Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7519

Holky a láska

Ahoj. Už nějakou dobu znám jednoho kluka. Je o 7 let starší...No a teď jsme se začali bavit a máme se asi rádi...Sex ještě neee, ale o vztahu uvažujeme. Ale jak to řeknu mamce? Máme spolu hodně špatný vztah a jednou mě potkala s kamarádem a řekla, že se s nim už nesmím bavit, protože se ji prý nelíbí. Třeba byl ten kamarád milej a zabavnej, ale vypadal jinak no..No a to samé ten kluk..Kdyby byl třeba o dva roky starší, ale on je o 7..Vím, řeknete mi ať do takového vztahu ani nechodim, ale myslím, že ve vztahu nejde jen o čísla..
Když jsem měla naposled kluka tak to máma ani nevěděla. Hrozně se ji bojím a to samé s ostatními členy rodiny. Proste do naši rodiny moc nezapadam..S bratrem si povídám, ale kdyby zjistil ze mám kluka a je ještě starší než on sám tak by to nedopadlo dobře.. A tajit by ji to šlo, ale ten kluk mě bude chtít vozit domu a třeba spolu budeme chtít nekam jet a to by asi neprošlo..Proste nevim

holka, 14 let, 18. března

Ahoj z Modré linky,

tentokrát se na nás obracíš ohledně vztahu se starším klukem. Domnívám se, že je důležité - a nejen kvůli klukovi - pokusit se s mamkou navazovat lepší vztahy. I s dalšími členy rodiny. Je Ti 14 let, ještě 4 roky za Tebe budou rodiče zodpovědní, o spoustě věcech budou rozhodovat. A proto by bylo fajn, kdybys jim ukázala, že jsi rozumná holka, která může mít svůj názor, na kterou se dá spolehnout a proto je možné jí také v něčem vycházet vstříc.
Zkus si se členy své rodiny povídat, ptát se jich, jak oni prožívali své dospívání, co je tehdy trápilo, jak oni vycházeli s svými rodiči, mluvit s nimi o svých pocitech, přáních či trápeních. Pokud se Vám podaří zlepšit své vztahy, potom budete moci spolu mluvit otevřeně o všem, o čem je potřeba. I přesto, že by Ti rodiče mohli chtít vztah zakázat. Je dobré jim naslouchat a zkusit pochopit jejich argumenty, zároveň je možné s nimi hledat možnosti a kompromisy - například to, že se se starším klukem zpočátku budeš vídat u Vás doma nebo někde na veřejnosti, prostě za určitých - pro obě strany přijatelných - podmínek.

Přejeme Ti hezké jaro,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, já mám takový problém, často brečím, kvůli ničemu, a nebo kvůli maličkosti, protože se na mě navalí spousta emocí, a jsem smutná, tak se i sebepožkozuju, co mám dělat? prosím pomož mi, už to tady nedávám :((

holka, 14 let, 16. března

Ahoj z Modré linky,

být smutná je v pořádku. Smutek patří k životu, stejně jako vztek a radost. Být smutná tedy není vůbec špatně, je jen důležité smutek přijmout, prožít a nechat jít. Sebepoškozování však rozhodně není řešení. Zdá se, že přináší uvolnění, avšak v důsledku přináší více problémů. Jestliže nedokážeš se sebepoškozováním přestat - tím, že obrátíš pozornost jinam, k nějaké činnosti (ať už je sport, nějaké umělecké sebevyjádření, rozhovor s někým), je důležité, aby ses obrátila na někoho dospělého z rodiny, komu věříš, s kým můžeš své pocity sdílet, kdo Tě podpoří. A zároveň Ti pomůže najít odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta. To je člověk, s nímž můžeš pracovat na tom, aby ses přestala sebepoškozovat, s ním se můžeš učit vyrovnávat se se svými pocity, také hledat jejich příčiny a pracovat na tom, abys mohla být spokojenější.

Tvoje situace je zvládnutelná, chceme Tě tedy podpořit v tom, aby sis vyhledala účinnou podporu a pomoc.
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj. Doufám že mi tady někdo pomůže. Takže, měla jsem nejlepší kamarádku 5 let, (vše se odehrává ve škole) ale pak mi ukázala další holka konverzaci s mou nejlepší kamarádkou, a zjistila jsem že moje nejka mě jen využívá a pomlouvá. Pak jsme se pohádaly a pak už jsme se nebavily. Po tom co jsme se pohádaly, moc se se mnou holky nebavily ale to bylo i v době jak jsme ještě byly něj kámošky. Asi před 5 měsíci k nám přišlo hodně nových žáků z jiné školy. Kolik bylo kluků není podstatné, ale přišlo i 5 holek. Takže teď je nás ve třídě 12 holek (i se mnou) jak k nám přišly, byla jsem hodně šťastná a byla to pro mě příležitost najít si novou kamarádku. Jak sem ale za dvěma holkama které se mi zdály nejvíce OK tak ode mě hned "utekly". Jak čas plynul, žádné holky si mě nevsimaly kromě jediné. Budu ji říkat třeba Zuzana (není to její právě jméno). Zuzana a já by jsme mohly být fakt super kámošky, ale baví se s ní i má bývalá nejka a ještě jedna holka, která mě nenávidí protože ona má za nejlepší kámošku mou bývalou nejlepší bývalou kámošku a ona si myslí že jí jí chci přebrat. Vždy jak zajdu za Zuzanou tak za nama hned přijde moje bývalá nejlepší kámoška a ta holka a začnou se bavit se Zuzanou, tím pádem si mě Zuzana přestane v tu chvíli všímat. Jednou náhodou si můj kámoš na obědě sedl vedle všech holek kromě Zuzany (Zuzana v tu chvíli seděla na obědě se mnou) a zaslechl že jim tam moje bývalá nejka říká něco ve smyslu že přebírám kamarádky a že jsem blbá. A myslím si že to je důvod proč se mi ostatní holky vyhýbají a nevšímaji si mě. Vůbec by mi nevadilo že se se mnou moc holky nebaví, ale má být škola v přírodě a s klukama na pokoji být nemůžu takže nevím co mám dělat. Prosím poraďte mi co mám dělat, taky bych si třeba něco vymyslela proti mé bývalé nejlepší kámoše ale za prvé nikdo by mi to nevěřil protože se se mnou baví jen 3 kluci a za druhé já nechci být svině jako ona... Prosím pomozte mi

holka, 12 let, 17. března

Ahoj,
mrzí mě, že to teď mezi holkama ve třídě nemáš snadné. Chci Tě povzbudit, že v tom nejsi sama, takové skupinkování a změny v nejlepších kamarádkách jsou ve Tvém věku běžné a patří to k životu. Zároveň věřím, že opravdové kamarádky zůstanou i přes pomluvy a budou Tě mít rády takovou, jaká jsi, budeš jim moci důvěřovat a nezradí Tě. Je moc fajn, že máš parťáky mezi klukama, máš se ve třídě o koho opřít. Kluci většinou přátelství prožívají trochu jinak a možná Ti to vyhovuje víc.

