Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Modrá linka

    Celkem zodpovědělo dotazů: 8477

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se vyrovnat se smrtí?

    Mám otázku, jak se vyrovnat s případnou VLASTNÍ smrtí?
    Asi před rokem a půl se mi na hrudi vytvořilo asi pět fleků, když jsem to ukazovala mámě, řekla, že jsou to pihy nebo nějaká vyrážka. Nechala jsem to tedy být a čekala až to zmizí. Pak přišla korona, prázdniny a já si na to celkově nedávala pozor, ani to nesledovala.
    Teprve nedávno jsem si všimla, že fleky ztmavly a udělalo se jich o něco víc. Když jsem to ukazovala tátovi, začal strašně jančit, křičet a pak plakat, ptal se mě jak dlouho to mám a když jsem řekla že přes rok, začal plakat ještě víc.
    V naší rodině máme rakovinu už dlouho, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych jí mohla mít i já.
    Šli jsme za kožní, a já jsem v nemocnici prý na pozorování.
    Doktoři se mnou vůbec nekomunikují a ignorují moje dotazy, rodiče jenom pláčou a sourozenci se se mnou baví, jako by mě už nikdy neměli vidět.
    Chci ti říct, že tě mám strašně rád.
    Nikdy jsem nic ošklivého co jsem ti řekl nemyslel vážně.
    Atd.
    Myslím že umírám, a oni mi to jen nechtějí říct, přijde mi smutné, že mi zatajují vlastní smrt.
    Jak se mám srovnat s tím co se děje?

    holka, 13 let, 14. ledna

    Ahoj,

    je mi líto, že teď řešíš takové náročné a těžké věci. Nevím, zda na Tvou obrovskou otázku, jak se dá srovnat s vlastní smrtí, existuje správná a obecná odpověď. To, co mi připadá velmi důležité, je nebýt na to sama, mít o tom s kým mluvit, ať už s psychologem, nebo třeba nějakou doprovázející osobou, která umí pracovat s tématem umírání a pocity, které s tím můžou být spojené. Myslím si především, že není v pořádku, co se kolem Tebe teď děje. Připadá mi neprofesionální chování lékařů, kteří s Tebou nemluví o důležitých věcech, ačkoli jim kladeš otázky, a rodinou, která s Tebou mluví, ale tak, jako by Tě už neměli nikdy vidět. Myslím, že máš právo vědět, co se s Tebou děje a podle toho se zařídit, můžeš využít i podporu psychologa, který bývá v nemocnici k dispozici a může Tobě i rodině být oporou. Myslím, že je velmi důležité s nimi mluvit o tom, jak moc Tě trápí nejistota ohledně tvého života, a že si myslíš, že umíráš. Pokud by to bylo těžké, můžeš jim ukázat svůj dotaz s naší odpovědí. Je důležité, abys měla s kým sdílet své myšlenky, které Tě trápí, abys s tím vším, co na Tebe tak doléhá, nebyla sama. Sdílení velmi pomáhá, uleví a také sbližuje. Pokud je to teď tolik těžké pro rodiče, že o tom s Tebou nemluví, měli by Ti pomoci zajistit podporu psychologa. Může Ti také pomoci si třeba i psát deník nebo to, co prožíváš, napsat do dopisu. Také my jsme Ti dále otevřeni, kdybys to chtěla více probrat, ať už na telefonu, Skypu či chatu (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti pěsti,
    Modrá linka

    Milování

    Je normální, že táta sledoval porno stránky?

    ahoj vespolek,
    pisu narychlo a je mozne, ze vety budou trochu prekotne a mozna nesrozumitelne, ale jsem trochu rozhozena z toho, co se mi stalo.
    s tatou mame perfektni vztah, lepsi nez s mamkou, zminuji to proto, aby sis nemyslel, ze by nas vztah mohl byt pricinou nasledujiciho.
    jelikoz skolu mam online, tata mi pujcuje data a vzdy si na jeho telefonu musim zapnout sdileni dat (hotspot), takze musim odemknout jeho telefon (samozrejme s jeho povolenim, nikdy bez). kdyz jsem jednou takhle udelala, po odemknuti se mi zobrazila stranka s obsahem pro dospele (porno a nahe fotografie). nez jsem s ulekem zavrela stranku, vsimla jsem si, ze je to otevrene v tematu „teen“.
    od te doby jsem z toho rozhozena a nevim, co si o tatovi myslet. je pro zenate muze normalni se na tento obsah divat? pokud ne, mela bych se na nekoho obratit?
    dekuji za odpoved :)

    holka, 13 let, 13. ledna

    Ahoj,

    je dobře, že jsi přišla do Alíkovy poradny, když Tě rozhodila stránka s pornem, která byla na tátově telefonu. Chápu, že Tě to znejistilo a asi máš kolem toho spoustu otázek, co je v pořádku a co ne. Dost mužů (i ženatých) se občas podívá na nějaké porno stránky. Dnešní doba přinesla přílišnou dostupnost takovýchto stránek, na které se často, bohužel, dostanou i děti, které by rozhodně porno stránky vyhledávat neměly, do 18 let je toto trestné a může ovlivnit sexuální vývoj dětí nevhodným směrem, “podepsat se” na jejich sexuálním životě. Tvůj táta je dospělý muž, má právo na intimní život podle svých představ a uvážení. Každý na takové věci, zda porno ano či ne a které jeho formy či míra už můžou být patologické, může mít trochu jiný názor a normu. Myslím, že je v pořádku tátovi říct o tom, co jsi viděla, a promluvit si s ním o svých pocitech a obavách. Může Ti k tomu říct i svůj postoj, nějak Ti to za sebe vysvětlit. Můžeš ho také požádat, aby si na tyhle věci dal pozor tak, aby Tě to nemuselo zbytečně zatěžovat a vyvádět z míry. Připadá mi v nepořádku to, že jsi do těchto věcí jeho neopatrností teď takhle nepříjemně vtažená, je to něco, co by mělo zůstat v rovině dospělých a jeho osobního života.

