Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Odpovědi uživatele Pragmatik

    Celkem zodpovědělo dotazů: 10

    Volný čas

    Foťák

    Ahoj Alíku aspol. 😂, připadá mi že se pořád na něco ptám, ale tak nevadí 🤷‍♀️

    Strašně ráda fotím... V poslední době hlavně přírodu, protože ono toho moc fotit v karanténě nejde... Žádné památky atd.

    Mé fotky nejsou nejspíš nejlepší, ale na můj 13 megapixelový mobil (jako zadní kamera) je to docela slušné.
    Vím že dva měsíce focení není moc, ale strašně mě to nadchlo a prostě to miluju... Akorát umírám z těch 13 megapixelů... Sice později až budou otevřené školy, nebo minimálně okresy bych mohla zkusit fotit na foťáku s jednou spolužačkou se kterou jsem se nedávno začala bavit (nová škola). Fotí je fajn, ale strašně moc toužím po svém foťáku... Vím že je ještě brzo, ale do budoucna si na něj šetřím...
    Pořád mě fascinují ty barvy, světlo... No prostě o tom chci vědět všechno... Ten foťák který bych chtěla je zrcadlovka za 12 tisíc... Jakože asi mi bude trvat dlouho na to šetřit, ale potom asi ani nebudou moji rodiče tak odporující abych si to koupila když budu fotit třeba dva roky... (které nepřežiju... 13 megapixelů - _-)

    Myslíte si že je dobrá volba si šetřit na tak pro mě dráhy vzhledem k tomu že dostávám peníze jen na narozeniny, vánoce, něco málo na svátek a v běžném životě většinou šetřím že něco dostanu třeba abych si koupila pití a já si místo toho vezmu vodu apod.? Myslíte že když mě tu už asi dva (možná tři) měsíce tak fascinuje že mě to bude bavit i za dva roky?
    Myslíte že si na to našetřím? ... Spoléhala bych na rodiče že mi třeba pomůžou, přispějou, ale vzhledem k tomu že moje matka tvrdí tě skoro všechny moje fotky jsou hnusné (sice jsem se asi měsíc přemáhala jí vůbec říct že jenom fotím {ani ň o foťáku}) a mobil a počítač byl taky na mé úspory takže...
    Je to můj sen... Jednou si sebe třeba představuji v Paříži (budu se učit francouzsky a všechno společného s Francií miluji) fotící krásný západ slunce, u Eiffelovy věže 😑 (sice s rodinou moc necestujeme, ale vzhledem k tomu že naše Francouštinářky někdy se třídami jezdí do Francie 😌)
    A na závěr chci jen říct vím že foťák pro mě velmi dráhy je kvalitní, dobrý pro začátečníky, vysoké fps, rozlišení, RAW, objektiv atd.
    Nebojím se že bych ho za měsíc nevytáhla, vždyť jen ten foťák držet v ruce by byl zázrak... Chci ho mnohem víc než notebook a ten jsem chtěla asi rok a půl na psaní (jeden z mých koníčku) ❤️ a to už je dost, protože o notebooku jsem si psala a mluvila skoro pořád (asi to všechny muselo srát, ale tak co - _-)

    Ještě mě napadlo dodat v aplikaci na které fotím mám něco kolem stovky upravených jakože asi pěkných fotek... (těch v koši kterých je dvacetkrát tolik nebudeme řešit že ano? 😌😂)

    Omlouvám se za delší dotaz, ale chtěla se rozepsat.

    Holka v oblacích, 12 let, 8. dubna

    Ahoj, to je skvělý dotaz. Znám to moc dobře, když člověka něco chytne, tak to chce prozkoumat ze všech stran, vyzkoušet, ponořit se do toho tématu. To ty teď zažíváš s focením.

    Fotografování je krásný koníček, který se pro někoho může stát i profesí. Je to hodně rozmanitá práce, takže se můžeš i specializovat: focení portrétů, focení reportáží, focení reklam, focení uměleckých záběrů, focení zvířat, focení svateb, focení dětí, focení přírody, focení krajin, focení z letadla/dronu atd. Každý ten žánr má něco úplně specifického a je to prostě fascinující.

    Když fotíš, děláš naráz hned několik věcí. Objevuješ svět kolem sebe a díváš se na něj jinýma očima. Objevuješ ale taky sama sebe, hledáš, co se ti líbí a jak to na tebe působí. Objevuješ fyziku a techniku: nacházíš limity a hledáš způsoby, jak je obejít nebo překonat. No a v neposlední řadě pomocí fotek objevuješ i preference ostatních lidí a to ovlivňuje tebe. (Asi je jasné, že focení mě hodně baví, co? Studoval jsem to na vysoké škole a několik let jsem se focením živil.)

    Teď k tvému dotazu: je dobrý nápad si začít šetřit na zrcadlovku? Můj soukromý tip je, že jsi spadla do stejné pasti, jako já, když mi bylo 18 let. Cítil jsem, že by moje fotky mohly být lepší, jen kdybych měl lepší foťák. A tak jsem skoro všechny peníze, které jsem vydělal, dával do foťáků. Jen pro představu, můj první foťák měl 0,6 Mpix. Můj druhý foťák už měl 2 megapixely a ten mi vydržel dva roky, než jsem přešel na zrcadlovku s 8,2 Mpix, která mi vydržela až do 2015. A jednou s ní doufám budou ještě fotit moje děti. Kdybych sečetl všechny peníze, které jsem do fotovybavení postupně dal, zatočila by se mi hlaval.

    Co jsem tím chtěl říct? Předně: o megapixely až tolik nejde. Těch 13 megapixelů úplně stačí na to, abys fotila fotky, které půjdou tisknout na A3, a nejspíš stejně budeš fotky ukazovat lidem na mobilu nebo na počítači, kde je rozlišení obvykle pod 2 megapixely. Takže rozlišení tě omezuje jen tehdy, když zoomuješ nebo ořezáváš.

