Ahoj milý Benjio,

z toho, co píšeš, to nevypadá na „jsi špatný na matiku“, ale na kombinaci 3 věcí: (1) díry v pár základních typech úloh, (2) trénuješ způsobem, který nezvedá body, (3) stres ti v testu vypíná mozek. To jde řešit.

1) Proč se možná nezlepšuješ:

• Moc času ve čtení řešení - koukání na postupy uklidňuje, ale body nedělá.
• Opakuješ pořád stejné chyby, protože nemáš systém, jak je překonat (udělej si chybovník - najdeš tak to, v čem děláš chyby opakovaně + dril konkrétní chyby).
• V testu ztratíš body na lehkých věcech (nepozornost, špatné přečtení zadání, chyby v počítání) a pak se nedostaneš k těžším, které by ti body zvedly.

Cíl není “umět matiku obecně”. Cíl je zvednout počet bodů v přijímačkovém formátu. Je to systém, typy úloh se vždy opakují, struktura testu bývá podobná.

2) Co s tím?

Vezmi 3 poslední testy a u každé úlohy si napiš:

• 0 bodů – proč? (nevím postup / nestihl jsem / chyba výpočtu / špatně jsem to přečetl)
• typ úlohy (zlomky, rovnice, procenta, geometrie, slovní úlohy, tabulky/grafy…)

>> Chybovník (tohle dělá největší rozdíl)
- Jeden sešit / jedna stránka na jeden typ chyby: Název: “Procenta – špatně si pletu základ”. Moje chyba: (jedna věta). Správný postup v 3 krocích: (co vždy udělám). Kontrola: (jak si to ověřím). 3 mini-úlohy hned pod tím.

Pravidlo 60/30/10 pro učení (denně)

• 60 % času: řešení úloh na čas bez nápovědy
• 30 % času: rozbor chyb a přepsání “správného postupu” do svého sešitu
• 10 % času: mikrodril (5–10 krát podobná mini-úloha)

Pokud máš 90 minut: 55 min testově + 25 min chyby + 10 min dril.

3) Strategie v testu: nejdřív “jisté body”

- Když máš 10–18 bodů, tak často neděláš dost lehkých úloh na 100 %.

1. průchod (např. 20–25 min): ber jen úlohy, u kterých do 10 sekund víš, jak začít.
2. průchod: úlohy “vím zhruba” – ale hlídej čas (max 4–5 min/úloha).
3. průchod: zbytek / dohledávání.

Když se sekneš déle než 60–90 sekund, přeskoč. Největší žrout bodů je “zakousnutí”.

- Nervozita: nejde ji vypnout, jde ji zkrotit

Tvoje chyba není, že se stresuješ. Chyba je, že nemáš natrénovaný výkon ve stresu. Když v testu přijde panika, použij “STOP” postup (trvá 20–30 s):

Stop (přestaň psát). Tři dlouhé výdechy. Označ si v zadání, co je dané / co hledám. Pokračuj jen malým krokem (např. “přepiš si údaje”, “udělej náčrt”). Panika často zmizí až po akci. Ne před ní.

Určitě si vytiskni a někam nalep tuhle inforgrafiku od LOCIKY :)
A nauč se používat tyhle strategie. Taky si to někam vytiskni.

Tady najdeš celou sadu s radami - jsou tam i užitečné pro mamku, jukněte na to :)

Pokud můžeš, skoč si třeba za školní psycholožkou.

Držím palce,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

je úplně v pořádku být v takové situaci zmatená - rozhodnutí jako tohle nejsou jednoduchá, protože ovlivní tvoji budoucnost a zároveň se dotýkají tvých emocí, přátelství, rodiny i učitelů.

