Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7936

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj všichni,
Potřebuju se s něčím svěřit. Před Vánocemi jsem byla úplně na dně. Rodiče se stále hádali (a hádají se i teď) , neustále mě tahali celý podzim k jedné psycholožce, se kterou jsem si opravdu nerozuměla (a rodičům jsem to řekla několikrát), a nakonec jim začala přede mnou navrhovat rozvod každý dvě minuty (byli jsme na rodiný terapii). Všechno jsem to ze sebe dostávala ven přes mou nejlepší kamarádku, která mě nakonec přesvědčila, abychom společně zašly za speciálním školním pedagogem (který je zároveň psycholog a učí nás osv). Já jsem si to všechno sepsala den předtím na papír, kvůli zkušenostem z června, pro případ, že bych o tom nedokázala zase mluvit. Na tom papíru to bylo rozdělený do několika kategorií: doma, škola, křečík, a Voldemort (to je přezdívka pro tu učitelku o které jsem už psala dříve) . Já jsem s ním nedokázala mluvit, takže za mě mluvila Lucka, a u toho si ten člověk (T.) četl ten papír. Na tom papíru byla moje osnova, abych nezapomněla na něco důležitého. Když si to dočetl, tak mě odvedl do kanceláře k zástupkyni, a Lucku poslal zpět do třídy (už byla hodina). Já jsem si nebyla jistá, jestli to sama zvládnu, ale šla jsem. Tam jsem zůstala sama s T.a s zástupkyní (B.). Ti to tam se mnou všechno řešili, a dost to zasáhlo i do hodiny. Nakonec se mnou začli mluvit i o tom nejzávažnějším co bylo v té mojí osnově: myšlenky na sebevraždu. Slíbili mi, že rodičům to řeknou až později, ale rozhodně ne ten den. Já jsem ji věřila. Když jsem jela domů, tak mi asi 3x volal T., a jednou ředitelka, a asi 2x moje bývalá třídní, která mi pomáhala i s událostmi ohledně června (momentálně je jediným dospělým krom skautské vedoucí kterému důvěřuju. Už ani rodičům ne). Všichni se mě ptali, kde jsem, a já až později zjistila, že číslo na mě si zjistili od spolužáků. Rodiče už byli doma, a hned mi oznámili: volali ze školy, že jsi tam zanechala sebevražedný dopis (ja jsem jim tam tu osnovu nechala, v dobré víře, že jim pomůže se v tom zorientovat) . Místo skautu na mě moji vlastní rodiče zavolali záchranku, a od 17:30 jsem strávila v motole ma psychiatrii až do půl jedenácté. Tam mě donutili spolupracovat, jinak by mě hospitalizovali. Takže já jsem byla nucená mluvit o všem, i když jsem nebyla připravená. Máma tomu psychiatrovi (ano byl to chlap) řekla i o tom, co cítím ke K.,což jsem od ní brala jako podpásovku, když mi předtím slíbila, že o tom s nikým mluvit nebude. Já jsem se po tomhle úplně uzavřela, a už jsem s nikým o ničem takovém nemluvila až do teď. Tyhle myšlenky mám pořád (zvlášť když jsem už téměř měsíc zavřená doma, a už jsem tak dlouho neviděla K., což je věc, na které jsem se stala téměř závislá). Každých 14 dní musím chodit k nějaký psychatričce, která mi říká, abych se chovala jako by byla moje kamarádka, a když se tak začnu chovat, tak my vynadá, že přece není moje kamarádka, a jak se to chovám. Když jsem u ní byla poprvé, tak mi (z mého pohledu) vyhrožovala, že pokud nebudu spolupracovat, tak mě hospitalizují. A na to, že k ní chodím od ledna, tak mám pocit, že mi rozhodně nepomáhá.
Nejhorší na tom, že jsem zavřená doma, je to, že nevídam K. na tom už jsem se stala téměř závislá. Pořád se mi objevuje ve snech, a nemůžu na ní přestat myslet. A to mám den docela nabitý (škola, sport, škola, sport, rodina, domácí povinnosti, vaření, skauting na dálku). Co mám s tímhle vším dělat?
Omlouvám se za takovou slohovku, ale už jsem to ze sebe potřebovala dostat ven.
Mějte se hezky.

holka, 14 let, 29. března

Ahoj,

děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Věřím, že to pro Tebe nebylo lehké. Jak píšeš, možná, že to všechno potřebovalo ven, že ses z toho potřebovala trochu vypsat. Pozorně jsem četla Tvoji zprávu a přemýšlela jsem u toho, jak náročné to všechno pro Tebe musí být, navíc teď během karantény.

Píšeš o rodičích, kteří se hádají, o osnově, kterou sis sepsala pro lepší orientaci v tom, co Tě tíží. Ve škole nedodrželi slib, který Ti dali, a o všem informovali rodiče, kteří potom zavolali záchranku. Píšeš také o psychiatričce, ke které nerada chodíš a o tom, jak moc Ti teď chybí K.
Věřím, že muselo být zraňující, když jsi o všem musela mluvit s rodiči a s psychiatrem, aniž bys na to byla připravená. Umím si představit, že si připadáš zrazená od lidí kolem Tebe, za kterými jsi šla s důvěrou. Je docela možné, že se ve škole hodně vylekali a chtěli něco rychle podniknout pro Tvoji záchranu, v panice ale vybrali tuto možnost, a rozumím, že to vnímáš jako nefér jednání. Tvoje rodiče neznám, říkám si ale, že to tak mohlo být i u nich. Zároveň chápu, že Tě jejich jednání zranilo a že to narušilo Tvoji důvěru k nim.

Přála bych Ti, abys teď pro sebe měla co nejvíce podpory, je důležité, aby ses na to všechno necítila být sama. Říkám si, že to, co prožíváš, můžeš sdílet s Vaší bývalou třídní anebo skautskou vedoucí, o kterých píšeš, jako o lidech, ke kterým máš důvěru. Píšeš, že sezení u současné psychiatričky Ti nevyhovují, že je pro Tebe Vaše komunikace matoucí. Máš právo dát najevo, že s Vašimi sezeními nejsi spokojená. Můžeš jí upřímně říct, co Ti vadí a co bys naopak potřebovala proto, aby ses cítila alespoň o něco lépe. Napadá mě, že bys jí mohla dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala, aby tak měla lepší představu o tom, co teď prožíváš. Mohla bys ji dát přečíst také svým rodičům. Nevím ale jak Ti to zní, jestli by něco takového pro Tebe bylo přijatelné. Je možné také zkusit kontaktovat jiného odborníka – psychologa/psychoterapeuta. Zasloužíš si mít pro sebe bezpečný prostor, kde bys mohla pravidelně mluvit o svých myšlenkách a pocitech a postupně hledat způsob, jak s nimi pracovat, aby Ti bylo lépe. Pokud se během léčby děje něco, s čím nesouhlasíš, včetně například nedobrovolné hospitalizace, je možné se obrátit i na sociální pracovníky z Orgánu pro sociálně-právní ochranu dětí, kteří mají povinnost podobné situace řešit. Posílám odkaz, kde si můžeš dohledat kontakt podle místa bydliště: www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/.