    Přejeme Ti vše dobré,
    Modrá linka

    Povolání

    Výběr střední školy

    Vyběr střední školy

    Dobrý den, asi to řeším trochu brzo ale...je mi 13 let a chodím do sedmé třídy. Nedávno jsem se s rodici bavil kam bych chtěl jít na sš a co bych chtěl dělat až budu dospělý. Vím že se hlasí na dvě sš ale ja si zatím vybral jen jednu, a to konkrétně střední odborné učiliště Škoda v mladé boleslavi. Strašně moc bych tam chtěl chodit ale rodiče mi řekli že to určitě ne protože to je sš s výučním listem. A proto bych se chtěl zeptat jestli já mám nějaké právo si tu sš vybrat sám i když se to rodičům nelíbí, samozřejmě chápu že rodiče to platí atd. ale je přeci na mě kam půjdu když to budu studovat já. No prostě dotaz teď zkusím shrnout: Mám nějaké právo při výběru sš nebo je to čistě na rodičích kam mě pustí a kam ne?

    kluk, 13 let, 12. ledna

    Ahoj,

    je moc dobře, že se včas zajímáš o to, kam bys rád šel studovat, a co bys jednou chtěl dělat. Je v pořádku hledat, co Tě baví, zároveň se i poradit s rodiči i dalšími dospělými. Volba školy a s tím související volba povolání je otázkou dohody v rodině, společných konzultací i se školou. Vzhledem k tomu, že ještě zbývá nějaký čas, můžeš ještě vyčkat a mezi tím si k tomu zjistit další informace. Můžeš se poradit se svými učiteli/učitelkami, výchovným poradcem/poradkyní, ev. školním psychologem, kteří Tě učí a tedy také můžou tušit, jaký máš talent a jaké zaměstnání by Ti mohlo sedět. Také se můžeš spolu s rodiči objednat do PPP (pedagogicko-psychologické poradny), kde absolvuješ vyšetření a testy, které ukáží, jaká profese by seděla právě Tobě. Testy můžou pomoci nerozhodným žákům a studentům, popř. také těm, kdo mají jiný názor než jejich rodiče, může vám tak poradit i psycholog v této poradně. Může pomoci také zjistit si informace o odborném učilišti Škoda (účastnit se Dnů otevřených dveří, promluvit s tamními učiteli nebo žáky, popř. s někým, kdo tuto školu absolvoval). Pokud by Tvůj otevřený zájem rodiče nepřesvědčil, můžeš požádat někoho dalšího v rodině či mimo ni (děda, strýc, soused, učitel, psycholog), někoho, koho rodiče znají, aby Tě u nich podpořil a také s nimi o tom může promluvit.

    Přejeme Ti, aby výběr školy dopadl podle Tvých představ.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Mám sociální fobii

    Ahoj aliku, trpím sociální fobií, chodím do 6. třídy a nevím jak se mám začít bavit s ostatníma ve třídě. Přijde mi že jsem hrozně vyloučená např. jsem slyšela jak se všichni baví o skupinovce (třídním chatu) já tam nejsem a slyšela jsem že jsou tam lidi do kterých bych to neřekla Např. k nám do třídy přišel tenhle rok nový žák, kvůli covidu jsme pořád byli doma ve škole skoro vůbec a slyšela jsem že je v té skupinovce taky. Mám jednu kamarádku která se se mnou ani nebaví. Většinou se baví o přestávce s někým jiným a když se s ní nechce nikdo bavit, tak se baví se mnou. Kromě toho mě pomlouvá za mými zády. Na online hodině se mě učitelka zeptala na otázku, já jsem nebyla jistá jestli vim správnou odpověď tak jsem se bála zapnout si mikrofon. Učitelka se zeptala jestli mi funguje mikrofon a hned na to ta kamarádka řekla:„ Jí funguje mikrofon, jenom na těch hodinách není." Bylo mi hrozně, všichni vědí že se bavím jenom s ní a když to takhle řekla vypadalo to, jako kdybych jí řekla že tam nejsem. Vůbec jsem nepochopila proc tohle má zapotřebí. Asi tyden po tom jsme šli zase do školy, ale já jsem se jí hrozně bála něco na to říct, tak jsem mlčela a dělala že jsem na té hodině opravdu nebyla a že to co řekla je naprosto v pohodě. Chodím cca půl roku k psychologovi, ale zatim mi to vubec nepohlo. Hrozně moc bych se chtěla aspoň trochu začlenit a najit si kamarády kteří mě nebudou pomlouvat, ale jak?

    Jinak moc se omlouvám že je to tak dlouhé. Laura

    Laura, 12 let, 13. ledna

    Ahoj Lauro,

    vnímám, že jsi plná toho, co nyní prožíváš - a vůbec se tomu nedivím. Mít kamarády, být součástí jejich světa, je moc důležité. Zkusím spolu s Tebou přemýšlet o tom, jak se více začlenit. Vážím si důvěry a otevřenosti, se kterou jsi všechno napsala.

    Vždycky pomáhá, když člověk má někoho, kdo je při něm, je mu nablízku, a propojuje ho s ostatními. Ty máš kamarádku, je to ale kamarádka s "ale" - baví se s Tebou, ale jen když se s ní nechce nikdo jiný bavit, a nestojí při Tobě, kdy je potřeba, právě naopak. Napadá mě, co kdybys té kamarádce řekla, nebo napsala, že se Tě její jednání dotklo a že bys chtěla jiné kamarádství? Myslím, že i když na to nepřistoupí, nic velkého se nestane, protože se kamarádsky moc nechová. Můžeš také hledat mezi ostatními, jestli je tam někdo, ke komu by ses cítila blíže, a zkusit s ním navázat bližší vztah třeba tím, že mu na sociální síti napíšeš - třeba jak se má, nebo se na něco zeptáš apod. Můžeš také třeba rovnou požádat i o přidání do skupinovky, pokud budeš chtít. Vím, chce to odvahu a je to trochu risk, ale stojí to za to už jen pro ten pocit, že jsi něco udělala.
    Může se stát, že ve třídě bude stále obtížné najít někoho blízkého nebo se začlenit. Nebylo by špatné si hledat kamarády i jinde, třeba na jiném chatu, v jiné skupině - například podle Tvých zájmů. Tak můžeš zažít pocity kamarádství a sounáležitosti s jinou skupinou. Potom se začneš i chovat jistěji, což může pomoci v ostatních vztazích. Navíc Tobě samotné bude líp, protože budeš mít „svoje“ blízké lidi.
    Lauro, je moc dobře, že chodíš k psychologovi. Neboj se mu říct, že Ti to nepomáhá, říct mu, co bys potřebovala. Můžeš se s ním bavit i o tom, co jsi napsala nám. Mohli byste to probrat podrobněji a vracet se k tomu.

