Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7850

Rodiče

Ahoj,

Chtěla bych se vás zeptat na jednu vec, jestli potřebuju psychologa, nechci bejt za chudinku nebo tak něco, jen si chci trochu popovídat a řešit můj problém. Nízké sebevědomí.
A další je, že se prostě neumím bavit s holkama z 8 a 9, s klukama, mou ségrou, mámou a mým strejdou ( mým nevlastním tátou). Hodně mě to mrzí, hlavně u ségry, je sice o 13 let starší nez ja, ale mrzí mě když sedíme vedle sebe třeba v autě a já si s ní proste nemám co říct, nebo spíš nevím co mám říct, a když konečně něco řeknu tak se cejtim jak 5-lety dítě co mele kraviny, a pak si to všechno davam za vinu.

Vždycky jsem byla taková nemluvná a ticha. Nikdy jsem s tim neměla nějaké velké problémy. Ale nástupem do 7. třídy se všechno začalo zhorsovat a já zavlažování vnímat své nedostatky a chyby a že jsem jiná, totiž mám nejlepší kamarádku známé se od dětství ale teď nám všem začíná puberta a ona je úplnej opak mě předvádí se, s každým se dokáže bavit, skamaráditskamarádit, je velmi oblíbená, baví se s klukama atd..

Myslím že to začalo u mě mámy, nemám s ní moc dobrý vztah.
Už od mala mi do hlavy cpala věci jako „ze jsem se nikdy neměla narodit, že jsem ji zkazila život, že jsem to nejhorší dítě na světě” atd. . Vánoce jsem až tak do mych 8 let strávila tak že jsem byla s mým strejdou doma, máma byla v ložnici celé dny prospala a když jednou za čas vylezla, a byly hádky, taky si pamatuju že jsem k Vánocům dostal tvrdnouci hmotu, nebo tak něco , a ha jsem ji z toho vyr9bila hrnicek, a ona přišla do kuchyně a já jsem ji říkala že jsem ji vyrobila hrnicek a ona se na něj jen koukla a pak ho s chodila na zem. Po prázdninách jsem zažila nejhorší období mého života, první školní den jsem chtěla jít s kamarádkama ven a tak jsem ji zavolala a ona mi to nedovolila a řekla že jestli nepřijdu doma tak zmlátí tyčí. 7.zari jsme byli doma sami a ona mi sebrala mobil pak mě poslala jít roztřídit koš tak jsem šla když jsem to měla hotové tak jsem šla otevřít dveře ale klíče nikde všechny dveře zavřené okna taky tak jsem tam stala a
Volala asi 5 ,. Pak otevřela a řekla mi něco ve smyslu „si chtěla jít pryč ne!? “ tak jsem šla pryč. Šla jsem 3 kilometry k mé kamarádce, řekly jsme to její mame a moje máma volala pak ji. Kamarádky mama mě pak dovezla k nějaký maminy kamarádce a ta mě tam servala, že se tam máma zhroutila atd. A nakecala ji to že přeje jsem řekla že jdu roztřídit koš ale jsem zdrhla. No a druhý den byl příšerný řekla mým že má nádor a později jsme zjistili že to není pravda.
Bylo toho mnoho a tohle je jen malá část z toho .
Sice je to teď lepší už se nehadame ale minulost NIC nespraví.
Nikdy si se mnou nepopovidala nikdy v životě bych si s ní napovídala o kluk ach nebo tak prostě jako matka selhala.

Ještě něco. Asi jsem divná ale někdy si představuju, že jdu že školy pohádalam se s kamarádkama jdu domů ráno se vzbudím, pohádal se smou mámou jdu do školy a srazí mě auto. Budu měsíc v kómatu. Zhruba po 3 měsících přijdu do školy budou měnit všichni rádi. Budu oblíbená atd..

Omlouvám se že je to moc dlouhý, ale musela jsemrozpovídal. rozpovidat

holka, 12 let, 25. listopadu 2019

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, co prožíváš s mámou. Umím si představit, že Tě takové chování Tvé mamky velmi zraňuje. Někdy mají rodiče takové problémy se sebou, že nedokáží být takovými rodiči, jaké by si děti přály a zasloužily.
Neznám Tvoji mámu, nemohu soudit z Tvé jedné zprávy. V každém případě Tě chci podpořit, aby sis pro sebe našla podporu, nejlépe právě psychologa, na nějž se ptáš. Je důležité, abys nebyla na vše, co prožíváš, sama. Psycholog / psycholožka Ti může být podporou, může zvážit, jak závažné je chování Tvé mámy vůči Tobě, spolu s Tebou hledat další členy rodiny, kteří by mohli být na Tvé straně, zastat se Tě. Stejně tak společně můžete pracovat na Tvém sebevědomí, zlepšování komunikace a dalších záležitostech, které Tě trápí. Neváhej tedy a vyhledej si pro sebe pomoc, kterou si zasloužíš. Pokud máte psychologa / psycholožku ve škole, je možné obrátit se na něj / ni. Pokud ne, pomoci Ti s objednáním může kdokoli z rodiny, či ze školy, komu věříš.
Kdybys potřebovala o tom, co prožíváš, mluvit s někým dřív, než se Ti podaří k psychologovi dostat, můžeš se obrátit na nás na Modré lince (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) nebo nonstop a zdarma na Linku bezpečí (tel. 116 111).

Přejeme Ti, aby se co nejdříve dostalo podpory a pomoci.
Modrá linka

Sourozenci

Ahoj Aliku a spol moje 15 sestra si že mně dělá furt srandu a furt mi něco dělá chápu že je v pubertě ale její kamarádky znám a nepřijde mi že by byli takové krá** jako je ona na rodiče je furt zlá i když na ni jsi většinou hodní ona je pošle někam když se ze mně dělá srandu a už chvíli trpím tak naštvu a urazim se tak ona aji rodiče se smějí říkají ať jsi to neberu tak vážně.I když jsem na ni hodný třeba jí něco pucim, něco pro ni neco udělám a tváří se strašně hodně a směje se tak na to udělám a ani neúplne 10 minut a je to to předtím třeba na její narozeniny šel jsem do obchodu který je z kopce tak pro melou který vážil asi 12 kilo jsem nesl do toho kopce a pak ještě jednou protože jsme neměli svíčky a co na to ona nic už to ani nevydržím když mě rodiče o čem poučují tak se k nim přidá a rodiče na to nic a když jí já něco udělám nebo se k nim přidám nic.Furt se mi za něco posmívá protože jsem v pubertě tak se hodně potim a pak smrdim nebo proto protože mám dlouhý vlasů a ona má co říkat má 109 kilo a vypadá 100 hůř než já.Nebo když to nevydržím tak se jí taky snažím co nejvíc štvát tak ze sebe dělá střešního chudáčka a jak jsem její otravným mladší bratr a nadává mi.Kvuli ní často myslím na smrt že v živote nic nedokážu.Prosim pomoc mi s ní .(PS:promiň že to je tak dlouho a s chybama a jestli na to odpovíš tak děkuji už jsem se s tím potřeboval někomu svěřit mějte se hezky.