Hodně síly přeje

Modrá linka

Volný čas

Ahoj všichni.
Omlouvám se za minulé tři dotazy, nudila jsem se, tak moc, že mě prostě napadlo sem napsat. Takže se moc omlouvám. No a jinak tím, že je ta karanténa a nudím se, tak mě napadlo, že bych mohla dělat něco smysluplného. Ale nevím prostě co. Taky mi moc chybí moje kamarádky a kamarádi, vím, že si s nimi mužů psát a volat, ale to prostě není ono. Nudím se. Můj den vypadá asi tak to: Vstanu kolem 10 hodiny, nasnídám se, umyju si zuby a další podobné věcičky, potom si jdu dělat úkoly. Úkoly dodělám kolem druhé hodiny. No a potom buď brouzdám po internetu sociálních sítích, YouTube a tak a nebo sedím a nudím. Dneska jsem teda ještě uklízela a sem tam peču, ale to je všechno. Chtěla bych něco víc dělat, ale zkrátka a dobře nevím co. Ale jinak jsem opravdu moooc šťastná, že nemusíme chodit do školy! Kdybych se mohla vídat se svýma kamarádkama a kamarády, tak by bylo všechno skvělé, ale tak to prostě není. Mám prostě strach, že se unudím k smrti. Poraďte mi prosím, co mám dělat a něco užitečného. Další věcí je moje sestra. Rozumíme si fakt skvěle, je sice o 3 roky mladší, ale nikdo jiný mi nerozumí, tak dobře jako ona, ani moje nejlepší kamarádka. Ale mám o ní starost. Protože se zamilovala do jednoho kluka, který ji sice zná, ale prostě bych je asi těžko nazvala fakt dobrými kamarády. Kamarádi sice jsou, ale ne dobří. Řekněme, že se sem tam baví, ale fakt zřídka. A já nechci, aby pak byla smutná až ji ten kluk prostě třeba řekne něco nehezkého. I když vím, že by to daný kluk nejspíš neudělal, ale prostě mám o ní starost. Moje sestra tomu klukovi neřekla, co k němu cítí a ani to nejspíš nemá v plánu. Mohla bych něco udělat? Ať už třeba říct třeba tomu klukovi, co k němu moje sestra cítí nebo něco podobného. A taky mi chybí kluk do, kterého jsem zamilovaná já. Neviděla jsem ho už víc než dva měsíce. Ach jo. A kdo ví, jak dlouho se s ním ještě neuvidím!
Toť asi vše budu moc ráda za odpovědi na moje otázky a ještě jednou se omlouvám za moje poslední dva dotazy.

holka 13 let, 27. března

Ahoj,

současná doba je náročná, věřím, že i pro Tebe, když najednou musíš být jen doma a nemůžeš se vídat s kamarády a dělat věci, na které jsi byla zvyklá. Dovedu si představit, že jsi byla bezradná a nudila ses, a proto jsi napsala Alíkovi.
Je moc hezké, že chceš dělat něco užitečného a smysluplného. Je to určitě možnost, jak se zabavit a ještě z toho mít dobrý pocit. Protože se ve svém věku ještě nemůžeš zapojit do všech dobrovolnických aktivit, napíšu Ti alespoň pár svých postřehů, co mě k tomu napadá. Myslím si, že smysluplný je už fakt, že jste s rodinou doma, že nechodíte ven a neohrožujete tak sebe ani ostatní. Protože nejzranitelnější jsou nyní hlavně starší a nemocní lidé, napadá mě, že bys mohla pravidelně volat svým prarodičům anebo prababičce a pradědečkovi, pokud je máš, věnovat jim svůj čas, třeba jim něco vyprávět, nebo se ptát jaké to bylo, když oni byli mladí. Možná bys mohla třeba napsat nějaký hezký vzkaz nebo namalovat obrázek a poslat to přes email do některého domova seniorů. Můžeš taky třeba s mamčinou pomocí zkusit vyrábět roušky. Psala jsi, že doma uklízíš a pečeš, to bych chtěla moc ocenit, že se snažíš doma pomáhat.
Co se týče boje proti nudě - záleží, co Tě baví. Pokud sport, na YouTube je spousta tipů na domácí tréninky (posilování, tanec, jóga), pokud Tě baví cizí jazyky, můžeš se začít učit jazyk země, do které by ses jednou chtěla podívat, můžeš číst knížky, hrát deskové hry, něco vyrábět. Zábava může být také sejít se s kamarády třeba na Skypu, kde se můžete vidět - a to i víc lidí dohromady.

Co se týče Tvé sestry, která se zamilovala - chápu, že o ni máš starost. Chtěla bych Tě ale spíše podpořit, abys to nechala na jejím rozhodnutí, kdy a jestli se ona sama rozhodne tomu klukovi říct, co k němu cítí. Co můžeš udělat Ty, je být sestře i nadále podporou, když se Ti bude chtít svěřit a promluvit si o tom. Úplně chápu, že Ti chybí kluk, do kterého jsi zamilovaná Ty. Bohužel,zatím není jasné jak dlouho přísná opatření potrvají. Přemýšlím, jestli bys mu třeba nemohla napsat. Přeji Ti, abyste se spolu zase brzy viděli.

Zdraví

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a všem ostatním. Mám takovej problém.. Před půl rokem jsem si bohužel psala s úchylem, a od ty doby se mi skoro pořád zda o úchylech,uz mi to fakt vadí.. Nevím co mám dělat.. Dekuju za odpověď.

