Ahoj z Modré linky.

vážíme si důvěry, se kterou jsi nám napsala. Přišly nám dva totožné dotazy na Modrou linku i do Alíkovi poradny, proto na oba odpovíme stejnou odpovědí.

Píšeš o hádkách rodičů, potížích se sourozencem i negativních myšlenkách vůči sobě. Píšeš také o strachu, že se rodiče rozvedou, nevíš, jak to zvládnete, s kým z nich bys ráda zůstala. Vnímáš, že jsi v poslední době přecitlivělá, nemáš skoro žádné kamarádky a přijde Ti, že Vás zajímají divné věci. Současně nechceš jít k psychologovi a asi by Ti to rodiče ani nedovolili.

Ve zprávě nepokládáš konkrétní dotaz, dokonce píšeš, že to nemáme řešit. To, co píšeš, však bereme vážně a zasloužíš si naši odpověď. Pokusím se tedy v mé odpovědi nabídnout, co mě napadlo při čtení Vašich řádků a co bys mohla zkusit.

Především velmi oceňuji, že ses odhodlala nám napsat. Vidím v tomto kroku sílu a odhodlání najít si pro sebe pomoc, nezůstávat na to vše sama.

Je mi líto, že se doma rodiče často hádají, a dokonce máš pocit, že je to kvůli Tobě, rodiče to tak i říkají. Dokonce píšeš, že se nanávidíš za své chování. Je mi líto, že se tak cítíš a že situace doma způsobuje, že máš o sobě negativní myšlenky. Chci zdůraznit, že i když je někdy situace doma náročná, rodiče se hádají anebo se i každé dítě někdy může chovat náročně, nikdy to není vina jen jednoho člověka. Na tom, jak se doma všichni spolu máte, mají podíl všichni, kdo doma žijí. A je především na dospělých členech domácnosti, aby doma nastolovali atmosféru, ve které se děti mohou cítit bezpečně a v pohodě. Na to má každé dítě právo.

Nevím, co je přesně to chování, za které se nenávidíš, ale chci Tě ujistit, že každé dítě někdy „zlobí“, má problémy ve škole anebo mu něco nejde tak, jak by si rodiče představovali. Zároveň věřím tomu, že takové dítě (i rodiče) si zaslouží spíše pomoc než křik a hádky. Proto myslím na to, jestli máš možnost si s rodiči promluvit o tom, jak se v poslední době cítíš. Myslím tím v nějaký klidný moment, když se zrovna nebudete hádat. Nevím, zda máš blíže k mámě či k tátovi, psala jsi, že rodiče jsou skvělí. Možná by se dalo nastínit, podobně jako jsi to napsala nám, jak se cítíš a že jsou Ti hádky doma líto. Také obavy z toho, že by se mohli rozvést by stálo za to s nimi sdílet, aby Ti řekli, jak to je. Někdy je těžké takové věci říct, někomu pomáhá třeba i napsat dopis. Pokud by s rodiči mluvit nešlo, je někdo jiný dospělý,ke komu máš důvěru a komu si dokážeš představit svěřit se? Třeba babička, dědeček, jiní příbuzní, nebo i učitelka ve škole či vedoucí kroužku? Někdy pomůže mít podporu jiného dospělého, který může pomoci v rozhovoru s rodiči.

Věřím tomu, že kdyby se Ti podařilo rodičům dát vědět o tom, jak Vám Ti je, nebránili by se tomu, abys pro sebe získala pomoc. Vím, že jsi psala, že psychologa nechceš, nejsem si však jistá, zda Tvá představa o tom, jak to u psychologa chodí, je reálná. Je to prostor, kde můžeš mluvit o tom, co Tě trápí a hledat způsoby, jak se cítit zase lépe.

Psala jsi, že nevíš, jak vypustit emoce. To je něco, s čím by konzultace u psychologa/psycholožky mohly pomoci. Školní psycholog/psycholožka bývá někdy i ve škole a rodiče o spolupráci nemusí hned vědět, pokud byste sis to nepřála. Zároveň chci, abys věděla, že rodiče Ti nemohou zabraňovat k psychologovi chodit. Jsou podle zákona zodpovědní za Tvůj zdravotní stav a tam se řadí také stav psychický. Je jejich povinnost pomoc zajistit a umožnit.

