Ahoj,
chtěl bych nejprve vyjasnit, že máme ohlašovací povinnost nikoliv kvůli srandě, ale naopak kvůli tomu, když je popisovaná věc vážná. Pokud jednoznačně nade vší pochybnost vyhodnotíme, že je dotaz opravdu pokus o vtip, tak tím úřady nezdržujeme, ale v tichosti ho smažeme. Poměrně často se nám děje, že to vtip nebývá – o takových dotazech veřejně obvykle nemluvíme, z toho nejspíš vzniká trošku zkreslený dojem. Někdy opravdu jde o život.

Ale to jsem maličko odbočil, pardon…

Můžeme o vás mít jen ty údaje, které nám dáte (nebo které nám sdělí vaši rodiče třeba při objednávce doručení dárku z katalogu). Některé informace nám dáváte jen tak mimochodem, nevědomě, aniž byste nad tím přemýšleli – sem patří různé informace o internetovém připojení, o webovém prohlížeči, o používaném počítači/mobilu – nic z toho nebývá přímo identifikující, že bychom pak věděli, kdo doopravdy jste a kde bydlíte. Z internetového připojení (přesněji z IP adresy) jde většinou odvodit jen město, protože existují rozsáhlé databáze, kam jaké připojení vede. Křížovým porovnáním technických informací může větší web vidět nějaké souvislosti mezi větším počtem uživatelů, ale obvykle nic moc skutečně identifikujícího.

Je to podobné, jako ve skutečném životě mimo internet:
Když zajdeš do obchodu, pozdravíš, koupíš si ananas 🍍, zaplatíš… prodavačky neví, kdo jsi. Můžou z pozdravu vytušit, odkud zhruba jsi, pokud třeba máš nějaký přízvuk, můžou si přibližně zapamatovat, jak vypadáš, ale pokud se během nákupu neodehraje nic mimořádného, tak na tebe asi rychle zapomenou. Obchod může mít bezpečnostní kameru, takže si provozovatel může nějakou dobu zpětně prohlédnout tvůj pohyb v prodejně, ale ani tak neví, kdo jsi. Kdybys za ananas zaplatila kartou, banka má informaci, kolik a kde jsi platila z čího účtu, ale neví přesně, co sis koupila. Během nákupu z tebe mohl odpadnout nějaký vlas nebo odumřelá kůže s tvojí DNA, a zůstala po tobě nějakou dobu pachová stopa, kterou lidský nos nerozpozná, ale psí ano – vycvičený pes by tě asi uměl vystopovat. Přistihl by tě při hanebném činu pojídání ananasu!

Tudíž ani při běžném nákupu nejsi úplně anonymní, jenom běžně nikdo nemá důvod tvé chování vyšetřovat. Ale kdybys obchod přepadla se zbraní, tak policie má nárok posbírat všechny střípky informací a dala by si určitě záležet na tom, aby tě našla.

Podobně jako prodavačky v obchodě ani my v poradně nemáme většinou žádný důvod zkoumat, s kým přesně jednáme. Jak jsem již psal, stejně se nic moc dozvědět nemůžeme, ani kdybychom to fakt moc vědět chtěli, protože od vás dostáváme poměrně málo konkrétních informací.

Je samozřejmě pochopitelné, že se dospívající lidé stydí za některé své otázky, ale z našeho pohledu se zpravidla neptají na nic neobvyklého. Choulostivé starosti a související (ne)znalosti mají všichni přibližně podobné. Měli je skoro určitě i vaši rodiče, učitelé, každá slavná osobnost, není na tom nic ostudného. Odpovídat na podobné věci je základním posláním naší poradny. Je nám tedy fuk, kdo jsi.