    To ale neznamená, že by ti jiný foťák nedal nové možnosti. Dal, to je jasné. Focení se zrcadlovkou je specifické tím, že se na fotografovanou věc koukáš přímo, můžeš lépe pracovat se světlem a hloubkou ostrosti, můžeš měnit objektivy atd. Moje rada ale je nákup zrcadlovky odložit. Je opravdu hodně toho, co se můžeš naučit i se svým mobilem, a všechny tyhle věci se ti budou hodit s každým dalším fotoaparátem.

    Píšeš si? Jdeme na to:

    • zkoušej fotit úplně jinak: začínající fotografové a fotografky obvykle zapomínají na to, že hodně záleží na pozici foťáku. Většinou cvakají z místa. Přitom právě to, kde stojíš, zda si podřepneš nebo naopak vylezeš na schody, to jsou věci, které ti zajistí úplně nové fotky. Pokud fotíš kamarádku, zkuste focení, kde je někdy proti slunci a fotíš siluetu, jindy fotíš jen její ruce, jindy fotíš z dálky a je sotva vidět, jindy jen detail oka, jindy je v pohybu a rozmazaná atd.
    • experimentuj se světlem, podle toho, jak ti to aplikace dovolí: zkoušej si hrát s časem expozice (jak dlouho je otevřená závěrka), krátký čas znamená méně světla, dlouhý čas znamená více světla, ale taky třeba příležitost si fotku omylem či úmyslně rozmazat, výsledky jsou zajímavé a dokud to nezkusíš, nebudeš pro to mít cit. Někdy ti aplikace umožní „zamknout“ expozici nebo „zamknout“ zaostření, a s tím se dá opět experimentovat.
    • editace fotek: nainstaluj si nějaký dobrý nástroj na editaci fotek, zkus třeba Snapseed. Je to skvělý nástroj na úpravu fotek přímo v mobilu a naučíš se tam důležité věci. Práce s histogramem, práce s ořezem, práce s barvami (teplota barev, sytost barev), práce s kontrastem, zvýrazněním. Řekl bych něco jako „nepřeháněj to s úpravami“, ale to v téhle fázi neplatí. Když se učíš, tak klidně přeháněj úpravy, zkoušej, jak to vypadá, zkoušej různé varianty atd. Projeď všechny ty možnosti, je jich tam opravdu hodně.
    • lepší aplikace: kdybys chtěla ještě lepší program na úpravy, zkus Adobe Lightroom, to je placený program, ale má mobilní verzi, která je zdarma
    • podrobné úpravy a fotokoláže a fotomontáže: objev svět úprav na počítači, zkus aplikaci Fotky ve Windows a časem přejdeš třeba na něco dalšího. Dělej si alba a výběry fotek. Zkoušej různé verze stejné fotky. Dělej retuše. Nástroj Photopea.com je česky a zdarma a naučíš se tam opravdu pokročilé věci, když budeš chtít.

    Vidíš to? To všechno můžeš zkusit, aniž jsi utratila korunu navíc. Popravdě ti závidím, kolik toho před tebou je a co všechno můžeš objevit. A až třeba za rok nebo za tři roky budeš chtít přejít na lepší foťák, bude výběr zase o něco lepší a ty hlavně budeš přesně vědět, co chceš.

    Mimochodem, já bych se poohlédl i po nějakých dobrých použitých kompaktních foťácích. Nemusíš koupit nový, můžeš koupit od příbuzných nějaký použitý. Každou chvíli si nějaký děda nebo teta kupuje nový fotoaparát a ty můžeš získat ten původní doslova za vlídné slovo. Ideálně bych ti doporučil kompakt, který má alespoň nějaký optický zoom a má možnost manuálního nastavení času a clony (režim M). A nenech se zmást počtem megapixelů. Klidně kup kompaktní foťák s 8 mpix, pokud bude mít řekněme 3x optický zoom, tak to je, jako kdybys na mobilu měla 24 mpix (trochu jsem to zjednodušil). Hledal bych například mezi značkami Canon, Nikon a Sony, to jsou klasické velké značky a málokdy udělají vysloveně špatný foťák. Ale jak říkám, je spoustu věcí, které se můžeš naučit, aniž bys utratila byť jen korunu.

    Přeju hodně štěstí a skvělé světlo!

    Tajemno

    Sny předpovídající budoucnost?

    Ahoj Alíku a spol,
    mám hodně zvláštní sny, něco se mi zdá ale pak na to zapomenu, ale když třeba nějaká věc z toho snu mě potká v reálném životě, pak najednou si vzpomenu na ten sen. Třeba jdu a vidím pána, jak jde a najednou si vzpomenu na ten sen a je naprosto stejný jako je ta realita a vím co se stane, protože jsem to viděla v tom snu(v tom snu jsem viděla jak ten pán vytáhne z tašky telefon, protože mu někdo volá a pak v realitě se to naprosto stejně stalo). A to není poprvé pokaždé si v nějaké situaci vzpomenu na sen a přesně vím co se stane a ono se to doopravdy stane.
    A nejdivnější je, když jsem jela s tátou na dovolenou na hory, kde jsem v životě nikdy nebyla tak jsme projížděli vesnicí a já ji naprosto znala ze snu a řekla jsem tátovi že za chvíli bude obchod a za ním pošta s úřadem a jeli jsme táta zabočil kam jsem řekla a chvíli jsem ho navigovala, že vím kudy a opravdu tam byl. :-O A tu vesnici jsem znala jako bych v ní bydlela, ale vzpoměla jsem si na ní ze snu.
    A taťka mě ujišťoval, že jsem tam opravdu nikdy v životě nebyla, tak nevím proč jsem jí znala tak dobře ze snu.

