To je skvělá otázka. Je skvělé zajímat se, jak si můžeš vydělávat peníze a prozkoumat při tom svou vlastní kreativitu.
Předně bych to probral s rodiči. Měli by každopádně vědět o tom, co plánuješ, protože jsou za tebe zodpovědní a budou nejspíše schopni ti dát jak rady, tak i příležitosti si vydělat. Můžete také vymyslet projekty, které byste dělali společně.
Ve svých 12 letech nemůžeš ještě sama podnikat v pravém slova smyslu. Existují ale způsoby, jak si i tak přivydělat: můžeš pomáhat příbuzným, známým nebo sousedům, třeba venčit psy, hlídat děti apod. Vždy se předem domluvte na tom, co od toho čekají oni a co čekáš ty. Můžeš se domluvit na odměně za hodinu nebo za odvedenou práci. Například za hodinové hlídání dětí si můžeš říct třeba sto korun, možná ale i víc, záleží na okolnostech.
Existují i další způsoby, jak si vydělávat (z hlavy mne napadá třeba natáčení reklam, nahrávání zvukových stop apod.), ale opravdu je potřeba probrat to s rodiči.
Obecně bych také přemýšlel, proč a na co si chceš vydělávat. Je možné, že když to s rodiči probereš, tak najdete způsob, jak ti na to přispějí nebo ti to dokonce zaplatí. Ve 12 ještě nemusíš myslet na to, jak vydělávat, na to budeš mít dost času v dospělosti

Ahoj, je skvělé, že se chystáš pustit se do psaní. Myslím si, že je to super nápad a nebudeš toho litovat. Schopnost psát delší souvislé texty ti totiž bude velmi užitečná, a to nejen při psaní knih, ale v podstatě v jakékoli profesi, oboru nebo zájmové činnosti. Svět stojí na textech, a psaní vlastní knihy tě posune hodně dopředu. Bez ohledu na to, zda kniha nakonec někdy někde vyjde v tištěné podobě.
Tady je pár nápadů do začátku:

• vytvoř si osnovu a podle té postupuj
• nesnaž se všechno napsat naráz
• nezapomínej také číst, právě čtení jiných textů a knih ti rozšíří obzory a dodá inspiraci
• můžeš si založit blog a zveřejňovat knihu po částech tam

Držím palce a těším se, že si od tebe jednou něco přečtu. Nebudu vědět, že je to od tebe, ale to je jedno

Ahoj, tzv. cédéčka podle mého teď bude hodně lidí prodávat, jak se většinová konzumace hudby přesouvá na mobily a na on-line služby. Takže si myslím, že je to docela dobrý čas na tvůj nový koníček. Tipl bych si, že bude docela dost inzerátů na různých bazarech. Cena za jedno CD se pohybuje kolem 50 až 100 Kč, což je drahé nebo levné, podle toho, s čím to srovnáváš. V antikvariátech by to mohlo vyjít ještě levněji. Výhodou CD nosičů je, že se dají dobře poslat poštou (což třeba o vinylových deskách neplatí, tam bych se bál poškození).

Ahoj, díky za dotaz. Celý život se učíme, jak nejlépe pracovat se svým vlastním tělem. A jeden z těch aspektů je právě to, jak unavení nebo naopak odpočatí se cítíme. Správně píšeš, že není ideální spoléhat na jednorázové věci typu káva a energetické nápoje. Co dalšího vyzkoušet?
Cvičení: Krátká a pravidelná rozcvička, sport, běh, plavání... to všechno ti může dodat energii. Zní to jako paradox, vždyť by tě to mělo spíš unavit. Ale tělo si zvykne na tu námahu, přepne se do „akce“ a funguje to jako rychlé probuzení i jako dlouhodobá strategie.
Sprcha: Studená sprcha může člověka probudit a nabudit. Není to pro každého, ale někteří lidé na tento rituál nedají dopustit.
Voda: Sklenice obyčejné vody, a hlavně dostatečná hydratace celý den, může snížit únavu.
Spánek: To nejdůležitější jsem si nechal na konec. Spánek. Lidé jej často podceňují, a mladí lidé obzvláště. Přitom právě v dospívání lidské tělo potřebuje více spánku. Podle některých výzkumů by mladí lidé (teenageři) měli spát devět až deset hodin denně. Když člověk dlouhodobě nespí, spí špatně nebo málo, tak se cítí unavený, má problémy se soustředěním a vůbec je takový malátný a zpomalený. Pravidelný spánek v dostatečném množství je velmi silná páka nejen proti únavě. Tak hodně štěstí a dobrou noc!