Ehm... 11 let, 25. března

Ahoj,

věřím, že není vůbec příjemné, když se Ti pořád zdá o úchylech. Často, když se nám stane něco nepříjemného, potom se nám o tom zdává, a to i dlouhou dobu.
Bohužel, nemám zaručenou radu, jak se snů zbavit. Myslím si, že je důležité pracovat hlavně s pocity, které v Tobě psaní s úchylem zanechalo. Možná je to strach, odpor, úzkost. Chtěla bych Tě podpořit v tom, aby ses s tím svěřila někomu dospělému ve Tvém okolí, komu věříš - ať už rodičům anebo někomu dalšímu z rodiny, oblíbenému učiteli anebo školnímu psychologovi, jestli ho ve škole máte. Společně můžete hledat způsob, jak to udělat, aby se Ti o úchylech už nezdálo.
Pokud dívkám Tvého věku píšou muži něco na sexuální téma, rozhodně to není v pořádku a ze zákona za to onomu muži hrozí trest. Máš právo se chránit a mít pro sebe podporu.

Co nejvíce klidu přeje

Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
moji rodiče se chtějí rozvést, a já se toho velice bojím, sama pociťují že jejich vztah není zas tak dobrý, ale teď už narážím čím dál více na to, že se to stává skutečností. Dokonce to sami potvrdili, že by k tomu mělo dojít. Chci aby byli spolu i když Vím že spolu šťastní nebudou, ale nevím co mám udělat.
Všude čtu že děti v pubertě to snáší nejhůře, že pak budou závislí na alkoholu a drogách. Což já nechci!
Také by mě zajímalo, co se třeba po rozvodu děje, jak se život změní atd.?
Předem děkuji za odpověď.

holka, 14 let, 23. března

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že máš z rozvodu rodičů obavy, je to přirozené, děti chtějí mít oba své rodiče. Mnohdy, po čase, až se všichni vyrovnají s novým řádem a s novými pravidly, se vztahy po rozvodu zlepší, protože odezní důvody napětí a nedorozumění mezi rodiči.

Na otázku, jak se život po rozvodu změní, Ti nedokážeme přesně odpovědět, nevíme, pro jaké uspořádání by se rodiče rozhodli. Jendou z možností je, že děti zůstanou u jednoho z rodičů a s druhým rodičem se vídají podle dohody. Jinou možností je střídavá péče, kdy děti nějakou dobu žijí s jedním rodičem a nějakou dobu s druhým. Je přirozené, že máš teď obavy, co bude dál, chtěla bych Tě však povzbudit, že rozvod rodičů nemusí vést k závislosti na alkoholu ani drogách. Řadě dětí i dospívajících se toto náročné období podaří překonat a být v životě úspěšní.

Ráda bych Tě podpořila v tom, abys o svých obavách a pocitech se svými rodiči mluvila, aby ses jich ptala na všechno, co potřebuješ vědět. I přesto, že rodiče mají právo se rozvést, Ty máš právo dostávat odpovědi na své otázky, i prožívat cokoli, co ohledně případného rozvodu rodičů cítíš.

Více klidu Ti přeje
Modrá linka

Strach

Dobrý den, opravdu bych potřeboval poradit i s tím že mám problémy s jídlem (není to tak že bych zrovna málo jedla jsem tak trochu i tlustá) nemůžu však jíst hodně věcí A nevím proč
Třeba taková jahoda najednou mám pocit že v puse se mi ty tečky mění na brouky, zubní pasta (není to k úplně jídlu) napadá mě co když v kartáči brouk úplně se tak trochu poblinkam do umyvadla, jogurt Ne to není vidím černou tečku už se nedokážu přinutit ho sníst. kdyby jsme bydleli ve špinavém bytě se šváby a pavouky Tak to ještě chápu. Z toho co nemáme čistého fakt nevím tak v létě máme komáry a mušky to je asi tak všechno. Máme čistý byt. Taky nevím jestli je i to k tomu ale nemůžu si třeba lehnout na trávník protože hned mám pocit jak na mě lezou mravenci a klíšťata, v posteli si dávám už pod peřinu protože mám pocit že mi tam zaleze muška, jdu na záchod a najednou se furt musím koukat do mísy mám pocit že z ní něco vyleze. Po záchodě utíkám rychle přes chodbu do pokoje. Taky se bojím tmy, moc jasného světla ,hmyzu, chodit sama ven, výšky, a všeho dalšího možného. Dokonce se bojím zavírat si oči v koupelně.

holka, 1? let, 23. března


Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, že máš problémy s jídlem. Z toho, co píšeš potom dále, se však domnívám, že se nejedná o problémy s jídlem ale o Tvůj strach z brouků. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřila svým rodičům, abys na své strachy nemusela být sama.
Co se týká jídla, je důležité, aby sis, kdykoli taková představa přijde, uvědomila, že je to jen představa. Můžeš rodiče požádat, aby zkontrolovali, že tam skutečně žádní brouci nejsou. A pokud jde o brouky, někomu pomáhá vyrovnat se se strachem to, že se objektu svého strachu – tedy v Tvém případě brouků – postupně přibližuje. Nejprve můžeš koukat na obrázky – a z počátku si vybírat takové brouky, kteří jsou na pohled hezčí. Potom se na ně můžeš dívat v televizi, později (a s tím Ti mohou pomoci právě rodiče) je třeba můžete posbírat do nějaké sklenice a Ty na ně můžeš koukat skrze sklo. Brouky je třeba včas pustit, aby se ve sklenici neudusili a neumřeli tam. A když to budeš zvládat, můžeš se jich časem zkoušet dotýkat. V případě potřeby se můžete s rodiči obrátit na školní psycholožku, pokud ji ve škole máte, či na jakoukoli psycholožku, psychologa. A vzhledem k tomu, že Tě trápí i jiné strachy, jak píšeš, chci Tě povzbudit v tom, abyste s rodiči pomoc psychologa vyhledali.

Přejeme Ti bezstarostnější dny.
Modrá linka

Povolání

Dobrý den, potřebuju poradit s tím že bych se opravdu chtěla dostat na nějaký psychologické (psycholog )povolání. Proto bych se potřebovala dostat na nějaký psychologický gymnázium protože to musí být v Praze a taky zadarmo. Nevím jak na to musím si za rok vybrat hlavně že nechci rodičům plácat peníze na a vůbec nevím jestli by souhlasili s placenou školou a placená je jediný co jsem našla nevím jak bych se dostala na vysokou školu bez slušného Gymnázia ve stejném odboru.

holka, 14 let, 23. března

Ahoj z Modré linky

je moc fajn, že máš jasnou představu o tom, co bys chtěla v životě dělat. Po pravdě řečeno netuším, o jakém psychologickém gymnáziu mluvíš. Gymnázia jsou převážně všeobecná, případně se profilují jako matematická či jazyková. Na obor psychologie se nejčastěji hlásí právě studenti gymnázií (potom může být výhodnější buď všeobecné nebo jazykové, ale to již není důležité). Případně studenti ze střední zdravotní či pedagogické školy. Více Ti může poradit výchovná poradkyně (výchovný poradce) ve škole.