kluk, 12 let, 24. listopadu 2019

Ahoj,

mrzí mě, že máš trápení se sestrou, věřím, že to pro Tebe není jednoduché, když Ti často dělá naschvály. Z Tvé zprávy vnímám, že jsi na ni teď asi hodně naštvaný, možná ses z toho potřeboval i trochu vypsat - to je určitě v pořádku. Přemýšlím, jaké další pocity kolem toho máš, možná i bezmoc, smutek. Píšeš, že kvůli sestře často myslíš na smrt, myslíš na to, že v životě nic nedokážeš. To mi připadá vážné – chci proto moc ocenit, že jsi napsal, že si snažíš říct o pomoc.
Jak jsi sám naznačil, sestra je teď ve složitém věku, kdy se toho pro ni hodně mění. Je dost možné, že tohle její chování časem samo vymizí, jak bude dál dospívat. Chápu ale, že je teď náročné s ní žít, máš právo cítit se doma dobře. Napadá mě, že je v pořádku dát v klidu, ale jasně a třeba i opakovaně najevo, co Ti vadí a co bys potřeboval jinak, promluvit si o tom jak s ní, tak s rodiči. Probrat to můžeš i s kamarády, spolužáky, kteří Tě také můžou podpořit. Je docela možné, že s tím taky mají zkušenosti, v pubertě mezi sebou sourozenci často mívají konflikty. V situaci, kdy si nevíš rady a jsi zoufalý, to tak někdy lidé také mají, že je napadají myšlenky na smrt nebo ztrácí naději do budoucna, že něco dokážou. Vždy je to ale něco, na co by neměli být sami. Chci Tě proto podpořit, aby ses s těmito pocity svěřil i někomu dalšímu, komu věříš. To, co Tě doma trápí, by měli řešit především rodiče, můžeš si s nimi o tom zkusit znovu promluvit, třeba jim i dát přečíst tuto zprávu, kterou jsi napsal Alíkovi. Kdyby myšlenky na smrt, o kterých píšeš, nepřestávaly, můžeš se zkusit obrátit i na školního psychologa, pokud ho ve škole máte, anebo na nějakého dalšího dospělého. Kromě rodičů mě napadá někdo další z rodiny (například babička, děda, teta) anebo třeba oblíbený učitel. Mohou Ti pomoci kontaktovat psychologa, se kterým byste společně hledali způsob, jak by ses mohl cítit lépe. Můžeme také vše podrobněji probrat na naší telefonické lince, Skypu anebo WhatsAppu, kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Klidnější dny přeje

Modrá linka

Holky a láska

Hodně jsem přemýšlela o své orientaci a vím že to k dospívání patří. Pak jsem se však zastavila na jednou myšlenku a ta mě hodně trápí. Uvědomila jsem si, že mě sexuálně přitahují gayové, ale já jsem holka. Já osobně jsem nejspíš bisexuál nebo zatím to tak vypadá, ale moc nevím, co se svým problémem dělat. Samozřejmě, když potkám na ulici nějakého hezkého kluka, tak si řeknu že je pěkný a tak, ale stejně. Tím se dostáváme k dalšímu ,,problému“. Nevím jestli to mám nazvat problém, ale také mě strašně přitahují kluci s kulatými brýlemi. Když tedy nějakého uvidím na ulici, prohlídnu si ho co nejvíce do detailů a občas se za ním i otočím. Já to tak ale nechci a chtěla bych na tom něco změnit. Nevím však jak. Nikomu jsem o tom nikdy neřekla, ani své nejlepší kamarádce, rodičům, prostě nikomu. Moc prosím o radu. Předem díky za odpověd.

holka, 13 let, 21. listopadu 2019

Ahoj,

dospívání je jednou z nejtěžších životních fází. Mladý člověk se během dospívání prudce vyvíjí a mění jak fyzicky, tak i psychicky. Navíc v něm doslova bouří hormony. Někdy to v něm může způsobit menší zmatek, pocity nejistoty a toho, že neví, kam vlastně patří, a koho vlastně svým jednáním vlastně reprezentuje. Přitahují Tě gayové a kluci s kulatými brýlemi, ale proč ne? Na tom nevidím nic divného ani zvláštního. Navíc jsi opravdu zatím ve vývoji a není jisté, co vše se později kolem Tebe vyklube. To se teprve uvidí.
Píšeš, žes o tom nikdy nikomu neřekla, ani nej kamarádce, ani rodičům, prostě nikomu. Tak nás moc těší, že v nás máš takovou důvěru. Prosíš o radu, ráda bys změnila své chování ohledně kluků. Výhodou je, že zatímco druhého člověka změnit nemůžeš, na sobě pracovat můžeš a jsi schopná ovlivnit jak tok svého myšlení a myšlenky, tak samozřejmě i své jednání.

Můžeš začít třeba tím, že si doma před zrcadlem budeš jednotlivé situace trénovat. Můžeš také zpracovat nějaké příběhy s nejlepší kamarádkou, aniž bys jí líčila podrobnosti, můžete si spolu přehrát nějaké modelovky, kdy ona může hrát někoho, kdo se Ti líbí a Ty zkusíš na její chování reagovat. Stejně tak se můžeš, obecnou formou, bez toho, že bys prozatím mířila do svých duševních hlubin, popovídat s rodiči, kterým také kdysi bylo 13 let a měli docela podobné starosti jako Ty, což si děti málokdy uvědomují. Málokdo Tě zná lépe než rodiče, takže by také mohli poradit. Jen na Tobě záleží, jaké jiné postupy ještě vymyslíš, jak daleko budeš ochotná se otevřít. Máte-li na škole školního psychologa, můžeš navštívit i toho, a možnosti s ním, popř. s výchovnou poradkyní, probrat.

