Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7800

Kamarádi

Ahoj poradno,
mám závažný problém (nebo aspoň z mého pohledu). Dříve jsem mívala hodně kamarádů ve škole, ale před měsícem se to změnilo.
Všechno to začalao tím, že jsem se o prázdninách pohádala s tehdy nejlepší kamarádkou (říkejme ji #). Já jsem se snažila vyřešit ten spor mezi námi, ale ona mi nadávala atd. Když začala škola, snažila jsem se ji ignorovat, ale bylo dost těžké, protože jsme se kamarádily se stejnými lidmi.
Ke konci září šla # na operaci a musela zůstat měsíc doma. A I když to zní hnusně byla jsem ráda. Užívala jsem si prostě měsíc s kamarády aniž bych myslela na #. Zanedlouho # už byla zase ve škole, ale mě to zas tak nevadilo.
Ten týden kdy přišla # jsem byla smutná, ne kvůli ní, ale kvůli něčemu jinému.
Místo toho aby se mě kamarádky zeptaly co se děje nebo mě rozveselily, tak mě pomlouvaly (hlavně #) a myslely si, že jsem na ně naštvaná. Já se moc lidem nesvěřuju, protože je nechci zatěžovat svými problémy, a kdybych věděla že si myslely že jsem na ně naštvaná, tak bych jim to vysvětlila.
Bohužel ještě v tom týdnu v pátek když skončila škola tak jsem dostala zprávu od jedné z mých kamarádek. Promiň ale na mojí přespávačku jít nemůžeš, protože si nás poslední dobou urážela atd. v tu chvíli když jsem si to přečetla jsem měla chuť vyskočil z okna. Rychle jsem jí odepsala, že nechápu co tím myslí a potom jsem jí napsala, že to je nejspíš nějaké nedorozumění, že já jsem jim nenadávala nebo nepomlouvala, jen jsem se s nima tolik nebavila, protože jsem byla smutná. Na to už nic neodepsala.
Od té doby se se mnou nebaví žádná z mých kamarádek ze školy a jsem sama. Na obědy tak často nechodím, protože nechci sedět sama, když je tam spoustu lidí. Chce se mi brečet vždycky, když vidím moje bývalé kamarádky se bavit nebo když mě pomlouvají. Chtěla bych se s nimi zase kamarádit a chtěla bych si o tom promluvit, ale bojím se co na to řeknou.
Myslela jsem si, že jsem byla pro ně stejně tak důležitá jako byly ony pro mě :-(
Děkuji (a omlouvám se jestli to bylo moc dlouhé nebo komplikované)

holka, 14 let, 3. prosince

Ahoj,

píšeš o situaci, kterou prožíváš. Umím si představit, že není příjemné, když jsi sama, když Tě ostatní pomlouvají nebo nezvou na společné akce.

Chtěla bych Ti napsat, že taková období, jaké prožíváš Ty, v životě přicházejí. Jsou období, kdy míváme více hezkých vztahů, a pak třeba ta, kdy jich máme málo. V dospívání se to ještě násobí, protože to samo přináší spoustu změn, výkyvů a citových zmatků. To ale neznamená, že je to snadné, to spíše naopak. Je ale docela pravděpodobné, že toto období časem přejde.

Teď Ti ale není dobře v tom, co prožíváš. Co můžeš udělat, je snažit se s kamarádkami nějak usmířit či dát dohromady. Můžeš si vybrat jednu z nich (třeba X) a říct jí, jak se cítíš, co vnímáš a prožíváš. Pokud jste se třeba pohádaly, můžeš nabídnout i omluvu. Je důležité, aby věděly, že o ně stojíš, že Ti takto není dobře, i když se obvykle nesvěřuješ. Pokud o Tobě nic neví, mohou se například domnívat, že o ně nestojíš nebo jsi naštvaná.
I kdyby všechno zůstalo tak jak nyní, můžeš hledat blízké vztahy jinde – ve společnosti lidí, se kterými máš stejné záliby či koníčky, sportovním kroužku apod. Ostatně to můžeš udělat vždycky, hezkých vztahů může být samozřejmě i více.

Přejeme, aby se Tvoje vztahy zlepšily,

Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj,
Předem bych se chtěla omluvit za chyby v mé předchozí, psala jsem to narychlo.

Pardon že vás zase otravuju, ale potřebuju poradit, jak mám mámě říct o tom, že chci jít k psychologovi/ psycholozce. Jak už asi víte, tak s mámou jsem v minulosti neměla dobrý vztah, sice je to ted lepší, ale ta důvěra se tam pokazila, strejdovi to říct nechci, ten by řekl že to nic není, že se s tím musím vypořádat sama, má teta a babička, no s nimi nemám moc dobrý vztah a mé sestřenky... Noo ty jsou tak trošku duševně jednoduché. A ségra je věčně pryč, no a tý bych to stejně neřekla. Napadá mě nejvíc ta máma, přece jen je to moje máma, ale bojím se, že mi řekne že žádný problémy nemám, a že nevím co to jsou starosti, prostě, že mě nepochopí. Jsem sice ještě dítě, ale prostě už nevím jak to mám všechno vyřešita nevím jak dál, poslední dobou mě přijde že mě nic nebaví, do školy nerada chodím, vzdy myslím, že něco zkazím, a taky že zkazím. Cejtim se líp radši doma sama ale tam mám zase takový smutky, ale nechci moc chodit mezi lidi.
Moje nejlepší kamarádka mi říká že jsem poslední dobou protivná a pak je na mě hnusná. A pak doma brečím. Přijde mi že mě nema nikdo rád, že mě učitelé nemají rádi, jsem prostě všude navíc, přebytečná. Nesnáším sama sebe.
Už nevím jak dál.

holka, 12 let, 3. prosince

Ahoj,

potřebuješ poradit, jak mámě říct o tom, že chceš navštívit psychologa. Chápu, že se to neříká úplně dobře.

Alíkovi jsi moc pěkně napsala, jak se cítíš, jak Ti je. Zkus to takto pěkně říct i mámě. Pokud bys si netroufala na to říct to přímo, můžeš využít i to, co jsi už napsala, a dát jí přečíst tohoto Alíka i naši odpověď Určitě máš právo na odbornou pomoc, pokud se delší dobu cítíš tak, jak píšeš.

Můžeš také využít školní psychologické pracoviště, kam můžeš nejprve přijít sama, a pak se domluvit, co dál.

