Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Modrá linka

    Celkem zodpovědělo dotazů: 8056

    Kluci a láska

    Ahoj modrá linko nebo někdo?
    Mám rád holku ale nemá mě ráda často na ni myslím skoušel jsem ji dávat sladkosti. Nezabralo

    Ale nechci jí říkat že ji miluji jsem moc stydlivý.

    Toto je pro mě těžká situace Vím že máte moc práce proto na tohle nemusíte odpověďet ale prosím pomozte mi.

    kluk, 9 let, 17. května

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že by sis přál, aby holka, kterou máš rád, cítila to stejné k Tobě. To však nejde zařídit. Můžeš k ní být prostě milý, usmát se na ni, pozdravit ji, když ji potkáš. Můžeš zvážit, o čem by sis s ní třeba mohl popovídat. Prostě jí můžeš dávat najevo, že ji máš rád. Pokud Ti nebude oplácet stejně, můžeš si říct, že ona to asi stejně jako Ty nemá – bude to ovšem Tvůj odhad, který zůstane nepotvrzený, což Tě může znejišťovat a tak pro Tebe může být těžší se s tím vyrovnat. Nebo se můžeš rozhodnout, že to riskneš a řekneš jí, co cítíš přímo. Riskuješ tím odmítnutí, ale budeš vědět, na čem jsi.

    Hezké dny Ti přeje Modrá linka

    Holky a láska

    Zdravím všechny !
    Mám dotaz ohledně jednoho kluka... Už tři roky se mu líbím, ale on pro mě byl vždycky někdo, s kým nechci mít nic společného. Teď nedávno se mě (jako každý týden) zase zeptal, jestli s ním nechci chodit, a já jsem si řekla že to zkusím, a že se mi zo třeba zalíbí, ale byly to nejhorší tři dny v mojem životě... Prostě se jako kamarád choval úplně jinak, a když najednou byl můj kluk... no prostě hrůza. Ale pořád se o mne nepřestal snažit, a všímají si toho i učitelé (ve videohodinach, nebo přes chat) a všichni tvrdí že spolu chodíme, i učitelé, a mně to strašně vadí, protože vím že to tak není, a kdyby ano, tak by to pro mne bylo strašné...
    Tohle ani není dotaz, spíš jsem to potřebovala říct někomu, kdo mi uvěří ;)

    holka, 13 let, 17. května

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že je Ti nepříjemné, když lidi něco tvrdí, a přitom je to jinak. Rádi bychom Tě podpořili v tom, abys to nevzdávala a mluvila o tom, jak to je a také o tom, jak se cítíš, když Ti nevěří. Také bychom Tě chtěli povzbudit, aby sis s tím klukem upřímně, otevřeně promluvila o tom, jak to mezi sebou máte, o tom, že je pro Tebe kamarád, ale víc nechceš. A také o tom, co Ti je a není příjemné, o tom, co si přeješ a nepřeješ. Zároveň je také důležité vyslechnout si, jak vše vnímá on. Potom můžete společně hledat způsob Vašeho vztahu, který bude přijatelný pro Vás oba.

    Přejeme hezké dny.
    Modrá linka

    Kluci a láska

    Ahoj Alíku a spol.
    potřebuji poradit se vztahem ale nevím jak to mám napsat a tak píšu zvláštní ale pravdivý příběh:
    Našel jsem si holku a bylo to super měli jsme se rádi povídali si a sem tam políbily. Chodily jsme spolu měsíc a pak jedna moje kamarádka jela na tábor (třídenní) ale nikoho tam neznala tak jsem jel s ní protože mi jí bylo líto. Bylo to fajn hrály se tam hry a vše bylo tak jak má být do posledního večera......Byla diskotéka a samozdřejmě ploužák a tak jsem jí vyzval k tanci a nijak podivně se mi to líbylo. pak jsme měli rozchod do chatek ale moje kamarádka mi chtěla ukázat něco za chatkami a tak jsem šel s tím že asi našla nějakého živočicha. Tam mě políbyla a začaly jsme se lýbat. Nechápu to!!!! Nebránil jsem se a nevím co mám své holce říct protože nesnáší lhaní. Zamiloval jsem se do své kamarádky???

    předem děkuji za odpověď.

    Matěj kluk, 12 let, 17. května

    Ahoj Matěji,

    svěřuješ se s tím, že máš přítelkyni, ale na táboře ses sblížil se svou kamarádkou. Se vztahy to mnohdy není tak jednoduché. Ptáš se nás, jestli ses zamiloval do své kamarádky.
    Na tu otázku Ti nedokážeme odpovědět, pravděpodobně si nejsi jistý ani Ty sám. Jsi ve věku, kdy se ve vztazích teprve začínáš orientovat, s holkama se seznamovat. Hezké okamžiky můžeme prožívat s více lidmi. S rodiči, s kamarády, s kamarádkami. A je prima si to užívat. A časem si možná uvědomíš, že některá kamarádka je Ti přece jen bližší, než ty ostatní, je pro Tebe něčím výjimečná. Možná, že tohle opravu cítíš ke své přítelkyni. A možná, že je Tvoje přítelkyně vlastně kamarádka a ještě jste úplně nedospěli k tomu, aby se Váš vztah posunul dál. Na to můžeš přijít jenom tak, že si budeš všímat toho, jak se se svou přítelkyní cítíš a jak se cítíš s jinými svými kamarádkami. A jestli své přítelkyni říct, co se stalo? Zkus zvážit všechny okolnosti. Upřímnost je důležitá, zároveň jí to však může ublížit, zklamat. Další okolností je to, že by jí to mohl říct někdo jiný a Ty už bys jí třeba neměl možnost vysvětlit, jak to bylo. Neexistuje však jednoznačná odpověď.

