Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatelky Péťa

    Celkem zodpověděla dotazů: 174

    Odpovědi za posledních 28 dní, seřazené podle uživatelského hodnocení. Seřadit podle času

    Poděkování poradně

    Ahoj Alíku a spol. Jen bych chtěla poděkovat co pro nás všechny co tu jsou děláte jak nám radíte a pomáháte za všechny vám moc děkuju. Zatím ahoj ;-)

    holka, 11 let, 22. listopadu

    Ahoj,
    děkujeme za tak milou zprávu!
    Kdykoli se nám můžeš ozvat, jsme tu pro tebe.😊
    Za tým Alíka,
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj Alíku...je to trochu citlivé téma...před 11 dny mi zemřela moje milovaná babička...včera měla pohřeb. Cítím se bez ní bezmocná, to ona mi pomáhala, motivovala a ve všem mě podpořila. Měli jsme velice hezký vztah od malička jsem k ní jezdila na prázdniny a na víkendy a vždy jsme si utvořili moc vzpomínek. Nedokážu se s tím smířit...babička byla vždy elegantní usměvavá dáma..ale když jsem ji včera viděla bezmocně se smutným výrazem ležet v rakvi...hodně mě to rozhodilo. Ze všech 5 vnoučat jsem k ní měla opravdu nejblíže byli jsme takové polovičky...opravdu nevím co mám dělat je to jako bych zratila kus sebe...

    smutny zoufaly anonym, 10. listopadu

    Ahoj,
    je strašlivě těžké vyrovnat se s tím, když nás opustí někdo blízký. Zároveň je to ale zkušenost, které se nikdo z nás nevyhne. To, že jste s babičkou měli tak krásný vztah, že ti pomáhala a podporovala tě, je něco, na co budeš vždycky vzpomínat. Na pohřbu jste se s babičkou rozloučili a nyní je na vás pokračovat ve svých životech. Na babičku vzpomínej, poplakej si, když ti bude chybět, mysli na rady, které ti dala do života. Díky tomu nebude nikdy zapomenuta.
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj,
    chci se svěřit s jednou osobou, která mě a mé nejlepší kamarádce neskutečně vadí.
    V létě 2020 jsme se začaly kamarádit s klukem, budeme mu říkat Pták ohnivák. Pták ohnivák byl zcela ze začátku milý, pomáhal nám a měl nás rád. Na konci léta se mi svěřil, že mě miluje a chtěl, abych s ním to dělala. Jelikož mi bylo v té době 13, odmítla jsem ho už kvůli tomu, že se mi vůbec nelíbil, a že by to nebylo ani možný. Vše bylo na chvíli v pohodě, dokud nezačal balit moji nejlepší kamarádku. Ta ho také odmítla, a od té doby je fakt na nás zlý. K vánocům jsem dostala iPad za 18 tis., a když byl u nás, tak mi ho docela dost rozbil. Naštěstí jeho rodiče zaplatili opravu skla, a tak bylo vše v pohodě. Odpustila jsem mu to, ale to nic nezastavilo. Strkal mě a mojí nejku např. do trávy nebo do keře, a jednou mě chtěl strčit do silnice. V ten stejný den shodil mé nejlepší kamarádky telefon do kanálu, a v tu ránu jsem ho prostě uhodila. Neudržela jsem se, a pak mi začal nadávat do krávy, d*vky atd. Dost lidí nám řeklo, že pokud se s Ptákem ohnivákem přestaneme bavit, tak on nás začne pomlouvat, a jednoho kluka dokonce kvůli jeho pomluvám mlátili jeho kamarádi. Jsme v háji, a úplně nevíme jak se ho zbavit. Proto se ptáme Vás. Lituju toho, že jsem nevěděla dřív o jeho opravdovém chování.
    Děkuji za případnou odpověď.

