Odpovědi uživatele Modrá linka

Celkem zodpovědělo dotazů: 7778

Jiné téma

Ahoj poradno, Alíku,Modrá linko,atd.
Mám problém se sebevědomím a sebedůvěrou.
Nedávno jsem měla o sobě říct 5 dobrých věcí (v rámci nějakého seznamování na táboře), nedokázala jsem říct ani jednu.
Nemyslím si, že je to v pořádku....
Vím, nikdo nemá rád namyšlené lidi,ale nemyslím si, že je úplně v pořádku si myslet, že na mě není nic dobrého.....
Moji kamarádi,moje rodina a i moje zlatíčko na mě vidí spoustu dobrých věcí, přijdu si jako podvodník.
Nepřijde mi, že si zasloužím uznání od svých rodičů, kamarádů, spolužáků, učitelů,od svého zlatíčka.
Nemyslím si, že si zasloužím být ředitelkou mojí školy považována za "elitu" školy.
Nemyslím si, že si zasloužím lásku.
Dělala jsem si pár psychologických testů na internetu, několikrát mi vyšlo, že trpím těžkou depresí a sociální úzkostí, přemýšlím jestli to nemůže být pravda...
Nevím jestli smím být hrdá na to co jsem "dokázala".
Smím být hrdá na to,jak daleko jsem došla v oblasti fyziky, smím být hrdá na to, že dnes v 15 letech jsem se dostala na "úroveň" prvního roku vysoké školy, že bez problému dokážu řešit příklady z fyziky pro vysokoškoláky?
Hlavním mým problémem je to, že brzo budu dělat přijímačky na gymnázium a věřím si tak málo, že když mě postavíte před test a vyvinete na mě patřičný tlak,tak nenapíšu nic, protože se začnu urážet, říkat si,jak jsem blbá, tlustá a hnusná a že nic nikdy nedokážu. Potřebuju si nějak instantně zvýšit sebevědomí a sebedůvěru, jinak ty přijímačky opravdu neudělám a to všechno,co jsem ve fyzice naučila ,bude úplně v pr*eli (pardon za lehce cenzurované sprosté slovo), protože ze mě bude pomocný kopač kanálů....
Jak si teda to sebevědomí a sebedůvěru zvýším co nejrychleji?
(Vím že se na ty přijímačky musím taky učit(což mám v plánu),ale ať toho budu umět kolik chci,tak bez dostatečné sebedůvěry nic nenapíšu...)
Předem děkuji za odpověď.

holka, 15 let, 25. srpna

Ahoj,
píšete, že je Vám 15 let a máte problém se sebevědomím a sebedůvěrou. Bojíte se, že byste kvůli tomu také nemusela uspět u přijímaček a to by Vás mrzelo. To, čím právě procházíte, prožívá většina dospívajících, nejspíš i Vašich vrstevníků, spolužáků, přátel. Je to dlouhá cesta, člověk si sebevědomí buduje postupně, krok za krokem, celý život. Intenzivněji na svých obavách a nedůvěře sama sobě můžete pracovat s psychologem, např. školním. Nebojte se to sdílet také se svými blízkými, můžete se vzájemně inspirovat.
Začít se dá od úplných drobností, např. si více všímat věcí, ve kterých se Vám daří, na co máte talent, co Vás těší, co na Vás např. i oceňují ostatní. Můžete se jich na to např. v rodině i přímo zeptat. Můžete si tak udělat seznam pozitivních věcí, který Vás může povzbudit v okamžicích pochyb.
Je dobré na sebe ale také netlačit a nebýt k sobě příliš přísná, oceňovat se i za drobné věci, nechtít výsledky hned. Jsme lidé a je přirozené a v pořádku, že o sobě někdy pochybujeme, že nejsme ve všem dokonalí nebo podle svých představ. Přejeme Vám, aby se Vám postupně dařilo přijímat se taková, jaká opravdu jste, s klady i zápory.

Modrá linka

Nemoce

Ahoj prosím odpovězte rychle :(((((
Už odmalička mám extrémní strach z parazitů jakože roupy atd. Prostě je to pro mě snad největší strach no a dneska.. Je mi o tom dosti trapné psát, ale ve stolici bylo něco jako 2 teňoučí červi, nejsem si jistá, jestli to mohli být červi ale mám hroznej strach, že mám nějaké parazity.. Hned co jsem to uviděla se mi zamotala hlava a rozbušilo srdce.. Jinak dodržuji hygienu, ruce si umývám, jídlo jím jen čerstvé a čisté z domova, snažím se co nejvíce dodržovat hygienu.. Jsem totálně vyklepaná. Je mi trapné o tom říct rodičům, není nějaká cesta jak se ujistit, že jsem v pořádku? Nebo nějaká přírodní cesta jak se kdyžtak vyléčit? Mám obrovský strach:// Mojí největší noční můrou bylo, že to dostanu a teď mám příšerné obavy. díky za odpověď :((

Ahoj,
chápu, že je nepříjemná představa, že by ve stolici byli nějací červi. Je dobře, že se snažíš zdravě jíst, přesto se něco takového může stát, nejsi v tom sama. Někdy může jít o jednorázovou záležitost, stolice se může sama upravit. Pokud by se Tvoje podezření opakovalo, bylo by fajn nebýt na své obavy sama a probrat to s někým, komu nejvíc důvěřuješ, nejlépe někomu z rodičů. Když bys nevěděla, jak o tom začít, můžeš např. ukázat zprávu, kterou jsi poslala nám. Asi by stálo za to probrat i Tvé další strachy, např. z toho, že "to dostaneš". Jsou to věci, které většinou přirozeně patří k životu a někdy se strach zmírní, když člověk své pocity sdílí a např. si o tom i zjistí více informací. Můžeš se o tom poradit se svojí lékařkou, my nedokážeme takto na dálku posoudit, jak problém případně léčit. Pokud jsou strachy něco, co Tě zatěžuje v každodenním životě, mohlo by Ti pomoci na tom pracovat např. se školní psycholožkou. Neboj se na to nebýt sama, pak je strach většinou menší.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj chci vám poděkovat za všechny odpovědi ke všem dotazům jsem ráda a vážím si toho že jste si udělali čas máte pravdu že bych měla doma více komunikovat z mamkou atd už jsem se mamky i na pár věcí zeptala ale, poslední odpověď mi nějak dala najevo jako bych vás otravovala a žádali jste o to abych vám nepsala dotazy teda aspoň jsem to takhle pochopila už se mi dotazy na Alíka psát nechtějí a asi ani nebudu ahoj