    Přejeme Ti bezstarostné dny.
    Modrá linka

    Milování

    Ahoj, chtěla bych se zeptat :
    Když se masturbuje, tak se strkají prsty (nebo cokoli jiného) do vagíny, no a já to skousela ale vždy když jsem jenom na milimetr strčila prsty "tam" tak to štípalo, tal jsem zůstala jen u uspokojování jen kolem. Jinak to bylo vážně příjemné, jen prostě jsem se chtěla zeptat jestli je normální že me to štípalo

    holka, 11 let, 15. května

    Ahoj z Modré linky,

    ve Tvém věku Ti tento způsob masturbace může skutečně být nepříjemný, a to ze zcela přirozených příčin. Cílem masturbace je být sama k sobě hodná, uvolňovat sexuální napětí a poznávat své tělo, zjišťovat, co Ti je a není příjemné. Rádi bychom Tě tedy podpořili, abys své tělo poznávala pomalu, opatrně, něžně, není kam spěchat.

    Přejeme Ti hezké slunečné dny.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj
    Měla jsem s mamkou pěkný vztah ale poslední dobou to tak vůbec není furt mě uráží že mám velký zadek a stehna že jsem tlustá že jsem přibrala že mě děcka v září nepoznají jak jsem tlustá 😔 jednou jsem jela s taťkou pryč a oblíkla jsem si rifle a máma se začla smát a řekla "ty se tam ještě vylezeš?" 😔 Vždycky se rozbrečím. Taky mi furt něco zakazuje na když jsem měla už asi 2 týdny po 12 narozeninách tak jsem se jí zeptala jestli můžu si aspoň trošku malovat řasy ale ona řekla ne a začala řvát 😔 teď nedávno jsem chtěla aby mi ostříhala jenom pár cm vlasy ( je vyučená na kadeřnici) ale ona řekla zase ne a začla řvát že moderní jsou dlouhé vlasy přitom to tak není kdybych se chtěla ostříhat nad ramena tak to chápu ale já jsem to chtěla skratit pod ramena ale ona řekla ne 😭 pak jsem se zeptala mamky jestli by mi nabarvila jenom třeba o 1-2 odstíny tmavší vlasy že chci mít na hlavě jednu pěknou barvu co se mi líbí a ne duhu ale ona řekla opět ne že tmavá dělá starší přitom já tmavé vlasy už mám já jsem chtěla jenom prebarvit blonďaté meliry na hnědou takovou jakou barvu mám já ale změna je přece život ale ona prostě řekla ne 😔 nechala jsem to být protože jsem se nechtěla hádat 🤷🏼‍♀️ dívala jsme na internet a tam měla jedná holka piercing jako druhou dírku v uchu na náušnici ale nahoře u ucha v chrupavce mamka řekla že jo ale musíme to jít někam střelit že ona to neumí no a tak jsem se celý den dívala kde se to nastreluje jestli to boli a tak večer jsme řekla mamce jenom " dívala jsem se na tu druhou dírku do ucha " a ona zase řekla jsi normální v žádné případě takže to nechápu za 3 měsíce mi bude 13 a já jsem chtěla jenom druhou náušnici do ucha ale ona zase řekla ne 😔 nechápu to proč mě furt uráží zakazuje mi vše furt se na mě hnusně tváří a chová se ke mně jak by mi bylo 5 co mám dělat 😔😔 předem děkuji za odpověď ✨

    holka, 12 let, 17. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že to poslední dobou máte s mamkou tak, jak popisuješ. Věřím, že je pro Tebe těžké porozumět tomu, proč se k Tobě tak chová, a že Tě to trápí.
    Chápu, že pro mladou dívku můžou být narážky na váhu a postavu dost zraňující. Nepřipadá mi v pořádku, že Tě mamka tímhle způsobem uráží. Neznám ji, proto nedokážu říct, proč se poslední dobou chová jinak než dřív. Umím si představit, že pro některé mamky je těžké dovolit dcerám barvení vlasů, piercing a podobně, a nemusí s tím souhlasit. Dospívání je náročné období jak pro dcery, tak pro mamky - dost se toho během tohoto období mění a může nějakou dobu trvat, než se spolu obě strany naučí znovu vycházet a všechno se "usadí". Každopádně si myslím, že máš právo dát najevo, co se Ti na mamčině chování nelíbí a vysvětlit jí, proč Tě to trápí. Můžeš si s ní zkusit promluvit, až bude mít dobrou náladu. Společně můžete hledat nějaký kompromis. Stejně tak si o všem můžeš promluvit i s tátou, někým dalším z rodiny, anebo s kamarádkami. Když se někomu svěříme, často nám to přinese úlevu.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj. Hrozně mi vadí, že mě mladší bratr pořád hodnotí. Třeba se mi směje, že mi rostou prsa nebo mi sprostě nadává a když u nás byla moje kamarádka tak když odešla hrozně nadával, že sem furt chodí moji kamarádi přitom to byla první kamarádka která u nás byla. Jeho kamarádů už tu bylo hodně. Já mu nic nedělám ani mu sprostě nenadávám, protože to nemám ráda. Nebo příde ke mně do pokoje a na něco se mě zeptá a když mu odpovím záporně (což on slyšet nechce) tak mi řekne ,,No dobře ty jedna krávo, jseš pěkně blbá." nebo něco podobného. Ale jinak je v pohodě.
    Řekla jsem to babičce a ona na to ,,No ty na něj taky nejsi hodná." což si myslím, že není pravda a nikomu dalšímu to nechci říct. Mamce proto, že nemá čas a taťka 1. není skoro doma, 2. myslím si, že mě nemá rád (že má radši právě toho bráchu). Kdybych měla sestru tak bych to řekla asi jí jenže žádnou nemám. Achjo. Už nevím co mám dělat. Někdy se chci zabít, protože si myslím, že mně nikdo nemá rád. Prosím poraďte.
    Děkujííí

