Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatelky Péťa

    Celkem zodpověděla dotazů: 40

    Odpovědi za posledních 18 dní, seřazené podle uživatelského hodnocení. Seřadit podle času

    Škola

    Ahoj poradno, mám docela ztřeštěný dotaz. Jsem to zase já ale....zajímalo by mě: Je normální že mě baví se učit? Ve škole mě mají za blbce a blázna ale hold mě to baví. Proto mám 2 dotazy: Je to normální ? A jak jim to mám vysvětlit?
    Děkuji za odpověď

    holka, 10 let, 2. června

    Ahoj,
    to, že tě baví se učit je velká výhoda! Ve škole strávíme docela dost let a je dost super, když nás to zároveň i baví. Určitě se najde spoustu studentů, kteří to mají stejně jako ty. Na základce to ještě není tak vidět, ale třeba na střední škole, když má člověk předměty, které ho opravdu zajímají... Tam už je učení radost opravdu pro dost žáků.
    Spolužákům zkus povědět, co tě na učení baví, možná jim to pomůže pochopit, jak to máš. Když by to náhodou nechápali, tak si z toho nedělej hlavu, každý má své koníčky a ne všechny okolí chápe. A vůbec to nevadí. Důležité je, že tě to baví.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Moje tělo

    Jak se ne stydět za chlupy na rukách? 🤯stydím se nosit krátký rukáv přitom mám tak překrásných triček ale prostě se hrozně stydím

    holka, 10 let, 15. června

    Ahoj,
    chlupy na těle člověka rostou leckde. Třeba v podpaží si je ženy (ale i muži) často odstraňují, protože je jim to pohodlnější. Píšeš, že se stydíš za chlupy na rukou. Mrkni na ruce svých spolužáků a rodičů a uvidíš, že i oni mají ruce chlupaté. Není to něco, za co je třeba se stydět. Mít chlupy na rukou je normální, lidé je tam většinou nechávají a neholí je. Klidně si tedy vezmi tričko s krátkým rukávem. V tohle vedru ti v něm určitě bude líp. 😊
    Měj se krásně!
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj píšu protože se bojím. Psala jsem vám na Alíkovi jak mi není vůbec dobře no a teď mě všichni řeší. Začala jsem se bavit víc se školní psycholožkou protože to s mámou a s tátou není moc dobré a stejně jsou rozvedení. Je mi smutno pořád a ikdž jsem s psycholožkou ráda povídala tak najednou přišla s tím že má o mě starost a strach a taky to řekla mamce. Musela jsem začít chodit na psychiatrii :-( ;-( a najednou budu muset jít do nemocnice protože to za mě rozhodli doktorky a mamka s psycholožkou. Jsem kvůli tomu smutná a mám strach. Dá se to brát jako zrada od školní psycholožky?Měla jsem 32 kg a i to bylo málo a teď jsem zhubla na 26 kg a tak tam musím. Měřím 153 cm. Skoro jsem nejedla ale aspoň jsem nemusela zvracet. Je lepší nejíst nebo zvracet? Co mám dělat když mám strach? Nevíte jaké to může být v nemocnici na psychiatrii8=? Chtěla bych mít prázdniny jako ostatní a místo toho mě hodlají dorazit někde v nemocnici ;-( Chtěla jsem si o prázdniny konečně odpočinout. Myslela jsem žeby mě kamarádka vzala k nim na chatu a byly jsme tam samy dvě a dělat si co chceme a nikdo by nám něříkal co máme dělat. Jak mám být silná a odvážná? Nikdy jsem v nemocnici nebyla. Jak to tam přežiju? Jsem tak hrozně nešťastná. Asi jsem se nevyrovnala s rozvodem rodičů a jejich boji a ani se sebou jaká jsem. Moc si přeju aby bylo dobře. Děkuju za jakoukoli odpověď, co mi napíšete na Alíkovi. Ahoj