    Docela mě to děsí, protože jdu na vycházku, najednou si vzpomenu na sen jak vychází z domu malá holčička se psem a ona doopravdy vyjde.
    Takže moje sny vidí do budoucnosti nebo já to nechápu.:-c8-o:-c

    Nevím proč se mi toto děje možná to zní vážně divně ale opravdu se mi toto děje.
    Omlouvám se že je to tak dlouhé ale nevím jak to vysvětlit a spousta kamarádek říká že si vymýšlím, ale opravdu ne.
    Děkuji přeji hezký den

    holka, 12 let, 5. dubna

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci kolem tebe fungují. Sny jsou taková zvláštní věc, a správně cítíš, že věci nemusejí být takové, jakými se na první pohled, no, zdají.

    Třeba to předpovídání budoucnosti. Nemůžu samozřejmě vyloučit, že opravdu umíš předpovídat budoucnost (není způsob, jak něco předem vyloučit). Chci ale poukázat na možné vysvětlení: sny, které se nám zdají, jsou často „ohebné“, pasují na více situací. Někdy si náš mozek ve snu trénuje, jak bychom reagovali na různé situace, které by mohly nastat.

    Důležité je uvědomit si, že naše paměť není filmový pás, není to nepřetržité video, kam si nahráváme vše, co vidíme. Spíše se podobá deníku, který si píšeme sami pro sebe. Někde, kde nám na události záleží, popíšeme třeba desetiminutovou událost na pět stránek. A jiné dny si sotva zaslouží jednu dvě věty, protože byly nudné.

    To, o čem mluvíš, jsem zažil, a domnívám se, že v mém případě šlo o flexibilní vzpomínku, kterou mozek rozpoznal a zpětně si ji zkonkrétnil. Je to, jako kdybych si do deníku napsal „zdálo se mi o tom, že uvidím nějaké zvíře“. Deník bych dal kamarádovi. Pak bych šel po ulici, tam viděl slona. „Podívej se prosím do mého deníku, nezdálo se mi o tom?“ A můj kamarád najde „uvidím nějaké zvíře“ a řekne si, no jasně, zvíře, slon, to je ono, nahradí slovo zvíře slovem slon a zahlásí „ano, máš tady napsané, uvidím nějakého slona!“

    Ten fór je v tom, že ten „kamarád“ je ve skutečnosti součást tvého mozku. To je fajn, vědět, že máme v mozku kamarády, konkrétně kognitivní procesy, které nám pomáhají vyznat se v nepřehledném světě. A občas z toho vyplyne taková iluze. Téhle se říká „falešná vzpomínka“ nebo „falešné deja vu“. Nenech se zmást slovem „falešná“, na tom není nic špatného, to je zkrátka způsob, jak náš mozek občas funguje.

    Teď, když víme, že na náš mozek není vždy stoprocentní spoleh, také snáze vymyslíme, co s tím. Já bych navrhl psát si deník. Moc mi to v dětství i v dospělosti pomohlo utřídit si vzpomínky a ujasnit si, co je pro mne důležité. A jako vedlejší efekt si také budeš moci ověřit, jestli se ti to, co se ti zdá, opravdu splní.

    Alík radí dětem

    Ahoj Alíku a všichni ostatní,:-)
    Mám tu ještě jeden dotaz, který souvisí s mým minulým o evoluci.
    Jak funguje plemenitba? Jakto že se z takového velkého hrůzu nahánějícího vlka stal například takovej malej tlustej buldoček? Vždyť mají úplně jný ksicht, stavbu těla a povahu. A proč psů je tak moc plemen a a jsou takto rozdílní a třeba koček je mnohem míň a nemají tak velké rozdíly? Nebo lidi jsou jen 3 plemena. Ale lidé se takkhle nějak rozdělili přírodně ne? Ale lidi ty zvířata šlechtili nějak uměle už od pravěku že jo? Jak to dělali? Jak je jakoby křížili? Vím že např. Šlechtí ovce aby měli hodně vlny ale k čemu tolik plemen psů když nám neslouží jako užitková zvířata ale jako kamarádi? Takže je možné že vezmu kočku a teď budu křížit dál a třeba různými rozdílnými plemeny tak mi vznikne něco zajímavého a unikátního?
    Dík za odpověď a pěkný den všemB-)

    holka 12 let, 27. března

    Navazuješ na svůj předchozí dotaz týkající se evoluce, a to je velmi příznačné, protože to, co popisuješ (šlechtění) rovněž navazuje na evoluci. Při evoluci se určitý druh po velmi dlouhou dobu (opravdu tisíce, statisíce, miliony let) přizpůsobuje nějakým podmínkám a nějakému prostředí. Přežijí ti jedinci, kterým se podaří své geny poslat dále, tedy ti, kteří přežijí a rozmnoží se a zabezpečí přežití i svým potomkům. Přežije tedy ten silnější/rychlejší/chytřejší apod.

    U šlechtění ale záleží na šlechtiteli, jaké vlastnosti preferuje a podle nich upravuje kritéria pro to, který jedinec se bude dále rozmnožovat. Proto se daří šlechtit výrazně rychleji, v podstatě se z toho šlechtitelé snaží eliminovat náhodu. Přiznám se, že jsem se o šlechtění nikdy moc nezajímal, vím ale, že „čistokrevné psí plemeno“ často sice exceluje v nějakých arbitrárních parametrech, ale rozhodně to nemusí znamenat, že jsou daní psi také silnější/rychlejší/chytřejší nebo zdravější. Zkrátka, není to evoluce.

