Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Modrá linka

    Celkem zodpovězěno dotazů: 9367

    Odpovědi za posledních 18 dní, seřazené podle uživatelského hodnocení. Seřadit podle času

    Rodiče

    Rodiče se rozcházejí

    Ahoj Alíku a spol,
    moje mamka včera zjistila, že můj táta ji podvedl. A proto včera na něj začala řvát, že se rozchází (moji rodiče nejsou vdaní), a já jsem kvůli tomu pochopitelně brečela a byla naštvaná... To ale není ten problém, největší strach mám z toho, jak to mám říct svým kamarádkám, protože oni by se tomu hodně divily, prostě jsou takové, furt by se na něco vyptávaly... Právě kdyby ony o tom se mnou mluvily, tak by mi to nebylo příjemné... V sobotu letíme na dovolenou a mamka řekla, že po dovolené se stěhuje( mamka mi ještě vůbec nic neřekla).
    Děkuju moc za odpověď
    PS: nevím, jestli se nemám zabít

    holka, 12 let, 3. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    jsme rádi, že ses obrátila na Alíka ve chvíli, kdy ses octla v náročné životní situaci. Tvoje mamka zjistila, že ji taťka podvedl, po dovolené má dojít ke stěhování. Největší strach máš z toho, jak to říct kamarádkám.

    Mrzí mě, že u vás doma dochází ke změnám, které popisuješ. Takové situace se dotknou každého. Můžeš o tom mluvit s mamkou, zeptat se jí na všechno, co potřebuješ vědět, říct jí, jak se cítíš. Rodiče jsou za svoje děti odpovědní, a to i tehdy, když sami prožívají něco těžkého - je tedy v pořádku mluvit o tom, jak Ti je a co bys potřebovala.

    Kamarádkám to můžeš říct stejně tak, jak jsi to napsala Alíkovi, úplně jednoduše a přirozeně. K tomu můžeš dodat, že je to pro Tebe náročné a že už o tom nechceš víc mluvit, a požádat je, aby Tvoje přání respektovaly. Je úplně přirozené, že by Ti nebylo příjemné to stále probírat.

    Na konci svého dotazu píšeš, že nevíš, jestli se nemáš zabít. Chápu, že Ti z toho všeho není dobře, ale zároveň věřím, že i když teď možná bude u Vás mnoho jiného, že to není důvod k tomu, aby ses zabila. Věřím, že Tě čeká ještě mnoho pěkných dnů, i když některé věci budou jinak. Je mnoho rodin, ve kterých se rodiče rozešli, a pro děti to sice bylo těžké, ale zvládly to.

    Pokud by Ti nebylo dobře a myšlenky na sebevraždu Tě hodně trápily, neváhej využít odbornou psychologickou pomoc, například školního psychologa, který bývá k dispozici někdy i o prázdninách, nebo za pomoci dospělého (někoho z rodičů) jiného psychologa. V tomto náročném období si zasloužíš pomoc a podporu. Taky můžeš volat k nám na linku, třeba i přes Skype (víc najdeš na www.modralinka.cz).

    Přejeme, aby sis užila dovolenou, věřím, že to půjde, i když máš nyní starosti.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Holky a láska

    Kluk z tábora

    Ahoj Alíku hlásím se tu z dotazem kazdy rok jezdim na tabor a minuly rok tam jel poprvé novy kluk Honza je o dva roky mladší no a ja na táboře slavím ob rok narozeniny protoze se střídá 1 a 2 turnus a minuly rok jsem je slavila a na nástupu mne polejvali vodou a potom kdyz jsme šli si vzit nejake piti protoze byla hra tak za mnou přišel ze mi preji všechno nejlepší no a kdyz jsem šla do svého stanu mela jsem tam susenku na posteli a kdyz byli hry atd furt za mnou chodil ale ja nechtěla byla i diskotéka a byli samozřejmě ploužáky a on se mne chtěl zeptat jestli nechci jít s nim tancovat ale ja utíkala schválně na kadibudky holčičí a proste potom jsem byla i smutna a naštvaná tak jsem řekla ať jde někam no a druhy den byla snídaně potom byla hra no a po táboře se nějaký rozkřiklo ze jsem ho poslala někam ja byla v 7 oddílu a on v 6 u A S a ja u H a L no a L a S jsou holky a mají spolu stan praktikanty kazdy rok no a on to asi řekl v tom svým oddíle A a nebo se ho ptali nebo nevim ja u toho nebyla A je kluk vedoucí a asi A říkal co ta holka Honzo 8-o;-) no a on mu to asi řekl a potom mi v dalších dnech za mnou chodil a ja jen utíkala proste jsem byla blba a psal mi i vzkazy v ruštině a nějak jsme si psali atd a ja jsem mu dala moje číslo a potom kdyz skoncil tabor tak jsme jeli domu akorat on jeste s jednou holkou vystupovali a nastupovali v praze a tabor znali jejich rodiče protoze vsechny dětí nastupovali v meste který je 150 km cca daleko a oni tam bydleli a jezdili na ten tabor no ale on bydli v praz e a ja v tom meste daleko tak jsme si psali a napsal mi ze se mu líbím po nějakém tom psaní a tenhle rok jsem na tabor nejela a před táborem jsem si s nim psala ze nejedu na tabor atd a ze proč zrovna ja ze tam byla jeste jedna holka která tancovala místo mne s nim a byla mu věkově blíž a on ze jsem hezčí a ze je lepší kdyz clovek nápravy svoje chybí a ten cely rok jsem se mu líbil a asi mne má asi rad ale ja mu napsala ze ho mam rada a proste mi je to lito předevčírem přijali z tábora kde byli 14 dni a nevim jestli je blbe abych chodila s klukem co je o 2 roky mladší máme oba rádi stejnou událost neboli vec jak to říct a je mi toho lito jak jsem se k nemu chovala a nevim jestli příští rok pojedu protoze se mamka pohádala s vedoucím celého tábora a nechce abych tam jela tenhle rok a příští nevim ja ji vysvětlovala ze nejde o vedoucího ale o dětí a kamarády pristí rok by jela se mnou nejlepší kamarádka co se mnou jezdí ale ted 2 roky nejela předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 2. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    sdílíš události z tábora, které se týkají jednoho kluka. Musím se přiznat, že se v Tvém popisu situace dost ztrácím, ale jestli jsem to dobře pochopila, tehdy jsi o něj nestála a teď ano. Nepokládáš žádnou otázku, budu tedy opět pouze odhadovat, na co z Tvého vyprávění bych asi měla reagovat. Nevíš, jestli není blbé chodit s klukem o dva roky mladším. Říkám si, kdo rozhoduje o tom, co je a není blbé. Domnívám se, že to důležité je, jestli je Vám spolu dobře, rozumíte si a chcete spolu chodit. Pokud to tak je, proč tedy ne? Na to, jak to říct, neexistuje žádný recept, Osvědčuje se prostě dát najevo to, co cítíš. Rozumím tomu, že Tě mrzí, žes ho odmítala, když to teď cítíš jinak, ale i to se v životě stává. I to mu můžeš dát najevo tak, jak to cítíš teď.