Chci Tě podpořit v tom, abys o tom, jak to vidíš a prožíváš, upřímně promluvila se Zuzanou, která je Ti ve třídě asi nejbližší. Zkuste se domluvit na čas, kdy budete jen samy dvě, vyjít si třeba ven na procházku, sejít se i mimo školu a promluvit si o tom, jak se ve třídě mezi holkama cítíš, že stojíš o vaše přátelství a mrzelo by Tě, kdyby uvěřila pomluvám, které říkají ostatní. Můžeš zjistit, jak to vidí ona a také se s ní domluvit i na spolubydlení na škole v přírodě.

Oceňuji, že i když bys měla sto chutí nefér chování spolužaček oplatit, chápeš, že je to něco, k čemu se nechceš snížit. Je dobře, že umíš být nad věcí a víš, že by to nejspíš ničemu neprospělo, není to správný způsob řešení konfliktů. Neboj se jim přímo říct, že ses doslechla, co o Tobě povídají, a ať s tím přestanou, že Ti to vadí. Pokud by to pokračovalo, je zcela na místě požádat o podporu někoho z učitelů či školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. I ti můžou pomoci řešit konflikty ve třídě a uklidnit situaci.

Věřím, že to, co teď prožíváš, někdy zažilo mnoho z nás. Mohlo by být užitečné svěřit se třeba mamce nebo staršímu sourozenci a zjistit, jak podobné situace prožívali a řešili oni. Nemusíš na to, co se děje, být sama.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj,
chtěla bych poprosit o radu ohledně hodně důležitého, hodně náročného tématu - coming out. Moje orientace je něco, nad čím přemýšlím už hodně dlouho a přestože mi je teprve necelých 15 let, myslím, že už jsem dost stará na to, abych věděla, kdo se mi líbí. Nechci se zatím zatěžovat labely jako lesba, bisexuál, pansexuál aj., ale vím, že jsem na holky (a pravděpodobně úplně stejně i na kluky, což ale není ta kontroverzní informace). Já sama jsem s tímto faktem naprosto smířená, ba dokonce to je pro mě podstatná a skvělá součást mojí osoby.
To, s čím si lámu hlavu, je, jak to říct mé nejlepší kamarádce. Pár mých kamarádů to už ví a já se nebála jim to říct, protože jsem z nějakých důvodů měla jistotu, že to vezmou v pohodě (buďto už v dříve vyjádřili podporu LGBTQ+ komunity, nebo do ní dokonce patří...). S nikým z nich ale nemám vztah jako s tou nejlepší kamarádkou - jsme ten typ „BFF“, co se pořád drží za ruce, vyznávají si lásku, oslovují se „zlato“, „miláčku“... Nikdy jsem k ní nic víc než platonického necítila, ale mám strach, že jakmile jí řeknu, že se mi líbí holky, bude si myslet, že se mi líbí ona a najednou bude naše přátelství divné, vytvoří si ke mně jistý odstup a možná se se mnou dokonce přestane chtít bavit. Celé to navíc komplikuje, že se mi líbí její dobrá kamarádka, ale zároveň rivalka, kvůli které je často nejistá a už dříve měla strach, že jí mě přebere (jen jako kamarádku).
A můj dotaz tedy zní: Jak jí mám říct, že se mi líbí holky, aniž by si myslela, že to znamená ji? A případně: Jak se přesvědčit, že je pro mě bezpečné jí (a komukoli dalšímu) to říct?
Díky za odpověď.

dívka, 14 let, 17. března

Ahoj,
chápu Tvoje obavy z toho, jak nejlepší kamarádka, se kterou jste si hodně blízké, přijme to, že se Ti líbí holky. Zároveň by bylo asi fajn, aby se to dozvěděla přímo od Tebe a neměla pocit, že je jediná, které ses nesvěřila.

Věřím, že pokud jí to řekneš tak upřímně, jak jsi to popsala nám, pochopí to. Je důležité umět sdělit nejen to, jak se věci mají, ale také své pocity, obavy, které kolem toho máš. Je skvělé zeptat se zase na její, ověřit si, zda Tvoje představy, že k Tobě bude mít odstup a zalekne se toho, jsou vůbec opodstatněné. Někdy to chce více času, aby daný člověk informaci zpracoval a ujasnil si, je však důležité o tom mluvit, tím tomu můžeš nejvíc napomoct. Neboj se jí říct, jak to k ní cítíš a že bys byla ráda za zachování vašeho "BFF". Podle jejích reakcí pak vycítíš, nakolik je pro Tebe v pohodě se jí třeba časem svěřit i s tím, kdo konkrétně se Ti líbí a probírat tak s ní svůj intimní život. Věřím, že pokud se Vám to podaří, může to Vaše přátelství jen posílit.