    Moc přejeme, aby bylo líp.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jsem trans a pořád smutný

    Dobrý den,
    první bych chtěl říct že jsem trans kluk takže budu psát v mužským rodě, přestože mě dřívější dotazy byly v ženským.
    Chtěl bych se zeptat co může znamenat že mi události a moje vzpomínky připadají vzdálené jako bych je nikdy nezažil jako bych si je vymyslel. Nevíte, jestli se nemůže jednat o nějakou psychickou nemoc?
    Jinak jsem pořád smutný a chce se mi brečet což ale před rodiči nevyjadřuju a nechávám to zavřené v sobě. Jediná chvíle kdy se cítím žít je když jsem na tréninku (dodržujeme opatření).
    Předem díky za odpověď.
    Anonym

    Kluk, 14 let, 13. ledna

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    ptáš se nás, jestli nemáš nějakou psychickou nemoc, když Ti minulé události a vzpomínky připadají, jako bys je nikdy nezažil, a přidáváš i to další, co prožíváš. Děkujeme Ti za otevřenost, nemusí být lehké to takhle všechno povědět.

    Co se týká vzpomínek, máme je uchované v naší mysli, a může se zdát, jsme je ani neprožili, že třeba ani "nejsou naše". To, že to tak je i u Tebe, není mimořádné, můžeš být klidný.
    Je mi líto, že jsi pořád smutný. Říkám si, čím to asi je, co všechno se s Tebou děje. Už jen to, že člověk prožívá, že je "trans", může být pořádně náročné. Je moc dobře, že máš trénink, kdy cítíš, že žiješ. Bylo by moc fajn, kdyby takových okamžiků bylo více, a kdybys nemusel být pořád smutný. Myslím, že by s tím šlo něco dělat. Napadá mě, že by Ti s tím vším mohl pomoci odborník na lidskou duši, psycholog. Před ním se můžeš "otevřít", svoje pocity vyjádřit, nemusíš se ničeho bát. Možná máte ve škole školního psychologa nebo psycholožku, můžeš začít tam. Pomoc si určitě zasloužíš, není lehké, čím procházíš.

    Modrá linka

    Jiné téma

    Nemohu se soustředit u mobilu + holku mám daleko

    Ahoj Alíku a týme,
    mám problém že když je třeba online výuka tak se nemůžu soustředit a mám pořád chuť se jen dívat do telefonu.Dokonce i po online hodinách s tím mám problém.Druhý problém je ohledně jedné holky.Našel jsem si ji před 2 měsíci na internetu. Máme se celkem rádi a rád bych si s ní třeba někdy zašel na procházku.Jemže bydlí daleko takže nemůžu a nevím jak se s tím vyrovnat. Díky za odpověď a přeji hezký večer.😊👋

    kluk, 12 let, 11. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    co se týká Tvého prvního problému, soustředit se na on-line výuku je pro mnohé obtížnější. Je důležité ještě více než při běžné výuce dodržovat přestávky, dělat si pauzy, které však vyplníš jinou činností, nejlépe pohybem, třeba i na čerstvém vzduchu, například se tedy jít projít, nebo alespoň vyvětrat, dodržovat pitný režim, odreagovat se nějakou činností, která Tě baví. Ne však na počítači či na mobilu, protože Tvůj mozek i oči si potřebují odpočinout. To, že se chceš koukat do mobilu, je ještě jiná věc. To si můžeš dopřát někdy odpoledne, až máš splněné úkoly, ne ale těsně před spaním, aby Ti to nerušilo spánek. Je důležité umět v životě dělat nejen věci, které nás baví, ale také věci, které nás nebaví - plnit si své povinnosti, dělat věci, které jsou dobré pro naše zdraví, i když se nám třeba úplně nechce.

    Pokud jde o Tvůj druhý problém, chápu, že by ses s holkou, kterou máš rád, chtěl vidět. To, že bydlíte daleko od sebe, jistě není příjemné, ale je to okolnost, kterou nemůžete tak snadno změnit, je tedy třeba ji přijmout takovou, jaká je. To znamená využívat možnosti, které máte – můžete si psát, volat, využít možnost videohovorů, abyste se mohli i vidět. S rodiči se můžete zkusit domluvit, abyste se mohli potkat někdy o prázdninách, ať už tak, že se vzájemně navštívíte nebo na nějakém společném táboře či jiné akci. A jak situaci přijmout? Přijmout i ty pocity, které nejsou příjemné. Osmutnit si či odplakat smutek, vypustit vztek – přijatelným způsobem, jít ho třena vyběhat, vytancovat, vymalovat se z něj (i třeba ze smutku). A také si naplno užít radost z kontaktu, z toho, že se máte rádi.

    Přejeme Ti bezstarostné dny
    Modrá linka

    Rodiče

    Rodičům se nelíbí, jak se oblékám

    Ahoj Alíku, Modrá linko, Báro a spol. Děkuji za zodpovězení minulých dotazů, hodně mi to pomohlo a moc si toho vážím.. Tento dotaz není nic ,,vážného“ o proti tomu, co se děje jiným lidem, co sem píší. Ale i tak bych se ráda zeptala na řešení. Zkrátka, rodiče mi nechtějí dovolit se oblékat, jak bych chtěla.. Pořád jim něco vadí. ,,Ta sukně je příliš krátká!“ ,,NE! Tu mikinu si brát nebudeš! Vypadáš jako bezdomovec!“ ,,Přestaň nosit černou, nejdeš na pohřeb“ ,,Fuj tolik barev. Chceš vypadat jak papoušek nebo co?“ ,,Na tenhle make-up si moc malá holčičko. Vypadáš jak levná štětka“ ,,Dej si alespoň řasenku, vypadáš jak kdyby jsi vyšla z rakve“. Vypadáš jak tohle, vypadáš jak tamto, vypadáš špatně. Už mě to přestává bavit. Pořád se jim jenom přispůsobuji.. Když jsem si naposledy vzala do školy tajně sukni, podkolenky a takové ,,rukavice“ které jsem si sama vyrobila, tak mě máma doslova ,,seřvala“ a můj táta jenom přidal ,,Kdybych věděl že máš takovou ohavnost na sobě, tak bych to z tebe serval!“. Zkoušela jsem to s nimi řešit ,,mírumilovně“.. Ale vždycky to skončí stejně. Já jsem ta špatná, která se neumí oblékat jako ,,normální holka“. Nechápu co si pod tím představují.. Všichni kolem mě si můžou nosit co chtějí, jenom já nic nesmím. Takže bych se ráda zeptala.. Jak mám přemluvit rodiče, aby mi dovolili nosit co se mi líbí?