Jak se rozhodovat a čemu dát větší význam? Tady není jedna „správná“ odpověď, ale můžeš si položit pár otázek, které ti pomůžou zjistit, co je pro tebe teď důležité:

• Co by sis vybrala, kdyby ses nemusela ohlížet na názory ostatních? (ani rodiče, ani učitelky, jen ty sama)
• Představ si sebe za rok na gymnáziu. Jak se tam cítíš? Co tě tam baví nebo nebaví?
• Představ si sebe za rok na základce. Co se změnilo, co zůstalo stejné?
• Kde si myslíš, že se budeš moct nejvíc rozvíjet - nejen ve škole, ale i jako člověk?
• Co kdybych to mohla zkusit na 1 měsíc, bez závazku - co bych si vybrala?
• Zkus tabulku PRO a PROTI. Potom si můžeš ohvězdičkovat, co je pro tebe důležité (např. u kamarádek). Pomáhá to uvidět, co převažuje.

Gymnázium není jen o učení - je to o tom, že potkáš nové lidi, rozšíříš si obzory a budeš mezi dětmi, které se možná také rády učí. Ale pokud máš dobrý kolektiv a kamarádky, je pochopitelné, že se ti od nich nechce pryč. Obě volby mají své plusy i mínusy. Tvoje rozhodnutí by mělo vycházet z toho, kde vidíš největší šanci být dlouhodobě spokojená - i když začátek může být těžký.

Až se rozhodneš, bude potřeba to nějak říct těm, kdo mají jiný názor. Zkus jim ukázat, že jsi o tom opravdu přemýšlela - že to není vzdor nebo zbrklost, ale tvoje vlastní rozhodnutí. Pokud se rozhodneš jít na gymnázium, zkus např. „chci zkusit něco nového, budu dělat maximum a chci být v kontaktu i s kamarádkama“. Pokud se rozhodneš zůstat, např. „vážím si toho, že jsem se dostala, ale cítím, že teď ještě nechci odejít“. Uveď důvody.

Jak se zbavit úzkostí z neúspěchu:

💭 Piš si svoje obavy na papír - co tě přesně děsí? Když to napíšeš, přestane to být tak velké v hlavě.
✅ Připomeň si, že úspěch není jen o známkách, ale i o odvaze zkusit něco nového.
🌱 Dovol si nebýt perfektní - když na gymplu něco nepůjde hned, nic se neděje. Budeš růst postupně.
🫂 Mluv o svých pocitech s někým, komu důvěřuješ - kamarádkou, učitelkou, nebo klidně školní psycholožkou.

A jedna věc - rozhodnutí nemusí být navždy. Když půjdeš na gympl a nebude to ono, můžeš přejít zpět. Když zůstaneš a budeš litovat, můžeš zkusit přestup za rok. Většina věcí se dá upravit. Důležité je, aby ses cítila v tom rozhodnutí co nejvíc sebejistě a svobodně.

Držím palce,
Linda

Ahoj milý pisateli,

pokud se chceš stát hercem, ale nemáš zkušenosti, je potřeba si to nejříve vyzkoušet, ať víš, zda tě to skutečně bude bavit a jaký typ herce bych chtěl být (divadlo nebo televize) :)

• Zkus chodit na nějaký kroužek herectví (dramaťák, improvizační divadlo) - je to způsob, jak se naučit základy herectví, jak pracovat s emocemi, prostorem a mluvením na veřejnosti.
• Připoj se k deckému divadelnímu souboru. Je to dobrý způsob, jak se seznámit s děmi/lidmi, kteří se herectvím zabývají, a zlepšovat se.
• Získej první zkušenosti s natáčením. Domluv se s rodiči, zda ti to dovolí a můžete zkusit hledat menší castingy pro filmy, reklamy nebo videa.
• Vytvoř si vlastní ukázku. I když teď nemáš žádné zkušenosti, můžeš si zkusit natočit nějaké krátké video, kde se ukážeš jako herec. Můžeš si napsat nějaký monolog, nebo si najít nějaký text, který tě zaujme. Mít ukázku je skvělý způsob, jak se dostat k dalším příležitostem.
• Znáš nějakého herce? Můžes s ním strávit den? Tak můžeš dobře navnímat, co vše je pro tuto profesi potřeba.