Nakolik je bezpečné se svěřovat ostatním s osobními věcmi, musíš tak nějak vycítit sama. Ty nejlépe víš, jak s kým vycházíš, zda se jedná o opravdové přátele, kteří Tě nezradí, pochopí, dokážou příp. i udržet tajemství. Věřím, že praví přátelé jsou k Tobě upřímní a dokážou Tě přijímat takovou, jaká jsi, přestože jsou věci, které můžou mít oni jinak nebo jim nemusí moc rozumět. Jak si psala, někdy můžeš zkusit trochu dopředu "otestovat terén", zjistit, jaké mají názory na podobné věci, a pak se postupně svěřit, když to tak budeš cítit.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj...Zapojila jsem se do špatné party asi...
Jde o to, že jsem se začala hodně bavit s dvěma holkama. Jsou ve stejném věku, ale kouři.. Jsou na jiné životní úrovni. Mají vztah delší jak rok a ve škole taky zrovna nejsou ty nejlepší.. No a taky mají jiný pohled na život- špatný..To já taky, a proto si s nimi možná rozumím.. Baví se s námi taky kluci, kteří taky kouři a bůhví co ještě (škola jde kolem nich). Já jsem ve skupině vždy jediná co nekouří a asi i jediná co má nějaký cíl..Mám své vysněné zaměstnání, na které musím být proste chytrá..
Když mi učitelé říkali, že ty lidi nejsou dobrá společnost, nevěřila jsem co se může stát..Moc jsem se zhoršila ve škole!! Dříve jsem nebyla ta nejlepší, ale když jsem dostala pětku, trosku mě to mrzelo..Teď řeknu „tak nevadi“. Doma taky nejsou radi s kým se bavím a co vše dělám. Máma si mysli, že kourim a beru drogy.. Nechci odcházet od kamarádů, kteří mě podrží atd..Chci se s nimi bavit, ale zároveň mít nějakou budoucnost..
Proste jsem se moc změnila a to spíše k horšímu..Mám sice více sebevědomí, věřím si víc a neřežu se, ale přesto nechci být „ta, která je spatna“.
Jak mám být zase ta, která se zajímá o prospěch ve škole?

holka, 14 let, 14. března

Ahoj,

je dobře, že přemýšlíš nad tím, co se Ti teď v životě děje. Máš své důvody, proč ses sblížila s novými přáteli, kladeš si ale otázku o jejich negativním vlivu na sebe. V úvodu musím říct, že moc nevěřím na "špatné party". Ne, že by něco takového neexistovalo - jsou lidé a skupiny, od kterých není dobré si brát příklad, co se jejich životního stylu týče. Nicméně, pokud to není vyloženě extrém, tak to není černobílé, a vlastně bychom mohli říct snad o všech skupinách lidí, že se od nich dá odkoukat něco nevhodného. Třeba od náruživých sportovců zaměření pouze na tělesnou kondici, od vyhraněných intelektuálů pohrdání tělesným, od produktivních lidí opomíjení volného času a vztahů.

Bavíš se teď se skupinkou holek a kluků, kteří kouří, jsou na jiné životní úrovni, mají "špatný" pohled na život. Tvým rodičům a učitelům se to nelíbí a i Ty sama na to máš svůj náhled. Zhoršila ses ve škole a pochopil jsem, že to spojuješ s vlivem oné "špatné party" na Tebe. Na místě je otázka - donutili Tě k tomu nějak? Přiměl Tě někdo, například po pohrůžkou násilí, aby ses zhoršila ve škole? Předpokládám, že asi ne (ale můžu se samozřejmě mýlit). Máš své vysněné zaměstnání - to je úplně to nejlepší - jdi si za tím! Dej tomu to, co to potřebuje. Nejspíš je tohle ten okamžik uvědomit si znovu, co pro sebe opravdu chceš. Moment, kdy znovu přijmeš svou vlastní odpovědnost a nebudeš nic svádět na své okolí.

Stále je to jen Tvoje volba, zda se ve škole snažit nebo ne. Stojí Tvoji přátelé tomuto cíli v cestě? Jak? Jak se jim to "daří"? Mají na Tebe špatný vliv? Jak říkáš, tak jsi jediná z nich, která nekouří - to svědčí o tom, že nejspíš máš schopnost za sebe rozhodovat, v čem se nechat ovlivnit a v čem ne. Zkus si připomínat, že je přeci jen a jen na Tobě, jak se přáteli necháš ovlivnit. Je Ti 14 let, dříve za Tebe mohli rozhodovat ostatní (většinou asi Tvoji rodiče), co je pro Tebe dobré a co nikoliv. Ovšem, jak se budeš blížit dospělosti, bude to více a více na Tobě - především Ty sama se potřebuješ naučit rozlišovat, co je pro Tebe dobré a co není. V čem je dobré se nechat ovlivnit a v čem rozhodně ne. Nemusí to být jednoduché, ale je to nevyhnutelné. Tví přátelé Ti možná něco do života přináší dobrého, ale v něčem je nejspíš potřeba hledat si vlastní cestu.

Je skutečně nemožné skloubit přátelství a úspěch v budoucnosti? To je otázka především pro Tebe, aby sis jí položila. Nikdo jí za Tebe nezodpoví. Ale samozřejmě na to nemusíš být sama. Ve Tvém okolí je určitě někdo, s kým je možné o tom mluvit. Někdo z rodiny, nebo třeba dobrá učitelka/učitel, školní psycholog apod.

Věříme, že se Ti podaří rozhodovat za sebe, čím se necháš ovlivnit a čím ne, jsi na dobré cestě,

Modrá linka

Škola - učení

Ahoj Alíku a spol.
Chodím do 6 třídy, a jsem jedničkářka. No ale dostala jsem 5 a bojím se že se mi to nespraví a budu mít na vizo 5, stačilo by mi kdybych si to opravila na 2, ale učitel z toho předmětu dáva málo známek, a tak to asi nevirovnám. Už od mala chci být učitelka ale co když mě nevezmou kvůli té pětce ??
A taky nemám ráda učení, a jedničky mám protože mám tu dobrou paměť že když něco slyším tak si to pamatuju. No ale učitel nam říká že by jsme se měli učit už na příjmačky ale mě to příjde zbytečný protože jsme tepr v 6 třídě.

Otázky:

  1. jak si mám opravit tu 5?
  2. můžu studat obor učitelka když mám tu 5?
  3. mám se už učit na příjmačky když je mám ani ne za 3 roky?

