Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Modrá linka

    Celkem zodpovědělo dotazů: 8160

    Kamarádi

    Nejistota mezi lidmi

    Dobrý den,
    Byla to nějaká doba, co jsem naposledy položila dotaz, ale dnes jsem zpět s další věcí, s kterou si nevím rady.
    Já jsem od malička byla asociální introvert, né že by schválně- vždycky jsem obdivovala ty holky které si šli po ulici s partou kamarádů. Ale za ten život už jsem si na tu „samotu“ zvykla. Taky když se s někým snažím bavit, nějak mi to nesedne jak bych chtěla, už je mi ta samota pohodlná a zase už jsem někdy ráda tak, v jaké samotě jsem, už to mám prostě tak a pokud bych chtěla změnu, musela bych si odvyknout. Teď ale k otázce- Nějakou dobu (nedokážu přesně specifikovat) Se mi děje jakýsi syndrom. Na internetu jsem našla pár lidí s úplně stejným problémem snad to písmena, ale pořád nevím co s ním. Vždycky, když se seznamuji s lidmi se kterýma bych se chtěla bavit, nebo prostě s lidmi, u kterých mám čest a nechci si ztratit svoji autoritu a neznít trapně, tak u těch mám ten problém- neustálé polykání slin. Vždycky se mi navalí do pusy, a vždycky i když nechci, prostě musím polknout. Nevím proč se mi to děje, no zní to dost divně a nepřirozeně. Mamce je to jedno a nevim jinak co s tím, a tak jsem to tak nechala. Ale hodně lidí si myslí, že jsem kvůli toho divná a vždycky se jen tak trapně usmějí, když omylem, ale nutně polknu uprostřed věty a mluvení. Doma se mi to nestává, asi, protože jsem uvolněná a s rodinou se přirozeně bavím. Teď ale co s tím? :(( je mi to líto, a nevím, co s tím dělat. Pokud máte na tento neobvyklý dotaz nějakou odpověď, aspoň menší radu a doporučení, budu moc ráda.
    Přeji hezký zbytek dne.

    holka, zítra 13 let, 29. června

    Ahoj z Modré linky,

    je možné, že je Tvoje slinění spojené s nervozitou a stresem. Potom je třeba učit se se stresem pracovat. Pomáhají různé relaxace, prostřednictvím kterých je možné se učit uvolňovat. Návody můžeš najít na internetu, např. zde: https://www.youtube.com/…UtI. Je však vhodnější učit se relaxovat za pomocí někoho, kdo se v tom vyzná. Také mi přijde, že by stálo za to učit se fungovat ve vztazích. Každý z nás je jiný, někdo je více samotář, někdo je více společenský. Žijeme však mezi lidmi a musíme s nimi umět komunikovat, vycházet. A to můžeš dělat právě tím, že se budeš s lidmi setkávat, komunikovat s nimi. Jak s relaxacemi, tak s tím, jak dobře fungovat mezi lidmi, Ti může pomoci odborník – psycholog / psycholožka. Možná máte nějakého / nějakou přímo na škole, potom bych Tě ráda podpořila, abys neváhala a obrátila se na něj / ni.

    Přejeme Ti bezstarostné léto.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Intimita pod 15 let

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat na taková poněkud zvláštní dotaz. Ale ještě než začnu, tak bych chtěla podotknout, že mě to jen zajímá.

    1. dotaz - Je legální, když spolu leží v posteli kluk a holka pod 15 let, oba jsou oblečení a jen se,,hladí", nemyslím v intimních partiích, třeba jen ve vlasech a drží se za ruce. A občas si třeba dají,,dětskou " pusu.
    2. dotaz- Je legální pod 15 let, když lidé 13.- 14. let hraji flašku a třeba holka dostane úkol, dát francouzský polibek klukovi.

    Předem děkuji za odpověď a omlouvám se že vás zdržují.

    holka, 14 let, 28. června

    Ahoj z Modré linky,

    ptáš se, co je a není zakázáno do věku 15 let. Nejsnáze je asi možné vysvětlit to tak, že jsou zakázány aktivity, které mohou vést k sexuálnímu styku. Pokud tedy by líbání či doteky vyústily v další aktivity, povoleny nejsou.

    Hezké letní dny Ti přeje
    Modrá linka

    Holky a láska

    Táborová láska po roce

    ahoj, mám takový dotaz (nečekaně😂).
    před rokem jsem byla poprvé na táboře. byla jsem v 3. oddílu(děti 6-11 let), ale tam jsem si moc s nikým nerozuměla, tak jsem se bavila hlavně s klukama z 10. oddílu (12-14 let) a 11. oddílu (15-18 let). no a mě se líbil jeden kluk z 11. oddílu, kterému bylo 15. všichni říkali, že jsem divná, že se mi líbí někdo o 4 roky starší než já a že bych se spíš měla zajímat o jednoho kluka z 10. oddílu, že se mu líbím a hodili by jsme se k sobě, ale já jsem je neposlouchala a snažila se o toho kterej se mi líbil. no a pak ten tábor skončil a já jsem se snažila na nikoho z těch kluků tam nemyslet. ale jeden mi zůstal pořád v hlavě. byl to ten z 10. kterýmu jsem se prej líbila. já nevím, musím na něho pořád myslet, pořád se dívat na jeho fotky, ale mám pocit, že se mi nelíbí já fakt nevim je to strašně divný.. ale asi jsem se do něho zamilovala a teď mám dotaz. on jede tenhle rok na ten tábor taky takže mám mu to říct, nebo ne, když si nejsem jistá ? nebo něco jinýho já nevím mam takovou náladu (nebo nevim jaký slovo na to použít), že se nemůžu nad ničím rozhodnout. jo a omlouvám se, že je to taková slohovka, víc to zkrátit nedokážu. předem díky za odpověď (jestli mi teda odpovíte).