holka, 12 let, 19. srpna

Ahoj,
chápeme, že sis naši předchozí odpověď mohla vyložit jako odmítnutí a cítíš se kvůli tomu nepříjemně. To však nebylo našim cílem. Našim cílem především je, aby se každý pisatel s naší drobnou pomocí učil řešit své potíže vlastními silami a hledat podporu mezi lidmi, kteří jsou mu nejblíž, i když to někdy není úplně snadné.

Alíkova poradna je otevřena stále a všem, kteří se potýkají s nejistotou, strachem a neví si momentálně sami rady. Na druhou stranu žádná e-poradna nemůže poskytnout to, co rozhovor s blízkým člověkem, který Tě alespoň trochu zná. Nemůžeme a ani nechceme nahrazovat přátelství nebo jiný podobný vztah, který patří do skutečné reality. My se můžeme jen domýšlet na základě našeho vzdělání a zkušenosti s podobnými dotazy, co by mohlo být užitečné. Když píšeme naše odpovědi, zvažujeme spoustu věcí. Například, když se nás dívka ptá jak a čím se holit, zvažujeme:

  1. co je bezpečné, hygienické
  2. co na to její nejbližší kamarádka - neřeší náhodou stejný problém a neměla by radost ze vzájemné opory, kdyby si o tom popovídaly, zašly spolu do obchodu, přikoupily ještě pár věciček pro krásu, cestou probraly školní drby a kluky, naplánovaly piknik nebo kino,.. byly by v tom spolu a to by utužilo jejich přátelství
  3. co na to její máma - jak by jí bylo kdyby zjistila, že dcera řeší poměrně intimní dotazy s úplně cizí ženskou (nebo chlapem) po internetu a asi se stydí zeptat třeba večer u televize...
Snad Ti tento příklad pomůže pochopit náš důraz na to, aby ses s otázkami, které Tě trápí, zkoušela obracet i jinam.

Samozřejmě, když budeš mít pocit, že ses od svých blízkých nedozvěděla, cos potřebovala, nebo že Tvá potíž potřebuje jiný, odbornější pohled na svět, můžeš se na Alíkovu poradnu obrátit znovu.

Hezký zbytek prázdnin přeje
Modrá linka

Moje tělo

Ahoj poradno!
Během uplynulých pár měsíců se toho hodně změnilo. Moje gender identita, moje sexuální orientace a tak.
V mém minulém dotazu jsem zmiňoval, že se mi líbí moje nejlepší kamarádka. Nakonec mě měla ráda i ona, a tak jsme teď spolu :D (příští rok se stěhuje, takže to moc dlouho nevydrží )
Nicméně teď k mému dotazu...
Jde o školu. Těším se, ne že ne, ale taky jsem nervózní, kvůli mé gender identitě. To, že jsem transgender ví jen pár lidí, a nevím, jestli se mám přiznat i ve škole. Mám docela dilema. Když požádám paní učitelku (nebo pana učitele) o oslovování v mužském rodě, bude to pro mě příjemnější, a budu se cítit mnohem lépe... Zároveň je dost možné, že to prozradí rodičům... Bojím se reakce rodičů, kteří by se to tak dozvěděli...
Takže můj dotaz zní: „Měl bych tento rok, téměř ve 14 letech, vylézt ze skříně jakožto transgender, a ulevit si tím, anebo ještě počkat, až budu o trochu starší?”
Vím, že takhle přes internet je těžké někomu radit, ale alespoň jsem to chtěl zkusit... Doufám, že byl můj dotaz alespoň malinko srozumitelný... Děkuju za váš čas...

Trans kluk, skoro 14 let, 22. srpna

Ahoj,

obracíš se na nás po nějaké době s prosbou o radu, jak zacházet se skutečností, že se cítíš být transgender a chtěl bys tak být jako mladý muž vnímán i svým okolím. Přemýšlíš, co by se tím mohlo všechno změnit ve vztazích ve škole nebo s rodiči.

Rozumím tomu, že cítíš napětí, protože by sis přál co nejvíc věcí ve svém životě co nejrychleji "přeformátovat" do mužské podoby, tak aby Ti to bylo přirozenější. Snažíš se co nejrealističtěji předvídat kladné a negativní důsledky. Máš pravdu, že commingoutem není jednoduchý úkol, který s sebou přináší mnoho nového, včetně komplikací. Většina lidí z Tvého okolí bude zřejmě nepříjemně překvapena až zaskočena. Jsou i lidé, kteří otevřené přihlášení se k jiné genderové identitě vnímají jako provokaci, reagují pak odmítnutím nebo agresí. To si dovedu docela představit v prostředí školy. Proto bych Ti nejen pro začátek doporučovala maximální opatrnost, komu co svěříš.
Napadá mě, že můžeš začít malými, ne tak nápadnými kroky, které Ti pomohou cítit se lépe - můžeš změnit svůj šatník nebo účes, můžeš si vymyslet nějakou přezdívku (třeba s pomocí podoby Tvého jména v nějakém cizím jazyce), která bude mít neutrální, ne-ženskou podobu, a postupně ji prosazovat mezi lidmi ve svém okolí (možná budou i někteří učitelé svolní ji používat). Současná móda, naštěstí pro Tebe, docela podporuje takové úpravy směrem od ženy k muži, obráceně to jde hůře.
Nejnáročnější bude toto období určitě pro Tvé rodiče, je nesmírně důležité, aby se především oni dozvěděli o Tvých pocitech od Tebe a mezi prvními. Přijdou o mnohá svá očekávání a naděje. I oni si budou muset projít jakýmsi společenským commingoutem, že jejich díte je "jiné". I kvůli nim dobře zvaž, kdy, jak a kde budeš svou novou identitu zveřejňovat.
Chápu, že toužíš po určité úlevě z přiznání tajemství. Přesto Ti spíše doporučuji opatrnost a čekání do doby, než budeš opravdu cítit, že ustojíš všechno, co to s sebou přinese. Pokud bys chtěl, můžeš svou životní proměnu konzultovat osobně s psychologem nebo psychoterapeutem. Také poradna www.spravdouven.cz by pro Tebe někdy v budoucnu mohla být užitečná.

