Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7778

Zvířata - pes

Ahoj chtěla bych se zeptat co mám dělat...
Bydlím v jednom nejmenovaném městě a často tu vidím potulujícího psa, vždycky když ho vidím láme mi to srdíčko.. chtěla bych si ho vzít, jenže nemám kam. Bydlím v panelovém domě, a doma už psy máme a rodiče by další neztrpěli ?????+?. Jediné co mě napadlo dat si psa k babičce a dědovi jenže ti mají spoustu koček a bylo by mi to blbý ho jim tam nechat. Prosím o radu ??

holka, 14 let, 28. října

Ahoj z Modré linky,

chtěla bych moc ocenit, že máš soucit se psem, který je nejspíš bez domova, že mu chceš pomoci a přemýšlíš, jak to udělat.

Vzít si psa z ulice domů není vůbec jednoduché, když neznáme jeho historii, zdravotní stav, ani to, jestli někomu nepatří (a ten se o něj moc dobře nestará). Pokud toho psa zase potkáš, je nejlepší zavolat na číslo místní policie (156), ta může vše zjistit a případně ho převézt do nejbližšího útulku, kde se o něj postarají a budou mu hledat nový domov.

Můžeš si taky najít kontakt na útulek pro psy ve vašem okolí a zavolat nebo zajít tam - mohou Ti předat zkušenosti, co jak to u vás ve městě s toulavými psy chodí.

Přejeme pěkné podzimní dny.

Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj,
mám takový problém. Dříve jsem měla pevný, velký, krásně kulatý zadek, ale teď mi nějak změknul a zmenšil se. Začala jsem tedy cvičit, každý den pár minut posiluji, ale žádné změn se neuskutečnily. Strašně mě to trápí, nevím, co dělat dál. Nevíte třeba o nějakém skvělém cviku, který by mi mohl zadek krásně zvětšit, zpevnit a zakulatit? Nebo třeba nějaké jiné rady, jak získat krásný zadek? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

holka, 14 let, 31. října

Ahoj,

je moc dobře, že cvičíš a hýbeš se, to je základ pro zpevnění těla. Nepíšeš, jak dlouho posiluješ. Výsledky nejsou za den či týden, jsou vidět až po mnoha měsících a je třeba s tím počítat. Cviky na posílení hýžďových svalů Ti poradí buď to Tvá tělocvikářka, nebo další odborníci: rehabilitační pracovnice, fyzioterapeuti, zaměstnanci fitness center, vychází odborné publikace, kde najdeš vysvětlení i obrázky, stačí zajít do knihkupectví či do knihovny. Další možnosti-řekla bych nepřeberné množství- jich najdeš na internetu, stačí si zadat do vyhledávače, co požaduješ, ale tento postup nejspíš znáš. Skvělé cviky jsem našla na aktin.cz/5-nejlepsich-cviku-pro-pevny-zadek-ktere-zvladnes-v-kazde-posilovne.

I my Tobě přejeme pěkné dny a vydrž v posilování.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno.
Mám tři problémy:
1.Máma s tátou jsou na mne hrozně zlí a věnují se více mojí mladší sestře.
Jakmile příjdou do obýváku tak aniž bych něco řekla táta na mne začne řvát např.kr****e vypadni nebo debile drž hubu.A když jsem zrovna v pokoji tak mně táta pořád uráží před sestrou.A když sestra něco zopakuje víckrát tak začne řvát "Ty se chováš jako ten blbec vedle v pokoji.Toho pošlem do blázince" (já totiž když mi někdo neodpovídá ták to zopakuju)??.Mamka na mně není tolik zlá ale taky mi podobné věci dělá.Nevím co mám dělat.

2.Už to bude rok co se mi tak zvláštně točí hlava.
Není to jako normální motání hlavy spíše začnu zničehonic zvláštně vidět ,potom se začnu trochu klepat a potom špatně vnímám okolní věci.Mamka tvrdí že to mám od očí (Mám totiž zvláštní formu tupozrakostí která je bez šilhání.) ale nevím. Když se mi to stane obvykle začnu dost panikařit (stává se mi to často ve škole.Když jdu ze školy,v obchodě atp.).Pár měsíců před letními prázdninami jsme kvůli tomu byly u doktorky která řekla že to patří k zánětů uší který jsem zrovna měla.Asi na týden to přestalo ale potom to zase začalo. Mám to jen někdy ale už mně to děsí mamka říkala že se mi to může vracet psychicky.Taky jsme nedávno byly v Německu a zatočíla se mi tam hlava a táta mi pořád dává na vinu to že nešel do jednoho obchodu.Ale já za to nemohla mně totiž když se mi zatočí hlava tak mi vadí blýskavé věci a potom mně někdy i hodně bolí hlava.A v létě když jsem chodila za jednou kamarádkou (jmenuje se Eliška) tak mi její mamka (kamarádka mé mamky) řekla že Eli měla něco podobného a pomohlo jí to že přestala hrát videohru Minecraft (kterou shodou okolností hraju taky) ve které jsou kostičky které jak Eli tak i mně vadí na oči.A taky se ve škole nemůžu soustředit na kostičkovaný sešit.Takže bych potřebovala radu co udělat když se mi něco takového stane.A také co by to mohlo způsobovat.

3.Ve škole nemám přatele ,nikdo se se mnou nebaví a šikanují mně.Né že bych byla šprtka ale dřív když jsem za kýmkoliv přišla tak na mně vždycky řvali vypadni.Takže jsem dopadla tak že celé přestávky sedím a dívám se do zdi.Taky jsem kvůli holkám asi i trochu anorektička.Jednou mi nejtlustší holka ze třídy (má prý kolem 60ti kilo) řekla že jsem hrozně tlustá i přesto že mám podváhu (asi 36 kil).Jednou mne jedna kamarádka utěšovala když mi holky nadávali a pohladila mně ve vlasech a přišla za ní další spolužačka a řekla jí že je prase protože se mně dotkla.A s kluků se se mnou baví jen jeden - můj nejlepší kamarád ale toho už si taky přitahují na svou stranu. :(((.Jsem kvůli tomu všemu dost smutná a nevím jak si pomoct.