    nikolqa, 12 let, 28. června

    Ahoj Nikolqo,
    píšeš, že často myslíš na kluka, který se Ti vlastně nelíbí. Ono to nemusí být tak divné, jak se Ti zdá. Můžeme mít rádi někoho proto, jaký je, jak se s ním cítíme, nejen kvůli tomu, jak vypadá.
    Ptáš se, jestli klukovi, na kterého myslíš, říct, že ses do něj asi zamilovala. To je otázka, na kterou Ti nemůže nikdo odpovědět. Jen Ty sama víš, co cítíš a prožíváš. A jestliže prožíváš nějakou nejistotu, je to v pořádku. I to můžeš tomu klukovi říct, pokud budeš chtít a rozhodneš es pro to. Pokud si nejsi jistá, že ho miluješ, nemusíš mu říkat, že ho miluješ, ale můžeš mu říct to, co se skutečně děje – tedy že na něj často myslíš. Jestliže se s tím klukem potkáš na táboře, nemusíš mu o svých pocitech říkat hned na začátku. Můžeš si prostě všímat toho, jak se v jeho přítomnosti cítíš, jestli je Ti s ním dobře nebo ne, jestli s ním chceš mluvit o svých pocitech nebo ne.

    Přejeme Ti hezké letní dny
    Modrá linka

    Holky a láska

    Jsem bixexuální?

    Dobrý den. Jsem v pubertě, takže se mi nálada a pocity často mění. Začínám si ale uvědomovat, že asi nejsem heterosexuál. Samozřejmě se to může v budoucnu ještě změnit, ale nejspíš jsem bisexuál. Usoudila jsem tom z toho, že nad nima často přemýšlím a jinak by mi nevadilo, kdybych s nějakou chodila. Momentálně však něco cítím ke svému kamarádovy a jsem z toho všeho zmatená. Zatím jsem nikomu o podezření na mou sexualitu neřekla, protože se bojím komukoliv svěřit. Mám obavy z toho, že se se mnou už nebudou bavit jako dřív. Můj bratr mě ze srandy označuje za lesbu i když o ničem z mého podezření neví. Kdyby to zjistil, asi bych se psychicky zhroutila. Nevím, co mám dělat.

    holka, 13 let, 26. června

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se se svými zmatky a obavami ze své sexuální orientace. Rozumím Tvé nejistotě, zároveň Tě chci podpořit v tom, abys všemu dala čas a nechala volný průběh. Sama docela informovaně píšeš o tom, že prožíváš pubertu a vnímáš své pocity, nálady. Jak se bude Tvoje sexuální orientace vyvíjet, nejde říci dopředu. A nejde to ani nijak ovlivnit. To důležité je naslouchat sama sobě, tomu, co cítíš a prožíváš. A být v kontaktu s lidmi kolem sebe, bavit se s holkama i s klukama, všímat si, jak se s kým cítíš. Není nutné hned přemýšlet, jestli s někým chodit nebo nechodit. Být s někým v přátelském vztahu a vídat se s ním hodně, když je mi s ním dobře, to je to důležité. Až si budeš svou orientací jistá, i tak je pouze na Tobě, s kým budeš tuto svou stránku sdílet.

    Přejeme Ti bezstarostné dny.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak si udržet kamarády

    Všem přeji hezký den.
    Mám problém. Nedokážu se pořádně zařadit do jakéhokoli kolektivu, hlavně si nerozumím s děckama mého věku a starší. Navíc bych si chtěla najít nějakou kamarádku se kterou bych si mohla povídat o všem. Protože žádnou nemám. Mám jen Soňu a ta je moje holka. A tady přichází další problém. Bojím se že Soňu, Šimona a všechny co mám ztratím. Nedokážu se poslední dobou vůbec bavit a hlavně dávat někomu na jevo city. Pořád je od sebe odstrkuji nebo urážím ale přitom vím že je chci mít u sebe. Když vidím že se baví tak k nim nepřijdu protože mám pocit že bych jim tam jen překážela a kazila náladu. Chci být sama někde v koutě ve tmě ale zároveň se chci bavit. Chci si najít kámošku protože mám jen kamarády. Poslední dobou sem si vším nejistá a vůbec nevím co se sebou mám dělat...
    Snad jste to nějak pochopili a předem děkuji za odpověď.
    (Omlouvám se že zase píšu. Ale já těch problémů a dotazů mám opravdu hodně..)

    Helejánvm, zkoro 14 let, 28. června

    Ahoj,

    z toho, co píšeš, vnímám, že je toho poslední dobou hodně, čím se trápíš. Na jedné straně se chceš bavit, být součástí kolektivu, najít si kámošku, na straně druhé chceš být sama a druhé jako bys od sebe odstrkovala. Chápu, že takové protichůdné pocity v člověku vyvolají velký zmatek, najednou neví, co se sebou. Navíc se bojíš, že svoje nejbližší ztratíš...
    Nejsem si jistá, jestli jsem všechno z toho, co prožíváš, pochopila správně (chápu, že podobné pocity není lehké popsat). Takto na dálku proto nedokážu určit čím to, že se Ti teď tohle děje. Podobné pocity "rozervanosti", pocit, že nevím, co se sebou, že je se mnou najednou něco jinak, je v dospívání do jisté míry normální, některé dívky stejného věku to mají podobně. Nevím, jak dlouho už u sebe takové pocity pozoruješ - je normální zažít někdy období, kdy se necítíme úplně dobře, obvykle to zase odezní. Je docela možné, že se to, co cítíš, bude nějak přirozeně vyvíjet a měnit. Zároveň, pokud to trvá už delší dobu, bylo by fajn mít pro sebe i odbornou podporu - psychologa anebo psychoterapeuta, se kterým byste mohli postupně hledat způsob, jak to udělat, aby Ti bylo lépe. Chtěla bych Tě podpořit, bys na svoje trápení nebyla sama a zkusila se s ním svěřit někomu blízkému, komu věříš. Pokud Ti teď nejde bavit se svojí holkou a kamarády, tak třeba rodičům. Kdybys chtěla, můžeš se nám ozvat na Modrou linku, kde je možné všechno probrat podrobněji než takto po emailu. Můžeš přijít na chat nebo zavolat na telefon, Skype anebo WhatsApp, kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Rodiče se hádají, když mám jít k tátovi