    To, jestli pojedeš příští rok, záleží na Tobě a Tvých rodičích. Chci Tě tedy podpořit v tom s nimi o tom mluvit, třeba i opakovaně. Sdělovat jim své pocity a přání. Pokud se mamka zdá, že tomu nechce rozumět, můžeš si zkusit najít ještě i jiného spojence v rodině, který Tě podpoří.

    Přejeme Ti, aby Ti to vyšlo.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Líbí se mi kluk

    Ahoj, líbí se mi jeden kluk od října 2021 ale problém je, že se líbí i kamarádce, takže jí ho nechci nějak přebrat. Když jsme spolu venku ve skupině, sedne si vedle mě, nebo mi říká ať si sednu na něj, že mě unese,.. Prostě dělá takový věci. Jednou mi dal i ze srandy pusu na tvář. Problém je v tom, že mi bude v listopadu 13 a mamka mě nepouští ven s klukama, takže kdybych chtěla jít ven jen s ním, nemůžu. Celkem mě to trápí, tak spoléhám na vás..

    holka, 12 let, 3. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    je prima, že kluk, který se Ti líbí, se chová tak, že se zdá, že by to mohlo být vzájemné. Pokud jde o to, že se líbí i kamarádce, vyplácí se si o tom spolu upřímně promluvit. Není to snadné, ale bylo by fajn, kdyby se Vám podařilo uzavřít spolu dohodu, že necháte všemu volný průběh. Pokud se líbí Vám oběma, rozhodnout to může právě on – jestli má o některou z Vás zájem nebo ne.

    Co se týká toho, jak se s ním vidět o samotě, vážíme si Tvé důvěry, my však nemůžeme nijak ovlivnit to, jestli Ti to mamka dovolí. Chceme Tě ale podpořit v tom, abys s mamkou upřímně mluvila o tom, co prožíváš a co by sis přála. A také jí naslouchala. Můžeš se jí zeptat na konkrétní důvody, proč Tě nechce pouště samotnou s klukama. Pokud by to bylo s jedním konkrétním klukem, za podmínky, že si s mamkou domluvíte, na jak dlouho ven půjdeš a kam (třeba, že bude vědět, že jdete do kina), mohla by třeba být klidnější, když bude vědět, co se s Tebou děje.

    Přejeme Ti prima léto.
    Modrá linka

    Zvířata

    Chci králíčka

    Ahoj, mám dotaz

    Už přez rok si hrózně moc přeji zvířátko králíčka. Nikdy jsem žádné zvíře neměla😭 Mám velký pokoj a tak by si tam králíček mohl hrát jak chce. Králíčka jsem si přála už 2x k vánocům , a 1x k narozeninám. Máma s tátou mi ho ale furt nechtěj koupit!😭 Už mám vybrané i vybavení koupila jsem seno a bylinky jsem i pro něj usušila. A tak tě prosím, poradno jak mám mámu a tátu přemluvit aby mi králíčka koupili?

    Předem moc děkuji Anika 10 let. 🐰♥️

    Anika, 1. srpna

    Ahoj Aniko,

    chápu, že bys chtěla králíčka. Nevím, proč ho rodiče nechtějí. Můžeš s nimi mluvit nejen o tom, že ho chceš, ale také o tom, jaké mají důvody, že ho nechtějí. Třeba se s nimi můžeš domluvit na poctivém plnění nějakých povinností, aby viděli, že se o něj dokážeš postarat. Také se můžeš zkusit obrátit na někoho dalšího z rodiny, kdo by Tě třeba podpořil a také se s rodiči o možnosti, abys měla králíčka, pobavil. Neexistuje ale žádný spolehlivý návod, jak rodiče přesvědčit. Králíček je starost navíc, rozhodnout tedy musí rodiče.

    I tak Ti přejeme prima léto.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sociální fobie?

    Dobrý den, můj minulý dotaz byl ohledně stresu a přijímaček. Moc jste mi pomohli, a nakonec jsem byla 4.:-). Mám teď strach, že stres přerostl v „až moc velké introvertství" či sociální fobii.

    Na začátku roku jsem měla hodně kamarádů, a kamarádek, ale postupně jsem začala být sama se svými myšlenkami a uzavřela se do sebe. Nakonec mi zůstala jen jedna kamarádka, protože dvě si našly kluka, další jinou kámošku z jiné třídy a tak dál...

    Na střední jdu úplně sama, jen jsem se setkala s jednou holčinou, která bude mou spolužačkou. No vesměs mluvila jen ona a já jen koktala a pak se snažila to zlepšit úsměvem:-(. No dobrý dojem jsem asi neudělala.

    Neustále se mi zdají sny, jak sedím vzadu ve třídě, sama, a ostatní mě označují jako brejlatou šprtku. Jenom z toho, že je půlka prázdnin za mnou se mi dělá špatně.

    Třeba to nebude tak zlý, ale já prostě ze sebe nevyloudím ani hlásku, když jsem mimo rodinný kruh.