Prosím snažte se odpovědět rychle.Díky za odpověď. Ťapka

holka, skoro 12, 28. října

Ahoj Ťapko,

jestliže se k Tobě doma rodiče chovají, jak by neměli, je potřeba, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu důvěřuješ, kdo Tě může podpořit, případně podniknout kroky k tomu, aby se situace změnila. Nejlépe by bylo obrátit se na někoho dalšího z rodiny, kdo zná celou situaci, třeba na babičku, dědu, tetu,.... Případně se můžeš svěřit někomu ze školy. V každém případě je důležité, abys na to vše nebyla sama. Pokud by podpora sama o sobě nepomohla a situace se nezměnila, je možné obrátit se na OSPOD, tedy Orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Co se týká toho, že se Ti točí hlava, je třeba nejprve vyloučit (či potvrdit) zdravotní důvody. Tedy obrátit se na svoji obvodní lékařku, která Tě může odeslat na potřebná podrobná vyšetření. V případě, že by se zdravotní příčiny vyloučily, potom je dobré vyhledat psychologickou pomoc. Některé zdravotní problémy mohou být psychosomatické - tedy zapříčiněny například stresem, psychickými obtíženi.

Pokud nemáš ve škole přátele, pomoci Ti může nejlépe školní psycholožka, jestliže ji ve škole máte. Psycholožka Ti může být nápomocná nejen v hledání kamarádů, ale i ve zvládání situace doma, ve vyrovnávání se se stresem, celkově Ti být oporou. V případě, že školní psycholožku nemáte, můžeš se obrátit na nějakou oblíbenou paní učitelku.

Ťapko, píšeš o obtížných situacích a chci Tě ještě jednou povzbudit v tom, abys na ně nebyla sama, aby sis našla podporu ve svém okolí. Takto po internetu toho pro Tebe nemůžeme moc udělat, ale někdo dospělý, komu důvěřuješ, může. Klidně té osobě můžeš ukázat i tuto naši komunikaci, jestliže to pro Tebe bude snazší. Zavolat se také dá na naši linku (www.modralinka.cz), kde se o všem můžeme poradit, anebo třeba i na Linku bezpečí (116 111).

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo podpory a pomoci, kterou si zasloužíš.
Modrá linka

Milování

Ahoj, možná je to zvláštní otázka, ale dost by mě to zajímalo.
Když se spolu na školním výletě chtějí vyspat kluk a holka, kteří dosáhli věku 15 let, je to vůbec možné? Mohou jim to učitelé zakázat, když je to z právního hlediska v pořádku?
Nic takového neplánuji, jen mě to prostě zajímá.

holka, 14 let, 28. října

Ahoj z Modré linky,

sex po dosažení 15 let sice není nezákonný, avšak školní výlet rozhodně není vhodná příležitost k jeho provozování. Učitelé samozřejmě sex zakázat mohou, neboť na školním výletě platí pravidla, která je třeba dodržovat. Zároveň jsou učitelé za své žáky v době výletu zodpovědní.

Přejeme hezký podzim.
Modrá linka

Strach

Ahoj mam hroznou fobii z pavouku ale uplně ze všech i z malých v noci rožnu světlo v pokoji a hele dalši zase na zdi 15minut trvá nez se odvažim se priblizit a zabít ho co mam dělat dost mě to omezuje a teď navíc začína ten zpropadenej podzim ve kterym jsou ti prevíti všude

kluk, 13 let, 26. října

Ahoj z Modré linky,

chápu, že fobie z pavouků je nepříjemná. K fobii je možné přistupovat dvojím přístupem. Buď se tomu, čeho se štítíme či bojíme, vyhýbat a vycházet si co nejvíce vstříc. Třeba požádat rodiče, aby se podívali, zda nějaké pavouky uvidí a odstranili je. Anebo si naopak na předmět své fobie postupně zvykat. Koukat se na obrázky, videa, pak třeba z bezpečné vzdálenosti sledovat pavouka živého. Umím si představit, že se Ti to nelíbí, ale i pavouci jsou součástí našeho světa a není jiná možnost, než tento fakt přijmout a vyrovnat se s ním. Stejně tak jako se svojí fobií. Je dobré nebýt na své pocity sám. Mít možnost mluvit o tom, co prožíváš, moct si postěžovat, hledat s někým možnosti, co pro sebe můžeš v konkrétních situacích udělat.

Bezstarostný podzim Ti přeje
Modrá linka

Moje tělo - holky

Dobrý den, bude mi tedkon 13 a mám chloupky okolo koutků u pusy, nejsou vyložine nějak tmavé, ale řekla bych, že se jich dá všimnout, sice asi ne na první pohled ale stejne mě to hodně trápí:( mám je i jakoby na břiše a je to stejná barva jenom jich je víc. Vím že je má takhle i teta, úplně stejně jako já a neřeší to (má je nějak od 16-18, teď jí je 23), ale mě to trápí a nechci je tam mít a nechci o tom s nikým moc mluvit:// nevíte čím by to mohlo být popřípadě jak se jich doma zbavit??

holka, 13 let, 26. října

Ahoj z Modré linky,

způsobů, jak se zbavit chloupků, je více (holení, vytrhání pinzetou...). Každému vyhovuje něco jiného. Je třeba, aby si každý našel ten svůj. Zároveň však je dobré, abys o tom, co Tě trápí s někým ze svých blízkých mluvila. Ať už s někým z rodičů či právě s tetou, která je na tom podobně jako Ty. Víš jistě, že své chloupky neřeší nebo dříve řešit nezkoušela? A jaký k tomu má důvod? Možná dospěla k názoru, že neřešit je to nejlepší řešení. V každém případě je dobré, abys o způsobu, jakým chceš ke svým chloupkům přistupovat, s někým, kdo má zkušenosti a může s Tebou probrat výhody i rizika, mluvila, i když píšeš, že moc nechceš. Je důležité učit se komunikovat se svými blízkými o svých přáních, potřebách, trápeních i radostech.