    K čemu tolik plemen psů? Podle mého to byla svého času určitá zábava aristokracie. Jsou nějaká plemena, která byla šlechtěna pro řekněme užitečné účely (hlídání ovcí apod.), ale jiná plemena psů byla zjevně spíše nějakou snahou se ukázat.

    Připomeňme, že nelze křížit druhy jen tak. K oplodnění nedojde, když není vajíčko i spermie stejného druhu. DNA obsahuje plány na „postavení“ organismu a když jsou ty dva plány příliš odlišné, tak jejich kombinací nic funkčního nevznikne.

    Moje tělo

    Krabatění při koupání

    Ahoj Alíku, poslední dobou (asi měsíc) se mi při koupání ve vaně vždycky asi po... Já nevím 10 minutách začnou... Jak to říct... Víte když máte prsty dlouho ve vodě a vytvoří se na nich takové ty... Krabatiny? 😂 Idk... No prostě to se mi zkrabatí celé dlaně je to nepříjemné a já se bojím že je to něco vážnějšího...
    Ve studené vodě jsem se nekoupala takže nevím jeslti je to jenom u horké vody...

    Prostě by mě zajímalo jestli se to má nějak řešit, jo a ještě můj otec má lupénku rukou to mi s tím nějak souvisí - _- Nějaká ráda? Nevíte co to znamená?

    Paranoidní holka 12 let, 26. března

    Ahoj, především je skvělé, že si všímáš věcí kolem sebe a dáváš je do souvislostí. Naše pozorování světa dává často smysl jen tehdy, když jej dáme do souvislosti s tím, co pozorují ostatní.

    Prsty se nám po delším pobytu ve vodě „krabatí“ nebo vrásčí. Je to důsledkem toho, že mozek vyšle do příslušných cév signál, aby se zúžily, což způsobuje ony vrásky. Některé teorie (viz třeba zde) mluví o tom, že jde o proces, který má za cíl lepší úchop objektů mokrou rukou.

    Co se týče tvého dotazu, kdy píšeš, že se to týká celých dlaní, nikoli jen prstů: může to být zcela nepodstatná věc, ale já osobně bych o tom řekl svému lékaři. Nebo to můžeš říct alespoň rodičům či lidem, kterým věříš. Rozhodně to není nic, za co se stydět nebo čím se přehnaně znepokojovat. Obecně je ale dobré probrat věci, na kterých ti záleží, s lidmi, kterým věříš. U zdravotních věcí to bývají obvykle rodiče a lékaři. Neboj, lékaři slyší od lidí různé věci a jsou opravdu zvyklí, a umí věci posoudit v kontextu.

    Zvířata

    Různé barvy králičích očí

    Dobrý den, mám čtyřměsíčního králíčka teddy a zjistila jsem že každé oko má jiné, jedno má modré a druhé šedé, ale zorničky jsou obě normálně černé, je to normální?

    holka, 12 let, 25. března

    Ahoj, je skvělé, jak si všímáš věcí a zajímáš se, čím jsou způsobené. Tvůj králíček se nemusí bát, rozdílná barva (heterochromie) očí se u králíků objevuje relativně často. Někdy má dokonce králík dvě barvy duhovky v rámci jednoho oka (sektorální heterochromie). Dohledal jsem si k tomu studii i ukázky, je zřejmé, že není důvod k obavám.

    Ještě mi dovol takovou odbočku. Zajímavá je tvá otázka „je to normální“. Ptáme se takto občas všichni. „Je to normální?“ říkáme si, když se snažíme posoudit věci kolem nás. Když si tuto otázku lidé kladou, myslí tím obvykle jednu ze tří věcí:

    1) Je to bezpečné? Tedy nemusím se bát, že to znamená nějaký problém?

    2) Je to běžné? Tedy je to obvyklé, nebo neobvyklé? Jak často k tomu dochází?

    3) Jak se na to dívají ostatní? Chceme vědět, jak budou konkrétní odlišnost vnímat ostatní.

    Kdykoli se ptáme, zda je něco normální, neměli bychom zapomínat, že tato otázka nás může dost zmást. Je normální strefit se do basketbalového koše z půlky hřiště? Není, je to dost neobvyklé. Ale ti, co se takto umí strefit, se určitě netrápí tím, zda jejich „abnormalita“ není nějaký problém.

    Lidé si zvykli používat slovo „normální“ jako posouzení toho, zda je to správné. „Ty nejsi normální“ je bráno jako nadávka. Pamatuji si, že celou základní školu jsem chtěl být normální, nevyčnívat, nebýt ničím výjimečný. Teprve na střední a později na vysoké jsem pochopil, že právě naše výjimečnosti z nás dělají ty, kým jsme. Takže nám všem pomůže, když se budeme méně bát o to, zda jsme „normální“. Jsme každý jiný, a nemusíme se za to stydět, naopak, jsme každý svým způsobem jedineční.

    Jako tvůj králíček.

    Co to je?

    Jak těžit bitcoin

    Dobrý den,
    rád bych se zeptal, jak vzniká bitcoin, jak funguje a jak ho získat.
    Moc rád bych začal s těžením bitcoinu, ale mamka s tím nesouhlasí, protože to nechápe. Já to ale taky nechápu.
    Mamka si není jistá, že by jen tak někdo někomu dával bitcoiny, když mají takovou cenu. Já si tedy myslím, že se nějak generují, ale nevím odkud.

    kluk, 12 let, 25. března

    Je skvělé, že se zajímáš o nové věci a chceš pochopit, jak fungují. O kryptoměně bitcoin se v posledních měsících hodně píše a řada lidí o něj jeví zájem.