Pokud nám z jakéhokoliv důvodu nevěříš a chceš mít absolutní jistotu, že kdybychom po tobě fakt nějak pátrali, tak nic nezjistíme, můžeš se zeptat jinde. Nejsme jediná poradna na světě. Modrá linka má telefon, chat, e-mail… samozřejmě i tam pak můžeš přemýšlet, kdo a jak by tě mohl rozpoznat a najít. Podobné úvahy nejsou na škodu, lidem by určitě prospělo, kdyby častěji uvažovali o ochraně soukromí (zejména na internetu), ale pozor, ať nepřerostou ve zbytečnou paranoiu.

Alík

P. S.: V podpisu u tohoto dotazu jsi uvedla svoji přezdívku, tak jsem ji odmazal, aby po tobě nemohli zkušebně pátrat jiní čtenáři poradny.

Ahoj betmene,
díky za nápad, ale ne, nechtěli. Nemyslím si, že by to bylo fajn.

Neodborná rada, i kdyby byla zamýšlená s nejlepšími úmysly, může člověku uškodit. Vysoké školy existují z dobrého důvodu – jejich cílem není dát titul těm hodnějším a odfiltrovat zlobivé, ale dát studentům znalosti a rozhled v problematice, který je tak široký a prověřený, že nejde osobní zkušeností během jednoho života získat.

Sociální sítě bývají běžně plné mudrlantů, kteří si myslí, že rozumí všemu i bez vzdělání. Občas se samozřejmě babské rady v něčem trefí a někdy selský rozum může přechytračit studovaného experta, ale to jsou spíš vzácné výjimky.

Pokud někdo z tazatelů nevěří, že je odborný rozhled potřeba, nemusí se ptát v poradně, může své trápení povídat náhodným lidem na ulici… ale musím varovat, že to nejspíš nedopadne dobře.

Na odfiltrování nevhodného vyjadřování a trestání výtržníků by stačili správci (a to by byla práce navíc pro ně), ale na odfiltrování špatných amatérských rad bychom potřebovali vystudované psychology a jiné odborníky. Kdybychom mohli využívat víc jejich vzácného odborného času (a to nemůžeme), našli bychom pro ně lepší využití, než by bylo čtení a promazávání připomínek k odpovědím. Třeba by poradna mohla odpovídat rychleji a na větší množství dotazů.

Kdyby tedy museli navíc i kontrolovat komentáře, tak by měli méně času na odpovídání, tudíž by poradna musela víc omezit příjem nových dotazů – to určitě nechceme. Navíc třeba i dohoda s Modrou linkou nám přidání komentářů výslovně zakazuje.

Takže ještě jednou děkuji za dobře míněný nápad, ale je mi líto. Nenech se prosím tímto odmítnutím odradit, klidně vymýšlej další zlepšováky, rádi si je poslechneme.

Alík

P. S.: Podobně jsem odpovídal i před šesti lety.

Ahoj,
rozumím, proč ti to na první pohled může připadat nepříjemné.

Ale dotazy nejsou podepsané, takže ti zmiňovaní všichni, kdo je můžou číst, se stejně nikdy nedozví, kdo je psal. Čtenář si může u každé otázky myslet, že ji možná psal jeho příbuzný, nebo možná spolužák, nebo možná někdo z úplně jiného města (to je nejpravděpodobnější). Neví kdo, takže tazatel se nemusí za své potíže ani trochu stydět.

Kdyby naše poradna nezveřejňovala dotazy, nejspíš bys o ní nevěděl.

Existují poradny, které fungují neveřejně. Můžeš třeba napsat přímo Modré lince na e-mail, nebo mají na webu i neveřejný chat. Vždy existují cesty, jak se zeptat na cokoliv neveřejně nějakého odborníka. Ale tady tato naše poradna mezi ně nepatří.

Veřejné fungování má dva přínosy:

• Pro děti – můžou najít radu na své trápení, aniž by se samy zeptaly, protože se už zeptal někdo jiný.
• Pro nás – jsme díky poradně známější (i když ne vždy má sláva příznivý účinek).