Přejeme Ti, aby se Ti sen o tom, že budeš psycholožka, splnil.
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku a kamarádi,
Mám pocit, že se líbím jedné mé spolužačce a ona mně taky, ale nevím, jestli všechno myslí jenom ze srandy, nebo jestli je taky na holky a cítí ke mně to stejné, co já k ní. Bojím se, že ji ztratím a to bych vážně nechtěla. Co mám dělat?
Snad mi dokážete poradit!

holka, 14 let, 23. března

Ahoj z Modré linky,

pokud jde o vztahy, cítíme se často nejistí, to je přirozené. Nedokážeme Ti říct, zda si kamarádka dělá srandu nebo to myslí vážně. To můžeš zjistit při kontaktu s ní. Pokud si vzájemně rozumíte, pravděpodobně spolu budete přirozeně chtít trávit více času a budete se tak více a více poznávat. Můžeš jí dávat najevo, že je Ti s ní dobře nejprve v obecné rovině, a více poznáš z jejích reakcí. Druhou možností je to prostě risknout a svěřit se jí s tím, co k ní cítíš. Tím však samozřejmě podstoupíš to riziko, že Tě může odmítnout. I to ke vztahům patří.

Přejeme Ti hezké dny
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku a všichni mám takový problém, ale nevím jestli mi s tím dokážete poradit. Jsem nemocná a musím brát antibiotika- 2 velké prášky denně(ráno a večer) a probiotika-taky 2 prášky denně. A teď k problému. Já neumím polykat prášky, vůbec. Na internetu jsem si hledala různé návody ale nic ,nejde to. Tak jsem se chtěla zeptat jestli by nevadilo že ty velké prášky rozdrtím a ty probiotika vysypu, tak jestli to neztratí ten účinek nebo tak. A v příbalové informaci u antibiotik je, že se to nemá drtit, že se to má brát v celku, ale mně to prostě vůbec nejde. Vždy když to zkouším tak kvůli tomu 1 prášku ráno vypiju skoro litr vody a furt ho nemůžu polknout(potom ho jakoby rozkoušu když už fakt nevím a nejde to) tak mě pak bolí břicho z té vody. Nevím co mám dělat.
Předem děkuji za odpověď. Hezký den

holka, 13 let, 23. března

Ahoj,
to musí být opravdu nepříjemné, když Ti nejdou zapíjet prášky a dovedu si představit, že to někdo tak má a nejde mu to.

Na Tvoje otázky by Ti nejlépe odpověděl lékař/ka anebo lékárník/nice. Mě napadlo, že drtit antibiotika nemusíš, ale pomohlo by třeba přepůlení, i tím už se dost zmenší. Probiotika existují i v prášku nebo rozpustné, netuším, jaké Ty používáš a zda by se jejich vysypáním nějak znehodnotili.

Do budoucna bych Ti chtěla doporučit, abys to vše řekla lékaři, který Ti léky předepisuje, když bude vědět, že máš s polykáním léků velké potíže, bude se snažit najít variantu, která Ti bude vyhovovat – tekutá, rozpustná apod.

Přejeme Ti, aby ses brzy uzdravila.
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj Alíku a spol, mám 3 otázky.

  1. Můžu na silný výtok používat tampony? Vím je to divné ale já teď mám opravdu silný výtok že mi proteče i intimka a běžné vložky mi jsou nepohodlné.
  2. Můžu dostat toxický šok, když budu mít v sobě tampon, ale ne kvůli menstruaci ale výtoku?+ Jak dlouho dyštak tampon můžu mít?
  3. Je možné že jsem menstruaci 2 krát nedostala protože jsem dost zhubla? Četla jsem že aby jste dostali menstruaci musíte vážit minimálně 45 kg.V lednu jsem dostala první menstruaci, ale už dva měsíce nic.
Předem díky za odpověď
holka, 12 let, 22. března

Ahoj,
nejsme specialisté na gynekologickou oblast, ale obecně se tampóny nedoporučují pro výtoky používat. Spíše Ti doporučují zjistit proč tak silný výtok máš. Není úplně běžné, že u výtoku nestačí intimka. Všechno kolem používání tampónů se můžeš dočíst v příbalovém letáku. I to jak vzniká toxický šok a dá se předpokládat, že to může být jak u menstruace, tak i bez ní.

Menstruace bývá zejména v počátku u mladých dívek nepravidelná, ale jak píšeš, někdy mizí v případě že žena nebo dívka velmi zhubne. Opět by bylo dobré to zkonzultovat s lékařem, protože náhlé a velké zhubnutí není pro organizmus dobré. Bylo by fajn si také o všem promluvit s mamkou nebo jinou dospělou ženou ve Tvém okolí, i ony jistě menstruaci řeší, mají s ní zkušenosti a navíc Tě mamka může objednat případně i na gynekologii.

Přejeme hodně zdraví.
Modrá linka

Moje tělo - holky

Milý Aliku,tenhle dotaz ti přijde asi směšný ale co no :/Mám trápení s mojí výškou..Mam 13,5 let a jsem poměrně malá.. četla jsem, že své výšky dosáhnu ve 14 (2roky po menstruaci kterou jsem už měla ve 12,5) Nevím čemu věřit.Moji rodiče nejsou žádný velikáni,ale chtěla bych mít výšky aspoň jako moje mamka tak ze těch 165cm.(mám 152) Je to jeste možné?PS:nejsem typ který chodí spát brzo tudíž přes školní dny spím tak 6-7h, jídlo jsem taky lajdak(tak že se potom precpavam sladkým :(((,ale mám tělesnou aktivitu 4tydne 1,5h...Jestli si nepochopil z mého dotazu tak to mělo být jestli jde nějak vyrůst nebo jaká je ještě spíše šance že vyrostu??Dekuji

holka, 13, 5 let, 22. března

Ahoj,
Tvůj dotaz není vůbec směšný, věřím, že je pro Tebe to, jak vyrosteš, důležité. Nejsem ale specialista na růst dětí, proto Ti nedokáži jednoznačně odpovědět, jestli ještě porosteš. Obecně se uvádí, že dívky rostou zhruba do 15 let. Takže určitě máš ještě nějaký čas, kdy tělo může růst. Také se uvádí, že záleží na dědičnosti, ale je to i hodně individuální a někdy jsou děti vyšší než rodiče a jindy menší.