    holka, 12 let, 17. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že se k Tobě brácha chová tak, jak popisuješ. Chápu, že Tě to trápí o to víc, když pro sebe teď v rodině nemáš takovou podporu, jakou bys potřebovala. Umím si představit, že je to se sourozenci často těžké. Je docela možné, že se Váš vztah bude časem vyvíjet a měnit sám od sebe, jak budete dospívat. Zároveň máš právo na to, aby ses doma cítila fajn a je v pořádku, dát najevo, že se Ti nelíbí, jak se k Tobě brácha chová.
    Píšeš, že se chceš někdy i zabít - to mi zní vážně. Moc bych Ti přála, abys na to nebyla sama a zkusila hledat jiné možnosti. Připadá mi důležité, aby o tom, co prožíváš, věděl někdo dospělý, aby Ti pomohl s tím, co Tě tak tíží. Odpovědní za to, aby ses doma cítila dobře, jsou hlavně Tvoji rodiče. Máš proto právo na to, aby si udělali čas a probrali s Tebou, co Tě trápí. Společně byste se mohli dohodnout, co by se dalo dělat. Říkám si, že bys jim klidně mohla dát přečíst Tvůj dotaz, který jsi nám napsala, a naši odpověď - nevím, ale jestli Ti to připadá jako dobrý nápad.
    Kdybys chtěla všechno probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Volný čas

    Vím, že můj problém bude asi považován za naprostou banalitu, takže tím poruším 5. pravidlo poradny, a také se nerada se svými problémy komukoli svěřuji, ale i tak se chci zeptat...

    Je mi jasné, že až bude zveřejňena odpověď na můj dotaz, tak pár lidem tady dojde, že se ptám já, protože už jsem se o tom při dopisování v poště zmínila, ale to je teď jedno. Ono je to totiž takhle...

    Já nemám moc koníčků ani zálib a nerada se bavím s lidmi, je mi to hrozně nepříjemné (takhle po síti je to něco jiného). Snad jediná věc, co mě baví, je čtení YA. A problém je, že rodiče mě ani v mém koníčku nepodporují, zatímco sestru ano. Chvilku vydržte, vysvětlím. Nejprve mi stanovili limit, že knih z knihovny si smím půjčit maximálně 10, což mne nehorázně naštvalo, poněvadž sestru vozí na všemožné závody a soutěže s jejím tanečním kroužkem, platí jí soustředění, kostýmy a všechno, dohromady to dává několik tisíc, a já od nich chci (narozdíl od sestry), pouhých 50 korun za každoroční poplatek za půjčování (nedostávám žádné kapesné, ani peníze za vysvědčení, takže to nemám z čeho zaplatit) a možnost půjčit si kolik knih chci. Z knihovny i do ní se dopravím sama a od nich nechci nic jiného, než těch stupidních 50 korun. No, s tím jsem se tak nějak smířila, pak ale přišla rána druhá...

    Když mi teď v karanténě dovolili objednat si jednu knihu za 99 korun (v jednom nejmenovaném obchodu byly, a možná ještě pořád jsou, slevy) a jednu s dopravou zdarma, radovala jsem se, že si konečně přečtu knihy, na které mám už dlouho zálusk, jenže máma mi zakázala všechny knih z nakladatelství Yoli, vlastně celé to nakladatelství zavrhla, prý jsou ty postavy na mě moc staré, a že bych z toho neměla rozum a chtěla zažívat to, co oni. Nesmysl! Máma ale nechce pochopit, že mentálně jsem úplně někde jinde než fyzicky, a že a životě jako z knih zásadně jen sním a nepřeji si ho převést do reality (no dobře, u jedné knihy ano, ale o tom máma neví, a navíc je to vyjímka potvrzující pravidlo)... Takže si nesmím objednat žádnou z knih, kterou bych chtěla. Ale to ještě není všechno...

    Teď, když se konečně otevřely knihovny, jediná věc, kam jsem se těšila, až skončí ta karanténa, tak mi do nich máma zakázala chodit a já nemám co číst...

    Poradíte mi tedy prosím, co mám s mámou dělat? Jakýkoli pokus o rozumnou konverzaci utne s tím, že o tom se nehodlá bavit, a když se zapře, tak s ní nikdo nehne. Už jsem opravdu zoufalá, bez knih jsem jako bez duše, a máma se pořád diví, co mi je, ale když jí řeknu důvod, tak mi nevěří...

    PS: Vím, že můj dotaz je naprostá banalita, nikoho nezajímá, je totálně nepřehledný a nepochopitelný, a bude smazán.

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 17. května

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když nemáš dostupné to, co Tě nejvíc baví. Nevnímám Tvůj dotaz jako banalitu. Řekla bych, že asi každý by byl nešťastný, pokud by mu nebylo umožněno dělat to, co má úplně nejraději. Však píšeš, že jsi bez knih "jako tělo bez duše", a to vůbec nezní banálně.

    Souhlasím s Tebou, že se sestrou máte stejné právo mít od rodičů podporu v tom, co Vás nejvíc baví. Tvoje rodiče neznám, proto nedokážu říct, proč se se k Tvému čtení staví tak odmítavě. Umím si představit, že pro některé rodiče může být těžké, když je dítě mentálně vyspělejší, než je jeho skutečný věk, a nejsou si jistí, jak s tím naložit. To může souviset i se strachem, aby je knížky pro starší děti nějak negativně neovlivnily. Píšeš, že jakýkoliv pokus o konverzaci s mamkou nedopadl dobře. Napadá mě tedy, jestli bys jí ve chvíli, kdy bude mít dobrou náladu, třeba nemohla dát přečíst dotaz, který jsi nám napsala a naši odpověď. Nevím,ale, jestli Ti to bude připadat jako dobrý nápad - uvidíš, jak Ti to bude znít. Píšeš hlavně o tom, jak se ke Tvému čtení staví mamka. Přemýšlím, jestli by se nedalo promluvit i s tátou - anebo s někým dalším z rodiny (možná s babičkou, dědou, tetou...?) Společně byste se mohli pokusit najít alespoň nějaký kompromis. Co se týče zákazu chodit do knihovny - nejsem si jistá, jestli to myslíš tak, že Ti to mamka zakázala kvůli riziku nakažení se koronavirem. Pokud ano, můžeš zkusit navrhnout, jaká hygienická opatření bys mohla podniknout, abys taková rizika co nejvíc snížila.