Držíme palce a přejeme brzké nalezení pomoci,

Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj, upřímně jsem nečekal, že můj problém budu muset řešit na Alíkově poradně, ale už k věci, už delší dobu mám rád jednu holku, problém je v tom, že už má kluka. A ještě více mě štve, že když se s ní třeba začnu bavit hned se jen tak z čista jasna vynoří a hned se k nám musí přištvat a taky je na mě často dost hnusnej, práska na mě učitelce uplné blbosti, má na mě hloupý kecy atd.. A já z něho prostě nemám dobrej pocit, na ní je sice hodnej, ale jakmile odejde hned do mě začne rejpat, proto bych jí chtěl něják pomoc, jak už jsem řekl je na ní hodný, ale taky né uplně vždy občas jsem ho viděl jak na ní křičel... Ale ona ho i prostě i tak miluje a to jí mohli i její kamarádky říkat že je prostě hnusnej, ale pro ní bude prostě furt svatej, proto bych vás chtěl poprosit aby jste mi nějak pomohli, protože mě už fakt strašně štve a už mu mám fakt chuť dát pěsti což však už jen kvuli té holce se s ním prát nechci, děkuji moc.

kluk, 13 let, 3. prosince

Ahoj,

ocitl ses v ne moc příjemné situaci, kdy máš rád holku, která už ale kluka a má a podle toho, co píšeš, nechce na tom nic měnit. Je hezké, že to s ní myslíš dobře a záleží Ti na tom, aby na ni byl ten kluk hodný.

Na Tebe ten kluk moc hodný není. Vůbec se tomu nedivím, brání si svůj vztah a na tom není nic špatného. Pokud není hodný na tu holku, není to v pořádku. Záleží ale hlavně na ní, co si nechá líbit, co ne, co mu dovolí, a co ne. Co můžeš udělat Ty, je říci mu (nebo třeba napsat), že víš, že na ni například křičí, a že si nepřeješ, aby to tak bylo, a naopak, že si přeješ, aby se k ní choval pěkně. Platí ale, že je to opravdu jen mezi nimi a záleží na nich, jak to spolu mají - a také i na jejích rodičích, protože oni dva jsou ještě nezletilí.

Přejeme klidné dny,

Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj Alíku a spol. Před pár dny jsem měl narozeniny, ještě před narozeninami jsem si psal s jednou holkou že třídy, je o 3 měsíce starší a asi o 15cm vyšší, no a psaly jsme si a já jsem jí napsal že jí miluji, no a ona mi napsala ve smyslu že jsi to myslela, ale nenapsala mi že mě miluje nebo ne... Co si o tom mám myslet? Jak mám postupovat dál? Popř. Jak jí zbalit btw. Nejsem žádný sportovec asi žádná mlátička. Jen ten kluk co není oblíbený a kterému se někdy posmívají. Děkuji moc za odpověď
———
Alíku, to jsem zase já, tel kluk co psal o té holce co je starší o 3 měsíce a asi o 15 cm vyšší. Chtěl jsem dodat, že ta holka nechce zatím vztah s žádným klukem, prý až na střední. A ještě jsem chtěl dodat, že mě ta holka časem milovala. Teoreticky o ní vím hodně, známé se od školy. Děkuji za odpověď

kluk, 13 let, 3. prosince

Ahoj z Modré linky,

z toho, co jsem si přečetla, je jasné, že máš plnou hlavu holky, o které píšeš. Hodně toho o ní víš, znáte se, dokonce Tě i milovala. Teď ale nijak nereagovala na to Tvoje sdělení, že ji miluješ.

Píšeš i o tom, že je starší a vyšší. Myslím si, že to není to nejpodstatnější. Pokud k sobě lidé chovají náklonnost, jsou to detaily, na kterých nezáleží. To, co je podstatné, je, jak to má ta holka. Pokud Ti nenapsala, jak to má se vztahem s Tebou, můžeš se zeptat znovu. Klidně jí znovu napiš, můžeš i "papírovou" zprávu, ke které můžeš dát nějaký malý dárek, třeba menší čokoládu, pěkný sušený květ apod.., a přímo se zeptat, jak to má. Uvidíš, co Ti napíše, je potřeba počítat se všemi variantami, třeba i tou, že opravdu vztah zatím nechce.

Ptáš se, jak ji sbalit. Pokud by ta holka chtěla s Tebou chodit, na technice balení nemusí záležet, ale chápu, že nad tím přemýšlíš. "Balení" může být přes už zmíněné zprávy, ale taky úplně osobní - pozvání na colu, svařený džus (třeba teď na adventním trhu), předání malého dárku apod. Je dobře, že tu holku znáš, víš tedy, co má ráda, co ráda dělá, zkus o tom přemýšlet: co by jí udělalo radost, potěšilo ji, nebo bylo pro ni zajímavé.

Zmiňuješ taky, že nejsi sportovec, ani mlátička, ani oblíbenec, spíše ten, komu se někdy posmívají. I to není pro lásku podstatné. Každý má nějaké postavení, příběh, který ho provází, ale každý může prožít lásku, pokud najde "tu pravou". To bychom Ti moc přáli.

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol.
Mám delší dobou takový problém, který se každým rokem jen a pouze zhoršuje. Na své dětství si nemůžu stěžovat, protože bylo skvělé. To se zhoršilo před pár lety, když jsem nastoupil na 2. stupeň. Začal jsem celý svět cítit trochu jinak a samozřejmě i emoce se mi změnili. To, že jsem se změnil mi až tak nevadí, pokud bych se nerozbrečel kvůli každé kravině. Ano jsem kluk a brečím, co je na tom divného že? Každý brečí. Bohužel málokdo na veřejnosti rozbrečí každá kravina. Nesnaším se za to. Už rok hledám nějaký způsob jak své emoce zadržet, ale nejde to. Denně brečím min. 3x a vždy jde o nějakou kravinu. Například dneska na matematice jsem se přede všemi rozbrečel, protože mi nešla narýsovat tečna kružnice. Blbost.
Když jsem tady v poradně hledal podobné problémy, tazatelem většinou byla holka, žádný kluk. Proč zrovna já? Snažím se hledat každou příčinu proč mě každá blbost dokáže rozbrečet. Nepíšu zde do poradny jen kvůli tomu, že potřebuji utišit. Od toho mám přece přátele, kteří jak se divím mě neshazují a podporují v tom jaký jsem. Jsem zde, protože potřebuji se téhle těžké železné kouli zbavit. Příští rok budu už zasílat přihlášky na střední školu a bojím se, že na střední to bude 2x horší.
Moc vás prosím chtěl bych tenhle problém vyřešit. Útěchy proč jsem zrovna takovej mi určitě nepomůžou a jsem si 100% s tím jistej. Chci být jako dříve. Radovat se a přinášet všem radost a smích.
Předem dík za odpověď. :)
PS: Při psaní tohoto dotazu jsem se 4x rozbrečel.