Vše dobré přeje
Modrá linka

Povolání

Ahoj Alíku, momentálně skoro všude slýchávám, že když máš sen máš si za ním jít. Mím snem je mít svou ordinaci a léčit různé kožní problémy (dermatologie) a tím pomáhat lidem. Druhým mím snem je mít šťastnou rodinu. Ten druhý teď nijak neovlivním, ale na ten první bych už se chtěla nějak připravit, chtěla bych se začít přímo na něj nějak učit, jenže nevím kde začít, poradíš mi? Vím že mi je teprve 11, ale raději bych si četla různé informace než abych hrála nějaký dětský hry jako třeba roblox
Předem děkuji za odpověď Markétka

holka, 11 let, 18. srpna

Milá Markéto,

je hezké, že jsi našla povolání, pro které bys dokázala být nadšená. V medicíně bývají populární jiné, více mediálně zviditelňované obory než je dermatologie, i ta je však velmi potřebná. Pracovníci Alíkovy poradny ani Modré linky nejsou lékaři, proto Ti mohu odpovědět jen obecně.
Myslím, že by nebylo špatné začít se na studium medicíny připravovat studiem jazyků - hodila by se Ti především latina a angličtina, ale ani žádný další jazyk nemůže škodit. Můžeš také zatím číst knihy o medicíně určené široké veřejnosti, např. životopisy slavných lékařů nebo různé vzpomínkové deníky lékařů, kteří pracovali v neobvyklých podmínkách při humanitárních misích v zahraničí. Populární je teď také série knih o běžném životě lékaře na irském venkově od Patricka Taylora.
Pokud budeš mít tu možnost, je vždycky prima, když se můžeš (třeba v širší rodině) pobavit s někým, kdo vykonává Tvé vysněné povolání. Tak se dozvíš nejvíce o kladných stránkách profese i úskalích, která by člověka "zvenčí" třeba ani nenapadla.

Přejeme Ti hodně nadšení i vytrvalosti na cestě za Tvou vysněnou prací.
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj. Mám strach, že mám sociální fóbii. Asi od svých 13 let mám problém se s někým novým seznámit. Se svými kamarádkami se znám už od 1. - 3. třídy, v té době mi ještě asi nedělalo takový problém se s někým bavit. Na prvním stupni se mi smáli, že jsem šprtka. V šesté třídě se mi spolužáci posmívali kvůli mému vzhledu, mám totiž odstáté uši a výraznější obočí a ochlupení. Když už jsem myslela, že se uklidnili tak v sedmé třídě našli mé staré fotky, kde jsem nevypadala zrovna nejlépe a začali mě pomlouvat. Nejvíce mě ranilo když jsem slyšela kluka, který se mi hodně líbil už asi 2 roky. Kvůli tomu klukovi jsem taky měla problémy, protože ho měla ráda jedna spolužačka, která moji kamarádku otravovala a vyhrožovala, že pokud se nepřiznám, že se mi líbí tak mi udělá velký problém. Chtěla asi abych se ztrapnila, já to naštěstí neudělala.
Chtěla bych se seznámit s někým novým a zažít první lásku. Nedělá mi až takový problém přednášet referát před třídou nebo se na něco zeptat dospělého, spíš neumím navazovat nové vztahy. Mám strach z odmítnutí. Kvůli špatnému kolektivu jsem i odešla z jednoho kroužku (hrálo tam více rolí proč jsem odešla, ale tohle tomu přispělo). Mám také strach, že až půjdu na střední, tak přijdu o své kamarádky, jsou mi totiž oporou a nové přátele si už těžko budu dělat. Jak se mám spřátelit s novými lidmi? Radši se s nikým novým nebavím, když za mnou někdo přijde tak nedokážu normálně mluvit a v hlavě si všechno musím promýšlet, mluvím třeba i jiným hlasem, někdy se červenám, nenavazuji oční kontakt, první dojem ze mě musí být příšerný, přijde mi že to snad ani nejsem já. Naštěstí ještě mám jeden rok na základní škole. Ve třídě se mi už nesmějí, tenkrát zasáhla učitelka proto to je už lepší, ale od kamarádky jsem se dozvěděla, že si o mně většina myslí, že jsem ta šprtka uzavřená sama do sebe. Ano učím se, ale s přáteli dokážu být i zábavná. Jak mám odhodit stud a ukázat ostatním, že dokážu být i fajn? Vím, že mám chyby, já bych byla celkem i se sebou spokojená, ale přijde mi že okolí, hlavně kluci se mi radši vyhýbají. Mámě když jsem se nedávno svěřila, tak mi na to řekla, že jsem hrozně hysterická a že mám kamarádky tak co řeším, že ona má problémy větší. Táta mě vyslechne, ale nějak to nedokáže asi pochopit. Oba moji rodiče nejsou zrovna taky nějací extroverti. Předem děkuji za odpověď.

holka, 15 let, 18. srpna

Zdravíme z Modré linky,

protože už Vám bylo 15 let, budeme raději vykat. Hned z počátku Vám chci napsat, že nejistota, jestli jsem atraktivní pro vrstevníky (ať už kamarádsky nebo partnersky) k Vašemu věku přirozeně patří. Není snad nikdo, koho by nepotkala alespoň na chvíli. Rozumím tomu, že je pro Vás o trochu silnější, když máte nepříjemnou zkušenost se šikanou. Dovedu si představit, že jste reakcí rodičů zaskočená, i oni jsou možná zaskočení, co by Vám měli poradit (a to i přesto, že si prošli stejným obdobím).