    Pokud by se Ti nedařilo rodiče přesvědčit, napadá mě možnost poohlédnout se na internetu - na některých stránkách knihoven anebo databází knih jsou dostupné také e-knihy zdarma, tato možnost se začala více objevovat teď během karantény. Nevím ale, jestli jsi jsi zrovna fanouškem e-knih. Je také možnost poslouchat mluvené slovo (různé povídky, rozhlasové hry anebo celé audioknihy), i to lze často dohledat zdarma.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Násilí

    Ahoj
    Když otec bije manželku, nadává jí sprostě před dětmi, tak je vhodné volat 158?

    kluk, 12 let, 13. května

    Ahoj,

    to, co popisuješ, zní vážně. Není v pořádku, když muž bije ženu a sprostě jí nadává - v takových případech je možné volat 158. Bude potom hodně záležet na tom, jak Policie situaci vyhodnotí. Doporučila bych obrátit se na Bílý kruh bezpečí. Je to organizace, která pomáhá obětem domácího násilí (tady posílám odkaz: www.bkb.cz/ a telefonní číslo: 116 006). Mohou poskytnout všechny potřebné informace, co by se dalo v takové situaci dělat. Kdybys všechno potřeboval ještě podrobněji probrat, můžes se obrátit také k nám na Modrou linku, na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Nevím, jestli je ona žena, o které píšeš, Tvoje mamka, nevlastní mamka anebo někdo úplně jiný - každopádně bych chtěla ocenit, že jsi napsal a snažíš se dát najevo, že se ve Tvém okolí děje něco, co by se dít nemělo.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Škola - učení

    Ahoj Alíku, připravuji se na přijímačky a tak mi táta tiská cvičné testy z matiky a problém je v tom, že dřív mi to šlo tak na 45 bodů a teď to udělám sotva na 25 a jsem z toho hrozně moc smutná a brečím hrozně dlouho až mi z toho bolí hlava , protože bych se tam chtěla moc a moc dostat, ale jako bych s každým neúspěchem ztrácela sebevědomí a pokaždý ty body jsou horší a horší,pokaždé si namlouvám, že to bude dobrý ale nikdy to tak nedopadne a už úplně ztrácím naděje na úspěch, jediná útěcha zatím je, že mi jde dost dobře čeština, ale jesti takhle pokoním matiku tak prostě nemám šanci a tuhle představu nedokážu dostat z hlavy a taky jsem slyšela, že se letos hlásí 90 děcek a jsem z toho úplně nervózní, nevíte jak bych se mohla zbavit tohohle strachu a myslet na něco jiného?

    Ubrečená žába, 13. května

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když se teď nějakou dobu nedaří mít v testech z matiky výsledky, které jsi mívala dřív. Dovedu si představit, že je Ti z toho do breku a máš z přijímaček strach. Říkám si také, že ze všeho toho učení, testování a stresu musíš být dost unavená.
    Takhle na dálku nedokážu určit, čím to, že Ti teď testy nevychází tak dobře, jako dřív. Myslím si ale, že právě únava by v tom mohla hrát důležitou roli. Stejně jako sportovcům se horší výkon, když jsou moc přetrénování, podobné to může být s učením. Odpočinek je při přípravě na přijímačky velmi důležitý, aby měl člověk dost síly všechno zvládnout. Doporučila bych si na každý den naplánovat nějakou aktivitu, kterou máš ráda (třeba malování, sport, poslouchání muziky a podobně), může to pomoci se odreagovat. Chtěla bych Tě taky podpořit, abys na svoje trápení nebyla sama. Můžeš se svěřit rodičům a zkusit obrátit na některého z učitelů (třídní nebo učitel matiky). S ním potom probrat, co by se dalo zkusit, jaké příklady jsou pro Tebe těžké a proč. Ohledně strachu by ses mohla spojit se školním psychologem, pokud ho na škole máte a je možné se s ní spojit i teď v době karantény. Je dost možné, že už něco podobného s žáky řešil a mohli byste spolu hledat způsob, jak to udělat, aby se Ti povedlo se strachu zbavit anebo alespoň zmírnit. Kdybys chtěla, můžeš se ozvat také nám na Modrou linku (na chatu, telefonu, anebo Skypu), kde bychom mohli vše probrat podrobněji, než takto po zprávě. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Kluci a láska

    Ahoj
    Mám nejlepší kamarádku ze školy mám ji moc rád,každý den si voláme a píšeme. Známe se od září kdy k nám nastoupila do školy. Když ještě nebyla karanténa kupoval jsem ji čokoládu a tak...jednou jsem ji dal pusu na tvář :-) moc hezký pocit
    Někdy si říkáme že mě miluje a Ja ji to taky řekl.Moc ji miluju. Prosím poraďte mi co mám dělat aby se mnou chtěla chodit (nebo mi poraďte jak se k ni chovat abych ji zaujmul). Děkuji

    kluk, 11 let, 11. května

    Ahoj,

    myslím, že se sám podle své intuice chováš tak, že už jsi tuto svou nejlepší kamarádku zaujal. Kdybys se totiž tak dosud nestalo, těžko by si s Tebou každý den volala a psala, asi by Ti neříkala, že Tě miluje a nedávala by Ti pusu. Takže si myslím, že vše je na dobré cestě a probíhá přesně tak, jak má. Moc Ti přeju, že máš tak skvělou nejlepší kamarádku. Podle toho, co uvádíš ve svém dopisu, už spolu vlastně chodíte, jenom jste to tak ještě nepojmenovali. :)