    holka, 14 let, 30. listopadu

    Ahoj,
    určitě žádný tvůj kamarád nemá právo nutit tě dělat něco, co nechceš. Navíc sexuální styk ve věku pod 15 let je v Česku dokonce i zákonem zakázaný.
    Pokud se k tobě nějaký kamarád chová takto, asi to noc dobrý kamarád nebude. Zvaž, jestli se s ním chceš dál bavit. Kdyby ti i nadále ubližoval, svěř se rodičům nebo jinému dospělému.
    Držím palce, aby se to brzy vyřešilo.
    Péťa

    Sourozenci

    Ahoj poradno,

    dnes mám dotaz týkající se rodinných vztahů. Mám starší sestru, která měla 18 teď v listopadu a v domácnosti nás všechny štve. Je pořád arogantní a nepříjemná. Nikdy jsem s ní neměla dobrý vztah ani od malička a nejspíš se to nezmění. Vždycky jsem byla slabší a mezi námi je věkový rozdíl 5 let, což znamená že byla vždy silnější. Poslední půlrok nám na krk leze ale všem. Protože každýmu nadává a mně říká, že se chovám hrozně. Celkově neumím se bránit, tak jsem ji jednou zmlatila a vyhrála jsem, a pomohlo to, ale spíš problém je, že nejde o mně. Já si kritiku k srdci od ní neberu, ale je mi líto rodičů, protože na mamku řve a furt ji pokládá debilní otázky. Je mi mojí mamky strašně líto a taťky též. Oni se jí nějak nebrání, protože ona má psychický problémy. Spíše problémy s ppp, ale mně je strašně líto rodičů, protože oni si nezaslouží, aby jim nadávala moje sestra. A chci tomu nějak zabránit. Třeba mojí sestře sem tam plesknout, protože mojí rodiče si nedokážou poradit a já je v tom nechci nechat a považuji za svoji povinost s tím něco dělat. Několikrát jsme se snažili to řešit, ale nejde to a já mám toho plný zuby, je mi nehorázně líto mojí maminky a chci ji pomoct. Moje sestra bohužel nemá v plánu se ještě stěhovat, což je smůla. Moje přemýšlení teď je, že bych navštívila školní psycholožku, protože chci rozebrat moje chování celkově k lidem a moje ovládání emocí, ale chci probrat i moji sestru. A nevím, zdali je to dobrý nápad, protože nechci v tom rodiče nechat.

    holka, 13 let, 22. listopadu

    Ahoj,
    soužití v rodině může být někdy pěkně náročné, určitě uděláš dobře, když si o tom půjdeš promluvit s psycholožkou. Zkus si promluvit také s rodiči a řekni jim, jak se v této situaci cítíš, společně se pak domluvte, jak byste to mohli změnit. Co se týká tebe a sestry, nedoporučuji se uchylovat k násilí. Když sestru propleskneš, tak to povede ke zhoršení vztahů a nic se tím nevyřeší. Můžeš si s ní zkusit promluvit, ale když to nepůjde, netlač na to.
    Držím palce, ať se situace brzy srovná.
    Péťa

    Moje tělo - holky

    Ahoj,
    moc bych Vám chtěla poděkovat za zodpovězení na moje dotazy. :-)
    Nyní mám menší "problém."
    Od letošního dubna jsem začala menstruovat, vždycky jsem to měla každý měsíc. Od září mi ale začala vadit má postava, začala jsem omezovat sladkosti, jíst zdravě 5krát denně a sportovat. Úspěšně se mi podařilo shodit skoro 5 kg. Jenže poslední menstruaci jsem měla na konci srpna a on už je skoro prosinec! Mamka říkala, že je to tím, že jsem hodně změnila svůj životní styl (v minulosti jsem dokázala sníst celou bonbonieru) a říkala mi, že její kolegyně z práce mà taky dceru, která taky úplně změnila svou životosprávu a že také několik měsíců nemenstruovala. Ale já se toho začínám trochu obávat, nikde po doktorech se mi chodit nechce. Nevíte čím je to zapříčiněno? Mou novou životosprávou nebo to prostě k menstruaci patří. Předem Vám děkuji za odpověď. :-)

    holka, 11 let, 26. listopadu

    Ahoj,
    menstruace někdy může zvlášť v mladém věku „vypadávat“ - to znamená, že nemusí být pravidelná. Ale vzhledem k tak častému cvičení a omezování ve stravě to skutečně může být způsobeno novou životosprávou. V dětském věku není žádoucí hubnout, pokud netrpíš obezitou. Chápu, že se ti nechce chodit po doktorech, ale bylo by to třeba. Když tě zkontroluje odborník, budeš mít jistotu, že je vše v pořádku.
    Měj se hezky,
    Péťa