    holka, 13 let, 12. června

    Ahoj,
    píšeš, že jsi hodně zhubla a skoro jsi nejedla. Abych pravdu řekla, taky mám o tebe strach. Z jídla čerpáme energii potřebnou ke každodennímu fungování a říkám si, kde bys jí brala ty... Otázka tedy není jestli je lepší nejíst nebo zvracet, ale spíš jak jíst tak, abys měla dostatek živin a cítila se dobře. Školní psycholožka musela udělat docela těžké rozhodnutí, chápu, že její chování můžeš vnímat jako zradu. Zase na druhou stranu, co by se stalo, kdyby to neřekla rodičům a kdyby ti nedoporučili léčbu? Dál bys hubla? Kam až by to zašlo?
    V jedné psychiatrické nemocnici pracuju. Máme přímo oddělení, které se věnuje holkám a klukům, které mají podobné starosti jako ty. Psychologové a psychiatři ti tam pomůžou s porovnáním myšlenek. Bude fajn, když si s nimi popovídáš o věcech, které tě trápí. Můžeš s nimi probrat rozvod rodičů i svůj vztah sama k sobě. Ve volném čase tam budeš se slečnami, které možná zažívají něco dost podobného a můžete si být vzájemně oporou.
    Zkus využít pobyt v nemocnici k tomu, aby ses trošku popasovala s tím, co bylo v minulosti a naučila se řešit trápení jinak než nejezením. Pobyt v nemocnici uteče jako voda a můžeš jím hodně získat.
    Držím palce a budu na tebe myslet!
    Péťa

    Sourozenci

    Ahoj poradno, můj brácha má Aspergerův syndrom. A vtom je ta potíž. Nemá tátu protože po narození se rozešli a o několik let později spáchal sebevraždu. Brácha mamce vyčítá že nemá tátu, že si nenašla nikoho. Potom myslela že bráchy tátu nahradí můj táta a snim to nevyšlo. Brácha teď vyhrožuje sebevraždou. Chodì do školy do Prahy a od našeho baráku je to kolem 30 km. Bydlíme u nádraží a já se bojim že skočí pod vlak nebo pod metro. Říká že skončí jak jeho táta. A já se moc bojim že spáchá sebevraždu a nebo se začne sebepoškozovat. Včera rozmlátil klávesnici vzteky a já to uklízela ale nevadilo mi to. Brácha křičel a brečel. Vždycky mi to trhá srdce když je smutnej nebo když nadává mamince. Já se potom taky rozbrečím a on začne na mě křičet nadávat mi. Včera probrečel skoro celej den a nejhorší je že nadával hodně hodně sprostě. Já slzy musela zakrývat rukama nebo spíš celej obličej aby mi nenadával. Potom se zjistilo že sprostě nadával učiteli. Když se ho mamka zeptala jestli je vpoho že jeden můj spolužák na nás všechny ze třídy mluví sprostě a on řekl že jo. Jednou sem mu řekla ahoj michale ( tak se jmenuje ) a on mi ŕekl: jdi do pr***e.
    A já se bojim o bráchu, pomůžete mi?
    Pokud to nějak de tak děkuji

    holka, 10 let, 6. června

    Ahoj,
    koukám, že soužití s bráchou není zrovna jednoduché. Nedivím se, že o něj máš strach, když vyhrožuje sebevraždou. To je hodně závažná věc. Bráchu nejspíš něco hodně trápí. Zkus si o tom, že máš o bráchu strach, promluvit s mamkou. Zároveň na tebe brácha nemá právo křičet a mluvit na tebe sprostě. Pokud má nějakou starost, kvůli které je takhle podrážděný, musí ji řešit a ne si to vylévat na tobě. Obrať se o pomoc na dospělé ve tvé rodině nebo ve škole. Společně se pak zamyslete nad tím, jak tuto situaci vyřešit.
    Držím palce, ať se to brzy srovná.
    Péťa

    Kamarádi

    Ahojky poradno,
    mám takový problém, který mě dost trápí. Nemám žádné kamarády. Od malička jsem byla trochu jiná, nikdy jsem neřešila hlouposti. Sama o sobě můžu říct že jsem hodný, rozumný a spolehlivý člověk (Teď nechci aby to znělo namyšleně), ale vždycky když něco někomu slíbim snažím se to splnit/dodržet, vždycky se všem snažím pomoct, nebo si je jen vyslechnu a snažím se jim pomoct s jejich problémy... Nikdy jsem nebyla podrazačka. Ve škole nemám vůbec nikoho s kým bych si rozuměla. Všichni si teď říkají, jak jedou s kámošema tam a tam a já nic. Hrozně mě to mrzí, protože jsem dost akční člověk. Ráda bych s někým něco podnikla a vytvořila si zážitky na které jen tak nezapomenu, ale nemám s kým. Přes sociální sítě se občas s někým seznámím, ale klukům jde většinou o vztah a s holkama si nerozumím. Nevím co mám dělat. Jak mám najít lidi se kterými mi bude fajn?