Přejeme Ti příjemný podzim.
Modrá linka

Škola - učení

Ahoj poslední dobou se mi zhoršili známky dřiv jsem dostaval 1-2 teď klidně i 3-4. Dost mě to štve dřiv jsem se ani moc neučil a měl jsem známky dobrý jsem z toho dost špatný zkusil jsem se víc učit ruzny metody učení ale moc to nepomohlo. Neviš co mam dělat? (Chodim do 7.třidy)

kluk, 13 let, 19. listopadu 2019

Ahoj,
chtěla bych Tě nejprve ocenit za to, že Tě zajímá, jak zvládnout školní povinnosti, když se Ti zhoršily známky, a dokonce jsi se snažil zkoušet různé metody učení.
Napadlo mne k tomu, že sedmá třída je učiteli i žáky vnímána jako opravdu náročné období. Je tedy srozumitelné, že najednou nemusí fungovat to, co stačilo v minulosti. Možná bude potřeba se učit častěji, pravidelně, nebo i za pomoci někoho dalšího. Tím myslím například rodiče, kteří by Tě mohli vyzkoušet, nebo někdo, kdo by Tě třeba pravidelně doučoval. Není ostuda si v tomto nechat pomoci. Pokud by nic z toho nezafungovalo, můžeš se obrátit na školního psychologa, pokud jej ve škole máte, nebo Tě mohou rodiče objednat do pedagogicko-psychologické poradny, kde se přímo specializují na to, aby Ti pomohli najít způsob, jak by Ti mohlo učení jít snáz. V každém případě se můžeš také domluvit s učiteli, co Ti doporučují změnit, nabídnout se, že vypracuješ třeba nějaký referát nebo něco podobného, aby se Ti průměr zlepšil.

Držíme Ti pěsti, abys našel způsob, jak školu dobře zvládnout.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol,
mám problém který mě tíží a nevím co s tím.
S rodinou bydlím v babičině domě a babička nás chce vystěhovat. Každý měsíc minimálně třikrát nám vyhrožuje (ale dnes to bylo asi zatím nejhorší). Když jdu do školy, když jedeme k dědovi,prostě pořád. Rodiče jsou pak nepříjemní a hrozně hákliví.
Já tyhle věci a atmosféry nemám moc dvakrát v lásce a dokážu se pak klidně i rozbrečet. Rodiče a brácha mi sice říkají ať se o to nestarám, ale ono to jaksi nejde. Co mám dělat?
Děkuji předem za odpověď.

holka, 12 let, 18. listopadu 2019

Ahoj,
dovedu si představit, že je pro Tebe opravdu nepříjemné pravidelně od babičky slyšet, že vás jako rodinu vystěhuje. Chápu, že to nejde jednoduše ignorovat nebo to vytěsnit, protože napjatá atmosféra jen tak nemizí. Nevím, proč to Tvoje babička tak má a jaké jsou důvody, že to stále opakuje. Ale přemýšlím, jestli ses na to někdy rodičů zeptala a zda Ti to vysvětlili. Někdy jsou vztahy v rodině komplikované a je těžké jim z pozice dítěte porozumět, ale možná by Ti to rodiče mohli nějak blíže vysvětlit. Můžeš se jich také zeptat, jestli to oni nějak řeší, jestli mají nějaký plán do budoucna, pokud by to stěhování nastalo apod. Více informací by Tě mohlo alespoň trošku uklidnit.
Také mne napadlo, jestli by šlo si s babičkou o tom, jak to prožíváš a jak moc Tě to trápí, promluvit. Myslím třeba někdy, až bude babička v klidu a bude mít dobrou náladu. Hodně to záleží na tom, zda se na to cítíš a jestli si dovedeš představit, že by to bylo možné, protože babičku znáš a víš, jak reaguje. Pokud vyhodnotíš, že to dobrý nápad není, dělat to nemusíš.
Přemýšlím také o tom, co bys mohla udělat, abys nemusela u scén, které jsou Ti nepříjemné, být. Není nic špatného na tom, že když se ocitneš v situaci, kdy babička začne znovu vyhrožovat, někam odejít. Pustit si třeba hudbu do sluchátek a nechat řešení na dospělých lidech, kteří by se měli postarat o to, aby tuto situaci vyřešili mezi sebou.

Přejeme Ti, aby se situace u vás v rodině uklidnila.
Modrá linka.

Sourozenci

Ahoj trápí mě jak to u nás doma je a jak to u nás doma funguje. Máme společný dětský pokoj já a tři bratrové ve věku 5,7,10 let mě je 13 let. Máme palandu nahoře spím já podemnou bratr 7.let vedle palandy máme stůl na učení, vedle stolu je postel kde spí 5.letý bratr nad jeho postelí máme poličky, naproti té posteli je namáčknutá další postel tam spí bratr kterému je 10.let. Za postelí 10.leteho bratra je stůl kde má počítat a máme tam šuplíky a knížky. Na proti stolu je skříň kde máme oblečení vedle skříně dveře vedle dveří malá skříňka kde máme stolní hry a nějaké hračky a hračky máme ještě v boxu a v šuplíkach pod postelí. Vadí mi úplná strata soukromí. Nevíte jak si ho utvořit bez pomoci rodičů? Předem děkuji za odpověď