    Moje tělo - váha

    Ahoj, mám 12 let 103kg 170cm a jsem holka, už nevím co mam dělat mamka mi taky nic neřekne a mně se všichni smějí atd…

    holka, 12 let, 29. listopadu

    Ahoj,
    váha je něco, co se někdy opravdu těžko řeší. Zkus si s mamkou promluvit o tom, co by se dalo dělat. Můžete zkusit navštívit tvého lékaře, aby ti poradil. Pamatuj, že nikdo nemá právo se ti smát. Když to někdo dělá, tak je to od něj hloupé a necitlivé.
    Držím palce, aby se ti podařilo trošku shodit. Se zdravým jídelníčkem a trochou pohybu, se to může rychle změnit. Nech si poradit od lékaře, ať hubneš zdravě.
    Péťa

    Moje tělo - váha

    Ahoj alíku a spol. chtěl bych poradit s jednou věcí. Bál jsem se to říkat ale myslím si že na svůj věk jsem tlustý. Snažím se sportovat a jíst co nejvíc zdravě ale stejně nehubnu. Nevím co mám dělat vážím 87kg. Děkuji za odpověď.

    kluk, 14 let, 21. listopadu

    Ahoj,
    bohužel nedokážu říct, zda je tvoje váha moc nebo málo. Záleží totiž také na tvé výšce a stavbě těla.
    Pokud máš starosti se svou váhou, domluv se s rodiči a stav se u svého praktického lékaře. Vyšetří tě a poradí ti, co pro změnu váhy můžeš udělat, případně tě uklidní, že ke tvá váha v pořádku.
    Péťa

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Poradno, po delší době se na vás zase obracím s dotazem. Myslím, že dnes je to celkem důležitý dotaz..

    Na začátek bych chtěla říct něco o mně. Je mi 13 let, měřím 159 centimetrů a vážím cca 36-37 kg teď se to celkem pohybuje. No už pár měsíců mám problémy s jídlem.. Nějakou dobu jsem jedla fakt hodně málo, ale byl to asi jen týden nebo dva jinak jsem jedla podle mě celkem v pohodě. Také jsem začala cvičit- a to cca 15-25 minut denně, ale žádné cardio, spíš jen "posilovací tréninky", jednou týdně chodím plavat (na 45 minut) a pak mám jednou týdně 2 hodiny tělocviku, ale tam to skoro žádný sport či pohyb není. No, problém je takový, že mě jednou moji rodiče zvážili, protože si všimli, že skoro nejím sladkosti (což jsem dříve jedla fakt hodně) no a to co na té váze viděli se jim vůbec nelíbilo (37.5 tehdy). Asi tři týdny to nechávali "na volné noze" - pouze mamka častěji vařila teplé večeře, do té doby nevařila skoro vůbec, takže bylo většinou k večeři kupované pečivo ze supermarketu.. No začala jsem víc jíst, jenže váha pořád klesala (jednou až na nějakých 35.8), tak jsem začala jíst ještě trochu víc, ale vůbec nemám představu, kolik je tak normálně. Jo a taky.. Už Nějakou dobu si počítám kalorie - jenže si potraviny nevazim, takže to není úplně objektivní, ale většinou denně sním cca 1500kcal, asi je to málo co? No zpět k příběhu- od té doby, co rodiče zjistili, že moc nejím, musela jsem přestat cvičit (naposledy jsem cvičila asi před měsícem..) Jenže pořád mám s jídlem problém. A taky už tři měsíce nemám měsíčky.. A tak se mamka rozhodla se poradit s doktorkou.. Ještě neznám termín, kdy tam půjdu, ale prý půjdu na nějaké odběry a možná budu chodit k psychiatrovi a psycholožce... Moje otázka je taková, co se tam se mnou bude dít? Nepošle mě paní doktorka nějak do centra pro anorektičky, že ne?
    Otázky:

    Co se se mnou bude u paní doktorky dít? Co se se mnou stane? Co se mnou bude ten psycholog probírat? Bojím se..