    Ahoj. Já už tady psala jak to mám se svým tátou těžké a pořád to těžké je. Teď mě hrozně mrzí že rodiče jsou sice jako už rozvedení ale začali se kvůli mně šíleně hádat. Máma mě k tátovi nechtěla pouštět. Teď nám dovoluje se vidět jednou týdně ale bez spaní. Ne vždycky se mi chce ale je to táta tak jdu. Mám být doma třeba v 18 a táta to prostě protáhne do 21. Máma samozřejmě volá. Táta si přeje abych když budu s ním byla jen s ním a tady a ne že budu volat s mámou. To řeší on s ní když mě nevrátí včas. Řvou na sebe třeba 20 minut a je mi ostuda když táta křičí když jsme venku. Někdy se rozbrečím protože to jejich chování vůbec nechápu. Jsem jakoby věc na půjčování teda hlavně pro tátu. Když mě pak odveze domů k mámě tak se hádají další hodinu. Máma vyhrožuje policajty a táta soudem. Mám je ráda oba dva. Mámu víc ale teď jsem docela naštvaná protože jsou nemožný. Máma mě pak zpovídá co to mělo znamenat a jako kdyby to byla moje vina nebo co. Když jsem takhle někdy venku tak ani nemám chuť se vrátit domů. Hodně přemýšlím i v noci a nevím co s tím. Vím že se nemají rádi jinak by se nerozvedli ale tohle je děsivé a hádají se vlastně o mně kvůli mně to všechno :( Co s tím mám prosím dělat? Mám jednoho z nich opustit?

    holka, 12 let, 28. června

    Ahoj,

    mrzí mě, že prožíváš něco takového - nedivím se, že Tě trápí, když často slyšíš, jak se rodiče hádají, křičí na sebe. Věřím, že po rozvodu to mezi rodiči může být často komplikované a nějakou dobu může trvat, než se vše zklidní. Dovedu si představit, že jsou chvíle, kdy se Ti domů moc nechce.
    Píšeš, že se rodiče hádají kvůli Tobě a mamka se Tě často ptá "co to mělo znamenat", jako by to nějakým způsobem byla i Tvoje chyba. Chtěla bych Ti napsat především to, že není Tvoje vina, že se rodiče hádají. Dítě nemůže za to, jak to mezi sebou jeho rodiče mají. Za to jsou zodpovědní pouze máma a táta - a není v pořádku, pokud Ti někdo z nich dává najevo, že za to nějak můžeš i Ty. Rodiče mají naopak povinnosti postarat se o to, aby na Tebe vše kolem rozvodu mělo co možná nejmenší dopad.
    Ptáš se, jestli máš jednoho z rodičů opustit. Na to se těžko odpovídá, protože když Ti je 12 let, hodně se vše odvíjí od toho, jak se mezi sebou máma a táta domluví a jak případně rozhodne o péči soud. Máš právo vídat se s oběma rodiči, stejně tak máš právo dát jim najevo, jak moc Tě jejich současné chování mrzí. Pokud Ti to připadá jako dobrý nápad, můžeš jim třeba i dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď. Rodinám, které zažívají podobné problémy někdy dokáže pomoci rodinná poradna. Mohou tam docházet všichni, anebo jen někdo z rodiny. Pokud bys chtěla všechno probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, aby ses doma brzy cítila lépe,

    Modrá linka

    Kamarádi

    První setkání s on-line kamarádkou

    Ahoj Modrá linko, Báro, Alíku (předpokládám, že vzhledem obsahu dotazu bude odpovídat jeden z vás),
    přichází prázdniny, ale já jsem narazila na trochu komplikovanější záležitost. Pro to, aby můj dotaz vyzněl srozumitelně, budu tu muset povědět celou mou situaci, jak jsem se k ní dostala a moje rozpaky. Proto se omlouvám, že bude dotaz tak dlouhý.

    Před necelými dvěma roky jsem si stáhla aplikaci - něco jako takový Instagram pro menší s českými uživateli, zaměřený na určitou tématiku (nechci tu vyloženě jmenovat jméno aplikace, snad to nebude nějak vadit). Přidávají se tam příspěvky o té tématice, vy na ně můžete dát srdíčko a okomentovat je. Každý uživatel tam má počítačem vytvořenou přezdívku ze čtyř náhodných slov a může přidávat své výtvory, které musejí být takzvaně schváleny, aby je mohli vidět ostatní. Už z obsahu ostatních příspěvků jsem si domyslela, že budu v aplikaci jedna z těch starších. Pak jsem ale narazila na holku (pro větší pořádek jí říkejme například Hana - není to její pravé jméno), která byla podle všeho stejně stará jako já a podle obsahu příspěvků i jejím vyjadřováním mi byla sympatická a já jsem nějak zatoužila po kontaktu s ní. V našich příspěvcích jsme si obě nějak tak naznačily, že by jsme se chtěly poznat více než přes příspěvky, které musely být schváleny. Nakonec jsem vymyslela variantu emailu - založila jsem si nový email obsahující mou přezdívku na aplikaci, zašifrovala jeho znění a příspěvek s emailem byl schválen! Hana mi hned napsala a začaly jsme se po emailu bavit o oblíbených knížkách, zájmových kroužcích, hudbě nebo škole. Možnost založení emailu jsem několikrát zvažovala, ale došla jsem k jasnému názoru. Který úchyl (omlouvám se za výraz) by si stahoval aplikaci pro děti a tam čekal rok, než tam někdo napíše znění emailu? Myslím si, že nikdo, takoví vyčkávají spíše na seznamkách.

