To je skvělá otázka, protože vypadá jednoduše a přitom naráží na opravdu zajímavé a důležité koncepty.
Předně si ukážeme, že otázka proč má dva možné významy: „z jakého důvodu“ a „za jakým účelem“. Často mezi nimi není velký rozdíl. Proč má auto volant? Abychom mohli měnit směr jízdy. Důvod i účel jsou stejné. Ale u otázky „Proč tyhle hodiny ukazují špatný čas?“ může být účel i důvod jiný. Nebo dokonce účel být nemusí, pouze důvod.
To je i základní odpověď na tvou otázku. Když se lidské embryo vyvíjí v těle matky, během prvních týdnů se buňky rozdělují velmi rychle a vytvářejí základy lidského těla. Zpočátku se embryo chlapců i dívek vyvíjí stejně, a teprve kolem šestého týdne lze najít první rozdíly.
Dalo by se říci, že pro tělo je výhodné mít co nejvíce stavebních prvků stejných. A tak je výhodnější vyrobit bradavky u mužů i u žen, přestože jen u žen budou mít svou funkci a umožňí případně – když na to přijde řada – kojení.
Jinými slovy: proč mají muži bradavky? Protože ženy potřebují bradavky, a bylo jednodušší dát je i mužům, protože ničemu nepřekážely

Skutečně existuje kosmetika, která využívá látku zvanou „urea“, což je vznešený název pro „močovinu“. Našel jsem studie, které minimálně částečně potvrzují, že může pomáhat s hydratací. Co se týče březích klisen, mohlo by jít o snahu využít hormon „estriol“, jde o celkem kontroverzní věc, protože sběr takovéto látky může vést k neetickému zacházení se zvířaty.

Ahoj, rozhodně to není hloupá otázka. Naopak, je super, že se zajímáš o to, jak věci fungují, a umíš se zeptat, když něčemu nerozumíš.

Co se týče pojmu „umělá prsa“, obvykle se tím myslí „prsa s implantáty“. Implantát je umístěn v prsu pod kůží, vrstvou tuku a mléčnými žlázami (viz obrázek).

Umístění takového implantátu se lidově nazývá „plastika prsou“. Tato operace ale nemusí zahrnovat jen implantát, ale i další úkony, třeba odebrání části kůže či tkáně. Nejčastěji jde o operaci u žen, ale zákrok se může provést i u mužů.

Cílem plastické operace prsou je nejčastěji změna vzhledu: tedy zvětšení, zmenšení, případně úprava tvaru prsou. Lidé takovou operaci podstupují operaci z estetických i jiných (např. zdravotních) důvodů.

Co se týče toho, jak umělá prsa poznat, asi není žádný návod, který by stoprocentně fungoval. Obecně se ale dá říci, že některá umělá prsa mohou působit „neobvykle“ vzhledem ke zbytku postavy.

Češi a Slováci spolu sdíleli jeden stát více než 60 let, ale zachovali si zcela oddělené jazyky. Čeština byla během společného soužití ve veřejném prostoru dominantní, což souviselo už jen s tím, že hlavní město Československa byla Praha, Čechů bylo více než Slováků atd. Platí tedy zřejmě, že Slováci, kteří zažili Československo, jsou na češtinu o něco zvyklejší, než stejně staří Češi na slovenštinu. U mladší generace to pak může částečně přetrvávat.

Zajímavý dotaz. Hodně lidí si skutečně myslí, že „levice“ znamená méně svobody a „pravice“ více svobody. Situace je navíc komplikovaná tím, že slova levice a pravice mají různé významy v Česku a například v USA. V Americe je „levice“ a „liberálové“ bráno jako synonymum.

Libertarián podle obvyklé definice zastává názor, že jednotlivci by měli mít co největší svobodu, pokud tím neublíží ostatním. V podstatě zásada „žít a nechat žít“. Často tito lidé dospějí k tomu, že stát by měl mít co nejméně pravomocí a co nejméně zasahovat do života lidí. To bychom mohli nazvat tím pravicovým libertariánstvím.