    Obecně z lidí, nakupování, kina a společenských akcí mám strach, co si o mě pomyslí, ztrapním se? Mám pak třes rukou a buší mi srdce. Žaludek se mi úplně sevře, nemám chuť k jídlu. Bojím se, že si nikoho nenajdu, kdo by se se mnou chtěl kamarádit, protože veškerý čas trávím učením se na testy, nebo čtením knížek.

    Teď v téhle době se všichni oblékají do černé barvy, holky se líčí už od deseti let, frčí sociální sítě. Tohle všechno mě tak nějak míjí. Mám ráda barevné oblečení, nikdy v životě jsem se nelíčila a nemám ani Facebook ani Instagram. Mám se nějak změnit, abych zapadla do takovéto společnosti?

    Nenapadá mě, po kom z rodiny bych mohla být taková, všichni se baví, jen já jsem jiná.

    Četla jsem o sociální fobii, myslíte, že by to mohlo být ono?
    A jak se změnit v extroverta?
    Je to na psychologa?
    A můžu se toho nějak zbavit sama?

    Děkuji za pomoc v mém minulém dotazu a za odpověď na tento.
    Krásné prázdniny přeji všem .

    holka, 15 let, 31. července

    Ahoj z Modré linky,

    jsme rádi, že Ti naše odpověď pomohla a blahopřejeme k úspěšným přijímačkám!

    Přijde mi naprosto pochopitelné, že máš úzkost z toho, jak to bude vypadat v nové třídě. Každý chceme mít kamarády. Píšeš také, že Tě míjí spousta trendů, které okolo sebe vidíš. Ptáš se na těžkou a velice dospěláckou otázku, zda se máš změnit proto, abys zapadla do této společnosti. Myslím si, že je to rozhodnutí, které musíš udělat Ty sama, jestli se chceš spíš přizpůsobit a přiblížit ostatním, nebo zůstat sama sebou za cenu samoty. Z naší zkušenosti jsou nejlepší vztahy, ve kterých může člověk být sám sebou a je přijímán takový, jaký je. Je možné, že někoho takového najdeš na střední, je možné, že budeš muset hledat jinde (třeba skupiny podle svých zájmů) nebo že to třeba přijde až později. Někdy však funguje taková zvláštní věc, že když se přijímáme sami a máme zdravé sebevědomí, tak nás pak přijímají i ostatní.

    Pokud jde o to, jestli máš sociální fobii, tak to nejde posoudit takto po internetu. Být introvert ještě neznamená, že bys měla mít sociální fobii. I to, že v některém období života jsme více a v jiném méně společenští, nemusí znamenat, že je něco špatně. Kontakt s lidmi můžeš zkusit trénovat, třeba tak, že mezi lidmi budeš, i když budeš méně mluvit a více naslouchat. Můžeš si tak vnímat, o čem si lidé povídají. A třeba Tě některé téma zaujme, bude Ti blízké a Ty sama budeš mít co říct. Někteří extroverti jsou moc rádi za nějakého introverta, kdo jim naslouchá. Také můžeš hledat vlastní způsob, jak s lidmi komunikovat a být, třeba se dokážeš líp vyjadřovat písemně, kresbou, pohybem... Často pomáhá humor a umět si ze sebe udělat srandu.

    A jestli je to na psychologa? To opět není možné posoudit takto po internetu, ale z toho, co píšeš, nejen o tom, že jsi introvert, ale i o Tvém perfekcionismu, se zdá, že mít s kým mluvit by mohlo být fajn. S psychologem/psycholožkou můžeš sdílet, jak se cítíš a hledat způsob, jak být klidnější a spokojenější. Pokud tedy ve škole psycholožku (psychologa) máte, může to být dobrá cesta. V každém případě je dobré na své pocity nebýt sama, sdílet se svými blízkými.

    Přejeme Ti více klidu a úspěšný start v novém kolektivu.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Jak se chovat jako starší?

    Ahoj,
    Je mi 14 let a jeden kluk se kterým jsem chodila se mi moc líbí mi napsal: „když se budeš oblíkat jako holky kterým je 15 a nebo 16 a starší, budeš se chovat jako starší budeš moje.“ Ten kluk se mi opravdu hodně líbí a i sama jsem se chtěla tak oblékat s chovat ale vlastně ani nevím jak. Nevím jak se mám chovat, jak se chovají starší holky a jak se oblékají. Opravdu moc mi na něm záleží a udělám všechno pro to. Moc děkuji

    holka, 14 let, 29. července

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že by sis přála, aby o Tebe měl zájem kluk, na kterém Ti záleží. Skutečné vztahy jsou však bez podmínek. Pokud Tě má mít rád, musí Tě mít rád takovou, jaká jsi, ne si dávat podmínky. Navíc neexistuje žádný návod, jak chovat starší, ani jak se oblékat. Je důležité najít si svůj vlastní styl, být sama sebou. Neposkytneme Ti tedy žádný návod, ale chceme Tě podpořit v tom, abys naslouchala sama sobě, aby sis všímala toho, co se Ti líbí, co Tě těší. To je mimochodem jeden ze znaků vyzrálé osobnosti – být sama sebou, vědět, co chceš, vytvářet si své vlastní názory, ne kopírovat kohokoli jiného.