    S Hanou jsme si půl roku psaly o všedních věcech, ze kterých nešla poznat žádná choulostivější informace - nesdělovaly jsme si bydliště ani nic podobného. Po zhruba půl roce mi nabídla, že by jsme si pro rychlejší odpovědi mohly psát na Viberu, což vyžaduje telefonní číslo. Svolila jsem, protože to, co o sobě řekla bylo na nějakého smyšleného člověka až moc reálné a nikdy nenapsala dvě protichůdné informace. Momentálně si na Viberu píšeme třetím měsícem a já ji považuji za "opravdovou" kamarádku. Pomáhala mi s problémy, já jsem zase pomáhala jí. Asi po měsíci psaní jsme se rozhodly, že si skrz Viber zavoláme. Obě dvě jsme byly neuvěřitelně nervózní a později jsme si přiznaly, že se nám z nervozity třásl i hlas. Teď už si voláme 1 - 2krát týdně po dobu dvou měsíců a vždycky se na sebe těšíme.

    Jde o to, že se mí rodiče rozhodli, že mi připraví překvapení v podobě toho, že mi neřeknou, kam pojedeme letos na dovolenou. A já jsem nedopatřením zjistila kam. Rodičům jsem to tedy řekla a oni mi to potvrdili - jedeme pomalu na druhou stranu České republiky. Pak jsem ale zjistila, že ve městě kam jedeme, bydlí Hana. Po nespočtu zpráv, hovorů a videohovorů jsme se rozhodly, že by jsme se i rády potkaly. A tady to začíná:

    Rodiče Hany ví, že si se mnou volá a píše, dokonce jí to prý sami navrhli, takže v tom problém není. Bohužel mí rodiče o tom neví, vůbec. Jediné, co ví je, že mám tu aplikaci. Rodičům bych to chtěla říct, ale nevím jak. Bojím se, že kdybych jim to řekla, zakázali by mi si s Hanou volat a psát. Jen během tohoto týdne jsem měla nespočet možností, kdy to rodičům říct. Ale já to prostě nedokážu! Vždycky si říkám: Řekni jim to, teď je prostor! Ale já prostě nemůžu, bojím se, že bych pak nemohla s Hanou komunikovat. I přesto, že jsme se nesetkaly, dost pro mě jako kamarádka znamená. Ráda bych jim to řekla nějak postupně - třeba nejdřív jen o tom emailu a až potom o telefonním číslu.

    Jak o tom rodičům říct? Vím, že jsem udělala chybu, když jsem to rodičům neříkala hned od začátku, že jsem nezačala tím, že bych řekla prvotně o tom, že bych chtěla více poznat jednu holku z aplikace, kterou mám staženou. Teď bych to ale chtěla vše napravit, rodičům to říct. Bohužel se ale bojím, že ztratím kontakt s Hanou. Pořád o tom přemýšlím, ale čím déle přemýšlím, tím více jsem z toho naštvaná a smutná zároveň. Chápu, že mi tu poradíte, že to mám prostě říct, ale ráda bych na to šla nějak pomaleji, šetrněji.

    Omlouvám se za tak dlouhou zprávu a děkuji za odpověď a čas strávený nad mou poněkud zvláštní otázkou.

    Viktorie

    Viktorie, 13 let, 27. června

    Ahoj Viktorie,

    chápu, že by sis moc přála se s Hanou potkat. Je hezké, že jsi našla kamarádku, se kterou si tak dobře rozumíte, připadá mi přirozené, že se chcete vidět i osobně. Zároveň věřím, že si děláš starosti s tím, jak to říct rodičům - že se bojíš, abys s Hankou neztratila kontakt kvůli tomu, že jsi to rodičům všechno neřekla už od začátku.
    Z Tvé zprávy vnímám, že se snažíš přemýšlet nad riziky, které může anonymní psaní si na sociálních sítích přinést. To mi připadá moc fajn. Tvoje rodiče neznám, nedokážu proto přesně říct, jak budou reagovat. Umím si ale představit, že řada rodičů je v dnešní době ostražitých, pokud se jejich děti s někým seznámí na internetu. Taková ostražitost je často na místě. Říkám si, že by mohlo pomoci, kdybys rodičům navrhla způsoby, jak si mohou ověřit, že se jedná skutečně o Hanu, se kterou si píšeš a ne o někoho, kdo chce zneužít Tvé důvěry. Můžeš kamarádku třeba poprosit o číslo na její rodiče a Tvoji rodiče jim mohou zavolat. Až budete v onom městě, mamka s taťkou Tě mohou k Hance odvézt, vidět ji i její rodiče "na živo". Určitě bych nedoporučovala sejít se s ní tajně, aniž by o tom rodiče věděli.
    Ptáš se, jak to rodičům máš říct - říkám si, že bys to mohla vlastně popsat podobně, jako jsi to vysvětlila nám: upřímně říct, jak to bylo a přiznat, že to byla chyba, když jsi jim o tom neřekla už na začátku, že bys to chtěla napravit. Každý člověk občas udělá nějakou chybu, to je přirozené. Až budou mít dobrou náladu, můžeš jim zkusit vysvětlit, proč je pro Tebe tak důležité se s Hanou vidět. Pokud by Ti to připadalo jako dobrý nápad, můžeš jim dát přečíst třeba i zprávu, kterou jsi nám napsala. Jestli to rodičům nechceš říkat všechno najednou, i to mi připadá v pořádku, jít na to pomaleji a šetrněji. Ty znáš Tvoje rodiče nejlíp a víš, jak obvykle reagují. Můžeš proto vycházet z toho, jak to sama cítíš.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Škola