Levicové libertariánství by pak kladlo důraz na osobní svobodu, ale s vědomím, že svoboda není automatická, ale je potřeba ji zajistit. Pokud nám opravdu záleží na svobodě všech lidí (nejen na naší svobodě), dává smysl vytvořit instituce, které tuto svobody (v různých formách) chrání a umožní.

Představ si fotbalový zápas, kde oba týmy (A i B) hrají fér. Rozhodčí občas pískne nějaký neúmyslný faul nebo rozhodne, kdo hodí míč z autu. Ale kdyby tam rozhodčí nebyl, hráči by si poradili a hra by pokračovala víceméně stejně. Proč tam tedy vůbec mít rozhodčího? Proč vůbec hrotit pravidla?

Problém je, když na hřiště přijde tým C, který nechce hrát fér. Hráči týmu C neberou ohledy, hrubě faulují a ignorují pravidla a jsou agresivní. Chtějí vyhrát za každou cenu. Bez rozhodčího by tým C mohl dominovat a ovládnout hru. Rozhodčí zde v tomto případě zastupuje instituci, která chrání a udržuje rovnováhu a spravedlnost v hře, tak aby všichni měli stejné šance a mohli hrát fér.

Levicový libertarián by řekl, že je potřeba mít takového „rozhodčího“ ve společnosti, který zabezpečí, že všichni budou mít stejné příležitosti a nebudou vystaveni nespravedlivosti nebo zneužívání od silnějších hráčů. Tím nechce omezit svobodu jednotlivců, ale naopak zajistit, aby všichni měli skutečnou svobodu a šanci na úspěch.

Ahoj, nevím moc, jak interpretovat to spojení „vyšší forma života“. Nabídnu aspoň svůj subjektivní pohled. Teď sedím u počítače a moje prsty ťukají do klávesnice odpověď, která poté putuje elektronickou sítí na server naprogramovaný chytrými lidmi tak, aby se na vyžádání informace čitelně zobrazily dalším lidem, kteří jsou u svého počítače nebo mobilu. Srovnejme to s tím, co dělali lidé před pěti tisíci lety... pro mne to je přinejmenším „vyšší forma komunikace“, jestli ne přímo „vyšší forma života“.

Zajímavá otázka. Má tři roviny: jak to udělat, kdo to udělá a proč to vůbec dělat.

Napřed tedy jak. Kopie klíče se obvykle dělá podle jiného klíče, a je to celkem jednoduchý postup, v podstatě takové „obkreslení“ pomocí brusky. Je to otázka několika desítek sekund a výsledkem je klíč, který otevírá stejně dobře, jako originál. Udělat kopii bez klíče je složitější, ale ne úplně nemožné. Dobrý zámečník to zvládne, jen to trvá déle. Musí totiž pomocí jemných nástrojů zjistit, jak vypadá vnitřek zámku, a podle toho pak klíč „napodobit“. Nikdy jsem to nedělal, ale umím si představit, že je to jemná práce. Za dvě minuty to myslím nebude.

Teď se podívejme, kdo to udělá. Podle mého bude jakýkoli seriózní zámečník požadovat přítomnost dospělé osoby. A nejen to, bude chtít vědět, že jde o osobu, která má oprávnění daný zámek otevřít. Že jde o majitele. Některé zámky to dokonce vyžadují, ke kopírování je potřeba speciální karta. Jinak by šlo v podstatě o vloupání, nebo o napomáhání vloupání. Nemyslím si, že by do toho někdo šel. Navíc se správně ptáš: je bezpečné, zvát si někoho cizího do bytu bez přítomnosti osoby, které věřím. Odpověď samozřejmě je, že to bezpečné není, už jen proto, že ten pozvaný člověk by mohl pochopit, že něco schválně děláš tajně, a proto by mohl nabýt dojmu, že případné nekalé jednání nebudeš hlásit z obav, aby ses tím neprořekla. Byla by to zkrátka nesmírně nepříjemná situace.