    Tvoje mamka má nicméně správný instinkt, když říká, že „nikdo ti nebude zadarmo dávat něco, co má velkou cenu“. To je dobrá úvaha, kterou je nutné mít na paměti, kdykoli na internetu uvidíme nějaký slib výdělku bez práce. Snadný výdělek bez rizika a bez práce je prakticky vždy podvod.

    Ale zpátky k bitcoinu. Docela pěkné je vysvětlení v této knize od Michaela Carase: Bitcoinové peníze (zdarma v českém PDF). Přečteš si tam o základech, především o tom, že bitcoin je platidlo, které nevyžaduje důvěru v nějakou centrální autoritu, protože místo toho používá decentralizované ověření pomocí matematických důkazů „provedeného výpočtu“. Právě toto dokazování, že někdo provedl výpočet, se nazývá „těžba“.

    V současné době je prakticky nereálné, že bys vytěžil na běžném počítači nějaký obnos v bitcoinu, který by stál za zmínku. Většina těžby probíhá na specializovaných počítačích k tomu určených (tzv. mining rig). Ale to by ti nemělo bránit v tom, aby sis o bitcoinu nemohl více zjistit a přečíst. Zajímej se také o technologii „blockchain“, na které je bitcoin postavený. Dříve, než do něčeho dáš peníze, snaž se to pochopit. Bitcoin je dost neintuitivní na pochopení, ale to ostatně i současný bankovní systém, na který jsme již zvyklí. Řada lidí pochopí fungování peněz až tehdy, když se začne zajímat o alternativy typu bitcoin.

    Zvířata

    Evoluce, rostliny a my

    Ahoj Alíku, mám dotaz o evoluci, vím že se tady píšou závažnější dotazy, ale toto mi vrtá hlavou, zkoušela jsem googlit, ale nvm přesně kde to hledat, někdy to je nepřesný nebo příliš odborný že tomu nerozumím.
    Vím že všichni živočichové jsme na zemi vlastně příbuzní, ale jsou jakoby naši příbuzní i rostliny? Jakto třeba vypadalo na začátku života? To byly jen buňky ne? A neoddělily se třeba až pak ty rostlinné a zbytek? Ale rostliny přece fungují úplně jinak než živočiši. A taky jak přesně ta evoluce funguje? Dá se říct že je můj kocour můj extrééémě vzdálený prapraprabratranec? Jak například vypadal předek z něho se pak vyvinuli cosi co ve výsledku jsou moderní kočky a taky lidi? Celkem mě toto zajímá;-)
    Hezký den všem:->

    holka 12 let, 17. března

    Díky za zajímavý dotaz, je vidět, že už o evoluci hodně víš a chceš lépe pochopit, jak věci fungují. To je dobrý základ pro kritické myšlení.

    Evoluce je velmi obtížně pochopitelný proces z jednoho prostého důvodu: jde o proces nesmírně dlouhý a to se nám lidem těžko představuje. Zkus si představit, že bys měla psovi vysvětlit, jak funguje internet nebo burza cenných papírů... Tak asi tak těžké je pro nás pochopit evoluci, odehrává se v úplně jiných měřítcích, než na jaké jsme zvyklí.

    Předně se odehrává na miniaturní úrovni, a to opravdu miniaturní, na úrovni molekul. Asi znáš pojem „šroubovice DNA“, je to způsob, jakým živé organismy ukládají informace o buněčné struktuře, jsou to vlastně takové plány, podle kterých fungujeme a podle kterých zároveň „stavíme“ své kopie.

    Ty kopie nejsou úplně přesné, dochází k určitým variacím. Ty nejsi úplnou kopií svých rodičů, a i to ti umožní být jiná, jedinečná. A jedinečné byly i buňky, které se množily kdysi dávno v oceánu. Dalo by se říci, že každá buňka „vyzkoušela“ nějaký nový způsob, jak řešit problém s přežitím, se získáváním energie. Některé buňky používaly fotosyntézu (získávání energie ze světla a ukládání této energie na později), jiné experimentovaly s alternativními způsoby a učily se zužitkovat energii, kterou uložil někdo jiný (pojídaly ostatní buňky nebo jejich odpad).

    Časem se některé strategie ukázaly jako užitečné, a dodnes je vidíme všude kolem nás, přestože jsou evolučně mnohem vyspělejší. Rostliny jsou tedy „tým fotosyntéza“, zůstaly u strategie „svítí na nás slunce, proč toho nevyužít“, zatímco my jsme potomky buněk, které šly cestou „pojďme se najíst něčeho, co už uvařil někdo jiný“. Asi cítíš, že to zjednodušuji, ale doufám, že je to užitečné.

    K tvé otázce: kytka v květináči, strom na Aljašce, tvůj kocour i bakterie plovoucí v kaluži před domem máte jedno společné: šroubovici DNA. Tato šroubovice obsahuje OHROMNÉ množství informací (vědci je umí přečíst, ale zdaleka ne všechny umí smysluplně rozkódovat). V knize bys tu informaci napsala na stovkách tisíců stránek. A jen malá část (třeba stovky nebo tisíce stránek) jsou pro tebe unikátní. Zbytek sdílíš do značné míry nejen s ostatními lidmi (naše DNA je na 99,9 % stejná), ale také s ostatními živočichy (tam je ta shoda menší a narazíš na různá procenta, třeba že lidé sdílí 50 % DNA s banány, nemá ale úplně cenu to počítat, jde spíše o přirovnání).

    Evoluce umožnila v průběhu 4 miliard let organismům prozkoumat různé strategie. Ty, které fungovaly (získávání energie ze světla u rostlin, získávání energie z potravy u živočichů) vidíme v růných podobách dodnes.

    Nemoce

    Je wi-fi záření nebezpečné?

