Ahoj,
díky za zájem o zlepšení naší poradny.

Snažíme se vycházet z předpokladu, že nám lidé nelžou, i když nám třeba sdělení zní na první pohled převážně nevěrohodně. Je mi jasné, že z pohledu vnějšího pozorovatele možná někdy vypadáme naivně, ale věz, že lidé pečující o duševní zdraví mají naopak velice dobrý přehled o všech možných stavech lidské mysli. Není ale nutné a ani užitečné, aby klient jakékoliv poradny věděl, že si odborník myslí „teď mě skoro určitě taháš za fusekli“.

Odhalování kriminality v oblasti týrání a zneužívání dětí bývá dost náročné, protože děti jednak mají někdy bujnou fantazii (nebo divný smysl pro humor), jednak se ale hodně často bojí oznámit, když se něco špatného doopravdy děje. Jít za cizími lidmi a popsat jim něco takového… to chce fakt pořádnou odvahu! Mnoho takových činů bohužel zůstává nenahlášených. I dospělí útočníci občas obětem říkají věci ve smyslu „nikomu to neříkej, stejně by ti neuvěřili, uděláš ze sebe akorát blázna, protože já jsem autorita a ty jsi jen dítě“.

Když pak skutečná dětská oběť trestného činu za někým přijde a popíše, že se jí něco stalo, a napíše to třeba i trošku blbě, protože si sama nechce otevřeně přiznat, co se stalo, tak jaká by na to měla být optimální reakce? Opravdu se to stalo? Nekecáš nám? Nechceš si to rozmyslet? Přiznej, že si vymýšlíš! – Podobnému oťukávání se snažíme obloukem vyhnout. I když jsme si na 95 % jistí, že to je vymyšlené, tak pokud z 5 % hrozí, že se pleteme, nechceme riskovat, že zadusíme skutečné volání o pomoc.

Před rokem nám jedna slečna krásně poděkovala za to, že jsme jí věřili. Přestože jsme si byli skoro jistí, že si vymýšlí, ukázalo se, že učitel v kabinetu byl pro své žákyně skutečnou hrozbou… a jen díky její odvaze a naší důvěřivosti byl zastaven.

U mnoha případů nevíme, jak dopadnou. Napíšeme-li tazateli, že nám je skutečně líto, čím prošel, ale že to je trestný čin a máme povinnost takovou věc ohlásit policii, která ho dohledá a pomůže mu zajistit zákonnou pomoc a psychologickou péči, většina vtipálků začne panikařit a omlouvat se za svoji hloupost. Z takové reakce jde většinou bezpečně vyhodnotit, jestli se čin skutečně stal.

Pokud fakt nakonec zmobilizujeme vyšetřovací orgány zbytečně, tak to je sice smutné mrhání prostředky a potenciálně stresující zážitek pro vtipálka, ale je to lepší, než kdybychom zanedbali pomoc opravdové oběti. Šrámy na rozpočtu policie, která je ostatně určená k pomáhání a ochraně občanů, nebolí tolik jako šrámy na dětské duši… a stejně to nikdo nenaúčtuje nám.

Alík

Ahoj,
omlouvám se za maličko pozdější odpověď, dlouho jsme váhali, jestli najdeme nějaké řešení – a skutečně už máme v plánu nějaký způsob poznačování doporučeného věku u dotazů/odpovědí. Ale neplánujeme ty nevhodné dotazy úplně skrýt, protože pak by je nenašli ti, kdo hledají odpověď pomocí vyhledávačů.

Nemyslím si, že dotazy sexuální povahy tvoří skutečně polovinu naší poradny, ten zlomek bude mnohem menší. Dost často se ptají skutečně děti, protože je to prostě zajímá… a je zcela přirozené, že je to zajímá. Tady u nás mají zaručené, že dostanou fakticky správnou a bezpečnou odpověď od vystudovaných odborníků. Díky anonymitě navíc neriskují žádnou ostudu.

Bizarních dotazů přišla už ohromná spousta… hodně jich bylo zodpovězeno neveřejně, protože si často nejsme jistí, zda byly myšlené vážně, a nechceme dělat trollům zbytečně radost zviditelněním.

V případě, že (domnělé) dítě popíše nějakou erotickou zkušenost s jiným člověkem, tak tím musíme zaměstnat policii, protože pohlavní zneužití je trestný čin, na který se vztahuje ohlašovací povinnost. (Podobné dotazy také nezveřejňujeme.)

