Ahoj,

předně je nutné řešit to, jestli se jednalo o veřejné prostranství, nebo ne. To je definováno následovně: „Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“. Nemusí teda jednat ani o majetek města. Pokud jste seděli třeba na schodech radnice, tak Vás zase naopak může vykázat ostraha.

Z dotazu mám ale pocit, že se jednalo fakt o nějaký schody, které propojovaly pozemní komunikace nebo třeba parky. Pokud se jedná o schody, které jsou užívány veřejností, tak Vás vykázat děda nemůže. Samozřejmě byste neměli na schodech sedět tak, že schody blokujete, děláte hluk v blízkosti domů... ale nanuky můžete v klidu papat, pokud tím nenarušujete užití schodů. Upřímně moc nevidím ani důvod, čím byste mohli být někomu „na škodu“ - přeci jen, kde děda asi jedl nanuky za mlada? A jen tak mimochodem, aby Vám byl zakázán vstup na veřejné prostranství, tak je potřeba rozhodnutí obecního úřadu. To byste ale věděli, protože by s Vámi bylo provedeno přestupkové řízení... ale Vám je nejspíše s kamarády pod patnáct let, takže vůči Vám ani nemůže být přestupkový řízení.

Dobrý den,

„psychická šikana“ jako samotná není v právu definovaná, samotné špatné zacházení však může být součástí skutkové podstaty trestních činů a správních deliktů:

Konkrétně jde o trestné činy:

• týrání svěřené osoby, kde je znám příklad učitelky, která nutila děti opakovat „jsem blbý“, když něco neuměli, a opakovaně je verbálně napadala (1 - 5 let);
• týrání osoby žijící ve společném obydlí, kde je název stejný jako jeho podstata(6 měsíců - 4 roky);
• účast na sebevraždě, kde dochází k tomu, že pachatel „pohne“ oběť k sebevraždě (až 3 roky);
• nebezpečné vyhrožování, jehož podstatou je vyhrožování těžkou újmou (třeba smrti) vůči oběti (až 1 rok);
• vydírání, kde někdo „násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl“ (6 měsíců - 4 roky);

V méně vážných případech může jít i o přestupek proti občanskému soužití, kdy někdo jinému vyhrožuje na zdraví nebo mu na zdraví ublíží, dále i tím, že ho hrubě zesměšní.

U trestních činů je rozmach trestů v závorkách na konci - jedná se však o nejmenší sazby, které nezohledňují to, že by oběti mohlo být méně než patnáct let (v tom případě by byly sazby větší). Zároveň lze uložit u trestných činů trest zákazu pobytu, například v obci, kde se oběť zdržuje. U přestupku lze uložit pokutu a i omezující opatření, zakazující styk s nějakou osobou.

Ahojky,

určitě to není hloupý dotaz! Pamatuju si, že jsme se na tuhle otázku ptali, když jsme měli teorii práva; takže bych Tě rád podpořil, aby ses i nadále zajímala o to, jak to u nás funguje.

Při trestním činu pohlavního zneužití je potřeba, aby pachatel měl úmysl. Pokud to vědět nemohl, někdo ho uvedl do „skutkového omylu“, pak není trestně odpovědný a nic se mu stát nemůže. V Tvém případě se 16letý člověk bát nemusí, nic mu nehrozí.
Na stranu druhou, můžeme si vzít Tvůj případ a trošku ho obrátit. Ve skutečnosti je klukovi a holce 16 let, ona ho však přesvědčí, že jí je 14, a on s ní bude mít sex, pak se jedná o pokus o pohlavní zneužití, který je trestní! (Ačkoliv je oběma více jak 15 let. Samozřejmě platí, že obojí platí i když by byly otočené pohlaví, popřípadě by oba byli kluci/obě byly holky).

Ahoj,

jakožto student práv si dovolím trošku podrobnější a snad přesnější odpověď. Navíc je tento dotaz poměrně častý, pojďme si ho tedy odborně rozebrat.

Dítě nemá trestní odpovědnost, nemůže být za jakýkoliv čin trestně stíhané a ani trestané dle trestního zákoníku. Dítě může ale spáchat tzv. čin jinak trestný. Pokud tak učiní, neřídí se soudní řízení trestním řádem, ale občanským soudním řízení. K tomu se mění i sankce; mezi ně patří např. ochranná výchova, zařazení do psychologického, terapeutického či obdobného výchovného programu ve středisku výchovné péče. Je důležité zmínit, že i když dítě nemá trestní odpovědnost, neznamená to, že smí konat jinak protiprávné činy.

„Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán [...],“ poměrně záludné ustanovení, ale vidíme v něm, že je naprosto jedno, kdo je pachatelem tohoto trestního činu; je jedno, jestli jsou to dva muži, muž a žena, dvě ženy mladší patnácti let. Zároveň není blíže specifikováno, co je „jiný způsob pohlavního zneužití“. Dle judikatury (tj. rozhodování soudů a v návaznosti na to rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je sjednocuje) to však může být i (mimo jiné) „jednání v pohlavním vzrušení ve snaze své vzrušení jakýmkoliv způsobem uspokojit, aniž je přitom rozhodné, zda a do jaké míry takového uspokojení dosáhne“.
V dotaze je sex, dovolím si ale zmínit i společnou masturbaci - tu bychom mohli, dle judikatury Nejvyššího soudu, řadit do kategorie jiného pohlavního zneužití.
Omlouvám se za menší odbočení, ale pojďme se zaměřit znovu na pohlavní styk mezi dvěma osobami mladší patnácti let; znova je jedno, jestli jsou to dva muži. Je to znova pohlavním zneužitím (kvůli pohlavnímu styku). Pokud by jeden nechtěl a bránil by se sexu, jedná se o znásilnění (souběh pohlavního zneužití a znásilnění je vyloučen)
Ač je to překvapení pro mnohé, děti skutečně můžou spáchat navzájem skutkovou podstatu pohlavního zneužití při různých sexuálních aktivitách. Samozřejmě, nejsem soudce, ale judikatura je poměrně přísná, když jde o zájem nezletilého, a stejně přísné jsou komentáře k zákoníku.

Musím upozornit znova na věc, kterou jsem napsal v prvním odstavci: to, že není dítě trestně odpovědné, neznamená, že za např. vraždu nebude mít žádný postih. Sankce jsou mnohonásobně menší - např. ani za tu vraždu nebude mít dítě záznam v Rejstříku trestů. Ale, prosím, hlídejte si to, co můžete, nebo nemůžete, a to i když daná věc není tak přísně regulovaná státem - možná se to zrovna Vám vymstí. Rozumím chuti „zkoušet nové věci“, jsou však věci, které jsou kvůli veřejnému zájmu zakázané, a je nutné je respektovat.
Znova - to, že dítě nemůže být trestně stíháno neznamená, že neexistují jiné zákonné prostředky, jak dítě ochránit.

Ahoj,

v naprostém většině případu můžeš. Dle stanoviska Veřejného ochránce práv (ombudsman) nemají právo dodavatelé odmítat jen tak předat zboží kvůli věku. Je-li však v dodávce zboží, které má věkové omezení, pak mají právo odmítnout, pokud zákazník tento limit nesplňuje (třeba cigarety, ale i krokodýl ).

Zároveň je důležité upozornit, že většina soukromých poštovních dodavatelů též nevyžaduje nějaký věkový limit dle jejich obchodních podmínek (viz stanovisko ombudsmana). Jen na závěr upozorním, že po Tobě mohou chtít doklad totožnosti.

Díky za dotaz a snad Ti objednávka dorazí tak, jak má :)

Ahoj,

přesný limit zákon nezná, většina posiloven, které mají své podmínky na internetu, si kladla podmínku 15+ let, pod tento věk jen s dozorem. Rozhodnutí posiloven v Tvé lokalitě ale budou nejspíše jiné s ohledem na možnosti posilovny, takže bych se i tak nebál zeptat.
Za to, že jsem Ti nemohl přesně odpovědět, si dovolím menší radu - při čtení jejich podmínek jsem si všiml podmínky, že „neručí za věci odložené [ve skřínkách], jako je třeba mobil“ - ze zákona mají odpovědnost, tak snad se nenecháš nachytat, až tam začneš chodit a něco se ztratí. :)

Ahojky,

jsem moc rád, že jsme Ti mohli takhle pomoct, určitě se na nás znova obrať, jestli budeš s něčím potřebovat pomoct!