kluk, 14 let, 2. prosince

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se, že Tě obtěžuje to, že se často rozpláčeš, jsi asi dost citlivý. Dokážu si představit, že je Ti to nepříjemné. Příčiny takto přes internet bohužel odhalit nedokážu. Je možné, že jsou věci, které Tě trápí a kdyby ses s nimi vyrovnal, mohlo by se to zmírnit. Možná jsi ale takový od přírody a bude potřeba se s tím smířit a svou citlivost přijmout. Nepřehlédla jsem, že píšeš, že tohle slyšet nechceš. Někdy nám život bohužel nadělí to, co nechceme - ať už je to výška či tvar postavy, nebo dokonce nějaký handicap, postižení. V každém případě si pro sebe můžeš najít podporu a obrátit se na psychologa či psycholožku - možná ho najdeš i přímo na Tvojí škole. Psycholog Ti může pomoci se se svou citlivostí vyrovnat, učit se s ní zacházet. Je možné, že pomocí například relaxačních metod nebo odhalením oněch příčin, se Vám podaří Tvoji citlivost zmírnit. Ty sám si prozatím můžeš, třeba i s pomocí rodičů či kamarádů vymyslet nějaký odlehčující komentář k tomu, když se rozpláčeš. Například: "to mi teda zahrálo na city" a podobně. Takové věci Ti můžou pomoci ustát situaci, ve které Ti není příjemně.

Přejeme Ti klidný advent.
Modrá linka

Moje tělo

Ahoj Alíku a spol.,
mám jeden takový problém. Včera večer se mé myšlenky rozhodly, že mi dají pořádně zabrat a tak se mi v mysli vynořila otázka, na kterou nedokážu najít odpověď. Kdo vlastně jsem? Od včera, od té chvíle, pochybuji o tom, že jsem ve skutečnosti holka. Nechci být však ani kluk. Také se naskytl další problém ohledně mé orientace. Chtěla bych nějaké gendreově neutrální jméno. Lze mé současné jméno změnit? Také bych si o tom chtěla promluvit s matkou, nevím však jak a ani, jestli to chci. Je to teprve hodně čerstvá myšlenka, ale dost mě to trápí a nevím, jestli se s tím zvládnu vypořádat.
Předem děkuji za odpověď, znamená to pro mě mnoho.

Anonym, 13 let, 1. prosince

Ahoj,
chápu, že Tě myšlenky, které od včerejšího dne máš, vyvedly z míry a nevíš, jak s nimi teď naložit. Je dobře, že na ně nechceš být sama. Uvažování o vlastní identitě, tedy o tom, kdo vlastně jsme, je v dospívání velmi časté. Troufám si říct, že velká část Tvých vrstevníků nad tím také někdy přemýšlí. Přispívá k tomu fakt, se ve Tvém věku hodně věcí mění a vyvíjí – měníme se po fyzické i duševní stránce. Je proto v pořádku a přirozené, že si teď kladeš otázku: Kdo jsem?, je také pořádku, že přemýšlíš i nad tím, jestli se cítíš být spíše holka, kluk nebo ani jedno z toho. Někteří lidé to mají podobně.
Jak sama píšeš, je to velmi čerstvá myšlenka. Je možné, že se bude nějak vyvíjet a třeba i měnit. Můžeš tomu dát čas, sledovat svoje myšlenky a pocity a postupně si ujasňovat, jestli bys pro sebe potřebovala ve svém životě něco změnit.
Co se týče změny jména, napadá mě, že by sis mohla vybrat nějakou genderově neutrální přezdívku a požádat ostatní, aby Tě tak oslovovali (třeba Andy může být taková alternativa pro Anny, Andrey, Anety, Adély apod., leccos - se dá také vymyslet pomocí prvních písmem nebo slabik z křestního jména a příjmení). Oficiální změna jména by byla složitější a ve Tvém věku by vyžadovala souhlas rodičů. Podrobnější informace k tomu můžeš najít na webových stránkách ministerstva vnitra.
Rozhodnutí, jestli myšlenky, které popisuješ, budeš sdílet s matkou anebo ne, je nyní na Tobě – i v tomto ohledu si můžeš dát nějaký čas na rozmyšlenou. Někdy pomůže, když to, co nás trápí, můžeme s někým sdílet. Ať už s rodinou nebo s kamarády, spolužáky...
Pokud bys chtěla, můžeš s námi vše probrat více do hloubky na naší telefonické lince, přes Skype anebo WhatsApp. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Pěkné dny přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a všichni, co tady pomáháte!
Omlouvám se, pokud se Vám bude můj dotaz zdát, jako že sem nepatří, ale nikde jsem odpověď na moji situaci nenašla... Jde asi spíše o etiketu, mezilidské vztahy :-)
Již čtvrtým rokem chodím po odpoledních do umělěcké školy učit se hrát na kytaru k jednomu opravdu úžasnému učiteli. Samozřejmě, že to chodí tak, že já mu vykám a on mi tyká (mně je 15 let a jemu asi tak 28 - nevím přesně, nedávno absolvoval na vysoké škole).
Teď druhým rokem hraji v kytarovém kvintetu pod jeho vedením. Je nás tam tedy pět a všichni kromě mě učiteli tykají (moji spoluhráči jsou v podstatě ve stejném věku jako já - kolem 18 let).
Také bych si chtěla s učitelem tykat a oslovovat ho jménem, náš vztah je navíc za ty roky už hodně kamarádský, vůbec ne jako učitel-žák. Cítím se zvláštně, když ho například všichni pozdraví „ahoj“, „čau“, a pak já „nashledanou“ (pouze pro objasnění - přišla jsem do toho kolektivu jako nováček, když už ten kolektiv byl rok rozjetý).
Už dávno jsem to probírala se svými kamarády-kytarovými spolážáky, co mu tykají a říkali, že by si učitel rád tykal se všema, ale vedení školy se to nelíbí, takže se tyká „potají“ jenom v kvintetu a že mi to určitě také brzy nabídne. Po nějaké době, kdy nabídka tykání nepřicházela, mi řekli: „Neřeš to, prostě mu tykej“, ale to mi přišlo blbé mu zničehonic „tyknout“.
Nyní je to už další rok pryč a stále je to stejné.
Vím, že je to zcela proti etiketě, ale myslíte si, že v mé situaci a postavení bude vhodné, pokud bych se učitele opratrně zeptala, zda bych mu také nemohla tykat, stejně jako moji spolužáci? Bojím se, aby to nebylo z mé strany nějak nevhodné. Jak se mám zachovat?