Je dobře, že uvažuješ o životosprávě a pohybu, je určitě důležité pro dobrý vývoj těla jíst zdravě, spát dostatečně dlouho a sportovat. To, co ještě můžeš udělat, abys dostala odpověď na svoji otázku, je zkusit vše zkonzultovat s Tvým praktickým lékařem. Ten umí porovnat Tvoji výšku s tabulkami růstu a případně Ti doporučit další vyšetření nebo kontrolu u nějakého specialisty.

Také mne napadlo, že i kdybys už moc nevyrostla, není na tom nic špatného, Existuje spoustu zajímavých a úspěšných žen, které také nepatří k nejvyšším. Například Shopaholic Nicol (155 cm), Billie Eilish (161 cm) nebo Ariana Grande (151 cm).

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj poradno chtěla bych se zeptat na co mám dělat když špatně vidím a rodiče neumí pochopit že já k tomu očnímu potřebuji??předem díky za odpověď

Holka, 10 let, 21. března

Ahoj,
rodiče by Tě měli k očnímu lékaři určitě vzít, preventivní prohlídky se doporučují, i když žádné potíže s viděním nemáš. Nějak nerozumím tomu, proč to rodiče nechtějí udělat. Napadlo mne, že jim můžeš ukázat třeba naši odpověď, aby viděli, že Tě to trápí a chceš to nějak řešit. Pokud to z nějakého důvodu pro Tebe není možné, možná by mohla pomoci babička, teta, nebo někdo jiný z rodiny, který by Ti rodiče pomohl přesvědčit. V některých optikách (obchodech s brýlemi) také měří zrak, a tak i tam bys mohla rychle zjistit, jak na tom jsi i bez objednání k lékaři.

Přejeme Ti, aby se to rychle vyřešilo.
Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

zdravim,
vopred sa ospravedlnujem, ze tato sprava bude asi len dalsia z mnoha nepodstatnych hluposti, predsa len ju pisem bez akehokolvek rozmyslu a sama sa poslednou dobou nevyznam vo vlastnych myslienkach, ale v tomto momente mi to prislo ako jedina moznost, co mam.
pozrime teda, co sa mi podari zo seba dostat, napady mi pravdepodobne dojdu po druhej vete, tak aby to uz bolo za nami, v skratke :
Uz nejaku dobu, najmenej dva roky, dajme tomu, sa jednoducho povedane, necitim, akoby som bola mentalne okej, mam z urcitych dovodov podozrenie, (ze prave ja, strnastrocna dievcina, kto by to bol povedal), mam nieco, co by mohlo byt podobne depresii - na intrernete som si vyhladavala par clankov aby som si mala byt cim aspon ako-tak ista (z odbornych zdrojov,kedze nemam iq izbovej teploty), a dosla som k zaveru, ze bud mam depresiu, alebo vaznu poruchu nejakej hormonalnej zlazy, no v oboch pripadoch mam nejaky problem, a kazoddenne rozmyslanie nad samovrazdami, vrazdami, totalna apatia a odpor voci vsetkemu, na co padnu moje ocne bulvy, uplne v pohode podla vsetkeho asi nebude. (toto pre mna samozrejme nebol novy poznatok, priznaky roznych mentalnych poruch pre mna nie su ziadna novinka a vedecke clanky mi nedali nic nove, ale chcela som mat pocit istoty, ze to nie je len obycajny smutok a ja sa s tym proste neviem vyrovnat, idk)

tu sa ale dostavame k mojmu aktualnemu problemu :

tuto skutocnost som oznamila mame a babke,
a tu cela moja snaha konci. aky je dalsi krok? pokec s rodinou o mojich kazdovecernych existencnych krizach by som mala, co teraz? vsetko je pri starom. krizy, apatia, vsetko pokracuje a moje posledne, krajne riesenie nevyslo.
Snazila som sa z toho dostat sama, nemam doslova ziadne problemy, no aj tak nedokazem zniest fakt, ze existujem a bola by som ovela radsej, keby tomu tak nebolo. Od samovrazdy ma doslova deli len to, ze sa bojim nie smrti ale toho, co je po nej - vobec nic, uplna prazdnota - no presne to bol moj zivot doteraz. nic by to nevyriesilo a vsetko by bolo nadalej ako doteraz.
tak co mam robit?
toto znelo lepsie v mojej hlave, neznie to ako nieco co by som napisala a s cistym svedomim zverejnila, ale nic lepsie momentalne nedokazem (prvy odsek ale neznie tak zle)

holka, 14 let, 22. března

Ahoj,

není třeba se omlouvat - věřím, že někdy psaní dokáže přinést trošku úlevy, pomoci zorientovat se ve svých myšlenkách, vypsat se ze svého trápení. Pozorně jsem četla, co jsi napsala, a říkám si, jak náročné pro Tebe musí být, když se už dlouho necítíš dobře, vnímáš, že něco není v pořádku. Věřím, že v takových chvílích se může stávat, že člověk přemýšlí i nad sebevraždou. Přála bych Ti, abys to nemusela udělat a zkusila i jiné možnosti. S podporou a pomocí můžeš krůček po krůčku přicházet na způsob, jak by se Ti žilo alespoň o něco lépe, a jak bys mohla se všemi těmi nepříjemnými pocity a myšlenkami pracovat a zvládat je. Píšeš, že ses z toho snažila dostat sama - někdy je toho ale na člověka až příliš a sám na svoje pocity a myšlenky nestačí. Není to Tvoje chyba, naopak si zasloužíš mít pro sebe co nejvíce podpory. Některým holkám a klukům, kteří prožívali něco podobného, jako popisuješ Ty, pomohla psychoterapie. Mohl by to pro Tebe být bezpečný prostor, ve kterém můžeš pravidelně sdílet všechny svoje myšlenky a pocity, prozkoumat je, zorientovat se v nich a hledat způsob, jak ty nepříjemné zmírnit. Dalším krokem by případně také mohlo být psychiatrické vyšetření, v některých případech dokáže ulevit také medikace - vždy je ale dobré kombinovat ji s psychoterapií.
Chtěla bych ocenit, že ses s tím vším svěřila mámě a babičce, chápu, že teď přemýšlíš, co by vlastně měl být ten další krok. Napadá mě, že bys mohla oslovit mamku a společně byste mohly vyhledat odborníka (psychoterapeuta/klinického psychologa) ve vašem okolí. Můžeš se nám ozvat, na chatu, na telefonu anebo Skypu, kde je prostor vše probrat více dopodrobna. Můžeš se třeba doptat na vše, co by Tě zajímalo ohledně psychoterapie. Všechny kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz. Nonstop má Linka bezpečí (116 111). Posílám také případně odkaz na slovenskou chatovou poradnu: ipcko.sk/chatova-poradna/.

