Ahoj,
díky za Tvou odvahu napsat Alíkovi. Píšeš o svých silných představách, že máš penis, že nechceš mít menstruaci.
Menstruaci často dívky nechtějí nebo mají obavy z neznámého. Vyžaduje vyšší nároky na hygienu, často může být spojena se změnou emocí a energie. Je to však přirozená součást hormonálních změn těla, která je součástí života. Možná by bylo dobré si odpovědět, co konkrétně nechceš na menstruaci, co Ti přesně vadí.
Zní mi to jako téma pro sdílení s někým blízkým dospělým, komu důvěřuješ. Pokud nikoho nemáš v rodině, rozhlédni se po širším okolí nebo můžeš využít Linky bezpečí, kde s Tebou proberou otázky, které Tě napadnou. Stejně tak si můžeš na LB anonymně promluvit o Tvých představách o masturbaci. Sama zmiňuješ zkoumání identity, sebepoznání. To mi připadá jako velmi pravděpodobná odpověď. Na začátku je vždy poznávání sebe sama, hledání souladu. Důležité je vědět, že nejde jen o poznání sexuality a fantazií, ale o celistvé vnímání své identity. Téma transgenderu je určitě vhodné nenechávat si pro sebe a vyhledat dospělou osobu, se kterou můžeš vše sdílet. Nabízím také služby poradny Sbarvouven.cz, kde s mentory dostaneš v chatu prostor na otázky a hledání si odpovědí. Stejně tak je i v pořádku vyhledat školního psychologa, pokud tuto možnost ve škole máte. Vím, že není snadné o svých pocitech, představách a potřebách mluvit, ale máš právo na podporu.
Přeji Ti hezký vánoční čas

Za poradnu Sbarvouven

ahoj z poradny Sbarvouven,

děkuju, že jsi napsala otevřeně, co nyní zažíváš a za odvahu. Všechno, co popisuješ, může být náročné a vzbuzovat náročné pocity – žárlivost, nejistota, city ke kamarádce a do toho ještě vztah, ve kterém se necítíš dobře. To, že žárlíš, když se L baví s někým jiným, že zčervenáš, když flirtuje ona s tebou, a že tě rozhodí drobnosti, to všechno opravdu může znamenat, že se ti líbí. Stejně tak to může znamenat, že je ti prostě hodně blízká a bojíš se, že o tu blízkost přijdeš. Odpověď na tuto otázku nemusí být jednoduchá a jediný, kdo na ní dokáže odpovědět si ty sama. Někdy to chce čas, aby člověk věděl, z jakých důvodů se nějak chová nebo z jakého důvodu cítí nějaké emoce vůči druhému člověku. To, že ke kamarádce cítíš silné emoce není nic špatného a znamená to, že je ti z nějakých důvodů blízko.
Věřím, že takové city mohou být znejišťující. Můžeš se více zaměřit na to, jak ti s kamarádkou je a jaký další vývoj vztahu s ní by sis představovala. Nabízím ti odpovědět si na otázky, jestli se k ní cítíš být přitahovaná nebo by si k ní chtěla mít třeba vztah. Určitě vymyslíš i další otázky, které ti mohou pomoci se blíže v tom zorientovat. Pokud jste si hodně blízké, existuje také možnost si s ní o tom všem promluvit a zjistit jak se kamarádka cítí s tebou a jaké pro ní je, když s tebou komunikuje.
Když nám jsou lidé blízcí je normální, že řešíme, jak se k nim máme chovat, jestli náhodou nepíšeme málo nebo moc. Jde o přirozenou reakci mozku, který přemýšlí o tom, aby jsme ve vztahu neudělali něco špatně. Tato nejistota je běžná a neznamená to, že by si dělala něco špatně. Věřím, že je důležité aby si se chovala, jak ty sama chceš. Pokud ji v danou chvíli chceš napsat udělej to. Když si budeš myslet, že píše moc, můžeš to klidně kamarádce napsat a zeptat se jí, jestli je to pro ní takto v pořádku.