Tyto přínosy vnímají i naši odpovídající odborníci. Jejich rady jsou díky poradně lépe vidět (daří se nám ukořistit přední příčky ve vyhledávačích na spoustu vyhledávaných pojmů), takže jednak pomůžou jednou odpovědí v průměru více dětem, jednak v případě organizací jakýkoliv jejich případný dárce vidí, jak jsou aktivní a společensky přínosné.

Odpovídají velmi profesionálně i při soukromých konzultacích, ale tady mají vyšší motivaci, aby jejich veřejná odpověď byla absolutně dokonalá, když vědí, že ji nejspíš budou číst kromě tazatelů i stovky dalších dětí.

Ale jak jsem již zmínil, komu veřejná poradna nevyhovuje, může se obrátit jinam. Nikoho nenutíme, aby se ptal tady. Podobně jako u věkového limitu… je to prostě naše podmínka.

Alík

P. S.: Na spoustu podezřele zvláštních dotazů nebo přímo pokusů o vtip odpovídáme neveřejně. Zrovna tak hodně závažné dotazy popisující fakt hodně nehezké věci, které třeba musíme řešit s policií, ve veřejném výpisu nikdy nenajdeš.

Ahoj,

díky za projevený zájem o naše fungování.

Yaboiii je jeden člověk, přispívá občas i v nástěnkách. Pragmatik je také konkrétní jednotlivec, kterého vedení webu osobně zná, pracuje už spoustu let v novinách, ale nepřeje si tady zveřejnit své jméno. BáraV je psycholožka a spisovatelka a MUDr. Jiří Staněk je jen jeden MUDr. Jiří Staněk. (Zrovna v tuto dobu se pan doktor věnuje lékařské pomoci na Ukrajině, kde nemá internet, proto neodpovídá.)

I v případě organizací se může stávat, že dlouhodobě odpovídá pořád ten samý člověk, ale reprezentuje celou organizaci a může být občas vyměněn nebo dočasně zastoupen. Myslím, že třeba za Školu Vitae odpovídá celé téměř dva roky tamní paní učitelka Dominika. V případě centra Locika také tuším existuje dlouhodobě jedna kontaktní osoba. Pro menší instituce bývá snazší, když má poradnu na starost jeden člověk (který se případně zeptá svých kolegů, kdyby si něčím nebyl jistý).

Alík

Ahoj,
poradna má omezené kapacity, odpovídající odborníci nemají čas řešit všechny starosti všech lidí. Proto, pokud je dotazů hodně, nejde pokládat další.

Kdyby nebyla nikde stanovená hranice, ubírali by starší náctiletí a dospělí prostor pro dotazy mladších dětí. To rozhodně nechceme. Už jen to, že párkrát do roka uděláme výjimku a odpovíme někomu patnáctiletému, vytváří nepříjemný precedent, že sem pak píše mnohem víc patnáctiletých, kterým už výjimku nedáváme – dostanou jen neveřejnou odpověď se strohou informací, že si měli přečíst pravidla. Takže tu hranici docela přísně vymáháme. Proč ti to přijde nefér?

Jak jsem nedávno psal ve vedlejší poradně, nejsme jediné místo na světě, kde jde hledat pomoc. Jsme jen zprostředkovatel, kterého člověk starší patnácti let může hravě vynechat a zeptat se třeba přímo Modré linky, nebo jiné instituce, která se věnuje pomoci v nouzi (třeba pokud má problém se zvířátkem, jistě si dokáže sehnat veterináře).

Pokud člověka staršího patnácti let nějak víc štve, že nemůže napsat dotaz Modré lince zrovna skrz nás, tak… no, jednak je to trochu zvláštní, jednak mi nepřijde fér vinit nás z toho, že na naše psí ramena nejde naložit tíha všech trápení světa.

Alík

Ahoj,
zde je stručný návod:

1. Dostudovat základní školu.
2. Dostudovat střední školu.
3. Dostudovat vysokou školu v oboru, na který se děti ptají.
4. Domluvit se s námi.