A tím se dostáváme k otázce proč to vůbec dělat. Nepíšeš, z jakých důvodů si chceš vytvořit kopii klíče k nějakému zámku, ale je zjevné, že se to nějak týká vašeho bytu. Z toho hádám, že chceš nejspíš zamknout dveře ke svému pokoji, nebo naopak mít možnost dostat se z a do bytu bez toho, aby ti někdo musel odemykat vstupní dveře. Řekl bych, že mnohem lepší bude tyto problémy řešit skrze otevřenou komunikaci. Zní to možná nepříjemně, ale dlouhodobě to bývá nejlepší řešení.

Možná se z nějakého důvodu bojíš o své bezpečí nebo máš strach z rodičů. V takovém případě bych mnohem spíše než zámečníka oslovil Modrou linku, školního psychologa nebo podobné služby. Mohou ti poradit anonymně a pomohou ti vyhledat tu pomoc, kterou potřebuješ.

Je potřeba si uvědomit, že stáří hvězdy HD 140283 neznáme, pouze jej odhadujeme z dostupných indicií. Také stáří vesmíru pouze odhadujeme z naměřených údajů. Samozřejmě, že žádná hvězda není starší, než vesmír. Takže je zjevné, že jeden z těch odhadů je nepřesný (nebo oba). Vzhledem k míře nejistoty u těchto nepřímých odhadů bych tipoval, že větší chybu máme zřejmě u ohdadu stáří té hvězdy.

Ahoj, je úplně běžné, že mají různé generace různé pohledy na to, jaké práce jsou a nejsou „prospěšné“. Na jednu stranu je dobré učit se od rodičů a dalších lidí starší generace... Ale zároveň platí, že svět se rychle mění a to, co znají oni, může být za pár let úplně jinak. Informační technologie (IT) patří k nejrychleji proměnlivým oborům, a tak si rozhodně myslím, že má cenu se v této oblasti vzdělávat a objevovat nové věci. Učit se programovat, analyzovat data a zapojovat generativní umělou inteligenci atd. Ať už pak budeš dělat cokoli, tyhle schopnosti se ti budou velmi hodit.

Ahoj, to je náhodou naprosto pochopitelný dotaz. Znám několik neslyšících a nedoslýchavých, a shodou okolností jsou všichni šťastně zadaní, takže rychlá odpověď je, že rozhodně lidé s poškozením sluchu mají „šanci na vztah“. To ale neznamená, že by nečelili komplikacím. Při komunikaci například nedoslýchaví potřebují speciální pomůcky (nejčastěji elektronické naslouchátko). Neslyšící pak při komunikaci používají znakovou řeč, text a další nástroje. Určitě to může při hledání vztahu vytvořit nějaké překážky, ale nejsou to překážky nepřekonatelné.

Ahoj, svoje pocity obvykle nemáme pod kontrolou. Jedna část vysvětlení tedy je prostě to, že pocity, preference a nálady jsou velmi osobní věc a často nemají (a ani nepotřebují) vysvětlení.
Nicméně ty popisuješ nejenom pocity, ale i mnohé konkrétní výtky vůči organizovanému náboženství, takže mám dojem, že svůj postoj máš minimálně částečně podložený. Náboženství si zkrátka nezískalo tvou důvěru, a to není tvoje chyba. Jediné, kde bych si asi v takovém případě dával pozor, je, aby se tvá frustrace vůči náboženství neproměnila v předsudek vůči konkrétním lidem. Tedy abys třeba neměla pocit, že je někdo horší člověk jen proto, že se hlásí k nějakému vyznání. Lidi je nejlepší posuzovat podle toho, co skutečně dělají, takže stejně, jako by bylo nesmyslné říci, že věřící lidé jsou lepší lidé, bylo by nesmyslné říci, že věřící lidé jsou horší lidé.