Ahoj, nejsem si jistý, čeho konkrétně chceš dosáhnout tím, že to heslo „najdeš“. Jsou tam nějaká data, o která nechceš přijít? Pokud ne, tovární nastavení je nejlepší volba. Pokud se do mobilu potřebuješ dostat a nevzpomeneš si na heslo, mám špatnou zprávu, nejspíš se ti to nepovede. Můžeš se ale zkusit zastavit ve specializovaném servisu. Třeba budeš mít štěstí a mobil jsi měl pouze zamčený, nikoli zašifrovaný. Pak by z něj měli být schopni data vytáhnout. Pokud jsi ale měl šifrované úložiště, bez hesla se k datům nedostaneš.

Ahoj, to je dobrá otázka, protože ukazuje, že přemýšlíš o dlouhodobých dopadech svého chování. Obecně bych řekl, že dospělí i děti mají v poslední době problém odtrhnout se od displejů telefonů/počítačů/tabletů. Jde to někdy tak daleko, že jde mluvit o závislosti.

Není jednoduchá odpověď, nedostaneš tedy ode mne jedno číslo. Dost podstatné totiž jsou dvě věci: co na obrazovkách děláš a co děláš nebo neděláš mimo obrazovky.

Problém by nastal třeba ve chvíli, kdy kvůli času na mobilu nebo tabletu omezuješ čas s přáteli, kroužky, sporty, venkovní aktivity nebo spánek.

Další problém může nastat, pokud na obrazovkách trávíš čas něčím, co tě přivádí k dalším rizikům (například přehnané používání sociálních sítí, konzumace návykového obsahu apod.).

Pro posouzení svého vlastního chování se můžeš poradit s rodiči nebo třeba školní psycholožkou. Můžete spolu vymyslet, jak používat obrazovky smysluplně, a jaká pravidla si můžeš dát sama sobě. Já osobně si třeba některé aplikace na mobilu (sociální sítě, přehrávač videa apod.) zamykám. Mám na nich časovač 20 nebo 30 minut denně, a pak se mi vypnou. Takže vidíš, že i dospělí s tím musí bojovat 😊

Ahoj, díky za tvůj dotaz. Má několik částí, a zkusím to postupně rozebrat.
Globální oteplování, lépe řečeno globální změna klimatu, je reálný problém. Dobře je popsána třeba na tomto webu. V důsledku lidské činnosti stoupá množství oxidu uhličitého (a některých dlaších skleníkových plynů) v atmosféře, která pak „zachytí“ více tepla ze Slunce. Je to jev, který sledujeme už minimálně 40 let, a posledních 15 let se o něm mluví více. Z pohledu planety je to jev celkem rychlý, z pohledu jednotlivých lidí naopak relativně pomalý. Už dnes sledujeme nějaké pozorovatelné změny (tam, kde byly dříve ledovce, už dnes nejsou apod.). Je tedy naprosto racionální být znepokojený. Ale pořád mějme na paměti, že to není „konec světa a apokalypsa“. Je to problém, a problémy se mají řešit. Apokalypsa by byl dopad velkého meteoritu, stačí se zeptat dinosaurů. Globální oteplování je problém mnohem pomalejší. Je dobré na řešení pracovat už teď (nebo ještě lépe už před 30 lety), ale není to apokalypsa jako z filmu. Není to konec světa.
Co se týče přelidnění planety, to je tvůj spolužák trochu pozadu za současnými trendy. Nyní naopak někteří lidé plaší, že populace klesá (spolu s tím, jak klesá porodnost). Tady bych byl mnohem klidnější. Populace se přizpůsobuje technologiím, možnostem a prostředí. Nikde není psáno, kolik lidí má na Zemi minimálně nebo maximálně být.
Nakonec se chci zastavit u toho strachu obecně. Strach není nutně špatná věc, dokud nás tedy neochromí. Strach je reakce na okolnosti, která nám něco dá „na oči“, co bychom třeba jinak přehlédli. Když jedu dálkovým vlakem, dostanu strach, že zmeškám stanici, a můj mozek tím pádem zbystří, aby se to nestalo. Když jdu tmavou ulicí, strach mne nabudí, abych dával pozor a všímal si prostředí kolem. Stejně tak i strach o osud planety nás může motivovat k užitečné činnosti. Jen to nesmíme přehnat s tím strachem a zkusit jej trochu „zkorigovat“, aby odpovídal reálné situaci.