Jen Tě nejspíš zklamu, protože budu muset dát trošku obecnější odpověď:
Věci nezletilých mají na soudech přednost, ale existují i menší, specifické výkyvy (kde se soud nachází, zda se jedná o sporné nebo nesporné řízení, tj. jestli se rodiče nedohodli, a proto jdou k soudu, nebo se dohodli a k soudu jdou jen proto, že to vyžaduje zákon.). Zpravidla však řízení trvá v těžších případech maximálně 6 měsíců, z současné mimopražské praxe pak okolo 3 měsíců. V případě souhlasu obou rodičů (řízení nesporné) by mohlo padnout rozhodnutí do 2 měsíců. V případě odvolání bude proces pochopitelně delší.

K tomu, co musí nezletilý podstoupit, se nedá přesně též určit odpověď. Jasné je jen, že Ti bude přidělen „kolizní opatrovník“, který bude zastupovat pouze Tvé zájmy, proto by s Tebou měl mít rozhovor(y) a nějak se s Tebou držet v kontaktu. Dále je možné, že Tě soud i předvolá na jednání (může ale vykázat všechny přítomné osoby, aby ses nemusela bát vypovídat). Je možné, že rodič po Tobě bude chtít, ať s ním zajdeš k psychologovi, kde by byl vyhotoven posudek. Ten by pak rodič mohl použít jako důkaz v jednání (třeba to, že jsou rodinné problémy s mámou).

Věřím však, že se všemi strastmi soudního jednání probojuješ. Soudy mají povinnost rozhodnout v zájmu nezletilého, proto to může vypadat trošku komplikovaně. Nakonec však bude stát rozhodnutí, který bude pro Tebe to nejlepší.

Držím palce!

Ahoj,

odpověď budu vztahovat k psychologovi klinickému nebo k psychologovi ve zdravotnictví, i když se v dotazu nezmiňuješ, o jakého psychologa se přesně jedná.
Kliničtí psychologové a psychologové ve zdravotnictví mají stejnou povinnou mlčenlivost jako lékaři. Kdyby chtěl rodič třeba přístup k zdravotní dokumentaci, tak má (a i pacient) přístup jen k příznakům onemocnění, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů. Takže z dokumentace rodiče nic moc nezjistí. Psycholog je povinen informovat rodiče o zdravotním stavu svého pacienta, a to v rozsahu, aby mohl rodič rozhodovat za pacienta o např. navrhované léčbě. Mlčenlivost je povinen porušit jen, pokud jsi dítě, které spadá do působnosti sociálně-právní ochraně dětí(např. jsi týrané dítě), v tom případě je musí informovat o zjištění těchto skutečností.
Psychologové mají docela unikátní postavení, musí sami rozhodovat o šíři informací, které poskytnou rodičům. Předtím, než začneš říkat bližší informace, je v pořádku se psychologa zeptat „a co přesně se dozví rodiče?“, není to nijak zvláštní otázka a šlo by se i domluvit na nějakém společném postupu s rodiči. Psycholog musí posoudit jak Tvojí situaci, tak i Tvojí vyspělost, aby mohl správně informovat rodiče, a tím i vytvořit ideální podmínky pro Tebe.
Zároveň Tě psycholog nemůže nějak odsuzovat, jeho náplní je naslouchat druhému, snažit se pochopit jeho situaci a pomoct mu. Přeci jen kvůli tomuto cíli studoval minimálně pět let vysoké školy a další léta dělal atestaci.
Hospitalizaci může nařídit jen ve vážných případech, kdybys „ohrožovala bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí...“. Hospitalizace bez souhlasu pacienta není však častá, navíc při ní musí být informován i soud, který musí do 7 dní rozhodnout o hospitalizaci.
Nakonec téhle odpovědi bych Tě chtěl v podpořit v tom, aby ses u psychologa nebála mluvit o tom, jak chceš, aby sezení s ním vypadalo, a o věcech, které Tě trápí. Je moc hezké, že se souhlasíš s rodiči a že se s nimi snažíš spolupracovat. Má odpověď se snaží pokrýt skoro všechny možné případy, co bys mohla u psychologa říct, proto se části můžou zdát „děsivý“, ale i tak je psycholog člověk, který Ti bude chtít pomoct (a ne rodičům přetlumočit informace, které se dozvěděl). Podobně jako chirurg nezačne řezat špatně za to, že máš tetování na noze, tak ani psycholog Tě nebude odsuzovat nebo se ti snažit dělat naschvály.

Měj se hezky a držím palce

Ahoj,

odpověď je poměrně komplikovaná v tom, že v právním světě existuje nesrovnalost ohledně jednoho pojmu v právu.

