Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Modrá linka

    Celkem zodpovědělo dotazů: 8160

    Nemoce

    Astma?

    Dobrý den nebo ahoj ? To je tak trochu jedno. Předem říkám že u psaní tohoto jsem trochu vyděšená tak se omlouvám za někdy unikání smyslu. Mám u sebe podezření na astma. Nikdo z rodiny ho nemá pokud já vím. Doma je mamka alergická jenom na kiwi a bodnutí včely/vosy. Tyto alergie ma ještě starší brácha. Já sama mám už rok bez přestání rýmu ( myslím že se jí říká chronická ?) Ale není to potvrzené protože mamka si myslí že jsme jenom simulant. Moje příznaky asi astma : Když běhám nebo i když jdu jenom do schodů tak se zadýchávám. Když máme ve škole běh tak už i po 100 metrech jsem dušná, mám pocit že nemůžu dýchat a pri nádechu a vydechu divně chrcim. A taky když se treba smeju nebo prostě mam nějak intenzivnější emoce tak se mi děje úplně to samý jako když třeba běhám a bolí mě strašně hlava tak už to je asi rok co to na sobě pozoruji. Mohlo by se jednat o astma ? A kdyžtak co mám dělat když by jo ale mamka si myslí že jsem simulant ? Jak jí to mám říct ? Prosím toto je docela naléhavé. Vaše klukoholka :)

    Klukoholka 14 let - jsem vyděšená, 8. června

    Ahoj,
    úplně chápu, že jsi vyděšená, když jde o Tvůj zdravotní stav, lidé mívají nejrůznější obavy, když se necítí úplně dobře. Nejsem lékař, takže takto přes internet nedokážu odhadnout, zda jde o astma, ale pokud máš potíže s běháním, dušností, chrčením apod., určitě by se to mělo řešit s lékařem, nejlépe také alergologem nebo plicním specialistou. Někdy je astma totiž spojené, jak asi víš s alergií, dá se docela dobře léčit, když je to podchyceno včas. Může jít ale také o nějaký jiný zdravotní problém, který by se dal třeba jednoduše vyřešit.

    Bylo by fajn si s mámou promluvit, říct jí o svých obavách a o tom, že nejde o simulantství a poprosit ji o objednání k lékaři. Pokud by máma nechtěla, zkus také promluvit s tátou, třeba na to bude reagovat lépe. Poradit byste se mohli i s dětským lékařem, pokud tam budete mít cestu, můžeš se na vše zeptat. Lékaři se musí řešit vždy přes rodiče, a tak mne napadlo, že bys možná mohla naši odpověď dát přečíst mamce, aby viděla, že Tě to trápí a že by bylo fajn, kdyby Tě k doktorovi objednala. Pokud o astma nepůjde, budete mít alespoň jistotu, že se nic vážného neděje.

    Přejeme Ti, aby se vše vyjasnilo brzy.
    Modrá linka

    Kluci a láska

    Mám pozvat holku ven?

    Ahoj všichni, vážím si Vaší ochoty a příjemnosti. Mám problém, který se týká minulého dotazu. Chtěl jsem holku pozvat ven, ale zjistil jsem, že někoho má😣jsem jediný, který si myslí, že to nemá smysl nebo Vy taky? Nechci ji nutit nebo tak, fuj nikdy🤢 Asi bude lepší zůstat jen kamarády.
    Děkuji za odpověď, jste skvělí!

    kluk, 13 let, 7. června

    Ahoj,
    děkujeme za ocenění. Chápu, že Tě asi nepříjemně překvapilo, že holka, kterou jsi chtěl pozvat ven, někoho má. Teď asi hodně záleží na tom, jak moc bys s ní chtěl být. Není nic špatného ji třeba pozvat ven a zjistit, jak to ona má s Tebou. Zatím můžete být také i kamarády, v tomto věku vztahy rychle začínají a také rychle končí, je možné, že za nějakou dobu už bude zase volná. Navíc z přátelství je někdy jen krůček k lásce, takže smysl to může mít - když ne nyní, tak třeba později. Uvidíš sám, jak se to bude dál vyvíjet.

    Držíme palce.
    Modrá linka

    Zvířata - pes

    Přeji si psa

    ahoj všichni! já bych moc chtěla pejska! s mojí kamarádkou, už plánujeme kde by mohl být kde by měl plot atd. rodiče už psa měli, takže by mi mohli poradit. moje kamarádka❤️ mi ale pořád radí nějaké malé! což u malých nemám problém ALE! malí psi se nehodí ven do kotce! p.s. já bych toho psa nechávala jen když někam jedem v kotci aby nedělal bordel. a ještě ! jak by jste vy přsvědčili rodiče na psa??? já tady mám několik tipů, ale nevím jestli to na rodiče zabůsobí.