Přejeme Ti barevný podzim
Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj Alíku a spol!
Ve škole se mi líbí jedna holku, ale, nevím kde nebo jak jí to mám říct.
Poradíte mi jak bych jí to moch říct nebo jak bych na to měl jít.
Předem děkuji za odpověď.

HonHon 12 let, 24. října

Ahoj,

je pochopitelné, jestli Tě přivádí do rozpaků situace s navazováním kontaktu se druhým pohlavím. Ve Tvém věku je to něco naprosto přirozeného a je v pořádku, že teď píšeš a snažíš se v tom lépe zorientovat. Říkám si, že asi není nejvhodnější jí o své náklonnosti říkat přede svědky či volit prostředníka. Důležité je zvolit pro to dobrou atmosféru ve chvíli, kdy budete spolu sami. Můžeš jí to říci, můžeš jí to ale i napsat a předat z ruky do ruky, můžeš jí dát i nějaký drobný, milý dárek, třeba vlastnoručně vytvořený a při té příležitosti se vyslovit.

Otázkou ovšem je, zda je vůbec teď třeba jí to říkat. Vzhledem k tomu, že spolu chodíte do školy, máš spoustu jiných možností, jak na sebe tu holku upozornit. Vyhledávat vzájemné oční kontakty, usmát se na ni, nabídnout jí pomoc, když bude vypadat, že by jí mohla potřebovat, nabídnout jí kamarádství s tím, že by se později vidělo, co a jak bude dále.

Můžeš to vše také doma probrat s rodiči či někým starším, komu důvěřuješ. Na rozdíl od nás Tě dobře znají. A navíc v Tvém věku prožívali totéž, co nyní Ty, jistě si na ty chvíle rádi vzpomenou a poradí Ti nějakou cestu. Víc hlav víc ví.

Modrá linka

Jiné téma

Zdravím, nerada bych poradnu zbytečně zatěžovala, ale mám poslední dobou dva problémy.

  1. Už od malička jsem ve škole vynikala a domů nosila prakticky samé jedničky. Do dneška se to nezměnilo, ale neskutečně mě mrzí, že rodiče mě nikdy ne pochválili. Vždycky to brali jako samozřejmost. Dokonce i když jsem udělala příjmavky na osmiletý gympl, bylo jim to docela fuk. Teď to mám doma tak, že se rodiče o moje známky vlastně ani nezajímají. Když jim řeknu, že jsem dostala dobrou známku, ani se na mě nepodívají a odbyjí mě větou typu "Dobrý" (Ale řeknou to tónem bez špetky zájmu). Poslední dobou mě to hrozně mrzí a nemám vůbec motivaci se učit. Taky mě štve, že můj starší bratr v mém věku míval špatné známky a proto mu rodiče jako motivaci slíbili, že mu koupí novou herní konzoli. Zlepšil se a konzoli dostal. Já se už od malička snažím jak blbec a nikdy žádnou odměnu, ani uznání nedostanu. Nezáleží na tom, zda dostanu jedničku, nebo pětku. Pořád budou prokazovat stejný nezájem.
  2. Poslední dobou mám trochu problémy mluvit s dospělými muži. Vlastně ani nevím proč. S taťkou a bratrem ještě jo, ale u ostatních už je to horší. S učitelem ve škole dokážu prohodit pár slov, ale mám vždycky takový hrozně divný pocit
Je to asi stud, ale vůbec nechápu odkud to pochází. Nejhorší je to například cestou domů autobusem. Když s někým omylem navážu oční kontakt, ihned se dostaví onen divný pocit a rychle ucuknu pohledem stranou. S ženami, nebo mladšími a jen o pár let staršími kluky se mi tohle nikdy nestává. Čím by to mohlo být, popř. jak to můžu změnit?

Opravdu se omlouvám za svoje dvě slohovky, ale prostě nevím, kdo jiný než Vy by mi s tímto mohl poradit. Předem mockrát děkuji za odpověď. :)

holka, 12 let, 24. října

Ahoj,

je mně líto, že prožíváš takový nezájem ze strany rodičů o Tvé školní úspěchy, vůbec se nedivím, že Tě to trápí. Mluvila jsi o tom někdy s rodiči? Rozhodně totiž není v pořádku, že nezažíváš žádné pochvaly a ocenění, to potřebuje k motivaci k dalším úspěchům každý z nás. Zkus o tom s rodiči promluvit, je totiž možné, pokud jste to spolu ještě neprobírali, že už Tvé jedničky a úspěchy ve škole berou jako samozřejmost, a vůbec je nenapadá, že Tebe trápí jejich lhostejný postoj. Také se Ti nedivím, že bereš jako nespravedlnost, že brácha byl oceněn za zlepšení a Ty se svou stabilní snahou se cítíš nedoceněná. Nedivím se Ti, že ztrácíš motivaci.
Nicméně na tomto místě Tě chci upozornit na to, že se neučíš pro rodiče, ani pro známky, ale pro sebe. Všechny vědomosti, které načerpáš během studií, se Ti budou hodit, budeš mít povšechný rozhled a budeš vědět, jak přistupovat k novým vědomostem, jak si je nejlépe osvojíš, a to se Ti vyplatí i v Tvé budoucí profesi. Takže motivace tu stále je. Chápu Tě ale, že nezájem rodičů Tě trápí.