Myslím také na to, zda máš pro sebe někdy chvilku, kdy se o sebe můžeš postarat. Třeba se věnovat něčemu, co máš ráda, co Vám dělá radost. Pro někoho to je kroužek/koníček, nebo třeba domácí mazlíček či oblíbená knížka/seriál. S ventilací emocí může pomoci také psaní deníku.

Moc Ti přeji, aby sis pro sebe našla vhodnou podporu. Pokud by se Ti nedařilo podporu najít, jsme nadále k dispozici na telefonu či chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a lépe reagovat na aktuální potřeby.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ano, měnící se hormony během menstruačního cyklu mohou ovlivnit chuť k jídlu i směrem dolů. Ale opravdu nevíme, jak je to v Tvém případě. Nejlépe by to pozjišťoval Tvůj praktický lékař anebo gynekoložka. Je důležité, aby ta nechuť k jídlu netrvala déle než několik dní, nevedlo to k hubnutí anebo fyzickým komplikacím, které se na těle mohou projevit. Taky mě napadá otázka, jestli se teď v Tvém životě neděje něco jinak, nevede to k většímu stresu, menšímu odpočinku apod. To může mít taky velký vliv na příjem jídla. Chtěla bych Tě podpořit, ať se svěříš někomu doma a třeba i nejlepší kamarádce, mohli by Ti pomoct zařadit do jídelníčku něco pro Tebe lépe stravitelného, trochu na to s Tebou mohl myslet, ať v tom nejsi sama. Pokud by to trvalo déle, nelepšilo se to, anebo by přicházely jiné komplikace, je určitě na místě vyhledat lékaře.

Fajn dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že pravidelně od 12 let masturbuješ s různou frekvencí a ptáš se, jestli je to O.K. Dál se nás ptáš na náš názor týkající se vztahu se starším klukem.

Vnímám, že nad tím nyní hodně přemýšlíš a chci Ti napsat k tématu masturbace, že si nemyslím, že jsi „narušená“. Masturbace je běžnou součástí života a v dospívání člověk poznává své tělo a to, co se mu líbí. Jak často se sebeuspokojovat je individuální. Masturbace má přinášet pěkné pocity a nemá Tě omezovat. V momentě, kdy cítíš, že např. nemáš čas na věci, které ve svém životě chceš mít (např. to mohou být kamarádi, Tvé zájmy), tak by možná stálo za to se pak zamýšlet nad snížením frekvence. Důležité je, jestli Ti to takhle vyhovuje.

Dál se nás ptáš, jestli by bylo divné, kdybys v patnácti letech chodila se starším klukem např. devatenáctiletým. Holkám se často líbí starší kluci a tak je pochopitelné, že to tak máš. Možná je ve Tvém okolí někdo z přátel nebo i dospělých, komu věříš, a můžete to společně probrat. Váš rozdíl by mohl být v pořádku, ale primárně záleží na tom, jestli byste si rozuměli a také je důležité, abyste navzájem respektovali své hranice. Je důležité vnímat sama sebe a to, co potřebuješ a v čem je Ti dobře.

Přejeme Ti pěkné slunečné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se trápíš a jsem moc ráda, že jsi napsala a hledáš způsoby, aby se Ti ulevilo.

Rozumím tomu, že Tě to trápí. A i když píšeš, že jsou to „zbytečné starosti“, neznamená to, že jsou pro Tebe malé. Naopak chci ocenit, že jsi napsala a nezůstala na to sama. Je běžné, že se v Tvém věku člověk porovnává s ostatními. Zároveň se pak někdy se z jedné věci stane něco, co bolí mnohem víc, než by ostatním mohlo připadat. To, že máš menší prsa, ale neříká nic o tom, jakou máš hodnotu, jak jsi přitažlivá nebo jestli Tě někdo bude chtít mít rád.