    holka, 13 let, 7. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že Ti je nepříjemné, když se rodičům nelíbí, jak se oblékáš a stále Ti do toho mluví. Z Tvé zprávy čtu, že se Ti nedaří rodičům zavděčit, ať už se oblékneš jakkoli.
    Umím si představit si představit, že nemáte s rodiči stejný vkus, to je v pořádku. Zároveň však vnímám, že se cítíš velmi nesvobodně, když Ti rodiče zkritizují naprosto všechno. Nevím, jak rodiče přesvědčit, aby Ti dovolili nosit cokoli, co Ty chceš, některé Tvé variace pro ně mohou být možná opravdu příliš. I já však souhlasím s tím, že bys měla mít alespoň nějakou možnost rozhodování v tom, jak se chceš oblékat. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby sis s rodiči třeba opakovaně zkoušela promluvit. Ne s cílem je přesvědčit, ale dát jim najevo, jak se cítíš, když Tě nenechají vůbec si rozhodovat. Promluvit si s nimi o tom, co konkrétně jim vadí a co konkrétně se jim líbí – a naslouchat jim. A stejně tak s nimi konkrétně mluvit o tom, co se Tobě líbí, co by sis přála a proč. Pokud máš dojem, že by to mohlo být nápomocné, můžeš rodičům ukázat i tuto naši komunikaci. Případně se můžeš obrátit na někoho dalšího z rodiny, kdo by Tě mohl v komunikaci s rodiči podpořit, aby Ti více naslouchali.

    Přejeme Ti více spokojenosti
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Mamka mě nechce vzít k psychologovi

    Dobrý den, před nějakou dobou jsem psala dotaz kt se jmenuje: (jiné téma, cítím se na 5 let) Doporučili jste mi abych se spojila s dětským psychologem. To bych moc ráda tak od 7 let. Mám opravdu hodně problémů, strachu a dalších. Ale moje máma se nedá přemluvit. Hodně krát jsem jí prosila jenže říká :

    1. Neříkám že všechny psychologové jsou dobrý ale ty si s tím musíš poradit sama. Chápu lidí kteří jdou na psychologii protože mají nějaká trauma (bylo zemětřesení, viděli něco hrozného a teď mají z toho problémy). Ale tobě se nic nestalo a tak to asi nemůže nikdo změnit kdo tě ani pořádně nezná. Copak tě může člověk poznat za pár návštěv? Ty jedině sama to umíš zvládnout.
    2. Znám hodně lidí co měli nějaké malé problémy ale potom šli k psychologovi a ten je nutil si na ty věci vzpomínat a oni potom byli hrozně smutný a zabili se
    3. Jen slabý lidé potřebují psychologa 🙄

    Hodně krát jsem s ní o tom mluvila. Prostě to nejde žádným způsobem.
    Potřebovala bych si nějak poradit s tím dotazem kt. Jsem zadala dříve:
    Jiné téma
    Cítím se na 5 let
    Dobrý den, nevím, co mám dělat. Je mi 12 let, v létě už bude 13. V svém srdci jsem stále velmi mala a zranitelna. Cítímí se asi na 5 let, nejvíce večer. Stále si hraji s panenkami a sleduji pohádky a filmy pro malé dětí, ve škole nejsou problémy, neříkám sprostá slova, ale nerozumím ostatním teenagerům, ale s malými dětmi vycházím velmi dobře. Loni v létě jsem jel na tábor 5–10 let (na vlásku istan, resort Březová) i když mi je 12 tak tam mě přijali. Bylo to úžasné, animátoři, všechno se točilo kolem nás bylo to tak kouzelné pokoje jsme měli v nádherném zámku. Pokud nechcete něco dělat nemusíte. Mohla by vám chybět máma a nikdo nedával a neřekl, že jsem VELKA a že se mi nemá stýskat. Letos jsem z emailu své mamky napsala (s jejím povolením), jestli k nim mohu i letos jít. (Organizace je velká, nepamatují si mě) Bylo mi řečeno, že ne, jsem příliš VELKÁ zase... Zase to hrozné slovo! Teď to píšu a chce se mi brečet. Nemám ráda tábory a jiné aktivity pro ty velké. Miluji pohádkové postavy a celý program pro malé. Co je se mnou špatně? Brzy mi je 13 a je mi 5 let v srdci. Když mi z tábora napsali, že ne, zlomilo mi to srdce, už 2 hodiny brečím a vždy to tak je. Mají hodně táborů pro velké jenže tam se nikdo nebude s námi mazlit. Není tam zábavný program ale jen tak obyčejný, vše se tám musí dělat a ještě bydlí v chatách a nesmí se tám stýskat. (Byli ve stejném turnusu takže to vím). Co je se mnou špatně? Brzy mi je 13 a je mi 5 let v srdci. Když mi z tábora napsali, že ne, zlomilo mi to srdce, 2 hodiny brečím a vždy to tak je! Proč jsem příliš stará na to, abych dělala to co miluju. Proč pětileté děti, které nechtějí ani jít do tohoto tábora .. které jsou tlačeny matkou, kteří potřebují hodně péče, kteří mají spoustu potíží, jdou tam. A já, kdo o tom sní z celého srdce, si to budu pamatovat po celý život, budu tam nejposlušnější, nebudou se mnou problémy, mohu pomoci, pokud je třeba ... Ne, nedostanu se tam. Proč jsem příliš „stara“ na to, co miluji. Mám přestat? A stát se teenagerem. Mohu předstírat, že jsem se stal, ale ve své duši bude prcek .. co mám dělat, jak uhasit svůj vnitřní svět. Nebo co jiného dělat. Mamka mi říká že to nevadí, snaží se mi pomoct. Říká že sama taková byla, že je lepší být menší než sprostý puberťák co se ještě se všemi hádá. Mě to ale moc nepomáhá. Prosím "opravte mě". Potřebuju radu. Ještě že mám rodiče co mě podpoří, nevadí jím to a doma jsem úplně vpořadku... Mamka pokud chci tak si se mnou i ráda zahraje. Ráda by mě dostala i na ten tábor atd.