holka, 13 let, 17. listopadu 2019

Ahoj,

chápu, že Ti jako dospívající slečně vadí bydlet v jednom pokoji se třemi mladšími bratry a potřebovala bys nějaký prostor sama pro sebe. Ptáš se nás, jak by sis mohla vytvořit soukromí bez pomoci rodičů. Napíšu Ti několik nápadů, které by se možná mohly hodit. Asi nejjednodušší způsob může být zatahovací závěs. Píšeš, že spíš na horní palandě - možná by šel pověsit na strop pomocí nějaké improvizované garnýže (podobně, jako visí závěsy nad okny). K tomu bys ale asi nějakou asistenci rodičů nebo někoho dalšího dospělého z rodiny potřebovala. Nevím, jak to u Vás doma chodí, říkám si ale, že by Ti rodiče třeba mohli pomoct vymyslet nějaké chytré technické řešení, když jim zkusíš vysvětlit, proč je to pro Tebe důležité.
Snadněji by se dal závěs asi připevnit okolo spodní postele, pomocí provázků - nevím ale, jak moc je pro Tebe přijatelné, si s mladším bratrem vyměnit postel a jestli ti právě horní palanda neposkytuje o něco více soukromí...Mohla by sis to potom uvnitř "Tvého světa za závěsem" nějak hezky vyzdobit, aby ses tam cítila dobře. Pouštět si tam do sluchátek hudbu (a tím se trochu odstřihnout od okolního dění), číst knížky, třeba si i psát tajný deník. Další možností je, zkusit se znovu důkladně rozhlédnout po pokoji a popřemýšlet, jaká palanda by s pomocí nějaké technické vychytávky mohla nabízet nejvíce soukromí - před kterou by se dal např. chytře umístit paraván (můžeš se podívat na internetu, jaké existují druhy a velikosti).

Spoustu kreativních nápadů přeje
Modrá linka

Holky a láska

Ahojky,už dlouho mě trápí jedna věc..někdy na začátku školního roku jsem se dozvěděla,že moje kamarádka je lezba a od té doby jsem si vlastně vysvětlila to proč se na mě tak divně dívala všechno mi hrozně vychvalovala(oblečení,náušnice atd..)Hrozně mě „manipulovala“ jako kdyby mi chtěla říct abych taky byla lezba no a já vzhledem k tomu,že jsem na tohle hrozně citlivá natož teď v období dospívání tak jsem si to jak kdyby začala myslet no a teď nevím jak se té myšlenky zbavit.Hodne jsem nad tím začala přemýšlet..Mě se holky nelíbí,jako jo třeba si sem tam řeknu hele támhle ta holka má pěkný vlasy,zadek,oblečení,ale to je asi tak vše.Někdy mám prostě pocit,že se mi líbí kluci pak zase chvíli holky občas ani jedno jsem proste hrozně zmatená a nevím co mám dělat!! Nechci být lezba ani bisexual chci být normální holka,která si třeba tak v 15 najde prvního přítele později manžela se kterým bude mýt svatbu a možná i děti ale nechci být s ženskou?? Myslíte,že ty myšlenky o tom jestli nejsem lezba patří k dospívání(pubertě,hormony) a nebo to muže být první příznak,homosexuální orientace???
Předem děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 17. listopadu 2019

Ahoj,

chápu, že Ti teď kolem homosexuality běží hlavou spousta myšlenek. Jak píšeš Ty sama, váhání o vlastní sexuální orientaci k dospívání často patří. Z praxe vím, že spousta mladých lidí Tvého věku zažívá něco podobného, u Tebe tyhle myšlenky můžou být o něco intenzivnější právě proto, že máš v blízkém okolí kamarádku, které se líbí holky. To, že Tě občas nějaká holka zaujme, říkáš si, že jí to sluší, sice může být příznak homosexuální orientace, ale taky vůbec nemusí. Myslím si, že my dívky a ženy se často za jinými ženami "otáčíme" i jednoduše proto, že se nějak blíží naší představě o ideálu krásy, kterému bychom se třeba chtěly podobat - pokukujeme po lesklých vlasech, pěkné postavě, krásných šatech, aniž by to automaticky znamenalo, že jsme lesby.
S přibývajícím věkem, jak budeš tělesně i psychicky dospívat, si budeš postupně více objevovat a uvědomovat, kdo Tě přitahuje - sexuálně i duševně. Doporučuji na sebe netlačit, nechat tomu přirozený průběh. Nikdo, včetně Tvé kamarádky, nemá právo na Tebe v tomto ohledu naléhat, něco si vynucovat nebo Tebou manipulovat. Pokud Ti její chování k Tobě bude nepříjemné, zkus si s ní o tom, co Ti vadí, otevřeně promluvit. Kdyby Tě tohle téma trápilo i v budoucnu a chtěla bys vše probrat více do hloubky, můžeš se obrátit na naši telefonickou linku, Skype nebo WhatsApp. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Pěkné podzimní dny přeje
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku,
Začnu od začátku,
V září (2018) k nám přistoupila nová holka...
A v říjnu jsem začala chodit se spolužákem, ale nějak moc Koukal po té nové holce, a po roce vztahu mi řekl, že ji od začátku má rád, no ale ona ho nechce, a já ho mám tak ráda že s nim chodím dál a připadá mi že ji nemá rád ale jenom se mu líbí vzhledově a že dal stojí o mě...

Udělala jsem dobře?! Mám s nim dál chodit?!
??????

holka, 14 let, 16. listopadu 2019

Ahoj,

chápu, že Tě trápí, že se Tvému klukovi líbí jiná holka, a že přemýšlíš, jestli jsi udělala dobře, když jsi s ním zůstala. Na Tvoji otázku, bohužel, já odpovědět nedokážu, neexistuje žádná univerzální rada, každý to v tomhle máme trošku jinak. Můžu Ti ale napsat několik otázek, nad kterými se můžeš sama zamyslet, odpovědět si na ně, třeba si i vytvořit nějaký seznam pro a proti. To by Ti mohlo napovědět, jaké řešení je pro Tebe to nejlepší. K tomu, co píšeš, mě napadá: Jaké to pro Tebe je, chodit s klukem, kterému se líbí jiná dívka? Jak se kolem toho cítíš? Pokud by se mu nová spolužačka líbila jenom vzhledově, už Tě to nebude trápit? Co by se muselo stát, abys byla ve vtahu s ním zase šťastná?

Klidné dny přeje
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku, co mám dělat když se mi líbí kluk. Je u nás ve třídě nový, ale on je takovej te „bad boy“ a bojím se ho oslovit. Protože Že mě bude ignorovat. Předem Děkuji.

holka, 13 let, 16. listopadu 2019

Ahoj,

píšeš, že je onen kluk u vás ve třídě nový, je proto přirozené, že toho o něm zatím moc nevíš, umím si představit, že se člověk v takové situaci bojí, jak bude ten druhý na oslovení reagovat. Říkám si, že tomu ještě můžeš dát nějaký čas, ve třídě asi bude dost příležitostí pro to, abys ho trochu víc poznala. Můžeš pozorovat, jak se chová, jak s tebou mluví, jestli ti pořád bude připadat jako "bad boy", jestli ti bude pořád sympatický...To všechno Ti potom může napovědět, jestli ho zkusíš oslovit.