    Kolik bych tak měla jíst kcal? (Všude píšou, že i přes 2000, ale mě to přijde strašně hodně..)

    Sladkosti.. vím, že bych se měla snažit si je spíš "přestat počítat", ale.. Kolik tak "gramů přidaného cukru" (čili bonbóny a sladkosti) bych měla na svůj věk sníst, aby to bylo ještě ok?

    Pečivo, je ok jíst chleba se sýrem k snídani, rohlík se šunkou k dopolední svačině, další chleba se šunkou k odpolední svačině a popřípadě ještě 2 tousty k večeři? Přijde mi to strašně hodně pečiva, ale občas ho třeba tolik i sním...

    Už ani tolik nemyslím na jídlo - dříve jsem nad ním přemýšlela pořád. Co a kdy si dám k snídani, snila jsem o tom, jak jím čokoládu.. Jak si přestat počítat kalorie? I když počítání kalorií mi celkem pomáhá, když vidím, že mám fakt málo, tak si jdu ještě něco dát, i když nemám hlad a mnohdy ani chuť..

    Jak se anorexie léčí? Jak se z ní vyléčit?

    A na konec - ano, sama vím, že mám s jídlem problémy- nevím zda je to úplně anorexie, ale když ne, tak rozhodně její začátek..

    Mám i příznaky anorexie - je mi pořád zima, nemám menstruaci, přemýšlím nad jídlem, mívala jsem i výčitky po nějakém jídle (teď už moc ne), kdysi jsem se hodně vážila (klidně 3× denně)

    Taky jsem se za toto období hodně hádala s rodiči a vždy když jsem se na ně hodně naštvala, nejedla jsem.. Ale teď už je to lepší..

    Ne že by můj dotaz hodně spěchal, ale mamka psala doktorce včera a ta dneska odepsala a já se bojím.. prosím odpovězte co nejdříve..

    holka, 13 let, 21. listopadu

    Ahoj,
    s potížemi s jídlem se potýká docela dost holek tvého věku. Je dobře, že si rodiče všimli tvé nízké váhy. Při své výšce bys opravdu měla vážit víc. Tvé tělo už kvůli nízké váze nemůže normálně fungovat. Mělo by si poradit se zimou a dokázat udržet menstruaci. Je důležité, aby se tato potíž řešila co nejrychleji. Paní doktorka tě vyšetří, změří tě, zváží tě, nejspíš se tě bude ptát na jídlo, na menstruaci. S psychologem se můžeš bavit o čem chceš. Nejspíš se tě zeptá na důvody tvého nejezení, zkusíte společně přijít na to, co dělat, aby ses cítila lépe a nemusela na truc přestávat jíst. Všichni ti budou chtít pomoc. Zkus jim věřit a dbát na jejich doporučení.
    Otázky ohledně jídla probereš s odborníky na výživu. Řeknou ti, co bys měla jíst, abys měla všechny potřebné živiny a dostatek energie. Já nejsem odborník na výživu, takže tyto otázky (na kcal, cukr, pečivo) prosím polož až u paní doktorky.
    Počítání kalorií je hodně otrocká práce, cílem bude, abys to nemusela dělat, ohledně jídla se určitě tolik hlídat nemusíš. Pomůžou ti s tím terapeuti.
    Anorexie se léčí za pomoci mnoha odborníků. Psychologa, lékaře, výživového poradce. Nejdřív společně zjistíte, jak závažné tvé potíže jsou (na dálku nedokážu říct, zda trpíš anorexií). Pokud by se tato diagnóza potvrdila, nezoufejte. Nebudeš na to sama, společně dokážete, že tvé tělo bude zase fungovat správně.
    Držím palce!
    Péťa