Děkuji moc,
Muzikantka

Muzikantka, 29. listopadu

Dobrý den,
klientům od 15 let obvykle vykáme, budu proto vykat i já Vám – vlastně se tím rovnou dostáváme i k tématu, o kterém píšete :-). Není třeba se za dotaz omlouvat, chápu, že dilemata mezi tykáním a vykáním dovedou být někdy zapeklitá a že Vám to teď leží v hlavě o to víc, když svému učiteli vykáte v kapele jediná. Zároveň rozumím tomu, že Vám nepřipadá vhodné mu zničehonic začít tykat.
Vašeho učitele neznám, nedokážu proto říct, co ho vede k tomu, že Vám tykání zatím nenabídl. Umím si ale představit, že je v poměrně obtížném postavení, kdy musí balancovat mezi pozicí učitele a kamaráda/kapelníka, mezi požadavky vedení školy a přátelskými vztahy v kapele.
Jak asi sama tušíte, jediná možnost, jak zjistit jeho pohled na věc, je zkusit si s ním o tom otevřeně promluvit. Říkám si, že při tom vlastně nemusíte rovnou navrhovat tykání, ale třeba jen upřímně popsat, v čem Vám současná situace připadá zvláštní.
Z praxe vím, že se často používá také varianta vykání, kdy druhého oslovujeme křestním jménem – nezní to poté tak formálně. Napadá mě, že by to třeba pro začátek mohl být dobrý kompromis. Záleží ale na Vaší vzájemné dohodě.

Pěkné adventní dny plné hudby přeje

Modrá linka

Škola - učení

Ahoj,
potřeboval bych pomoc ohledně známek. Chodím do 8. třídy, zatím mi šla matika úplně v pohodě, ale teď jsem se najednou zhoršil. V minulých rocích jsem měl maximálně 1 pětku z matiky. Teď je teprve prosinec a já budu mít už 3. pětku z matiky. Nepotřebuju poradit jak se líp učit, ale jak to mám říct rodičům? Když jsem řekl mamce, že už mám 2., strašně se naštvala.

kluk, 13 let, 29. listopadu

Ahoj,
chápu, že člověka dokáže rozhodit, když mu něco nejde tak, jako dříve. Umím si i představit, že se teď mamce o třetí pětce bojíš říct, když na tu druhou reagovala naštvaně. Někdy to tak bývá, že ve škole narazíme na něco, v čem se nám moc nedaří, málokomu jde všechno stejně dobře.
Tvoje rodiče neznám, nevím tak, jak se spolu obvykle o škole bavíte. Říkám si ale, že by mohlo pomoci vybrat si chvíli, kdy budou mít dobrou náladu, upřímně jim o pětce říct a popsat, v čem konkrétně máš teď v matice problém – čemu třeba tolik nerozumíš. Můžeš rodičům vysvětlit, že Tě to trápí a chceš s tím něco dělat. Společně se pak můžete zamyslet nad tím, co je poslední dobou v matice jinak než dřív a co bys potřeboval k tomu, aby se Ti zase lépe dařilo, na co se zaměřit. To stejné můžeš probrat také s učitelem, který Vás matiku učí.

Pěkné dny přeje

Modrá linka

Sport

Ahoj, mám takový problém.. Nejde mi tělocvik. Na konci 8. třídy jsem měl samé jedničky.. I z tělocviku, protože tu máme docela fajn učitele. Chtěl bych jít s velkou pravděpodobností na gymnázium, jen se bojím, že se mi tam budou smát, nebo tam budou tělocvik nějak moc řešit. Pro svou lepší kondici cvičím, lyžuji, bruslím, jezdím na kole a mnoho dalšího, ale nic nepomáhá. V poslední době mě tak napadá, jestli to snažení má vůbec cenu.. Předem děkuji za odpověď

kluk, 14 let, 25. listopadu

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že Tě mrzí, že Ti nejde tělocvik. Je přirozené, že nás víc těší to, co nám jde. Mně připadá super, že to nevzdáváš a i přesto se věnuješ různým sportovním aktivitám. Vím, že to zní jako klišé - ale ono opravdu není nutné v něčem vynikat, je důležité právě to, že se člověk nevzdává, že to zkouší. A když se pokusíš oprostit od toho, že bys měl podávat nějaké výkony, je možné, že Tě některé aktivity budou i bavit - a to je to, o co jde. Navíc sport je zdravý, sedět na gauči člověku neprospívá. Přála bych Ti tedy, aby sis aktivity v tělocviku užíval a nepřemýšlel o tom, jak moc Ti to jde nebo nejde. Co se týká Tvých obav - rozumím tomu, že to nejsou příjemné představy. Ale tyhle představy se vůbec nemusí naplnit. Stojí za to prostě prožívat to, co teď je, a s případnými problémy se vyrovnávat, až pokud opravdu nastanou. Pokud by se tak stalo, můžeš se potom svěřit rodičům, školní psycholožce, jestliže na škole bude či nějaké oblíbené paní učitelce.

Přejeme Ti klidný podzim.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, mám takový problém. Mám pocit že jsem strašně často na mobilu. ( hned jak přijdu ze školy domů, vezmu si mobil a mám ho pak až do večeře. [ třeba když přijdu domů v 15:00 a vecerime v 18:00] a pak se mi přes večeři nabije a pak ho mám až než jdu spát.) jsem strašný závislák, já vím. A nevíte jak se to mám odnaučit? Nechci říkat rodičům aby mi ho zabavili. A nevíte co mám dělat místo toho?

holka, 10 let, 25. listopadu

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že přemýšlíš o tom, kolik času trávíš na mobilu. Zdá se, že je to opravdu dost. Prvním krokem k jakékoli změně je pevné rozhodnutí. Takže pokud chceš snížit množství času na mobilu - což také vnímám jako dobrý nápad - vyžaduje to Tvoji vůli.
Pokud by se Ti nedařilo samotné, můžeš se domluvit s rodiči, aby Ti pomohli. Nemusí Ti mobil rovnou zabavit, ale můžete spolu dělat dohody. Třeba, že mobil doma po návratu ze školy odevzdáš a dostaneš ho na nějakou dobu až po té, co si uděláš úkoly, splníš nějaké povinnosti. Na internetu najdeš rady a dokonce i aplikace pro mobil, které mohou pomoci při tzv. digitálním detoxu.
A co dělat jiného? Možností je spousta. Můžeš si číst zajímavou knížku, věnovat se jakékoli zálibě - kreslení, zpívání, psaní básniček, povídek či deníku, nějakým zajímavým rukodělným pracem. Vyzkoušet si více aktivit, která Tě bude bavit, té se můžeš věnovat víc, můžeš i navštěvovat nějaké kroužky, věnovat se sportu, trávit čas s kamarádkami, nebo i s rodiči, je možné hrát třeba deskové hry, pexeso, skládat puzzle. Aktivit je zkrátka nepřeberné množství.