Začnu tím, že hranice 18 let existuje, ale jen v případě, že bys chtěla chovat nějaké zvíře vyžadující zvláštní péči (třeba krokodýl). Dále existuje hranice 15 let, kdy osoba mladší tohoto věku si nesmí koupit nebo ji nesmí být darováno zvíře, které je v zájmovém chovu. Zjednodušeně se dá říct, že tímhle zvířetem je každé zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako společník.

Otázkou toho, jestli je zvíře zájmové, nebo není, si občas není jistý ani Ústav státu a práva Akademie věd ČR.
Pokud však chceš koupit myš za účelem ji použít jako krmivo pro hady, tak se dostáváme do poslední kategorie, kde není žádný věkové omezení stanovené zákonem (Existuje pouze princip, že musí být koupě tohoto zvířete je přiměřená k rozumové a volní vyspělosti dítěte.).

Abych tedy shrnul odpověď: nejdřív se zeptej, jestli je to zvíře, které vyžaduje speciální péči. (hranice 18+ let)
Jestli ne, bude se užívat jako společník, místo hospodářské funkce? (hranice 15+ let)
Jestli ne, tak se jedná o zvíře, na které neexistuje přesný věkový limit, pouze princip „je tohle na jeho/její mentální kapacity?“.

Přeji štěstí

Dobrý den,

díky moc za Tvoje dotazy! Práva studuji, tak doufám, že objasním nějaký věci.

Pokud někdo neovládá češtinu, má právo na tlumočníka. Stejně tak osoba neslyšící má právo na tlumočníka při jednání soudu. Toto právo je i garantované Listinou základních práv a svobod.

Ochrana cti/důstojnosti nemá jasné upravení a je poměrně na interpretaci situace soudcem. Jako základní charakteristiku bych ale popsal situaci, kdy jsou o něm vedeny nepravdivé nebo zkreslené informace, ze kterých dotčenému plyne nebo může plynout neprospěch v jeho sociálním životě.
Závažnější formou je trestní čin pomluvy, který zní „kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“. Pokud někdo o někom opakovaně lhát tím, že se měl dopustit věcích, které jsou v rozporu s společenskými standardy, tak se může domáhat svých práv u soudu. Zároveň i mrtvý člověk má právo na ochranu osobnosti. Dalším zásahem do ochrany osobnosti můžou být fotomontáže, snaha o diskreditaci nevinnosti osoby nebo další skutky, které můžou ohrozit čest osoby.

Pomoct při přijímačkách na vysokou školu může certifikát z jazyka a maturitní vysvědčení do průměru 1,5 - ale to je fakt až ke konci střední. Jinak v dosti věcech navazuje právo na základní znalosti z občanské výchovy, popřípadě i dějepisu, neexistuje však podmínka „lepších známek“. Navíc se matika moc v právu nevyskytuje (až na počítání lhůt a soudních poplatků, popř. důchodů a daní), spíš je potřeba logický a analytický myšlení. Rozhodně nic nezkazíš, když se budeš dívat na zprávy a vnímat novinky z politiky.

Absolvent právnické fakulty je právník. Pokud tenhle absolvent chce a splní podmínky k výkonu advokacie (advokátní zkouška + 3 roky praxe jako advokátní koncipient), stane se z něj advokát - takže každý advokát je právník, ale ne každý právník je advokát. Advokát zastupuje klienty v soudním řízen a celkově poskytuje právní služby - je to jedna z oblastí, kde právníci pracují.
Existují i ale jiné oblasti, kam můžou. Třeba mohou být exekutory, notáři, „podnikovými právníky“, „právníky státu“ (jako ministerský rady) a samozřejmě soudci a státními zastupiteli.

Ahoj kluku,

dovolím si rovnou odpovědět: mohlo by jim být uděleno výchovné opatření. Pořád se vztahuje má minulá odpověď.

K tomu, že „to není zneužívání“ - pohlavní zneužití je název trestního činu. Ten nastane, pokud má někdo s dítětem mladší 15 let pohlavní styk (nebo jinak dítě zneužije) a dítě se proti tomu nebrání. Pokud dítě nesouhlasí, nejedná se o pohlavní zneužití, ale o znásilnění, neboť souběh pohlavního zneužití a znásilnění není možný. V případě, že má někdo s nezletilým mladší 15 let pohlavní styk, je jedno, jestli s tím souhlasí, nebo ne. Je jedno, jestli je to styk orální nebo přímo soulož, pořád se jedná o trestní čin.