Herectví hodně závisí na kontaktech. Začni se seznamovat s dětmi/lidmi, kteří se v tomto oboru pohybují – třeba i prostřednictvím sociálních sítí (ale bezpečně), nebo osobně na akcích.

Hraní je dovednost, kterou si musíš postupně osvojovat, takže nečekej, že všechno přijde hned. Zkoušej různé role a příležitosti, i když to na začátku může vypadat jako malé krůčky. I malé role v začátku ti pomohou na tvé cestě.

Dobré bude, i když nakonec zjistíš, že hercem být nechceš.

V každém případě, nezapomeň si to užívat a nenech se odradit začátky. Každý herec někde začínal!

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko, jsi ve složité situaci, ale není to bezvýchodné:

• české přijímačky z matematiky jsou hlavně o typových úlohách, ne o genialitě, takže nejlepší je učit se přímo z testů CERMAT, každý týden si vzít jedno téma (rovnice, procenta, zlomky…) a mezi doučováním denně 20–30 minut trénovat, aby ses rychle naučila přesně to, co se u přijímaček objevuje
• domluv si online doučování s někým v česku

• fyzické zkoušky zvládneš, když začneš s pravidelnou kondicí (3× týdně běh/chůze), krátkými silovými tréninky doma (dřepy, kliky, plank, skok z místa) a jednou týdně si otestuješ pokrok, protože největší problém teď není v tvých schopnostech, ale v pocitu zahlcení – cílený plán ti vrátí kontrolu a výsledky přijdou překvapivě rychle.
• zjisti si, jaké přesně budou prvky ve zkoužce - školy to mají na webu vypsané

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

to, co popisuješ, cítí hodně deváťáků. Je úplně v pořádku mít obavy. Zkus si všechno trochu rozložit, ať víš, že situace není tak bezvýchodná, jak se teď může zdát.

Na většinu učebních oborů (kuchař/ka, truhlář/ka atd.) se přijímačky nedělají v podobě státních testů. Místo toho škola posuzuje známky z vysvědčení (hlavně 8. a 9. třídu), může tě pozvat na krátký pohovor nebo tzv. přijímací řízení bez zkoušek; někde chtějí motivační dopis nebo se ptají, proč sis obor vybrala, výjimečně může být praktická zkouška (např. u uměleckých oborů, nebo u kuchaře se ptají na základní věci o jídle). Když máš snahu a zájem o obor, vezmou tě téměř jistě. Učňáky se snaží brát žáky, kteří chtějí dělat danou práci, ne ty, kteří mají samé jedničky.

Většina dětí se vždy nakonec někam dostane, i když třeba ne hned v prvním kole. Kdyby ses přece jen nikam nedostala ani do září, můžeš jít na tzv. přípravný ročník (nabízejí ho střední školy – pomůže ti doplnit, co potřebuješ) nebo si za rok znovu podat přihlášku. Jak už jsem psala, v tomto případě bys měla ukončenou základní školu a mohla bys třeba brigádničit, chodit na kurzy nebo se učit na další rok.

Rozumím, že tě reakce rodičů děsí. Někdy rodiče reagují křikem, protože mají strach o budoucnost dítěte, ne proto, že by tě neměli rádi. Zkus s nimi mluvit v klidu – třeba jim říct, že máš obavy, že se snažíš, ale že potřebuješ jejich podporu. To, že máš odvahu o tom mluvit, už samo ukazuje, že ti na tom záleží.

Hodně sil,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

pokud chceš být policistka/dozorkyně, je dobré si dopředu zjistit, co je třeba:)

Policie ČR oficiálně požaduje střední vzdělání a vyšší + bezúhonnost a zdravotní/fyzickou způsobilost. V praxi náborové inzeráty často uvádějí vyučení s maturitou. Vězeňská služba (dozorce) běžně požadují středoškolské vzdělání s maturitou, psychotesty, zdravotní a fyzickou způsobilost.

Jak zvýšit šanci, že to dáš?