    1. usmívej se celí den, aby s tebe měli všichni radost
    2. nijak nezlob!
    3. vstávej brzo a s úsměvem.p.s. úsměv ti dá sílu do nového dne
    4. snaž se by ti zbyla 1,2 hod, času.aby jsi měla volno na psa
    5. pomáhej se vším.
    6. udělej si přesně rozvrh kdy pes bude, jestli máte plot a taky aby si pes zvykl např.

    5:00 procházka
    6:00 snídaně
    15:00 hraní
    16:00 volný proběh venku
    17:00 procházka
    20:00 večeře
    ( to byl jenom příklad!)
    děkuji všem, kteří odpoví!❤️

    holka, 6. června

    Ahoj,
    je moc hezké, že se snažíš přemýšlet o tom, jak si pořídit pejska, který by byl pro Tebe nejlepší a jak také přesvědčit rodiče, abys ho mohla mít. Je vidět, že všechno promýšlíš do detailu a nechceš nic nechat náhodě, to musím ocenit. I když Ti kamarádka radí, že si máš pořídit malé plemeno, je opravdu jen na Tobě, jaký druh psa si koupíš, mít kotec jako možnost, kde pes může být, když nejsi doma je určitě výhodou.
    Tvůj plán, který chceš předložit rodičům se mi moc líbí, nic bych neměnila, možná až na dobu vstávání, to mi připadá moc brzy a pes se dá naučit i na pozdější ranní procházku. Můžeš si taky přečíst nějakou knížku o výchově psů, mohlo by to rodičům ukázat, že to myslíš opravdu vážně a zodpovědně a že bys pejska i dobře vychovávala, aby nebyl na obtíž.
    Doufám, že se Ti podaří rodiče přesvědčit a že pejska už brzy budeš mít.

    Držíme palce.
    Modrá linka

    Povolání

    Práce s dětmi

    Zdravím,
    příští rok si mám vybírat školu, ale stále si nejsem jistá. Vím, že bych chtěla pracovat s dětmi, jen si nemůžu vybrat povolání, u kterého bych to uplatnila, a které by mě bavilo. Bylo by lepší, kdybych šla na střední pedagogickou, abych se naučila pracovat s dětmi, nebo jít na gymnázium, abych měla větší přehled, popřípadě kdybych si rozmyslela, co budu dělat dál?

    holka, 13 let, 7. června

    Ahoj,

    chápu, že stejně jako spousta Tvých vrstevníků váháš, jakou střední školu si vybrat. Je moc fajn, že už máš nějakou představu, o čem by Tvoje budoucí povolání mělo být - že bys chtěla pracovat s dětmi. Ano, v takovém případě se nabízí střední pedagogická, po které můžeš jít pracovat např. jako vychovatelka do školky nebo do školní družiny, aniž bys musela mít vysokoškolský titul. Pokud někdo jde na gymnázium, obvykle se předpokládá, že bude ve studiu pokračovat na vysoké škole. Možnosti uplatnění hned po maturitě jsou tedy o něco menší, než v případě střední pedagogické, kde je výuka úžeji zaměřená a obsahuje více praxe. Kdybys chtěla pracovat jako učitelka, školní asistentka nebo třeba jako dětská či školní psycholožka, je potřeba vystudovat vysokou školu (pedagogiku nebo psychologii). Jak píšeš, výhoda gymnázia je širší zaměření, což se může hodit v případě, že bys svoje rozhodnutí v příštích letech změnila. V některých případech může být výhoda gymnázia také v tom, že nastavení studia lépe odpovídá soustavné přípravě na přijímací zkoušky na vysokou školu (tam, kde zkoušky zahrnují test všeobecných znalostí nebo obecných studijních předpokladů). To ale nemusí platit vždy, záleží především na Tvé vlastní motivaci. Výběr střední školy bys mohla podrobněji probrat se školní psycholožkou, pokud ji na škole máte, anebo v pedagogicko-psychologické poradně, kde se také zabývají tématem výběru povolání, mohla bys tam získat užitečné rady. Stejně tak se můžeš doptat učitelů a dalších pracovníků ve Vaší škole (asistentů, výchovných poradců apod.), jak vnímají výhody a nevýhody svého povolání, i to by Ti mohlo pomoci, udělat si představu o tom, co bys chtěla dělat.