Psaní je úžasná záliba. Je to způsob, kterým tvoříš nové světy a sdílíš je s ostatními. Ať budeš v životě dělat cokoli, poutavé, srozumitelné, jímavé psaní se ti bude hodit.
Jako nejjednodušší mi přijde začít psát blog. Publikuj tam, cokoli tě napadne. Od toho blog je: je sice veřejný, ale zároveň jej máš plně pod kontrolou. A komukoli můžeš dát odkaz.
Existuje také řada literárních soutěží. Je to skvělá „rozcvička“, psát na témata, které by tě jinak ani nenapadla. Také jsou na školách (středních i vysokých) různé kurzy kreativního psaní.
Napadá mne i pár dalších možností: můžeš s nápadem oslovit vydavatele nebo vydat nějakou knížku vlastním nákladem. K tomu bych ale, být tebou, přistoupil až později. Psaní – ve smyslu řemesla – je dost komplikované. Není těžké napsat dobrou stránku textu. Je těžké napsat dobrou stránku každý den. K tomu se člověk obvykle musí propsat a prospat.

Ahoj, je skvělé mít sny a cíle. A taky vědět, že se tyto sny a cíle mohou v průběhu života měnit. Zkus si tedy nejprve sám pro sebe popsat, co tě na těch závodech nejvíc přitahuje a baví. Možná zjistíš, že je to adrenalin z jízdy, technická stránka věci, navigace, spolupráce v rámci týmu apod. To ti pomůže lépe vybírat, kterým směrem se chceš specializovat a do čeho se chceš pustit.
Ve 13 mne jako jedna z nejjednodušších cest za „volant“ napadají počítačové hry, existují super simulátory závodní jízdy, ale to určitě víš. Dále je řada okruhů pro autokáry, kam mohou i děti do 18 let. To mne napadá jako další krok. Kromě toho se určitě hodí jazyková, fyzická i mentální průprava. Bohužel více ti poradit neumím. Asi by nebylo na škodu najít někoho, kdo si touto cestou prošel. Poradím ti ale, abys rodiče ze svého snažení nevynechával – tajnosti by ti jen přidělaly komplikace a udělaly by tě zranitelnějšího.

Ahoj, to je skvělé, že se zajímáš o techniku a přemýšlíš o tom, co tě bude bavit. Bereš to velmi zodpovědně. Podíval jsem se do databáze povolání a nejbližší tomu, co popisuješ, je asi Montér zařízení elektronických komunikací, případně Technik přenosových zařízení sítí elektronických komunikací. Z toho vyplývá, že se ti na toto povolání bude hodit buď střední škola s výučním listem v oboru mechanik telekomunikačních sítí, nebo střední škola s maturitou s technickou specializací.
Samozřejmě, že technických oborů je celá řada. Můžeš při studiu zjistit, že tě něco baví více, a zvolit si jiné povolání, nebo dokonce další studium.
Každopádně v technických oborech se ti bude hodit schopnost experimentování, trpělivosti a dlouhodobého vzdělávání. Kromě předmětů jako fyzika a matematika se bude určitě hodit i angličtina, protože většina návodů a manuálů je nejsnáze dostupná právě v angličtině.

Ahoj, učení na opravné zkoušky může vypadat složitě, když si představíme, že se vlastně musíš za pár měsíců naučit to, co se ti nepovedlo naučit za školní rok. Ale já bych se na to díval jinak: je to jednodušší, protože si můžeš vybrat tempo a čas učení.
Nejdůležitější podle mého je, abys to probrala s rodiči a našli jste někoho, kdo ti s doučováním pomůže. Může to být spolužačka, učitelka, rodinná známá... Důležité je, že budeš mít spojence.
S tímto spojencem si uděláte plán a pravidelně budete kontrolovat, že plán dodržujete. Co se týče učení, pravidelné dávky jsou lepší, než dlouhé noční lekce.
Pokus se také přes svoje učitele zjistit co nejvíc o tom, jak konkrétně budou zkoušky vypadat a co se u nich bude zkoušet a jakou formou. Připravíš se tak na to, co se ti bude nejvíce hodit.
Uvidíš, že to půjde dobře. Hodně štěstí!