Hodně štěstí.
Budeme se na tebe těšit. Třeba do té doby ožije i slovenská odnož webu.

Alík

P. S.: Pokud jsi dotaz myslela jinak, že bys chtěla nějak navázat komunikaci s lidmi, jejichž dotazy v poradně čteš, tak to bohužel možné není, viz má starší odpověď.

Ahoj,
četla jsi pravidla? Sedmý pracovní den nastane až pozítří. Různí odpovídající odpovídají různě rychle, snažíme se lhůtu dodržet, ne vždy to vyjde. Podobné předčasné urgence zbytečně zahlcují poradnu.

Ahoj,
kdysi nebyl žádný věkový limit. Ale dotazů bývalo tolik, že poradna nestíhala na všechny odpovídat, takže některé dotazy od dětí i skoro-dospělých zůstávaly bez odpovědi. Od roku 2018 jsme se s Modrou linkou rozhodli, že chceme garantovat odpovědi na všechny vážně míněné dotazy do sedmi pracovních dní. Ale to znamenalo, že jsme občas museli přerušit příjem dalších dotazů, když bylo otázek mnoho – občas se tedy děti nemohly zeptat kvůli dotazům dospělých (či odrostlejších dětí). To se nám nelíbilo.

Od léta roku 2018 byl maximální věk tazatelů omezený na 16 let – rozhodující je nastavení osobních údajů (účet je rozdělený na dětský a rodičovský podúčet, pokud dítě samotné nemá právo spravovat údaje). O rok později čeští zákonodárci snížili limit na práci s osobními údaji na 15 let a poradna tuto změnu ráda přijala také.

Kapacity odpovídajících odborníků jsou omezené, děti starší patnácti let řeší mnohdy víc dospělácké problémy, mohou se obrátit na jiná místa. Mohou třeba zavolat přímo Modré lince. Poradna na tomto webu má sloužit především dětem.

Podrobnější příběh historie poradny jsem předloni sepsal v Alíkovině Alík slaví 21. narozeniny! Aneb příběh jedné poradny...

Alík

P. S.: Spojením nesouvisejících otázek do jedné riskuješ, že ti neodpoví včas nikdo. Já ti nemůžu odpovídat na menstruační vložky, MUDr. Staněk ti nemůže odpovídat na deprimovanou kamarádku a Modrá linka ti nemůže odpovídat na to, jaká přesně byla historie našich pravidel poradny. Každý dotaz může mít jen jednu odpověď.

Ahoj Nekdo,
pokud nahlásíme podezření na trestný čin, tak nám od policie přijde potvrzení (a poděkování za ostražitost) prakticky ihned a tím naše úloha končí. Do policejního spisu nevidíme. Může chvilku trvat, než zjistí totožnost zúčastněných osob, také budou nejspíš vyhodnocovat, jak je popsaný čin závažný a jak moc hrozí, že by pokračoval (nebo se v brzké době opakoval). Myslím, že podobné to je u všech záchranných či bezpečnostních složek státu – dokáží se zmobilizovat během čtvrt hodiny, nebo také můžou bádat měsíce.

Závěr se dozvídáme jen výjimečně. Bývá různý, někdy policie zjistí, že vyslýchá nepříliš chytrého vtipálka, někdy zjistí něco mnohem horšího…

Alík

Ahoj Nekdo,
my pochopitelně anonymitu popsanou v pravidle 3 dodržujeme. Nikdy nezveřejňujeme, kdo dotaz psal – copak jsi nečetl pravidla?

Propojení mezi dotazem a účtem tady v databázi existuje, díky tomu vidí odpovídající dřívější dotazy stejného autora a tazatelé mají také snadný a rychlý přístup ke svým otázkám a nemusí je složitě hledat. Kdysi dávno toto propojení neexistovalo, hodně dětí odpovědi nenacházelo a ptaly se opakovaně znovu, byl tu ohromný zmatek. Viz loňský článek o historii poradny.