Krásné dny přeje
Modrá linka

Kluci a láska

Čau ve třidě se začalo rozhlíhat že chodim s holkou ze stejné třidy no a ona byla naštvaná tak sem se zbalil sehnal růže a jel za ní bylo to fajn ale když jsem dojel dom poslala mi zprávu že neni připravená s někym chodit tak sme se rozešly už je to něco málo přes týden co se to stalo a mě furt vrtá hlavou co sem udělal blbě když se vidíme jen na sebe koukáme a to je vše. Chtěl bych s ní znovu chodit ale nevim jak začít když se tohle stalo.

kluk, 13 let, 13. listopadu 2019

Ahoj,

umím si představit, že situace, o které píšeš, je dost nepříjemná a že Tě mrzí, co Ti ta holka poslala ve zprávě. Líbí se mi, že jsi byl aktivní, sehnal jsi růže, jel jsi za ní - o to víc Tě asi mrzelo, jak to dopadlo. Je ale moc dobře, že jsi udělal první krok a dal najevo, co cítíš - to každý nedokáže.

Nemyslím si, že jsi něco udělal špatně, naopak si myslím, že jsi udělal, co jsi mohl. V navazování vztahů se poměrně často stává, že jeden by chození chtěl, a druhý ne. Vůbec to nemusí znamenat, že ten, kdo má o zájem vztah, dělá něco špatně. Na Tvém místě bych se ocenila za to, že jsi "namlouvání" hezky zvládl - a ostatní nechal na té dívce. Myslím, že prospěje, když jí dáš čas a nebudeš na ni tlačit. Můžeš se na ni usmát, hezky se podívat, dát najevo, že jsi tu pro ni, ale že to necháváš na ní. Možná časem "bude připravená", možná ne, uvidíš.
Můžeš si hezky prožít i toto zamilování, třeba si o něm psát deník, psát té dívce dopisy, kde se vypíšeš ze svých pocitů a citů, ale které jí neodešleš... Možností je mnoho.

Přejeme klidný podzim,

Modrá linka

Volný čas

Ahoj často jsme ve čtyřech já, bratr 9 a dvě sestřenice 10 a 14. Nevíme co dělat. Stolní hry hrát nechceme a něco typu schovávaná honěná hrajeme téměř pořád. Nevíte nějakou aktivitu?

holka, 12 let, 11. listopadu 2019

Ahoj,

líbí se mi, že hledáte nové aktivity, kterým byste se chtěli věnovat. Možností je určitě hodně, výborné je společně sportovat, nebo něco tvořit. Teď v předvánočním období se nabízí vyrábět dárky (třeba origami) nebo péct cukroví. Kdybyste chtěli, můžete třeba pomoci někomu ve svém okolí - samozřejmě i doma, ale i mimo domov, třeba někomu staršímu přinést nákup, vyvenčit psa, pomoci s úklidem apod. Další nápady můžete najít i na internetu, např. tady: www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/hrajte-si-s-detmi-25-tipu-na-nejruznejsi-hry.A090717%5f110557%5fona%5fdeti%5fjup, Zkuste si (třeba i společně zadat "aktivity pro děti" nebo "aktivity pro dospívající" a pak si udělat "zásobník" her, ze kterého pak můžete čerpat.

Je to jen na vás.

Přejeme zábavný a užitečný podzim,

Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj alíku.
Mám takový problém jak mám požádat holku aby se mnou chodila, už si s ní povídám tak 3 roky atak podobně a mám druhý dotaz jak nejlépe masturbovat a proč se masturbuje předem děkuji za odpověď

kluk, 13 let, 11. listopadu 2019

Ahoj,

pokládáš Alíkovi několik dotazů, stručně Ti je odpovíme.

Ptáš se, jak požádat holku o chození. Povídáš si s ní už docela dlouho, znamená to tedy, že ji už docela dobře znáš. Můžeš přemýšlet o tom, co má ráda, co jí dělá radost - a pak začít právě tím. Možná to bude nějaký malý dárek, kytka, možná to bude pozvání do cukrárny, pizzerie, nebo třeba na hřiště nebo do přírody. Když se aspoň trochu "strefíš", budeš mít připravenou půdu pro to, abys jí řekl, že bys s ní chtěl chodit. Můžeš klidně začít tím, že si už pár let povídáte, že se už docela dobře znáte a že bys chtěl něco více. Můžeš i ocenit, co se Ti na ní líbí, co Tě přitahuje a co na ní obdivuješ.
Pokud si netroufneš na vyjádření přímo v její přítomnosti, můžeš zkusit ji požádat písemně - papírovým dopisem, chatem na sociální síti, e-mailem, nebo třeba posláním květin či dárku s hezkým vzkazem. Možná by Ti mohli poradit i kluci ve Tvém okolí, kteří řeší něco podobného, jako Ty.

Co se týká masturbace, začnu odpovědí na druhou otázku, proč se masturbuje. Lidé, muži i ženy, se navzájem sexuálně přitahují. Sexuální touha je přirozená a normální, a je také normální ji cítit a nejdříve objevovat sám a zkoušet, jak se tělo chová a co všechno "umí". Masturbace přináší příjemné pocity i uvolnění a patří k životu.

Návody na masturbaci nedáváme, i když chápu, že bys je rád dostal. Sám zkoušej, co je příjemné, co ne; nebo to "prober" s někým dospělým, pokud mu důvěřuješ a nebude Ti nepříjemné o tom mluvit.