    Přejeme Ti šťastnu volbu,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Divné pocity

    Dobrý den,
    včera jsme se s mamkou bavily a ona říkala, že četla zajímavý článek o aspergerově syndromu a jeho projevech u dívek. Řekla jsem si, že by bylo zajímavé si o tom něco přečíst, tak jsem to dneska našla a zjistila, že většina projevů na mě sedí. Moc mi taky nepřidalo, že moje kamarádka je v nemocnici a nevím, co se jí stalo. Taky jsme dneska byli v obchodě s koberci a já jsem tam uviděla jeden, který mi připomněl koberec u mého někdejšího „kluka“. Ten kluk mě pravidelně ošahával a já jsem se bála to někomu říct. Zpátky do obchodu. Takže, když jsem ho uviděla, rychle jsem od něj poodešla a šla za mamkou, která se o něčem bavila s prodavačkou. Nechtěla jsem se s ní (prodavačkou) bavit, a tak jsem řekla mamce, že už jdu ven. Tohle mi dneska změnilo den a já jsem, už od již zmíněného incidentu s obchodem, nepřítomná. Není to takový ten můj typický stav, kdy jen přemýšlím, ale prostě nemyslím na nic, jen hledím.
    Doufám, že to alespoň trochu dává smysl,
    člověk

    14 let, 6. června

    Ahoj,

    až se k Tobě dostane naše odpověď, už bude o pár dnů později. Říkám si, že se možná nepříjemné pocity, o kterých píšeš, změnily anebo vytratily samy od sebe. Pokud ne, můžeš se s nimi svěřit někomu blízkému, komu věříš - ať už mamce, taťkovi, někomu dalšímu z rodiny anebo kamarádce. Nepokládáš nám konkrétní otázku, proto spíše napíšu, co mě k Tvé zprávě napadá obecně.
    Vypadá to, že jsi v jeden den zažila víc nepříjemných věcí. Někdy to tak je, že se toho stane více najednou a nás to na nějakou dobu "vykolejí". Mrzí mě, že je Tvoje kamarádka v nemocnici, věřím, že se o ni bojíš. Píšeš také o bývalém klukovi, který Tě osahával. Někdy se stane, že když uvidíme nějaký předmět, který nám připomene špatný zážitek z minulosti, vrátí se nám na chvíli všechny ty negativní pocity, které jsme tehdy prožívali. Dovedu si představit, že svůj vliv mohl mít také onen článek o Aspergerově syndromu - možná ses poté začala víc pozorovat a připadalo Ti, že je něco jinak než dřív. Takto na dálku nedokážu určit, do jaké míry je pravděpodobné, že máš anebo nemáš Aspergerův syndrom. Ze zkušenosti ale vím, že když si čteme něco o nějakém duševním onemocnění, velmi často se v příznacích sami alespoň trochu poznáváme - je to normální a děje se to mnoha lidem. Nemusí to tedy znamenat, že máš Aspergerův syndrom. Chtěla bych Tě podpořit, abys to, co Tě trápí, sdílela s někým blízkým, často to přinese úlevu.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    Nedostatek spánku

    Dobrý den,
    každý den řeším jeden vážný, ale vlastně úplně absurdní problém. Vždy, když jdu spát, tak nemohu usnout kvůli hluku, který vydávají moji sourozenci, jako je např. zpívání si, pouštění si hudby nahlas nebo velmi hlučné povídání. Ano, takto to zní možná dost vtipně, ale mě už to štve několik měsíců. Moji sourozenci chodí spát o mnoho později než já. Už jsem to několikrát říkala rodičům, aby se jim to snažili vysvětlit, aby nevydávali žádné hlasité zvuky, ale bohužel, nic se nezměnilo. I přesto, že jim to rodiče každý den připomínají, mám spíše pocit, že ted ten hluk dělají spíše cíleně. Já kvůli tomu nemohu usnout, usnu opravdu až pozdě a tím se celý den cítím unavená (například včera jsem spala tak maximálne 5 hodin, což je velmi málo). Chtěla bych jen podotknout, že problém se spánkem, jako takovým jsem nikdy neměla. Já se omlouvám, že sem píšu takovýto divný dotaz, ale kvůli tomu mému (ne)spánku se mi vše zhoršilo, třeba akné (které mě vůbec netrápilo) - domnívám se, že je to kvůli stresu, který zažívám už několik hodin před spánkem, a přemýšlím, jestli ta dnešní noc bude stejná jako ta včerejší. Můj životní styl je stále stejný jako kdykoli předtím (nikdy jsem například nejedla žádné nezdravé věci, takže ze stravy akné určitě nění). A hlavně se sourozenci se moc domluvit nejde, ted máme mezi sebou období, kdy jsou na mě trošku jiní, například mi říkají různé narážky, jen tak, docela sprosté narážky. Rodiče se snaží, aby mi něříkali nic špatného, ale marně. Ted to vypadá, jako že Vám píše nějaké miminko které nemůže usnout, ale když by toto zažíval kdokoli jiný, tak si myslím, že by se tato reakce moc nelišila od té mé. Já vám předem děkuji za jakoukoli radu, protože ted uvítám cokoli.