V další části dotazu popisuješ svůj vztah s klukem. Tady řeknu jednu důležitou věc. To, co ti říká („zabil bych se, kdyby ses rozešla“), je forma manipulace a rozhodně není v pořádku. Nezáleží na tom z jakého důvodu to dělá. Je to nefér chování, které máš právo odmítnout. V žádném vztahu nemáme právo takto manipulovat a snažit se druhého dostat do kouta. Nemůžeme zůstat ve vztahu jen proto, že nás někdo tímto způsobem drží a vyhrožuje nám, že si něco udělá. Věřím, že je to velice náročné a rozumím tomu, že je těžké díky tomu ze vztahu odejít.
Na takto náročnou věc by si neměla být sama. Zkus o tom říct někomu dospělému, ke kterému máš důvěru a může ti s tím pomoci. Když někdo mluví o sebevraždě kvůli rozchodu, je potřeba, aby to řešili také dospělí. Sama totiž takovou věc nemusíš umět vyřešit a je to naprosto v pořádku. Pokud by to tvůj přítel myslel vážně, může dostat odbornou pomoc, kterou potřebuje. Tu mu však nemůžeš dát ty. I když to bude znít tvrdě, není na tobě, aby si vztah nebo přítele zachraňovala. Můžeš mu nabídnout, že pokud se necítí dobře, budete kontaktovat nějakého dospělého a pomůžeš mu k tomu, aby dostal odbornou pomoc. To je maximu, co můžeš udělat. Rozhodnutí o tom, jestli takovou nabídku přijme je jen na něm.
Jelikož jde o velice náročnou situaci, můžeš kdykoli zavolat také na linku bezpečí nebo využít jejich chat. Linka je zdarma a anonymní a pomohou ti zde vymyslet další kroky. Musíš v tuto chvíli myslet hlavně na sebe.

K tvojí poslední otázce, jak poznat, že se mi ta kamarádka opravdu líbí, nebo je to jen pocit, že bych s ní mohla být, protože je pan? Je třeba dělat pomalé kroky a postupně. Doporučuji nejdříve řešit tvůj vztah s klukem. Následně se můžeš soustředit na sebe a své city ke kamarádce. Nemůžeme řešit všechny věci najednou, abychom se v tom, co potřebujeme a cítíme neztratili. Věřím, že když se posune jedna věc, postupně se bude vyvíjet i další. Jaké věci tedy můžeš udělat hned ?

• Promluvit si s někým dospělým kvůli tvému příteli nebo využít například linku bezpečí
• Zkusit si napsat, co přesně cítíš k L (někdy to psaní pomůže ujasnit).
• Myslet na sebe

Ohledně tvých citů ke kamarádce můžeš také využít naši poradnu Sbarvouven.cz a naše mentorstvo. Nezůstávej na to vše sama a dopřej si podporu, kterou si zasloužíš. Držím palce, aby se situace vyřešila.