    holka, 14 let, 16. června

    Ahoj,
    ve škole se může strašně snadno stát, že si člověk nenajde kamarády mezi spolužáky. Lidi ve třídě totiž spojuje především to, že jsou stejně staří a pochází ze stejného města a to na kamarádství úplně nestačí. Kamarády si najdeme spíš skrze společné zájmy nebo společné hodnoty. Kamarády můžeš hledat třeba na nějakém zájmovém kroužku. Zkus si chvilku popovídat s lidmi, které máš kolem sebe a zjisti, jestli máte něco společného, jestli si v něčem rozumíte. Nakonec z toho může vzniknout skvělé přátelství.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj všichni, dneska jsem byla s kamarádkou u mě v pokoji a ona má na rukou jizvy. Mají doma dvě kočky, ale i přesto jsem se jí zeptala co to má na ruce. Řekla že je to od kočky ale já jí moc nevěřím, protože to řekla tak jakoby vyděšeně. A navíc nebyly to takové jizvy které je schopná udělat kočka, a to moc dobře vím, protože doma máme taky jednu. Byly takové tlustší, jakoby od nůžek nebo nože. Když se to snažila zamluvit tak jsem se jí na to samé zeptala ještě jednou, a ona řekla že to možná není od kočky. Ale pak už musela jít domů. Napsala bych její mamince, ale ona je hodně přísná a docela se bojím že by jí za to třeba seřvala. Kamarádka vždycky nosí nějaké tričko s krátkým a na tom košili s dlouhým rukávem. Většinou když jsme spolu říká, že jsem hubená a hezká a že ona ne. Napsala jsem jejímu klukovi, že si možná ubližuje a jestli by to zítra nemohl zkontrolovat ve škole, tu ruku. Ale aby to udělal nenápadně. Hrozně se o ní bojím, vždycky když si na ní vzpomenu tak se mi chce brečet.😭😭😭 Prosím o pomoc, jak to řešit a podobně, děkuju.

    holka, 12 let, 9. června

    Ahoj,
    nedivím se, že máš o kamarádku strach, pokud si skutečně ubližuje, je to závažná věc. Zkus si o tom ještě jednou s kamarádkou promluvit, řekni jí, že se o ní bojíš a zeptej se, co pro ni můžeš udělat, v čem jí můžeš pomoct. Možná se ti dokáže svěřit s tím, co jí trápí a uleví se jí. Pokud by si kamarádka chtěla popovídat s odborníkem, může zavolat na Linku bezpečí (zdarma na tel.: 116 111) nebo dojít za školním psychologem.
    Pokud budeš mít o kamarádku dál strach, svěř se s tím svým rodičům nebo jinému dospělému, kterému věříš.
    Držím palce, ať to dobře dopadne,
    Péťa

    Moje tělo

    Ahoj poradno,
    Dřív jsem měla problémy se sebepoškozováním kvůli tátovi, protože mě vydíral a přišla mi na to mamka a teďka bych měla chodit na psychoterapie... Slíbila jsem že už se nebudu řezat, ale trápí mě, že mě občas bolí jizvy po tom sebepoškozování, takže bych se chtěla zeptat, jestli se s tím dá něco dělat
    Předem děkuji za odpověď a přeji krásný den @)->-@)->-@)->-

    holka, 13 let, 13. června

    Ahoj,
    jsem moc ráda, že se ti problémy daří řešit. Psychoterapie je skvělá volba pro lidi, které sebepoškozování trápí/trápilo. Pomůže ti vyrovnávat se se životními trápeními jinak než řezáním. Jizvy mohou bolet, když se hojí rány, ale také z jiných důvodů. Existuje spousta mastiček, které se prodávají v lékárně a pomáhají se správným hořením jizev. Zkus poprosit rodiče, jestli by ti nějakou takovou koupili.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Aliku obcas mam kolabsy ze absolutne vubec nechci vyrust....taky treba nchci prespávat u kamarádů ikdyz nevim proc...ja nechci vyrust.....a nebo chci vyrust pekne rychle abych to mela za sebou ... Co mam dělat abych můj pláč zastavila?