• Prostuduj si podmínky přijímacího řízení u škol (hlavně školní část).
• Pokud má škola fyzické/sportovní testy, trénuj už teď.
• Vyber „stupňované“ priority: 1) vysněný obor, 2) reálně dosažitelný, 3) „pojistka“, kam by tě měli vzít podle loňských hranic testů.
• Trénuj CERMAT testy a klidně si domluv doučování z nejslabší části (matika/čeština).
• Psychická pohoda - vyvažuj učení, spánek a volný čas, pohyb.

Nevím z jakého jsi města, ale zde najdeš předhled škol, na které se lidé nejčastěji hlásí, když chtějí na tento obor: https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly?branchs=2293&branchs=2294

Když by to v 1. kole nevyšlo (ani na 3 školy)

• Podej odvolání – máš na něj 3 pracovní dny od zveřejnění výsledků. Odvolání se podává řediteli školy (ten ho posílá na kraj). Není přes DiPSy.
• 2. a další kola – po 1. kole se vypisují volná místa a můžeš se hlásit znovu (běžně i v červnu–srpnu). DiPSy eviduje hlavně 1. a 2. kolo; další kola si školy řeší samy (hlídej weby škol/kraje).
• Když ani to nevyjde, hledej další možnosti: můžeš na studium do zahraniči, chodit na brigádu a přiravovat se na další rok na přijímačky, rok studovat jazyk, dělat rok dobrovolnictví. Nebo jít na brigádu. Prober všechny možnosti s rodiči.

Vychovná poradkyně/poradce ve vaší škole by ti měl/a poradit. Klidně tam zajdi sama nebo s rodiči.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

je úplně v pořádku, že ještě nevíš, kam chceš po devítce. Spousta dospívajících to zjišťuje postupně. Důležité je začít se ptát, zkoumat a zjišťovat, co by Ti mohlo vyhovovat.

Dobrý zdroj je od Čeké televize - je sice pro rodiče, ale i tobě může hodně pomoci: https://edu.ceskatelevize.cz/porad/jak-si-vybrat-stredni-skolu

🧠 Zamysli se nad tím, co tě baví
Co děláš ráda ve volném čase? Máš radši lidi a komunikaci, nebo spíš klid a práci o samotě? Baví tě spíš dělat věci rukama, nebo přemýšlet a řešit úkoly? Jaké předměty máš ve škole ráda? Co ti jde? Zkus si doma napsat na papír: Co určitě nechci dělat. Co mě zajímá. Co bych chtěla aspoň vyzkoušet.

🔍Zkoumej možnosti škol

1. Zkus si projít různé typy škol: gymnázium, střední odborná škola (SOŠ), střední odborné učiliště (SOU): https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly
2. Navštiv veletrhy škol nebo dny otevřených dveří na dané škole – často bývají už od podzimu.
3. Podívej se na konkrétní školy v okolí: co nabízejí, jaké mají obory, co o nich říkají studenti?

💬 Promluv si s lidmi kolem sebe

1. Zeptej se rodičů nebo starších kamarádů, jak se rozhodovali oni. Zeptej se učitelů (třeba toho, kdo tě dobře zná), co by ti doporučili. Pokud znáš někoho, kdo chodí na střední školu, která tě zajímá – klidně jim napiš a popros o radu.
2. Ve škole by měla být k dispozici výchovná nebo kariérová poradkyně (nebo poradce) - můžeš tam zajít a poprosit o konuzltaci.
3. Konzultace taky nabízí často insformační poradenské středisko, které patří pod úřad práce - rodiče tě tam mohou vzít.
4. Lze také najít kariérové poradkyně, které si vybereta a zaplatíte sami.

🧭 Vyzkoušej víc věcí
Zkus si brigádu nebo kroužek v oblasti, která tě láká (např. vaření, práce s dětmi, počítače…). Někdy i krátká zkušenost ukáže víc než test na internetu.