Přejeme pěkné dny,

Modrá linka

Škola

Ahoj,
Alíku a spol.
Tentokrát nepotřebuji pomoc já...
Nejspíš začnu příběhem..
Jednoho dne spolužák Sam chtěl být s jednou spolužačkou. Sam jí už štval ale Sam to nevěděl. Pak zavolala jiného spolužáka aby se pro ní vrátil. Spolužačka to roznesla všem ( věděla že se jí omluvil) a teď ho skoro nikdo nemá rád.
Mně napadlo že bych mu mohla pomoct aby se mu ve škole alespoň trochu líbilo.
Předem děkuji za odpověď a hezký den.
Přeje ta která chce pomoct spolužákovy.

holka která chce pomoct spolužákovy, 12. listopadu 2019

Ahoj,

je pěkné, že se zajímáš o spolužáka, který teď ve škole nezažívá příjemné chvíle a hodně lidí ho nemá rádo. Myslím, že ho potěší, když mu budeš trochu pomáhat, aby se to změnilo. Stačí maličkosti, můžeš mu dát najevo, že nejsi na straně těch, kteří ho nemají rádi. Například tím, že se s ním budeš bavit, zeptáš se ho, jak se má, jak se cítí, jednoduše mu občas budeš věnovat pozornost, to potěší každého. Můžeš také někdy, až bude ta správná chvíle zkusit ostatním (nebo alespoň těm vstřícnějším) vysvětlit, jak to tenkrát bylo, a že Sam se ke spolužačce nechtěl zachovat zle. Hodně také pomůže spravit čas, až nějaký uběhne, zapomene se na to, co se tehdy dělo a ostatní budou věnovat pozornost nějaké nové události. Pomoci by Samovi mohl případně i školní psycholog, pokud ho na škole máte a pokud by s ním Sam chtěl o všem mluvit.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Škola

Ahoj. Alíku poraď mi s mími spolužáky protože mě skoro celá třída nemá ráda .
Děkuji MyškaNiki

MyškaNiki, 12. listopadu 2019

Ahoj,
je určitě nepříjemné, pokud máš pocit, že Tě ve třídě nemá nikdo rád. Bohužel, však o celé situaci moc nevím, a proto Ti mohu jen doporučit, abys o tom mluvila doma s rodiči, s paní učitelkou nebo třeba se školním psychologem, pokud ho ve škole máte. Třídní učitelka/učitel by Ti mohl/a pomoc s tím, jak do třídy víc zapadnout a to stejné by mohl podpořit také školní psycholog. Je dobré na to nezůstávat sama a hledat další možnosti, jak se cítit ve třídě dobře.

Přejeme Ti, aby se vše podařilo brzy vyřešit.
Modrá linka

Rodiče

ahojky...mám takovou zápletku co se mi stala..tak asi začnu..noo měla jsem kluk a bylo vše v pohodě a byla jsem šťastná a pak jsem u něj měla spát..ale neřekla jsem to máme,řekla jsem jí že budu spát u kamarádky jenže ona na to pak přišla..měla jsem výprask jak nikdy předtím..pak jsem mu poslala fotku v kalhotách vím,neměla bych to dělat ale stalo se no..máma se zlobila ještě víc a zmlátily mě jako nikdy předtím..zakázala mi se s ním stýkat a už ho nesmím nikdy vidět jenže já jo asi fakt moc miluju ..a jak byla ta fotka tak ten kluk to dál na veřejnou stránku s čím mě velmi zklamal..mám teď ostudu v celém městě..máma mi teď vůbec nevěří a já nevím jak její důvěru získat zpět.. každopádně co si o téhle celé situaci myslite??děkuji předem za odpověď

Ahoj,
je fajn, že se svěřuješ se svým příběhem a dovedeš přiznat i věci, které z Tvé strany nebyly zrovna správné. Dovedu si také představit, že se Tvoji rodiče hodně zlobili a narušila se tak důvěra mezi vámi. S důvěrou je to tak, že se velmi dlouho buduje, ale hodně rychle ztrácí. Bude tedy nejspíš nějakou dobu trvat, než se Ti podaří důvěru rodičů znovu získat zpět, ale není to nemožné.
Hodně záleží na tom, jestli jsi třeba dokázala přiznat svou chybu a omluvit se jim, to by mohl být dobrý začátek. Jako další krok je potom nejspíše důležité dodržovat pravidla, která Ti rodiče nastavili, aby mohli vidět, že jsi spolehlivá a umíš držet slovo. Nevím, jak jste dořešili fotku, kterou Tvůj kluk vyvěsil na veřejnou stránku, měl by ji určitě odstranit. Chápu, že jsi do něj zamilovaná, ale i on porušil základní pravidla důvěry ve vztahu a je teď na něm, aby znovu Tvoji důvěru mohl získat i on. Ptáš se také na náš názor. K tomu mohu napsat, že každý v životě udělá nějakou chybu nebo průšvih. Většinou se to dá ale napravit a do příště se z toho všeho může člověk poučit a stejné chyby neopakovat.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj poradno, uz od mala si pripadam oskliva, hloupa a tak trochu divna. Az jsem se s tim sverila kamaradce a ta mi rekla ze mam strasne male sebevedomi. Nevim jestli je to pravda, ale kdyby to tak bylo poradili by jste mi jak si trochu zvysit sebevedomi? Predem dekuji za odpoved.

Ta co potrebuje poradit, 10. listopadu 2019

Ahoj,
někdy je opravdu těžké, zejména v období dospívání, vidět na sobě i pozitivní věci a silné stránky. Je moc dobře, že svoje pocity sdílíš s kamarádkou, protože Tě může podpořit a říct Ti svůj názor.
Takto přes internet také nedokážu úplně říct, s čím souvisí Tvoje myšlenky, ale zvýšit sebevědomí je možné, dá se na tom pracovat. Můžeš si zkusit všímat, za co Tě lidé chválí, co Ti jde dobře a nemusí to být žádné velké věci, spíš jde o maličkosti, které máme někdy tendenci přehlížet. Můžeš se zkusit s kamarádkou nebo s mamkou poradit, jak upravit třeba svůj vzhled, aby ses cítila dobře a v pohodě s tím, jaké máš vlasy, jak chodíš oblečená, i tady může jít o malé změny, které ale hodně ženám pomáhají cítit se dobře, tedy i sebevědomě. Pokud bys potřebovala v tématu sebevědomí nebo v tom co zažíváš a cítíš více pomoci, lze také navštívit psychologa, například školního, pokud ho ve škole máte a zkusit s ním pracovat právě na tom, že si nechceš připadat hloupá, ošklivá a divná. Psycholog může být dobrým průvodcem, jak si vše ujasnit a pomůže Ti hledat, co pro sebe ještě můžeš udělat.