K Tvé druhé "slohovce". Myslím, že Tvé chování je zcela normální a přirozené. Stud do našeho života patří a jsou chvíle, kdy je na místě. Vzhledem k tomu, že stojíš na počátku dospívání, kdy zraje a dospívá nejen tělo, ale i psychika, sociální cítění a v těle probíhají hormonální změny, v takové chvíli jsou vztahy s druhým pohlavím napjatější. Ovšem každý to může mít jinak. A jak to můžeš změnit? Jedná se o běžnou situaci, s dospělými muži se budeš nejen v autobuse, ale i jinde běžně potkávat každý den. Zkus se té situaci vědomě vystavovat a postupně si na oční kontakt zvykat. Uvědomovat si, že jde o prosté setkání, bez nějakého dalšího podtextu, že tedy není důvod uhýbat pohledem, bát se.
Zkus na toto téma také promluvit s mámou či jinou ženou, která Tě dobře zná, a které důvěřuješ. Je možné, že v Tvém věku prožívaly totéž a budou Ti umět poradit.

Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

citim sa osamela porannena laskou mam zlomene srdiečko uz po milion krat nemam kamošou ani kamoški v škole prezivam šikanu uz 8 rokov menila som vela škol ale väčšinou je to len koli mojej vahe ale ja sa vo svojom tele citim dobre ako mam nadvahu to im asi vadi a väčšinou maju blbe dotazy ze fotky s dovolenky stala sa hrozna vec bola som zneuzita kluk mna prstil je to aj na policii a oni maju fotky ako som bola s nim ako som sa bozkavala s nim teraz nemam mobil a je to hrozne a nemam ani kamošov a ani kamoški a rezala som sa a dnes mna to popadlo znova bojim sa vyhladat psychologa

holka, 14 let, 20. října

Ahoj,
mrzí mě, že Ti chybí kamarádi, cítíš se sama a zraněná. Píšeš o šikaně i o tom, že Tě nějaký kluk zneužil a řeší to policie. Řežeš se, ale bojíš se vyhledat psychologa. Je dobře, že píšeš, že si umíš říct o podporu a nechceš na to, co se děje, být sama.
Vnímám, že je toho na Tebe opravdu moc a přála bych Ti odbornou pomoc. Nevím, čeho konkrétně se ohledně návštěvy psychologa obáváš. Věřím však, že by stálo za to to zkusit, postupně se odhodlat. Pro první kontakt můžeš využít např. i naší či jiné linky důvěry a naplánovat, co dál. Existují také anonymní krizová centra pro děti a mládež, kam můžeš přijít bez objednání a služba je zdarma. Možná máte školního psychologa ve škole, který by měl řešit i šikanu. I policie, která řeší případ zneužití, může zprostředkovat psychologickou péči. Věřím, že už jen sdílení a podpora někoho dalšího, by Ti mohlo od samoty a zranění pomoci. Neboj se o tom, jak se cítíš a co bys potřebovala jinak mluvit i s lidmi kolem sebe, kteří Tě také můžou podpořit, ať už v rodině, nebo třeba učitelé ve škole.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Šikana

Ahoj poradno,
spolužáci mě na začátku roku začali šikanovat protože zastávám jiné názory, například říkám že v 12-13 nemůžou být připraveni na vztah nebo také říkám že zas v 15 není nikdo připraven na první pohlavní styk. Šikana se projevuje tak že mi nadávají například do ubožáčka, blbečka atd. Nebo mi berou věci a házejí je z okna naší školy. Po škole když jdu po ulici tak mi berou mobil. Také odmítám když mě lákají abych jim pomohl s úkoly. Teď v pátek po mně chtěli abych jim pomohl zmlátit jednoho kluka a pak abych v parku rozlil nějakou láhev s černou barvou kapaliny uvnitř. Já jsem odmítl a oni řekli že pokud jim nepomůžu tak mě zmlátí (bylo jich 6 proti mně jednomu). Tak jsem řekl že jak mě zmlátí když jsou všichni chudí a skoro nic neváží a k tomu menší než já. Oni o deset sekund později mě šli zmlátit a pak jsme se porvali a zde nastal problém. Jednoho kluka jsem zbil do zad a on pak spadl na zem a začal křičet nadávky a výhružky. všichni děti se kolem něho zběhli a on si začal stěžovat že jak ho bolí záda. Já se bojím aby se mu nic nestalo protože bych pak měl problémy. Předem děkuji za pomoc

kluk, 13 let, 19. října

Ahoj,
je dobře, že v situaci, kdy Tě spolužáci šikanují a došlo i na rvačku, hledáš cestu, jak z toho ven. Není v pořádku, že Ti vyhazují věci, nadávají Ti a berou mobil. Nesmí Tě také do ničeho nutit nebo Ti vyhrožovat, nebo Tě dokonce mlátit. Připadá mi důležité nebýt na to, co se děje, sám. Probrat to můžeš s rodiči i ve škole s učiteli, kteří můžou situaci dál řešit - především metodik prevence má na starosti, aby ve škole i cestou z ní byli všichni žáci v bezpečí. Je důležité, aby lidé kolem Tebe věděli, co se děje a mohli se Tě také zastat, hledat konstruktivní řešení, které by už dál neubližovalo. Chci Tě povzbudit k tomu, aby ses nebál ozvat a bránit se s podporou lidí kolem Tebe, o které se můžeš opřít. Neboj se mluvit o tom, jak se cítíš a co bys potřeboval jinak.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj Aliku, mám trošku větší problém.Nastoupila sem na novou školu kde se mi zalíbila moje spolužačka... všechno šlo vpodstatě samo a dali jsme se dohromady.No asi před týdnem se vše pokazilo... přišla o člověka,kterého moc milovala a náš "vztah" ukončila.V ten den sem byla hodně špatná a svěřila se dvou svým kamarádkám.K mému neštěstí na to přišla a naštvala se na mě...Už delší dobu se se mnou nebaví a jsem z toho opravdu nešťastná,už několikrát sem se jí omluvila,ale nepomohlo to.Nejsem schopná se kvůli tomu pořádně najíst, vyspat, učit,prostě normálně fungovat... Svůj stav nechci řešit jako něco vážného... Nevíš co bych měla dělat aby se má nálada zlepšila a aby mi odpustila?

holka, 14 let, 17. října

Ahoj,

chápu, že Tě mrzí, že už si se spolužačkou nejste tak blízké, jako dřív. Ukončila váš vztah a připadá mi v pořádku, že ses s tím svěřila kamarádkám, na tom nevidím nic špatného. Snažila ses jí omluvit, ale stále se s Tebou nebaví. Myslím, že jsi pro obnovení vztahu udělala maximum, cos mohla. Teď je na té spolužačce, zda s Tebou chce být dál v kontaktu, nemůžeš ji nijak přesvědčit nebo nutit, pokud ona sama nebude chtít vztah dál budovat.