Možná by teď mohlo pomoct zkusit si všímat, kdy se tyhle myšlenky objevují nejvíc, třeba po sledování sociálních sítích, při převlékání, při porovnávání s kamarádkami. V těch chvílích pak můžeš hledat věci, které pomáhají tyto myšlenky ztišit (např. říkat si, že se porovnáváš, nebo si vyjmenovat v duchu věci, které na sobě naopak oceňuješ nebo Ti jen nevadí). Někdy pomáhá taky omezit obsah, který v Tobě tenhle pocit podporuje, nosit oblečení nebo prádlo, ve kterém se cítíš dobře, a připomínat si i jiné věci na sobě než vzhled: co na sobě oceňuješ, co Ti jde, jaká jsi jako člověk. Ne proto, aby ses přesvědčovala, že Ti to nesmí vadit. Jsi ale mnohem víc než jen to, jak velký máš obvod hrudníku.

Pokud Tě to trápí často, brečíš kvůli tomu, vyhýbáš se lidem nebo máš pocit, že se kvůli tomu mění to, zda se máš nebo nemáš ráda, neboj se říct si o pomoc a nezůstat na to sama. Přemýšlím, zda Tvé okolí ví, jak se cítíš - někdo, komu věříš (někdo dospělý, školní psycholožka...). Přála bych Ti, abys měla podporu i ve svém okolí.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že se svěřuješ a na náročnou situaci nezůstáváš sama. Píšeš nám o tom, že jsi prvním rokem na gymplu a bohužel máte problémovou třídu. Představuju si, jak moc náročné musí být přihlížet nevhodnému chování ze strany spolužáků, když Ty se chováš slušně a netýká se Tě to. Bohužel se pak stává, že ve třídě „zaniknou“ ti, kteří se chovají slušně a žádné problémy nedělají, mezi které patříš i Ty. Úplně rozumím, že je to pro Tebe unavující a mrzí mě, že musíš v hodině poslouchat kázeňská opatření, která se Tě netýkají. Věřím, že je velmi náročné i to, že jsi pak kritičtěji hodnocena, i když za to vůbec nemůžeš.

Píšeš dál o tom, jak se bojíš, že si 23. 5. nebudeš moct vyzvednout štěně, protože řešíte ve třídě problémové chování. Zároveň se bojíš o tom mluvit. Myslím si, že by mohlo být důležité, aby o situaci ve třídě rodiče věděli. O tom, jak se tam cítíš a že se chováš spořádaně a jsi na tom naopak znevýhodněna. Domnívám se, že není důvod, aby ses doma musela bát následků za něco, co sama neděláš. To, že se ostatní chovají nevhodně, nevypovídá nic špatného o Tobě.

Úplně chápu, že se o tak těžkých věcech hůř hovoří. Napadá mě, jestli bys rodičům nechtěla ukázat svůj dotaz na Alíkovi, kde jsi to hezky sepsala.

Také si říkám, jestli učitelé a výchovná poradkyně vědí, jak se cítíte vy, kteří nepěknému chování třídy pouze přihlížíte a jste nevinní. Přemýšlím nad tím, že by to mohlo být vhodné otevřít s někým z učitelů, komu věříš, nebo třeba se školní psycholožkou. Klidně by sis opět mohla udělat písemnou přípravu, abys to nemusela ústně vysvětlovat, což je pochopitelné, že se o tom těžko mluví. Případně se domluvit s kamarádkou a řešit to společně, pokud je to pro ni také nepříjemné.

Moc Ti držíme palce, aby vše dobře dopadlo a situace se zklidnila.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem moc ráda, že si píšeš o podporu. Vnímám, jak moc na Tebe doléhá, že se nikdy nesetkáš se svými oblíbenými tvůrci.

Přijde mi úplně pochopitelné, jak moc Tě mrzí, že nikdy nepotkáš žádného interpreta, kterého ráda posloucháš. Z Tvé zprávy vnímám velký smutek, možná i bezmoc a vztek z toho, že posloucháš hudbu, která už nevychází a Ty se tak nemůžeš setkat s těmi, které obdivuješ. Zmiňuješ, že miluješ Michaela Jacksona a že to je úplně samostatný problém - že Tě ničí, že jej nikdy nepotkáš. Když pro nás nějaký interpret hodně znamená, může to bolet podobně jako ztráta někoho, kdo nám byl blízko. Jde mi hlavou, že Tě jejich hudba nějakým způsobem oslovuje, zkrátka jí rozumíš a je pro mě pak pochopitelné, že se cítíš smutně z toho, že už nikdy nevzniknou nové písničky a že je nikdy nepotkáš.