Přejeme Ti aktivnější podzim.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,

Chtěla bych se vás zeptat na jednu vec, jestli potřebuju psychologa, nechci bejt za chudinku nebo tak něco, jen si chci trochu popovídat a řešit můj problém. Nízké sebevědomí.
A další je, že se prostě neumím bavit s holkama z 8 a 9, s klukama, mou ségrou, mámou a mým strejdou ( mým nevlastním tátou). Hodně mě to mrzí, hlavně u ségry, je sice o 13 let starší nez ja, ale mrzí mě když sedíme vedle sebe třeba v autě a já si s ní proste nemám co říct, nebo spíš nevím co mám říct, a když konečně něco řeknu tak se cejtim jak 5-lety dítě co mele kraviny, a pak si to všechno davam za vinu.

Vždycky jsem byla taková nemluvná a ticha. Nikdy jsem s tim neměla nějaké velké problémy. Ale nástupem do 7. třídy se všechno začalo zhorsovat a já zavlažování vnímat své nedostatky a chyby a že jsem jiná, totiž mám nejlepší kamarádku známé se od dětství ale teď nám všem začíná puberta a ona je úplnej opak mě předvádí se, s každým se dokáže bavit, skamaráditskamarádit, je velmi oblíbená, baví se s klukama atd..

Myslím že to začalo u mě mámy, nemám s ní moc dobrý vztah.
Už od mala mi do hlavy cpala věci jako „ze jsem se nikdy neměla narodit, že jsem ji zkazila život, že jsem to nejhorší dítě na světě” atd. . Vánoce jsem až tak do mych 8 let strávila tak že jsem byla s mým strejdou doma, máma byla v ložnici celé dny prospala a když jednou za čas vylezla, a byly hádky, taky si pamatuju že jsem k Vánocům dostal tvrdnouci hmotu, nebo tak něco , a ha jsem ji z toho vyr9bila hrnicek, a ona přišla do kuchyně a já jsem ji říkala že jsem ji vyrobila hrnicek a ona se na něj jen koukla a pak ho s chodila na zem. Po prázdninách jsem zažila nejhorší období mého života, první školní den jsem chtěla jít s kamarádkama ven a tak jsem ji zavolala a ona mi to nedovolila a řekla že jestli nepřijdu doma tak zmlátí tyčí. 7.zari jsme byli doma sami a ona mi sebrala mobil pak mě poslala jít roztřídit koš tak jsem šla když jsem to měla hotové tak jsem šla otevřít dveře ale klíče nikde všechny dveře zavřené okna taky tak jsem tam stala a
Volala asi 5 ,. Pak otevřela a řekla mi něco ve smyslu „si chtěla jít pryč ne!? “ tak jsem šla pryč. Šla jsem 3 kilometry k mé kamarádce, řekly jsme to její mame a moje máma volala pak ji. Kamarádky mama mě pak dovezla k nějaký maminy kamarádce a ta mě tam servala, že se tam máma zhroutila atd. A nakecala ji to že přeje jsem řekla že jdu roztřídit koš ale jsem zdrhla. No a druhý den byl příšerný řekla mým že má nádor a později jsme zjistili že to není pravda.
Bylo toho mnoho a tohle je jen malá část z toho .
Sice je to teď lepší už se nehadame ale minulost NIC nespraví.
Nikdy si se mnou nepopovidala nikdy v životě bych si s ní napovídala o kluk ach nebo tak prostě jako matka selhala.

Ještě něco. Asi jsem divná ale někdy si představuju, že jdu že školy pohádalam se s kamarádkama jdu domů ráno se vzbudím, pohádal se smou mámou jdu do školy a srazí mě auto. Budu měsíc v kómatu. Zhruba po 3 měsících přijdu do školy budou měnit všichni rádi. Budu oblíbená atd..

Omlouvám se že je to moc dlouhý, ale musela jsemrozpovídal. rozpovidat

holka, 12 let, 25. listopadu

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, co prožíváš s mámou. Umím si představit, že Tě takové chování Tvé mamky velmi zraňuje. Někdy mají rodiče takové problémy se sebou, že nedokáží být takovými rodiči, jaké by si děti přály a zasloužily.
Neznám Tvoji mámu, nemohu soudit z Tvé jedné zprávy. V každém případě Tě chci podpořit, aby sis pro sebe našla podporu, nejlépe právě psychologa, na nějž se ptáš. Je důležité, abys nebyla na vše, co prožíváš, sama. Psycholog / psycholožka Ti může být podporou, může zvážit, jak závažné je chování Tvé mámy vůči Tobě, spolu s Tebou hledat další členy rodiny, kteří by mohli být na Tvé straně, zastat se Tě. Stejně tak společně můžete pracovat na Tvém sebevědomí, zlepšování komunikace a dalších záležitostech, které Tě trápí. Neváhej tedy a vyhledej si pro sebe pomoc, kterou si zasloužíš. Pokud máte psychologa / psycholožku ve škole, je možné obrátit se na něj / ni. Pokud ne, pomoci Ti s objednáním může kdokoli z rodiny, či ze školy, komu věříš.
Kdybys potřebovala o tom, co prožíváš, mluvit s někým dřív, než se Ti podaří k psychologovi dostat, můžeš se obrátit na nás na Modré lince (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) nebo nonstop a zdarma na Linku bezpečí (tel. 116 111).

Přejeme Ti, aby se co nejdříve dostalo podpory a pomoci.
Modrá linka

Sourozenci

Ahoj Aliku a spol moje 15 sestra si že mně dělá furt srandu a furt mi něco dělá chápu že je v pubertě ale její kamarádky znám a nepřijde mi že by byli takové krá** jako je ona na rodiče je furt zlá i když na ni jsi většinou hodní ona je pošle někam když se ze mně dělá srandu a už chvíli trpím tak naštvu a urazim se tak ona aji rodiče se smějí říkají ať jsi to neberu tak vážně.I když jsem na ni hodný třeba jí něco pucim, něco pro ni neco udělám a tváří se strašně hodně a směje se tak na to udělám a ani neúplne 10 minut a je to to předtím třeba na její narozeniny šel jsem do obchodu který je z kopce tak pro melou který vážil asi 12 kilo jsem nesl do toho kopce a pak ještě jednou protože jsme neměli svíčky a co na to ona nic už to ani nevydržím když mě rodiče o čem poučují tak se k nim přidá a rodiče na to nic a když jí já něco udělám nebo se k nim přidám nic.Furt se mi za něco posmívá protože jsem v pubertě tak se hodně potim a pak smrdim nebo proto protože mám dlouhý vlasů a ona má co říkat má 109 kilo a vypadá 100 hůř než já.Nebo když to nevydržím tak se jí taky snažím co nejvíc štvát tak ze sebe dělá střešního chudáčka a jak jsem její otravným mladší bratr a nadává mi.Kvuli ní často myslím na smrt že v živote nic nedokážu.Prosim pomoc mi s ní .(PS:promiň že to je tak dlouho a s chybama a jestli na to odpovíš tak děkuji už jsem se s tím potřeboval někomu svěřit mějte se hezky.