    Přejeme vám oběma krásné, společné chvíle.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Dobrý den,
    jak jsem psala už v předešlém dotazu,v mé hlavě je obrovský zmatek-nejspíš kvůli dospívání,moc se zabývám myšlenkama co projdou,spoustu věcem v životě nerozumím a trápím se.Někdy jsem už opravdu zoufalá a přijdu si na všechno sama,přitom mám kolem sebe úžasné lidi,rodinu a kamarády,ale ti mi úplně neporozumí co zažívám,protože já sama sobě nerozumím a trvá už to dlouho a je to jen a jen horší. Nevíte jak se špatných pocitů zbavit? Chci si života užívat.Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 11. května

    Ahoj,

    nejdřív Ti pogratuluji k tomu, že máš, jak píšeš, kolem sebe úžasné lidi, rodinu a kamarády, to je skvělá zpráva. I když Ti Tví blízcí tak zcela úplně neporozumí, je prima s nimi sdílet z mnoha důvodů. Takové sdílení člověku uleví, s blízkými ho spojuje vzájemnou důvěrou, od starších se dozvíš spoustu věcí, které neznáš…

    Je možné, že zmatek v Tvé hlavě souvisí s dospíváním, jak píšeš. Zmiňuješ se o tom, že sama sobě nerozumíš a to Tě trápí. Mohu Tě ujistit, že jen málokdo i z dospělých lidí rozumí sám sobě.
    Vyznat se sám v sobě a svých myšlenkách je mnohdy práce na celý život.
    Jinými slovy to, co popisuješ, je v dospívání běžné. V pořádku nejsou špatné (negativní) pocity a to, že se trápíš. Možná nad vším přemýšlíš až moc.

    Každopádně Ti mohu na základě zkušeností doporučit meditace a relaxace (popsané na internetu i v odborných publikacích), které velmi prospívají, dále práci s myšlenkami. Sama si je formovat jinak, pohrát si s nimi a nebo i naopak, nevšímat si těch, které si nepřeješ. Nedávat jim svou energii, čas, nechat je odplynout. Ony samy tak, jak přišly, i odejdou, představ si je jako mráčky na obloze. Nebo si můžeš dát čas 20 minut během dne, kdy se budeš těm myšlenkám věnovat, zapíšeš si je, rozebereš a jinak během dne mimo určený čas se jim věnovat nebudeš. Hodně pomáhá psát si deník.

    Také si můžeš opatřit odborné publikace o práci s myšlenkami, např. Naučený optimismus Martina Seligmana, v knížce najdeš i jednoduchá cvičení. Jak vidíš, možností je spousta, není v mých silách zde vypsat vše, co lze dělat.
    Pokud bys na to nestačila sama s blízkými, a negativní myšlenky Tě trápily natolik, že by Ti bránily v normálním fungování, pak je čas obrátit se na odborníka, psychologa.

    Přejeme Ti, ať se naučíš plně užívat své dny.
    Modrá linka

    Moje tělo

    Ahoj, co pomáhá na akné? Nemám ho nijak hrozné, ale přesto je to velice obtěžující... Prosím nepište, že to samo odejde s věkem ;) jen třeba něco na zmírnění

    holka, 10. května

    Ahoj,

    myslím, že nejlepší je, se pobavit o tom, co pomůže Tobě (každá jsme jiná a máme jiný druh pleti), s odborníky, tedy buď kosmetičkou, (kterou navštěvuje třeba mamka) nebo s praktickou lékařkou, popř. lékařem na kožním oddělení. Můžeš si také na kosmetice nechat obličej odborně vyčistit a ošetřit maskou, krémem a masáží. Šetrné je mýt si obličej převařenou vodou nebo vodou dešťovou, která je měkká. Snaž se nepoužívat chemii, krém jenom jeden, osvědčený.

    Obecně se dá říct-důležité je dodržovat zdravou životosprávu (pestrá strava, obsahující hodně vitaminů, zejména vit. B, minerálů, pohyb na čerstvém vzduchu, hodně tekutin-nejlépe voda z kohoutku doma). Snaž se nesahat si během dne na tvář, zejména ne nemytýma rukama, dodržuj hygienu.

    Pomoci mohou speciální mýdla, která dostaneš v drogerii, Acnecolor, který mívali v lékárně, ale nyní je právě výpadek na trhu. Pomáhá také Sulfothion. Po umytí obličeje si můžeš večer na čistou pleť nanést kvasnicocou masku s medem. Kvasnice můžeš I jíst, jsou zdravé a obsahují hodně B vitaminu. Aknózní pleti také dělá dobře sluníčko, denně třeba vystavit tvář slunci 20 minut, také se tak tvoří potřebný vitamin D. Jídlo nemá být kořeněné, je lepší se vyhnout čokoládám, omezit sladké.

    Jak vidíš, je to celá věda, kterou jeden e-mail rozhodně neobsáhne. Základem je obecně zdravá životospráva, při zhoršení porada s odborníkem.

    Přejeme Ti krásné prožití letošního jara.
    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Ahoj, jak poznám, jestli jsem se neodpanila tamponem?

    holka, 10. května

    Ahoj,

    obávám se, že to nepoznáš, pozná to lékař na gynekologii, pokud k tomu došlo. Jinými slovy, pokud jsi tampon zaváděla neopatrně, nešetrně, cítila jsi bolest a po zavedení tamponu krvácela, pak je tu možnost, že sis protrhla panenskou blánu. Pokud nedošlo k bolesti a krvácení, je nejspíš vše v pořádku. Zeptat a ujistit se můžeš, jak píšu výše, na gynekologii při vyšetření.