    holka, 6. června

    Ahoj,

    to, co Tě trápí, mi vůbec nepřipadá absurdní ani divné - naopak mi připadá úplně normální, že hledáš cesty, jak si dopřát více spánku. Jak píšeš, také si myslím, že většina lidí v Tvé situaci by reagovala podobně. Navíc nedostatek spánku a následná únava dokáže ovlivnit spoustu věcí v každodenním životě. Byla by také škoda, celý den prozývat a být vyčerpaná, máš právo si dny užívat naplno. Je dobře, že se snažíš hledat řešení. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys o tom i nadále mluvila s rodiči, vysvětlila jim, jak vážný je to pro Tebe problém. Napadá mě, že bys jim mohla dát třeba i přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala. Můžete společně vymyslet, jak by se to ve Vašem bytě anebo domě dalo udělat, aby Tě sourozenci tolik nerušili. Nevím, jak to u Vás doma vypadá - ale jednou z možností by bylo také spát v jiné místnosti (nebo v co nejvzdálenější místnosti) tak, abys měla co nejvíce klidu. Rodiče jsou odpovědní za to, abys doma měla co možná nejlepší podmínky pro zdravý vývoj. Pokud z nějakého důvodu nepomáhá domluva, aby byli sourozenci večer potichu, napadá mě také možnost vyzkoušet pěnové špunty do uší, které dokážou hluk dost tlumit (dají se sehnat v lékárně, drogerii nebo na internetu).

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Škola

    Internát

    Dobrý den, v září už nastupuji na střední školu. Problém je v tom, že ta škola je v Praze a já bydlím celkem daleko. Nechce se mi každý den dojíždět dvě hodiny vlakem, pak busem a metrem. Chtěla bych být na internátu, ale moje máma mi to nechce dovolit. Důvodem je moje starší sestra, která když šla na intr tak začala kouřit, našla si kluka a otěhotněla s ním. Jenže já vím, že kouřila už od základky a navíc ten kluk nebyl z intru, ale z rodiny se kterou se rodiče znají, jenže moje máma pořád tvrdí že je to kvůli tomu intru a myslí si, že dopadnu jako ona. Prosím poraďte mi T_T

    holka, 15 let, 4. června

    Dobrý den,

    klientům od 15 let obvykle vykáme, budu proto vykat i Vám. Věřím, že se Vám nechce každý den tak dlouhou dobu trávit na cestách. Chápu, že tak člověk přijde o velkou část volného času a může někdy to může být i docela vyčerpávající. Zároveň si umím představit, že se Vás rodiče snaží chránit, a po zkušenosti s Vaší sestrou si internát spojili s něčím, co je rizikové a může mít negativní vliv. Někteří rodiče to mají podobně. I tak máte ale právo dát najevo, jak byste to chtěla mít Vy. Nejste Vaše sestra, máte vlastní osobnost a není nikde psáno, že Vás musí potkat to stejné jako ji. Můžete si zkusit s rodiči znovu promluvit, až budou mít dobrou náladu, a vysvětlit jim, proč Vás představa každodenního dojíždění trápí. Mohli byste společně zkusit vymyslet alespoň nějaký kompromis, pokud je to možné. V podobných situacích se rodiny někdy obrací na rodinnou poradnu - může to být dobrý pomocník, když se rodiče a děti snaží najít společnou řeč.

    Držím palce,

    Modrá linka

    Rodiče

    Rodiče mě nemají rádi

    Zdravím všechny, prosím o radu, jde o to že moji rodiče mi (hlavně táta) pořád řikají že se mám jít učit na gymnázium a že jestli se tam nedostanu tak: mi zabaví mobil, nedají mi nic k narozeninám, zakážou mi se stýkat s mými přáteli a hádám že na mě budou minimálně 3 měsíce řvát. Potom my taky říkají že s tímhle přístupem to nikam nedotáhnu a že budu pod mostem a dnes se na mě naštval tak že mi řekl ať klidně CHCÍPNU a že je mu to jedno až umřu a že jsem zbytečná atd. Nevím co mám dělat a mluvit o tom s nim fakt nechci. Potom taky mi vadí že mojí mladší sestru ( je jen o 3 roky mladší) vždy když jdeme spát tak ji obejmou daj pusu a hezky se na ni usmejou a me jenom řeknou „dobrou a už vypadni“ a přitom se na me tak arogantně podívají a mám potom strašný pocit viny a že jsem úplně zbytečný člověk. A někdy si říkám že klidně můžu umřít když mě nikdo nemá rád a nikomu bych tu nechyběla😭😭😭pomoc co mám dělat????jsem každým dnem protivná a naštvaná a smutná😭😭😭