kluk, 12 let, 24. listopadu

Ahoj,

mrzí mě, že máš trápení se sestrou, věřím, že to pro Tebe není jednoduché, když Ti často dělá naschvály. Z Tvé zprávy vnímám, že jsi na ni teď asi hodně naštvaný, možná ses z toho potřeboval i trochu vypsat - to je určitě v pořádku. Přemýšlím, jaké další pocity kolem toho máš, možná i bezmoc, smutek. Píšeš, že kvůli sestře často myslíš na smrt, myslíš na to, že v životě nic nedokážeš. To mi připadá vážné – chci proto moc ocenit, že jsi napsal, že si snažíš říct o pomoc.
Jak jsi sám naznačil, sestra je teď ve složitém věku, kdy se toho pro ni hodně mění. Je dost možné, že tohle její chování časem samo vymizí, jak bude dál dospívat. Chápu ale, že je teď náročné s ní žít, máš právo cítit se doma dobře. Napadá mě, že je v pořádku dát v klidu, ale jasně a třeba i opakovaně najevo, co Ti vadí a co bys potřeboval jinak, promluvit si o tom jak s ní, tak s rodiči. Probrat to můžeš i s kamarády, spolužáky, kteří Tě také můžou podpořit. Je docela možné, že s tím taky mají zkušenosti, v pubertě mezi sebou sourozenci často mívají konflikty. V situaci, kdy si nevíš rady a jsi zoufalý, to tak někdy lidé také mají, že je napadají myšlenky na smrt nebo ztrácí naději do budoucna, že něco dokážou. Vždy je to ale něco, na co by neměli být sami. Chci Tě proto podpořit, aby ses s těmito pocity svěřil i někomu dalšímu, komu věříš. To, co Tě doma trápí, by měli řešit především rodiče, můžeš si s nimi o tom zkusit znovu promluvit, třeba jim i dát přečíst tuto zprávu, kterou jsi napsal Alíkovi. Kdyby myšlenky na smrt, o kterých píšeš, nepřestávaly, můžeš se zkusit obrátit i na školního psychologa, pokud ho ve škole máte, anebo na nějakého dalšího dospělého. Kromě rodičů mě napadá někdo další z rodiny (například babička, děda, teta) anebo třeba oblíbený učitel. Mohou Ti pomoci kontaktovat psychologa, se kterým byste společně hledali způsob, jak by ses mohl cítit lépe. Můžeme také vše podrobněji probrat na naší telefonické lince, Skypu anebo WhatsAppu, kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Klidnější dny přeje

Modrá linka

Holky a láska

Hodně jsem přemýšlela o své orientaci a vím že to k dospívání patří. Pak jsem se však zastavila na jednou myšlenku a ta mě hodně trápí. Uvědomila jsem si, že mě sexuálně přitahují gayové, ale já jsem holka. Já osobně jsem nejspíš bisexuál nebo zatím to tak vypadá, ale moc nevím, co se svým problémem dělat. Samozřejmě, když potkám na ulici nějakého hezkého kluka, tak si řeknu že je pěkný a tak, ale stejně. Tím se dostáváme k dalšímu ,,problému“. Nevím jestli to mám nazvat problém, ale také mě strašně přitahují kluci s kulatými brýlemi. Když tedy nějakého uvidím na ulici, prohlídnu si ho co nejvíce do detailů a občas se za ním i otočím. Já to tak ale nechci a chtěla bych na tom něco změnit. Nevím však jak. Nikomu jsem o tom nikdy neřekla, ani své nejlepší kamarádce, rodičům, prostě nikomu. Moc prosím o radu. Předem díky za odpověd.

holka, 13 let, 21. listopadu

Ahoj,

dospívání je jednou z nejtěžších životních fází. Mladý člověk se během dospívání prudce vyvíjí a mění jak fyzicky, tak i psychicky. Navíc v něm doslova bouří hormony. Někdy to v něm může způsobit menší zmatek, pocity nejistoty a toho, že neví, kam vlastně patří, a koho vlastně svým jednáním vlastně reprezentuje. Přitahují Tě gayové a kluci s kulatými brýlemi, ale proč ne? Na tom nevidím nic divného ani zvláštního. Navíc jsi opravdu zatím ve vývoji a není jisté, co vše se později kolem Tebe vyklube. To se teprve uvidí.
Píšeš, žes o tom nikdy nikomu neřekla, ani nej kamarádce, ani rodičům, prostě nikomu. Tak nás moc těší, že v nás máš takovou důvěru. Prosíš o radu, ráda bys změnila své chování ohledně kluků. Výhodou je, že zatímco druhého člověka změnit nemůžeš, na sobě pracovat můžeš a jsi schopná ovlivnit jak tok svého myšlení a myšlenky, tak samozřejmě i své jednání.

Můžeš začít třeba tím, že si doma před zrcadlem budeš jednotlivé situace trénovat. Můžeš také zpracovat nějaké příběhy s nejlepší kamarádkou, aniž bys jí líčila podrobnosti, můžete si spolu přehrát nějaké modelovky, kdy ona může hrát někoho, kdo se Ti líbí a Ty zkusíš na její chování reagovat. Stejně tak se můžeš, obecnou formou, bez toho, že bys prozatím mířila do svých duševních hlubin, popovídat s rodiči, kterým také kdysi bylo 13 let a měli docela podobné starosti jako Ty, což si děti málokdy uvědomují. Málokdo Tě zná lépe než rodiče, takže by také mohli poradit. Jen na Tobě záleží, jaké jiné postupy ještě vymyslíš, jak daleko budeš ochotná se otevřít. Máte-li na škole školního psychologa, můžeš navštívit i toho, a možnosti s ním, popř. s výchovnou poradkyní, probrat.

Přejeme Ti příjemný podzim.
Modrá linka

Škola - učení

Ahoj poslední dobou se mi zhoršili známky dřiv jsem dostaval 1-2 teď klidně i 3-4. Dost mě to štve dřiv jsem se ani moc neučil a měl jsem známky dobrý jsem z toho dost špatný zkusil jsem se víc učit ruzny metody učení ale moc to nepomohlo. Neviš co mam dělat? (Chodim do 7.třidy)

kluk, 13 let, 19. listopadu

Ahoj,
chtěla bych Tě nejprve ocenit za to, že Tě zajímá, jak zvládnout školní povinnosti, když se Ti zhoršily známky, a dokonce jsi se snažil zkoušet různé metody učení.
Napadlo mne k tomu, že sedmá třída je učiteli i žáky vnímána jako opravdu náročné období. Je tedy srozumitelné, že najednou nemusí fungovat to, co stačilo v minulosti. Možná bude potřeba se učit častěji, pravidelně, nebo i za pomoci někoho dalšího. Tím myslím například rodiče, kteří by Tě mohli vyzkoušet, nebo někdo, kdo by Tě třeba pravidelně doučoval. Není ostuda si v tomto nechat pomoci. Pokud by nic z toho nezafungovalo, můžeš se obrátit na školního psychologa, pokud jej ve škole máte, nebo Tě mohou rodiče objednat do pedagogicko-psychologické poradny, kde se přímo specializují na to, aby Ti pomohli najít způsob, jak by Ti mohlo učení jít snáz. V každém případě se můžeš také domluvit s učiteli, co Ti doporučují změnit, nabídnout se, že vypracuješ třeba nějaký referát nebo něco podobného, aby se Ti průměr zlepšil.