ahoj z poradny Sbarvouven,

děkuju, že si se takto rozepsal o tom, co nyní v životě zažíváš. To, co prožíváš, je opravdu těžké, a dává smysl, že se v tom cítíš sám a naštvaný. Žárlivost a pocit, že ostatní mají „lepší život“, zažívá spousta lidí, i dospělých. Když se ti zdá, že všichni mají radši kamarádku než tebe, může to vyvolávat nepříjemné pocity a být bolestivé. Vážím si proto toho, že si se rozhodl napsat otevřeně o tom, jaké pocity zažíváš.
Máš pocit, že tě ostatní přehlížejí. Věřím, že to může být velice nepříjemné a člověku snížit sebevědomí. Velice snadno se stane, že pak člověk vidí vše černě a snižuje se, i když to není pravda. Každý z nás je v něčem lepší a v něčem horší. Zkus se zaměřit na věci, které se ti daří, které tě baví nebo které by si chtěl zlepšovat. Také popisuješ, že se s kamarádkou hodně srovnáváš. Srovnávání je něco, co děláme a je to normální. Nemusí to ale znamenat, že by si byl ve všem horší. Zkus se zaměřit víc na sebe a ne na kamarádku a na to, co vše dělá lépe. I ona má určitě svoje plusy a mínusy, ty máš svoje. Nejsi její kopie a nemusíš dělat vše stejně dobře, jako ona. Důležité je, jaký život žiješ ty a co tebe baví.
Pokud ti lidé říkají aby si byl potichu , není to chování, které je v pořádku. Můžeš se zkusit zaměřit na to, kteří lidé ti jsou blíže a chovají se k tobě lépe. Nemusí to být hned nejlepší kamarádi. Stačí jeden člověk, kdo ti odpoví na pozdrav, s kým se dá začít bavit. Přátelství někdy vznikají pomalu a chce to čas. Naopak lidé, kteří tě nerespektují a nechtějí s tebou trávit čas nemusí být lidé, které chceš mít ve svém životě. Jak jsem již psal, zaměř se na sebe a na věci které tě baví. Možná by si chtěl zkusit dělat něco mimo školu (nějaký kroužek), kde můžeš potkat nové lidi. Věř, že někdy je hledání přátelství dlouhá cesta. Když děláme věci, co nás baví zvyšuje nám to sebevědomí. Nemusíš se s nikým porovnávat, důležitý si ty.
Pokud se k tobě někteří spolužáci chovají, jak popisuješ je možné se svěřit někomu, ke komu máš důvěru z dospělých a zkusit s ním probrat, co by se dalo dělat. Kdyby se to dělo i ve škole, není to v pořádku a je možné to řešit s někým ze školy. Jestliže nikdo takový není, můžeš například využít linku bezpečí nebo její chat. Je zdarma a anonymní a svěřit se tu dá s tím, co prožíváš a pokusit se hledat nějaké další možnosti.
To, že teď nemáš bff nebo že se k tobě lidi nechovají tak, jak by měli, neznamená, že to tak bude vždycky. Kamarádství se během dospívání hodně mění. A taky to neříká vůbec nic o tom, jakou hodnotu máš ty. Držím ti moc palce, aby se situace změnila a měl kolem sebe někoho, komu budeš věřit a bude tvůj bff.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,
díky za odvahu napsat dotaz do poradny. Mrzí mě, že prožíváš strach z rodičů. Z dotazu nevím, zda máš špatné vztahy s rodiči obecně nebo máš obavy z coming outu v rodině.
Poznávání sexuální orientace ve Tvém věku je přirozený proces a může se vyvíjet. Někteří mladí lidé ví jistě, jakou sexuální orientaci v tomto věku mají, neznamená to, že mají sexuální zkušenosti. Ona zákonná hranice 15 let má oprávněné důvody. Ale více je těch, kteří prochází sebepoznáním. Je fajn si dopřát čas a nedělat rychlé závěry. Sexuální orientace je velmi osobní téma, proto je důležité si dobře promyslet, kdo má Tvou důvěru a s kým chceš své pocity, myšlenky sdílet.
Psal jsi o možnosti setkání se školním psychologem, to mi přijde jako hodně dobrý nápad. Je to dospělý, který je odborník a má povinnost mlčenlivosti. Jsou ale témata, která i psycholog musí oznamovat, ale samotná sexuální orientace mezi ně nepatří. Napadá mě také, že to může být člověk, se kterým máš možnost právě probrat i obavy z reakce rodičů nebo vztahy v rodině. Spolu můžete také vymyslet, jak na coming out v rodině.
Pokud bys ale raději mluvil jen s rodiči, tak je dobře si promyslet, zda to chceš říct oběma nebo si promluvíš nejprve jen s jedním z nich. Někdy pomůže další člen rodiny v roli spojence. Také je vhodné promyslet si místo (pokoj, procházka, kavárna) a čas, ale i způsob. Máš možnost napsat dopis nebo požádat o osobní rozhovor.
Kdybys měl pocit, že je pro Tebe stále těžké se rozhodnout, tak se můžeš obrátit na poradnu sbarvouven.cz, kde v anonymním prostředí na chatu získáš prostor pro sdílení všech otázek, které Tě napadnou. Společně s mentory budete hledat odpovědi a nejvhodnější cestu pro Tebe. Také je možné se obrátit na Linku bezpečí, kde se Ti budou věnovat. I tam můžeš vše probrat v anonymním a bezpečném prostředí.

Držím palce!
za poradnu S barvou ven

Ahoj,

děkuju, že jsi napsal. Je důležité, že o tom, jak se cítíš přemýšlíš a píšeš/mluvíš, i když to teď všechno zní hodně těžce. Je mi to líto. To, co popisuješ – nepochopení, odmítání, pocit, že ti lidé ubližují a že nad tím nemáš kontrolu – může být opravdu vyčerpávající. Máš spoustu odvahy, že i přes to všechno zůstáváš sám sebou.

To, že máš menší chuť k jídlu, jsi hodně unavený a hůř se soustředíš, může souviset se stresem, který kvůli všemu prožíváš. Ale protože se ti přidávají i fyzické potíže (bolesti, nechutenství), je důležité nechat se lékařsky vyšetřit a vyloučit, že se jedná o nějaký zdravotní problém.

Bylo by dobré, abys o svých zdravotních obtížích řekl někomu dospělému, ideálně rodičům. Měli by ti pomoct najít další odbornou podporu, která s tebou projde jak fyzické, tak psychické problémy.