    Anonymka 13 let, 8. června

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že jsi naštvaná a smutná, když prožíváš to, co popisuješ. Doma by se měl každý cítit dobře, v bezpečí, milovaný. Jestliže rodiče dělají nebo říkají něco, co Ti ubližuje, je důležité, aby věděli, jak se cítíš, že Ti to ubližuje. Umím si představit, že se Ti s rodiči o tom moc mluvit nechce. Avšak někdy se stane, že si člověk ani neuvědomí, že někomu ublížil, rozesmutnil ho. Proto je důležité dávat najevo své pocity. Také je důležité, abys na své pocity nebyla sama. Zkus zvážit, komu by ses mohla svěřit, kdo by Tě mohl podpořit, třeba se Tě před rodiči zastat. Může to být babička, děda, teta, strýc či kdokoli jiný z rodiny. Případně oblíbená paní učitelka ve škole či školní psycholožka (psycholog), pokud ji ve škole máte. Můžeš se obrátit i přímo na Modrou linku, lépe telefonicky či prostřednictvím Skype nebo chatu, neboť e-mailové poradenství má své hranice. Můžeme Tě více podpořit a spolu s Tebou hledat někoho, na koho by ses mohla obrátit.

    Přejeme Ti, aby se Ti dostalo podpory, kterou si zasloužíš
    Modrá linka

    Kluci a láska

    Ahoj poradno
    Ahoj mám takový problém strašně jsem se zamiloval do jedné dívky a pořád na ní myslím bohužel už vím že o mě nemá zájem a zjistil jsem to dost tvrdě, tedy konkrétně přes WhatsApp zprávou. Nevím jak se s tím mám vyrovnat snažil jsem se zapomenout ale nejde to snažil jsem se s ní zkamarádit znova a naštěstí si třeba obden píšeme ale to je celé. Pořád si představuji jaké by to bylo kdyby se mnou chodila atd. A vždy když si na to že se už nemusím snažit vzpomenu tak mám chuť se zabít. Prosím vás jak se s tím vyrovnat bojím se že pak udělám kvůli ní nějakou hloupost. Předem díky za odpověď jste všichni co tu radíte bezvadní.

    Jsem Matěj a je mi 12 let, 8. června

    Ahoj Matěji,

    odmítnutí může být opravdu bolestivé. Smutek a bolest v nás mohou občas vyvolat třeba i myšlenky na sebevraždu, jak píšeš. To je však příliš definitivní krok, který už nejde vzít zpátky. Navíc by ses tak připravil o možnost zažít ještě spoustu fajn prožitků a jednou potkat holku, se kterou Ti bude hezky a ona to bude cítit stejně jako Ty. I když jsi teď smutný, a je to pro Tebe možná těžko představitelné, postupem času Ti bude líp. Teď je potřeba přijmout to, co prožíváš, klidně plakat, vztekat se – prostě si všechny ty pocity odprožít, i když jsou nepříjemné. Pomáhá nebýt na to sám. Zkus se svěřit někomu, komu věříš, třeba rodičům nebo někomu jinému z rodiny, oblíbené paní učitelce ve škole či školní psycholožce (psychologovi), pokud ji ve škole máte. K životu patří i ty těžší chvíle, stejně jako ty hezké. Je tedy třeba dál žít svůj život, věnovat se svým povinnostem i koníčkům. A dívat se kolem sebe, abys mohla prožívat nejen smutek, který teď cítíš, ale též radost, třeba i z drobností.

    Přejeme Ti, aby Ti brzy bylo lépe
    Modrá linka

    Menstruace a výtok

    Ahoj všem,
    Mám velmi divny problém. Je mi čtrnáct a nedokážu se vyrovnat s tím, že mám krámy. Pardon za tohle slovo, ale mom takovy vnitřní blok. Nedokážu to slovo od m vyslovit. Vim je to divné, ale já to nenávidím. Chic se toho zbavit. Navíc mi moc vadí vložky. (a říct vložky nahlas mám taky problem). Radši bych používala tampóny. S nima problém nemám a navíc mi přijdou ve všem lepší, nijak neomezují and. Jenže máma mi je nechce dovolit dřív než budu mít sex, že halo panna je nesmím používat. Už nevím jak ji přemluvit. A to co jsem psala na záčátku opravdu není legrace, ale muj skutečny problém. Zní to divnë ale je to Tak.
    Dëkuji za váš čas a, že jste si to přečetli

    holka, 14 let, 3. června

    Ahoj,

    je prima, že jsi napsala a tak učinila první krok ke změně. Nejsi sama, nejsi jediná holka, která má problémy se svým ženstvím. Dospívání a přechod k dospělosti a zralosti není vůbec jednoduchý.Je fajn, že nemáš problém s tampony. Místo asi neplodné diskuse s mamkou, byste si spolu mohly sednout k počítači, a v klidu si pročíst stránky o tom, zda panna může používat tampony, co je to menstruační kalíšek, atp, také o mýtech, vztahujících se k menstruaci a tampónům, např. https://zena.aktualne.cz/rodina/muze-panna-pouzivat-tampony-znate-menstruacni-kalisek/r~i:article:749519/, ale podobných odborných a zajímavých článků najdete více.