    Dobrý den.
    Jsem v karanténě, a tal spíš v obývacím pokoji kde je i WiFi router.
    Někde jsem četl že router může kvůli radiaci způsobit rakovinu.
    Je to pravda? Mas router ma 4 antény tak si myslim ze ta radiace je ještě silnějšíZ
    Děkuji.

    kluk, 13 let, 17. března

    Je správné a rozumné ptát se, jak technologie, které používáme, ovlivňují naše zdraví. Nejsi zdaleka jediný, koho to zajímá. Zajímají se o to i vědci a regulační úřady. Vědci proto, že jsou zvědaví, a ostatně jsou také uživateli stejných zařízení, jako my. No a regulační úřady mají za úkol chránit lidi před nebezpečím. Proto třeba nemůžeš koupit čokoládovou tyčinku plněnou pracím práškem.

    Zpátky k wi-fi routeru. Všechny routery, které se v Evropě prodávají, musejí odpovídat evropským direktivám týkajících se bezpečnosti, použitelnosti a následné ekologické likvidace. V případě routeru to především znamená dodržení přísných limitů týkajících se elektromagnetického záření.

    Asi už z fyziky víš, že existují „elektromagnetické vlny“, které známe ve formě světla, rádiového signálu, mikrovlnného signálu nebo radiace. Právě detail, že vlnová délka elektromagnetického určuje jeho působení, je detail velmi podstatný. Mikrovlnná trouba ti ohřeje jídlo za minutu, ale kdyby jsi na jídlo svítil baterkou třeba hodinu, zahřeje se maximálně ta baterka, jídlo bude pořád studené.

    Je zajímavé si uvědomit, že i světlo je elektromagnetické záření, a nikdo se nebojí mít v místnosti žárovku. Zřejmě je to tím, že elektromagnetické záření nevidíme, a tak je to takové „záhadnější“. Je pochopitelné, že si to lidé pletou s tím nebezpečným „neviditelným“ zářením: gama radiací. Gama radiace je záření s nesmírně krátkou vlnovou délkou a patří mezi záření „ionizující“, tedy takové, které umí zasáhnout do atomové struktury (lze si to představit tak, že ionizující gama záření vyťukne z atomu elektron a tím změní jeho chování ve vztahu k ostatním atomům). Vystavení živého organismu takovému záření je skutečně nebezpečné a může vést ke krátkodobému nebo i dlouhodobému poškození. K tomu došlo třeba v Černobylu nebo po svržení atomové bomby na Hirošimu. Lidé tehdy zemřeli na následky radiačního ozáření, které v jejich buňkách napáchalo nenapravitelné škody.

    Ale to se nás netýká. Jediný kontakt, který ty nebo já budeme mít s tzv. ionizačním zářením, je UV záření ze Slunce (proto si dávej pozor, aby ses nespálil na slunci, při častém spálení si člověk zvyšuje riziko onemocnění kůže) a rentgenové záření (proto se doporučuje rentgenovat každou část těla jen několikrát ročně, ale doporučení jsou nastaveny VELMI bezpečně, je to řádově úplně jinde, než nebezpečná radiace. Tady je pěkný přehled toho, jak se ty dávky liší.

    Tvůj wi-fi router používá rádiové záření, které je neionizující, a je úplně na opačném konci spektra. Nemusíš se tedy bát toho, že by způsoboval nějaké změny v tvých buňkách nebo buňkách kohokoli jiného. Výkon routeru je navíc omezen tak, že ani kdyby jsi se na něj přilepil, asi bys nedokázal absorbovat dostatečné množství energie na to, aby to tvé tělo byť jen znatelně zahřálo (u výkonnějších vysílačů by už k nějakému zahřátí dojít mohlo, ale to se netýká domácích routerů).

    Vzpomeňme si taky, že kolem nás léta ohromné množství rádiových signálů. Pokud někde naladíš rádio, tak to znamená, že jsi v dosahu rádiového signálu. A nikoho to neznervózňuje. Za těch sto dvacet let, co lidé s rádiovými vlnami pracují, není znám mechanismus, který by způsobil škody v lidských buňkách na základě vystavení rádiovým vlnám v tom množství, kterého jsou schopny domácí vysílače.

    Jiné téma

    Kdo určuje, kolik stojí bitcoin?

    Zdravím, mám takový zajímavý dotaz, který mi leží dlouho v hlavě.
    Kdo určuje, kolik bude stát bitcoin?

    To je fantastický dotaz. Ukazuje, že vnímáš, o čem se ve světě mluví, a chceš tomu porozumět. A bitcoin je skvělé téma k tomu, abychom všichni lépe pochopili, jak funguje svět financí.

    Krátká odpověď: cenu bitcoinu určuje trh. Ale to je taková fráze, že jo? Podíváme se, co to opravdu znamená.

    Než se dostaneme k bitcoinu, podívejme se na něco jiného. Podívejme se na bochník chleba. Kdo určuje, kolik stojí? Mohli bychom říci, že jeho prodejce. Pekař ráno napíše na tabuli cenovku: chleba: 30 Kč. A pokud někdo bude chtít chleba, musí pekaři zaplatit 30 Kč.

    Jenže pekař není jediný, u koho můžeme nakupovat jídlo. Pokud by napsal chleba: 500 Kč, zřejmě by moc chlebů neprodal, protože bychom šli jinam, nebo by nás prostě přešla chuť na chleba a koupili bychom si třeba brambory. Naopak kdyby pekař nabídl chleba: 10 Kč, seběhla by se k němu půlka města, byly by fronty a on by neměl dost chlebů pro všechny, kdo o něj mají zájem. Představ si to, plná prodejna lidí, co se přetahují o bochníky, křičí a strkají se, jenom proto, že pekař zvolil moc nízkou cenu. Na konci dne by si pekař spočítal, že po odečtení nákladů se mu akce „chleba za 10 Kč“ nevyplatila. A tak druhý den zkusí cenu trochu zvednout. A takovéto pokusy s cenami se dějí všude kolem nás.