    Přejeme Ti prima léto.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Chci do jiné třídy + Volba povolání

    Ahojky!
    Chtěla bych do jiné třídy, protože v té mojí nemám kamarády a v té druhé znám spoustu lidí ze školky, ale bojím se jich (teda né všech) ale co si budou myslet o mých známkách? Však já měla dobré známky a najednou trojky a to mi hrozila pětka. Je to už jen poslední rok já vím ale myslím si že když konečně budu ve třídě s někým jiným tak i můj prospěch se aspoň trochu zlepší, třeba by mi mohl někdo z nich i pomoct. Snad největší hrůzu mám z toho co si o mě budou myslet obvzlášť kluci, naštěstí jsou vyspělejší než moje třída ve které jsem teď. A taky to není dané že v té třídě budu. Já se s holkama od nich konečně začala víc bavit (ne všichni jsou teda jako supr jo...) No prostě se bojím ale zase nechci sedět potichu ve třídě, mít sluchátka a celý rok prosedět doma... Pak mě ještě čekají přijímačky a pořád nevím co chci dělat... Nejvíc se mi zamlouvá fotograf abych pak třeba jednou mohla fotit na festivalech Alana Walkera$> Ale... Na druhou stranu chci být ta která je na té stagi a baví lidi hudbou stejně jako Alan (jako nic jsem zatím moc nezkusila ale nevadí..) A pak už mě baví kreslit a jako koníček tancovat... Dobře možná bych ještě chtěla být tou policajtkou...
    Děkuju za odpověď:-P

    Potato, 29. července

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že bys chtěla chodit do třídy, ve které si budeš se spolužáky více rozumět. Jaké jsou případné možnosti přestupu do jiné třídy, to musejí probrat rodiče ve škole. Pokud s tím tedy souhlasí, asi přestoupit můžeš. Jak však sama píšeš, bude to změna. Zvaž si tedy, zda ji skutečně chceš podstoupit. Možná by ses se spolužáky z vedlejší třídy mohla bavit o přestávkách, abys nemusela sama sedět v lavici. A doma rozhodně sedět nemusíš, po škole se můžeš vídat s kým chceš, bez ohledu na to, do jaké třídy chodíš. O všech kladech i záporech případného přestupu je dobré mluvit s lidmi kolem sebe, lépe si tak uvědomíš, zda o to opravdu stojíš. Napadá mě ale, jestli jsi vše neměla řešit už o prázdninách, abys rovnou do druhé třídy nastoupila, přestup v průběhu roku je možná komplikovanější.

    Pokud jde o rozhodnutí, kam na střední školu, v každé škole je výchovná poradkyně, na kterou se můžeš obrátit. Nebo bys vše mohla probrat také se školní psycholožkou (psychologem), pokud ve škole máte. I v tomhle případě je dobré bavit se s lidmi kolem sebe, naslouchat tomu, co baví je, jak se rozhodují nebo rozhodovali oni. Může Tě to inspirovat a napovědět Ti, co by mohlo bavit Tebe. A samozřejmě je důležité přihlédnout k tomu, jestli jsi více nadaná třeba matematicky nebo na jazyky. Je dobře, že víš, co Tě baví, a za tím můžeš jít i tehdy, když to nebudeš studovat na střední, takže se nemusíš bát, že by tím rozhodnutím bylo všechno dané. Spousta lidí dělá něco úplně jiného, než co studovala.

    Přejeme Ti prima poslední školní rok.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Má mě rád?

    Ahoj poradno, už nějakou dobu se mi líbí mladší kluk ( o půl roku) já teď jdu do 8.třídy a on do 7.třídy. Můj první dotaz tedy je jestli nejsem divná a můj druhy spočívá v tom že si s tím klukem píšu a on mi řekl ze mě má rad a ja jeho taky a posila mi srdíčka a říká mi lasko a chce mě prý obejmout a to mi říkal ze to nenávidí (chodíme spolu do školy a do kroužku… vidíme se pravidelně)
    Je tedy možné že se mu libim? Mám ho rada a nevím jistě jak to má on. Jinak jsme dobrý kamarádi tak aspoň něco :-)

    holka, 13 let, 29. července

    Ahoj z Modré linky,

    nepřipadá mi nic divného na tom, když se Ti líbí trochu mladší kluk. Děje se to docela běžně. To důležité je, jak se dva lidé spolu cítí. Jestli se mu líbíš, na to Ti odpovědět nedokážeme, neznáme ho. Z toho, co píšeš, že Ti posílá srdíčka, říká Ti lásko, se zdá, že by to tak být mohlo. Co on cítí, to však ví pouze on, můžeš se ho třeba zkusit zeptat. Nebo můžeš zkusit navázat na to, co píše, třeba mu napsat, že budeš ráda, když Tě obejme a uvidíš, jak na to zareaguje.

    Přejeme Ti prima léto.
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Ne-říct, že jsem homosexuál?

    Ahoj Alíku,
    Jsem asexuál, což znamená, že jsem homosexuál. Bojím se to někomu říct a hlavně mému tátovi. Vím, že je homofob (zjistil jsem to před dlouhou dobou) a mám ho velmi rád. Vždy by mohl zajít do extrému kdybych mu to řekl. O zbytku mé rodiny nevím, ale jsou docela starší až na moji tetu a sestru. (mám pocit, že se homofobie nachází nejčastěji u starších lidí) Mám to riskovat a říct to nebo neriskovat? Děkuji za odpověď.

    kluk, 11 let, 27. července

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že jsi nejistý ohledně toho, komu, a možná jak, říct ohledně své sexuální orientace. Jestli to taťkovi říct nebo ne, Ti poradit nemůžeme, je důležité, aby to bylo Tvoje rozhodnutí. Můžeš třeba zkusit promluvit nejprve s někým jiným z rodiny, o kom věříš, že Tvou zprávu dokáže přijmout nejlépe. A s nimi se pak můžeš poradit, co dále. Dopředu nikdy nevíš, jak budou lidé reagovat. V rozhodování Ti však může pomoci to, jak se cítíš, zda je pro Tebe v pořádku, když to lidé nevědí nebo by se Ti žilo lépe, kdybys prostě mohl být sám sebou a nemusel nic tajit. I pokud se setkáš s odmítnutím, i když to samozřejmě není příjemné, mnohem více to vypovídá o tom druhém člověku, než o Tobě. Je proto dobré začít mluvit s lidmi, kteří Tě mohou potom případně podpořit, když se budeš svěřovat někomu, s kým to může být obtížnější.

    Také mě napadá, že existuje poradna www.sbarvouven.cz, kde najdeš příběhy různých coming-outů a možnost se poradit s někým, kdo si prošel něčím podobným, jako Ty. Může být fajn si o tom s někým takto popovídat.