U mnoha otázek můžeme jen překvapeně pozdvihnout obočí , třeba když se někdo ptá na druhou dírku na penisu, nebo na jiné zdánlivě nepravděpodobné anomálie lidského těla…

Ahoj,
to je různé, částečně v závislosti na tom, o čem dotaz bude. Podle pravidel je naše poradna pro děti mladší než 15 let, takže odpověď starším negarantujeme. Ale pokud povaha dotazu bude taková, že by se na stejnou věc mohl zeptat i čtrnáctiletý, a dotazů bude zrovna málo, máš šanci, že odpověď dostaneš.

Ahoj,
odpovídající můžou u dalšího dotazu zkoumat kontext a zjistit, že jsi v minulém dotazu prosila o nezveřejnění… ale číst ho nemusí. Pokud prosbu o nezveřejnění napíšeš přímo do dotazu, mohou ji respektovat… ale také nemusí. Naše poradna částečně žije z toho, že dotazy i odpovědi jsou veřejné (většinou). Kdybychom veřejně neodpovídali, tak se možná ani nedozvíš, že se tady můžeš na něco zeptat. Proto máme v pravidlech poradny, že o zveřejnění rozhoduje odpovídající. (Skoro určitě tvá prosba o nezveřejnění respektovaná bude, ale pšt! Ať neprosí každý. )

Rád bych podotkl, že ať máš jakoukoliv starost, jde se možná zeptat způsobem, že nikdo nikdy neuhodne, kdo se ptal (nemusíš psát skutečná jména kamarádů, učitelek apod.). Ani u velmi osobního dotazu nemusí být zmíněno nic, z čeho by tvoji spolužáci poznali, že jsi ho psala ty. Třináctiletých dívek v ČR existují desetitisíce… neboj se, jsi před světem dostatečně anonymní.

Také se můžeš zeptat Modré linky (nebo jiné linky bezpečí) přímo. Na svém webu mají telefonní číslo, mailovou adresu i chat. Takové rozhovory jsou vždy důvěrné.

Alík

Ahoj,
odpovídáme do sedmi pracovních dní, jak uvádí pravidla. Nejčastěji to stíháme do dvou až pěti pracovních dní. Jak dlouho trvá sepsání odpovědi, to je různé, podle toho, jak je otázka složitá (jestli potřebuje nějaký výzkum, nějaké hledání souvislostí atd.) a jak je odpověď dlouhá. Někdy pět minut, někdy pět hodin.

Ahoj,
mají k této informaci víceméně neomezený přístup. Takže ano, teoreticky i čistě ze zvědavosti se můžou dozvědět, kdo dotaz položil, i přesto, že v dotazu nezazní žádná dramatická situace.

Stává se třeba, že přichází i do této poradny dotazy související s provozem Alíka – že uvnitř jedné delší otázky je zároveň otázka na psychology a zároveň i procedurální připomínka/otázka k našemu webu. Správce tedy třeba může na tu alíkovskou část odpovědět v dopisu a odmazat ji z dotazu, než ho předáme psychologům. Nebo třeba někteří lidé řeší svůj problém popsaný v poradně paralelně i v klubovně, a pak se také hodí vědět, že je to stejný člověk…

Případně pokud je dotaz někde na hraně, že si nejsme jistí, jestli si z nás někdo nestřílí, tak informace „aha, je to běžný hodný uživatel, myslí to vážně“ může příznivě ovlivnit, jak bude s dotazem naloženo. (Potenciální zlobivci můžou dostávat stručnější neveřejnou odpověď s odkazy na starší dotazy, které řeší stejnou věc.)

Důvěřujeme správcům Alíka, že s důvěrnými informacemi pracují citlivě a ohleduplně k soukromí uživatelů. Většinou ani nemají čas moc lelkovat okolo. Drtivá většina dotazů, i když jsou třeba velmi intimního charakteru, řeší naprosto tuctové potíže, takže ani moc nehrozí, že by si správce nějaký citlivý detail zapamatoval a že by pak jednal s uživatelem jinak na základě toho, co si v poradně přečetl.

Alík

Ahoj,
chtěl bych nejprve vyjasnit, že máme ohlašovací povinnost nikoliv kvůli srandě, ale naopak kvůli tomu, když je popisovaná věc vážná. Pokud jednoznačně nade vší pochybnost vyhodnotíme, že je dotaz opravdu pokus o vtip, tak tím úřady nezdržujeme, ale v tichosti ho smažeme. Poměrně často se nám děje, že to vtip nebývá – o takových dotazech veřejně obvykle nemluvíme, z toho nejspíš vzniká trošku zkreslený dojem. Někdy opravdu jde o život.