Rozhodně se musím ohradit, že my tě nijak nestopujeme. Tvůj rodič nám v nastavení osobních údajů tvého účtu povolil uchovávat tvoji e-mailovou adresu i tvé IP adresy a identifikace prohlížečů – copak nečetl, s čím souhlasí?

Nic moc navíc nevíme a vědět ani nemůžeme, nejsme policie. Kriminálka na podkladě těchto údajů může pátrat dál, může se zeptat poskytovatele e-mailu, poskytovatele připojení atd. – většinou najdou, koho hledají. I pokud bys dotaz vložený z tvého účtu nepsal přímo ty, tak cesta ke skutečnému autorovi vede pravděpodobně přes tebe.

Popíšeš-li nám do poradny trestný čin, a my ho chceme nahlásit policii… no, moment, ne, žádné chceme, my ho nahlásit ze zákona přímo musíme, stejně jako každý občan ČR. Všichni mají ohlašovací povinnost, vyjma knězů a advokátů. Neoznámení závažného trestného činu je samo o sobě trestný čin, za který hrozí až tři roky odnětí svobody – viz popis na webu policie. Pokud máme sebemenší podezření, že se čin stát mohl, tak prostě nemáme na výběr. Upozorňuji na to opakovaně. Policie přirozeně požaduje všechny související údaje, které máme k dispozici.

Ještě bych měl podotknout, že jakýkoliv anatomicky přesný popis sexuálního zážitku od malého dítěte stojí za pozornost úřadů, i kdyby byl smyšlený, protože zjevně muselo dojít k nějakému narušení mravní výchovy. Mohlo se zúčastnit něčeho nevhodného jako pozorovatel… a tomu by měla odpovědná dospělá osoba zabránit. Nemusí to být případ pro policii, ale třeba pro sociálku.

Rozumím, že je stresující, když na nevkusný pokus o trapný vtip dostaneš takto závažnou reakci. Sklízíš, co jsi zasel…

Alík

Ahoj,
běžně si můžeme prohlédnout kontext, tedy ostatní otázky od stejného člověka, včetně zatím nezodpovězených. Mnohdy jdou z kontextu lépe vytušit situace, ve kterých se tazatelé nacházejí. Když nám někdo děkuje, víme za co. Když si z nás někdo střílí a spřádá fiktivní příběhy, které si navzájem odporují, tak si toho také snadno všimneme. Krom toho správci můžou zjišťovat, z jakého účtu byl dotaz položený, aby mohli reagovat na problémy – třeba upozornit úřady na ohrožení života, nahlásit trestnou činnost a tak podobně, ale to jsou spíš krajní případy.

Nevadí nám, když se někdo ptá víckrát. Ale pokud má skutečně hodně potíží, možná by se měl raději obrátit přímo na odborníky – třeba zavolat Modré lince, nebo vyhledat pomoc psychologa a tak podobně. Nejde jen o to, aby nepřetěžoval poradnu, ale i o rychlost takové konverzace – čekat až sedm pracovních dní na odpověď se v některých případech moc nehodí.

Alík

Ahoj,
v pravidlech se píše, že garantuji odpověď do sedmi pracovních dní. Pracovní dny jsou od pondělí do pátku, vyjma státních svátků. Pokud do týdne nezasáhne svátek, trvá sedm pracovních dní obvykle devět nebo jedenáct dní.

Běhen prázdnin někteří odpovídající mají dovolenou, konkrétně centrum Locika mívá občas zpoždění. Mrzí nás to. Ale odpovědi se dočkáš.

Alík

Ahoj,
děkujeme za milá slova.