Přejeme klidný podzim.
Modrá linka

Holky a láska

Ahoj Alíku. Minulý rok v v prosinci jsem šla poprvé s jedním klukem ven. Jedná se o kluka z lepší rodiny, potrpěl si na značkovém oblečení, drahých věcech a holek neměl nouze. Znali jsme se už delší dobu, ale nikdy jsme se nedokázali dokopat jít ven. V tu dobu jsem byla jeho jediná kamarádka (choval se občas trochu arogantně a sebestředně proto skoro žádné neměl). Řešila jsem s ním všechny problémy, pomáhala mu i s jednou holčinou do které byl tenkrát zamilovaný. Nějak to trvalo do června kdy jsme spolu chodili často ven a trávili spolu dost čas. A já se do něj zamilovala, nebyla jsem z toho nadšená, protože mezi námi byl dvou a půl roční odstup a věděla jsem že to tak necítí a že má co se týče holek trochu jiné priority. Vždycky jsem si od něj ale držela odstup, protože jsem věděla že s většinou holek si chtěl jen „užít“. Ale postupem času se do mě zamiloval. Já si pořád držela odstup a občas jsem se k němu nechovala nejlépe a dost jsme se hádali. Ale vždycky se potom ozval a vždycky se to nějak vyřešilo. On byl totiž z domova zvyklý dostat to co chce a nebyl zvyklý na odmítnutí. Proto když občas viděl můj přístup (který byl čistě jen z důvodu, že jsem se bála že to se mnou nemyslí vážně) tak se nechoval uplně nejlépe. I přes to jak se občas choval mě něco k němu strašně táhlo. Miloval mě tím si jsem jistá, ale postupem času jsem vídávala změny jeho chování a mě se to nelíbilo. Proto jsem se mu rozhodla napsat a vysvětlit mu to. Napsala jsem mu že je sobeckej a sebestřednej a začala ho srovnávat s mým kamarádem, který byl zároven jeho spolužák. A on se naštval. Postupem času jsem si začala uvědomovat jak jsem se k němu chovala a že jsem mu to napsala dost škaredě. Během týdne si našel holku. Je o ní dost známo jaká je, postuje veřejně své polonahé fotky, dost se tahá s klukama atd. A on to celou dobu věděl a stejně s ní byl. A během toho vztahu mi začal psát. Já ho samozřejmě odmítala, protože jsem věděla že je zadanej. Psal mi celkem třikrát (a jsou spolu cca měsíc). Myslím si, že kdyby byl ve vztahu št’astý, že by neměl potřebu mi pořád psát. Dost často na něj myslím a mrzí mě to, ale psát mu nechci, protože vím že někoho má. Jsem kvůli tomu dost špatná a dost po nocích brečím. zase si říkám, že jsem mladá a kluků bude ještě spousta, ale i tak mě to trápí. Znažím se na něj zapomenout, ale dost často ho potkávám, třeba i 4 krát do týdne což se dřív vůbec nedělo. Je to už skoro dva měsíce a pořád mě to užírá Kamarádky říkaly že ji má jen na odragování a že ji skutečně nemiluje, ale to mě nějak moc neuklidnilo. Omlouvám se, že je zpráva tak dlouhá, vím, že máte na práci mnohem důležitější dotazy. I tak by mě moc zajímal názor dospělého člověka. Předem děkuji za odpověd’.

holka, 14 let, 9. listopadu 2019

Ahoj,
chápu, že jsi smutná z toho, jak to teď mezi Tebou a oním klukem je. Není třeba se za svůj dotaz omlouvat, je dobře, že na to, co Tě trápí, nechceš být sama. Nepokládáš nám konkrétní otázku, zajímá Tě náš názor, proto napíšu spíše několik postřehů, které mě k tomu napadají. Oceňuji, že se k celé věci snažíš přistupovat hodně zodpovědně, bereš ohled na to, že teď s někým chodí i přes to, co jsi o jejich vztahu slyšela od ostatních. Někdy to tak bývá, že někomu řekneme nebo napíšeme něco, čeho později litujeme - asi jste to už stihli zažít oba během času, kdy jste se vídali. Někdy se to také celé zamotá a člověk už neví, na čem je, pořád se k tomu v myšlenkách vrací...Někomu v takové situaci pomůže upřímně si s tím druhým o všem promluvit. Můžeš se ho otevřeně zeptat, jak to teď má, třeba se mu i svěřit se svými pocity a s tím, co Tě kolem toho trápí. I když to asi nezní tak jednoduše, je to způsob, jak se zorientovat v tom, co se děje. Stejně tak se ale můžeš rozhodnout nechat to být a jít dál. Hledat si jiné kamarády, kteří se k Tobě budou chovat lépe. Rozhodnutí je jen na Tobě. Můžeš si nechat ještě čas, v klidu se zamyslet nad tím, co by sis vlastně nejvíc přála, jaká z různých možností je pro Tebe nejvíce přijatelná.

Pěkné podzimní dny přeje

Modrá linka

Povolání

Dobrý den. Omlouvám se, protože můj dotaz je trochu nezvyklý. Jsem na víceletém gymnáziu a tudíž mě čeká VŠ. Jako svůj obor se budu rozhodovat mezi nějakou přírodní vědou. A právě v tom je problém. Nevím, pro jaké povolání se rozhodnout. Velice by mě zajímala fyzika - a to ať astronomická, tak částicová. Ale k fyzice je potřeba solidní matematika. Když se učím, tak mám obvykle za 2, tedy nejsem špatný matematik, ale zřejmě nemám na kariéru fyzika. Několikrát jsem na vysvědčení z matematiky 2 měl. Ve fyzice nemám absolutní problémy a mám téměř samé 1. Ale nejsem jediný ve třídě, kdo se chce fyzice či inženýrství věnovat. Ostatních je hned několik a řekl bych, že jsou lepší než já. Proto jsem začal přemýšlet o práci chemika. Jsem spíše takový přemýšlivý snílek a právě chemie obnáší celkem náročnější experimentální činnost, aspoň pro mě. Ale zato mi testy jdou také bez problémů a chemie, možná kvůli tomu, že mi jde, mě baví. Ale problémem je, že se obávám, že chemie bude obnášet také složitější matematiku. Pokud tomu tak bude, mohl bych začít opět uvažovat nad tím, jestli se mám věnovat fyzice, když už zde matematika bude také. Slyšel jsem totiž, že fyzika a matematika je základem i pro chemii, biologii nebo třeba geologii. Takže bych fyziku a matematiku potřeboval stejně tak. Uvědomuji si, že na to mám ještě čas, jenže si můžeme vybírat vědecké olympiády a máme si vybrat obor, na jehož VŠ přednášky můžeme chodit (třeba na matfyz). Děkuji za jakoukoliv radu do budoucího povolání.