Chci Vás uklidnit, že není nezbytně nutné mít nejbližší přátele zrovna ve škole (nebo později v práci), i když by to bylo příjemné, když tam člověk tráví tolik času. Důležité je všímat si různých lidí na různých místech, zajímat se o ně a jejich zájmy a tomu, s kým Vám je příjemně, to dát najevo. Kamarádi i partneři se často poznají díky nějaké zálibě, sportu nebo společným známým. Něco možná vyřeší i čas - změníte školu, poznáte nové vrstevníky, budete svým způsobem začínat znovu. Extrovertní lidé působí dojmem, že se seznamují snadno a je o ně větší zájem, ale ne každému se musí líbit někdo hlučný, kolem koho je pořád povyk... Každý jsme originál a každému se také líbí něco jiného. Lidé ale vždycky vycítí, když si člověk "hraje" na někoho jiného, nasazuje si nějakou masku. Proto Vás chci podpořit, abyste se nejprve zaměřila na sebe a hledala, jak by Vám bylo dobře samotné se sebou. Hledejte, co Vás baví, kdy se cítíte uvolněná a šťastná, a tomu se věnujte. Netlačte na sebe.
Se vzhledem Vám může pomoci dobrá kniha (v knihovně nebo knihkupectví jsou jich plné regály) nebo kosmetička, stylistka apod. Pokud si ráda věci promýšlíte po svém a potřebujete vidět i hlubší smysl, mohla by se Vám líbit kniha Garance Doré - Láska x Styl x Život nebo internetové příspěvky této dámy. Stále přitom platí, že výsledkem by měl být hlavně Váš příjemný pocit, nikoli další "průměrná kráska". Fridu Khaló je těžké označit za "krásku", přesto mnoho lidí fascinuje...

Přejeme, abyste našla radost ze sebe samé.
Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj jak mám říct mamce že se chci začít holit?
Už delší dobu mi roste tam dole ale, teď už i v podpaží a nevím jestli ji to mám říct narovinu nebo počkat až si toho všimne nebo se začít holit sama podle mě je asi lepší počkat až ona si všimne ochlupení v podpaží a nabídne mi to sama prosím poraďte

holka, 12 let, 14. srpna

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jak mamce říct, že se chceš začít holit. Popsalas možnosti, které Tě napadly, a využít můžeš kteroukoli z nich, podle toho, jak to cítíš. Pokud je pro Tebe důležité to předem s mamkou rozebírat, je úplně v pořádku jí poprosit o chvilku času a na rovinu jí říct, že ti rostou chloupky a chtěla by ses začít holit. Vzhledem k tomu, že do Alíkovy poradny píšeš často, ráda bych Tě povzbudila i k tomu, aby ses nebála otevřeně mluvit jak s mamkou, tak třeba i s dalšími lidmi, které máš kolem sebe a kterým věříš, nebo kterých se týká to, co s nimi řešíš. Povídat si s nimi o tom, co prožíváš, o čem přemýšlíš, sdílet své názory a vyslechnout si ty jejich. Nebudeš se potom potřebovat obracet na poradnu, ale často dostaneš radu od lidí, kteří Tě znají a mohou Ti tím pádem poradit lépe než cizí člověk. A také si začneš vytvářet své vlastní názory a budeš si pak mnohdy vědět rady Ty sama.

Přejeme Ti prima léto,
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj,chtěla bych nejdřív poděkovat celé poradně za to,jak velmi dobře radí a pomáhá.

Ve škole nemám moc kamarádů (všichni jsou sprostí,neslušní,šikanátoři,nebo jsou tam taky takové ty fifleny atd.). Seděla jsem už dva roky s mým kamarádem-(který je hodný a slušný,má taky své mouchy, ale to každý).Celkem jsem se kamarádila i s jednou holkou (nechci říkat jméno),ale pak jsem zjistila,že to asi nebude úplně dobrý člověk.Ještě ve škole se mě ptala jestli s ní budu sedět příští rok,řekla jsem ano,ale přitom jsem moc nechtěla. Nedokázala jsem nejspíš říct ne.Věděla jsem,že to musím nějak řešit,protože bych opravdu radši seděla s mým kamarádem. Tak jsem jí upřímně napsala. Upřímnost byla na místě.Ale jí se to samozdřejmě nelíbilo.Všechno jsem vysvětlila.A v klidu.Její zprávy byly něco mezi manipulováním a vydíráním. Nabízela jsem jí také,že spolu budeme sedět na fyziku,hudebku,informatiku,angličtinu- jsou to jiné učebny,kde můžeme být přesazení.Byla hodně naštvaná.Měla jsem už předtím říct,že s ní nechci sedět. Ano,udělala jsem chybu a to jsem jí také napsala. Ten den měla narozeniny.A já na to zapomněla. Ona mi to samozdřejmě připomněla tak,že napsala: ,,A to jsem si myslela,že mi napíšeš Všechno nejlepší k narozeninám." Samozdřejmě jsem se jí omluvila a popřála.Zapomněla jsem na její narozeniny. Psala mi,že je z toho hodně zlomená a,že brečí,nadává... Ale to jsem vůbec nechtěla. Vyvolala ve mě obrovský pocit viny. Celkem se mnou hrála.