    Posměch kvůli prsům

    Ahoj mám takový problém že z celé mojí třídy mám prostě největší prsa mě připadá že na můj věk to je ideální velikost ale někteří si to prostě nemyslí a nadávaji mi hlavně kluci skoro všechny holky z naší třídy ještě nenosí podprsenku protože jak bych to řekla ještě nemají duvod je nosit a proto mi nadávaji ze mam velke prsa že na můj věk nemůžu mit také prsa že to není normální na muj věk no a vymýšlejí mi různé přezdívky např. vycpávka ale já prostě za to nemůžu ja to nijak prostě nezmnenim je celkem nepříjemné když vejdeto do školy a tam skoro každý kluk na vás řve vycpávko snažila jsem se to s nima řešit ale oni pokračovali a učitelce to úplně říkat nechci strašně by mi pomohlo kdyby jste mi poradili co s tim děkuji

    holka, 12 let, 26. června

    Ahoj,
    chápu, že Tě trápí, když se Ti ve škole smějí za to, že máš větší prsa než ostatní holky. Je nepříjemné a nefér, když se nám někdo posmívá za něco, nemůžeme ovlivnit. Zároveň vím, že je podobné chování docela časté - obvykle lidé takhle reagují na něco, co je pro ně jiné a nové. Mít větší prsa není nedostatek nebo něco, za co by ses měla stydět. Je velmi pravděpodobné, že za pár let se situace otočí a najednou budou naopak spolužáci považovat za zvláštní, když některé holka bude mít prsa podle jejich názoru příliš malá. Píšeš, že podle Tebe mají Tvoje prsa na Tvůj věk ideální velikost. To mi připadá nejdůležitější - vycházet hlavně z toho, jak to vnímáš Ty. Nikdo se nikdy nezavděčí všem. Pokud se naučíme mít sami sebe rádi takoví, jací jsme, je to první krok k tomu, aby nás podobné urážky od ostatních tolik nezraňovali. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses s tím, co Tě trápí, svěřila někomu blízkému, komu věříš - třeba mamce nebo kamarádce.

    Pěkné léto,

    Modrá linka

    Rodiče

    Hádky s rodiči

    Ahoj,
    mam dotaz, v jehoz situaci si nevim rady.
    Uz od leta 2017 (pisu si to do denicku) na me ma otcim priserne reci. Muzeme rict, ze je to cca od doby, kdy se narodila moje mladsi sestra. Do te doby to bylo uplne v pohode. Chapal moje zaliby, vzdy me dokazal silene rozchechtat.
    A pak bum.
    Pomluvy. Reci. Otravovani.
    Ja jsem vznetliva osoba. Nevadi mi, kdyz mi nekdo ze spoluzaku nadava do (nebudu jmenovat). Vadi mi, kdyz ma nekdo, konkretne tedy otcim, reci na moje chovani, na muj styl obleceni (ovsem, jednou jsem prinesla takovy outfit, ze to bylo jednoduse priserne, ale opravdu je to podnet k tomu, aby se mi zacal potlemovat a vymyslet si nesmyslna prirovnani, kde me srovnava s osobou s cirkusu?)posmiva se mi, kdyz se mi neco nepodari uplne dokonale.
    Vzdy to vyvrcholi hadkou, po ktere se citim hrozne.
    Jednou mamka rekla „Lidi se sebe maji zastavat.“ Samozrejme ze se maji navzajem zastavat. Ten den jsem si napsala do deniku „Jiste, lidi se sebe maji zastavat. Ale proc se zrovna mama zastava toho, diky nemuz cela ta hadka vypukla?“
    Muzete hadat, koho se zastala. Ovsemze otcima. Ten den se totiz neco stalo, jiz nevim co, a otcim rekl, ze pokazde, kdyz reknu, aby „me nechal prosim na pokoji,“ zataha za ucho.
    Ano, pukate smichy, alespon vy, kdo neodpovidate. Zatahat za ucho! To je teda trest! rikate si. A on to je trest. Vite, jak strasne to boli?
    Ovsem ze si uvedomuji, ze jsem mu to mela rict ohleduplnejsim a slusnejsim vyrazem. Ale kdyz ve mne bubla vztek, nejde to. Babicka rika, abych napocitala do deseti, az budu mit vztek. Ale ja jsem po tatovi neuveritelne vznetliva. Nedokazu v sobe vztek dusit, pokud nemam vybornou naladu. Odsekavam, rikam veci, kterych pozdeji lituji, rikam chladne, pitome veci. Ale v tu chvili mi to prijde dobre to takto odpalkovat. Hadka skonci. Lezim zavrena u sebe v pokoji, mama me ignoruje, a ja si rikam, ze takove veci nikdy, uz nikdy nereknu. Ale prijde dalsi hadka. A zase ze me padaji slova vzteku, z „Nech me brosim na pokoji“ se stava „Nech me bejt!“ a odpoved zni „Nic ti nedelam.“
    S mamkou se napriklad dohadujeme, kdy pujdu do knihovny, ja rikam, ze hned v osm, kdy otviraji, a ona, proc ne az treba v deset. Odpovim, ze si pak chci delat svoje veci, ona se pta, jake. Jake, jake, svoje prece! a nechci ji to rikat. Do debaty se vlozi otcim, rekne „O cem se debatuje? Zni to zajimave, rad se pridam!“ Ale ja nechci, aby se priddaval, nechci, aby zase mel svoje recicky, nechci, aby-ale je pozde a mama mu to vyklopi, on zacne vykladat, rekne ctyri slova, ja zarvu „SKLAPNI,“ i kdyz si dovoluji to, co bych nemela... A prileti facka. Je mi to jedno. Zaslouzim si ji. Nevim, co ma v planu, ale drzi me za zapesti a rve nekam. Toto utnula mama, kdyz na otcima zarvala „PUST JI!“ a maly bratr zacal rvat. Odesla jsem, respektive odsprintovala jsem do sveho pokoje a zahrabala se pod destniky. Dalsi facka, od matky, kdyz jsem po jejim monologu rekla, aby me nechala byt. Od te doby, coz je cca 18:30 (ted je 22:53), bulim jak decko. Matka se s otcimem bavi, jeji hlas je preplneny laskou, spolecne se necemu chechtaji.
    Je mi z toho zle , boli me hlava (jako z toho brekotu) a nevim, co dal.
    Nenavidim ho, to je to, co potrebuju vykricet do sveta. Chci, aby od nas odesel, chci, aby bylo vsechno jako driv, kdyz jsme s mamkou byly samy...
    Nechci se zabit, skoda zivota.
    Do te knihovny pujdu, a ale domu se nevratim, pujdu k babicce a nikomu nereknu, kde jsem, rozhodla jsem se Jenze neco mi na tom vadilo, bylo to svedomi, ktere hlasalo, ze babicce budu akorat pritezi, ze mi budou chybet sourozenci...
    Nebojim se, ze se o me matka bude bat. Myslim si, ze by ji bylo lip, kdybych tu nebyla. Ze by vedla spokojeny zivot s otcimem a dvema malymi detmi, bez hadek, bez rvani... A jeste vic prekazim otcimovi. Nejsem jeho a moje chovani mu nejspis prestalo sedet. Nejspis, kdybych zmizela, byl by neuveritelne happy.
    Ale to neudelam. To svedomi bylo hrozny :(
    Rozhodla jsem se, ze je budu ignorovat. Oba dva. jako by nebyli. Zavru se v pokoji a vylezu jen kvuli nejdulezitejsim povinnostem, zachodu a obcerstveni.
    Jiste, ted mi reknete, ze to ve zkratce neni dobry napad.
    Ale jak jinak to mam udelat, aby aspon matka poznala, ze mam taky city?
    Vlastne vim, co mi odpovite i na tohle. Ve zkratce - promluv si s nimi.
    Ó, kez by to bylo tak snadne... Ne. Oni me nepochopi. Ze strany otcima priletnou same recicky a ze strany matky - „Vzdyt Filip ti nic neudelal! Ma pravdu! Rict dospelymu cloveku, at sklapne, bych si na svoji mamu v zivote nedovolila!“ a konec debaty. No OK.
    Ale s kym jinym si promluvit? Zavolat nikam nemuzu. Za psycholozkou - „A co ji chces? Trapi te neco?“ a nevim, jestli tu vubec nejaka je.
    Takze promluvit si s nimi opravdu nepomuze.