Hodně síly přeje

Modrá linka

Kamarádi

Ahoj, mám takový promblém ve škole s kamarády.

Dřvíe jsem se kamarádila s dalšíma třema kamarádkama. Ty mě ale začli časem pomlouvat. A tak jsem se s nimi přestala bavit a našla si nové kamarádky. Ale protože tamty byli potom co jsem „odešla“ tři, tak „odkoply“ ještě jednu. Ty dvě mě pořád pomlouvají, ale mně už to nevadí. Přenesla jsem se přes to.
Ale problém je s tou druhou co odkoply. Ta i přes to že mě pomlouvala, začla za mnou dolejzat. Ale já s ní nechtěla mít nic společnýho. A tak jsem se pořád bavila s „novýma“ kamarádkama. Ta holka co delejzala (říkejeme jí Karolína). Neměla jsem s ní špatné kamarádské vztahy. Ale už jsem si našla lepší kamarádky.
Karolína mi teda začla nové kamarádky přebírat. A teď si ve třídě připadám sama. Protože tam jsou již takové ty „skupinky“ co se spolu kamarádí.
Co mám dělat? Protože je nuda trávit přestávky sama.

Děkuji za radu.

holka, 12 let, 22. března

Ahoj,

věřím, že ve třídě je to často s kamarádskými vztahy složité. Chápu, že bys ráda přestávky trávila s kamarády a že není příjemné připadat si ve třídě sama. Připadá mi prima, že ses dokázala přenést přes pomlouvání oněch tří spolužaček. Někdy prostě není v našich silách ovlivnit, jak se k nám druzí lidí chovají - a není to naše chyba.
Nevím, přesně, jak to s "novými" kamarádkami teď máte, ale říkám si, že i když se s nimi teď hodně baví "Karolína", nemusí to hned znamenat, že jsi o kamarádství s nimi přišla a že s nimi už nemůžeš trávit čas i Ty. Říkám si, že bys jim mohla říct, že jsi s nimi ráda a navrhnout, že společně něco podniknete. Chápu, že je to teď komplikovanější kvůli karanténě, kdy nechodíte do školy, ale můžete se třeba spolu sejít na Skypu, probrat, co je nového, vymyslet co společně podniknete, až se budete moci vidět. Může se také stát, že si časem začneš dobře rozumět i s někým dalším ve třídě a budeš trávit čas i s ním.

Ať se daří,

Modrá linka

Rodiče

Ahoj poradno chodím na jeden sportovní kroužek ale kvůli koronaviru tam nemůžu chodit. Trénuju doma ale mamka něčím vytřela podlahu a strašně to škvrčí a zakazuje mi pak trénovat. Chce se mnou cvičit ale k tomu jsme se nedostaly. Doma se nudím protože mamka mě nechce brát ani na procházky takže jsem na mobilu a na aplikacích na kterým mám taky limit.Jinak mamka je na mobilu závislá (sama to i přiznala) Nemůžu tam v poho udělat skoro nic protože na všechno mám limit a na všechno potřebuji povolení. Takže se ptám jak mamku zbavit závislosti, mě limitu i když už jsem o to mamku mnohokrát prosila a co bych mohla jinýho ďelat doma abych se nenudila . Prědem děkuji za odpověď .

holka, 11 let, 21. března

Ahoj,

věřím, že zákaz vycházení hodně ovlivnil Tvůj i mamčin každodenní život, chápu, že se doma nudíš a trápí Tě limity, které Ti mamka dala. Ráda bys také, aby mamka nebyla tolik závislá na telefonu.
Říkám si, že může chvilku trvat, než si doma zvyknete na nový režim a vyjasníte si, co kdo potřebuje k tomu, abyste vše lépe zvládaly. Je to úplně nová a nečekaná situace pro nás všechny. Nevím, jakému sportu se věnuješ, proto teď, bohužel, nedokážu doporučit konkrétní způsob, jak bys ho mohla trénovat i jinak. Říkám si ale, že by ses mohla s mamkou zkusit domluvit, jak by se to dalo udělat, aby podlaha tolik "neškvrčela". Můžeš si také promyslet, jak bys současná pravidla/limity potřebovala po dobu karantény změnit a konkrétní návrh předložit mamce. Ohledně nudy - můžeš se zkusit zamyslet, co jsi vždycky chtěla zkusit, ale ještě ses k tomu nedostala. Pokud Tě baví sport, můžeš si najít různé návody na internetu, jak sportovat i doma, na youtube existuje v souvislosti s karanténou spousta inspirace - třeba různá taneční videa, návod na žonglování, domácí překážková dráha apod. Je taky moc fajn zůstat s kamarády (třeba ze školy) v kontaktu, můžete sdílet nápady, co doma děláte a jak to celé zvládáte.
K mamčině závislosti na telefonu - Tvoji mamku neznám, nedokážu proto takto na dálku říct, co zaručeně pomůže, na každého člověka funguje trošku něco jiného. A hlavně, vždy musí chtít hlavně on sám, nejde druhého člověka závislosti "zbavit", spíš ho jen podpořit. Napadá mě, že si s mamkou můžete dát společně nějakou výzvu, třeba, že se na internet v telefonu podíváte např. jen dvakrát anebo třikrát za den, a to na omezený čas.