💡Nehledej „dokonalou“ školu
Možná neexistuje jedna „nejlepší“ škola – jde spíš o to, co tě posune dál, kde se budeš cítit dobře, a kde se něco naučíš. I kdybys časem změnila směr, není to chyba. Hodně lidí se k tomu, co je baví, dostane až později.

Hodně štěstí!
Linda

Ahoj milá pisatelko,

přijímačky na osmileté gymnázium jsou hlavně o matematice a češtině.
Typy úloh bývají podobné každý rok a je potřeba je trénovat. Podívej se na CERMAT testy z minulých let a jejich oficiální záznamy a klíče (najdeš online). To je základ. Nestačí ale „učit se vše“. Potřebuješ trénovat přesně ty úlohy, které se v testech objevují.

Pravidelně trénuj např. 5 úloh denně z matematiky a 5 úloh denně z češtiny. Krátké dávky, ale pravidelně. A třeba jednou týdně si dej „přijímačkový den“ - nastav si čas, sedni si k minulému testu a řeš ho jako u zkoušky. Tohle ti dá obrovskou výhodu – naučíš se hlídat čas a nevystresuje tě atmosféra. Jeden den v týdnu i volný den.

• Když něco nejde, hned si to vyjasni. Najdi si člověka nebo zdroj, který ti to vysvětlí jednoduše – učitel, dobrý spolužák, někdo doma,...
• Čti knihy/časopisy – pomůže ti to i v češtině. Čtení zlepšuje porozumění textu, slovní zásobu i rychlost myšlení. Stačí 10–15 minut denně něčeho, co tě baví.
• Neboj se chyb. Chyby nejsou ostuda. Jsou to ukazatele, kde máš zabrat.

Řekni si o podporu rodičům nebo vyučujícím ve škole.

Držím palce,
Linda

Ahoj milá pisatelko,
je fajn, že o své budoucnosti přemýšlíš. To, že „se ke mně nic nehodí“, je teď úplně normální pocit, většina lidí ve tvém věku tápá.

Pokud tě láká vyšetřování, nemusí to nutně znamenat běhat po ulici nebo fyzicky zasahovat. Existují i analytické pozice – kriminalistická laboratoř, kyberkriminalita, analýza důkazů. Tam se můžeš dostat přes gympl, policejní školu nebo třeba informatiku.

Právničina není jen o psaní slohovek. Hodně jde o logiku a argumentaci. Pokud máš ráda „mít poslední slovo“ a umíš si obhájit svůj názor, je to obrovská výhoda. Čeština se dá potrénovat, a hlavně právní jazyk je jiný než sloh ve škole – je to spíš přesnost než kreativita.

Další směry, pro inspiraci:

• Psychologie / sociální práce – empatická část tebe by tu našla uplatnění, a i tvůj „ostřejší zevnějšek“ by ti mohl pomoct nastavovat hranice.
• Mediace / vyjednávání – práce s konflikty, schopnost slyšet obě strany.
• Žurnalistika / investigace – propojení sarkasmu, zvědavosti a empatie.

Co můžeš udělat teď:

• Zvaž gymnázium – nechá ti otevřené dveře. Během těch 4 let zjistíš, jestli tě víc táhne právo, psychologie, nebo třeba bezpečnostní obory.
• Seznam se s praxí – zajdi na den otevřených dveří na policejní školu, právnickou fakultu, nebo se zeptej, jestli bys mohla nakouknout do práce (např. soudní jednání jsou veřejná!).
• Trénuj slabší stránky postupně :)
• Zajít za kariérovou poradkyní/poradcem ve škole.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milý pisateli,

chápu, jak je těžké se soustředit, když tě pořád něco rozptyluje, zvlášť s mobilem a notifikacemi. Tady je pár tipů, které ti mohou pomoct:

1. Vytvoř si studijní plán. Zkus si napsat konkrétní cíle pro každý den a rozdělit učení do menších, zvládnutelných částí.
2. Nastav časový blok na učení. Zkus se učit 20-30 minut v kuse a pak si dej krátkou přestávku. Pomůže to udržet pozornost. Použij časovač a řekni si, že na mobil v pauze máš jen 5 minut.
3. Pokud to jde, při učení si dej mobil do jiné místnosti nebo ho ztiš. Můžeš ho také dát do režimu „nerušit“. Pomůže to vyhnout se náhodným přestávkám.
4. Změň prostředí. Pokud se ti doma špatně soustředí, zkus se učit někde jinde – třeba v knihovně, nebo v parku, kde nebudeš mít k dispozici všechna ta rozptýlení.
5. Za každý splněný studijní cíl si dej malou odměnu (například, že si pustíš písničku, kterou máš rád, po určité době učení).

Pokud máš pocit, že máš s mobilem velké obtíže, řekni si o pomoc rodičům nebo vyučujícím, jak pracovat na tom, abys ho dokázal odkládat.

Tím, že vytvoříš pravidelný režim, to budeš mít více pod kontrolou.
Začni zlehka - i malý pokrok je pořád pokrok :)

Linda

Ahoj milá pisatelko,

chápu, že tohle rozhodování je někdy těžké – hlavně když tě baví víc věcí najednou.

Kriminalistka (policie, forenzní vědy): Hodně se tu využívá chemie, fyzika a biologie (analýzy, stopy, otisky, DNA...). Je to docela náročná škola – buď přes policejní akademii, nebo přírodovědecké fakulty. Může tam být i krev, ale není to nonstop (spíš laboratorní práce, než pitvy).

Psycholožka: Tady se tolik neřeší krev (spíš vůbec ). Je to spíš o čtení, psaní, porozumění lidem, komunikaci. Na psychologii je potřeba mít hodně dobrý základ v biologii (nervová soustava, mozek) a taky se učí statistika (matika!). Je to těžší na přijímačky, protože je velký zájem, ale ve škole pak jde hodně o čtení a psaní esejí, ne o fyziku a chemii.

Veterinářka: To je super, pokud miluješ zvířata. Ale tu krev bys musela překonat, protože to je součást práce. Studium je hodně náročné: biologie, chemie, anatomie, chirurgie. Není to „nejlehčí škola“, spíš jedna z těch hodně těžkých.

> Co se týče „nejlehčí školy“: Upřímně – žádná z těchto tří není úplně lehká. Ale každá je těžká v něčem jiném.

Myslím, že máš zatím ještě dost času zjišťovat, co tě baví a zajímá. Klidně si domluv nějakou konzultaci u výchovné poradkyně (kariérové) ve škole. Probírej to doma s rodiči a s kamarádkami a kamarády.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,
tvoje rozhodnutí nemusí být unáhlené, ale je potřeba do toho jít „s otevřenýma očima“. Není to ani jednoduché ani levné.

1. Odejít v prváku není hloupost - v 15 letech se do amerického systému zapadneš snáze než později. Rok na americké střední škole ti dá perfektní angličtinu, obrovský osobní posun (samostatnost, sebevědomí) a zkušenost, která se bude hodit dál (VŠ, práce, život).
2. Návrat do ČR je možný, ale ne automatický. Vrátit se po roce jde, ale pravděpodobně budeš dělat rozdílové zkoušky (hlavně z češtiny). Někdy se stává, že se opakuje ročník – ne proto, že bys byla „horší“, ale kvůli osnovám. To ale nemusí ničemu vadit :)

Je to přijatelné ve vaší rodině?
Je ale důležité tohle probrat především s rodiči. Je to reálné pro vaši rodinu? Zda tě v tomhle kroku podpoří (je to veliká dálka, není snadná politická situace) a zda to je pro rodinu finančně možné (bez stipendia se bavíme zhruba o 200–400 tis Kč/rok - záleží na programu, státu, škole, rodině).

Často to funguje tak, že studuješ na věřejné high school, bydlíš v hostitelské rodině a jedeš přes ověřenou organizaci (to také něco stojí).

Prober to také s vedením svého gymnázia nebo s jiným gymnáziem, kam by ses případně hlásila po návratu.