    holka, 12 let, 8. června

    Ahoj,
    všechny věci mají svůj čas a vyrůstání trvá řadu let. Díky tomu má člověk šanci si postupně zvykat na změny. Zatím se ti nechce přespávat u kamarádek, ale za několik měsíců už to možná bude jinak. Dej těmto věcem čas. Vyrůstání se nemusíš bát, tvoje tělo i mysl si sami řeknou, kdy přišel čas zase o něco popovyrůst a nepřijde to dřív, než budeš připravená.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj Alíku,
    10. května jsem sem psala, že mám pocit že mám OCD, a tak jste mi poradili abych to řekla mamce a abychom jsme se dohodly na návštěvě psychiatra. Pořád jsem nenašla odvahu jí to úplně říct, ale pomalu jí naznačuji co mě trápí, a že si myslím, že to není normální. Jenže problém je v tom, že ona se vždycky zasměje, udělá si ze mě srandu, a nebo mi řekne ať se s tím naučím žít. Já jsem ale schopná i brečet hodiny kvůli úplným blbostem a i když jí řeknu, že i brečím, tak se jen zasměje. Moc mě to trápí, protože nikdo jiný komu bych se mohla svěřit v okolí nebydlí, a zároveň nevím jestli je úplně dobré prostě říct, že chci k psychiatrovi, protože si myslím, že si bude myslet, že to dělám jen pro pozornost. Prostě potřebuju nějak sebrat odvahu, ale nevím jak.

    holka, 14 let, 7. června

    Ahoj,
    věřím, že není snadné se s něčím takovým doma svěřit a říkám si, že možná ani pro maminu není snadné něco takového slyšet. Možná by mohlo pomoci se na to připravit a vyzkoušet si rozhovor „nanečisto“ s nějakou kamarádkou nebo s odborníky na Lince bezpečí (číslo je 116 111) nebo třeba se školním psychologem.
    Nezapomeň se zaměstnávat činnostmi, které tě baví a které dovedou tvou pozornost od zvyků. Tím můžeš sama sobě ulevit od nutkavých myšlenek.
    Budu na tebe myslet!
    Péťa

    Co to je?

    Ahoj poradno, mám takoví pocit že se mnou jsou i nějcí lidé. Zvláště hystorické osobnosti. Když ve škole něco píšem a já nevim co to je nebo např. kolik se to rovná tak najednou vidím znamení a někde se mi to zjeví. Mám pocit že za mnou pořád chodí. Když třeba spadnu a ,, fláknu '' sebou o zem tak cítím že mi někdo říká vstaň a najednou vyskočím na nohy zvládnu to co jsem chtěla. Mám pocit že se mnou chodí K.H.Borovský, J.V.Frič a J.Kubiš. Když zpadnu v hlavě slyším hlas který recituje báseň ,, Zdvihni se, zdvihni''. Dále mám velmi blízkého K.H.Borovského a docela mě napadlo jestli jsem nebyla v minulosti jeho ženou Julií Havlíčkovou. Já ho doopravdy miluju. Proto se ptám proč mi to tak přijde? Děkuji za odpověď

    holka, 10 let, 4. června

    Ahoj,
    ty jo, to zní opravdu zajímavě. Těžko říct, čím je to způsobeno. Může jít o tvou živou myšlenku spojenou s tvým zájmem o K.H. Borovského. Na minulé životy zrovna moc nevěřím, ale samozřejmě to neznamená, že to nemůže být pravda. Hlavní otázka je, jestli ti to je nepříjemné. Pokud ne, asi bych ti doporučila nechat to plynout. Pokud tě to obtěžuje nebo to nějak ubližuje tobě nebo tvému okolí, bylo by fajn promluvit si o tom s rodiči nebo nějakým jiným dospělým, kterému věříš a dohodnout se, jak to vyřešit.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Strach