Zdraví

Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj poradno.
Těžko se mi o tom mluví, ale tohle je nejspíš jediné místo, kde se nebudu bát svěřit. Možná protože se u toho nemusím dotyčnému dívat do očí. Ale teď už k dotazu.
Posledních několik týdnů, možná měsíc, mívám velmi špatné nálady. VELMI špatné. Neříkám deprese jen proto, že nechci užívat toto slovo nesprávně. Už tak Stratila tato nemoc jistou vážnost. Takže tedy, velmi špatná nálada. Většinou to na mě padne během večera. Mívám takové ataky. Nával horka, vhrnou se mi slzy do očí, buší mi srdce a hůř se mi dýchá. A mám chuť se vymazat. Pak to buď přejde, nebo ještě nějakou dobu pláču. Pak taky mívám takové delší stavy, třeba několik desítek minut. Ty nebývají tak intenzivní, jsem spíš taková zamýšlená, mám chuť brečet a křičet, ale jsem potichu. Přirovanala bych ten pocit k těžkému kameni, který mi leží na hrudi.
Nemám pocit, že by tyhle moje nálady a stavy byly nějak odůvodněné. Nestalo se mi nic zlého, nebo traumatizujícího. A tak se tahle situace těžko řeší.
Před pár dny jsem se svěřila mamce. Dala mi prášek. To mi samozřejmě nijak nepomohlo, ale jsem ráda, že se snažila něco pro mě udělat. Sama nevím, jak bych sobě, být mamkou, pomohla. No a vzhledem ke karanténě nás psycholog jen tak nepřijme.
A tak skončilo starání rodičů a věci se vrátily do ,,nromálu". A úvozovky jsou tam úmyslně. Protože vlastně NIC není v normálu. Cítím se den ode dne hůř, dneska jsem se dokonce pořezala. Nejsem na to hrdá, ale stalo se. Už se nemám kde svěřovat. Na dálku mi kamarádi nijak nepomohou a u rodičů to nemá cenu. Už takhle mi říkají histerka.
Možná jsme se potřebovala jen vypsat že svých pocitů. Ale cítím, že potřebují pomoc a že tuto situaci asi nezvládnu ustávat dál sama. Poradíte mi prosím, co bych měla dělat? Na koho se obrátit?
Moc děkuji za jakoukoli odpověď, hezký zbytek dne, Ema.

holka, 12 let, 20. března

Ahoj Emo,

děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřila. Píšeš o velmi špatné náladě, se kterou zápasíš posledních několik týdnů, cítíš se stále hůř, v den, kdy jsi nám psala, ses pořezala. Věřím, že to musí být náročné a vyčerpávající a že Tě to hodně trápí. Jak píšeš, možná jsi potřebovala se z toho všeho trochu vypsat. Chtěla bych ocenit, jak umíš popsat, pojmenovat to, co prožíváš, své pocity, píšeš moc hezky.

Pokud Tě takové pocity přepadají už několik týdnů, a je to stále horší, připadá mi důležité, abys pro sebe měla pomoc a podporu - i odborníka, psychologa anebo psychoterapeuta. Někdy na svoje pocity a myšlenky prostě už sami nestačíme, často je nezažene ani "prášek". V takové chvíli si zasloužíme bezpečný prostor, kde můžeme sdílet to, co nás trápí a postupně hledat způsob, jak bychom se mohli cítit o něco lépe. Napadá mě, že bys rodičům mohla zkusit ukázat svůj dotaz, který jsi nám napsala (třeba i s naší odpovědí), aby měli lepší představu o tom, co teď prožíváš. Můžeš to zvážit.

Emo, je moc dobře, že jsi napsala a že na všechny ty nepříjemné pocity nechceš být sama. Zasloužíš si pomoc a podporu. Můžeš se nám ozvat na chatu, telefonu anebo Skypu, kde vše můžeme probrat více do hloubky než takto po emailu. Všechny kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz. Obrátit se můžeš taky na Linku bezpečí na telefonním čísle 116 111, která funguje nonstop a je zdarma. Vím, že řada psychologů během karantény poskytuje sezení i online, např. přes Skype. Nevím, jestli už jsi k nějakému psychologovi chodila anebo by to pro Tebe byla první návštěva. Můžete se s rodiči podívat na web www.znamylekar.cz, kde najdete i hodnocení psychoterapeutů/klinických psychologů a jejich dostupnost podle toho, kde bydlíš, anebo by mohla poradit i Tvoje praktická lékařka. Píšeš, že kamarádi Ti takhle na dálku během karantény nepomohou - chápu, že je to teď všechno složitější, ale říkám si, že spolu díky technologiím a sociálním sítím můžete být v kontaktu i tak. Nemusí Ti hned pomoci vyřešit to, co Tě trápí, ale mohou Tě podpořit, rozesmát, pomoci občas odvést myšlenky jinam.

Hodně síly přeje

Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj,
potřebovala bych nějakou radu, protože si už prostě nevím rady. Ono totiž, když byla škola, tak bylo plno srandy s kamarády a nad nějakými mými problémy jsem ani pořádně nepřemýšlela, ale když teď není škola a ani se nemůžu vidět s žádnými kamarády mám spoustu času na přemýšlení a najednou jsem na sobě našla strašně moc chyb a problémů. Strašně moc špatných věcí, jako by na mně nebylo nic dobrého a když už najdu něco fajn ty špatné věci to hravě zastíní. Když jsem si o těch svých problémech něco četla (ať už v knížkách, na internetu nebo tu na Alíkovi) všude bylo uvedeno, že bych se měla svěřit někomu, koho znám a důvěruju mu, jenže já to nedokážu, vážně ráda bych se se svými problémy někomu svěřila, ale já to nezvládnu (to je taky jeden z důvodů proč sama sebe nemám ráda). Každopádně jsem teď pořád smutná, celý den bych nejradši jen ležela v posteli a přemýšlela sama nad sebou a nejraději bych si něco špatného udělala. Bojím se kam až to může zajít, když budu dál doma a přemýšlet. Co i když už budu chodit do školy se to nezlepší?

holka, 11 let, 19. března

Ahoj,

rozumím tomu, že teď, v krizovém období je vše jinak. Jsou zavřené obchody, nesmí se pořádat žádné koncerty, sportovní zápasy, ani se scházet větší množství lidí. Je tedy, jak uvádíš, více času doma přemýšlet o sobě. To, co Ty popisuješ, může být určitá forma negativního myšlení.

S myšlenkami je možné pracovat. Je možné i hrát s nimi takové hry, kdy ty negativní se učíš měnit za pozitivní. Také těm špatným, negativním, kdy o sobě nesmýšlíš dobře, nemusíš věnovat pozornost. Prostě jak přijdou, tak je nechat i odejít, aby Ti zbytečně nebraly energii. Není to jednoduché zvládnout, vyžaduje to určitý trénink, je to běh na dlouhou trať, ale funguje to velmi dobře. V této souvislosti Ti mohu doporučit např. knihu Martina Selingmana: Naučený optimismus: Jak změnit své myšlení a život.

Nepíšeš, zda jsi doma sama. Dnes je totiž doma i dost rodičů, sourozenci, pokud nějaké máš. Dají se hrát zajímavé hry, kterých je v současné době spousta. Je možné si vyprávět, pouštět si videa, prohlížet fotky, kreslit, společně si číst, chodit do lesů na procházky, pracovat na zahradě, je-li u domu. Důležité je mít na každý den nějaký plán, co budeš dělat a dodržovat podobný denní režim jako když chodíš do školy.