    Ekonomie tomu říká „setkání nabídky a poptávky“. Je to trochu abstraktní pojem, ale popisuje jádro každé dobrovolné transakce: někdo nabízí (prodává, dodává) a někdo poptává (kupuje). Skoro všechny ceny kolem nás jsou výsledkem takového setkání. Proč stojí mobil Placička Basic 2 tisíce a mobil SuperPlacička 9 X Pro celých 30 tisíc? Protože jsou lidé, kteří jsou za SuperPlacičku ochotni platit vysokou cenu (je celkem jedno, proč), a dokud takových lidí bude hodně, výrobce nemá důvod jít s cenou dolů (řekněme, že by sám sebe obíral).

    Tohle je jedno z nějhůře pochopitelných sdělení ekonomie, tak je důležité jej zopakovat: cena je v tržním prostředí určena tím, kolik je někdo ochoten za danou věc zaplatit. To je to nejdůležitější. Jistě, prodávající si může zvolit úplně jakoukoli cenu, ale když bude moc nízká, prodělá (ušlý zisk) a když bude moc vysoká, nebude mít kupce.

    Možná znáš slovo dražba. Dražba je fascinující proces, kdy můžeme v reálném čase sledovat tvorbu ceny. Na začátku třeba Adam nabízí svoje kolo v on-line dražbě za 100 Kč. Filip už delší dobu chce koupit kolo, a má na ně vyhrazeno 300 Kč, se nadšeně přihlásí. Ale pozor, Filip nenabídne hned 300 Kč. Filip těch 100 Kč. Přece nebude platit víc, než musí. Alenka má o kolo taky zájem, a je připravena za něj zaplatit 500 Kč. Ale neříká „já za něj dám 500 Kč“, proč by to říkala. Cena je zatím 100 Kč. Ona tedy řekne 150 Kč! Tomu se říká „příhoz“, a cena je nyní 150 Kč. Filip přihazuje na 200, Alenka na 250, Filip přihazuje na 300 Kč. Doufá, že Alenka to vzdá, protože 300 Kč byl jeho maximální příhoz. Neví, že Alenka ještě zdaleka nevyčerpala svůj rozpočet. Alenka přihazuje na 350 Kč. Filip zvažuje, zda by nepřihodil taky, ale pak si řekne, že se časem objeví jiné kolo, a rozhodne se nepřihodit (mít předem určený rozpočet je dobrá taktika). Takže Alenka získala kolo za 350 Kč. Dražba jí ušetřila 150 Kč (500 Kč - 350 Kč). Adam, který kolo prodával, vydělal víc, než čekal (původně byl ochoten nabídnout kolo za 100 Kč).

    Tvorba ceny je fascinující, jsou o ní celé knihy, tohle ale jako úvod stačí. Bitcoin je totiž něco, čemu můžeme říkat „virtuální objekt“ nebo „statek“. Jen jeden člověk může vlastnit konkrétní bitcoin, a jde to matematicky ověřit (více v knize Bitcoinové peníze, která je zdarma ke stažení). A co je důležité, bitcoinů je omezené množství. Nyní je v oběhu přes 18 milionů bitcoinů, a přibývají dle předem naplánovaného rozvrhu, nikdy jich nebude víc, než 21 milionů. Slovy ekonoma je tedy nabídka bitcoinů omezená, což je jedna z věcí, která zvyšuje jejich hodnotu.

    Proč ale jeden bitcoin stál v roce 2013 jen asi dva tisíce korun, zatímco teď je cena bitcoinu přes milion korun? Kdo „určil“ tuto cenu? Pamatuješ na dražbu kola? Tak taková dražba se s bitcoinem děje každou sekundu po celém světě. Lidé nabízejí své bitcoiny ke koupi, a jiní lidé poptávají. Pokud se někdo z nich domluví s někým jiným, dojde k prodeji (nemusí se fyzicky setkat, obchod za ně vyřídí burza). Ta cena, kterou vidíš, když hledáš „kolik stojí bitcoin“, je určena ohromným množstvím právě probíhajících prodejů a nákupů. Každý může nabídnout za bitcoin libovolnou částku, a každý držitel bitcoinu může za bitcoin požadovat libovolnou částku. Ale kdybys prodával bitcoin „pod cenou“, ochudil bys sám sebe (ušlý zisk) a kdybys naopak prodával bitcoin vysoko nad „tržní hodnotou“, zřejmě by se nenašel nikdo, kdo by jej od tebe koupil.

    Cena bitcoinu jde často prudce nahoru a prudce dolů (skáče, je volatilní). Má to nějaké racionální důvody, ale velkou část tvoří emoce. Když přijde na peníze, jsou lidé ovlivněni emocemi víc, než si připouštíme. Zjednodušeně řečeno, když lidé slyší od ostatních lidí „vydělal jsem na bitcoinu“, chtějí vydělat taky, zájem začne stoupat a cena jde tedy nahoru, protože bitcoinů je omezené množství a pokud někdo opravdu chce bitcoin, je ochoten si připlatit. No a zase pokud někdo slyší „bitcoin je bublina, která za chvíli praskne“, bude se chtít svého bitcoinu zbavit dříve, než cena klesne, a když bude takových lidí víc, cena bude klesat.

    To je tedy dlouhá odpověď na to, kdo „určuje“ cenu bitcoinu. Každý majitel bitcoinu určuje, za kolik je ochoten ten svůj bitcoin prodat, a každý kupující určuje, za jakou cenu je ochoten jej nakoupit. A výsledkem tisíců takových obchodů každou minutu je nějaká „střední“ cena, kterou se všichni orientačně řídí, aby neprodělali.