    Ahojky poradno a ostatní.
    Tentokrát mě trápí věc která mě začíná trochu štvát a trochu se za to nenávidím. Jde o to že poslední asi 2 dny vždy k večeru začnu myslet na to že když tady jsou naši nejmilejší tak je zanedbáváme a že si jich tolik nevážíme a když odejdou teprve potom nám dojde jak moc jsme tu osobu měli rádi a jak jí v životě potřebujeme a podobně věci. Zkrátka mám negativní myšlenky a propláču třeba 15 minut. Asi za to může že poslední rok který byl pro mě docela náročný. Nejen kvůli koroně ale i kvůli tomu že mi zemřeli 2 dědové a minulou sobotu i pra babička a dneska 17.6. jsme byly na pohřbu a bojím se dne kdy zemře moje nejmilejší a nejoblíbenější babička kterou mám fakt rád a v mém srdci má speciální místo. A nebojím se jen o babičku ale o všechny jako máma, táta, ségra atd. Potřeboval bych vědět jak se zbavit těchto myšlenek.
    Předem mockrát děkuji za odpověď a přeji všem nádherný zbytek dne $> .

    kluk, 14 let, 17. června

    Ahoj,
    téma umírání a smrti je hodně náročné a bolestivé. V životě se člověku mnohokrát stane, že zemře někdo blízký. Tyhle chvíle jsou pak plné smutku, pláče a vzpomínek. To, že se ti chce plakat, když pomyslíš na smrt svých blízkých je úplně normální, ukazuje to, že ti na nich záleží. Píšeš o tom, že často si lidé nevážíme a dojde nám, že jsme ho zanedbávali, až poté, co nás navždy opustí. Myslím si, že tahle myšlenka ti může pomoci. Užívej si chvíle s lidmi naplno. Nemůžeš zabránit jejich smrti, protože smrt je nevyhnutelná, ale můžeš ovlivnit společně strávený čas během života.

    Sexuální orientace

    Ahoj, už jsem tady zas <3, mám takový malý problém, který už nějakou dobu trvá. Chci svým rodičům říct, že jsem pansexualní pangender a z části nebinární (jakože mi nepasuje vůbec žádný gender, proto se taky cítím na všechny).
    Můj největší problém je, že se bojím, že vůči mě budou homofobní, ale ne v tom populárním smyslu, aby řekli, že LGBT neexistuje a nebo, že je to nemoc. Bojím se, že to nevezmou přímo ode MNĚ, že řeknou, že je to jen období, nebo tak. (Btw není, cítím to už skoro dva roky, jednu dobu sem si dokonce myslel, že jsem lesba)
    Další problém je to, že asi nevezmou, že jsem pangender. Pokoušel jsem se to dnes naznačit tím, že jsem email do školy psal v mužském rodě. Otec se naštval, že se snažím být zajímavÁ.
    Taky si nejsem pořád jist sám sebou. Nevím, jestli sem správně vyložím své, pocity, aby ste mi pomohli je pochopit, ale pokusím se: Pansexual jsem tak na 99%, protože se občas cítím jako omnisexual. Jakože dokážu rozlišit, jaký gender mně přitahuje víc a míň. Další den mi to je jedno. Nechápu se.
    Pak nejsem spokojen se svým gendrem. Sice se mi líbí, že vypadám jako holka, velký kozy, boky a zadek, ale mám problém s tím, že mě všichni automaticky jako SHE/HER berou. Chci aby mně někdy brali jako kluka, přes to, že venku jsem holka. Ale taky jsem možná více osobností, jako THEY/THEM. Zároveň ale jen jedna. Já. Jak říká můj kluk, můžu se cítit i jako žehlička xd.
    Občas před někým omylem řeknu něco ve smyslu: Jsem rád, že tě mám. Člověk hned že: RáDa. Ale tf v tu chvíli to tak zrovna necítím tak ať to respektuje.
    Taky moje BFF je homofobní. Ale to jí nějak vysvětlím, i když mě štve.
    Prosím jak mám o tom říct rodičům a co si myslíte o všech mých problémech? Děkuji