Předem děkuji za odpověď a prosím odpověztemi než bude květen ať si to popřípadě můžu opravit. A omlouvám se za chyby je to psané na mobilu.

holka, 12 let, 14. března

Ahoj,

mohu Tě ujistit, že z jedné pětky "se nestřílí". Zkus ji nebrat tak vážně a neboj se zeptat přímo toho učitele, který Ti pětku dal, jak si ji máš opravit, že nechceš, aby Ti kazila jinak výborné vysvědčení. Na to se většinou bere ohled. Samozřejmě, že můžeš studovat pedagogickou školu pro nastávající učitele, vždyť i nositelé Nobelových cen, tedy světoví vědci, občas dostali ve škole pětku. Jinak k poradám, na jakou školu jít ze ZŠ dále, jsou určeni na všech školách výchovní poradci, kteří by vás v tomto měli umět nasměrovat.

Jestli se budeš či nebudeš učit na přijímačky již nyní, záleží jen na Tobě. Učitel to asi myslí dobře. Pokud se začneš připravovat už teď, nebudeš toho mít v devítce tolik najednou a navíc si mnohé zadané zautomatizuješ a vejde Ti to postupně do paměti. Bude to prostě pro Tebe vše jednodušší a nebudeš mít v posledním roce ZŠ tolik stresu a napětí z přípravy.

Pohodové jaro Ti přejeme z Modré linky.

Kamarádi

Ahoj mám dotaz...
týká se spíš mého kamaráda než mě...
No, takže : na začátku roku k nám do třídy přišel nový kluk. Nikdo se s ním moc nebaví....V lednu na něj jeden spolužák byl hroznej... nadával mu a dělal si srandu z jeho mámy... řekla jsem to s ním učitelce a řešilo se to... Ale stejně se s ním skoro nikdo nebaví. Teda já bych chtěla aby si našel kámoše, kámoším se s ním ale moc nevím o čem si s ním povídat nebo tak něco...
Jednou jsem si s ním povídala a přišla moje BFF... říkala mi : máš novýho nejlepšího kámoše, co? Nebav se s ním je to největší de..l ze třídy...“ ona ho nesnáší...
co mám udělat aby si našel kamarády, aby se mu už nesmáli nebo na něj nebyli hnusní??
Lyllionna

Lyllionna 10 let, 14. března

Ahoj Lyllionno,

oceňuji Tvůj přístup ke kamarádovi. Jde Ti o to, aby se mu už ostatní nesmáli a nebyli na něj hnusní a ráda bys pro to i sama něco udělala. To je úžasné a tak jako Ty, by to měl cítit každý dobrý spolužák. Kamarády si ten nový kluk sice bude muset najít sám, i když v nové třídě, mezi dětmi, které se už dříve znaly, je to mnohem obtížnější, zařadit se jako nová, neznámá tvář. Nicméně jednoho dobrého kamaráda - tedy Tebe - už přece má, viď? A jeden dobrý kamarád někdy vydá i za pět špatných. Jinak úkol najít si kamarády záleží především na něm a na tom, co ho baví, jaké má zájmy. Nejlépe se totiž hledají kamarádi v oblastech se společnými zájmy, třeba ve sportu nebo kroužcích.

A co můžeš dělat Ty, aby se mu spolužáci nesmáli? To, co už děláš. Zastávat se ho, vysvětlovat opakovaně spolužákům, jak je těžké přijít do nové třídy, že výsměch bolí, a jak by bylo jim, kdyby byli v jeho kůži. Že se druhému nemá dělat to, co nám samotným by vadilo, atd. Poradit se také můžeš doma s rodiči, nebo s tou učitelkou, s kterou jste už výsměch spolužáků řešili. Tak se dozvíš další možné cesty od lidí, kteří vás a atmosféru ve třídě přímo znají.

Přejeme Tobě i tomu klukovi nejkrásnější jaro.
Modrá linka

Strach

Ahoj, píšu do kategorie - fóbie. Budu se zde snažit svůj strach popsat srozumitelně. Jde o to, že mám úzkosti - až silný strach z určitých nekonkrétních hmotných věcí (objektů, těles atd), které buďto změní v důsledku deformace svůj vzhled, nebo častěji, když se určitý objekt objeví na pro mě známém místě (na toto dané místo objekt přesune (odnese) osoba, či přírodní síly - např. hurakán) a já nejsem schopná psychicky tu věc přijmout. Prosím, zaměřte se spíše na tu druhou možnost. Od mého dětství je těchto případů více, přičemž jsou jen krůček od toho je zaměnit se strachem ze změn. Změny po stránce okolnostní přijímám vždy pozitivně - například, když jsem měnila školu, stěhování... Tady jde o to, že můj mozek a mé pocity (reakce) nejsou schopné přijmout tu neznámou (cizí) věc, ať už je třeba i na pomyslném místě (sektoru, pozemku) jenom dočasně. Minulý týden jsem přijela vlakem jako každé ráno ke škole a tam se hned doslechla - po chvilce i vlastním zrakem uviděla tu na první pohled okatou změnu. Z budovy intru opodál naší školy předešlou noc spadla střecha a uchytila se na vysokém stromě. Hasiči hned přijeli, řešili to, ke škole přístup byl, ale o to tu nejde. Mně při pohledu na tu „neznámou věc” uprostřed koruny stromu se udělalo zle, pocítila jsem úzkost, strach, vyschlo mi v krku, že jsem nedokázala polknout a rozbušilo se mi srdce. Celý den jsem se takto cítila, a když jsem vyšla ze dveří školy a musela jít tím směrem na oběd, myslela jsem, že sebou švihnu. Nikde jsem na internetu podobnou fóbii - podobný druh fóbie nevyčetla. Když mi bylo devět let, měla jsem takto strach z kovových násadek, které se připevnili na kohoutek u umyvadla, aby voda tekla přímo a nestříkala do stran - určitě víte. Můj strach z podvědomí značně dával najevo, že to těleso na určité místo nepatří a z toho nejspíš ta fóbie, lépe vám to popsat nedokážu - snad mi rozumíte. Existuje fóbie tohoto druhu? Jak si to mám vysvětlit? Nač ten bezvýznamný strach? Nerozumím tomu. Díky za odpověď. :-)

HologramGirlForNow, 11. března

Ahoj z Modré linky,

Chápu, že prožívat strach není nic příjemného. A není podstatné, zda jde o nějakou všeobecně známou fobii nebo ne. Důležité je učit se se svým strachem pracovat. Zjistit, co Ti v té situaci může pomoci, lépe porozumět tomu, co se děje. Doporučuje se přesunout svou pozornost k něčemu jinému, než je objekt strachu - třeba si představovat něco hezkého, jít s někým a povídat si, někomu zatelefonovat, soustředit se na svůj dech, na své tělo - na to, jak jdeš, co slyšíš a tak podobně. V každém případě je dobré nezůstávat se svými pocity sama, už sdílení samo o sobě přináší úlevu. Píšeš, že Tě Tvůj strach do určité míry ochromuje. Pokud je tak silný, doporučila bych Ti obrátit se na odborníka, tedy psychologa / psycholožku. Může Ti pomoci vyrovnávat se s Tvými pocity, s Tvým strachem a postupně ho zmírňovat.