    Jiné téma

    Najde se 119. prvek periodické soustavy prvků?

    Dobrý den, od letošního roku máme chemii a protože máme distanční výuku, tak je potřeba často googlit (ať už odpovědi na testy:-[) nebo do zápisu). A protože jsem si všiml že jste doplnili (nebo y kdo ví?) nové odpovidatele. A tak jsem se chtěl zeptat propagatorů vědy na otázku 119 prvku Medelejevovi periodické tabulky prvků. Existuje? Bude někdy existovat? Popřípadě kdy? K čemu nám bude a tak obecně :). A taky co je (a jestli je) ostrov stability? Naše učitelka mi řekla že nic takovýho není a když googlim tak je to buď moc odborný a po půl roce chemie tomu nerozumim a nebo je to v angličtině a o odborné angličtině nevím vůbec nic. Děkuji za odpověď, a omlouvám se jestli sem ten dotaz vůbec nepatří. :-> Ps: netušim jak mě ve třinácti (skoro čtrnácti) může zajímat něco o čem ani naše učitelka neví absolutně nic 8-P.

    kluk, 13 let, 20. února

    Především je super, že se zajímáš o teoretické koncepty a chceš vědět, jak funguje svět. To je schopnost, která se ti bude hodit celý život, prakticky bez ohledu na to, co si zvolíš za povolání.

    Konkrétně k tvému dotazu: ze základů chemie už víš, že veškerá hmota kolem nás je složená z atomů. Různé „chemické prvky“ jsou složené z různých typů atomů. Atom totiž může mít ve svém jádru různý počet tzv. sub-atomárních částic. Nejdůležitější je pro naše potřeby počet protonů, což je kladně nabitá subatomární částice v jádru.

    Periodická soustava prvků je tabulka, ve které jsou prvky uspořádány podle svého „protonového čísla“ (počtu protonů v atomu). Je to užitečný způsob zobrazení, protože v tabulce jsou blízko sebe (pod sebou) prvky s podobnými vlastnostmi (to je dáno počtem protonů, respektive počtem elektronů v jejich elektronových obalech. Mimochodem, to je celkem důležité, pochopit, jak fungují elektronové orbitály, protože to určuje, jaké potom tvoří atomy vazby, jak reagují s ostatními prvky a de facto to na atomární úrovni popisuje to, čemu říkáme „svět“ nebo „život“. Je to celkem abstraktní a určitě si nedělej nic z toho, že ti to napřed nebude dávat smysl. Při chápání věcí je někdy dobré postupovat oklikou: napřed znát hodně příkladů toho, jak věci fungují, a to nám dává více dílků do mozaiky. V jednom okamžiku ti pak mozaika zapadne do sebe.

    A teď už konečně k tvému dotazu:
    V periodické soustavě je 92 prvků, které se vyskytují v přírodě (kde se vzaly? Ve hvězdách, ale to je na samostatné vyprávění...). Nejspíš znáš prvek s protonovým číslem 92 - uran, radioaktivní kov, který se ve 20. století hodně těžil i v Česku. Cokoli „za uranem“ už je prvek umělý, někdy se jim říká „transurany“ (doslova „nad uranem“). Připravují se uměle, obvykle docela „drsnými“ reakcemi, třeba v jaderných reaktorech vzniká neptunium (93), plutonium (94) nebo curium (96). Všechno to jsou prvky, které byly napřed předpovězeny teoreticky a poté nalezeny a ověřeny experimentálně.

    119. prvek zatím nemá jméno. Provizorně se mu říká latinsky ununennium, což je něco jako jednajednadevítka). Zatím se vědcům nepodařilo tento prvek syntetizovat, ale pracují na tom minimálně dvě skupiny, jedna v Japonsku a jedna v Rusku. Zjednodušeně jde o „střílení“ atomů tak, aby do sebe narazily tak rychle, že se spojí. Zní to jednoduše, ale jde o fakt složitý proces, vyžadující velké množství energie a hlavně přesnost. Třeba u prvku s číslem 113 (nihonium) se jej povedlo vyrobit jen třikrát z čtyř bilionů (4 000 000 000 000) pokusů. Vědci očekávají, že vyrobit prvek 119 bude ještě obtížnější.

    Proč se o to vlastně snaží? To je složitá otázka. Zjednodušeně řečeno, vědci si už dávno všimli, že zvědavost se vyplácí. I zdánlivě nesmyslné otázky mohou vést k velmi důležitým a užitečným objevům. Říká se tomu „základní výzkum“, který, na rozdíl od toho „aplikovaného“, nemá okamžité praktické uplatnění. Jenže to, co je dnes teoretická otázka, může posunout naše chápání, třeba i v jiné oblasti, o které se nám dnes ani nezdá. Ostatně když Mendelev v roce 1869 (v návaznosti na práci svých kolegů z celého světa) uspořádal prvky do tabulky, bylo v ní tehdy jen 63 tehdy známých prvků. Ale právě ta tabulka umožnila předpovědět vlastnosti prvků, které zatím objeveny nebyly. Systematický základní výzkum dal doslova a do písmene rámec dalšímu poznávání a objevům prvků, bez kterých si dnešní svět neumíme představit.

    Ostrov stability (Island of stability) už je hodně teoretický koncept. Jde o teorii, podle které by se mohlo podařit najít supertěžké transurany, které budou v určitých kombinacích s počtem neutronů (neutrálních subatomárních částic v jádru atomu) relativně stabilní. Ale opravdu jen „relativně“, znamená to, že třeba naše jednajednadevítka by vydržela existovat jednu sekundu namísto jedné mikrosekundy.

    předchozí 1 další