Ahoj, neomlouvej se, je to zajímavý dotaz. O tom, co lidé v Rakousku dělají nebo nedělají, moc nevím, asi bychom našli různé lidi s různými zvyky. Na tvém dotazu mi ale přijde podstatné to zamyšlení nad nahotou. V Německu a Rakousku má celkem tradici tzv. „naturismus“ (Freikörperkultur, kultura svobodného těla) a pro řadu lidí tak může být skutečně zcela normální koupat se bez oblečení. Obvykle jsou k tomu vyhrazené oblasti nebo pláže, aby nedocházelo k nepohodlným situacím. Tady zjevně k nepohodlným situacím dochází. Nemusíš si to nijak vyčítat, a ani to nemusíš vyčítat ostatním (stejně na tom asi moc nezměníš). Pokud je ti nepohodlné tam chodit, prober to s rodiči, co si o tom myslí oni. Třeba vymyslíte alternativní program.

Ahoj, odpověď je myslím jednoduchá: za zeptání nic nedáš. Zeptej se přímo v těch týmech. Kontakt asi najdeš na jejich stránkách, nebo můžeš kontakt sehnat od někoho, kdo už v týmu je. Mezitím si nezapomeň nastudovat pravidla baseballu, ušetříš tím čas svým budoucím spoluhráčům. Hodně štěstí.

Ahoj, myslím, že teoreticky tomu nic nebrání. Založit kapelu, to nemusí být nic oficiálního. Prostě si řeknete, že jste kapela, a tím jste kapela. Jasně, asi by se hodilo jméno, mít na co hrát a mít nějaké písničky... Ale v podstatě všechno můžete řešit za běhu. Žádné povolení pro to, abyste hrály na hudební nástroje, nepotřebujete.
Samozřejmě by se hodilo zatáhnout do toho rodiče, abyste třeba měli kde cvičit. Rodiče vám taky můžou pomoci s dojížděním nebo případným řešením nějakých oficiálních věcí (kdybyste třeba chtěli něco nahrávat na web nebo sociální sítě).

Pro začátek bych si vůbec nelámal hlavu s tím, kde budete vystupovat a tak. Prostě začni trénovat, dost návodů najdeš na YouTube, rodiče ti můžou zaplatit nějaké lekce a kurzy, to se taky neztratí.

Začněte postupně, nepřežeňte to na začátku a nemyslete na to, co bude za rok. Místo plánování první vyprodané arény naplánujte první zkoušku.

Hodně štěstí.

Ahoj, nikdo ti žádné peníze určitě nestrhne. Objednat auto není jen tak. Tu cenovku ti neukázali, protože u tak drahého auta chtějí mít možnost si se zákazníkem promluvit předem (a třeba jej přemluvit, aby si objednal něco ještě dražšího). Proto si taky nechávají cenu pro sebe, aby měli lepší pozici při vyjednávání a mohli nabídnout nějakou lákavou slevu.