Nejde o hazard, pokud máš plán A (USA), máš plán B (návrat do ČR), víš, kolik to stojí a kdo to zaplatí :) Pomoci by Vám mohla i školní kariérová poradkyně.

Koukni také na: https://edu.ceskatelevize.cz/video/17448-6-jak-si-vybrat-stredni-skolu-skoly-v-zahranici

Hodě štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

úroveň jazyka vždy záleží na cíli - k čemu ti má dá v životě sloužit. Podle CEFR (Společný evropský referenční rámec pro jazyky):

• Běžný život & cestování: A2–B1 (domluvím se, vyřeším situace, rozumím jednoduchým textům).
• Práce, kde angličtina není hlavní jazyk: B2 v porozumění/čtení, B1–B2 v mluvení/psaní.
• Mezinárodní prostředí, meetingy, psaní mailů bez stresu: B2 (lépe C1 pro jistotu).
• Učení angličtiny / vedení výuky v AJ: minimálně B2, ideálně C1.- Akademické psaní, prezentace na konferencích: C1–C2.

Obvyklé úrovně ve škole jsou takto:

• ZŠ (1. cizí jazyk): cíl A2 na konci 9. ročníku (na 1. stupni A1).
• SŠ – gymnázia (1. cizí jazyk): výuka navazuje na A2 a směřuje k B2 u absolventa.
• SŠ – odborné obory s maturitou: minimální úroveň maturity z cizího jazyka je B1/B2

Ahoj milá pisatelko,

na gympl „stačí“ známky takové, aby ses na konci 2. pololetí vešla do hodnocení prospěl/a – tedy neměla nikde 5 (nedostatečnou).

Co je dobré vědět:

• Když vychází 5 nejvýš ze dvou povinných předmětů, obvykle se to řeší opravnou (komisionální) zkouškou.
• Protože jsi ve 3. ročníku osmiletého gymnázia (tercie) a ještě spadáš do povinné školní docházky, když ani pak neprospěješ / nejde tě hodnotit, ročník opakuješ.
• Jistota je většina hlavních předmětů (ČJ, matika, jazyk) za 2–3.
• Riziková zóna: opakované 4 z hlavních předmětů + stres + odklady učení

Jestli máš teď někde 4/5, nejlepší tah není „doufat“, ale rychle si zajistit oporu - zajít za vyučující/m a říct si o konkrétní plán: co přesně umět do příští písemky, z čeho bude zkoušení, co procvičovat atp.
Učit se průběžně 2–4× týdně krátký blok 25 minut, ne maraton jednou za týden.
Když ti do toho leze mobil: blokace aplikací + telefon mimo stůl během učení (tohle fakt dělá obrovský rozdíl).

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

sen, který popisuješ nemusí být nereálný, ale bude to chtít strategii, argumenty a trpělivost i nějaké to štěstí. Máš doma rodiče, kteří myslí na jistotu, což je běžný „střet dvou světů“.

Bylo by dobré dokončit gympl a poté si vyber vysokou, která ti nechá prostor pro tanec (kombinovaná forma, flexibilnější rozvrh), nebude tě ubíjet a dá se dělat paralelně s tréninkem. Není dobrý nápad jít na zdravotnickou, pokud už teď víš, že tě to netáhne. Napadá mě tělovýchova / taneční pedagogika / sportovní management. Pomoci vybrat školu ti může kariérová poradkyně (ve škole nebo soukromý sektor).

Mezi tím mužeš např. jezdit na krátké kurzy do zahraničí. Během toho si vybuduj taneční portfolio (videa, soutěže, lektoři, workshopy...). Když rodiče uvidí, že si za tím jdeš a máš výsledky, třeba tě začnou podporovat. Mluv s ními o tom, proč je to pro tebe důležité a ptej se jich, kde vidí problémy a překážky.

Zhruba ve 20 letech můžeš zkusit přestoupit na zahraniční akademii nebo jít na roční intenzivní program.

Hodně tance,
Linda