    Příjemné jaro Ti přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj všichni.
    Mám takový problém s kamarádkou. Myslím si, že na mě kašle. Začalo to tak, že jsem se asi od třetí třídy bavila s jednou holkou (Elou*) až do páté. Byla to super kamarádka, ale jednou jsem si sedla s jinou holkou (Julou*) a Ela se naštvala, byla protivná a tak jsem se začala kamarádit s Julou. Byly jsme BFF, až do tohoto roku, protože se najednou začala více bavit s jinou holkou. Ne že by se se mnou nebavila, ale už to nebylo jako dřív. Mezitím mě učitelka posadila s jinou holkou (Kájou* (holka která si myslím že na mě kašle). Začaly jsme být BFF. No jenže teď si myslím že už mě nemá tolik ráda, ani mi neodpovídá na zprávy. Jediný kdo se se mnou chce bavit je Ela jenže o tu nestojím já. Nebo ještě Sára* ale ta jenom ve třídě protože má BFF o ročník víš. A třeba když jsem si povídali já a Sára, Kája mě od ní "odháněla" , ale sama se se mnou nebavila. Nevím co mám dělat a nechci být o přestávkách sama.
    * Tak se nejmenujou, ale nechtěla jsem psát první holka, ...
    PS: mamce to říkat nechci zastává se Ely

    holka, 12 let, 9. května

    Ahoj,

    je to někdy trápení s kamarádkami, viď? Nedivím se, že nechceš trávit přestávky sama, ale nabízí se Ti Ela, (kterou Ti doporučuje mamka a asi ví proč), také Sára, která se s Tebou ve škole baví. Jinak ve vašem věku se stává, že dochází někdy ke střídání kamarádek. V dospívání se mladí lidé velmi mění, nejen fyzicky, ale i psychicky, aniž by si tyto změny někdy uvědomovali. A tak se může stát, že Ti pak vyhovují jiné kamarádky než dříve.

    Na bavení o přestávce máš tedy dvě kamarádky, na Tobě pak záleží, koho dál upoutáš Ty a kdo naopak Tebe. Nakonec se klidně můžete bavit i tři a více v hloučku, co říkáš?

    Myslím, že je moc dobře probírat to doma s mamkou. Mamka Tě, na rozdíl od nás, zná velmi dobře, a možná zná i některé Tvé kamarádky. Nemusíš se řídit jejím názorem, můžeš mít svůj, ale určitě stojí za to se nad jejím názorem zamyslet. Navíc, když budeš s mámou sdílet, poroste mezi vámi dvěma vzájemná důvěra a to je v rámci rodiny moc prima.

    Přejeme Ti pěkná, hluboká přátelství, ať v rámci třídy či jinde.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku.
    Je mi čerstvě 14 let a v asi 11 letech jsem začala přicházet na to že jsem asi jiná než ostatní holky v mém věku. Zatímco holky si mezi sebou říkaly "ježiš to je ale hezkej kluk" a druhá "no ale tam ten je hezčí" mě se vždycky nelíbily. Už od mala jsem měla ráda věci pro kluky třeba auta, vojáčky, vláčky atd. Panenky mě moc nebraly a šaty jsem od 8 let v mém šatníku nemohla ani vidět. Nosím pořád mikiny, dlouhé kalhoty a podobné spíše klučičí oblečení. No a na počátku 12-13 roku. Jsem oběvila slovo lgbt. Hned jsem začala hledat co to slovo znamená. A když sem se to dozvěděla řekla jsem si "tohle by mohl být můj problém". A tak sem si prostě řekla že jsem asi na holky. Za ty skoro dva roky je mi to čím dál víc jasné. No a já se rozhodla že to řeknu kamarádkám. Bála jsem se jejich reakce, tak sem to tak pomalu naznačovala až se mě kamarádka zeptala "ty si na holky?".
    A já hned řekla že ano. A byla jsem hrozně milé překvapená že holky říkaly že je to skvělé. Pak ale nadešla věc proč sem píšu JAK TO ŘÍCT DOMA. Pořád si říkám mám počkat ale jak dlouho do 15 to je takový věk kdybi mi už mohli opravdu věřit. Nebo to říct hned to radši ne je moc brzy ale zase to v sobě budu dusit. Můj táta s mámou nemají velmi v oblibě lgbt lidi stačí když je v televizi nějaký gay a rodiče hned"tvl další teplouši odporný" takže asi chápeš proč se toho tak obávám. A i kvůli tomu v poslední době jsem se začala sebepoškozovat. Už nevím jak dál nevíš co s tím?
    Předem děkuju za odpověď.
    Klára.

    Klára 14 let, 13. května

    Ahoj Kláro,
    píšeš o tom, že jsi zjistila, že jsi lesbicky orientovaná a ptáš se, jak to říct rodičům. Bojíš se jejich reakce, začala jsi se kvůli tomu i sebepoškozovat.

    Ve Tvém textu čtu, že jsi zjistila, že „tohle by mohl být můj problém". Říkám si, že to nemusí být „problém“, který máš, ale Tvoje cesta. Samozřejmě nezáleží jen na Tobě, jestli to bude problém, ale i na okolí, jak píšeš. A taky je potřeba říci, že se v Tvém věku mohou věci ještě měnit, sexuální vývoj ještě není ukončen.

    Věřím, že jsi nyní napjatá a nevíš, jak to rodičům říct a jak budou reagovat. Mrzí mě, že si kvůli tomu ubližuješ, asi se opravdu obáváš reakce rodičů. Myslím si, že je v každém případě dobré počkat na vhodnou chvíli, kdy spolu budete všichni v dobré náladě a budeš od nich cítit zájem a důvěrný kontakt. Poté jim můžeš zkusit naznačit, co prožíváš, zrovna tak hezky, jak jsi to napsala Alíkovi. Možná už si sami něčeho všimli a pomůže jim to pochopit. Pokud máš k některému z rodičů blíže, mohlo by pomoci začít u něj nebo u jiného příbuzného, se kterým máš dobrý vztah. Docela hodně rodičů má nejprve bouřlivé reakce, s tím je třeba počítat, a říci si pak o podporu u kamarádek a dalších chápajících lidí. Blízkým je potřeba dopřát čas k přijetí situace, zvláště tehdy, když je pro ně lesbicko-gay orientace problémem. Poté bych tě podpořila, abys na to nezůstávala sama - zkus se svěřit třeba školnímu psychologovi nebo se neváhej ozvat na linku důvěry.