    Přejeme Ti klidné dny.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Bojím se odmítnutí

    Ahoj poradno :-), mám takový hodně divny dotaz a přijde mi že na něj ani nemáte jak odpovědět, ale dost mě to trápí a fakt bych to chtěla teď vyřešit, takže, já mám vlastně takovou osobnost, že se bojím názorů nebo třeba slova „Ne“ protože se pak cítím proste divné a že jsem byla třeba vlezlá, nebo třeba když běžíme nějakou týmovou soutěž na tělocviku, tak se furt bojim jako „no ale co si o mě budou myslet když to nedoběhnu??“ „ Co když jim to zkazím?“ Atd.. No a já si vlastně myslím ze když jsem v nějakým oblečení, a není mi volné, tak se cítím hrozně tlustá, no a proto se s tím něco snažím dělat, ale nic nepomáhá, ani to že každého večer jím jenom saláty a sladký jsem neměla asi 2-3 týdny. A proto chci nosit takové ty „volné trička“ ( hlavně se v nich cítím dobře a líbí se mi to) jenomže, jak jsem říkala na začátku, bojím se názorů lidí toho že mi řekne ne, takže se to bojim říct mamce, jako co by si o mě myslela? Vím že je to hodně zapeklitým a zvláštní dotaz, ale chtěla bych vědět co mám dělat :(
    Děkuju předem a hezký den :-)

    holka, 11 let, 25. července

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Píšeš o obavách z toho, jak Tě budou druzí hodnotit, z toho, že nějak selžeš. Taky z toho, co by se stalo, kdybys na něco řekla „ne“. Myslím si, že do jisté míry jsou to normální pocity, které čas od času zažívá každý člověk - protože chceme být přirozeně součástí nějaké skupiny a jsme rádi, když nás ostatní lidé přijímají. Řekla bych, ve Tvém věku, tedy na začátku dospívání, to lidé mají ještě o něco náročnější, protože ještě nemají tolik zkušeností a tolik se neznají, aby věděli, což všechno zvládnou a že je v pořádku, když se jim náhodou někdy něco nepovede. Neznám žádného člověka, který by někdy neudělal chybu anebo se mu něco nepovedlo. Navíc, když uděláme chybu, můžeme se díky ní něco nového naučit a uvědomit si, co by se dalo udělat lépe. Z mého pohledu se tedy na chybu nemusíš dívat jen jako na něco špatného, ale spíše jako na svého parťáka, který Ti umožní získávat nové zkušenosti a překonávat překážky. Byla by škoda, aby Ti strach z odmítnutí anebo z kritiky zabránil zkoušet věci, které by Tě zajímaly a mohly Ti přinášet radost.
    Ohledně oblečení - pokud se Ti líbí volnější oblečení a je Ti v něm dobře, je úplně v pořádku, že je budeš nosit. Chápu, že se v tom asi člověk cítí pohodlněji, než když má na sobě něco hodně obtaženého. Zároveň píšeš, že se snažíš zhubnout, aby ses v obtaženém oblečení nepřipadala tlustá. Přála bych Ti, aby ses ve svém těle mohla cítit dobře. Připadá mi fajn, když se snažíš jíst zdravě - více zeleniny a omezení sladkého je obvykle krok správným směrem. Dávala bych si ale pozor na nějaké drastické diety, které by Ti mohly uškodit. Je úplně v pořádku, že si někdy člověk dá něco, co mu chutná, i když to má víc kalorií anebo to není zdravé (sladké, brambůrky, pizza, hamburger). Někdy je to tak, že čím víc si to zakazujeme, tím větší na to máme pak chuť.
    Chtěla bych Tě podpořit, abys to, co Tě teď trápí, mohla sdílet s někým, kdo je Ti blízký, s kým by sis o tom mohla povídat. Pokud máte s mamkou hezký vztah, nevidím nic špatného na tom, když jí o tom povíš. Myslím si totiž, že spousta mladých dívek se trápí něčím podobným, jako jsi nám popsala Ty a je možné, že i Tvoje mamka může mít se svého dospívání nějaké podobné zkušenosti, které Ti může předat. Kdyby něco z toho, co Tě trápí, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Cítím se příšerně, nenávidím se

    Milá poradno,
    nikdy by mě nenapadlo, že tady budu psát, ale vypadá to, že život je plný překvapení. Nejdříve raději trochu nastíním, v jaké situaci se nacházím, mám totiž pocit, že ta je sama o sobě celkem komplikovaná, a tak se do ní snad tolik nezamotám. Chodím na šestileté gymnázium a po prázdninách nastoupím do sekundy. Rozhodnutí jít na gymnázium, je jedno z mála rozhodnutích, kterého nelituji, ba naopak jsem za něj vděčná. Na minulé škole jsem byla opravdu nešťastná. Nikdy jsem si nenacházela snadno kamarády. Na prvním stupni jsem se začala kamarádit s jedním klukem, protože jej paní učitelka posadila vedle mně - byla to celkem náhoda. To on se se mnou začal bavit. Nebýt něj, bych asi ani na prvním stupni neměla kamarády. Díky němu jsem se začala trochu bavit i s jinými dětmi. No, ale pak přišel druhý stupeň. Na druhém stupni se naše třída rozdělila a já jsem skončila v jiné třídě, než ten můj jeden dobrý kamarád a ostatní děti, které bych asi mohla nazvat kamarády. Nutno podotknout, že jsem se s dětmi ze školy vlastně nikdy pořádně nebavila mimo školu ani s tím jedním kamarádem. A tak jsem vlastně ty dva roky na druhém stupni (než jsem se naštěstí dostala na gymnázium) byla sama. V kroužcích jsem se nikdy s nikým neskamarádila. Na gymnáziu jsem začala být trochu šťastnější. Našla jsem si jednu dobrou kamarádku a s pár dalšími dětmi se taky celkem kamarádím. I na gymnáziu se sice pořád cítím vystresovaně, ale necítím se tam tak sama Jenže teď, když přišly prázdniny, se cítím zase úplně příšerně. Opravdu příšerně. Pořád přemýšlím nad věcmi, které jsem kdy udělala špatně, situacemi, ve kterých jsem se ztrapnila a skutečně mě to štve. Někdy mám pocit, že nejlepší věta, která by to shrnula je, že se nenávidím. Někdy sama sebe biju pěstmi do ramen. Nevím, ale díky té bolesti mám pocit, že se alespoň chvíli cítím... dobře. Zní to asi opravdu absurdně, ale lépe to popsat neumím. Přemýšlela jsem o marihuaně, že bych se pak třeba cítila lépe. Jen přemýšlela. Mám pocit, že všechno v životě je strašně těžké a nemám žádnou motivaci a energii.