To, že třeba Michaela nepotkáš osobně, ale neznamená, že to, co pro Tebe znamená, není skutečné. Něco z něj, a i z ostatních, tady zůstalo právě v hudbě. Možná by teď mohlo pomoct netlačit na sebe a prožít to, co cítíš, např. plakat, když jsi smutná. Zároveň bych Ti přála umět ten smutek prožít, ale nenechat jej úplně převzít kontrolu – třeba si pustit jednu písničku, která tě spíš uklidňuje, nebo jim třeba napsat dopis, do kterého napíšeš, co bys jim chtěla říct. Stejně tak může pomoct zkoušet dělat i jiné věci, které Tě baví a naplňují, trávit čas s přáteli, nebo se věnovat i jiným koníčkům. Smutek může pak působit méně intenzivně a třeba se Ti povede lépe se přes něj postupně přenést.

Pokud by toho na Tebe však bylo moc, neboj se si o tom promluvit také s někým dospělým - s rodičem, nebo se školním psychologem, pokud ho na škole máte.

Přejeme Ti mnoho sil.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

dovedu si představit, jak moc Tě mrzí, že nemůžeš cestovat tak, jak bys chtěla. O to víc jsem ráda, že hledáš způsoby jak toho dosáhnout a píšeš si o radu.

Při čtení Tvých řádků mi šly hlavou dvě věci. Na jednu stranu mi přijde moc hezké, že jsi našla něco, co Tě baví - objevovat svět kolem sebe a cestovat. Je to krásný koníček, který Tě může hodně naučit a dokonce ho máš i s kým sdílet a plánujete takhle s kamarádkou. Na druhou stranu však rozumím i Tvým rodičům a jejich strachu o Tebe. Nikdy nemůžou vědět, zda se Ti něco nestane. Cestování s sebou nese i jistá rizika a je dobré je mít na paměti, když takhle někam vyrážíš. Vnímám ale velkou touhu někam jezdit a i to, že se snažíš vymyslet to tak, abyste byly co nejvíc v bezpečí a aby se rodiče báli méně - tedy jet se starším kamarádem.

Napadá mě proto, zda by nešlo s rodiči ještě jednou promluvit a zkusit se jich zeptat, za jakých podmínek by pro ně bylo přijatelné, abys někam po Česku vyrazila. Třeba společně najdete cesty, jak toho docílit. Možná by mohla být možnost jet s jedním s rodičů, nebo s někým z jiných dospělých rodinných příslušníků, s prarodiči, tetou nebo strýcem či kýmkoliv jiným, kdo je dospělý a rodiče by pak o Tebe takový strach neměli. Pokud by tato varianta nebyla možná, tak mě napadá začít nejprve hledat místa poblíž, která Tě budou bavit a rodiče se nebudou bát. Věřím, že několik menších úspěšných výletů by mohlo pomoct k tomu, abyste se mohly později s kamarádkou vydat i někam dál.

Přejeme Ti krásné léto.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, jak Tě láká masturbace, sex a toužíš po orgasmu na každodenní bázi. Ptáš se na několik otázek a je dobře, že se na to ptáš, když Tě to tak trápí.

Je úplně v pořádku, že Tě masturbace láká a toužíš po orgasmu. Opravdu je to v období dospívání, ve kterém pravděpodobně jsi, (a nejen v něm) normální záležitost. Popisuješ, že se po tomto zážitku začneš třást, cítíš celkové uvolnění a máš rytmické stahy v pánvi. Toto, co popisuješ, opravdu poukazuje na to, že jde o orgasmus. Rozhodně na tom, že se Ti to děje, není nic špatného. Naopak, orgasmus by měl přinášet příjemné pocity a je to pozitivní stav.

Na druhou stranu úplně chápu, že to pro někoho může být tabu téma, které s sebou může přinášet pocit, že je něco špatného, když se to děje, ale chtěla bych Tě podpořit v tom, že je to opravdu normální záležitost a je v pořádku mít na to chuť. Někdy je to ale delší cesta, než si člověk najde ke svému tělu a vším, co k němu patří, cestu. Chuť na sex k tomu také patří. Nepíšeš o svém věku, proto raději jenom doplním, že sex je legální až od 15 let, i přestože ses ptala na sebeuspokojování.