Co si o tom myslíte?

holka, 14. srpna

Ahoj z Modré linky,

líčíš nám situaci se spolužačkou a ptáš se nás, co si o tom myslíme. Po pravdě řečeno, úplně nevím, na co se ptáš. Vidím situaci tak, že máš právo se svobodně rozhodnout, s kým chceš sedět. A Tvoje spolužačka má právo být zklamaná, pokud jsi jí to slíbila a rozmyslela sis to. To se prostě v životě stává. Vnímám, že je ti to teď možná líto, že cítíš vinu a nechtěla si ji urazit. Zároveň mi přijde moc fajn, že ses rozhodla jednat s ní na rovinu a upřímně. Je samozřejmě dobré své sliby dodržovat, ale člověk změnit názor může. Potom je na místě se omluvit a vysvětlit své jednání, což jsi udělala. Zároveň je také potřeba respektovat, že to ten druhý nemusí přijmout s pochopením, že může být po nějakou dobu zklamaný nebo naštvaný.
Pokud se ptáš na to, jestli byla spolužačka opravdu zklamaná nebo to jen předstírala, to ví jen ona sama, na to Ti nikdo jiný odpovědět nemůže. Můžeš si s ní o tom ale zkusit promluvit a říct jí, že jsi nechtěla, aby to takhle dopadlo, a že nad tím vším teď sama přemýšlíš.

Přejeme klidné léto.
Modrá linka

Škola

Dobrý den,
Mám hodně, ale opravdu hodně velký problém. Třídila jsem si v pokoji nějaké staré věci, a asi jsem tam omylem vyhodila i velice cennou věc, vysvědčení, já nevim jak se to mohlo stát, ale prostě to tak je. Vůbec nevím co mám dělat! Nikdy bych nic takového nevyhodila, ale prostě jsem si jistá že jsem to vyhodila na 99% a hlavně popelnice už popeláři odvezli :'(.

anonymní, 11. srpna

Ahoj z Modré linky,

nepíšeš, z jaké třídy se Ti vysvědčení ztratilo. Asi by bylo nejlepší vše v klidu probrat s rodiči a domluvit se, zda toto vysvědčení budeš ještě někdy potřebovat či nikoli. V každém případě se pravděpodobně můžete obrátit na Tvoji třídní paní učitelku / učitele nebo na vedení školy, domnívám se, že by vám mohli vystavit opis či kopii. Je dost možné, že nebudeš první, komu se něco takové přihodilo.

Klidné léto Ti přeje
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj!
Vím, ze moje menstruace je sice na začátku, ale i tak se pro jistotu ptám. Svoji první menstruaci jsem dostaka v prosinci 2018, druhou v březnu 2019 a třetí v květnu 2019, od května jsem ji nedostala. Podle kalendáře menstruačního to je uz víc než 90 dní co jsem ji nedostala. Je to v pohodě zatím nebo bychom s mamkou měli zajít k doktorce?
Předem děkuji za odpověď!

holka, 13 let, 10. srpna

Ahoj z Modré linky,

je pravda, že nepravidelnost Tvé menstruace může být dána tím, žes začala menstruovat ne tak dávno. Na druhou stranu, pokud chceš mít jistotu, že je vše v pořádku a funguje tak, jak má, můžeš se ke gynekoložce či gynekologovi objednat. V klidu to proberte s mamkou a dohodněte, zda ještě vyčkáte, nebo lékaře navštívíte.

Bezstarostné léto Ti přeje
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj,jednou jsem napsal o pomoc kvůli tomu že mě táta špehuje. Už tomu tak není. V průběhu roku mi psychiatr zjistil že trpím ADHD 2.stupně a hodně často u sebe objevuji PTSD trpím také prý úzkostmi. Můj táta mne nešpehuje ale je tu další věc můj táta pořád musí chodit v tu nejhorší dobu po domě jsem citlivý na zvuky kroků táta podle mě dupe a to mě stresuje, to samé dělá i děda. Už jsem několikrát i dneska vydal tik aby se uklidnil táta nic se nemění já už opravdu nemám ponětí co dělat.

Tonda, 12 let, 9. srpna

Ahoj Tondo,

chápu, že je náročné, když jsi citlivý na zvuky. Je důležité, abyste se o tom, co kdo doma potřebujete, bavili. Taťka s dědou se mohou pokusit být tišší, mohou si třeba zkusit pořídit jiné papuče s měkčí podrážkou. Zároveň však potřebují doma fungovat, což samozřejmě s sebou nějaké zvuky nese. Naopak Ty si můžeš například k učení pouštět nějakou klidnou hudbu bez textu – tedy zpěvu, aby Tě nerušila, na noc můžeš používat špunty do uší. Zkuste si doma sednout a všechno to spolu probrat, určitě najdete spoustu dalších možností, jak si vyjít vstříc.

Přejeme Ti více klidu.
Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj,chtěla bych se zeptat,jsem taková víc komplikovaná,jsem po rakovině,brala jsem drogy diky moji mamce,byla na léčení s alkoholem,rezala jsem se,byla jsem mlacena a prostě..mám do dneska z toho všeho následky ..slyším hlasy,mám špatný sny,vidím věci,které nejsou a proste ,je to hodně složitý,tu psychiku mám hodně špatnou,v kontaktu s novými lidmi,které neznám,tak se k seznámení vyhýbam..
Jenže,ted mam přitele,jsme spolu pres 7mesicu a já porad slycham hlasy co mi říkají:,,Stejně te pod vede" ,,Nezaslouzis si ho" ,,Ma na lepší" a pak mám sny,ve kterých vidím,ze me on podvedl a já prostě udělala sebevrazdu,pak mám sny,kdy jeho už přestanou bavit moje depky,moje podceňování se a moje stranění se a prostě se predemnou vykousne s borkou a pak mi naschvál po vztahu posila s ni fotky a tak a já se samozřejmě zase zabila.Napadlo me,ze se mi zda to,z čeho mám strach,ale nevim to.
Doktoři neví co semno dělat...takze chci požádat o pomoc tebe...

holka, 14 let, 12. srpna

Ahoj z Modré linky,

vážíme si důvěry, s níž se na nás obracíš. Svěřuješ se nám se svými psychickými obtížemi i s tím, že si s Tebou doktoři nevědí rady. Umím si představit, že se v tom necítíš dobře. Avšak najít vhodné léky na psychické problémy bývá mnohdy obtížnější, než na problémy tělesné. Rádi bychom Tě tedy podpořili v tom, abys byla trpělivá a s lékaři i nadále spolupracovala a upřímně s nimi mluvila o všem, co Tě trápí.

