodiče

    Rodiče mi jen tak chodí do pokoje

    Ahoj,
    měla bych menší dotaz. Zajímalo by mě, jestli je vpořádku, když mi rodiče jen tak chodí do pokoje. Např. já tam něco dělám a oni jen tak přijdou a chtějí se mnou něco řešit. Takhle, mně ani nevadí to, že tam jsou, spíše jde o princip. Že se mě ani nezeptají, nezaklepou, nic. Už jsem jim říkala spoustukrát, že bych byla ráda, aby tam nechodili bez mého dovolení, ale na to oni argumentovali slovy, že je to jejich dům a já jsem jejich dítě a můžou tam chodit, kdy chtějí. Docela mi to vadí, protože i přes to, že tam nedělám nic špatného, je to můj osobní prostor. Když s nimi o tom mluvím, mrzí mě, že nemám žádné argumenty, na to, že je to jejich dům, protože je to pravda a já jim nemůžu nijak odporovat.
    Moc Vám děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 18. února

    Ahoj z Modré linky,

    je moc dobře, že přemýšlíš o tom, jak bys s rodiči mohla vykomunikovat něco, co Ti nevyhovuje. Umím si představit, že je náročné s nimi toto téma řešit, když Ti dávají takový jasný argument - je to jejich dům a je na nich, jestli Ti vejdou do pokoje. Myslím si, že máš právo na své soukromí a na to, aby rodiče klepali, než vstoupí do Tvého pokoje i přesto, že je to jejich dům. Rodiče jsou povinni, kromě jiného, Ti zajistit bezpečné domácí prostředí, kde se můžeš zdravě vyvíjet. K pubertě patří také to, že potřebuješ více soukromí, než třeba dříve.
    Někdy je pro rodiče obtížné si toto uvědomit, mohou své děti stále vidět jako mladší a někdy nevidí, že dítě již potřebuje více prostoru pro sebe. Oceňuji, že jsi s nimi o tom zkoušela mluvit, je mi líto, že to nefungovalo. Napadá mě, že jim můžeš zkusit více přiblížit, proč Ti to vadí, jak se třeba cítíš, když Tě v pokoji takhle přepadnou a zkusit jim popsat Tvou potřebu soukromí. Zároveň je dobré zajímat se i o jejich pohled, proč je pro ně nepřijatelné zaklepat před vstoupením. Někdy díky takovému otevřenému rozhovoru dojde k většímu pochopení pro obě strany. Pokud by ani to nepomohlo, napadá mě, že můžeš zkusit promluvit s někým jiným dospělým, komu věříš, třeba s babičkou (nebo tetou) a zeptat se, jestli by Tě mohla v rozhovoru s rodiči podpořit.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Moje tělo

    Ve stresu si koušu rty do krve

    Ahoj,chtěla bych se zeptat co všechno se bere jako sebepoškozování.
    Je mi 13 let a když jsem ve stresu nebo se něčeho bojím tak si kousu do rtu až mi pak teče krev a to sami dělám i u dásně,koušu si dásně tak moc že mi pak vždy teče krev a mám pak v puse různé jizvy.
    Spousta lidí mi řeklo že to je sebepoškozování ale nevím.
    Proto se ptám,a předem moc děkuju

    holka, 13 let, 15. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme Ti za důvěru, s jakou se na nás obracíš. Sebepoškozování může mít různé podoby. Nelze přesně říct, jaké způsoby ubližování si do něho spadají a které ne. O sebepoškozování mluvíme v případě, kdy člověk sám sobě záměrně způsobuje bolest (ať už fyzickou nebo psychickou). Roli tedy hraje to, jestli kousání děláš vědomě, tedy s úmyslem si ublížit. A nebo se jedná o nevědomou, automatickou reakci na stres a strach. A ve chvíli, kdy si uvědomíš, že Ti teče krev nebo cítíš bolest, se dokážeš zastavit a s kousáním přestat.

    Není ale tolik důležité, jestli se skutečně o sebepoškozování jedná nebo ne. Jako spíše zkusit najít jiné, zdravější způsoby, jak se se stresem a strachem vypořádat. Užitečné tipy můžeš najít například v aplikaci Nepanikař. Nebo na stránkách Linky bezpeční ve článku „Sebepoškozování“ (https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani)

    Někdy může být hodně těžké zbavit se svých starých návyků. Je fajn na to nebýt sama. Chci Tě proto podpořit, aby ses se vším zkusila svěřit svým rodičům, pokud o tom doposud nevědí. Společně byste pak mohli zkusit vyhledat vhodného odborníka (psychologa či terapeuta), který by Ti mohl pomoci hledat takové cesty zvládnutí náročných chvil, které budou vyhovovat právě Tobě.

    Pěkné dny

    Modrá linka

    Kamarádi

    Strach o kamarádku, která se řeže nůžkami

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám „problém“ nebo spíš strach o svoji kamarádku. Budeme ji říkat napr. Lucka. Lucka se začala sebeposkozovat a to tím že si vezme nůžky třeba a začne se řezat do ruky a jednou to zaslo az tak daleko že jsme s mojí 2 kamarádkou ji ty nůžky prostě vzít. A tak se ptám jak zařídit aby se nese nepoškozovala nebo co s tím dělat.
    Vím že to není můj problém ale docela se o ní bojím
    Děkuji za odpověď Pája.

    holka, 12 let, 15. února

    Ahoj Pájo,

    je od Tebe hezké, že máš starost o svou kamarádku a zajímáš se o to, jak jí pomoci. Pokud se člověk trápí natolik, že volí jako způsob úlevy sebepoškozování, je důležité, aby měl v takové chvíli kamarády, o které se může opřít, a kteří mu budou dodávat sílu.

    To, co pro „Lucku“ teď můžeš nejvíce udělat, je ukázat ji, že tu pro ni jsi, v případě, kdy by Tvou pomoc potřebovala. A dát ji tak najevo, že je tu člověk, který se o ni bojí a má o ni starost. Můžeš jí také doporučit aplikaci Nepanikař nebo článek na stránkách Linky důvěry věnující se sebepoškozování, kde najde užitečné tipy jak sebepoškozování zvládnout (odkaz zde: https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani).

    Sebepoškozování je návykové a je často náročné s ním skoncovat bez odborné pomoci. Proto je důležité, aby se Tvá kamarádka s tím, co ji trápí, a s tím, že se sebepoškozuje, svěřila někomu dospělému. Můžeš ji tak povzbudit ke svěření se takové osobě, které důvěřuje - ať už rodičům, oblíbené učitelce, nebo školní psycholožce. Případně jí i nabídnout společné vyhledání další pomoci.

    Důležité ale je, aby o pomoc Tvá kamarádka sama stála. Nikoho nelze do vyhledání pomoci a práce na sobě samém nutit. Chtěla bych Ti, Pájo, ale říct, že ať už se Tvá kamarádka rozhodne jakkoliv, není to Tvá zodpovědnost. Můžeš ji ukázat, že existují i jiné, zdravější způsoby zvládání těžkých chvil. Je ale pouze na „Lucce“, zda se rozhodne se sebepoškozováním skoncovat či nikoliv. Nezapomínej v celé věci i sama na sebe. Pokud by sis potřebovala promluvit o tom, jak se cítíš, neboj se svěřit třeba svým rodičům či jiné blízké dospělé osobě. Také jsme Ti kdykoliv k dispozici i my na Modré lince www.modralinka.cz. Kontakt na naši linku můžeš předat i své kamarádce v případě, kdy by si o všem prvně chtěla popovídat s námi.

    Přejeme Tobě i Tvé kamarádce hodně sil.

    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!