Docílit toho, aby Tě masturbace nelákala, může být poměrně obtížné, protože jak jsem sama zmínila výše, je to ve Tvém věku přirozená potřeba. Masturbace může být problémem až tehdy, když to člověk např. dělá na úkor svých povinností a zájmů. Z textu ale nemám pocit, že by to byl Tvůj případ, takže si myslím, že se tím nemusíš trápit.

Moc Ti přejeme, aby Ti ve Tvém těle bylo dobře a pěkné letní dny.

Modrá linka

Ahoj,

zdravíme Tě z Modré linky a děkujeme za důvěru.

Píšeš, že jste se pohádaly s holkami z béčka. Na obou stranách padla nehezká slova a jedna z Vašich „kamarádek“ jim ukázala skupinový chat Vaší party. Teď po Vás házejí obličeje a s jednou z nich ses pohádala. Nejvíc Tě ale trápí společný celodenní výlet, na který máte jet. Nevíš, co dělat, a vůbec se Ti tam nechce.

Když si představuji, jaké to pro Tebe asi je, napadá mě, že se můžeš cítit nepříjemně, trapně, možná i trochu provinile. Konflikty bývají vyčerpávající a chápu, že Tě celá situace mrzí. Připadá mi to jako něco, co je zbytečné a co Ti bere energii.

Kontrolovala jsem datum, kdy jsi nám psala, a obávám se, že Ti nestihnu odpovědět ještě před výletem, který už pravděpodobně proběhl. To mě mrzí. Pokud bys někdy potřebovala rychlejší podporu, můžeš nám zavolat nebo využít chat linky důvěry.

Přesto bych Ti ráda napsala alespoň pár myšlenek. Přijde mi důležité, abys na takovou situaci nebyla sama. Přemýšlím, jestli stojíš o smír a klid. A stojí o něj i Tvoje spolužačky? Pokud ano, možná by stálo za to zkusit si o celé věci promluvit a hledat cestu, jak napětí mezi Vámi zmírnit.

Pokud byste na to samy nestačily, mohla by Vám pomoct třídní učitelka, jiná důvěryhodná učitelka nebo školní psycholožka. Neboj se svěřit ani někomu doma, pokud máš pocit, že Tě vyslechne a podpoří. Někdy pomůže už jen to, že na starosti nejsme sami.

Možná zazněla z obou stran slova, která Vás mrzí. Přesto věřím, že existuje způsob, jak situaci postupně uklidnit. Někdy stačí, když se najde někdo, kdo udělá první krok k domluvě.

Držíme Ti pěsti.

S pozdravem a přáním všeho dobrého,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkuji za důvěru, se kterou jsi nám to celé ještě dovysvětlila. Odpověď pošleme na každý dotaz zvlášť. Není proč se omlouvat. Vnímám, jak moc je to pro Tebe důležité, hodně Tě to trápí a je dobře, že na to nezůstáváš sama.

Jak jsme psali už v minulém dotazu, chuť na uspokojování se je normální. Není to věc, za kterou by se člověk měl stydět, naopak podobné věci (např. sexuální po 15. roce) bývají součástí života většiny lidí. Rozumím ale tomu, že masturbace může vyvolávat různé pocity i otázky.

Čtu, jaké máš z toho výčitky svědomí a začalo Ti to vadit. Frekvenci masturbace má každý jinou, někdo to vyhledává denně a jinému to stačí méně. Důležité je, jestli Ti to takhle vyhovuje a nebrání Ti to např. v plnění povinností, v zájmových aktivitách, času na kamarády apod. Masturbace by měla přinášet příjemné pocity a sama jako taková neznamená nic špatného, Můžeš se zkusit zamyslet nad tím, odkud se tyto výčitky svědomí berou. Někdy je to např. z toho, že člověk mohl něco špatného slyšet/číst a pak si tuto činnost zafixoval, jako že je to něco tabu.

Chtěla bych Tě ale podpořit v tom, že kvůli tomu nemusíš chodit k sexuologovi. Rozumím tomu, že se stydíš o tom mluvit se svou mamkou. Je to přece jenom intimní téma. Pokud bys jí o tom chtěla říct, je možnost za ní i přijít s napsaným vzkazem či ji ukázat nějaký dotaz z Alíka, který jsi poslala k nám do poradny, pokud si to dovedeš představit.