K tomu podstatnému: nikam jsi nenapsal číslo kreditní karty, tedy žádné peníze ti nestrhnou. Nemají ani tvé kontaktní údaje, takže těžko jsi mohl uzavřít smlouvu.

Ahoj, díky za dotaz. Začnu trochu oklikou. Olympiáda je v mnoha ohledech nádherná, jedinečná událost. Ukazuje nám příbehy odvahy, odhodlání a dlouholeté dřiny... a vše to vyvrcholí v několika minutách. Vítězi dostanou medaile, poražení si domů vezou zážitek.
Ale když trochu poodstoupíme, uvědomíme si, že tady vidíme maličký výsek lidstva. Na olympiádě bylo asi deset tisíc sportovců - to je 0,00013 % lidí. A z nich jen asi setina dostane medaili. Olympijská medaile je tedy opravdu něco statisticky výjimečného. Jako výhra v loterii.
Představ si, kdybychom viděli v televizi sešlost všech výherců v loterii. Stovky lidí, kteří by ukazovali své vítězné losy a vysvětlovali by, jak dlouho vsázeli, nenechali se odratit a konečně to vyšlo, jsou teď bohatí. Možná by si člověk při pohledu na to řekl, že možná stojí za to začít vsázet do loterie. Ale nestojí. Statisticky vzato naprostá většina lidí prohraje. Jenže ten příslib té výhry je v našich hlavách tak silný, že tuto racionální myšlenku překoná.

No, a teď k té tvojí otázce. Je pozdě začít se věnovat atletice? Nikdy není pozdě. Já začal běhat, když mi bylo 24, a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Běhám pro radost a pro zdraví, a obojí mi dlouhodobě prospívá.

Pokud se ale ptáš, zda je pozdě začít se atletice věnovat tak, abys třeba za osm let jela na olympiádu, tak mám dvě odpovědi: 1) vůbec netuším, a nemyslím, že někdo umí takovou odpověď dát, 2) nemyslím si, že by to měl být tvůj cíl. Čistě pragmaticky (viz moje přezdívka) mi prostě nedává smysl hnát se za vidinou olympijské medaile.

Mým pragmatismem se ale nemusíš nechat odradit. Třeba za osm let budu v televizi koukat na atletku, která právě reportérovi Českého instahlasu vypráví, jak se nenechala odradit nějakým anonymním chytrolínem na internetu, šla za svým cílem a teď má medaili. A já budu mít radost s tebou.

Já nikdy vrcholový sportovec nebyl a nebudu. Sportuji rekreačně, s cílem upevnit své fyzické a duševní zdraví. Mám (daty nepodložený) dojem, že vrcholový sport někdy naopak lidem pořádně naložit psychickou zátěž. Ale jak říkám, vlastní zkušenosti nemám.

Pokud je ale vrcholová atletika něco, za čím chceš jít, prober to s nějakým vrcholovým sportovcem. Poradí ti mnohem lépe, než já. Držím palce 👍