Ke zlepšení Tvé nálady by mohlo pomoci dopřát teď péči a pozornost především sobě, snažit se trochu vyspat, odpočinout, něco málo sníst, dát svým dnům řád. Pomáhá dělat něco, co Tě baví a u čeho se odreaguješ, využít podpory svých blízkých (v rodině i mezi kamarády), probrat s nimi své pocity. Už to může hodně ulevit. Věřím, že i čas dokáže zklamání postupně zhojit a člověk začne vidět kolem sebe i jiné důležité věci a blízké lidi, opadnou emoce a situace se uklidní.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj Alíku,
Na oslavu narozenin by jsem si chtěla pozvat jednoho kluka se kterým se teď hodně bavím ,ale bojím se že pak budou moje spolužačky říkat že ho miluji a roznesou to po celé škole.Prosím o radu a předem děkuji.

holka, 9 let, 16. října

Ahoj,

je hezké, že máš kamaráda, se kterým si rozumíš. Chápu, že bys ho ráda pozvala na oslavu narozenin, to mi připadá fajn. Jak by na to mohly reagovat spolužačky, se dá těžko odhadnout. Je teď na Tobě, co je pro Tebe důležitější - že bude nebo nebude kamarád na oslavě, nebo že by někdo mohl vést nepříjemné řeči. Pokud máš už nějakou špatnou zkušenost s tím, že o Tobě spolužačky něco ve škole říkají, neboj se dát jim najevo, co Ti vadí. Pomoci může také svoje obavy a rozhodování probrat s někým blízkým, komu důvěřuješ, ať už v rodině, nebo s kamarády.

Přejeme Ti hezkou oslavu,
Modrá linka

Jiné téma

už mě nebaví žít život ve nikdo mě nemá rád všichni mě berou jako sráče co nic neumí chce se mi umřít

kluk, 14 let, 19. října

Ahoj,

napsal jsi nám v jednom řádku, že Tě nebaví žít život, ve kterém necítíš blízkost a ocenění druhých lidí. Přemýšlíš nad smrtí.
Jsem ráda, že jsi se nám dokázal otevřít a řekl sis o pomoc.

Věřím, že Ti je velmi těžko a v těchto dnech nevidíš cestu ven. Nepíšeš nic o tom, proč tomu tak je, nemohu Ti tedy poradit, co by se dalo podniknout, aby ses mohl cítit lépe. Rozumím i tomu, že je obtížné něčeho dosáhnout bez pocitu podpory. Jsem ale přesvědčená, že se ve Tvém životě může objevit někdo, kdo si Tě bude vážit a mít Tě rád takového, jaký jsi. Možná je takový člověk blíž, než si myslíš, a zatím sis ho nevšiml. Taky by bylo moc fajn, kdybys našel příležitost naučit se mít se rád s vědomím kladných i záporných vlastností. To je pravé sebevědomí. Byla by škoda o takovou příležitost přijít, Tvoje smrt by navždy zastavila možnosti pro všechno dobré, co Tě může potkat.

Alíkova poradna má poměrně dlouhou dobu na odpověď na Tvůj vzkaz. I když se snažíme, aby odpovědi chodily co nejdříve, myslím, že ve Tvém případě by byla užitečnější rychlejší a důkladnější podpora (např. telefonická). Je opravdu důležité, abys nezůstával se svými pocity sám, dokud nebude líp. Možná by stálo za pokus zkusit ve Tvém okolí najít někoho, s kým bys mohl vše v klidu probrat. Může to být například učitel, kterého máš rád, školní psycholog, někdo z rodiny, spolužák, kdokoli, ke komu máš důvěru. Kdyby pro Tebe bylo obtížné takového člověka ve svém okolí najít, můžeš se ozvat na:

  1. Modrou linku, denně 9-21 hod, mob. 608 902 410, další kontakty přes pevnou linku, Skype, Whatsapp, chat, e-mail nebo internetovou schránku najdeš na www.modralinka.cz
  2. zdarma a nonstop na Linku bezpečí, tel. 116 111
  3. zdarma a nonstop na linku 112

Všechny kontakty si napiš někam, kde je budeš mít stále po ruce, a neváhej je použít, když Ti bude těžko.

Přejeme sílu a odvahu hledat pro sebe podporu tam, kde ji můžeš dostat.
Modrá linka

Moje tělo

Ahoj Alíku, už od mala trpím nadměrným pocením. Nemyslím si že je to kvůli nějaké zdravotní poruše(například štítné žlázy atd), jelikož se takto potím opravdu už asi od 8 let. Na internetu jsem našla, že by to mohla být hyperhidróza (nadměrné pocení které se může například i dědit) a našla jsem a internetu electro antiperspirant který by můj problém mohl vyřešit. Mimochodem nejvíce se potím v dlaních, nohách a v podpaží. Moc mě to trápí vzhledem k tomu že ve škole je mi nepříjemné jak mám mokrý papír, podávání rukou je pro mě horror, sandály nosit nemůžu protože mi klouže noha a tak dále. Ale tady nastává další problém, musela bych to začít řešit s rodiči což je pro mně moc nepříjemné (opravdu s tímto jsem se nikdy nesvěřila ani kamarádům, snažím se to skrývat protože se za to stydím). Vím že budu muset ale pokud to chci vyřešit, vzhledem k tomu že electro antiperspirant je drahá záležitost a na tajno by to ani provádět nešlo. Jinak, i k lékaři je mi docela trapné zajít, protože tento problém mě trápí už řadu let a nevím jestli nebude závádějící že to řeším až teď. Prosím, jak mám kdyžtak zavést konverzaci s mamkou na toto téma, či jak ji říct o možnosti koupi electro antiperspirantu, když ani neví co to je. Děkuji za pochopení a za rady.