Přejeme Ti více klidu.
Modrá linka

Škola

Ahoj poradno,
Poprosila bych znova o vaší radu. Před asi dvoumi roky k nám do třídy přišel nový kluk. Začal se mi hodně líbit.. Po asi měsíci se mi už přestal líbit. Ale, v minulém školním roce se mi znova začal líbit.. Až do teď. Ale před dvoumi týdny začal mojí kamarádce sprostě nadávat, že je prý rozmazlená a že si neváží svých věcí. (On sám ve škole rozmlátil svou kytaru o zem. Ta kamarádka na rozdíl od něho si svých věcí váží) ona se rozbrečela, až jela domů.. potom mojí další kamarádku kopl do kolena. Ona se taky rozbrečela. A potom řekl, že rozbrečel 2 holky, že rozbrečí i mě. Nejhorší na tom je, že on je ikona třídy, že ostatní kluci mu pomáhají.. Takže mě začal šikanovat. Házel po mě roztržený
papír, nadával mi sprostě, v házené mi několikrát míč strefil do hlavy a místo aby se mi omluvil tak se začal smát. Řešila jsem to s učitelkou a jelikož ona mu věří, tak jí to bylo úplně jedno. Mojí rodiče mi radili ať ho ignoruju. Ale nejhorší na tom je, že u přes to všechno nedokážu říct, že ho nesnáším. Takže jestli by jste byly tak hodní a poradili by jste mi, byla bych vám vděčná. Předem děkuji za odpověď Sofie

holka, 11 let, 10. března

Ahoj Sofie,

umím si představit, že může být matoucí prožívat protichůdné pocity, když se Ti líbí kluk, který se k Tobě i kamarádkám nechová hezky. Zároveň však nepíšeš, s čím konkrétně chceš poradit. V životě se stává i to, že vše není tak, jak bychom si přáli a jedinou možností je to přijmout. Zkus si představit, jaké by bylo přátelství s klukem, který je na Tebe zlý - to asi není něco, co by sis pro sebe přála. Klidně můžeš plakat, vztekat se, prostě si odprožít pocity, které v Tobě vyvolává situace, kdy se Ti líbí někdo, s kým Ti není dobře. A přitom žij svůj život, věnuj se svým povinnostem i koníčkům - a dívej se kolem sebe. Třeba je poblíž i jiný kluk, který by mohl být fajn.

Chci Tě také povzbudit v tom, abyste si s kamarádkami nenechaly jeho chování líbit a opakovaně na to upozorňovaly učitelkou, požádaly o podporu také další spolužáky a rodiče, kteří to můžou řešit s jeho rodiči nebo učiteli. Někdy je potřeba v upozorňování vytrvat, než si ostatní uvědomí, že se opravdu děje něco špatného a začnou to řešit.

Hezké předjarní dny Ti přeje
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a ostatní.
Minulý měsíc jsem byla nemocná a po týdnu ve škole jsem byla s rodiči na horách. Celý měsíc a i ten týden jsem se poctivě učila. Ale když jsem se vrátila zhoršily se mi známky z matematiky (ta mi nikdy moc nešla), z angličtiny (ta mi šla), a z fyziky (ta mi taky nikdy nešla). A doma na mě byli rodiče hodně naštvaní, a jelikož jsem citlivější typ hodně mě to mrzelo, byl to nejhorší týden ve škole mého života... Celý týden mi to rodiče hází pod nohy. Ale vadí mi že brečím když dostanu za čtyři, takhle jsem ráda že mi na tom zaleží ale mnohem radši bych se rozplakala doma než před celou třídou. Proto na vás mám otázku jestli nevíte jak trochu víc držet své pocity na uzdě? Děkuji a nashledabou

holka, 11 let, 9. března

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že Ti nemusí být úplně příjemné plakat před ostatními. Na druhou stranu přílišné potlačování pocitů není dobré. Důležité je přijmout to, že jsi citlivá, a učit se se svou citlivostí zacházet. Třeba si i připravit nějaké věty, které mohou zlehčit situaci, když se Ti nepodaří udržet pláč pod kontrolou, jako například: "Občas se mi stává, že mi něco přijde líto". Když se Ty sama nebo s rodiči či někým jiným blízkým, komu věříš, zamyslíte, určitě Vás napadnou i jiné věty, takové, které Ti budou sedět. Pomoci může už to, že o tom, jak se cítíš, budeš se svými blízkými mluvit, sdílet, abys na to nebyla sama. I to, že svým pocitům budeš dávat průchod co nejčastěji, může potom být snazší je ovládnout, když opravdu budeš potřebovat. Také je dobré umět relaxovat, odpočívat, uvolňovat se a užívat si i drobné radosti. To člověku více umožní kontakt se sebou, naslouchat si, vědět o svých potřebách a přáních, vycházet si vstříc.