    holka, 12 let za chvíli 13, 27. listopadu 2020

    holka, 12 let, 9. ledna

    Ahoj,

    reaguješ na naši odpověď na Tvůj minulý dotaz. Ráda bys šla k dětskému psychologovi, mamka je ale proti. Potřebuješ poradit, co by se dalo dělat. Mrzí mě, že pro Tebe v tuhle chvíli není možné mít pro sebe podporu psychologa. Z toho, co píšeš, vnímám, že má mamka ohledně návštěvy odborníka různé obavy. Posílám odkaz na článek, kde je hezky vysvětleno, jak to při sezení obvykle chodí. Můžete se na to s mamkou podívat, pokud byste chtěly: https://nevypustdusi.cz/2019/05/09/jak-to-vypada-pri-navsteve-psychoterapeuta/.
    Věřím, že Tě hodně trápí to, že to, jak se cítíš, nezapadá do věku, ve kterém jsi. Přála bych Ti, abys mohla být sama sebou. Zároveň takto na dálku po emailu Ti nedokážu dát odpovědi, které bys potřebovala a které by Ti pravděpodobně mohl dát právě spíše psycholog anebo psychiatr. Myslím si, že téma, o kterém píšeš, by si zasloužilo mnohem více prostoru, aby se dalo lépe prozkoumat a přijít na způsob, jak to udělat, aby ses cítila alespoň o trošku lépe. Bohužel, na to neexistuje jedna zaručená rada. Kdybys chtěla, můžeme to o něco podrobněji probrat na Modré lince - na chatu, telefonu Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Napadá mě také, že by ses mohla zkusit obrátit na školního psychologa, pokud ho ve škole máte - obvykle je možné ho kontaktovat i bez souhlasu rodičů.

    Hodně sil přeje,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarád má špatné období, jizvy

    Dobrý den,
    předem děkuji že se mi věnujete a věnujete mi svůj čas.
    No, kazdopadne mam takou neprijemnou vec v zivote,
    je jich sice vic, ale na jednu bych potrebovala radu.
    Mam kamarada se kterym mam opravdu dobry vztah, ale on ted ma spatne obdobi, ublizuje si a ma po tele jizvy jen se chci zeptat, chtela bych mu nejak pomoct, ale nevim co mam delat, protoze nevim jestli mu treba nebude vadit kdyz mu reknu at to nedela nebo takhle. (Predem rikam, jeho rodice se s nim o tom bavi, pravidelbe navstevuje psychologa myslim)
    Dekuji opravdu moc za radu.

    holka, 13 let, 8. ledna

    Ahoj,

    chápu, že si o kamaráda děláš starosti a přemýšlíš, jak bys mu mohla pomoci. Je moc fajn, že o tom mluví s rodiči a s psychologem. Mít takovou péči je důležité. Myslím si, že to hlavní pro kamaráda už děláš - přátelíš se s ním, jsi tu pro něj, trávíš s ním čas, zajímáš se o to, jak mu je. To všechno má velký význam. Nemusí to být o tom, že mu přímo řekneš, co má a nemá dělat. Takové přesvědčování obvykle nefunguje. Můžeš mu upřímně povědět, že o něj máš strach, zeptat se ho, jak se cítí, a nabídnout mu, že spolu můžete mluvit o tom, co ho trápí, když bude chtít. Můžeš se ho taky zeptat, co by teď od Tebe nejvíc potřeboval. Je prima, že má takovou kamarádku, jako jsi Ty. Pokud bys to celé chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz

    Zdraví

    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Sexuální orientace

    Ahoj,
    Poslední dobou hodně přemýšlím nad svojí sexuální orientací. Občas se přistihnou, jak přemýšlím nad tím, jaké by to bylo mít vztah se svou kamarádkou a často se u toho i usmívám. Dělala jsem si i nějaké testy orientace na internetu a většinou mi vyšlo, že jsem lesba a párkrát že jsem bisexuálka. Kdybych byla na holky, tak se bojím co by na to řekla moje rodina. Taky bych chtěla své nejlepší kamarádce říct co(k ní ) cítím. Bojím se co by na to řekla, jak by zareagovala a jestli by se se mnou pořád kamarádila. Nevím co s tím dělat. Když už jsem měla nějaký vztah s klukem (měla jsem 3) tak jsme si moc nerozuměli. Mám pocit, že vztah s holkou (mojí BFF )by byl snažší. Nevím jak dál. Bojím se co by na to řekli moji spolužáci a ostatní. Předem děkuji za odpověď.

    holka, 13-14 let, 8. ledna

    Ahoj,

    chápu, že teď víc přemýšlíš o své sexuální orientaci. Vnímáš, že se Ti líbí představa chodit se svojí kamarádkou, v testech Ti opakovaně vyšlo, že jsi lesba nebo bisexuálka.
    Testy na internetu často nebývají moc spolehlivé. Může to tak být, že jsi "na holky", ale zároveň nemusí. To, že sis zatím nerozuměla s žádným klukem, se kterým jsi chodila, může být také pouze o tom, že jsi zatím nenarazila na kluka, se kterým by Ti bylo dobře. V takové situaci si dovedu představit, že nám vztah s kamarádkou, se kterou si dobře rozumíme, může připadat přitažlivý. Přemýšlím, jak to máš s fyzickou přitažlivostí - jestli cítíš, že Tě to více "táhne" ke klukům anebo k holkám. Chápu, že Ti kolem toho běží hlavou spousta otázek a obav. To je přirozené. Chtěla bych Tě podpořit, abys vycházela hlavně z toho, jak to Ty sama cítíš. Pokud budeš chtít, můžeš kamarádce upřímně říct, co k ní cítíš. Zároveň tomu všemu můžeš dát čas a postupně si ujasňovat, co Tě přitahuje. Pocity spojené se sexualitou se během dospívání můžou i vyvíjet a měnit. Pokud bys to celé chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz

    Zdraví

    Modrá linka

    Nemoce

    Silná menstruace, záněty močového měchýře

    Zdravím Alíku, Báro, Modrá linko a spol.
    Minulý rok jsem skoro celou dobu měla bezbarvé výtoky, ale protože jsem měla od mala časté záněty močových cest (k tomu mám také dotaz), brala jsem to na lehkou váhu, vůbec jsem nepočítala s tím, že by to mohlo být předzvěstí menstruace. 31. Prosince jsem dostala krvavý výtok, a jelikož jsem byla s rodiči doma, tak jsem to jednoduše řekla mamce, ta mě poučila, vyčistily jsme to, dala mi vložku, a v pohodě. Pokládali jsme to za konečný ''produkt'' - menstruaci. Vložku jsem si vyměňovala maximálně 2x denně, protože to byl pouze dříve zmíněný výtok. 2. Ledna jsem začala krvácet, ale zatím jen slabě. Od 3. Ledna se mi spustilo silné krvácení, kdy mám občas strach si i sundat kalhoty při dosedání na záchod, protože neustále cítím, jak to země teče. Musela jsem začít používat mamčiny nejsilnější vložky na noc, a i ty jsem musela měnit 1x za 2-2,5 hodiny. Často se mi stává, že proteču i přes časté vyměnovaní, sprchovaní a nejsilnější vložky. Je to v pohodě? Břicho mě bolí jen lehce, jiné problémy nemám. Mám pocit, že to mám příliš silné, (musím si měnit vložku přibližně 7-8x denně) a bojím se toho, až "to" dostanu někdy ve škole...
    Kvůli pohodlí jsem zkoušela i nejmenší tampony s aplikátorem, ale nepodařilo se mi je tam dát správně, stále mi přes něj protéka krev, i když jsem jej měla asi jen 3 minuty. Je možné, že to bylo z panenské blány? Když jsem jej vydávala, dost to bolelo, (asi kvůli tomu, že nebyl dostatečně nevlhlý) a ještě asi půl hodiny potom mě to bolelo a krvácela jsem slaběji než obvykle. Dnes odpoledne to mám již trochu mírnější.
    S mamkou jsme se rozhodly objednat menstruační kalhotky (love luna - full) a chci se zeptat: jaký máte názor na menstruační kalhotky? Jsou bezpečné? Co se v nich děje se sraženinami? Nenapadá vás nějaký způsob, jak přepravit na školní wc ty největší vložky, které nejsou zabalené v tom hygienickém obalu na vložky, který bývá u těch menších? A jaké oblečení je nejlepší nosit při menstruaci? Je bezpečné nosit sukně?
    A teď k druhému tématu:
    Už od svých tří let jsem mívala časté záněty močových cest, končila jsem v nemocnicích a brala jsem zajišťovací léčbu. Přibližně před dvěma lety jsem začala zapomínat na léky, a poté je přestala brát záměrně, protože když jsem je začala brát znovu, bylo mi z ich zle a neměla jsem žádné problémy. Už přibližně rok je už prakticky neberu (vím že je to docela velký problém), ale rodiče si toho všímají, a já vůbec nevím, jak jim to vysvětlit, protože by na mě byli nejspíš hodně naštvaní. Vím, že jsem si mohla způsobit problémy, když jsem je přestala brát, ale nějak mi to asi nedocházelo...
    Nejaké rady, tipy? Mám to zase začít brát? Neovlivnilo by to menstruaci? Jen pro info, jsou to antibiotika-Furolin (na močové cesty)
    Děkuji za pochopení, a přeji krásný nový rok 2021 (snad lepší než ten minulý 😊)
    Bea

    holka, 12 let, 6. ledna

    Ahoj,

    obracíš se na nás s dotazem, který se týká menstruace, a také s otázkou ohledně léků, které jsi přestala brát a neřekla o tom rodičům.

    K Tvému prvnímu dotazu: Je normální, že během prvních menstruací je krvácení nepravidelné a různě silné. Na podrobnější otázky by Ti lépe dokázal odpovědět gynegolog anebo lékařské poradny (třeba ulekare.cz). Nezdá se mi pravděpodobné, že by sis tampónem tímto způsobem protrhla panenskou blánu. Vytahování tampónu někdy může trochu bolet, právě třeba v případě, kdy není příliš nasáklý. Nejsem lékař, proto Ti, bohužel, nedokážu odborněji poradit ohledně menstruačních kalhotek. Co se týče připravení vložek, které nejsou jednotlivě balené, na školní WC - existují například různé plastové krabičky, případně je můžeš mít v igelitovém nebo čistém látkové sáčku a přenést je na záchod v kapse. Asi neexistuje ideální oblečení, které nosit během menstruace - důležité je, aby Ti bylo pohodlné, nenapadá mě důvod, proč by sukně nebyly bezpečné. Pokud máš strach z protečení, je dobré nosit během menstruace spíše tmavší kalhoty nebo sukně, na kterých by to případně nebylo tak vidět.

    Co se týče Tvého druhého dotazu: Opět, nedokážu Ti dát odborné odpovědi, které bys potřebovala, ani posoudit, jak velký problém může být fakt, že jsi léky asi před rokem přestala brát - v tom by Ti poradil lékař. Tvoje rodiče neznám, proto neumím předpovědět, jak by reagovali, kdybys jim o tom řekla. Zároveň mi připadá důležité, že se to snažíš nějak řešit. Říkám si, že bys mohla rodičům zkusit upřímně popsat důvody, které Tě vedly k tomu, že jsi léky přestala brát (zmiňuješ, že Ti z nich bývalo špatně) a dát jim najevo, že se o to zajímáš a chceš s tím něco dělat.

    I my přejeme všechno dobré v roce 2021,

    Modrá linka

    Rodiče

    Mámin křik a myšlenky na smrt

    Ahoj Alíku a spol. Poslední dobou se bojím mojí mamky. Když na mně řve tak se třesu a potom brečím... Občas mám chuť se zabít, naštěstí se to nikdy nestalo. Nevím čím to je.
    Předem děkuju za odpověď.

    slečna, 10 let, 11. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že máš strach, když na Tebe mamka řve. Nikomu není příjemné, když na něj někdo křičí, zvlášť když je to mamka. Nevím, jaký má důvod a jaký máte vztah. Říkám si, jestli by třeba bylo možné si s mamkou popovídat, když je v klidu, dát jí najevo, že z ní máš strach, třeba jí i dát přečíst naši komunikaci. Možná vůbec netuší, jak se cítíš a na co myslíš.