Rozumím, že tě bolí, jak se k tobě ostatní chovají. To, co zažíváš, není v pořádku. Nikdo nemá právo tě napadat nebo ti ubližovat kvůli tomu, kým jsi. Bylo by dobře, abys to řekl ve škole někomu z vyučujících nebo školní psycholožce. A pokud bys měl někdy pocit, že je toho na tebe moc, můžeš napsat nebo zavolat na Linku pro děti a mládež 116 111 (zdarma, nonstop, anonymně). Můžeš tam mluvit o čemkoli – o šikaně, strachu, nebo o tom, že se ti dělá špatně z jídla.

Kdyby sis chtěl psát s lidmi, kteří rozumí tomu, jaké to je být trans a čelit nepřijetí, můžeš se obrátit i na poradnu Sbarvouven.cz. Jsou tam mentoři a mentorky, kteří si prošli něčím podobným. Společně můžete probrat (lépe než tady) možnosti, co s tím jde dělat.

Nejsi v tom sám. I když se to teď zdá hodně těžké, dá se z té situace postupně dostat a zlepšit ji. Důležité je, abys dobře znal sám sebe a svoje potřeby (tím, že o svých pocitech budeš mluvit s někým zralejším, ti může pomoct si o sobě uvědomit další důležité věci a ještě lépe pochopit svoje současné pocity), ale také abys aktivně hledal podporu od lidí ve svém okolí nebo si budoval nové vztahy, v kterých se ti dostane přijetí. Udělal jsi důležitý krok už tím, že jsi napsal.

Držím ti palce, ať se brzy začneš cítit líp.
Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,
děkuji za dotaz a odvahu napsat do poradny. Přemýšlím, jak Ti co nejlépe odpovědět. Nevím, kolik je Ti let, může to hrát roli, ale ne zásadní.
Předvídám, že procházíš tzv. vnitřním coming outem, což je období, kdy člověk rozpoznává svou sexuální orientaci či identitu. Může dojít k závěru, že ho přitahují obě pohlaví. Tak to má mnoho lidí, nejsi v tom sama. Je ale také dobře vědět, že sebepoznání své orientace může být dlouhodobý proces a může se měnit v čase, obzvláště pokud popisuješ procenta.
Píšeš o orientaci, kterou je dobře vnímat široce. Ono jde o milostnou nebo romantickou (vztahovou) orientaci a sexuální preferenci, citové zaměření. Sexuální a romantická orientace bývají obvykle v souladu, ale nemusí to tak být vždy. Je fajn v mladém věku nespěchat s hledáním “svého šuplíku” a dovolit si prostor pro sebepoznání.
Pokud by Tě zajímala obecně pojmenování, tak by mohlo jít například o pansexuálního člověka, kterého přitahují osoby bez ohledu na jejich genderovou identitu, ale ne nutně stejným způsobem nebo stejně intenzivně.
Také by mohlo jít o bisexuálního člověka (zkráceně bi), kterého přitahují ženy i muži, ale ne nutně opět stejným způsobem nebo stejně intenzivně. Použila jsem termíny ze slovníku, který si můžeš pročíst a více se zorientovat v pojmech https://ucimolgbt.praguepride.com/chci-si-nastudovat-lgbt-tema/slovnicek-pojmu/.
Pokud bys chtěla ještě více probrat své otázky, nabídla bych Ti chat poradny sbarvouven.cz, kde se Ti bude anonymně věnovat mentorstvo. Také můžeš využít kontaktu na Linku bezpečí, kde se Ti budou v anonymním prostředí věnovat na telefonu 116 111, chatu nebo v emailové poradně.

Přeji hezké podzimní dny
Za poradnu S barvou ven

Ahoj,

děkuju, že ses svěřila s tak důležitou otázkou a že o ní tolik přemýšlíš. Je skvělé, že se snažíš porozumět tomu, co pro tebe víra znamená a jak ji žít v souladu se svými hodnotami. To je hodně důležité a cenné.

Tvoje argumentace mi připadá logická. Ovšem do teologických disputací se tu pouštět nechci. Jistě bys o tom potřebovala mluvit s někým, kdo má hlubší teologické znalosti. Pokud bys chtěla o těchto věcech mluvit s lidmi, kteří řeší propojení víry a své identity, může ti být inspirací spolek Logos, kde se setkávají LGBTQ+ lidé z křesťanského prostředí. A pokud bys chtěla bezpečně a anonymně sdílet svoje pocity, můžeš se obrátit i na poradnu Sbarvouven.cz, kde působí i mentoři a mentorky, kteří sami řeší téma víry.