Přejeme klidné předjarní dny.
Modrá linka

Povolání

Ahujte všichni, kteří odpovídáte,
ve škole ve volbě povolání jsme dělali test na to, co bychom měli v životě dělat (na co se zaměřit). Vyšlo mi, že bych se měla zaměřit na něco umělckého (vyšlo mi to na 16 bodů z 18). Já bych chtěla jít na školu s uměleckým zaměřením, ale mamka mě pořád vidí na gymnáziu. Jak jí to mám říct, abych ji nezklamala?

holka, 13 let, 8. března

Ahoj z Modré linky,

je hezké, že nechceš mamku zklamat, ale je potřeba vědět, že je to Tvůj život, Tvé studium. Proto je třeba vycházet z toho, co Tě baví, pro co máš nadání. Zároveň je však dobré zvážit i možnost pozdějšího uplatnění. Záleží na tom, jakou konkrétní uměleckou školu bys chtěla studovat. Třeba je možný kompromis - tedy začít studovat gymnázium a své umělecké zájmy rozvíjet jako koníček. A v případě, že se budeš chtít umění věnovat i nadále, můžeš zvážit další studium nebo se svému vysněnému oboru věnovat i bez dalšího studia, pokud má člověk nadání, nemusí mít vždy vystudovanou školu. V každém případě je důležité s mamkou mluvit o tom, co si přeješ, o svých představách. A zároveň si vyslechnout její argumenty. Také se s mamkou můžete obrátit na výchovného poradce / poradkyni (má na starosti napomáhat žákům právě s volbou povolání) u vás na škole a probrat společně všechny možnosti, jaké máš.

Přejeme Ti volbu, která pro Tebe bude přínosná.
Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj,je mi to hodně trapný ale je normální že ve 13 letech masturbuji?
A chtela jsem se zeptat jestli se dá panenska blána protrhnout tamponem?
Děkuji za odpověď

holka 13 let, 5. března

Ahoj,
oceňuji, že se dokážeš otevřeně zeptat na to, co Tě zajímá. I intimní věci patří k životu a je v pořádku se o ně zajímat, brát je jako součást života.
Jsi ve věku, kdy postupně začíná sexuální zrání, je to zcela přirozené a zároveň není třeba na to spěchat. Masturbace, tedy poznávání vlastního těla, toho, co je nám příjemné, být všímavá k vlastním pocitům, je v pořádku. Můžeš se věnovat tomu, co Ti dělá dobře, výjimkou by byly jen sexuální aktivity s druhým člověkem (ty jsou zákonem povolené až od 15 let) nebo kdybys cítila, že začínáš být na tom závislá, což může ohrozit zdravý vývoj. Pokud je to ale ve zdravé míře, není se čeho bát.
K Tvému druhému dotazu, panenská blána má svoji pružnost a otvor bývá dostatečný pro zavedení tamponu, může se však stát, že se během toho protrhne. Tyto věci jsou hodně individuální a každá žena je může mít trochu jinak, obecně to však možné je.

I když chápu, že není snadné překonat stud a rozpaky, mohlo by být užitečné probrat to, co Tě z intimní oblasti zajímá, s mamkou či jinou dospělou ženou ve svém okolí, které důvěřuješ a mohla by Ti předat třeba i svou zkušenost. Pro více informací můžeme odkázat např. na www.sexus.cz.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj Alíku,modrá linko atd. Potřebovala bych poradit na téma kamarádi....Takže prostě od pololetí máme ve třídě novou holku...budu jí říkat třeba Ema,no a kvůli Emě se se mnou nikdo nebaví,protože je nová takže to má těžký a takový kraviny.A navíc je totiž paní dokonalá....Dokonce i moje bývlá bff už ju má radši než mě a prej jí i víc věří....Já už fakt nevím co dělat,ven všichni chodí jen s ní a na mě se nikdo ani nepodívá....Teda kromě jedné mojí druhé bff jenže ta má zase každý den kroužky takže se mnou ven nemůže :( Prosím poradíte mi jak se s ní začít bavit? Nebo aspoň aby se se mnou někdo bavil....Já už fakt nevím co dělat....:((((((((((

girl, 13 skoro 14 y.o, 5. března

Ahoj,
chápu, že je pro Tebe těžké, že se změnily vztahy ve třídě příchodem nové spolužačky. Trápí Tě, že si Tě teď ostatní méně všímají a Tvá bff se baví více s ní. Možná cítíš smutek, zklamání, vztek, lítost, žárlivost... To vše je přirozené a lidské a je moc dobře, že to chceš aktivně řešit, umíš si napsat o radu.

Je běžné, že přátelské vztahy se různě proměňují, věř však, že opravdoví kamarádi Tě budou mít rádi takovou, jaká jsi a neopustí Tě. To, co pro to můžeš dělat, je zkusit se více seznámit, mluvit spolu o přestávkách, pozvat někoho ven, nabídnout nějaký společně strávený čas. Zkus to nebrat jako "soutěž" s Emou, ale být sama sebou, více se bavit s ostatními. Věřím, že se to časem nějak usadí, přeci jen je to ještě čerstvá změna a opravdová přátelství se budují postupem času, nejde to uspěchat. Neboj se na to, co prožíváš, nebýt sama, svěřit se můžeš rodičům nebo paní učitelce či školní psycholožce. Možná zjistíš, že i oni v minulosti řešili něco podobného a dopadlo to dobře.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj, mám prosbu. Potřebovala bych abyste mi pomohli. Minulý školní rok 2017/2018 jsem měla 3krát výron kotníku. Poprvé to bylo 29.10. 2017, měla jsem podvrtnutý kotník s téměř přetrhanými vazy, to jsem měla ortézu 4 týdny. Podruhé 11.4. 2018, to jsem spadla v tělocvičně při TV. Naposledy to bylo 25.6. 2018 na školním výletě. Ale k mému dotazu. Mám problém s tělocvikem, nikdy jsem se nebála něco udělat, ale teď se bojím udělat kotouly, stojky, skok do výšky, už se bojím i běhu. Přikládám to tomu úrazu, protože všude vidím riziko, že spadnu a skončím v nemocnici. Dlouho jsem se bránila tomu, že mám strach. Naše učitelka na TV mě absolutně nepodpoří, protože mám nadváhu, ale hlavně mi vůbec nic nejde. Kdybych neměla ty úrazy sportu bych se věnovala, ale mám trauma. Bojím se jít po okraji chodníku, aby mi nesjela noha, což by byla opět ortéza. Když hrajeme florbal hodně si uvědomuji jaký mám strach, ale snažím se ho překonat. Bohužel ho překonat nedokážu, ale nechci dostat na vysvědčení dvojku zrovna z tělocviku. Od obvodní lékařky mám potvrzení, že nesmím cvičit přes bolest, ale já se bojím ozvat a říct, že mi ten kotník bolí. Rodiče chtějí, abych šla na magnetickou rezonanci, tam nechci. Takže mi řekli, tedy hlavně taťka, že neexistuje psaní omluvenek na TV. Ale o mém strachu rodiče neví. Už prostě nevím, co mám dělat. Pomozte mi prosím.
Asi se mi ulevilo, že jsem se vypsala, protože o mém strachu nikdo neví, ale hlavně o tom nikomu říct nemůžu, protože to nepochopí.

holka, 14 let, 5. března

Ahoj,
je dobře, že si umíš říct o pomoc, kterou si zasloužíš. Po nepříjemných zdravotních komplikacích máš strach z magnetické rezonance a také z pohybů v tělocviku, vidíš v tom možná nebezpečí a brání Ti to cvičit. Rodiče o Tvém strachu neví, a tak jsou striktní v tom, že Tě nechtějí omlouvat z TV. Ulevilo se Ti, když ses dokázala svěřit nám, zároveň to nikomu říct nechceš, bojíš se, že to nikdo nepochopí.