    Pokud bys měla dojem, že o tom s mamkou mluvit nemůžeš, je důležité, abys na tyhle své pocity nebyla sama. Chci Tě tedy povzbudit, aby ses svěřila někomu dospělému, komu věříš. Taťkovi, babičce, dědovi, tetě, strejdovi či komukoli jinému z rodiny. Případně někomu ze školy či rodičům nějaké kamarádky. Případně můžeš využít služby Modré linky (www.modralinka.cz) nebo Linky bezpečí (www.linkabezpeci.cz).

    Možnost sdílení a podpora jiných lidí pomáhají vyrovnávat se s těžkostmi, s nepříjemnými pocity. A mohou pomoci i s myšlenkami na to, že máš chuť se někdy zabít. Takové myšlenky lidi někdy, když jim je těžko, napadají, to se stává. Sdílení těchto pocitů i myšlenek, může přinést úlevu. Zároveň Tě někdo blízký může podpořit i v situaci, kdy na Tebe mamka řve, může se Tě třeba i zastat a promluvit s ní o tom, jak vše prožíváš.

    Přejme Ti, aby ses mohla cítit lépe.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jsem unavená a nic mě nebaví

    Ahoj, nevím úplně jak začít ale poslední dobou se cítím hrozně. Už asi od vánoc Jsem furt unavená, nic mě nebaví, neustále jsem smutná... Nevím ale proč, ja nemám důvod. Jakože můj důvod je škola, nezvládám ji ale to tak maji i ostatní, ne? Nevím co dělat. Nemůžu to říct mámě, nemám u ní tu důvěru. Nikomu jinými z, rodiny take ne. A učitelům nebo někomu ze školy rozhodně nechci, to radši těm rodičům. Nevím co mám dělat. Dneska je to druhý den co jsen nebyla na žádný online hodině. Za tento týdne jsem udělala jen jeden úkol do školy. Nemám tu energii na to, dělat něco pořádně. Jakmile mám dělat něco do školy, chce se mi brečet. I teď jsme strašně unavená, chtěla bych jít spát ale nemůžu, co kdyby přijela máma domu předčasně což se občas stane. Nemůže mě tu najít spát. Nic mě nebaví. Můj koníček je kreslení, ale i to me poslední dobou vůbec nebaví. Nemám nic co by mě bavilo. Spánku mám celkem dostatek, sice chodím spát pozdě, ale zároveň vstávám pozdě. Nevím proč se takto cítím. Vadí mi to. Mám kvůli tomu před sebou spoustu problémů. Jak hodlám vysvětlovat to, že nechodím na online hodiny? Když řeknu že jsem unavená a často i dost vystresovaná, řeknou mi že tpto je v živote normální. Nevím co jinýho jim říct. Chtěla bych jít spát, ve snech je to lepší jak tady, nemám tp tu rada. Co mam tedy dělat abych nebyla furt smutná, unavená a demotivovaná? Prochazky ven na čerstvým vzduchu mi nepomáhaj, mý koníčky mě teď nebaví a moji kamarádi bydlí moc daleko na to, abych mohla za nimi. Promluvit si nemám s kým. Nemám nikoho komu bych věřila na tolik, abych mu o tomhle řekla (tady mi to říkat nevadí, protože je to anonymní) Polovina z mých kamarádů se cítí stejně jako já, taky kvůli škole. Já chci být naživu, ale chci být šťastná, takhle je to o ničem. Jen se stresovat ze školy. A stejně, ať se stresuju jakkoliv, stejně mi záleží jen na tom, kdy už konečně budu moct jít spát. Co bych měla teď tedy dělat?

    holka, 13 let, 7. ledna

    Ahoj,

    je mně líto, že Tě trápí únava a apatie (nebaví Tě nyní ani koníčky) a je dobře, že se nad tím zamýšlíš a napsala jsi do naší poradny.
    Nejdřív by to chtělo vyloučit nějaké onemocnění, to nejlépe u praktického lékaře/lékařky, zda se za Tvou velikou únavou neskrývá nějaká nemoc.
    Jinak to, co popisuješ, se velmi podobá syndromu vyhoření, který je dobře popsán na internetu. Je potřeba, aby ses nyní věnovala sobě a odpočinku, měla co nejvíc pohybu venku na zdravém vzduchu, zdravou životosprávu, přísun ovoce, zeleniny, kvašeného zelí, během dne dostatek tekutin. Pokud je to jen trochu možné, o- line hodin by ses účastnit měla, abys neměla později problém dohánět nějaké učivo, což by Tě ještě více zatížilo.

    Máš pravdu v tom, že hodně dětí I dospělých, kteří nyní pracují z domu, mají podobné potíže, jaké Ty popisuješ, stres současného covidového období je značný. On-line vyučování nemůže nahradit běžné školní vyučování, navíc pobyt doma u monitoru a obrazovek sám o sobě velmi vyčerpává.
    Měla by ses skutečně svěřit rodičům s tím, co se s Tebou děje. Můžeš jim dát třeba přečíst tento Alíkův dotaz s naší odpovědí. Je moc důležité, aby Tví rodiče věděli, jak trávíš své dny, jaké myšlenky Tě pronásledují, co s Tebou dělá únava, že vynecháváš školu, prostě aby věděli, co se s Tebou děje. Když se jim svěříš, velmi se Ti uleví. Budete moci situaci řešit společně, to Ti uleví a sdílení upevňuje rodinné vazby.

    Pokud bys byla zdravá a Tvůj stav se přesto nelepšil, můžeš se spolu s rodiči obrátit na psychologa/psycholožku, který/á by Ti mohl/a pomoci zbavit se únavy a vyčerpání.