    (Dnes he/him děkuji)

    holka, 13 let, 14. června

    Ahoj,
    otázka genderu, sexuální identity a sexuální orientace je ohromně složitá záležitost. Píšeš, že se někdy nechápeš a máš na to plné právo. Chce to čas, porozumět svým pocitům a preferencím. V tomhle může pomoct promluvit si s psychologem, který ti pomůže srovnat si myšlenky a lépe si porozumět. Zkus se obrátit třeba na školního psychologa.
    Mluvíš o tom, že by sis přál/a, aby tě lidi vnímali jako kluka/holku podle toho, jak se zrovna cítíš. Tím je ale stavíš do velké nejistoty ohledně toho, jak s tebou mluvit. Jsme zvyklí, že pohlaví se obvykle nemění ze dne na den a přepínat mezi ona/on je poměrně náročné. Určitě je můžeš zkusit požádat, aby se chovali, jak si přeješ, uvidíš, jestli to půjde.
    S rodiči se zkus nejdřív pobavit o tom, jak se staví k různým variantám sexuální identity a orientace, abys zjistila, jakou reakci od nich můžeš čekat. Pak by mohlo být snazší popsat jim vlastní vnímání sebe sama. Některé pojmy (pansexualita, nebinární,…) jim možná budeš muset vysvětlit, protože jsou to ne úplně známé pojmy a používají se relativně krátkou dobu.
    Ještě jednou doporučuji být v kontaktu s psychologem, myslím, že by ti mohl hodně pomoct s tím, aby ses cítila ve svém těle a ve společnosti jiných lidí, lépe.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Škola

    Ahojky poradny, píšu sem po několikáté ale ZASE mám problém. O výtvarnou výchovu jsme měli být ve skupinkách. V mé skupince byla Barča, Ema, Julča a já. Ale s Emou to nedopadá dobře. Jednou když byla Vl a zase ve skupinkách tak zase jsem tam dělala všechno a holky taky jen Ema tam seděla a koukala. A dávaly jsme ji úkoly ať nám pomůže ale nic. Měli jsme namalovat rozkvetlou louku a na to nalepit motýly. Já a Barča jsme dělaly trávu, květiny na ní a takě motýly. Julča udělala několik motýlů kteří byly krásní. Ema udělala motýla velikosti mě dlaně bez prstů a dva motýly velké jak můj palec, což za 4 hodiny je málo. Nakonec jsme to šly stříhat. Všechny jsme stříhaly jen Ema zase ne. Když tam byl poslední a ještě můj motýl tak jsem ji řekla ,, stříhej aspoň'' a ona na to ,, ale tohodle motýla tam dávat nebudeme, je hnusnej!'' Když jsme to lepily tak nám nepomohla lepit a přet učitelkou tvrdila že toho udělala nejvíc. Ona věřila nám a málem Emu nechala poškole. Když jsme uklízely tak jsme myslely že se Ema nevrátí ale ona přišla nám ,, pomoct uklízet '' ale ve skutečnosti šla do nás hustit. Řekla nám: ,, sice nejsem nejlepší ale jsem nejhorší ale stejně jsem lepší než vy! '' A teď nemám kvůli ní domácí úkol. Máme mít telefonát. Prostě nacvičit si slova a jako že telefonovat. A byla jsem s Emou. A těď je na mě naštvaná takže nic. Ale s Emou to není poprvé. O vánocích jsem jí dala dáreček a kamarádce taky. Nikče (to je ta kamarádka) je parádnice a milovnice jednorožců a Ema mèla vždy ráda kravičky. A když dostala kravičku tak mě seřvala. Dále jednou po telefonu na mě byla zlá a psala mi že za všechno můžu já. Dál jednou si se mnou chtěla zavolat ale já jsem nemohla. Tak do mě hustila. Nylo to fakt nepříjemný. A ta vlastivěda která mě naštvala a teď tohle. Já už jsem zoufalá. Jde mi nějak pomoct? Pokud to djde tak prosím odpovězte mi co nejdřív prosím. Děkuji

    holka, 10? let, 11. června

    Ahoj,
    koukám, že ti tohle kamarádství dává zabrat. Zjevně ti nevyhovuje být s Emou v jakékoli studijní skupince. Napadá mě, jestli by bylo možné domluvit se s učiteli, abys byla ve skupince s někým jiným? Pokud to nepůjde, zkus se s Emou domluvit na spolupráci alespoň ve školních úkolech. Vždyť z toho, že nespolupracuje na společném úkolu nebudeš mít problém jen ty, ale i ona. Možná na to uslyší.
    Psala jsi o tom, že na tebe Ema byla několikrát zlá. Přátelství by tu mělo být především pro radost. Není tvou povinností bavit se s holkou, ze které jsi takhle zoufalá, i když chodíte do stejné třídy. Užívej si přátelství s kamarádkami, které jsou na tebe milé a nepřidělávají ti starosti.
    Měj se hezky!
    Péťa