    Škola - učení

    Dobrý den, chodím do 7. Třídy protože jsem měla odklad jenže teď vůbec nezvládám matematiku, učíme se nějaké zlomky krátit atd…, mám z toho každý den deprese, naše učitelka na matiku nás zkouší na známky každou hodinu jenže já když jdu před tabuli tak se celá klepu a je mi zle, ještě do toho se mi začne celá třída smát že to neumím a bojím se že propadnu mám samé 3 a dvě 4 nevím co mám dělat :(( (rodiče to nijak neřeší)

    holka, 13 let, 19. listopadu

    Ahoj,
    matika někdy může dělat starosti, má to tak spousta lidí. Možná by nebylo od věci domluvit si nějaké doučování od spolužáka nebo učitele, abys učivu lépe porozuměla. Co se týká nervozity před zkoušením, zkus si promluvit se školním psychologem nebo nějakým jiným dospělým (rodičem, učitelem) a poraď se s nimi, co by ti mohlo pomoct. Mohu doporučit třeba pár hlubokých nádechů a výdechů, pořízení nějakého talismanu pro štěstí nebo třeba zkusit se domluvit s učitelem na konkrétní dny zkoušení.
    Držím palce!
    Péťa

    Strach

    Ahoj alíku a ostatní.
    Včera při hraní hry rocket league jsem si při zapnutí soukromé hry jsem si v nastavení nastavil aby byl míč největší co to jde a že má mít malou gravitaci (kdo neví co je rocket league a co se tam dělá tak je to vlastně fotbal akorát s autama). Tak když jsem zapl hru tak jsem jí hned musel vypnout protože jsem si vzpomněl na jeden "zážitek" z doby kdy mi bylo asi 9 nebo 10. Bylo to vlastně že jsem se asi ve 3, 4 možná 5 ráno vzbudil a měl jsem něco jako halucinace. Jelikož se mi to nelíbilo tak jsem šel za tátou do obýváku a cestou jsem viděl tvary jako obdélníky nebo kruhy a byl jsem tak 3 metry vysoký a motala se mi hlava. Když jsem došel za tátou který se koukal na televizi tak jsem mu řekl že jsem měl noční můru protože jsem věděl že to nepochopí. Ten mi akorát řekl že to bude dobrý a že si mám jít zase lehnout. Tak jsem tedy šel celý zmatený a spocený zpátky do postele kde jsem se ještě chvilku koukal na strop při čemž se mi furt motala hlava a viděl tvary ale nakonec jsem usnul. Stalo se mi to několikrát když jsem byl v tom věku a pokaždé jsem šel do obýváku buď za mámou nebo tátou ale ti mě poslali zpátky do postele. Po těch letech jsem na to zapomněl ale občas si na to zase vzpomenu a mám z toho divný pocit ale už se mi to naštěstí nestává. Od té doby když je něco OBŘÍ velikosti (hlavně tvary) a hýbe se to moc pomalu nebo moc rychle tak se na to radši nekoukám protože se mi to prostě nelíbí a nemám z toho dobrý pocit.
    Tak to byl můj příběh proč se "bojím" velkých tvarů a jejich pohybu. Doufám že jste to pochopili a že mi třeba napíšete co to tak mohlo být. Na internetu jsem to hledal ale nic nenašel a přijde mi že když to někomu řeknu tak mě spíš ignoruje.
    Díky moc moc za jakoukoliv odpověď $> .