Chci Tě ujistit v tom, že to, co popisuješ, chápu, není to nepochopitelné, ale naopak přirozené, lidské. Každý člověk je po úraze opatrnější a nemusí to znamenat nutně nic špatného, pokud ho to neomezuje v každodenním životě a strach nepřesáhne zdravou míru. Vnímám, že by mohlo být užitečnější zaměřit se teď na to, jak zvládat strach a dostat ho do přiměřených mezí, aby Ti nebránil ve spokojeném klidném životě a nemusel Tě zbytečně zatěžovat. Věřím, že pokud na Tobě rodičům záleží, snažili by se Tě pochopit, důležité však je, abys dala najevo, co prožíváš a čeho se bojíš, co bys od nich potřebovala jako podporu. Je důležité učit se upřímně mluvit o svých potřebách a pocitech, to prohlubuje vztahy a také Ti to může otevřít cestu k pomoci, nemusíš v tom být sama. Můžeš se svěřit také některé z učitelek, které důvěřuješ nebo školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. I ta by Ti mohla pomoci pracovat se strachem a postupně ho zmírnit.

I když to není snadné, nevidím v tuto chvíli lepší řešení, než požádat o podporu dospělé ve svém okolí, kteří Tě mají na starosti a měli by Ti zajistit bezpečné prostředí a podmínky doma i ve škole. Věřím, že pokud to dokážeš tak dobře, jako u nás, může to pro Tebe být důležitá cenná zkušenost v překonávání strachu a obav. Pomoci Ti v tom může i tato zpráva, kterou můžeš někomu z nich přímo ukázat.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Strach

ahoj,
Je mi 12 let a mám něco jako předčasné dospívání... První problémy s akné jsem začala mít asi v 7. letech, jsem nejvyšší ze třídy (cca 165 cm). Když to tak řeknu ,,zaoblená“ jsem už asi od 9. let. první menstruaci jsem dostala někdy na začátku prázdnin, atd...
Moje máma mě kvůli tomu bere na odběry krve ale já nesnáším jakékoliv jehly... Když tam jdu začnu brečet... máma mi kvůli tomu říká že se chovám jak blázen a jednou jsem měla pocit že jsi ze mě dělá srandu dokonce i doktorka...
v jednom dotazu jsem už psala o mých problémech s nohou... kvůli tomu mě doktorka poslala na magnetickou rezounaci (nebo tak nějak nevím jak se to píše)... Už jsem tam byla ve třech letech. měla jsem být uspaná protože jsem byla ještě malinká a byl to nejhorší zážitek v mém životě. Příšerně to bolelo a já se vrtěla takže se to nepovedlo a rozpíchali mi ještě druhou ruku...řvali na mě i na mámu.. být já mojí mámou jdu je někam žalovat, že byla doktorka tak s prominutím blbá že mě tam poslala neuspanou... od té doby mám panickou hrůzu i z preventivní prohlídky. na druhou stranu chci s mojí nohou něco dělat ale bojím se že bych to psychicky nedala. Tohle není ani tak dotaz spíš jsem se chtěla svěřit... (omlouvám se za chyby)

holka, 12 let, 4. března

Ahoj,
je v pořádku, že se chceš svěřit, když Tě něco trápí. Vnímám, že je toho na Tebe hodně, je náročné absolvovat vyšetření u lékaře, pokud máš nepříjemnou dřívější zkušenost. Neboj se rodičům i doktorce upřímně říct, jak se u toho cítíš, z čeho máš strach a co by mohli udělat pro to, aby Ti to usnadnili a zároveň jsi nezanedbala některé věci, které je nutné řešit, léčit. Můžeš si promyslet, co by Tě v tom podpořilo, např. vzít si s sebou oblíbeného plyšáka či talisman, dopřát si nějakou příjemnou odměnu po vyšetření, např. zajít s mamkou do cukrárny apod. Někdy i tyto drobnosti pomáhají zmírnit strach, mít se na co těšit, o co/koho se opřít. Své obavy můžeš probrat také se školní psycholožkou, pokud jí ve škole máte. Neboj se na své pocity nebýt sama a svěřit se i lidem ve svém okolí, kterým důvěřuješ. Možná Tě podpoří a překvapí, že každý z nás máme něco, čeho se bojíme, v čem se musíme překonávat a vůbec to není snadné, ale stojí to za to.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, nevím proč, ale rodiče mě nechápají. Učím se strašně moc, i o víkendu, v neděli je to prý samozřejmnost. Taky si mezi sebou povídají že jsem mimino. Prosím, poraď. Díky za odpověď

kluk, 11 let, 4. března

Ahoj,
mrzí mě, že máš pocit, že Tě rodiče nechápou, mluví o tom, že jsi mimino, a musíš se hodně učit. Nepíšeš, s čím přesně bys potřeboval poradit, ale mohlo by se Ti ulevit, když bys jim o tom, co Tě trápí, dokázal upřímně říct. Je dobré nebýt na své trápení sám, umět si říct o pomoc a dát najevo své pocity. O podporu můžeš požádat i jiné blízké příbuzné, nebo paní učitelku či školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. I oni se Tě můžou u rodičů zastat.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Milování