Jak jsi sama zdůraznila, diverzita mezi lidmi je přirozená. Romantické vztahy mezi lidmi stejného pohlaví existovaly odjakživa a dnes máme štěstí, že žijeme ve společnosti, která je už nezakazuje. Pokud člověk náleží ke komunitě, kde hodnoty respektu nejsou opravdu sdíleny vůči všem lidem, musí to být bolestivé. A to obzvlášť, pokud sám takové hodnoty vyznává a považuje je i z hlediska svého porozumění světu za logické. Ani církev ale není homogenní instituce a existuje v ní řada proudů, z nichž některé jsou respektu k diverzitě mezi lidmi otevřené.

Držím palce, ať najdeš klid a podporu, kterou potřebuješ.

Měj se dobře.
Sbarvouven.cz

Ahoj z poradny Sbarvouven,

věřím, že je situace pro tebe náročná. Vyznat city k někomu, u koho nevíme, jestli to k nám cítí stejně je vždycky riziko. Pocity nejistoty nebo strachu jsou úplně normální a záleží jen na tobě, kdy a jak se to rozhodneš udělat. Důležité je myslet na to, jak by si to sama chtěla udělat a zda to chceš udělat nyní nebo si dát ještě čas. Nic tě totiž nenutí k tomu, aby si udělala hned. Můžeš se zkusit ještě více poznávat a navazovat vzájemný vztah. Mohlo by ti to pomoci více se v situaci vyznat a pozorovat, co máte společného a jakým způsobem se k tobě ona chová.

Pokud by si se rozhodla, že chceš o svých pocitech mluvit, možností je mnoho. Někteří lidé chtějí mluvit o tom co cítí narovinu z očí do očí, aby mohli vidět, jak člověk reaguje. Jiní preferují možnost to třeba napsat ve zprávě nebo poslat jako vzkaz. Myslím si, že je důležité vědět, co by si vlastně chtěla říct, o čem by měla ta holka vědět a zda je něco, co by si chtěla zdůraznit. Otázka, která mě v té souvislosti napadá a může být důležitá pro tvé další rozhodnutí je, zda si připravena vyjít tzv. sbarvouven a co to bude znamenat, pokud by ona to samé necítila. To, že dostaneš odpověď, kterou by sis přála ti totiž nikdo nezaručí.

Právě riziko, že by se mohla dozvědět, že se ti líbí znamená také riziko, že se to mohou dozvědět další lidé. Z toho důvodu je dobré i o tom přemýšlet (jestli je to pro tebe v pořádku a nevadí ti to). Přál bych ti proto, aby si měla kolem sebe lidi, kteří vědí o tom co prožíváš a berou tě takovou jaká si. Na těžké věci nemáme být sami a je důležité, abychom kolem sebe měli lidi, kteří nás mohou podpořit. Kdyby nikdo takový teď nebyl, může to být první krok, o kterém budeš přemýšlet a zvážíš, zda nezačít tím. Nabídnu také možnost se kdykoli obrátit na linku bezpečí nebo naší poradnu, kde o tom, co zažíváš můžeš více mluvit.

Držím palce, aby se situace vyvíjela, jak si přeješ a mohla mít kolem sebe lidi, kterým věříš.

Poradna Sbarvouven.cz

ahoj z poradny Sbarvouven,

věřím, že je situace komplikovaná a může vyvolávat mnoho otázek a nejistot. Píšeš o tom, že se ti líbí jak jedna holka, která tě podporuje a přijímá, tak i jeden kluk. U toho máš zároveň zkušenost, že tě odmítnul. To, co budeme cítit k lidem si můžeme jen těžko určit. Je normální, že můžeme cítit blízkost nebo přitažlivost k více lidem najednou. Neznamená to, že by si dělala něco špatně. Špatné by z mého pohledu bylo, pokud by si měla partnerský vztah s oběma naráz. Máš zkušenost s tím, že tě ten kluk přes zprávy odmítnul. To mě mrzí, ale vztah nemůžeme budovat, pokud druhý člověk nechce. U té kamarádky popisuješ, že tě vzala do skupiny mezi další holky a je podpůrná. Takové chování nás k lidem přibližuje.
Jak jsem psal, mít ráda dva lidi zároveň není nic, co by bylo špatné a jen to ukazuje, že si člověk, který cítí a vnímá emoce. Žádnou radu, jak se rozhodnout ti dát nedokážu. Můžeš popřemýšlet o tom, zda chceš dál o toho kluka bojovat, znovu se ho ptát nebo budeš brát odmítnutí jako jasné a konečné sdělení. Když nás někdo odmítne, vyvolává to často smutek nebo naštvanost.