    Vím, že nejde o legraci, ale o Tvůj skutečný problém. Důležité je, aby to pochopila i máma a snažila se Ti pomoci. Obávám se, že bez pochopení z její strany to nejspíš bez problémů nezvládneš. Menstruace je jakousi branou k plnohodnotnému ženství, a je to máma, která by dceru měla zasvětit, je proto dobře, že se o tom s mámou můžete bavit, není to úplnou samozřejmostí. Můžete spolu vymyslet i nějaký pěkný rituál, jak přivítat Tvůj vstup do ženského světa. Tyto přechodové rituály v naší době velmi chybí, což může být jedním z důvodů, proč je pro řadu dívek přechod do světa ženy náročný.

    Přejeme Ti, aby ses v období dospívání cítila dobře.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj. Dlouho jsem se neviděla s tátou protože mi to máma zakázala kvůi tomu že mě několikrát víc ublížil. Bil mě a bouchal do mě až jsem měla i modřiny. Prostě se zničehonic zbláznil kvůil jedné paní. Musím na to pořád myslet. Mám pocit že jsem ho zklamala a že jako holka jsem mu nemohla pomoct. Jsem blbá když ho mám v srdci ráda? Napsal mi a chce se vidět aby o tom nevěděla moje máma protože mi chce dát dárek k narozeninám. Asi tam chci jít ale také z toho mám strach. Chci se kvůli tátovi změnit ale zatím jsem nic nedokázala. Spíš jsem dělala špatné věci. Řezala jsem se do ruky aby mi tekla krev za trest kvůli tátovi. Mám jít s tátou ven? Nemůže z toho být problém když budu mámě lhát?

    holka, 12 let, 3. června

    Ahoj,

    je moc dobře, že se umíš zeptat na věci, které Tě trápí. To, že máš tátu v srdci i dále, i když Ti ublížil, je pochopitelné a přirozené. Rozhodně nejsi blbá, nejsi ale také zodpovědná za tátovo jednání, jak Tě asi někdy napadá. Rozhodně jsi tátu nezklamala, spíše to je on, kdo zklamal Tebe. Rozhodně se kvůli tátovi nemusíš měnit a už vůbec ne se kvůli němu za trest řezat. Nic jsi přece neprovedla. Táta naopak nemá právo Tě bít tolik, že máš po těle modřiny a další známky násilí, takže rozumím snaze Tvé mámy, aby Tě před ním ochránila. Je to paradox, jestliže člověk (táta), který Tě má bránit a ochraňovat, být na Tebe hodný a být Ti laskavým tátou, to vše otočí a chová se tak nepřípustně. V takovém jednání je potřeba mu zabránit.

    Stýkat se se svým otcem máš právo, zejména pokud o to sama stojíš. Můžeš mu navrhnout, že se setkáte někde v čajovně nebo cukrárně, kde Ti táta může předat dárek k narozeninám, a zároveň nemá možnost Ti ublížit. Proti takovému setkání by snad máma nic nenamítala. Lhát bys mámě ovšem neměla. Žiješ teď s ní, ona se o Tebe stará a pečuje o Tebe, má za Tebe plnou zodpovědnost. Tátu Ti zakázala nejspíš proto, aby Tě ochránila, nezaslouží si tedy, abys jí nepověděla pravdu, natož pak lhala.

    Máš-li mezi dospělými někoho, komu bezmezně důvěřuješ, (třeba prarodiče, tetu, strýce), můžeš se také s nimi poradit, jak zařídit setkání s tátou. Na rozdíl od nás znají u vás doma atmosféru a vědí, co se v rodině stalo.
    Ideální stav je, pokud se máma s tátou ohledně styku táty s Tebou dokážou domluvit a uzavřít dohodu. Pokud se jim to nepodaří, měl by v této záležitosti rozhodnout soud.

    Přejeme Ti, aby Tví rodiče uměli řešit své dospělé záležitosti tak, aby Tě do nich netahali a nezatěžovalo Tě to.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Dobrý den,
    Mám problém v tom že nemám sama sebe ráda. Před rokem jsem to bylo ještě horší. Chtěla jsem kvůli tomu dokonce spáchat sebevraždu. Ale teď už nechci. Jak se mám sama sobě líbit ?
    Děkuji za odpověď

    holka, 3. června

    Ahoj,

    Tvé sdělení neberu na lehkou váhu. Píšeš, že během roku došlo ke zlepšení, to nás těší. Nepíšeš, bohužel, nic o tom, co Ti pomohlo, aby ses cítila lépe, natolik lépe, že jsi už přestala myslet na sebevraždu a to je moc dobře.