Ahoj, díky za krásný a důležitý dotaz. Řreknu to jednoduše: s emocemi se jako lidé učíme zacházet celý život. Už v dětství si všímáme toho paradoxu, že jsme chváleni za některé emoce a trestáni nebo vystaveni posměchu za jiné emoce. Někdo se s tím vypořádá tak, že prostě žádné emoce navenek neprojeví, předstírá, že nepotřebuje s ničím pomoci apod.
Nyní cítíš ten tlak, který je na základní a střední škole silný, cítí ho asi všichni tví spolužáci: nevybočovat, neupozornit na sebe, nedat ostatním příčinu k posměchu. I to je důvod, proč řada lidí své emoce skrývá nebo předstírá, že je nemá, že je jim všechno jedno, mají vše na háku apod. Je to póza, kterou se brání tomu, aby se jich něco dotklo.
Myslím, že časem řada z tvých spolužáků zjistí, že být emocionálně vyspělý neznamená předstírat, že emoce neexistují nebo že je jim vše jedno, na ničem nezáleží a s ničím nepotřebují pomoci. Emocionální dospělost spočívá v tom, že si své emoce uvědomujeme, umíme s nimi pracovat, umíme jim dát průchod i jejich sílu usměrnit, umíme se o nich bavit s lidmi, kterým důvěřujeme, a naše vztahy jsou pevnější díky těm emocím, nikoli navzdory. Mimochodem, zdaleka ne každý člověk do té fáze „dospělého chápání emocí“ dospěje v den osmnáctých narozenin, někdo se tam neodhodlá nikdy...
Je to tedy tak trochu džungle – zjistíš, že být otevřená ohledně emocí ti nějaké kamarády a vztahy získá, a jiné vztahy tím naopak skončí. Neboj se být svá, určitě najdeš lidi, kterým můžeš věřit. Zároveň to nemusíš vyčítat těm, kteří se emoce bojí projevit. To je jejich cesta, a nemůžeš ostatní tlačit na jejich cestě, to moc nefunguje. Ty mezitím můžeš číst, psát, tvořit a dalšími způsoby objevovat svět a sebe sama.

Díky za dotaz, který je překvapivě častý. Sny nás zkrátka fascinují, nedávno jsem se o tom rozepsal tady.

Pojďme si rozebrat, co je to sen a proč je dobré, že své sny zapomínáme. Sen jsou naše představy (obrazy, emoce, nápady apod.), které zažíváme během spánku. Většina snů se odehrává během tzv. REM fáze spánku, kdy se nám rychle pohybují oči pod zavřenými víčky. Některé sny jsou nesmírně živé a takřka k nerozeznání od reality, jiné spíš neurčité.

Pomocí snů zřejmě náš mozek „utřídí“ své vzpomínky, a také nás může zkoušet připravit na různé scénáře. Někteří vědci spekulují, že díky snům rozvíjíme své schopnosti řešit abstraktní i konkrétní problémy. Asi znáš pořekadlo „ráno moudřejší večera“, možná na tom něco bude.

Většina snů je zapomenuta. Lidem se často během noci zdá několik snů, ale pamatují si jen ten poslední, nebo dokonce žádný. Mozek nám to zkrátka nechce komplikovat, a tak sny do paměti „neukládá“. Leda když se vzbudíme uprostřed snu, máme téměř jistotu, že si z něj něco budeme pamatovat. A i tato vzpomínka může rychle vyblednout. Možná proto, aby se nám to nepletlo s realitou.

Pokud bys chtěl zlepšit své vnímání snů, můžeš si třeba psát deník. Nejen o snech, ale o všem možném, co tě potkalo ten den nebo týden. Je to dobrý způsob, jak se lépe vyznat ve svém životě a svých pocitech.

Rozhodně si ale nemyslím, že by nepamatování snů mělo nějaký neblahý vliv na zdraví. Pokud bys ale kdykoli měl pocit, že se děje něco, co ovlivňuje tvé zdraví nebo psychickou pohodu, obrať se na dospělé, kterým věříš (rodiče, učitele, lékaře apod.) a oni ti pomůžou vymyslet, jak to řešit.

Dobrou noc!

Ahoj, díky za otázku. Je výborné, že se zajímáš o své zdraví a dáváš pozor, s čím přijdeš do kontaktu. Obecně se dá říct, že parfémy běžně dostupné v obchodech by měly být bezpečné, ale najdou se výjimky. Některé parfémy obsahují, které mohou u některých lidí vyvolat kožní alergickou reakci. Řada parfémů také obsahuje tzv. „ftaláty“, které známe též z plastů. Podle některých zdrojů mohou být ftaláty spojené se zdravotními riziky. Existují ale i parfémy, které tyto látky neobsahují. Ostatně parfém si může vyrobit kdokoli svůj vlastní, stačí k tomu voda, esenciální oleje apod.