kluk, 14 let, 9. listopadu 2019

Ahoj,
oceňuji, jak důkladně přemýšlíš o svém budoucím uplatnění a snažíš se správně vybrat směr, kterým se po gymnáziu vydáš. Už to je, myslím, moc dobrý začátek. Jestli jsem Tvoji zprávu pochopila správně, rozmýšlíš se, jestli se teď více zaměřit na fyziku anebo chemii s ohledem na to, do jaké míry se s těmito obory pojí složitější matematika. Píšeš, že z matematiky máš obvykle za 2. Možná Ti to teď v porovnání s ostatními spolužáky nepřipadá (nevím, jaké výsledky mají Tvoji spolužáci nebo jaké na sebe máš Ty sám nároky), nicméně dvojka je stále velmi dobrý výsledek, který by, myslím, neměl být překážkou v tom, abys vystudoval fyziku anebo chemii a poté pracoval v oboru. Navíc, známka sama o sobě není všeříkající - případné nedokonalosti v matematických schopnostech se dají vykompenzovat pílí a také zápalem a nadšením do daného oboru. Troufám si říci, že spousta studentů přírodních věd to měla podobně, jako teď Ty, málokdo má nadání pro všechno.
Jak píšeš, máš na rozhodování ještě dost času, což Ti hraje do karet - můžeš ho využít pro sbírání nejrůznějších informací, které Ti volbu usnadní. Napadá mě třeba kontaktovat některé studenty přírodních věd a zeptat se jich, jak to měli s matematikou oni a jak konkrétně ji při studiu využívají. Sám píšeš o VŠ přednáškách, kam se můžeš chodit dívat, většina takových přednášek by měla být přístupná veřejnosti. I to by Ti tedy mohlo pomoct udělat si nějakou představu. K tomu můžeš navštěvovat nejrůznější odborné besedy (třeba v planetáriích a dalších institucích), kde je obvykle možné setkat se s odborníky, klást jim dotazy, které Tě zajímají. Můžeš také sledovat nové trendy a objevy ve fyzice a chemii, většina významnějších organizací má v dnešní době profil i na sociálních sítích. Je možné se do takových organizací zkusit přihlásit i na stáž - někde na to mají pro studenty i speciální programy. Můžeš tedy nasávat různé informace a postupem času uvidíš, jaký obor Tě bude více lákat, více bavit.

Krásné dny přeje

Modrá linka

Kamarádi

Ahoj, potřebuji trochou pomoct. Chodím 4.rokem na gymnázium a hned od prvního dne jsem si našla opravdu nejlepší kamarádku. Vždycky jsme se shodli nedělali jsme nic špatného a ona by nikdy neublížila ani mouše. Na konci roku se se mnou přestala bavit. Poslední den jsme si to vyříkali a řekla mi, že měla jen ponorku. O prázdninách jsme ji vzali k moři moc jsme si to užili i ona. A na začátku tohoto roku když se nás na to kamarádky ptali nechtěla na to odpovídat. A od této doby jsem od ní cítila, že je tam nějaký problém. Také k nám přišla nová holka. Ona se jí hned chytla a se mnou se úplně přestala bavit. Jenže já jsem lichá a všichni jsou ve dvojicích a já nemám nikoho a myslím že ji ta nová zkazila. Chtěla bych se s ní zase přátelit tak jako dřív.

Ahoj,
mrzí mě, že to mezi Tebou a kamarádkou už není, jako dřív, chápu, že se tím trápíš. Stejně jako Ty, ani já nedokážu říct, co kamarádku vede k tomu, že se teď k Tobě chová takhle. Jediná možnost, která mě napadá, je zkusit si o tom s ní upřímně promluvit. Říct jí, že Tě její chování trápí, že mu nerozumíš a ráda by ses s ní zase přátelila. Píšeš, že už se Vám povedlo vše si vyříkat ke konci školního roku - je šance, že se to podaří i tentokrát, můžeš na to jít podobně, jako tehdy. I když bys to moc přála, bohužel, se nedá zaručit, že mezi Vámi bude vše jako dřív. Na kamarádství musí být dva, nestačí, když se snaží jen jeden z přátel. Je dobře, že na svoje trápení nechceš být sama - stejně, jako jsi napsala nám, se můžeš svěřit i někomu blízkému ve svém okolí, třeba v rodině nebo jiné spolužačce nebo spolužákovi.

Pěkné dny přeje

Modrá linka

Sourozenci

Ahoj Alíku. Mám bratra, který je skoro jednou tak mladší jako já. Problém je v tom, že pokud jdeme do společnosti nebo na kroužek, začne dělat neskutečné blbosti. Včetně toho že neustále osahává holky. Když jsem se to snažil naznačit rodičům, tak mi nevěřili, ale mě to připadá strašně blbé, když jdeme po ulici a začne mě hladit po -.-. Mě neposlouchá, je schopný přes celou restauraci křičet co je pe..., nebo si rozepnout poklopec a strkat si tam ruku.

kluk, 10 až 15 let, 8. listopadu 2019

Ahoj,
chápu, že je Ti bratrovo chování hodně nepříjemné a dostává Tě ve společnosti dalších lidí do nelehké situace. Mrzí mě, že Ti rodiče nevěřili, když jsi jim to zkoušel naznačit. Nevím přesně, kolik je bratrovi let, každopádně u některých dětí to takhle někdy je, že mají v určitém věku velkou potřebu dotýkat se intimních partií a mluvit o nich. Souvisí to se sexuálním vývojem. Je docela možné, že takové chování u bratra po nějaké době samo vymizí. Nicméně, máš určitě právo dát najevo, že Ti jeho chování nelíbí - řešit by to měli především Tvoji rodiče. Je to důležité do budoucna i pro bráchu, učit se, že takové projevy nepatří na veřejnost. Říkám si, že bys sis o tom mohl zkusit s rodiči promluvit napřímo, ne jen v náznacích, konkrétně pojmenovat, co Ti vadí. Můžeš jim třeba i ukázat zprávu, kterou jsi napsal Alíkovi.

Držíme palce,

Modrá linka