    Vubec nevim, co mam delat.

    Snad je to tim, ze nemam smysl pro humor a jeho reci chapu v pravem smyslu?(kdyby, tak by s tim snad prestal... Nebo ne? Nevim! :(
    Jsem jen rozmazleny spratek, ktery potrebuje mit nohy neustale na hebkem polstarku?(opravdu nevim!)
    Nebo jsem uplne pomatena? (Nevim. Tenhle dotaz tedy je)

    Casto ted myslim na to, jake by to tu bylo, kdybych nebyla. Zadne hdky. To zaprve. Min utraceni, to za druhe.
    Ne ze by mi to nekdo nekdy rekl do oci. Tak to proste vidim. Po tom, co otcim rval za zapesti moji nepotrebnou osobu a nejmladsi bratr se rozerval. Po tom, co on to vsechno svyma zvastama zacal!
    Poradte mi, prosim, co mam delat. Ovsem krome volani. A krome promluveni si s matkou a otcimem.
    Snad pochopite tenhle sileny dotaz. Ja nevim, jak mam formulovat slova, kdyz je mi smutno a zle a jsem zmatena...
    Omlovam se za chyby a za to, ze muj dotaz neni strucny a je pomateny.
    Dekuji.

    11 let mam za sebou, z toho tri plne hadek a neporozumeni :(, 29. června

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se s tím, že Tě trápí konflikty s otčímem a následně i s mámou, které trvají již několik let. Vážíme si Tvé otevřenosti a jsme rádi, že hledáš pomoc a nasměrování tím správným směrem namísto unáhlených, nebezpečných činů.

    Chápu, že se Ti v takové atmosféře, jakou popisuješ, žije nesnadno, a je proto dobře, že se svými pocity nezůstáváš sama a hledáš si pro sebe podporu. Tahání za ucho, zápěstí nebo facky by skutečně neměly patřit k běžných výchovným metodám. Také chci ocenit, že přemýšlíš o tom, jak by se situace daly řešit a že sis sama našla způsoby, které jsou ku prospěchu, jako například formování svých myšlenek s pomocí deníku či odchod do bezpečí samoty v pokoji, když prožíváš vztek. I když to zní tak, že rodiče Tvůj odchod neumí úplně docenit. Možná by mohlo být nápomocné se na tom s nimi někdy v klidu domluvit, aby věděli, že když je pro Tebe nějaká situace náročná, potřebuješ chvilku pauzu, odstup, abys mohla své emoce nejprve zpracovat a neřekla tak něco, co třeba i Tebe (a je také) potom zpětně mrzí nebo to obě strany vnímáte, jako že už to bylo přes míru. Nepomáhá chtít se nikdy nevztekat, to možná nedokáže ani Dalajlama. Pokud chodíš pravidelně do knihovny, můžeš si tam půjčit třeba knihu Jak přežít, když mě všechno štve? od E. Verdick. Pracovat se vztekem není úplně snadné a získat odstup tím, že člověk na nějaký čas ze situace odejde, je naprosto v pořádku, jen je dobré mít to domluvené předem. Při vzteku bývá nápomocné dát mu průchod způsobem, který nikomu neublíží - tedy v klidu ve svém pokoji třeba bušit do polštáře, trhat nepotřebné papíry, vrčet a tak podobně.