holka, 14 let, 12. října

Ahoj,
chápu, že je nepříjemné, pokud se od mala hodně potíš. Hledala sis informace o tom, že by to mohla být nějaká zdravotní porucha i o možnosti electro antiperspirantu.
Oceňuji Tvůj aktivní přístup, nebojíš se nám svěřit s intimnějším problémem a také se ho snažíš řešit, nebýt na to sama. Před svým blízkým okolím však to, co Tě trápí, skrýváš, stydíš se a nemluvila jsi o tom ještě s kamarády ani rodiči. Zároveň si říkám, že pokud je to něco, čím trpíš od mala, tak asi rodiče o problému nejspíš také ví a měli by Tě podpořit v jeho řešení a také vyhledání odborné podpory. Je v pořádku se domluvit předem, že bys třeba mamce chtěla říct něco důležitého, co Tě trápí a najít si na to klidný čas i místo. Můžeš jí také napsat dopis, pokud by to pro Tebe byl snazší začátek rozhovoru. Neboj se upřímně popsat, jak se cítíš, co bys potřebovala jinak, jaké situace jsou pro Tebe nepříjemné. Můžeš jí ukázat i možnosti, které jsi našla na internetu a společně se o tom poradit i s Tvou dětskou lékařkou. Je úplně v pořádku řešit věci, které souvisí s Tvým zdravím i nepohodou, lékaři by měli vědět, jak s tím pracovat a není to pro ně nic špatného nebo trapného, jsou to věci, které patří k životu a lidskému tělu.

Přejeme Ti, abys na to, co Tě zatěžuje, nezůstávala sama,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku....
Potřebovala bych poradit.
Loni za mnou seděl(v lavici) jeden kluk nikdy jsme se spolu nebavili až loni. Nakonec jsme byli skvělí kamarádi až jsme spolu od května chodili. Při chození jsme se spolu nebavili oba jsme se asi stiděli (psali jsme si skoro každý den). Když nám to tak moc neklapalo tak jsem mu v červenci napsala že si dáme přestávku a třeba se k sobě ještě někdy vrátíme. No vzal to v pohodě říkal ,že mám asi pravdu. Jenže potom přišlo září přestal mi psát a ani se se mnou nebavil. Tak je to bohužel do teď bavím se normálně se všema klukama kromě jeho. Předevčírem mi napsal a já si uvědomila že ho mám asi více než ráda. Co mám udělat proto aby jsme se zase normálně bavili? Mám mu říct že k němu ještě pořád cítím něco víc?

holka, 13 let, 11. října

Ahoj,
píšeš, že jsi chodila se spolužákem, ale nebavili jste se spolu, jen si psali. Teď už spolu nechodíte a nebavíte se dál. Máš ale pocit, že ho máš více než ráda a přemýšlíš, zda mu o tom říct, co můžeš udělat pro to, abyste se spolu bavili.
Procházíš obdobím dospívání a ujasňování si svých pocitů, myšlenek, představ o vztahu apod. Je v pořádku být vnímavá k tomu, co cítíš a sdílet to s někým, komu důvěřuješ, ať už v rodině nebo s kamarádkou - to může být velice úlevné a také pomoci v otázkách, co dál. Pokud by ses chtěla se spolužákem více bavit, můžeš s tím sama začít - věnovat mu pozornost, povídat si, trávit s ním více času, projevit svůj zájem. Nemusíš na sebe tlačit, může to být momentální pocit zamilovanosti, kdy se Ti oživily vzpomínky tím, že Ti napsal. Věřím, že časem poznáš, zda jde o nějaké hlubší city a zda budeš připravená a cítit důvěru k tomu, abys mu je dala najevo.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Povolání

Dobrý den, omlouvam se, ze pisu tak casto:( Ale tentokrát je to doopravdy dulezite.. jde o skolu.
Protoze letos chodim do sedme tridy, tak bych chtela zkusit prijimacky na sestilete jazykove gymnazium, ano vim, ze to bude narocnejsi, ale jazyky me vzdycky strasne moc bavily, takze v tom nevidim problem. To gymnazium by bylo bud francouzske, nebo spanelske. A vlastne jde o to, ze prvni dva rocniky se ucime ten jazyk, abychom pak ve tretim rocniku rozumneli vyuce pouze v tom danem jazyku. Coz je pro mne super, protoze jsem vzdycky chtela na skolu s jinym jazykem.
Ale ted je tu ten problem,ktery nedokazu sama vyresit a prijde mi trapne o tom mluvit s nekym, kdo me zna, tak bych chtela poprosit o radu vas:(
Vzdycky uz od malicka jsem tady na svete chtela neco dokazat. A myslim to tak, abych nejak pomohla lidem na svete, zivotnimu prostredi, to je jedno, proste je pro me priorita neco takoveho dokazat, protoze jinak tu pro me ten zivot vlastne nemel vyznam, jestli vite, jak to myslim.
A vim, ze nejvetsi moznost neco takoveho dokazat je spise v Americe, proste i kdybych to dokazala tady v cesku, tak mi reknete, jake dalsi zeme se tohohle nejjvice chytnou:) Ale o tohle nejde az tak moc.
Proste bych se chtela jeste na studium presidlit do ameriky. tohle jsem rodicum rekla a nemaji s tim problem. Premyslela jsem o nejake herecke skole, ale to si myslim, ze jako stredni mohu studovat taky, ale nevim. Ja bych to totiz nejradsi zacala studovat ted, herectvi myslim,protze (ted to zni jako pitomost ja vim) mi vsichni uz od mala rikali, ze at jdu na famu nebo na damu, at uz to byli cizi lide, nebo rodina, ucitele vsichni mi to rikali, at se dam timhle smerem. Hrala jsem i v nekolika skolnich hrach a vzdycky to dopadlo dobre. A je to vlastne i muj sen tak trochu,proste bych strasne chtela herectvi, nataceni do filmu, foceni atak. Mam strasne rada pozornost. Ale mam proste problem s tim, ze nevim, co mam tedkon z te sedme tridy delat. nevim, jestli existuje nejaky gympl, skola, na kterou bych mohla jit uz ted. Vlastne do osmicky, nebo je moznost famu az od devitky a vlastne do prvaku:/ Vlastne ja se stejne chci presidlit do te ameriky na vysokou, to je proste muj sen taky od uplnyho prcka a proste si ten sen chci splnit. A v ty americe bych rekla mam vetsi moznost tohohle uplatneni nez jako dite v cr, protoze tady je opravdu pouze hrstka hercu do dvaceti let.
Nevite, jak bych se mela rozhodnout? a vim, ze se tohle muze jeste zmenit, to co budu chtit delat, ale tohle jsou veci, ktere se u me uz drzi zhruba 7 let.