    kluk, 14 let, 17. listopadu

    Ahoj,
    to jsou docela děsivé vzpomínky. Samozřejmě je možné, že to byly halucinace, ale je to dost nepravděpodobné. Vzhledem k tomu, že se to vždy dělo během noci zvažuji, zda nemohlo jít o doznívající sny, to je totiž daleko běžnější. Lidé jsou pak zmatení, když se probudí a mohou se jim zdát zvláštní věci. Důležité je, že teď už se nic z toho neděje, že to zmizelo. Stejně tak věřím, že postupem času zmizí i obavy z velkých tvarů a jejich pohybu. Někdy se ti to možná ještě vybaví, ale myslím, že tomu nemusíš věnovat velkou pozornost.
    Měj se krásně.
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj Alíku, Modrá linko, Lociko, Péťo, Báro a prostě celá poradno.
    Mám problém a potřebuji pomoc.
    Jde o můj stres který nezvládám, začlo to bráchou.
    Má depku a skoro nejí. Za týden zhubl 6 kilo a dostal proto na to prášky. I když bere prášky bojím se o něj. On je z toho na nervy a vypadá to že si něco udělá. První rána
    Jak už jsem sem jednou psala, nemáme už kočky protože jsme je musely dát pryč, mamka sice říká že to skvěle zvládám že jsem silná ale mě to pořád užírá a myslím že se každou chvíli zhroutím. Druhá rána
    V mojí třídě jsou na mě hnusný, netolerují mě, dělaj mi naschvály a chtěj mě zbít a já tam nechci chodit. Budu dělat přijímačky na gymnázium ale asi to nedokážu protože mám kvůli nim 0 sebevědomí. A už to nezvládám. Jsem ve strašným stresu a nevím co dělat. Děkuji a krásný den tolerance.

    holka, 10 skoro 11 let, 16. listopadu

    Ahoj,
    to je ale pořádná zátěž! Mrzí mě, jak je na tom brácha. Jsem ráda, že se mu dostalo odborné pomoci. Držím palce, aby mu brzy bylo líp. Ty mu můžeš pomoc třeba tím, že s ním budeš trávit nějaký volný čas a popovídáš si s ním.
    Je mi jasné, že se ti po kočkách stýská. Pamatuju si, že ale bohužel bylo nutné dát je pryč. Věřím, že časem to bude lepší. Není nic špatného na tom, když se ti občas zasteskne. Když to přijde, tak si o tom promluv s maminou, posteskni si jí, věřím, že se ti pak uleví.
    Jestli máš takové starosti se spolužáky, je nutné je řešit se zaměstnanci školy. Pokud je možnost, promluv si se školním psychologem o tom, co těm trápí. Jestli psychologa na škole nemáte, zkus to řešit třeba s třídním nebo jiným učitelem.
    Držím palce!
    Péťa

    Rodiče

    Ahoj Aílku, vím že tenhle dotaz bude znít trochu divně, ale skoro vždycky (ne ve škole) když si sednu, tak se jakoby začnu hýbat tak dopředu a dozadu. Mám to už od školky. Rodiče o tom věděli a necgci se jich nato ptát. (stejně už na to asi zapomněli). Doufám že mi poradíš co by to asi mohlo být. Případně jak se toho zbavit, bylo by to super. Předem moc díky.

    Ahoj,
    přemýšlím, čím by tyto pohyby mohly být způsobené, ale nic moc mě nenapadá. Může jít o nějaký neklid, který se takto projevuje. Píšeš, že rodiče vědí o tom, že se ti to dělo ve školce. Možná by nebylo od věci si s nimi o tom promluvit a zjistit, čím to je způsobeno. Třeba vědí o něco víc a dokázali by ti s tím pomoc.
    Držím palce, ať se brzy dozvíš, o co jde.
    Péťa