    Za jakoukoliv radu budu opravdu vděčná. S rodiči toto nechci řešit, je mi to nepříjemné.

    Opravdu se předem omlouvám za jakékoliv nesrovnalosti nebo nepříjemnosti, které by mohly nastat. Omlouvám se za jakékoliv pravopisné chyby, délku této zprávy a cokoliv, co jsem mohla udělat/napsat lépe.

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme Ti za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Popsala jsi, co teď ve svém životě prožíváš, jak to máš s kamarády, jaké myšlenky, obavy, pocity Ti běží hlavou. Teď v létě je to pro tebe hodně těžké, cítíš se příšerně. Neustále přemýšlíš nad tím, kde a jak jsi selhala. Máš pocit, že se nenávidíš. Přemýšlíš nad různými cestami, jak si o takových pocitů ulevit, někdy se biješ pěstmi do ramen anebo přemýšlíš o marihuaně. Chybí Ti motivace a energie.

    Když si čtu Tvoje řádky, chtěla bych začít tím, že se vůbec nemáš za co omlouvat. Vše jsi napsala srozumitelně, Tvůj dotaz není ani příliš dlouhý, ani jsem si nevšimla žádných pravopisných chyb. K tomu mě napadá, jestli to vlastně podobně i nefunguje v Tvém životě - zatímco přemýšlíš o tom, co jsi udělala špatně anebo kdy ses kde a jak ztrapnila, ostatní z toho vůbec nemusí mít stejný dojem. Dost možná jim Tvoje jednání připadá v pohodě a ani je nenapadne ho hodnotit. Někdy každý z nás udělá nějakou chybu anebo se ztrapní, to je velmi lidské - neznám žádného člověka, kterému by se to nikdy nestalo. Navíc trapasy někdy dovedou být i docela vtipné, někdy stojí za to se tomu zasmát, ale neobviňovat se z toho. Chápu, že se mi to takhle na dálku lehce píše, a že zároveň nemusí být vůbec lehké se pocitu nenávisti sama k sobě zbavit. Napadá mě, že v situaci kdy začneš přemýšlet o tom, co se kde nepovedlo a jak ses ztrapnila, by ti mohlo pomoct udělat něco, co Tě přivede do kontaku se svým tělem – plavání, jóga, běh nebo třeba i obyčejné ležení ve vaně. Takové spojení s tělem totiž dokáže odvést pozornost od myšlenek (které ani nemusejí být pravdivé) a tím přinést úlevu.
    Moc bych Ti přála, abys na sobě mohla vidět i pozitivní věci, aby ses mohla radovat s věcí, které máš ráda, z aktivit, které Tě baví. A abys sis přitom nemusela ubližovat bitím se do ramen ani zkoušením marihuany - z praxe víme, že marihuana z dlouhodobého hlediska přináší spíš řadu problémů. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses zkusila zamyslet nad tím, co se Ti na sobě líbí, co se Ti daří. Zkus si třeba na papír napsat aspoň 10 takových věcí, klidně maličkostí. Můžeš si k tomu vzít na pomoc Tvoji kamarádku nebo další přátele. Uvidíš, že Ti tam třeba napíšou i věci, které by Tě na sobě nenapadlo ocenit. Mně třeba připadá skvělé, že se ve svém životě dokážeš aktivně rozhodovat tak, že Ti to přinese něco dobrého, jako v případě rozhodnutí jít na gymnázium.
    Je moc fajn, že sis našla dobrou kamarádku - je prima mít takového parťáka, se kterým se můžeš smát ale i třeba sdílet svoje trápení. Celkově hodně píšeš o kamarádech, o tom, že ses dříve cítila osamoceně. Chápu, že je pak člověku smutno a jsem ráda, že už se tak necítíš. I za to se můžeš pochválit, jak se Ti teď daří udržovat přátelství.
    Když někomu chybí motivace nebo energie, je dobré se zamyslet nejdřív nad základními věci, jako třeba, jestli dost spíme, máme dostatek pohybu venku, pijeme dost tekutin nebo dobře jíme. A řekla bych, že potom jde hlavně o to, jestli věnujeme dost času tomu, co nás skutečně baví a přináší nám radost. Pro někoho to může být sport, tanec, malování, čtení, vytváření něčeho, psaní deníku...To nám často dovede nabít baterky.

    Pokud bys to, co teď prožíváš, chtěla probrat podrobněji, víc prostoru bychom na to měli u nás na Modré lince - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Násilí

    Mám problém byl jsem před chvílí na stránce jménem omegle a byl tak jeden chlápek kterej tam ukazoval porno s dětmi nevím co mám dělám udělal jsem pro jistotu pâr fotek a chtěl i ig abych mohl někomu s jeho rodiči napsat ale nemâm nic nevím co mám dělat na policii nemohu nemám nic jen ty fotky prosím o co nejdřív nou odpověď prosím rychle

    kluk, 13 let, 26. července

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že jsi byl na stránce Omegle a potkal si chlápka, který ukazoval dětské porno, a chtěl i tvůj Instagram (který jestli to chápu dobře nemáš a proto si mu ho ani nemohl dát). Ty si ho párkrát vyfotil a teď přemýšlíš jak situaci řešit. V tvé situaci by ses určitě měl obrátil na někoho dospělého v tvém okolí, rodiče nebo třeba tetu či strejdu, jsou-li na blízku. Za to, kdo se objeví na druhé straně obrazovky nemůžeš a navíc děláš správnou věc, ukazování dětského porna na internetu je trestný čin a je zakázané. Stejně tak není v pořádku, když si chlápek žádá instagram dospívajícího kluka. Pokud máš fotky, s rodiči můžete policii určitě kontaktovat společně anebo vše ohlásit na tomto odkazu https://www.stoponline.cz/cs/ .