Děkuji i za návrh ohledně hodnocení odpovědí. Myslím si ale, že by nám to pozitivní hodnocení odklikávali i lidé, kterým odpověď ve skutečnosti nepomohla, ale chtěli by nás jen povzbudit. Část uživatelů by nejspíš také nepochopila, v čem se pomohlo/nepomohlo liší od palců nahoru a dolu – byl by to v některých případech docela jemný rozdíl.

Poctivě sledujeme, jak odpovědi hodnotí tazatelé, velice výjimečně (v méně jak jednom ze sta případů) dává autor otázky palec dolů (typicky když dostane v odpovědi tak trošku vynadáno ), ale jinak dostáváme samé palce nahoru.

Pomohli jsme desítkám tisíc lidí – v poradně Alík radí dětem je v tuto chvíli zodpovězeno přibližně 28 tisíc dotazů, z toho necelých šest tisíc bylo položeno od roku 2017, kdy web změnil majitele a prošel obnovou. O historickém vývoji poradny mimochodem pojednává letošní narozeninový článek. Hodně dětí pošle na Alíka vyhledávač, nemají třeba ani účet, takže odpovědi nehodnotí, ale stejně jim může nalezená rada pomoct.

Jsem si bohužel celkem jistý, že lidem, kteří točí o poradně videa, je naprosto ukradené, kolika dětem ve skutečnosti pomáháme. Oni chtějí pobavit své publikum a na tom žádné omračující číslo u poradny nic nezmění. Věřím, že své počínání většinou ani nemyslí zle, jsme pro ně jen rekvizita, se kterou zacházejí sice trošku nevděčně, ale s tím nic moc nenaděláme. Internet je jako jedna obrovská hospoda, do které chodí zpravidla slušní a milí lidé, ale občas i prospěchářští výrostci bez soucitu. Takoví lidé budou existovat vždycky. Tropí trošku nepořádek, urážejí jemnější povahy, baví své soukmenovce, zvrací židličky…

Moje tajné řešení: Nadhled!

Alík

Ahoj,
musím přiznat, že jsem tu viděl už spoustu zvláštních otázek, ale většinou si řeknu „ehm? “ třeba jen jednou nebo dvakrát. Mám pocit, že ses možná chtěla zeptat na něco jiného, než na co se ptáš, ale skutečně netuším na co.

Kdyby někdo měl účet na Alíkovi a pokládal by tady dotazy, tak… no, asi by dostával odpovědi…? Nejde pokládat dotazy bez účtu.

Kdyby tady někdo naopak neměl účet a pokládal by dotazy, to by teprve byla záhada. To by musel být kouzelník.

Kdyby měl účet a nepokládal by dotazy, tak tady může dělat spoustu jiných věcí – povídat si v klubovně, na nástěnkách, v poště, psát články, soutěžit, šetřit na dárky (třeba na bezdrátová sluchátka)…

Nejčastější varianta je, že člověk na Alíkovi nemá účet a nepokládá dotazy. Takhle postupuje v tuto chvíli zhruba necelých osm miliard lidí, většina z nich zatím tento web vůbec nezná a ani neví, o co přichází. Ale co se dá dělat, nikdo není dokonalý.

Alík

Ahoj,
e-mail si můžeš po registraci smazat, takže ho skutečně nikdo nebude znát, ani správci. Co se týče anonymity, její rozsah je vysvětlený v pravidlech. Nic není zveřejněno, ale náš systém pochopitelně ví, ke kterému účtu dotaz patří.

Kdysi dávno pojítko mezi dotazy a účty nebylo a vedlo to jednak k tomu, že tazatelé často nedokázali svůj zodpovězený dotaz najít, jednak k tomu, že na dotazy nešlo odpovědět neveřejně. Myslíme si, že současný stav je mnohem lepší.

Kdyby ti tato míra anonymity nevyhovovala, můžeš se zeptat jinde – můžeš zavolat Modré lince třeba z telefonní budky, nebo přes v trafice zakoupenou předplacenou SIMku.