holka, 13 let, 11. října

Ahoj,
píšeš, že je Ti trapné mluvit o tom, co Ti leží v hlavě s někým, kdo Tě zná. Ráda bys jednou do Ameriky, chtěla bys něco dobrého dokázat, věnovat se herectví. Zvažuješ, na kterou školu bys měla přestoupit, jaké možnosti tu jsou. Ptáš se nás, jak se rozhodnout.
Na to Ti nemůžeme takto na dálku odpovědět, odpověď musíš najít v sobě, s podporou svých blízkých, kteří Tě právě lépe znají a dokážou Ti pomoci najít např. kontakty ve svém okolí. Chci Tě podpořit v tom, aby ses nebála s nimi sdílet, nad čím přemýšlíš, co bys do budoucna chtěla. I tím si to můžeš lépe ujasnit. Ohledně možností dalšího studia se můžeš poradit s kariérním či výchovným poradcem, kterým bývá jeden z učitelů ve škole. Dokud nejsi plnoletá, měla bys svoje vzdělání řešit s rodiči, kteří Tě v něm můžou podpořit. Píšeš, že v Americe bys měla lepší uplatnění dětského herectví, protože v ČR je takových herců málo. Tomu úplně nerozumím, pokud je jich u nás málo, nejspíš bys měla spíše větší šanci na úspěch a uplatnění. Můžeš se podívat i u nás na možnosti hereckého vyžití.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj,
Poslední dobou se mi začínají více líbit dívky, a kluky beru spíš jako kamarády. Jenže mám problém, asi by mi ani tolik nevadilo, že se mi líbí dívky, větší problém je, že jsem se hrozně zamilovala do svojí nevlastní sestry. Naši rodiče nejsou vzatý, ale i tak se tak bereme, teda, až na ni, je tak beru. Svěřila jsem se jí, že se mi líbí holky i kluci, ale od té doby se to změnilo, a už se mi líbí jenom holky. Ona je na kluky a dokonce je i do jednoho zamilovaná. Vždycky když jí vidím, cítím se hrozně šťastně. Miluji čas, který můžu strávit s ní. Nevím, co mám dělat, ale myslím si, že bych jí to asi nezvládla říct. Přemýšlím o tom, že bych se ještě poradila se svojí druhou nevlastní sestrou, ale taky si tím úplně nejsem jistá. Předem děkuji za jakoukoli poskytnutou radu.

holka, 12 let, 10. října

Ahoj,
píšeš, že je Ti 12 let a přemýšlíš nad tím, zda se Ti líbí kluci nebo holky, teď to vnímáš spíš tak, že holky (od chvíle, kdy ses svěřovala své nevlastní sestře). Když jsi s ní, jsi šťastná, ráda s ní trávíš čas. Přemýšlíš, zda jí o tom říct, nebo se poradit s druhou nevlastní sestrou. Vnímám, že se snažíš vyznat v tom, jak to máš s klukama a holkama a dělá Ti to starost, nevíš, jak přistupovat ke své nevlastní sestře, snažíš se vnímat své pocity kolem ní.
Chci Tě podpořit v tom, že na sebe nemusíš tlačit. Procházíš dospíváním a otázky ohledně sexuální orientace se budou ještě postupně vyjasňovat, věřím, že časem se nějak usadí. Sexuální orientace je spíše fyziologicky daná, než že by měla záviset na aktuálním rozhodnutí a situaci (např. na základě toho, že ses svěřila nevlastní sestře a pocítila k ní blízkost). To, že jsi s ní šťastná a ráda s ní trávíš čas, ještě nemusí znamenat, že bys byla orientovaná na dívky, že by to bylo nějak závazné. Je v pořádku se přátelit, dát jí najevo své sympatie, že jsi s ní ráda.
Neboj se svěřit někomu, komu důvěřuješ, probrat to můžeš např. i se školní psycholožkou, pokud ji ve škole máte. Věřím, že i ostatní prožívali či prožívají podobnou nejistotu, která patří k dospívání, nejsi v tom sama.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, už dlouho jsem chtěla být vegetariánkou ale pak jsem si přečetla, co Všechno stojí za mlíkem a vejci apod.. chci být vegankou, ale rodiče mě v tom absolutně vůbec nechtěli podpořit (s vegetariánstvím), nutili mi maso a bylo to takový to 'dokud to maso nesnis, neodejdeš od stolu', takže jsem to vždycky se slzama musela sníst:( Ale už mi to doopravdy vadí. Vzhledem k tomu, že mi teď vlastně bude 13 a veganstvi je doporučené od 12+, pokud nejsi od narození vegan a chceš být, protože to je pak jiny jídelníček zase. Tak už chci být vegankou, protože mi tohle všechno okolo doopravdy vadí, to jakým způsobem dochází k vejcím a mléku, mléčným výrobkům. O masu ani nemluvím, to jeotresne jíst jinou živoucí bytost. Nikomu veganství nenutím, pouze já chci být vegankou, protože když tyto potraviny jim, tak mám vždycky slzy v očích a je mi z toho špatně prostě. Nevíte, jak bych to mohla vysvětlit rodičům? Protože už vážně nevím, co mám dělat