My Ti bohužel takto po internetu pomoci nemůžeme. Mimo lékařské pomoci se však můžeš obrátit na pomoc psychoterapeutickou. Psycholog, psychoterapeut Ti nemůže nabídnout léky, ani nezařídí, abys hlasy přestala slyšet. Ale může Ti pomoci učit se s hlasy a myšlenkami pracovat. Lépe zvládat situace, o kterých píšeš. Velmi bychom Ti tedy doporučili, aby sis Ty sama či za pomoci rodičů vyhledala psychoterapeuta/psychoterapeutku a nebyla tak na to, co Tě trápí, sama. Již sdílení samo o sobě a podpora jsou velmi nápomocné. Ve chvíli, kdy Tě přepadnou myšlenky na sebevraždu, je důležité s nimi nezůstávat sama, ale obrátit se na své blízké, být nebo alespoň mluvit s někým, komu důvěřuješ. Případně můžeš zavolat na linku důvěry či zajet do krizového centra.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo zasloužené podpory a pomoci
Modrá linka

Kamarádi

Ahoj, nevím jak se to stalo ale dřív jsme si byli s kamarádkama tak blízké že jsme bez sebe nepřežili ani hodinu. Ale já se teď od nich začínám oddalovat! To znamená že za nima nechodím ven, neodpovídám na zprávy. Moc mě to mrzí. Je mi z toho na nic. Já bych se s nimi chtěla zase bavit ale nechce se mi. Prosím pomoct!

holka, 9. srpna

Ahoj z Modré linky,

píšeš, že se chceš bavit s kamarádkami jako dřív - a zároveň, že se Ti nechce. Někdy se stane, že člověk v sobě má dva protichůdné postoje a je z toho zmatený. Je obtížné Ti takto přes internet poradit, protože máme málo informací a není zde možnost se Tě doptávat. Zkus se obrátit na někoho blízkého, kdo Tě zná a komu věříš. A popovídej si o všem, co ohledně vztahu s kamarádkami prožíváš. Proč se od nich oddaluješ. Máš jiné zájmy, než kamarádky? Tráví čas způsobem, který Tě nebaví? Změnilo se nějak jejich chování? Někdy se stane, že se cesty lidí, kteří si dříve rozuměli, rozejdou, že si prostě přestanou rozumět. Pokud tomu tak není, je potřeba zvažovat, co Ti brání s nimi chodit ven, odpovídat jim na zprávy. Toto vše bohužel nelze vyřešit prostřednictvím e-mailové korespondence.

Přejeme Ti bezstarostné léto
Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj,chtěla bych se zeptat,jsem taková víc komplikovaná,jsem po rakovině,brala jsem drogy diky moji mamce,byla na léčení s alkoholem,rezala jsem se,byla jsem mlacena a prostě..mám do dneska z toho všeho následky ..slyším hlasy,mám špatný sny,vidím věci,které nejsou a proste ,je to hodně složitý,tu psychiku mám hodně špatnou,v kontaktu s novými lidmi,které neznám,tak se k seznámení vyhýbam..
Jenže,ted mam přitele,jsme spolu pres 7mesicu a já porad slycham hlasy co mi říkají:,,Stejně te pod vede" ,,Nezaslouzis si ho" ,,Ma na lepší" a pak mám sny,ve kterých vidím,ze me on podvedl a já prostě udělala sebevrazdu,pak mám sny,kdy jeho už přestanou bavit moje depky,moje podceňování se a moje stranění se a prostě se predemnou vykousne s borkou a pak mi naschvál po vztahu posila s ni fotky a tak a já se samozřejmě zase zabila.Napadlo me,ze se mi zda to,z čeho mám strach,ale nevim to.
Doktoři neví co semno dělat...takze chci požádat o pomoc tebe...

holka, 14 let, 9. srpna

Ahoj z Modré linky,

vážíme si důvěry, s níž se na nás obracíš. Svěřuješ se nám se svými psychickými obtížemi i s tím, že si s Tebou doktoři nevědí rady. Umím si představit, že se v tom necítíš dobře. Avšak najít vhodné léky na psychické problémy bývá mnohdy obtížnější, než na problémy tělesné. Rádi bychom Tě tedy podpořili v tom, abys byla trpělivá a s lékaři i nadále spolupracovala a upřímně s nimi mluvila o všem, co Tě trápí.

My Ti bohužel takto po internetu pomoci nemůžeme. Mimo lékařské pomoci se však můžeš obrátit na pomoc psychoterapeutickou. Psycholog, psychoterapeut Ti nemůže nabídnout léky, ani nezařídí, abys hlasy přestala slyšet. Ale může Ti pomoci učit se s hlasy a myšlenkami pracovat. Lépe zvládat situace, o kterých píšeš. Velmi bychom Ti tedy doporučili, aby sis Ty sama či za pomoci rodičů vyhledala psychoterapeuta/psychoterapeutku a nebyla tak na to, co Tě trápí, sama. Již sdílení samo o sobě a podpora jsou velmi nápomocné. Ve chvíli, kdy Tě přepadnou myšlenky na sebevraždu, je důležité s nimi nezůstávat sama, ale obrátit se na své blízké, být nebo alespoň mluvit s někým, komu důvěřuješ. Případně můžeš zavolat na linku důvěry či zajet do krizového centra.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo zasloužené podpory a pomoci
Modrá linka