    Mít rád sám sebe je základ. Když má člověk rád sám sebe, věří si, má sebevědomí, žije se mu mnohem lépe na světě. To, jaký vztah má člověk sám k sobě, se zrcadlí i ve vztazích kolem něj.
    Znají Tvé negativní myšlenky Tví rodiče? Měli by vědět, co se Ti honí hlavou, jsou za Tebe a Tvé zdraví zodpovědní. A protože Tě znají nejlépe, mohou také poradit, jak dál.

    Naučit se správnému vztahu k sobě, je moc důležité. Pokud bys to nezvládla sama s pomocí rodičů, měl by nastoupit odborník, psycholog, který by Tě mohl část Tvé cesty provázet a vztahu k sobě Tě učit. Pozitivní vztah k sobě se dá vybudovat a ochraňuje také naše zdraví.
    Existují také odborné publikace, které změnu myšlení a postojů popisují. Např. knihy psycholožky Lucie Kolaříkové nebo americké psycholožky Luis L. Hay, ty si můžeš opatřit (zakoupit nebo zapůjčit) a z nich se poučit. Pěkně tuto problematiku popisuje i MUDr. Jan Vojáček v kapitole Mít se rád.
    Publikací o sebepoznání je spousta, jde o to, která osloví právě Tebe.

    Přejme Ti, ať se Ti pozitivní změny daří.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj, mám kamarádku se kterou se bavím už 7 let, strašně dobře mi je v její přítomnosti a rozumíme si, akorát v chování k rodičům jsme odlišné.Během toho co já mám k rodičům velkou autoritu tak ona s nimi nevychází a ani oni se o ní nějak extra nezajímají (mají i třeba práci do večera atd.).Nekecala jsme jí do toho aby se na mně neurazila ale i tak mi to nepřijde ukázkové.Poslední dobou se ale začala řezat a proto nosí i ve 30 stupních dlouhý rukáv aby to nebylo vidět, snažila jsem se jí domluvit ale ona to akorát zlehčuje.Prej že jí to dělá dobře že je to pro ni únik,a já si myslím že tímto sebepoškozováním se akorát snaží o pozornost a aspoň malou péči rodičů.Protoze ani její rodiče o tom neví a já jsem si na to udělal takovýhle názor.Nevíte jak jí pomoc nebo jí otevřít oči že tudy cesta nevede?? Předem děkuji za odpověď

    holka, 11 let v srpnu 12, 2. června

    Ahoj,

    myslím si, že jsi skvělá holka. Máš správné názory. Navíc máš už 7 let dobrou kamarádku, to je vzácný dar, Ty jsi si toho vědoma a o kamarádství vzorně pečuješ. Oceňuji velmi, že nad tím, jak to kamarádka má, hodně přemýšlíš a snažíš se jí pomoct. Ty jí pomáháš už tím, že tu pro ni jsi, že s Tebou může sdílet i tajemství svého sebepoškozování, to jí také uleví. A je třeba to ocenit.

    My na Modré lince máme takovou zkušenost, že málokdo, kdo se řeže, s tím dokáže přestat sám. Ano, řezání poskytne Tvé kamarádce krátkodobou úlevu a odvede její pozornost jiným směrem, ale jde o nebezpečnou činnost, která ohrožuje zdraví Tvé kamarádky. Navíc na sebepoškozování vzniká závislost, těžko se s tím přestává. Zdá se, že Tvá kamarádka nemá tolik pozornosti rodičů jako Ty, možná u nich doma není vše úplně v pořádku. Je těžké pro Tebe v Tvém věku nést takovou tíhu, snažit se postarat o kamarádku, myslím, že už teď děláš maximum, co můžeš.

    Kamarádka se může zkusit místo řezání pokreslit fixou či potřít ledovou kostkou. Můžete se také domluvit, že ve chvíli, kdy by se chtěla pořezat, zatelefonuje Tobě nebo někomu jinému. Také by mohla něčím zajímavým, tvůrčím, co ji baví, zaměstnat ruce. Ještě lepší je pohyb venku, třeba ve Tvé společnosti.

    Máš-li se svými rodiči dobrý vztah, zkus se jim svěřit s tím, co Tě trápí. Oni bez toho sdílení netuší, co se Ti honí hlavou, a když společně popřemýšlíte, jak kamarádce pomoci, může se to podařit. Nejlepší je péče odborníka, ale s tou by samozřejmě museli souhlasit rodiče kamarádky. Myslím, že to se bude lépe domlouvat dospělým mezi sebou. Jste-li z Brna či blízkého okolí, může kamarádka navštívit naši poradnu Modré linky, vše o nás včetně kontaktů (které můžeš předat i kamarádce) najdete na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, ať vaše kamarádství vzkvétá i dále, a ať kamarádka najde jiný ventil své úzkosti.
    Modrá linka