    Přejeme Ti, ať se náš život co nejdříve vrátí do starých, vyjetých kolejí a aby ses cítila lépe, více svěží,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak najít pravé kamarády

    Ahoj
    Když jsem byla menší chodila jsem do různých kroužků např. Gymnastika nebo koně. Ale nikdy se mi tam nelíbilo, protože tam vždy byly holky které mě odstrkovaly a nebo se mi posmívaly. Horší to bylo na táboře, protože tam byla partička holek které se mi posmívaly a pak i moje spolužačka nevím sice proč, ale bylo to tak někdy, když jsem něco udělala špatně začaly se řechtat a to jsem měla vždy slzy v očích. Nechtěla jsem tam jezdit a ikdyž jsem to řekla mamce tak mě tam stejně šoupla se spolužačkou. Nevím proč nemám kamarády vždycky jsem si myslela že je to jak se chovám, ale teď si myslím že je to jak vypadám. Ctěla bych si najít "pravé" kamarády. Sice mám dvě, ale ony bydlí o vesnici dál i když se s něma nestýkám tak jím málokdy napíšu...Ve škole taky nikoho nemám a aby se se mnou někdo bavil tak ze sebe dělám blbečka třeba skáču před celou třídou aby si mě někdo všiml. Když něco potřebuju vůbec mě neposlouchají a já se cítím neviditelná. Jednou jsem se pohádala se spolužačkou z tábora a chybu jsem udělala já jelikož jsem jí tam naflákala milion hnusných zpráv (někdy si říkám že si to zasloužila za ten tábor) nikdy na to nezapomenu. A potom přišla ta hruza...mojí mamce zavolala od spolužačky mamka a já jsem se zhroutila...mamka byla úplně naštvaná, prý spolužačka brečela atd. Šmejdila mi do mobilu, nebylo to moc příjemné našla tam taky nehezké věcy jak jsem psala hnusně na skupinu (tehdy jsem byla naštvaná) atd. Po pár týdnech co se mamka začala se mnou bavit vyspovídala jsem se jí a vysvětlila, že jsem to tak nemyslela. Mamka mi na to nic neřekla. Když jsem spala a (mám to tak do teď) brečela jsem. Nikdo mi nevěřil, že mě šikanovaly (nevím jestli to byla šikana ale bylo to blízko k tomu) ani mamka vždycky jsem jí říkala jak se mi posmívali atd. Přemýšlela jsem že bych napsala od spolužačky mamce a vše jí vysvětlila, jasně, že byla chudáček, ona a všichni ostatní, na mě se nikdo ani nepodíval. Vím že to bylo dávno před dvěmi lety, ale pořád to není za vyřešené. Sice jsme na to všichni zapomněli kromě mě. A proto mám tady otázku jak bych si mohla najít kamarády nějakou radu? Vím je to blbá otázka, ale i tak.Předem děkuji za odpověď (omlouvám se za gramatické chyby)

    holka, 13 let, 6. ledna

    Ahoj,

    Tvá otázka není ani trošku “blbá”, naopak je správná a divila by ses, kolik Tvých vrstevníků takovou či podobnou otázku řeší stejně jako Ty. Je fajn, že nad tím vším přemýšlíš a píšeš do poradny, je dobře i to, že to doma probíráš s mamkou. Je potřeba, aby rodiče věděli, s čím vším se ve škole i jinde potýkáš, a jaké myšlenky Ti běží hlavou, takové sdílení pomáhá vzájemnému pochopení a rodinné soudržnosti.

    Nemyslím, že by to, jak se k Tobě ostatní chovají, se odvíjelo od Tvého vzhledu, spíše máš pravdu v tom, když sis myslela, že to závisí na Tvém chování k druhým. Jsi-li temperamentní a vznětlivá, nech od svého rozhořčení uplynout nějaký čas, než zareaguješ. Pak nemůže dojít k tomu, kdy si na Tebe stěžovala maminka kamarádky, nejspíš právem. Platí známé přísloví: Nedělej druhému nic, co bys nechtěl, aby ostatní dělali Tobě. Čili nejdřív se zamyslet a pak teprve konat. Také se říká, zatoulaného psa a vyřčené (napsané) slovo nezavoláš zpátky. Pak Ti to zbytečně může být líto, takže se zkus z toho, co jsi sama prožila s kamarádkou a její maminkou poučit a jinak už to nechej za sebou, chybami se člověk učí.

    Pokud budeš společenská, komunikativní, vstřícná, otevřená, upřímná, chápavá, svá, určitě si časem srdce některých vrstevníků dobudeš a najdeš pravé kamarády. Pokud by se to nedařilo ani za změněných podmínek, pak je možné se také obrátit na školního psychologa/pssycholožku či výchovnou poradkyni/poradce.

    Přejeme Ti, ať si brzy najdeš ty pravé kamarády a ať se Ti v roce 2021 daří,
    Modrá linka

    Škola - učení

    Jak se lépe soustředit na učení

    Ahoj,
    chci jít na osmileté gymnázium,ale mám špatný přístup k učení.Poradíte mi jak se můžu odreagovat od ostatních věcí,abych se lépe učila?
    Děkuji za odpověď.
    Emaeiffel

    holka, 4. ledna

    Ahoj Emaeiffel,

    je fajn, že toužíš po dalším vzdělání, a je dobře, že přemýšlíš o tom, jak na to, abys dosáhla úspěchu, po kterém toužíš. Neznám Tvůj přístup k učení, proto se tady mohu vyjádřit jen velmi obecně. Důležitá je celková zdravá životospráva, přes den hojně tekutin, co nejvíc pohybu venku na zdravém vzduchu a to denně. Učit se po částech, nedávat si velké úkoly, dělat časté pauzy, kdy si zacvičíš, vyběhneš ven se proběhnout nebo alespoň vyvětráš a dáš si nějakou zeleninu nebo ovoce. Pomoci také může stanovit si čas, který budeš věnovat učení a během kterého se odpojíš od telefonu a sociálních sítí, aby tě to nesvádělo k dělání jiných věcí.

    Můžeš si také dělat své přípravy na každý den a snažit se plán dodržet. Svůj přístup k učení bys měla probrat s těmi, kdo Tě nejlépe znají. A to jsou Tví rodiče a učitelé, zodpovědným člověkem za vzdělání na škole je výchovný/á poradce/poradkyně, pomoci může i školní psycholog/psycholožka.

    Přejeme Ti, ať se Ti podaří najít úspěšný postup studia,
    Modrá linka