Je pravda, že pohlavní zneužití má těžký důkazní proces a často se ani neohlašuje. Z praxe ale říkám, může se to vymstít každému. Stačí, když si rodič přečte zprávu v telefonu dítěte a dál to jede jako lavina. Stejně tak se to může dozvědět někdo tím, že jeden z milenců řekne svému kamarádovi o tom, že měl orální sex. Ten to řekne dál, až to narazí u někoho, kdo se o to začne zajímat. Popsal bych tohle jako docela zbytečné nebezpečí a zbytečná nejistota.

Co se týče toho, jestli si nemůžete navzájem něco „přenést“, tak lékařem nejsem, ale absolvoval jsem jsem soudní sexuologii/psychiatrii jako předmět, a strašně se mi líbila věta „[...] každý si musí chránit především sám sebe, a to tím, že se ke každému člověku, který není jeho trvalým, spolehlivě mu věrným a spolehlivě nenakaženým partnerem, chová sexuálně tak, jako kdyby se jednalo o osobu nakaženou.“ - BRZEK, Antonín a Právnická fakulta. Sexuologie pro právníky. Praha: Karolinum, 1997, strana 60.
Orálním sexem lze hlavně přenést chlamydií, kapavky, syfilis, a žloutenky, menší šance je též na přenos HIV. Poté existují nemoci, které nejsou přímo sexuálně přenosnými chorobami, ale sexem se taky přenést dokáží (napadá mě kvasinková infekce).

Dobrý den,

děkuji za dva dotazy, k prvnímu bych dodal trošku historie.

Není moc pravda, že se osoba starší 15 let bere jako „dospělá“. Právo upravuje dítě následovně: „Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, ...“ (trestní zákoník), „Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“ (Úmluva o právech dítěte).

Dá se tedy říct, že dítětem je každá osoba mladší osmnácti let, respektive osoba, která nenabyla zletilost - zletilou osobou se stane člověk dovršením 18 let, uzavřením manželství (lze mezi 16 a 18 se souhlasem soudu) nebo tzv. emancipací („dítě“ se dokáže samo živit (nebo jsou k tomu dány zvláštní důvody) a je starší 15 let).

A proč je tenhle limit stanoven? Na to není jasná odpověď, zletilou se stala žena za Římanů v 12 let, muž v 14. Za první republiky nabyla zletilost osoba v dovršení 21 let (v Rakousko-Uhersku to bylo 24). Komunisti „snížili“ zletilost na 18 let, nejspíše jako reakci na zvýšení vzdělání ve společnosti:
„Významné změny [v 50. - 70. letech], které charakterizovaly toto období v právním a ekonomickém kontextu, vyvolaly stejně významné změny v přechodu do dospělosti. Válečná a poválečná industrializace a zavedení vládních sociálních programů společně přispěly k období nebývalé ekonomické prosperity v následujících desetiletích.“ (Jordan Stanger-Ross et al., Falling Far from the Tree: Transitions to Adulthood and the Social History of Twentieth-Century America)

A k druhé části dotazu musím odpovědět, že ano. Mít dětského lékaře pro děti a dorost může každá osoba do 19 let. Na stranu druhou může osoba starší 14 let už navštěvovat praktika pro dospělé - od 14 do 19 let je tedy výběr, zda bude osoba chodit k praktikovi pro dospělé/děti na pacientovi, respektive rodiči.
Lékaře specialisty pro děti (např. psychiatr pro děti a dorost) slouží též až do 19 let. Specialista pro dospělé (znova třeba psychiatr) bere pacienta až od 18 let - zde je rozdíl mezi praktikem a specialistou.

Doufám, že jsem takhle pomohl.

Ahoj pisatelko,

pokud by si dva lidi mladší 15 let spolu ohmatávali pohlavní orgány, mohlo by jim být uloženo výchovné opatření, jako je třeba výchovné omezení, napomenutí s výstrahou nebo zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu. Toto chování by totiž naplnilo skutkové podstaty trestního činu pohlavního zneužití (z důvodu, že dítě není trestně odpovědné, však za tento čin nemůže být trestně stíhané, proto se nabízí jen výchovná opatření). Více informací je v mé starší odpovědi „Je sex pod 15 trestný?“