    Kláro, také bych ti ráda pověděla, že ubližování sobě samé nic neřeší, reálně přidává jen více problémů. Dokud je čas, zkoušej pro uvolnění pocitů s tím vším spojených využívat jiné, zdravé způsoby. Může jít třeba o sport, malování, vypsání se do deníku nebo rozmluvu s někým blízkým. I my jsme ti nadále k dispozici. Kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, mám možná trochu zvláštní dotaz,
    ale poslední asi týden mám takový zvláštní pocit smutku nebo nepohody možná trochu úzkost. Podle starších dotazů asi víte, že bych k tomu mohla mít důvod právě kvůli rodinné situaci nebo přátelům, ale nejspíš to asi nebude ono. Nejsem si jistá čím to je, možná karanténou nebo klidně něčím jiným. Jak se z toho mám dostat? Jak se dostat více do pohody?

    holka, 14 let, 10. května

    Ahoj,
    je dobře, že si umíš říct o pomoc ve chvílích, kdy Ti není dobře. Výstižně popisuješ, co se s Tebou děje – pocit smutku, nepohody, úzkosti… Tyto pocity mohou doprovázet náročné události v našem životě (třeba i delší dobu po tom, co se staly), nebo mohou přicházet bez viditelné příčiny. Doba karantény ke spouštění takových „nálad“ taky přispívá.
    Pokud tyto stavy trvají kratší chvíli, nebo nejsou moc silné, člověk si může říci, že patří k životu a že „zase bude líp“ – což opravdu často je. Pokud se ale člověk opravdu trápí nebo nepříjemné stavy trvají dlouho, je důležité to řešit. Pomáhá především odborná pomoc – pomoc psychologa, který jednak zjišťuje příčiny toho, co se děje, a také hledá způsob řešení. Můžeš tedy zkusit vyhledat odbornou pomoci, například máte-li ve škole školního psychologa nebo psycholožku, kteří například nyní pracují online apod.
    Také ale můžeš zkusit něco udělat sama. Základem je zdravá životospráva s dostatkem spánku, pohybu, pobytu na čerstvém vzduchu i sluníčku. Určitě také pomůže relaxace a správné, klidné dýchání a dechová cvičení – můžeš zkusit něco najít například na YouTube. Také může pomoci si psát deník, který pomáhá člověku vyjádřit své pocity, myšlenky, a lépe se v životě „usadit“.

    Držíme palce, abys vše zvládla,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj. Jak bych se co nejlépe mohla zbavit kamarádky? Vim ze to zní hrozně, ale už delší dobu pozoruji, že se ke mně nechová jako pravá kamarádka a nedávno jsem zjistila, že mě zradila i v minulosti. Asi si budete říkat, že jsou to dětský spory, ale stejně si to neříkejte :))
    No prostě ji už asi nechci ve svym živote ale na druhou stranu je to hrozná citlivka a bojim se, že by si mohla něco udělat, což samozřejmě nechci...takze jak se jí nějak efektivně zbavit?

    holka, 10. května

    Ahoj,

    neboj, nic si říkat nebudeme – kamarádi a přátele jsou totiž v životě každého velmi důležití a to, koho kolem sebe člověk má, má vliv na to, jak se cítí.
    Pokud jsi zjistila, že se ta kamarádka jako kamarádka nechová, že Tě zradila, klidně jí to takto na rovinu řekni. Že potřebuješ být v životě dále od ní. Že může být dobrou kamarádkou někomu jinému. Je to tak fér, každý má právo si vybrat, s kým je mu dobře a s kým ne.
    Můžeš také „nenápadně vycouvávat“, oddalovat se od kamarádky, ale to není úplně férový způsob, kamarádka by měla vědět, na čem je; a taky bude mezi vámi jasno a nebudeš muset stále vysvětlovat, co se děje.
    Říkám si, jak bys to chtěla asi Ty, kdybys byla v kamarádčině postavení, jestli by ses chtěla dozvědět, jak to s Tebou druhý má, nebo ne, a jak by ses to chtěla dozvědět. To Ti může v Tvém dalším jednání pomoci.
    Vnímám, že máš obavu z kamarádčiny reakce, cením si toho. Každý se ale musí učit vyrovnávat se i s tím těžkým, co život přináší. Pokud to kamarádce řekneš s citem i úctou, bude z Tvé strany vše v pořádku a ostatní je už na kamarádce.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a všichni, kdo tu jste. Mám problém a to až teď, co jsem starší. Nikdy mi to nevadilo, nebo jsem si toho až tak nevšímala, ale poslední cca 2 roky strašně nesnáším svoje jméno, závidím těm, co mají krásné jméno a jsou s ním spokojeni, nebo alespoň trošku. Jmenuji se Sára a mám s tím fakt velký problém, nemůžu to jméno ani pořádně vyslovit jak se mi hnusí (mimochodem jen na sobě, vůbec neodsuzuju holky, co se taky tak jmenují). Když máte třeba dlouhé jméno např. Veronika, Kristýna, Markéta, jde z toho udělat plno přezdívek, Kiki, Týna, Verča, Maky, Markét atd. ,ale to moje? ..je to hrozně tvrdé jméno a málo kdo mi v tomhle věku řekne Sárinko, což je už taky takové až moc zdrobnělé, málokdo mi ale říká Sári, takže je to ve škole samý Sáro Sáro Sáro a já to tak nenávidím, vím, že je to hloupost a asi k tomu není ani žádná ráda, ale já už fakt nevím, s jménem člověk žije celý život a bojím se, že to bude jedna z věcí, ze kterých budu vážně nešťastná...;(