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj potřebuju pomoct... Dnes sem se pořezala a taky sem hodně brečela z ničeho nic a hodně se mi ulevilo ale pak mne to hrozně bolelo takže sem ten nožík zahodila někam (už ho nemůžu najít) a prostě je mi do breku ve škole se mi posmívají opouštějí mě kamarádi nikdo tu pro mě není mamka si všimla že sem se jednou pořezala a řekla že potřebuju psichologa že sem blázen tak já nevím ... Napsala sem mýmu klukovi ten říkal že to nemám dělat atd.. a prostě teď mam na ruce ty jizvy a nevím jak to zákryt nemám si na to dát make-up nebo cokoliv aby to nešlo vidět? A bojím se že umřu že prý mužů vykrvácet když se pozeru podél žil ale to nemám v plánu a bojím se že umřu uvědomila sem si že je zbytečný se řezat ale po nocích brečím a strašne se trápím... A potřebovala bych zakryt nějak ty jizvy... prosím za co nejdřív zodpovězenou zprávu predem dekuji ❤️

    Holka 13 let...., 9. června

    Ahoj,
    jsem moc ráda, že píšeš a že jsi našla odvahu vyhledat pomoc. Sebepoškozování je závažná věc. Nejsi rozhodně jediná holka na světě, která to dělá a přináší jí to úlevu. Jak jsi psala, řezání se může způsobit vážné následky, zůstávají po něm jizvy a někdy je třeba vyhledat i lékaře, protože je rána moc hluboká. Dlouhodobě to tedy není moc dobrý způsob, jak se vyrovnat s trápením. Mamka má pravdu v tom, že ti může pomoci psycholog. Promluvíš si s ním o tom, co se ve tvém životě děje a společně najdete možnosti zvládnutí smutku a dalších negativních emocí jiným způsobem. Není dobré být na takhle těžké věci sama. Jizvu můžeš zkusit zakrýt make-upem nebo oblečením, možná se poraď s maminou, jestli nezkusit krémy/mastičky, které pomáhají na hojení kozel.
    Kdyby tě zase něco trápilo, místo říznutí se zavolej na Linku bezpečí (116 111, zdarma) a promluv si s nimi, uleví se ti po tom.
    Péťa

    Škola

    Ahoj poradno, poslední dobou nevím co dělat, díky coronavirove době jsem si zvykla na klid a pohodu doma, proto příchod do školy byl tak velký šok, že jsem z toho byla hodně špatná - smutná a i naštvaná. Zjistila jsem, že jsem si odvykla učit se a začala jsem neuvěřitelně moc prokrastinovat. Teď se té prokrastinace nemůžu zbavit, navíc je skoro konec školního roku a já mám strašně špatné známky. Proto mám 3 dotazy: Jak přestat prokrastinovat? Jak se rychle a efektivně učit? Jak si opravit známky na poslední chvíli? Předem děkuji za odpověď. - A

    holka, 14 let, 4. června

    Ahoj,
    koronavirová epidemie byla v tomto směru opravdu náročná, každý jsme se dostali do jiného rozpoložení a návrat k normálu je pořádný zápřah. Zkus si vzpomenout na to, jak ses učila v době před epidemií, co ti vyhovovalo, co ti pomáhalo proti prokrastinaci. Poptej se i spolužáků, co jim pomáhá zvládnout návrat do školy. Zeptej se učitelů, jestli jsou ještě nějaké možnosti si známky opravit. Prober s rodiči, že se ti teď ve škole nedaří a že je návrat k normálu náročný. Možná by ti mohli pomoci s učením nebo by pak alespoň měli lepší pochopení pro to, že známky na vysvědčení nejsou úplně perfektní.
    K efektivnějšímu učení mohou pomáhat časté přestávky mezi učením, pravidelné pití vody, doučování od spolužáka, který látce rozumí.
    Držím palce, ať to dobře dopadne!
    Péťa