Držíme Ti pěsti, abys našel způsob, jak školu dobře zvládnout.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol,
mám problém který mě tíží a nevím co s tím.
S rodinou bydlím v babičině domě a babička nás chce vystěhovat. Každý měsíc minimálně třikrát nám vyhrožuje (ale dnes to bylo asi zatím nejhorší). Když jdu do školy, když jedeme k dědovi,prostě pořád. Rodiče jsou pak nepříjemní a hrozně hákliví.
Já tyhle věci a atmosféry nemám moc dvakrát v lásce a dokážu se pak klidně i rozbrečet. Rodiče a brácha mi sice říkají ať se o to nestarám, ale ono to jaksi nejde. Co mám dělat?
Děkuji předem za odpověď.

holka, 12 let, 18. listopadu

Ahoj,
dovedu si představit, že je pro Tebe opravdu nepříjemné pravidelně od babičky slyšet, že vás jako rodinu vystěhuje. Chápu, že to nejde jednoduše ignorovat nebo to vytěsnit, protože napjatá atmosféra jen tak nemizí. Nevím, proč to Tvoje babička tak má a jaké jsou důvody, že to stále opakuje. Ale přemýšlím, jestli ses na to někdy rodičů zeptala a zda Ti to vysvětlili. Někdy jsou vztahy v rodině komplikované a je těžké jim z pozice dítěte porozumět, ale možná by Ti to rodiče mohli nějak blíže vysvětlit. Můžeš se jich také zeptat, jestli to oni nějak řeší, jestli mají nějaký plán do budoucna, pokud by to stěhování nastalo apod. Více informací by Tě mohlo alespoň trošku uklidnit.
Také mne napadlo, jestli by šlo si s babičkou o tom, jak to prožíváš a jak moc Tě to trápí, promluvit. Myslím třeba někdy, až bude babička v klidu a bude mít dobrou náladu. Hodně to záleží na tom, zda se na to cítíš a jestli si dovedeš představit, že by to bylo možné, protože babičku znáš a víš, jak reaguje. Pokud vyhodnotíš, že to dobrý nápad není, dělat to nemusíš.
Přemýšlím také o tom, co bys mohla udělat, abys nemusela u scén, které jsou Ti nepříjemné, být. Není nic špatného na tom, že když se ocitneš v situaci, kdy babička začne znovu vyhrožovat, někam odejít. Pustit si třeba hudbu do sluchátek a nechat řešení na dospělých lidech, kteří by se měli postarat o to, aby tuto situaci vyřešili mezi sebou.

Přejeme Ti, aby se situace u vás v rodině uklidnila.
Modrá linka.

Sourozenci

Ahoj trápí mě jak to u nás doma je a jak to u nás doma funguje. Máme společný dětský pokoj já a tři bratrové ve věku 5,7,10 let mě je 13 let. Máme palandu nahoře spím já podemnou bratr 7.let vedle palandy máme stůl na učení, vedle stolu je postel kde spí 5.letý bratr nad jeho postelí máme poličky, naproti té posteli je namáčknutá další postel tam spí bratr kterému je 10.let. Za postelí 10.leteho bratra je stůl kde má počítat a máme tam šuplíky a knížky. Na proti stolu je skříň kde máme oblečení vedle skříně dveře vedle dveří malá skříňka kde máme stolní hry a nějaké hračky a hračky máme ještě v boxu a v šuplíkach pod postelí. Vadí mi úplná strata soukromí. Nevíte jak si ho utvořit bez pomoci rodičů? Předem děkuji za odpověď

holka, 13 let, 17. listopadu

Ahoj,

chápu, že Ti jako dospívající slečně vadí bydlet v jednom pokoji se třemi mladšími bratry a potřebovala bys nějaký prostor sama pro sebe. Ptáš se nás, jak by sis mohla vytvořit soukromí bez pomoci rodičů. Napíšu Ti několik nápadů, které by se možná mohly hodit. Asi nejjednodušší způsob může být zatahovací závěs. Píšeš, že spíš na horní palandě - možná by šel pověsit na strop pomocí nějaké improvizované garnýže (podobně, jako visí závěsy nad okny). K tomu bys ale asi nějakou asistenci rodičů nebo někoho dalšího dospělého z rodiny potřebovala. Nevím, jak to u Vás doma chodí, říkám si ale, že by Ti rodiče třeba mohli pomoct vymyslet nějaké chytré technické řešení, když jim zkusíš vysvětlit, proč je to pro Tebe důležité.
Snadněji by se dal závěs asi připevnit okolo spodní postele, pomocí provázků - nevím ale, jak moc je pro Tebe přijatelné, si s mladším bratrem vyměnit postel a jestli ti právě horní palanda neposkytuje o něco více soukromí...Mohla by sis to potom uvnitř "Tvého světa za závěsem" nějak hezky vyzdobit, aby ses tam cítila dobře. Pouštět si tam do sluchátek hudbu (a tím se trochu odstřihnout od okolního dění), číst knížky, třeba si i psát tajný deník. Další možností je, zkusit se znovu důkladně rozhlédnout po pokoji a popřemýšlet, jaká palanda by s pomocí nějaké technické vychytávky mohla nabízet nejvíce soukromí - před kterou by se dal např. chytře umístit paraván (můžeš se podívat na internetu, jaké existují druhy a velikosti).