Napadá mě, že si možná nejsi jistá, jestli ta kamarádka ví o tom, že si bi. Je na tobě, zda se jí na to budeš chtít zeptat. Nemusíš to dělat hned a tlačit na sebe, že by si měla znát rychlou odpověď. Můžeš s ní trávit společný čas a dál se poznávat. Stejně tak jako u toho kluka nebudeš vědět, jestli se jí líbíš, dokud se jí nezeptáš. Na takovou věc se zeptat není jednoduché a je jen na tobě, kdy a jak to uděláš. Nebudu ti lhát v tom, že je jednou z možností, že to ona cítit stejně nebude. I když se to stane, neznamená to, že byste nemohli být dál kamarádky a bavit se spolu. Věřím, že i když dostaneme na naše otázky někdy negativní odpověď, alespoň víme, jaká situace je a nemusíme dál zažívat nejistotu.

Vztahy nejsou jednoduchá věc a emoce v nich už vůbec ne. Nyní děláš vše, jak nejlépe umíš. Doufám, že máš kolem sebe také nějaké lidi, se kterými můžeš o tom, co se ti v životě děje mluvit a nebýt na to sama. Kdyby nikdo takový nebyl a chtěla si o vztazích dál mluvit je možné například využít linku bezpečí nebo její chat.

Závěrem ještě napíšu, že už si mnoho těžkých věcí zvládla. Například si řekla mezi kamarády, že si bisexuál a to chce hodně odvahy. Budu ti držet palce, aby se i tahle věc vyjasnila.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,
díky, že máš v poradnu důvěru a našla jsi odvahu napsat o svém trápení. Věř, že v tom nejsi sama. Podobné situace prožívá spoustu lidí. Vztahy jsou náročné, ale jsou pro nás velmi důležité. Potkat se s někým, do koho se zamilujeme nebo vzplaneme pro něj, je krásné, pokud nám city druhá strana opětuje. Bohužel je ale běžnou součástí našich životů, že naše city nejsou opětované. Pak bývá opravdu náročné zvládnout období, kdy prožíváme odloučení od blízké osoby. Každý potřebuje jinou dobu na překonání smutku.
Píšeš, že nemůžeš kamarádce napsat, protože nemáš její telefonní číslo. Ale věřím, že číslo si dovedeš sehnat, pokud se rozhodneš. Spíš by bylo dobře si položit otázku, zda chceš tu holku kontaktovat a ujistit se, že skutečně nestojí o setkání a třeba o kamarádství. Zmiňovala jsi společné zájmy, to je místo, kde se můžete potkávat. Zkusit to je možná lepší, než nezkusit. Jen je třeba také respektovat rozhodnutí druhé osoby, pokud nebude stát o kontakt, je nutné to přijmout.
Dovolit si být smutná, je v pořádku. Pak ale určitě nastane čas, kdy je dobře se zaměřit na sebe a odpojovat se od nerealizovatelného vztahu. Když v sobě vytvoříme místo, můžeme ho zaplnit něčím jiným, co nám bude dělat radost. Také vytvoříme prostor pro někoho jiného, pro nové přátelství.