Vyhledat odbornou pomoc

dobrý den, tahle je věc mě trápí poměrně dlouho. všechno to začalo asi v 7. třídě kdy mě ve třídě šikanovali. nebyla to fyzická šikana, ale spíš psychycká. říkali mi hnusné věci, nadávali mi, smáli se, pomlouvali...no ani nevím zda se tomu dá říkat šikana....tohle všechno začalo tak 2. pololetí v 7. třídě. na začátku 8. to bylo tak 2 - 3 měsíce v pohode, ale potom mi začali problémy doma, mimo školu a i ve škole. opět mě začali šikanovat ale tentokrát to bylo o dost hořší. někdy toho bylo tolik, že jsem se rozbrečela i ve škole. vždy jsem přišla domu, odhodila tašku a brečela jsem. asi 2 měsíce mi bylo i docela špatně z jídla (ale nezvracela jsem ho) a tak měsíc jsem nespala. nevím, ale přišlo mi že mam trochu deprese podle toho jak jsem se cítila a co jsem i četla na internetu. po čase jsem se z toho dostala a vše bylo v pořádku. jenže teď mi přijde že se to vrací. po večerech brečim, pořád cítím v sobě nějakou vinu a je mi ze všeho na nic. nemluvím už doma ani s rodiči což si myslím že je docela normální nebo to neni až tak vážný když jsem v pubertě, ale prostě já nemam náladu se s nimi doma bavit. nevím jestli se mi třeba deprese nevrací nebo jestli to ještě ve mně třeba nezustalo že jsem se z toho třeba nedostala úplně. chtěla bych si zajít i za odborníkem aby mi řekl co semnou je, ale to bych musela říct mámě a já to s ní prostě nechci řešit. hlavně je taková že by nad tim možná jen mávla rukou a řekla že to je normální, že to mam jen špatnou náladu. přemýšlela jsem zavolat i na linku důvěry, ale stydím se, bojím se a nevím jestli je to dobrý nápad. předem moc děkuji za Vaší zprávu.

holka, 14 let, 7. srpna

Ahoj,

muselo být asi hodně těžké procházet šikanou, nedivím se, že jsi plakala, měla problémy s jídlem a celkově ses cítila depresivně. Je dobře, že jsi měla vždycky vůli se z toho dostat a i se Ti to na nějakou dobu podařilo.

Samotné dospívání je hodně náročné období, jak po stránce tělesné, tak psychické, a tak rozumím tomu, že přichází někdy chvíle, kdy Ti zase není dobře a zároveň je těžké to otevírat s rodiči. Chtěla bych Tě ale ocenit za to, že to chceš řešit a porozumět tomu, co se s Tebou děje.

Máš pravdu, že návštěva odborníka – psychologa či psychoterapeuta by Ti mohla pomoci odpovědět na otázku, jestli se Ti nevrací deprese, jestli to není pozůstatek minulosti apod. On by Ti mohl také pomoci se s celou situací vypořádat a přestat cítit vinu, o které píšeš. Proto zkus zvážit, jestli by nestálo za to si s mamkou promluvit a požádat ji o to, aby Tě někam objednala. Pokud to nevyjde, samozřejmě můžeš zavolat na linku důvěry, a zkusit vše probrat s někým nezávislým, aby ses v tom lépe zorientovala. Můžeš zavolat přímo k nám na Modrou linku nebo na jinou linku důvěry, kterou si vybereš. Nemusíš se ničeho bát, linka je anonymní a pracovníci jsou připraveni Ti s hovorem pomoci. Jestliže by to pro Tebe bylo přijatelnější, je možné zvolit místo telefonu i chat.

Přejeme Ti, aby ses brzy mohla cítit dobře.
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj Alíku,
Jelikož nemám menstruaci moc dlouho někdy se mi stane že přijde nečekaně
a já si zakrvácím svoje kalhotky. Existuje nějaký způsob jak krev z kalhotek oddělat ? Děkuji za odpověď

holka, 13 let, 5. srpna

Ahoj,

to se stane každé ženě, že se někdy i během menstruace kalhotky zakrvácí. Jestli jsem pochopila správně, jde Ti o to, jak vyprat kalhotky. Doporučuje se nenechat dlouho skvrnu zaschnout, je tedy dobré kalhotky co nejdříve namočit a před tím namydlit nebo na ně nalít přípravek na skvrny – například Vanish, nebo ekologičtější Jelen, to záleží na tom, co doma používáte. Potom by se měly v pračce při běžném praní už bez problémů vyprat. Je také možné nosit spíše tmavší kalhotky, ze kterých se skvrny lépe dostávají než z bílých. Kolem blížící se menstruace můžeš nosit slipovou vložku, takže její příchod poznáš a kalhotky se nezašpiní.

Přejeme hezký zbytek prázdnin.
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj Alíku,
Mám otázku týkající se menstruace. Menstruaci nemám moc dlouho ale už jsem zjistila že s ní Nemůže chodit do vody (?? Je to pravda?). Do vody se s menstruaci může chodit když máš zavedeny tampón nebo kalíšek. Chtěla bych tedy začít používat tampóny bohužel nevím jak se to dělá, zkoušela jsem jsem si tampón zavést ale přijde mi že se tam prostě nevejde že je moc velký, i velikost mini zkoušela jsem to taky s aplikátorem nepomohlo to . Moc moc ráda bych uvítala nějakou radu. Děkuju

holka, 13 let, 6. srpna

Ahoj,

ano, je pravda, že se nedoporučuje koupat, pokud máš menstruaci. Nejde jen o znečištění vody, ale také o to, že bys mohla dostat infekci. Koupat se můžeš, jak píšeš, s tampónem nebo kalíškem. Kalíšek je ale nevhodný z toho důvodu, že není pro ženy, které ještě neměly sexuální styk. Co se týče tampónů, může být pro mladé dívky opravdu náročnější si ho zavést, chce to určitý cvik a hlavně trpělivost. Některé ženy začnou tampóny používat také až později, když mají pohlavní styk a nemají panenskou blánu. Zatím jsi tedy udělala všechno správně, v Tvém věku se doporučuje velikost mini a aplikátor. V lékárně existují i tampóny, které jsou přímo určené na koupání, sice nemají aplikátor, ale jejich zavádění je jednodušší, protože jsou napuštěné vazelínovým olejem, takže jsou vlhčí. Můžeš to tedy ještě zkusit přesně podle návodu, ale když Ti to nebude vyhovovat, nemusíš na sebe nijak tlačit. To, zda sneseš tampóny je hodně individuální a v nejhorším případě vynecháš pár dní koupání, jako mnoho jiných dívek a žen.