    holka, 14 let, 10. května

    Ahoj,
    nebudu Tě nyní oslovovat jménem, když k němu nemáš dobrý vztah. A ani Tě nebudu přesvědčovat o tom, že Sára krásné jméno je – jméno židovského původu, které znamená „vznešená“, nebo „kněžna“. Umím si představit, že svoje jméno nesnášíš a máš s ním problém.
    Vztah ke svému jménu si hledají skoro všichni, třeba i Kristýny, Markéty, Veroniky… je to součást hledání své životní cesty a sebe sama na ní. Většina lidí svoje jméno nakonec přijme a má ho rádo, nebo se s ním nějak „skamarádí“. Možná to tak bude i časem i u Tebe.
    Teď k tomu, jak je možné Sárám říkat: někdy se používá Sárko, Sárčo - což není ani zdrobnělina, ani tvrdé; taky se říká Sáruško, Sárulko, zkráceně Sáruš – ale máš pravdu, mnoho variant tohoto jména není. Pro pobavení přidám, že jedna maminka říká dceři Sáře Sardelko nebo Sardinko 
    K tomu, co píšeš, mě napadá, že by sis mohla říci, jak Tě mají ostatní oslovovat – pokud se Ti líbí Sári, tak Sári, nebo jak chceš. Pokud chceš, třeba na čas, jméno Sára opustit a používat nějakou přezdívku, tak si nějakou vyber a ostatní požádej, aby Tě tak oslovovali. Může být třeba na S, aby bylo blízko Tvého jména, ale nemusí.

    Držím palce a přeju, aby se Ti s Tvým jménem nebo přezdívkou dobře dařilo,
    Modrá linka

    Menstruace a výtok

    Ahoj
    Chtěla bych se zeptat vždycky asi 2 týdny před menstruaci až do menstruace mám výtok prostě úplně jako vodu nesmrdí nic je to dost nepříjemné když sedím nebo něco takového teď se postavim nebo si kichnu a vyteče to že mě na internetu jsem to hledala co by to mohlo byt a psali tam že to je třeba u těhotných ale to ja nejsem tak jsem hledala dal a tam psala jedna pani ze to je nějaká nemoc nějaký bacil v pochvě a tam někde a že se to přenáší ve výřivce a v bazénech no a právě týden před tim než se mi to začlo dit jsem byla s rodinou na bazéně a taky ve vyrivkach no a ta pani tam psala ze musím navštívit ginekologa ale ja se bojim myslíte ze bych mohla mit ten bacil? Mam to ale vždy 2 týdny před menstruaci a po menstruaci uz ne a pak kdyz se blíží tak zase předem děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 10. května

    Ahoj,
    kladeš nám otázky ohledně úniku tekutiny z intimních míst. Umím si představit, že je to hodně nepříjemné a že máš obavy, co se s Tebou děje.
    Když si čtu Tvůj dotaz, říkám si, že důvody mohou být nejrůznější. Píšeš, že se to děje pouze v určité fázi menstruačního cyklu, může to, ale také nemusí s menstruačním cyklem souviset. Může se jednat o výtok ( a i ten může být do určité míry úplně v pořádku - souvisí s přirozenou funkcí ženských orgánů), ale také i o malý únik moči. Jak píšeš, může ale jít i o bakteriální infekci. Jako linka důvěry Ti říci nemůžeme, o co jde - je třeba opravdu vyhledat gynekologa, jak píšeš, a to osobně, na dálku není možné určit nic.
    Návštěvy gynekologa se bát nemusíš, lékaři a lékařky jsou připraveni na to, že k nim dívky přicházejí poprvé a mají strach. Na svoji první návštěvu gynekologa můžeš poprosit mamku nebo jinou dospělou osobu, ať Tě k vyšetření doprovodí, přímo u něj ale nebude (nebudeš-li chtít). Kdyby se Ti o tom, proč potřebuješ jít na gynekologii, špatně mluvilo, můžeš mamce předat k přečtení tohoto Alíka.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Zdravím.
    Mám takový problém, když se cítím v pohodě a mám dobrou náladu a jdu s tím mezi lidi, tak mi nálada a energie ihned klesne na body mrazu. Ani se s lidma moc bavit neumím, tak se snažím různým rozhovorům vyhýbat. Abych si svojí náladu nezhoršila.
    Hrozně mě mrzí, že nedokážu být v místnosti s někým abych se necítila pod tlakem. Jsem ráda když jsem sama, ale spíš bych chtěla být mezi lidmi. Ale nevím jak na to.

    holka, 13 let, 10. května

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že by ses ráda cítila lépe mezi lidmi. Takto po internetu, bohužel, nedokážeme posoudit, co Tě vede k tomu, že se mezi lidmi cítíš pod tlakem.
    Pokud nevíš, o čem s lidmi mluvit, zkus se zamyslet, co by ses o nich chtěla dozvědět, co by Tě zajímalo. Můžeš s nimi mluvit o svých koníčcích, o filmech, které jsi viděla, knížkách, které jsi četla. O svých zážitcích a pocitech. Také si můžeš zkusit začít všímat toho, o čem se baví lidé kolem Tebe, o čem se baví ve filmech a nechat se tím inspirovat.
    V každém případě Tě chci podpořit, abys na tyhle své pocity nebyla sama, aby ses svěřila někomu blízkému, komu věříš a kdo by tě mohl podpořit, s kým bys mohla přijít na to, proč se mezi lidmi necítíš dobře. A jestliže by to nepomohlo, bylo by dobré, aby ses s rodiči obrátila na pomoc odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta, protože člověk žije mezi lidmi a je důležité, aby se mezi nimi mohla cítit dobře. Možná máte školní psycholožku (psychologa) u Vás ve škole, tedy je možné se obrátit na ni.

    Přejeme ti bezstarostné jaro.
    Modrá linka