    Je však také důležité se později k situaci vrátit, protože konflikty, které nejsou řešeny, o kterých se nemluví a pouze se od nich odchází, se prohlubují. To se možná už děje u Vás doma. Když spolu nemluvíte o tom, co kdo z Vás cítí a prožívá, co si kdo přeje a potřebuje, dochází k nedorozumění a odcizení - a to je škoda. Vím, žes psala, že nestojíš o radu s rodiči mluvit - ale bez komunikace vztahy nefungují. Máš obavy, že Tě rodiče nepochopí. I to se může stát, ale když s nimi nebudeš mluvit o tom, co cítíš a potřebuješ, neporozumí Ti určitě. Pokud by Ti to mohlo pomoci, můžeš jim ukázat naši vzájemnou komunikaci, aby se o Tobě a Tvém prožívání pro začátek dozvěděli alespoň něco bližšího. Také může být nápomocné svěřit se někomu jinému z rodiny, komu věříš a kdo by Tě mohl podpořit. Z toho, co píšeš, se zdá, že by to mohla být babička, ale třeba bys našla i někoho jiného v rodině.

    Umím si představit, že pochybuješ o tom, že se situace může zlepšit, jestliže však spolu začnete doma mluvit, vzájemně si naslouchat a pokusíte se o vzájemné pochopení, je možné na tom, aby Vám všem spolu bylo lépe, pracovat. Zásady férové komunikace a užitečného hádání se dají naučit, tomu, abyste si lépe rozuměli, by mohlo také napomoci stanovit si pro všechny přijatelná pravidla, kterými se budete snažit řídit. Útěk z domu by naopak situaci moc neprospěl. Pokud bys opravdu cítila, že by Ti pomohlo být pryč z domu, zkus se domluvit, že bys odešla k babičce nebo tam strávila víc dní. Pokud by to nešlo u babičky, možná u jiných příbuzných. Prázdniny jsou tomu docela nakloněny.

    Pokud bys vše potřebovala probrat více do hloubky, bylo by opravdu dobré mít možnost navštěvovat psychologa / psycholožku. Možná máte i nějakého / nějakou přímo ve škole. I my jsme Ti nadále k dispozici na Modré lince. Někdy může být obtížné telefonovat, můžeš se nám však ozvat se vším, co Tě trápí, i přes chat. Jak na to najdeš na www.modralinka.cz. Chat provozuje i Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz).

    Přejeme Ti sílu a odvahu se nevzdávat
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Úzkost mezi spolužáky

    Ahoj Alíku,
    vím, že mi asi takto na dálku nemůžete pomoct, ale já se potřebuji někomu svěřit.
    Jde o to, že si myslím, že trpím úzkostmi. Hledala jsem si to na internetu a myslím, že to nejlépe vystihuje sociální úzkost.
    Dnes je den před vysvědčením. Své spolužáky uvidím po čtyřech měsících. Jen pro kontext, ve třídě mám pár kamarádek a myslím si, že mě většina třídy spíš neřeší. Je tam ale pár lidí, kteří mne moc nemají rádi.
    Celý dnešek mám stažené břicho, napjaté svaly a mám nevolnosti, protože se obávám zítřka ( to stažené břicho mám téměř kdykoli, kdy na školu pomyslím).Netuším proč. Říkám si, že spolužáky uvidím jen půl hodiny a potom zase dva měsíce ne. Hlavně se bojím toho, že mi třeba někdo řekne něco špatného.
    Je ale zvláštní, že toto se mi děje jen ve škole. Když jdu třeba ven s kamarádkami, je to úplně v pohodě.
    Toto se mi dělo, i když jsem chodila do školy, byla jsem vždycky ve stresu z toho, že třeba nebudu mít s kým jít na odpoledku, s kým sedět v lavici atd.
    Co mám dělat? Jak se toho zbavit?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 25. června

    Ahoj,

    je dobře, že s námi sdílíš své trápení. Je mně líto, že trpíš úzkostmi. Není mezi námi člověk, který by dokázal imponovat všem lidem kolem, vždy se najde někdo, kdo ho “nemusí”, v tomto se tedy nijak nevymykáš normálu.

    Nevím, zda o těchto Tvých úzkostech vědí rodiče. Měli by vědět, co Tě trápí. Je možné, že Ti budou umět svým přístupem pomoci, možná i sami zažívali v dospívání něco podobného.

    Opravdu Ti takto na dálku nemůžeme pomoct, ale pokud by se tyto Tvé stavy nelepšily, bylo by fajn vyhledat nějakého psychologa. Možná máte na škole svého školního odborníka-psychologa, který by Ti pomohl projít úskalími obav a úzkostí, pracovat na zvýšení sebevědomí.

    Přejeme Ti, aby ses ve škole cítila jistější.
    Modrá linka

    Volný čas

    Zájem o autora PC her

    Ahoj poradno,
    už dlouho na internetu sleduji vše o jednom tvůrci her
    a neustále mně otravuje myšlenka, že bych ho chtěla vidět osobně a už si pomalu připadám jak nějaký blázen.
    Máte nějaký nápad, jak přestat mít takové myšlenky? Potřebuju pomoc, protože nevím, jak se toho zbavit a hrozně mně to štve.
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 25. června

    Ahoj,

    můžeš zkusit jít za svým snem a alespoň něco z něj uskutečnit. Najít na tvůrce her kontakt, napsat mu a třeba si s ním začít i dopisovat. Určitě by taková korespondence zmírnila napětí, které nyní pociťuješ.

    Zkus myšlenkám, které Tě štvou, nevěnovat pozornost, nedávat jim svou energii a sílu, když to dokážeš, ty myšlenky jak přijdou, tak i odejdou. Nechej je odplynout jako oblaka na nebi.
    A pokoušej se odvést svou pozornost jinam Neznám Tě, nevím, co Tě baví, jaké máš zájmy. Odvést pozornost může jakékoliv tvoření, malování, vyšívání, vaření, pomoc mámě v kuchyni, číst zajímavé knihy, domluvit se s kamarádkami na vycházku a co nejvíc pobývat venku a sportovat. Podstatné je, plně se soustředit na přítomný okamžik, na to, co děláš tady a teď.