holka, 13 let, 10. října

Hezký den,
chápu, že můžeš mít na stravu a jídlo jiný názor, než Tvoji rodiče. Připadá mi fajn, pokud se s nimi o tom snažíš v klidu mluvit, vysvětlovat, domluvit se na tom, co bys chtěla jinak. Zároveň dokud nejsi plnoletá, zodpovídají za Tvé zdraví a vývoj rodiče, tedy je důležitý i jejich pohled.
Napadá mě, že byste mohli zvážit některé kompromisy - třeba že bys chtěla u sebe omezit maso např. na 1x za 14 dní, nahradit bílkoviny a další látky z něj něčím konkrétním jiným, nakupovat živočišné produkty z domácích chovů, kde jsou zvířata dobře živena a obstarána, obohatit domácí jídelníček o zdravé a čerstvé věci, které bys chtěla především jíst. Můžete se společně podívat na argumenty pro a proti omezení živočišné stravy, na internetu existují různé zdroje informací, ne všechny jsou však odborné. Poradit se můžete společně i s Tvým dětským lékařem/lékařkou a vytvořit si plán vzájemné dohody - která jídla jsou společná a pro rodiče důležitá a kdy se např. můžeš stravovat úplně podle svého.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj aliku mam ted vztah teprve 14 dnů ale hrozně moc si rozumíme problém je že bydlí ode me 7 km a jak je zima tak musim byt doma brzo a rodiče neví ze tam jezdím vynadali by mi a zakazali by mi to a to prostě nemuzu dopustit co mam dělat abych se s ni mohla normálně vídat?
Další je že jsme si řekli že po nějaký době se chceme spolu vyspat a ja chci i on ( je mu 14) jenže se bojim ze to bude bolet

holka, 14 let, 5. října

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se chceš vídat s klukem, se kterým si rozumíš. Nemůžeme a nechceme Tě však podporovat v tom, abys dělala rodičům něco za zády. Vedeme mladé lidi spíše k tomu, aby s rodiči více komunikovali, sdíleli své pocity, třeba se jich ptali, jak oni prožívali své první lásky a jak to vnímali jejich rodiče. Také k tomu, že je možné hledat si podporu i v širší rodině, pokud rodiče nedokážou být chápaví. Zároveň je důležité rodičům svým chováním dokázat, že jsi rozumná a zodpovědná, že Ti mohou důvěřovat – potom je i pro ně snazší Ti leccos dovolit.

Co se týká sexu, asi víš, ale i tak Tě na to musíme upozornit, že sex pod 15 let věku je u nás zakázaný. Není to proto, aby se mladým lidem něco zakazovalo, ale z toho důvodu, aby byli skutečně připravení. Strach z poprvé je přirozený a opravdu to nemusí být úplně příjemné. Pokud je však vztah pevný, plný důvěry a dvěma lidem na sobě opravdu záleží, vzájemný cit a důvěra nad obavami nakonec převáží. Je dobré, abyste spolu vzájemně dokázali mluvit otevřeně i o intimních záležitostech, o svých pocitech, přáních i obavách. Komunikace je totiž důležitá ve vztazích obecně – s rodiči, přáteli i partnery.

Přejeme klidný, zamilovaný podzim.
Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj Alíku, mám takový problém. Již před nějakou dobou se mi zdálo že se jedné holce líbím, mě se líbila celkem taky. Nechal jsem to tak asi ještě půl roku a pak jsem "sebral odvahu" a zeptal se jí, jestli se mnou nechce chodit a ona řekla že ano. Nicméně vzápětí (asi za 5 - 10 minut) si to rozmyslela a řekla že se omlouvá, ale nechce "pokazit náš přátelský vztah", čemuž moc nerozumím, protože se v tom zase tak moc nevyznám. Nevím co jsem udělal špatně, ani upřímně nevím jestli to nebylo moc brzo (Jí je 13 a mě 15)

Problém je v tom, že už je to celkem dávno (skoro půl roku) a já na to pořád nemůžu zapomenout, nejspíš je to tím že jsem nikdy předtím neměl žádnou "dětskou lásku" nebo něco takového.

Od té doby se skoro nebavíme (ale vídáme se každý týden na kroužku) a já se nemůžu zbavit špatného pocitu že jsem to udělal a hlavně, asi jsem se do ní opravdu zamiloval, což bych si asi nikdy předtím nepřipustil.

Jak asi víš, změnit lásku na přátelství je těžké, i tak bys možná měl nějakou tu radu, jak na to..., nebo alespoň radu jak zapomenout..
Předem moc díky :)

kluk, 15 let, 4. října

Dobrý den z Modré linky,

od 15 let klientům vykáme, budeme tedy vykat i Vám. Ptáte se, co jste udělal špatně, když Vás odmítla dívka, se kterou jste chtěl chodit. Nevím, to nemohu posoudit. To, pokud byste chtěl zjistit, by Vám mohla říct jen ona. Mohlo se stát, že jste něco řekl nešikovně či špatně načasoval, ale také to může být na straně té dívky.

Co dělat? Je potřeba dát si čas. Být smutný, pokud jste smutný, odprožít si vztek, pokud jste naštvaný. A v každém případě je důležité žít si svůj vlastní život, věnovat se svým koníčkům, plnit si své povinnosti. A také koukat kolem sebe, jistě jsou kolem Vám prima lidi, se kterými je fajn trávit svůj čas. Možná se mezi nimi dříve či později najde i jiná dívka, kterou byste mohl mít rád. To vše může nějakou dobu trvat. Nejde zařídit, abyste neprožíval nepříjemné pocity, ty k životu prostě patří. Je ale možné je přijmout a vědět, že jsou v pořádku. Také je dobré mít možnost své pocity sdílet s blízkými, kteří Vám mohou poskytnout podporu, pochopení.

Přejeme Vám klidný podzim.
Modrá linka