Přejeme Ti, ať se cítíš lépe a pěkné letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

obracíš se na nás s tím, že máš po menstruaci nepříjemné pocity a bojíš se, že Tě bude lákat masturbace mimo domov např. na výletě.

Je vidět, jak nad tím přemýšlíš a že se tím trápíš, což mi je líto.

Masturbace je přirozenou součástí života a je v pořádku, že máš chuť i mimo domov. Chuť je něco, co člověk nemůže moc ovlivnit a (nejenom) v době dospívání je to opravdu přirozené. Také je pravda, že čím víc si zakazuješ na něco myslet, tím víc na to jako naschvál myslíš. Rozhodně nejsi divná a není to nic kvůli čemu bys měla jít na psychiatrii. Chuť je normální věc, i když chápu, že Tě podobné otázky mohou napadat.

Přejeme Ti, ať se cítíš lépe a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chci Tě moc ocenit za to, že jsi zvládl popsat své pocity a hledáš pro sebe podporu a pomoc. Zní mi to tak, že Ti na té holce hodně záleží a že je Ti po ní opravdu smutno. Když někoho potkáme jen na krátkou dobu a pak ho dlouho nevidíme, může to být hodně intenzivní - člověk si ho v hlavě pořád připomíná, přemýšlí, jestli ho ještě někdy uvidí a celkově si může vytvářet představy o tom, jaké by bylo ho poznat blíž, jaký asi je a jak by nám s ním bylo.

Říkám si, že je přirozené, že cítíš smutek a je v pořádku ho prožívat. Nemusíš se „nutit“, aby se Ti ihned ulevilo. Je normální, že se Ti stýská. Zároveň je ale problém, pokud Tě to trápí samotného víc, než bys chtěl - a pak bych se být Tebou zkusila zaměřit na věci, které Ti dělají radost nebo u kterých na ni nebudeš tolik myslet: čas s kamarády, rodinou, koníčky, hry, sport nebo cokoliv, co Tě aspoň na chvíli zabaví.

Přemýšlím, jestli Tví rodiče, nebo někdo jiný v Tvém okolí ví, že se Ti po ní stýská. Jde mi hlavou i to, že by možná stálo za to se o tom s nimi pobavit a zjistit, jak se jim daří se vyrovnávat se steskem po někom, koho třeba nevídají tak často.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jak často je normální masturbovat a jestli bys počet masturbací za den měl snížit. Je v pořádku, že toto téma ve svém věku řešíš.

Masturbace je přirozenou součástí života a pro dospívání je typické, že člověk poznává své tělo. Je to ale individuální záležitost, tak Ti bohužel nejsem schopna zodpovědět Tvoji otázku, jestli už to není přes čáru. Je důležité, jestli Ty sám vnímáš, že Tě tato frekvence masturbace nějak v životě omezuje např. jestli máš čas na své koníčky a čas na splnění svých povinností. Masturbace je činnost, která má člověka uvolňovat a přinášet příjemné pocity. Někdy ale může brát, pokud je to na úkor různých věcí. Můžeš se zkusit zamyslet, co Ti to dává a bere.

Někdy může pomoct poradit se nebo sdílet své pocity s někým dalším, třeba s nějakým dospělým mužem ve Tvém okolí (tátou, bráchou,...), ale nevím, jestli někdo takový ve Tvém okolí je. Pokud bys i dál měl pocit, že Ti to není jasné a chtěl se více vyznat ve svých pocitech, je možné zavolat na některou z linek důvěry nebo přijít do chatu, kde to společně můžeme probrat.

Přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se ve své třídě necítíš dobře. O to víc jsem ráda, že ses rozhodla napsat a nezůstala jsi na to sama.