    Přejeme Ti příjemné léto s krásnými zážitky v přírodě.
    Modrá linka

    Rodiče

    Máma pije

    Ahoj poradno. Mám takový problém... Moje maminka momentálně docela hodně pije víno. Nevím proč,ale přijde mi,že táta dělá jako že to nevidí... Je mi z toho špatně😔. Když mámu vidím opilou,říkám si,že druhý den ji to řeknu,ale nemám na to nějak odvahu... Můžete mi prosím poradit jak si třeba s mámou nebo s nekym promluvit nebo tak? Děkuji moc za všechny odpovědi🙏🏻.

    Kluk/13 let., 23. června

    Ahoj,

    to, co píšeš, zní dost vážně. Dát si občas večer na chuť dvě deci vína, pokud je člověk zdravý, by vadit nemělo. Vadí, pokud člověk cítí potřebu pít, pije ze žalu, kvůli špatné náladě a vznikne na pití návyk, kdy už pak takový člověk pít potřebuje. Bývá-li Tvá máma opilá, není to v pořádku. V tom případě můžeš mámě říct, jak se Ty cítíš, když ji vidíš opilou, jak vnímáš domácí atmosféru a celou situaci. Že je Ti z toho špatně. Celou situaci zkus probrat hlavně s tátou. Jde o věc, kterou by měli řešit dospělí. Pokud by táta na Tvé dotazy nereagoval, zkus to s ním komunikovat opakovaně, popřípadě prober to, co Tě trápí, s jiným dospělým člověkem, kterému věříš. Třeba s někým z prarodičů, tetou, strýcem, v případě, že bys nikoho takového ve svém okolí nenašel, můžeš se obrátit třeba na výchovnou poradkyni ve škole. Podívej se i na naše stránky www.modralinka.cz, kde najdeš další možnosti kontaktů a klidně nám napiš nebo ještě lépe zavolej, rádi se Ti budeme věnovat.

    Přejeme Ti zlepšení domácí atmosféry a pochopení obou rodičů.
    Modrá linka

    Moje tělo

    Nedostala jsem slíbená rovnátka

    jenom malý dotaz.

    proč mi dělali otisky na rovnátka v 4letech když teď stejně říkají že je nepotřebuji a já jsem se nA ně moc moc těšila pořád jsem se vyptávala kdy je dostanu prostě to nechápu

    už teď děkuji za odpověď

    holka, 11 let, 23. června

    Ahoj,

    rozumím tomu, že se cítíš zklamaná, a možná I trošku “podvedená”, když už Ti dělali otisky, nicméně já Tvou otázku neumím zodpovědět. Otisky na rovnátka Ti nejspíš naordinoval zubní lékař. Jenom člověk, obeznámený s přesným stavem Tvého chrupu, Ti může zodpovědět Tvou otázku, zda rovnátka (ne)budeš muset používat.

    Přejeme Ti příjemné prázdniny, plné zážitků.
    Modrá linka

    Menstruace a výtok

    Příprava na menstruaci

    Ahoj poradno,
    mám takový dotaz. Co když první menstruaci dostanu ve škole?
    Už teď děkuji za odpověď hrozně moc mě to totiž zajímá

    holka, 10 let, 22. června

    Ahoj,

    máš pravdu, první menstruace Tě může překvapit kdekoliv, třeba I ve škole. A kdo je připraven, není zaskočen. Nejlepší je takové záležitosti probírat s mámou (popř. starší sestrou, babičkou, tetou), takové sdílení ženských záležitostí upevňuje vztahy. Pro případ, že by Tě měsíčky překvapily někde v terénu, si můžeš doma připravit malý balíček s vložkou a náhradními kalhotkami, popř. vlhčenými ubrousky. Pokud by Tě menstruace překvapila nepřipravenou a neměla bys nic po ruce, stačí se obrátit na oblíbenou paní učitelku, aby Ti pomohla.

    Přejeme Ti, ať Tě první menstruace nezaskočí.
    Modrá linka

    Moje tělo - kluci

    Holení rozkroku

    Dobrý den poradno, omlovám se že opět otravuji, ale potřeboval bych poradit... Začal jsem uvažovat o tom, že bych se tam dole začal holit. Rodičům se to stydím říct, tak nevím jestli mám zajít do obchodu a koupit si žiletku, nebo jak.. Poraďte prosím. Přeji pěkný den a předběžně děkuji.

    kluk, 12 let, 24. června

    Dobrý den,

    je v pořádku, že se ptáš, věřím, že není jednoduché s rodiči zavést řeč na toto téma.

    Je jenom na Tobě, jestli se začneš holit, nebo chloupky jen zkracovat, nebo se vyholíš úplně. U té třetí varianty je nutné počítat s tím, že hladké holení není úplně snadné a musí se docela často opakovat, aby bylo stále dosahováno zamyšleného výsledku. Holení není ani módní povinnost, ani zdravotní nezbytnost, je to jen a jen věc každého muže nebo ženy.

    Pokud se chceš holit, můžeš k tomu použít vícebřitou žiletku, nebo také strojek na zastřihávání či hladké holení (mnoho strojků má více možností). K bezproblémovému holení žiletkou je třeba získat zkušenost, říznout se je docela snadné. Nejlepší je podívat se na internet, zadat třeba "holení pánského přirození"" a nejprve všechno pořádně prostudovat. Jeden z odkazů je třeba právě tady: https://www.prochlapy.cz/clanky/dokonale-oholeni-panskeho-prirozeni-rozhoduje-i-teplota-vody-poradime-vam-vsechny-figle-jak-se-obejit-bez-nasledne-neprijemne-vyrazky/. Chce to hlavně klid, aby člověk nedělal prudké nebo rychlé pohyby, a určitou péči před holením i po něm.
    Použití strojku, pokud ho doma máte, může být jednodušší a možná i bezpečnější, chce to vyzkoušet, co by Ti vyhovovalo.

    Přejeme pěkné léto,

    Modrá linka