    S přáním hezkého dne a lepších zážitků na internetu,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Letošní léto & více trápení

    Zdravím Alíku a spolek! Už dlouho uvažuji jestli sem napsat nebo ne, ale právě je skoro deset hodin, já sedím s notebookem v posteli, bez naděje jít něco dělat. Kdybych měla počítat kolik mám kamarádu tak to zpočítam na jedné ruce, dva. Má dva kamarády, můžu za to já? Ani ne za půl roku je mi 15 a já se cítím jak na 10. Můj život v poslední době není úplně skvělí tak mě napadlo že si propíchnu nos (nostril) že to vyřeší všechny mé problémy, ale příjde mi že to doneslo spíše další problémy. Co na to řeknou ostatní? Co když se to nebude líbit nikomu ve škole? a proč mi příjde že do školy vůbec nezapadám, jejich vtipy ve stylu „tvoje máma“ Mi nepříjdou ani vtipné. Co je semnou špatně? Taky bych mohla zmínit že v poslední dobou bojuji se svoji orientací a to že se mí hnusí kluci a nepřijdou mi ani trochu atraktivní mě začíná vadit. Jednou to řeknu mamce a co ona ? Co když už se na mě nikdy nepodíva stejně a uvidí ve mě jiného člověka. A poslední věc, proč bych teď i radši byla ve škole než abych trávilo tohle léto? Začína mi extremně moc vadit. Celý můj den probíha: Vstanu, udělám si hygienu, zapnu notebook stravím na něj celý den, večerní hygiena a spánek. tohle už se opakuje 24 dnů v kuse. No nic už to tady radši ukončím, nechci až tak moc obtěžovat i když toho mám na srdci až moc....

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou jsi nám napsala. Vnímám, že je toho teď víc, co Tě trápí. Je moc fajn, že ses rozhodla napsat a nebýt na to sama, když poslední týdny nevíš kudy kam. Píšeš, že máš jenom 2 kamarády, cítíš se spíš na 10 než na 15. Trápí Tě, co ostatní řeknou na propíchnutý nos a taky na to, že Ti nepřijdou atraktivní kluci. Hlavou Ti běží spoustu obav, spoustu otázek, které začínají: „Co když...“. Nelíbí se Ti tohle léto a to, že většinu dne jsi u notebooku. Nepokládáš nám konkrétní dotaz, proto Ti spíše napíšu pár svých postřehů k tomu, co jsi napsala.

    Co se týče toho, kolik máme kolem sebe kamarádů, v tomhle to může mít každý trochu jinak. Někdo je více společenský, někdo zase rád tráví čas s menším počtem lidí anebo i o samotě. Záleží tedy na tom, jak bys to Ty sama chtěla a potřebovala - ne na tom, jak to mají lidi okolo Tebe. Napadá mě taky, že někdy mohou být 2 dobří kamarádi lepší než 10 povrchnějších přátelství s lidmi, se kterými si třeba až tolik nerozumíte. Pokud máš pocit, že nemáš dost kamarádů, neznamená to automaticky, že je s Tebou něco špatně - možná jsi prostě ještě na ty další správné kamarády ještě nenarazila. Pokud by si chtěla, možná bys mohla jít potencionálním kamarádům trochu naproti - třeba tím, že by ses přihlásila na nějaký tábor nebo do nějakého nového kroužku, který by Tě bavil. Nevím, jestli by Ti to dávalo smysl, každopádně věřím, že se nakonec situace zlepší.
    Je úplně v pořádku, když Ti nesedí humor Tvých spolužáků, nemusíš se do toho nutit, někdy se to tak stane, že nám nějaký kolektiv lidí úplně nesedne. Opět to neznamená, že by s Tebou bylo něco špatně. Ani to, že se cítíš spíše na 10 než na 15 – takové pocity se většinou během dospívání dost mění. Nepíšeš, v čem konkrétně se to projevuje, proto se Ti k tomu teď nedokážu vyjádřit víc konkrétněji.

    Chápu, že pochybnosti o své sexuální orientaci s sebou mohou přinést dost obav, včetně toho, jak to celé přijmou ostatní. Pokud se ještě necítíš na to, aby ses s tím svému okolí svěřila, je to v pořádku, můžeš si na to nechat tolik času, kolik budeš potřebovat. Kdybys chtěla, tomuto tématu se věnuje třeba projekt S barvou ven, můžeš se na to podívat (tady je odkaz: https://www.sbarvouven.cz/).

    Ohledně letošního léta – nevím, jak by mělo vypadat, aby se Ti líbilo, ani co bys potřebovala, abys netrávila čas jenom u notebooku. Napadá mě zkusit si sepsat na papír jiné činnosti, které Ti přináší radost, zajímají Tě a zkusit v nich udělat alespoň první krok? Můžeš s tím trošku experimentovat a zkoušet, jaký režim dne Ti vyhovuje, co kdy ráda děláš, objevovat nové věci. I malý krůček vpřed se počítá.

    Pokud bys to, o čem píšeš, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku – na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Strach o kamaráda

    Ahoj všichni, chtěla bych se zde svěřit s jednou věcí, která mě poslední dobou trápí. Jde o to, že jeden můj kamarád to doma nemá zrovna lehké. Svěřuje se mi s tím, že každý večer jeho matka přijde domů opilá, začne na něj řvát a bít ho, a on se o ni někdy i musí starat jako by byla jeho vlastní dítě, jelikož když je opilá, někdy prý nedokáže ani dojít do postele. Mrzí mě, že se mu tohle děje, a chtěla bych mu nějak pomoct, protože se mi nedávno svěřil s tím, že ho už takto žít nebaví a že si někdy přeje být mrtvý. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jakmile dospěje, bude to lepší, ale na to řekl, že neví jestli se dospělosti dožije. Také jsem mu zkoušela poradit, že by mohl napsat třeba na modrou linku, na nepanikař, nebo i zde, ale řekl, že se bojí svěřovat se cizím lidem a taky, že by ho nevyslechli úplně. Tak se ptám tady, jestli by jste mi náhodou nedali nějakou radu jak mu pomoct?
    Omlouvám se, pokud to do poradny nepatří, nemusíte odpovídat hned. Také se omlouvám, pokud je tento „vzkaz“ trochu matoucí, či divně napsaný, ale necítím se teď zrovna nejlépe.