Spoustu kreativních nápadů přeje
Modrá linka

Holky a láska

Ahojky,už dlouho mě trápí jedna věc..někdy na začátku školního roku jsem se dozvěděla,že moje kamarádka je lezba a od té doby jsem si vlastně vysvětlila to proč se na mě tak divně dívala všechno mi hrozně vychvalovala(oblečení,náušnice atd..)Hrozně mě „manipulovala“ jako kdyby mi chtěla říct abych taky byla lezba no a já vzhledem k tomu,že jsem na tohle hrozně citlivá natož teď v období dospívání tak jsem si to jak kdyby začala myslet no a teď nevím jak se té myšlenky zbavit.Hodne jsem nad tím začala přemýšlet..Mě se holky nelíbí,jako jo třeba si sem tam řeknu hele támhle ta holka má pěkný vlasy,zadek,oblečení,ale to je asi tak vše.Někdy mám prostě pocit,že se mi líbí kluci pak zase chvíli holky občas ani jedno jsem proste hrozně zmatená a nevím co mám dělat!! Nechci být lezba ani bisexual chci být normální holka,která si třeba tak v 15 najde prvního přítele později manžela se kterým bude mýt svatbu a možná i děti ale nechci být s ženskou?? Myslíte,že ty myšlenky o tom jestli nejsem lezba patří k dospívání(pubertě,hormony) a nebo to muže být první příznak,homosexuální orientace???
Předem děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 17. listopadu

Ahoj,

chápu, že Ti teď kolem homosexuality běží hlavou spousta myšlenek. Jak píšeš Ty sama, váhání o vlastní sexuální orientaci k dospívání často patří. Z praxe vím, že spousta mladých lidí Tvého věku zažívá něco podobného, u Tebe tyhle myšlenky můžou být o něco intenzivnější právě proto, že máš v blízkém okolí kamarádku, které se líbí holky. To, že Tě občas nějaká holka zaujme, říkáš si, že jí to sluší, sice může být příznak homosexuální orientace, ale taky vůbec nemusí. Myslím si, že my dívky a ženy se často za jinými ženami "otáčíme" i jednoduše proto, že se nějak blíží naší představě o ideálu krásy, kterému bychom se třeba chtěly podobat - pokukujeme po lesklých vlasech, pěkné postavě, krásných šatech, aniž by to automaticky znamenalo, že jsme lesby.
S přibývajícím věkem, jak budeš tělesně i psychicky dospívat, si budeš postupně více objevovat a uvědomovat, kdo Tě přitahuje - sexuálně i duševně. Doporučuji na sebe netlačit, nechat tomu přirozený průběh. Nikdo, včetně Tvé kamarádky, nemá právo na Tebe v tomto ohledu naléhat, něco si vynucovat nebo Tebou manipulovat. Pokud Ti její chování k Tobě bude nepříjemné, zkus si s ní o tom, co Ti vadí, otevřeně promluvit. Kdyby Tě tohle téma trápilo i v budoucnu a chtěla bys vše probrat více do hloubky, můžeš se obrátit na naši telefonickou linku, Skype nebo WhatsApp. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Pěkné podzimní dny přeje
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku,
Začnu od začátku,
V září (2018) k nám přistoupila nová holka...
A v říjnu jsem začala chodit se spolužákem, ale nějak moc Koukal po té nové holce, a po roce vztahu mi řekl, že ji od začátku má rád, no ale ona ho nechce, a já ho mám tak ráda že s nim chodím dál a připadá mi že ji nemá rád ale jenom se mu líbí vzhledově a že dal stojí o mě...

Udělala jsem dobře?! Mám s nim dál chodit?!
??????

holka, 14 let, 16. listopadu

Ahoj,

chápu, že Tě trápí, že se Tvému klukovi líbí jiná holka, a že přemýšlíš, jestli jsi udělala dobře, když jsi s ním zůstala. Na Tvoji otázku, bohužel, já odpovědět nedokážu, neexistuje žádná univerzální rada, každý to v tomhle máme trošku jinak. Můžu Ti ale napsat několik otázek, nad kterými se můžeš sama zamyslet, odpovědět si na ně, třeba si i vytvořit nějaký seznam pro a proti. To by Ti mohlo napovědět, jaké řešení je pro Tebe to nejlepší. K tomu, co píšeš, mě napadá: Jaké to pro Tebe je, chodit s klukem, kterému se líbí jiná dívka? Jak se kolem toho cítíš? Pokud by se mu nová spolužačka líbila jenom vzhledově, už Tě to nebude trápit? Co by se muselo stát, abys byla ve vtahu s ním zase šťastná?

Klidné dny přeje
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku, co mám dělat když se mi líbí kluk. Je u nás ve třídě nový, ale on je takovej te „bad boy“ a bojím se ho oslovit. Protože Že mě bude ignorovat. Předem Děkuji.

holka, 13 let, 16. listopadu

Ahoj,

píšeš, že je onen kluk u vás ve třídě nový, je proto přirozené, že toho o něm zatím moc nevíš, umím si představit, že se člověk v takové situaci bojí, jak bude ten druhý na oslovení reagovat. Říkám si, že tomu ještě můžeš dát nějaký čas, ve třídě asi bude dost příležitostí pro to, abys ho trochu víc poznala. Můžeš pozorovat, jak se chová, jak s tebou mluví, jestli ti pořád bude připadat jako "bad boy", jestli ti bude pořád sympatický...To všechno Ti potom může napovědět, jestli ho zkusíš oslovit.

Krásné dny přeje
Modrá linka

Kluci a láska

Čau ve třidě se začalo rozhlíhat že chodim s holkou ze stejné třidy no a ona byla naštvaná tak sem se zbalil sehnal růže a jel za ní bylo to fajn ale když jsem dojel dom poslala mi zprávu že neni připravená s někym chodit tak sme se rozešly už je to něco málo přes týden co se to stalo a mě furt vrtá hlavou co sem udělal blbě když se vidíme jen na sebe koukáme a to je vše. Chtěl bych s ní znovu chodit ale nevim jak začít když se tohle stalo.

kluk, 13 let, 13. listopadu

Ahoj,

umím si představit, že situace, o které píšeš, je dost nepříjemná a že Tě mrzí, co Ti ta holka poslala ve zprávě. Líbí se mi, že jsi byl aktivní, sehnal jsi růže, jel jsi za ní - o to víc Tě asi mrzelo, jak to dopadlo. Je ale moc dobře, že jsi udělal první krok a dal najevo, co cítíš - to každý nedokáže.

Nemyslím si, že jsi něco udělal špatně, naopak si myslím, že jsi udělal, co jsi mohl. V navazování vztahů se poměrně často stává, že jeden by chození chtěl, a druhý ne. Vůbec to nemusí znamenat, že ten, kdo má o zájem vztah, dělá něco špatně. Na Tvém místě bych se ocenila za to, že jsi "namlouvání" hezky zvládl - a ostatní nechal na té dívce. Myslím, že prospěje, když jí dáš čas a nebudeš na ni tlačit. Můžeš se na ni usmát, hezky se podívat, dát najevo, že jsi tu pro ni, ale že to necháváš na ní. Možná časem "bude připravená", možná ne, uvidíš.
Můžeš si hezky prožít i toto zamilování, třeba si o něm psát deník, psát té dívce dopisy, kde se vypíšeš ze svých pocitů a citů, ale které jí neodešleš... Možností je mnoho.

Přejeme klidný podzim,

Modrá linka