Přeji pohodový začátek školního roku
za poradnu Sbarvouven.cz

Ahoj,
díky za tvůj dotaz.
Po hormonální a chirurgické tranzici se u trans osob upraví vzhled těla tak, aby více odpovídal jejich genderové identitě. Část změn je dána původní stavbou těla a není úplně možné je ovlivnit, část ale spadá do oblasti plastické chirurgie, kde záleží i na tom, jaký tvar nebo velikost daná osoba preferuje.
Pokud jde o menstruaci a plodnost, ty souvisejí s vnitřními pohlavními orgány – vaječníky a varlaty. Orgány odpovídající novému pohlaví v těle trans osob nevzniknou, ale podle současné právní úpravy v ČR už není podmínkou změny pohlaví tzv. kastrace (odstranění těchto orgánů). Díky tomu může být plodnost někdy zachována.
Je důležité připomenout, že zdaleka ne každý trans člověk chce nebo může projít všemi operacemi. Pro mnoho z nich je nejdůležitější sociální tranzice – tedy to, že se začnou prezentovat ve svém genderu tak, jak odpovídá jejich identitě. To znamená, že používají nové jméno, zájmena a oblečení, které k tomu patří. To je obvykle to hlavní proto, aby je okolí vnímalo v jejich nové genderové identitě.
Pokud tě zajímá víc informací, můžeš se podívat na stránky organizace Transparent, kde je řada materiálů o tranzici i životě trans lidí.
Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,
díky, že ses svěřil/a. Je vidět, že o sobě hodně přemýšlíš, což je moc dobře.
To, že tě napadá představa „zmáčknutí tlačítka“ a stát se holkou, nutně neznamená, že jsi trans. Spíš to ukazuje, že prozkoumáváš to, kým jsi, a hledáš, co je ti blízké. To je ve 13 letech úplně normální a zdravé. Nemusíš se hned zařazovat do nějaké „škatulky“. V tvém věku je důležité si myšlenek a pocitů všímat a registrovat, kdy se objevují a jak dlouho trvají. Některé z nich se možná objeví a zase odejdou, jiné zůstávají stabilně s tebou napříč různými situacemi a obdobími. Těm je pak dobře věnovat větší pozornost.
Rozumím, že máš strach, jak by na reagovalo okolí na to, kdyby tvoje genderová identita byla trans. Je důležité, že máš možnost o tom psát anonymně – a opravdu tato poradna anonymní je, nemusíš se obávat. Ale kromě Alíka nebo poradny Sbarvouven.cz je fajn, kdybys měl/a možnost se svěřit i někomu reálnému, kdo ti může být oporou, třeba školní psycholožce nebo blízkému kamarádovi. Pomůže ti to necítit osamělost.
Naznačuješ, že nemáš v kolektivu příliš dobré vztahy. To se občas stává – někdy si lidé prostě hůř „sednou“ nebo se necítí v partě úplně přijati. Pokud o to stojíš, můžeš zkusit s tím postupně pracovat. Můžeš začít drobnostmi, třeba aktivně zdravit spolužáky, zapojovat se do rozhovorů, nabídnout pomoc při školním úkolu nebo se přidat, když se spolu baví o něčem, co tě také zajímá. Často pomáhá hledat společné téma nebo aktivitu – ať už sport, hudbu, nebo třeba oblíbený seriál. Důležité je nebát se ukázat, že máš zájem být součástí skupiny, a zároveň zůstat sám sebou. Pokud myslíš, že tě kolektiv rovnou odmítá a chová se k tobě nespravedlivě, může být dobré svěřit se někomu dospělému – třídní učitelce, školní psycholožce nebo rodičům – a hledat společně způsoby, jak situaci zlepšit.

Držíme ti palce! Ozvi se znovu, pokud budeš chtít.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,
dotazy zaslané Alíkovi nespojujeme a na každý jeden přicházející dotaz odpovídáme samostatně. Díky za odvahu nám napsat a svěřit se.
Píšeš, že si každým dnem více uvědomuješ, že Ti chybí bývalý přítel. Rozchod a čas po rozchodu bývá emočně velmi těžký pro všechny. Odpoutání se od blízké osoby trvá každému jinak dlouho. Vztahy jsou někdy komplikované, ale i krásné. V dotazu zníš rozhodně. 20 % není málo. Zkus si odpovědět, co se stane, když přítele neoslovíš a o svých citech mu neřekneš. Může to být promarněná šance. Říká se, že je lepší něco udělat, než neudělat. Je také ale důležité si připustit, že to vyjít nemusí. Co horšího se stane než, že vztah neobnovíte. Odmítnutí je těžké. Chce to také čas. Proto je fajn mít někoho ve svém okolí, komu věříš a můžeš se svěřit. Kdyby jsi zrovna nikoho takového neměl v blízkosti, je tu pro Tebe naše poradna nebo Linka bezpečí, kde téma vztahů s mladými lidmi probírají často. Vždy to rozhodnutí ale bude jen na Tobě. Jít za někým se srdcem na dlani, to chce odvahu. Věřím, že odvahy máš dost.
Drž se!