Dobrý den, chci se zeptat, jestli existuje něco jako "gynekologické tajemství" už jsem spala s jedním klukem a měla bych jít na gynekologii, ale bojím se że až to zjistí tak z toho bude problém. Nevím co mam dělat. Sex sice proběhl v pořádku a měli jsme kondom a menstruaci mam normálně takže těhotná nejsem, ale bojím se mámy a i doktorky. Tim "gynekologickým tajemnstvím" jsem myslela, jestli kdybych o tom pověděla tý doktorce a vše ji řekla a poprosila jí ať to neříká mámě, jestli by to udělala nebo by jí to musela říct. Předem děkuji za odpověď.

holka, 14 let, 7. března

Ahoj,

něco jako "gynekologické tajemství" neexistuje v takovém smyslu, jak si to nejspíš představuješ Ty. Existuje lékařské tajemství, závazné pro lékaře jakéhokoliv oboru, ale jemu nadřazené jsou zákony ČR, kterými je vázán povinností hlášení trestného činu každý občan našeho státu. Vzhledem k tomu, že sexuální styk (ale nejen on, jakékoliv sexuální chování) s osobou, která dosud nedosáhla 15 let svého věku je trestný čin, gynekoložka by měla věc ohlásit na OSPOD (Orgán sociální a právní ochrany dětí). Takže problém by to být mohl. Pokud má Tvůj partner víc než 15 let, byl by za trestný čin zodpovědný on, v opačném případě za vás zodpovídají rodiče. Je sice dobře, že jste byli natolik zodpovědní, že jste mysleli na ochranu před otěhotněním i infekcí, přesto není Tvé tělo dosud dost zralé pro předčasné sexuální aktivity. Zahájení sexuálního života tak brzy může vést k pozdějším komplikacím v intimních vztazích. Za Tvé zdraví zodpovídají Tví rodiče, měli by tedy vědět, co se s Tebou a kolem Tebe děje.

Přejeme Ti příjemné předjaří.
Modrá linka

Sport

Ahoj.
Jsem v 5. třídě a moc bych chtěla na gymnázium.
Problém mám s tělesnou výchovou.

Tělocvik obecně mě moc baví. A to i gymnastika. Jenže jakmile mám udělat kotrmelec, nemůžu.
Když na mě přijde řada, skuím to, ale přes hlavu se nedostanu. Všichni se na mě koukají a já to nezvládnu a začnu brečet a odejdu na wc (samozřejmě s učitelčiným souhlasem).

Docela mě to trápí, protože kotrmelec umí i pětiletý dítě a já ne.
Ve vodě jsem se kotrmelec naučila, ale na suchu.....to ne!

Prosím poraďte mi s tímhle hloupým dotazem!

Už jsem z toho dost zoufalá.

Moc díky

holka, 11 let, 3. března

Ahoj,

je mně líto, že máš takové trápení s kotouly. Nepíšeš, kdy a jak to celé začalo. Chci ale ocenit a velmi vyzvednout to, že přestože kolikrát odejdeš brečet na wc, přesto jsi nezanevřela na hodiny tělocviku, ale dokonce Tě tělocvik i gymnastika baví. Jak se naučit zvládat kotoul na suchu-holt mne nenapadá nic jiného, nežli to stále dokola zkoušet a trénovat, nejlépe pod vedením nebo dohledem někoho, kdo toho ví dost o tělesné výchově. Obávám se, že už máš jakousi "zábranu" zafixovanou v sobě, ve své hlavě, a když přicházíš na řadu, už se vidíš, že to zase nedáš. Chtělo by to, natrénovat si v myšlenkách obrácený postup. V představách vidět sebe samu, jak suverénně kotoul zvládáš, a pak to dáš. A jak to bude poprvé, bude to podruhé už jednodušší.

Přejeme Ti, aby i hodiny tělocviku byly pro Tebe vzpruhou a vítězstvím.
Modrá linka

Strach

Moje kamarádky mi vyhrožují protože mně natočili jak sem dělala věci, nechci to moc rozebírat ale moc vhodné to není pro 13ti letou hlolku. A nejhorší na to celé ž když to někoum prý řeknu tak to dají na školní veřejnou skupinu co mám dělat!!?

holka, 13 let, 6. března

Ahoj,

umím si představit, jak nepříjemná situace to je. I když jsi dělala něco nevhodného pro 13letou dívku, jsi v právu Ty, a ne kamarádky. Natáčet Tě bez Tvého souhlasu a vyhrožovat Ti, to je protiprávní jednání. Nesmí si to dovolit. Klidně jim to tak řekni, že ony se zachovaly protizákonně a pokud video nesmažou, ohlásíš to. Nebo to můžeš rovnou sdělit někomu dospělému, ke komu máš důvěru, pokud bys měla strach, že video zveřejní. Chápu, že se to dobře neříká, když se jedná zřejmě o intimní aktivity, je to ale lepší, než aby Tvé video "viselo" ve veřejné skupině.

Předpokládám, že budeš nadále obezřetnější, když budeš dělat něco, co nepatří na oči všem, že Tě to teď mrzí. Taková věc se ale stane, důležité je vědět to pro příště (nebo raději nevhodné věci nedělat).

Přemýšlím také, co je to za kamarádky, když se takto k Tobě chovají. Je pravda, že to, co se stalo Tobě, se dnes stává častěji, ale jistě by se takto kamarádky chovat neměly. Až bude "po všem", ve vhodné době, by stálo za to si s nimi o všem promluvit.

Držíme palce, aby vše dobře dopadlo,

Modrá linka

Holky a láska

Ahoj... Mám takový problém :D mám hodně ráda jednu holku ale ona má už někoho jiného a jednou mi říkala že mezi námi nic nebude ale prostě já ji chci co mám dělat aby se do mě zamilovala ?

holka, 13 let, 3. března

Ahoj,
chápu, že je pro Tebe důležité, aby se do Tebe holka, kterou máš ráda, zamilovala. Na lásku ale musí být dva nebo dvě a neexistuje nějaká zázračná rada, jak druhého donutit k lásce. I když vím, že to hodně bolí a není to jednoduché přijmout.

Zatím můžete být dobrými kamarádkami, můžeš ji být nablízku a uvidíš, jak se bude vše vyvíjet, někdy bývá jen kousek od kamarádství k lásce.

Přejeme Ti klidné dny.
Modrá linka