Přejeme hezký zbytek prázdnin.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno,
potřebovala bych poradit ohledně soukromí. :( Nemám sama pro sebe ani pět minut. Třeba mi volá kamarádka a všichni vědí o každém slově, protože máme jen malou kuchyň, kopelničku, obývák a sdílenou ložnici s mámou a mladší sestrou (s tátou nežijeme trochu přes rok). Jediné místo bez pozornosti ostatních je toaleta a stačí být tam minutu a hned mě hledají. Zahradu máme tak malou, že se sem vejde sotva auto s malou zahrádkou no spíše přistavěný záhonek. V prvním patře jsme měli mít vlastní pokoje, ale ty táta nedostavěl a celé patro je naprosto neobyvatelné a téměř nepřístupné a ke všemu zboural střechu takže jen tak na oko zakrytým schodištěm profukuje a teče do koupelny. Ano máme opravdu obrovský dům, ale obyvatelná není ani čtvrtina. :( No a ze všech obyvatelných místností je vidět do všech obydlených místností, takže ať jsem kde jsem (kromně toalety) vidím všechny a všechno, co dělají protože máme jen průchody místo dveří. Celý dům vymýšlel táta a nikdo s ním nesouhlasil. A ještě před rozvodem se přemístil ke své milence a od té doby jsme s ním pouze telefonovali. No a mamka se o nás bojí, proto nás pořád má pod ,,dohledem" a myslím si, že to trochu přehání. Už mě ani nepřipadá, že mám nějakého tátu a vůbec mi to nevadí, protože si nás nikdy nevšímal, ale mnohem horší je to soukromí. Prosím poradíte mi?

Holka, 6. srpna

Ahoj,
máš pravdu, že každý potřebuje trochu svého soukromí a v době dospívání se tato potřeba ještě zvyšuje. Je mrzuté, že táta od vás odešel a nechal vám rozestavěný dům, který nelze celý obývat. Možná by sis mohla s mamkou o všem promluvit, abys porozuměla tomu, jak dlouho budete v takovém dočasném řešení bydlet. Je velmi pravděpodobné, že až se rodiče majetkově po rozvodu vypořádají, bude jasné, zda se dům dostaví, nebo prodá a vy se možná přestěhujete někam jinam. Někdy to trvá trochu déle, ale když budeš mít nějakou naději, dá se to lépe snášet.
Zatím bys mohla mamku poprosit, zda by nevymyslela, jestli by se nedal zřídit nějaký oddělený koutek pro Tebe, třeba zakrytý závěsem, abys měla alespoň trošku pocit soukromí. Vždycky se dá trochu přestavět i velmi malá místnost, aby nějaký koutek vznikl. Stejně tak můžeš mluvit s mamkou i o tom, že není potřeba, abys byla pořád pod dohledem, protože Ti může věřit. Někdy takový rozhovor, který dopředu promyslíš a bude probíhat v klidné atmosféře může zabrat. Nevím, jak bydlí daleko prarodiče, ale i s nimi by se dalo vymyslet třeba to, že bys k nim chodila na víkendy, pokud mají větší prostory, a tak mohla být alespoň někdy v soukromí.

Přejeme Ti, aby se dalo něco přijatelného vymyslet a aby ses mohla cítit dobře.
Modrá linka

Kluci a láska

Ahoj Alíku
Mám malý problém. Líbí se mi jedna holka o dva roky mladší. Ten problém je, že je moje příbuzná. Moje babička má tetu a ta teta je její babička. Když jsem u ní byl naposledy, řekla mi sama od sebe, že miluje nějakého jiného kluka. To mě hodně zamrzelo a pořád na ni myslím. Dokonce jsem si stáhl pár její fotek ze stránky obce, kde bydlí a dál si je v mobilu jako tapetu. Poraď co s tím. Mám jí to říct?
Předem děkuji

kluk, 11 let, 4. srpna

Ahoj,

hodně záleží na tom, co bys té holce chtěl říct. Nemusíš jí hned přímo říci, že ji miluješ, ale můžeš jí třeba jen naznačit, že se Ti líbí, nebo že je Ti s ní fajn. Například tím, že se na ní pěkně usměješ, budeš se zajímat o to, co má ráda. Můžete být dobrými kamarády a uvidíš sám, jak se to bude vyvíjet. Někdy je od přátelství kousek k lásce, navíc jste hodně mladí, nemusíš s ničím spěchat. To, že jste příbuzní, nemusí být v kamarádství problém, navíc jste hodně vzdálení příbuzní, takže to teď nemusíš řešit.

Přejeme Ti, aby to pro Tebe dopadlo dobře.
Modrá linka

Moje tělo - holky

Zajímá mě jestli vadí když mám tam dole jeden větší pysk? Je to normální nebo ne? Vadí to klukům?

holka, 13 let, 4. srpna

Ahoj,
žádné tělo není úplně symetrické, někdo má rozdílné stydké pysky, jiný zase prsa, někomu mohou vadit odstáté uši, velký nos apod. Proto si myslím, že nemusíš mít strach, zda je to v pořádku nebo jestli to klukům vadí či ne, protože ideál neexistuje. Tvoje tělo se navíc ještě vyvíjí a bude se měnit. Pokud by ses na to chtěla zeptat někoho podrobněji, můžeš svůj dotaz směřovat na lékaře nebo lékařku, až půjdeš někdy na gynekologickou prohlídku, lékař/ka Ti vše objasní a vysvětli.

Přejeme hezký zbytek prázdnin.
Modrá linka