    Jiné téma

    Přeji velice hezký den
    Na tuto stránku jsem se již obracela v minulosti a od té doby jsem prošla velmi dlouhou stezkou, ale ne dostatečně dlouhou. Kdybych si dnes přečetla, co jsem sem napsala před pár lety, ty problémy by byli hodně neaktuální a pěkně bezvýznamné. Ale v té době jste mi hodně pomohli a já za to upřímně děkuji.
    To proč jsem píši dnes je proto, že za tu dobu jsem se smířila s tím, že v komunikaci nebudu zrovna nejlepší. V minulosti jsem to brala tak, že všichni jsou proti mně, ale v přítomnosti vidím, že nikdo není. Dokonce jsem i skoro přešla přes svůj strach z mluvení. S pár spolužáki jsem také obědvala, ale bohužel nemám zaplacené obědy, tak tam chodit nemohu. Abych se dostala k tématu, jaksi jsem své osamocení přešla, ale má to také u sebe svou daň. Už od 1. stupně jsem četla spousty knížek a sledovala filmy a seriály na televizi. Ale jak jsem se přestala bavit se svými vrstevníky, jsem to trochu zatáhla do extrémů. Sledovala jsem spoustu seriálů a poté jsem si k nim buď vymyslela příběh, kde jsem někdo jako já hlavní postava anebo jsem k tomu četla až nezdravé množství od fanoušků vytvořených fikcí zkráceně fanfikcí. Brala jsem to jako dobrou věc než jsem si uvědomila, že tomu tak není. Je to jakási náhrada za realitu, kterou jsem žít nechtěla. Nedivím se si, žít bez vrstevníků, se kterými bych si mohla povídat a s tak trošku rozhádanou rodinou čítajích sedm členů, není úplně procházka růžovým sadem. Už jsem došla do takové fáze, že jsem si to uvědomila a pokusila se několikrát přestat, ale vždycky neúspěšně. Mám svůj tryk na to jak ty bezvýznamné věci neřešit, ale u tohoto to nefunguje. Zkoušela jsem spousty způsobů, ale zatím žádný nevyšel. Asi bych to až tak moc neřešila, kdyby mi to nezasahovalo do mého sebevzdělávacího programu. Snažím se žít, co nejzdravěji, takže jím spousty ovoce, chodím spát před desátou a snažím se zbudit dříve abych se mohla ještě ráno projít.
    Takže kdyby jste nevědeli o čem můj dotaz byl, tak zkráceně byl o tom jak mám žít v realitě a možná také nějaké tipy pro zlepšení mého vyjadřování mimo můj domov.
    Tímto se loučím a omlouvám se, pokud jsem nebyla příliš stručná

    dívka, 14 let, 11. listopadu

    Ahoj,
    je moc fajn, že dbáš na své zdraví. K tomu samozřejmě patří i psychická pohoda, o kterou se musíme také starat, není to totiž samozřejmost. Vyjmenovala jsi tu spoustu témat, která jsou poměrně náročná a neexistuje pro ně jednoduchá rada. Napadá mě, že by bylo super, kdyby sis o těchto tématech mohla povídat třeba se školním psychologem nebo s nějakým jiným dospělým, kterému věříš. Rozhovory na toto téma ti mohou pomoc v seberozvoji. K životu v realitě ti mohou pomoc zájmy a koníčky. Zkus najít něco, co tě bude bavit a rozvíjet tě.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Moje tělo

    Zdravím,
    poslední dobou mám problém s jídlem. Většinou ráno když se chci nasnídat se mi začne zvedat žaludek a děje se mi to i přes den když jím. Mám podezření že je to ze stresu, ale už nevím co s tím mám dělat.:-(

    Předem děkuji za odpověď.

    osoba, 14 let, 8. listopadu

    Ahoj,
    nechuť k jídlu může být skutečně způsobena nadměrným stresem. Zkus si o potížích s jídlem promluvit s rodiči, školním psychologem nebo jiným dospělým, kterému věříš. Zamyslete se společně, čím by mohlo být zvedání žaludku u jídla způsobeno a hledejte společně řešení tvých potíží.
    Držím palce, ať se to brzy vyřeší.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Holky a láska

    Ahoj ještě navazu na ty podzimky. asi tři dny po podzimkách mi ten kluk zavolal že se mi omlouvá ale teď nechce holku že chce zůstat kamarád, že není přípraven na vážný vztah. Já to chápu ale je mi to strašně líto. Říkal že jsem fajn že mě má rád ale že teď nic nechce. Jak na něj nemyslet a odmilovat se? Protože tohle je zbytečný když on mě nemiluje;-(děkuju$>

    holka, 14 let, 6. listopadu

    Ahoj,
    někdy se stane, že ten, do kterého jsme zamilované, po nás netouží tak, jak bychom si přáli. Pak se bohužel nedá nic dělat a chce to jen čas, dostatek času, abychom se s touto skutečností smířili a mohli se zamilovat do někoho jiného, který naše city bude opětovat.
    Držím ti palce!
    Péťa