Za poradnu sbarvouven.cz

Ahoj,
Tvůj dotaz rozhodně není divný. Je přirozené, že ve svém věku přemýšlíš a objevuješ svou sexualitu v představách. Takové otázky si pokládají i Tvoji vrstevníci, jen o tom často nemluví. Proto jsou tu také poradny, jako je ta Alíkova nebo třeba poradna sbarvouven.cz nebo služby Linky Bezpečí, kde se můžeš anonymně doptat na vše, co Tě zajímá, sdílet své emoce i případné pochybnosti.
Uvědomění si své sexuální orientace nebo genderové identity, tedy vnitřní coming out, je velice individuální proces a závisí na různých faktorech a může trvat opravdu dlouho. Jedním z možných vodítek mohou být právě Tvé představy a myšlenky.
Dobré je vědět, že orientace je složena z několika složek, jako je fyzická přitažlivost, citová přitažlivost, později sexuální chování (v ČR od 15 let), navazování vztahů aj. Mnohdy jsou všechny tyto složky zaměřeny na jedno pohlaví. Ale jsou i lidé, které přitahuje fyzicky stejné pohlaví, citově zase spíš opačné pohlaví, a nebrání se vztahům s lidmi jakéhokoliv genderu. A jsou také lidé, kteří necítí citovou ani fyzickou přitažlivost k nikomu.
Důležité je, že jakákoliv možnost je v pořádku, protože prožívání sexuality je jedinečné a každý člověk to může mít trochu jinak.
Ráda bych Ti doporučila netlačit na sebe a nemít nárok na “zaškatulkování se”. Dovol si neposuzovat se a dát si čas, který Ti vše ukáže. Často se v poradně setkáváme s mladými lidmi, kteří prochází právě obdobím váhání nebo hledání.Je to jako puzzle, ono to do sebe vše časem zapadne. Ale pokud Tě myšlenky trápí víc, než je snesitelné nebo příjemné, rozhodně využij některých možností kontaktů, které uvádím výše. Někdy je nejlepší si o tom všem promluvit s někým ve svém okolí. Třeba máš důvěrnou kamarádku, svěřit se můžeš i někomu z rodiny. Od září jste zpět ve škole, tak třeba vyhledat školní psycholožku/ga. Pomáhá nebýt na své otázky sám/a.
V naší společnosti jsou naštěstí lépe a lépe přijímáni queer lidé. A doufám, že se situace bude i nadále zlepšovat, protože každý si zaslouží žít svůj život podle sebe. Sexuální orientaci ani genderovou identitu si nikdo nevybírá a nevolí, ale je mu dána.

Přeji hezké prázdniny
za poradnu sbarvouven.cz

Ahoj,

děkuju, že ses podělil o svoje pocity, i když vím, že to muselo být těžké. Prožíváš náročné období plné nových pocitů a změn. Když máš pocit, že se ti doma nedostává porozumění a opory, je to určitě ještě o dost náročnější.

Píšeš, že jsi rodičům řekl o své transgender identitě. Projevil jsi vůči nim důvěru a byl jsi odvážný. Z toho, co píšeš, ale není zřejmé, zda jsi jim řekl o něčem, co už v sobě prožíváš jako hotovou, jasnou, uzavřenou věc, nebo o něčem, co tě napadá a nad čím se zamýšlíš. Poznat a uvědomit si svoji menšinovou identitu bývá dlouhý proces. Dej si prostor pro zkoumání své identity – nemusíš teď hned všechno vědět. Čas, který máš, můžeš využít k tomu, abys lépe porozuměl svým pocitům a našel způsoby, jak je bezpečně sdílet s okolím.

Je moc dobře, že máš kamaráda, se kterým o tom můžeš mluvit a od kterého cítíš přijetí. Možná jsou i další lidé, kterým bys mohl důvěřovat – například školní psycholožka, výchovná poradkyně, nebo učitelka, která ti je blízká. V takovém životním období, kdy se nám všechno znejisťuje, je důležité mít příležitost o svých pocitech s někým v klidu mluvit.

A ještě k reakci tvého táty. Když rodičům řekneme něco důležitého a pro ně nového, často reagují zmatkem, strachem nebo odmítáním. Tvůj táta si to teď možná nedokáže představit jinak, protože má své představy a obavy. Potrvá mu, než tomu porozumí. Mohlo by pomoci, když s ním budeš mluvit v klidu a trpělivě – popisovat, jak se cítíš, co pro tebe znamená být sám sebou, a že to není „vina médií“, ale součást toho, kým jsi.

Rozumím, že tě teď jeho reakce bolí a že máš chvíle, kdy je ti opravdu těžko. Pokud se znovu objeví myšlenky na to, že nechceš být na světě, je moc důležité o tom mluvit hned s někým, kdo ti může pomoct – třeba na Lince bezpečí nebo Modré lince. Tam můžeš zůstat úplně anonymní.

Držím ti palce a doufám, že se časem podaří, aby tvoje rodina tvé pocity víc chápala. Pokud budeš chtít, určitě nám zase napiš - buď do Alíka, nebo do poradny Sbarvouven.cz.

Hezký zbytek léta,
Sbarvouven.cz