    Menstruace a výtok

    Ahoj Alíkova milá poradno, omlouvám se, že zdržuji, ale dozvěděla jsem se, že v červnu jedeme ze třídou na takový menší pobyt. Na jednu stranu se moc těším, ale na druhou stranu mám strach. Bojím se, že to tam dostanu a nebudu připravená. Také bude určitě vedro, budeme v kraťasích a jelikož se neholím, budou se mi ostatní smát. Strašně se bojím mamce říct, že bych ráda měla jistotu, jestli by mi tedy sebou nedala vložky a také, že se v létě neoholená budu cítit trapně... Jsem s mámou v pohodě, trávím s ní čas, ale moc spolu o těchto věcech nemluvíme. Řekla mi, co je to menses a o holení a tak se vůbec nezmínila. Mohli by jste mi prosím poradit, jak se v této situaci zachovat?
    Předem moc děkuji za odpověď a přeji vám krásný den

    holka, 13 let, 2. června

    Ahoj,
    chápu, že máš obavy, jak to bude na výletě se školou s případnou první menstruací a rozumím tomu, že by sis přála být oholená.

    Myslím, že je důležité mít vložky s sebou, a že máš právo i být oholená, aby ses cítila dobře. Pokud máš s mamkou dobrý vztah, doporučuji Ti to s ní probrat, i když se obvykle o těchto věcech nebavíte a i když z toho máš velký strach. Říkám si, že možná mamka čeká na to, až se zeptáš, někdy je i pro rodiče těžké o takových věcech začínat rozhovor. Je také žena, takže určitě ví, jaké to je holit se a i to, že má být dívka vybavená vložkami, aby ji menstruace na výletě nezaskočila. Myslím, že to společně zvládnete vyřešit.

    Přejeme klidné dny.
    Modrá linka

    Rodiče

    Znovu všechny zdravím a přicházím s dalšími problémemi týkající se toho prvního.
    Jak už jsem říkala, mím rodičům vadí že chodim s holkou i klukem zároveň. Snažila sem se s nimi o to promluvit a však jediná mamčina odpověď na to že chci řešit svůj problém byla že jí to nezajímá, že má vlastních problémů dost a taky to nikdo neřeší... S tátou se bavit nedá. Ten je věčně věků pryč a když už tak nás akorát opilej všechny terorizuje. Několikrát sám na sebe volal policii. Mamka by se s ním už dávno rozešla a však bojí se že by jsme to fynančně nezvládly a taky že by si nás táta kdykoli mohl vyzvednout a pak se s námi třeba vybourat. Navíc mám malého bráchu a ten je na něm hodně závislý a i sestra ho potřebuje. Já se mu snažím spíše vyhýbat. Nemám ho ráda......no pak ste mi třeba radili ať jdeme společně k psychologovy nebo tak. Když jsem jim to řekla akorát se mi vysmáli a pak mi ještě mamka vlepila facku. Stačí když ji dělá ostudu dcera která je třináct a půl roční děvka. A ještě chodit k psychologovy aby si na nás všichni ukazovali a pomlouvali.......Prostě to máme v rodině hodně těžký a já tomu asi moc nepomáhám. Ale já se nechci Soňou a Šimonem rozcházet. Sme spolu už třetí rok. Mám je opravdu moc ráda a máme společně hodně zážitků. Vlastně jsme dělali zkoro všechno společně....ale rodiče to prostě nechtějí pochopit.
    Snad mě chápete alespoň vy. Já už vážně nevím co mám dělat. Sem zmatená a sem na to sama.....
    (omluvám se jestli píšu zmateně a nesrozumitelně)

    Helejánvm.zkoro 14 let, 2. června

    Ahoj,
    rozumím tomu, že Tě mrzí, jak se rodiče chovají, když s nimi chceš o tom, že máš ráda Soňu i Šimona, mluvit. Někdy to tak opravdu bývá, že rodiče nechápou, co jejich dítě potřebuje a pomoc psychologů také odmítají. Navíc vše ztěžuje pití táty, jak píšeš, nemáte to v rodině jednoduché.

    Říkám si, že pokud o tom rodiče nechtějí mluvit, nemá asi cenu je nějak nutit. Je teď důležité, že máš podporu v přátelích, minule jsi psala, že tomu rozumí i učitelé. Možná je v tuto chvíli dobré to nechat být, třeba v budoucnu bude někdy více prostoru se s rodiči sblížit, vše si vyjasnit. Je hodně lidí, kteří zažívají to, že rodiče jejím vztahům nejsou nakloněni. Proto se teď můžeš soustředit spíš na sebe, můžeš dělat to, co Tě baví, kde se cítíš dobře a počkat, jak se vše vyvine.

    Pokud by sis o všem potřebovala více promluvit, můžeš se obrátit přímo na Modrou linku, kde nabízíme rozhovor po telefonu, Skypu nebo chatu.

    Přejeme klidné dny.
    Modrá linka