Říkám si, že se může stát, že si s lidmi, kteří jsou kolem nás, nesedneme. Neznamená to ale, že je to jednoduchá situace a věřím, že se pak můžeš cítit nejen osaměle, ale i smutně nebo naštvaně. Dává mi smysl, že Tě pak napadají i myšlenky na to ublížit spolužákům, zároveň mě ale mrzí, že to takto cítíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že by nebylo dobré jim ubližovat a píšeš o tom. Když se necítíme dobře, je běžné, že se snažíme emoce nějakým způsobem pustit ven - občas tomu může pomoct sport, využít energii, kterou v sobě hromadíme, způsobem, který je zdravý. Nejen sport nebo jiná fyzická aktivita ale může pomoct. Přemýšlím, jestli Tvé okolí ví, jak Ti v poslední době je. Sdílet své potíže s ostatními může také ulevit. Napadá mě si o tom zkusit promluvit s rodiči, nebo třeba se svou třídní učitelkou - nebo někým jiným, komu ve škole věříš. Píšeš, že si rozumíš s druhou třídou, tak si říkám, jestli neexistuje možnost, že bys do druhé třídy přestoupila (pokud je to stejný ročník). Věřím, že mohou existovat i jiná řešení, proto Tě chci podpořit v tom, si o tom s někým promluvit.

Přijde mi moc dobře, že si rozumíš s druhou třídou a nacházíš tam kamarády, i když to úplně nevynahrazuje mít takové lidi ve své třídě, není to málo. Je také moc dobře, že jsi našla něco, co Tě baví a co Ti jde, tedy zeměpis. Každý jsme jiní a máme jiné záliby, a to je v naprostém pořádku. Chtěla bych Tě podpořit v tom, dělat takové věci, které Tobě dávají smysl a baví Tebe. Chápu, že Tě může mrzet, že to ostatní nechápou, zároveň si říkám, že i tohle Tě dělá jedinečnou osobou.

Kdyby se Tvé myšlenky na to, že ublížíš spolužákům stupňovaly a bála by ses, že bys jim mohla ublížit, neváhej se obrátit buď na někoho dospělého, komu věříš, nebo např. na Linku bezpečí (116 111), nebo na jinou linku důvěry. Na své potíže nemusíš být sama, zasloužíš si podporu a místo, kde se budeš cítit dobře.

Držíme palce do dalších dní.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Představuju si, že se Ti několik těžkých věcí sešlo najednou. Když člověk delší dobu cítí samotu, nepochopení nebo stres doma i ve škole, je přirozené, že hledá bezpečí a klid. U Tebe se to zřejmě stalo vůči Martě, kterou zmiňuješ. To není něco „divného“ nebo špatného. Zároveň bych Ti přála podporu z okolí, která Ti bude dobře dostupná a dlouhodobá. Marta totiž nemůže nést roli rodiče a ostatních Tvých blízkých. Pořád je to člověk, kterého osobně neznáš, i když jste si rozuměly v komentářích. Rozumím, že se vůči ní objevil i vztek, může to být reakce na Tvůj silný vztah k ní, ale zároveň ten vztah není tak blízký nebo skutečný, jak bys možná potřebovala.

To, co popisuješ ve škole, mi zní vážně. Tahání za tašku, pokřikování nebo zesměšňování není v pořádku. Nemusíš to zvládat sama. Neboj se ozvat dospělému ve škole, kterému věříš - možná to bude třídní, školní psycholog, výchovný poradce. Měl by Ti pomoct situaci zklidnit a vymyslet, co se dá dělat, aby ses mohla mít ve škole lépe. Říkám si, že by možná stálo za to se kamarádky poptat, co se stalo, že kontakt omezila, můžeš jí říct, co ohledně toho cítíš Ty a o co stojíš. Někdy je snazší se soustředit na jednoho kamaráda, kamarádku, ke kterému/které se cítíš blíž, než se zabývat vztahy se všemi spolužáky. Chtěla bych Tě taky podpořit, aby sis zkusila najít něco, čemu by ses mohla věnovat ve volném čase a přicházet tak na jiné myšlenky a mít z toho fajn pocit - možná nový kroužek, možná ráda maluješ, hraješ na něco, sportuješ, čteš, cokoliv je Tvé, nebo Tě láká zkusit. Možná Ti to pomůže i v odstupu od sledování profilu Marty.

Je mi líto, že se rodiče doma hádají, zároveň jejich konflikty jsou mezi nimi a není to Tvá zodpovědnost. Pokud budeš mít chuť, můžeš jim říct, jak se cítíš, když slyšíš, že se hádají.

Určitě není Tvou povinností posílat papírky nebo dělat věci, které Ti přijdou zbytečné. Zároveň někdy pomůže zkusit působit méně „proti nim“ a víc neutrálně.

Klidnější dny přeje,

Modrá linka