    Každopádně děkuji za Váš čas a přeji pěkný zbytek dne.

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme Ti za důvěru, se kterou se na nás obrátila. Trápí Tě, co se děje Tvému kamarádovi doma. Jeho matka chodí domů opilá, křičí na něj, někdy se dokonce musí starat spíše on o ni. Kamarád se Ti svěřil, že si někdy přeje být mrtvý. Máš o něj velkou starost. Vůbec není třeba se za dotaz omlouvat - nezdá se mi ani trochu matoucí nebo divně napsaný, přestože chápu, že jsi ho asi nepsala s příjemném rozpoložení. Určitě také do poradny patří - to, co jsi popsala, zní vážně, chápu, že máš o kamaráda strach a že bys mu chtěla pomoci.

    Píšeš, že jsi mu doporučila obrátit se na Modrou linku, Nepanikař nebo i další služby - to bych chtěla ocenit, je to moc dobrý postup. Tvůj kamarád si teď zaslouží mít pro sebe co nejvíc podpory - o to víc, když už ho to vede i k myšlenkám na smrt. Pokud se bojí svěřit se cizím lidem, napadá mě, že bys mu třeba mohla nabídnout, že u toho budeš Ty anebo někdo mu blízký s ním, aby při takovém rozhovoru cítil oporu – pokud by to tak i Tobě dávalo smysl. Anebo, že by to, co se mu děje, mohl zkusit nejdříve popsat v dopise, pokud by to pro něj bylo pro začátek snazší. To, jak to u něj doma funguje, rozhodně není v pořádku ani podle zákona a má plné právo se bránit. On sám se může obrátit na OSPOD (Orgán pro sociálně - právní ochranu dětí), kde pracují sociální pracovníci a psychologové, kteří řeší podobné situace, kdy je v rodině ohrožené dítě. Ikdyž je občas OSPOD vnímaný jako „ta sociálka“, jsou to lidé, jejichž hlavní cílem je pomoct dětem, které to potřebují, tak jak to děláme třeba my teď na Alíku.
    Je teď velmi důležité, aby se o tom, co se děje, věděl někdo dospělý. Když se to dozví, má v takové situaci i ze zákona povinnost postarat se o to, aby se s tím začalo něco dělat - například tak, že to oznámí právě na OSPOD anebo na policii. Zároveň věřím, že pokud to někomu dopspělému řekneš, nebude to dělat jenom z povinosti k zákonu, ale protože bude chtít Tvému kamarádovi pomoct. Doporučila bych, abys o tom pověděla mamce nebo taťkovi, někomu jinému z rodiny anebo třeba oblíbenému učiteli. Dobrý nápad je taky obrátit se na školního psychologa, který by Tě měl dokázat nasměrovat a podpořit Tě. Případně i Ty se můžeš ozvat přímo na OSPOD, pokud by ses na to cítila, tady je odkaz: https://www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/. Jinak si myslím, že to nejdůležitější pro kamaráda už děláš - jsi mu oporou a jsi dál jeho kamarádka. To je moc cenné, když člověk ví, že má takového parťáka, komu se může v těžkých chvílích svěřit. Oficiální cestou by to měli řešit hlavně dospělí, neměla bys to mít svém věku na starosti jen Ty.

    Myslím v tom celém teď hodně i na Tebe, jak to pro Tebe teď musí být náročné a stresující. Připadá mi důležité, abys ani Ty na tak vážnou věc nebyla sama a mohla s někým mluvit o tom, jak se kolem toho cítíš. Proto bych Tě chtěla znovu podpořit, aby ses s tím svěřila někomu dospělému, komu důvěřuješ a řekla si o podporu. Pokud chceš, můžeme to celé podrobněji probrat na Modré lince - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Jsme tu pro Tebe.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Holky a láska

    Odepíše na vyznání lásky?

    Dobrý den, napsala jsem klukovi, o kterém jsem Vám minule psala, že se mi líbí. Napsala jsem mu včera, zprávu si jen zobrazil, ale neodpověděl. Jsem z toho nervózní. Přitom když jsem mu to psala, tak jsem byla pevně rozhodnutá. Přestože je o rok mladší než já, mám pocit že se o holky ještě tolik nezajímá. Myslíte že odepíše? Pokud neodepíše po delší době, tak co mu mám napsat aby odpověděl? Vím, že možná jsem nervózní zbytečně, ale tohle je moje první “vyznání“ lásky klukovi. Také se bojím, že to mezi námi tím vyznáním zhorším, že se mi začne ve škole vyhýbat atd.
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 20. července

    Ahoj,
    napsala jsi klukovi, který se Ti líbí. Jsi ale nervózní z toho, že si zprávu jen zobrazil, ale neodpověděl.

    Chci ocenit odvahu, se kterou ses mu ozvala. Nevím ale, jestli odpoví, ani to, co to vlastně znamená, když neodpovídá, nebo neodpovídá hned. Když Ti nic nenapíše, můžeš to nechat být, nebo třeba poslat nějakého smajlíka, nebo otazník, a uvidíš. Nebo třeba můžeš napsat „prosím odpověz“. Pak už to bude jen na něm.

    Rozumím tomu, že první vyznání (a vlastně každé jiné) je krok do neznáma, krok, který nemá jistý výsledek. Kdyby takový krok lidé neměli odvahu udělat, tak by nemohly vznikat vztahy - proto stojí za to do toho jít.

    Držíme palce,

    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!