Máš pravdu, že není jednoduché žít v této situaci a zažívat třeba doma "ponorkovou nemoc". Můžeš se zkusit pomocí techniky spojit se spolužáky a vrstevníky, podělit se o své zážitky, zkušenosti, učení, společně plánovat náplň “volných” dnů. Můžete si navzájem i pomáhat se školou, která Ti jistě zabere také dost času.

Pokud by Tě tyto myšlenky dál trápily nebo se to dokonce zhoršovalo, měla by ses skutečně pokusit to s někým sdílet. Ať už s rodiči či někým dalším, komu věříš. Můžeš si připravit něco písemně. Dopis, který jsi poslala nám, je dostatečně srozumitelný, dál už nemusíš nic moc říkat. Jak vidíš, možnosti jsou. Jsou tu připravení odborníci, kteří v současné době pomáhají i on-line. Můžeš se také obrátit na nás, detaily najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti klidnější období a pozitivnější myšlenky.
Modrá linka

Strach

Dobrý den,
Prosím poraďte mi co mám dělat :(
Před chvilkou jsem se koukala na mobil a tam bylo vytočené tísňové linky 112. Vůbec nevím jak se to stalo! Vím že to bylo jen chvilku, hned jsem to položila. ale byl tam takový ten robotický hlas který říkal ,, tísňové volání linky,..." (Tam jsem to položila). Nevím jestli to bylo z mé strany, ale oni by mi asi těžko volali! Prosím poraďte, co mám dělat, vím že tísňové lince volat jen tak, když se nic neděje je trestné, a já nechci aby měli rodiče problémy!
Prosím o radu

Děkuji

Zoufalá holka, 13 let, 19. března

Ahoj,

nemusíš být zoufalá, myslím, že Tě mohu uklidnit. Rozhodně to, co se stalo Tobě, není žádný trestný čin. Při telefonování dochází k omylu velmi často, většinou stačí říct: Promiňte, došlo k omylu. Rodiče rozhodně žádné problémy mít nebudou.

Máš pravdu v tom, že tísňovou linku nemají lidé zneužívat, protože v té chvíli třeba blokují číslo někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje, může mu jít i o život. Ty jsi však neudělala nic špatného, číslo jsi vědomě neblokovala, myslím, že se tedy nemusíš trápit.
Domnívám se ale, že by se Ti ulevilo, kdyby ses s tím, co Tě nyní tíží, svěřila rodičům, těm nejbližším. Jistě Tě budou umět uklidnit.

Přejeme Ti příjemný čas.
Modrá linka

Moje tělo

Ahoj Alíku a spol, mám hodně zvláštní otázku. Předem děkuji za odpověď. Co je to anál?

holka, 12 let, 19. března

Ahoj,

slovem anál se označuje řitní otvor a často se slangově používá např. ve spojení s análním sexem. Potřebuješ-li nějakou konkrétní informaci, zkus se s dotazem obrátit na někoho dospělého, komu věříš.

Modrá linka

Škola - učení

Dobry den vy všichni. Trápí mě to že mi moje mamka dává vše za vinu nevěří mi křičí na mě a já nevím proč. Když je domácí karanténa tak nam ucitelé posílají úkoly na google classroom a já jsem dneska ten úkol měla správně jen na 67 procent ze 100 a mamka na mě začala křičet že na to kašlu ale já jsem tomu nerozuměla a jelikož ona pracuje z domova tak na me moc nemá čas a my ukoly musíme odesílat do 13:30. A já jsem to měla špatně protože jsem to nechápala a mamka na mě neměla čas. Nevím co mám dělat protože kdyby tatínek neměl nic na práci tak bych šla za ním ale teď musel vymalovat chodbu než tam šel spát náš pejsek prosím co mám dělat nemám ráda když na mě křičí někdo koho moc miluji

holka, 12 let, 18. března

Ahoj,

je dobře, že umíš požádat o radu, když máš nějaké trápení. Žijeme teď v takové zvláštní době. V krizové situaci vše běží jinak, změny jsou rychlé, den ze dne. To se týká i způsobu vašeho učení. Věřím, že je mnoho dětí, které si s učením neví rady, podobně jako Ty. Rodiče by si na Tebe měli umět udělat čas, když to potřebuješ. Co se týká školy, nevím, zda máš i jiné možnosti. Zkus si třeba zavolat, skypovat či chatovat s někým ze třídy, kdo by Ti poradil nebo požádat učitele o vysvětlení učiva, kterému nerozumíš.

Vůbec se Ti nedivím, že se Ti nelíbí, když na Tebe někdo křičí, obzvlášť, když je to někdo blízký, koho miluješ. Jedná se o to, zda je mezi blízkými lidmi důvěra (věřím tomu, co mně dotyčný říká) nebo ne. Dojde-li z nějakého důvodu k narušení důvěry (zklameš pozdním návratem domů, porušila jsi nějaký slib atd.), je pak velmi těžké důvěru obnovit.

Vztahové problémy lze řešit vzájemnou komunikací. Zkus rodičům, třeba i opakovaně, v klidné chvíli říct, jaké to pro Tebe je, a jak se v této situaci cítíš špatně a osaměle. Prostě to, co Ti probíhá hlavou. Možná Tě jejich reakce příjemně překvapí. Pokud ne, hledej ve svém okolí další dospělé lidi, na které by ses mohla obrátit, aby Tě podpořili.

Přejeme Ti, aby se Ti příprava do školy dělala lépe a doma byla klidnější atmosféra.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj vím že stím zase otravuji. Měla jsem jít k zubaři kvůli karanténě nejdu... nevíte kolik by stálo opraveni předních zubů za umělé u dítěte do 15 let nebo kolik by stála korunka v mém věku? Předem děkuji za odpověď

holka, 13 let, 17. března

Ahoj,
je to určitě nepříjemné, že se vzhledem ke karanténě nyní hodně věcí ruší, včetně naplánovaných vyšetření. Nezbývá nám však všem, než to respektovat a vydržet, Na Tvoji otázku však neumíme odpovědět, nejsme zubaři a navíc každý zubař může mít trochu jiný ceník. Je potřeba vyčkat na to, až se budeš moct zeptat lékaře, který Tě ošetřuje.

Přejeme hlavně pevné zdraví,
Modrá linka