Ale to jsem maličko odbočil, pardon…

Můžeme o vás mít jen ty údaje, které nám dáte (nebo které nám sdělí vaši rodiče třeba při objednávce doručení dárku z katalogu). Některé informace nám dáváte jen tak mimochodem, nevědomě, aniž byste nad tím přemýšleli – sem patří různé informace o internetovém připojení, o webovém prohlížeči, o používaném počítači/mobilu – nic z toho nebývá přímo identifikující, že bychom pak věděli, kdo doopravdy jste a kde bydlíte. Z internetového připojení (přesněji z IP adresy) jde většinou odvodit jen město, protože existují rozsáhlé databáze, kam jaké připojení vede. Křížovým porovnáním technických informací může větší web vidět nějaké souvislosti mezi větším počtem uživatelů, ale obvykle nic moc skutečně identifikujícího.

Je to podobné, jako ve skutečném životě mimo internet:
Když zajdeš do obchodu, pozdravíš, koupíš si ananas , zaplatíš… prodavačky neví, kdo jsi. Můžou z pozdravu vytušit, odkud zhruba jsi, pokud třeba máš nějaký přízvuk, můžou si přibližně zapamatovat, jak vypadáš, ale pokud se během nákupu neodehraje nic mimořádného, tak na tebe asi rychle zapomenou. Obchod může mít bezpečnostní kameru, takže si provozovatel může nějakou dobu zpětně prohlédnout tvůj pohyb v prodejně, ale ani tak neví, kdo jsi. Kdybys za ananas zaplatila kartou, banka má informaci, kolik a kde jsi platila z čího účtu, ale neví přesně, co sis koupila. Během nákupu z tebe mohl odpadnout nějaký vlas nebo odumřelá kůže s tvojí DNA, a zůstala po tobě nějakou dobu pachová stopa, kterou lidský nos nerozpozná, ale psí ano – vycvičený pes by tě asi uměl vystopovat. Přistihl by tě při hanebném činu pojídání ananasu!

Tudíž ani při běžném nákupu nejsi úplně anonymní, jenom běžně nikdo nemá důvod tvé chování vyšetřovat. Ale kdybys obchod přepadla se zbraní, tak policie má nárok posbírat všechny střípky informací a dala by si určitě záležet na tom, aby tě našla.

Podobně jako prodavačky v obchodě ani my v poradně nemáme většinou žádný důvod zkoumat, s kým přesně jednáme. Jak jsem již psal, stejně se nic moc dozvědět nemůžeme, ani kdybychom to fakt moc vědět chtěli, protože od vás dostáváme poměrně málo konkrétních informací.

Je samozřejmě pochopitelné, že se dospívající lidé stydí za některé své otázky, ale z našeho pohledu se zpravidla neptají na nic neobvyklého. Choulostivé starosti a související (ne)znalosti mají všichni přibližně podobné. Měli je skoro určitě i vaši rodiče, učitelé, každá slavná osobnost, není na tom nic ostudného. Odpovídat na podobné věci je základním posláním naší poradny. Je nám tedy fuk, kdo jsi.

Pokud nám z jakéhokoliv důvodu nevěříš a chceš mít absolutní jistotu, že kdybychom po tobě fakt nějak pátrali, tak nic nezjistíme, můžeš se zeptat jinde. Nejsme jediná poradna na světě. Modrá linka má telefon, chat, e-mail… samozřejmě i tam pak můžeš přemýšlet, kdo a jak by tě mohl rozpoznat a najít. Podobné úvahy nejsou na škodu, lidem by určitě prospělo, kdyby častěji uvažovali o ochraně soukromí (zejména na internetu), ale pozor, ať nepřerostou ve zbytečnou paranoiu.

Alík

P. S.: V podpisu u tohoto dotazu jsi uvedla svoji přezdívku, tak jsem ji odmazal, aby po tobě nemohli zkušebně pátrat jiní čtenáři poradny.

Ahoj betmene,
díky za nápad, ale ne, nechtěli. Nemyslím si, že by to bylo fajn.

Neodborná rada, i kdyby byla zamýšlená s nejlepšími úmysly, může člověku uškodit. Vysoké školy existují z dobrého důvodu – jejich cílem není dát titul těm hodnějším a odfiltrovat zlobivé, ale dát studentům znalosti a rozhled v problematice, který je tak široký a prověřený, že nejde osobní zkušeností během jednoho života získat.

Sociální sítě bývají běžně plné mudrlantů, kteří si myslí, že rozumí všemu i bez vzdělání. Občas se samozřejmě babské rady v něčem trefí a někdy selský rozum může přechytračit studovaného experta, ale to jsou spíš vzácné výjimky.

Pokud někdo z tazatelů nevěří, že je odborný rozhled potřeba, nemusí se ptát v poradně, může své trápení povídat náhodným lidem na ulici… ale musím varovat, že to nejspíš nedopadne dobře.

Na odfiltrování nevhodného vyjadřování a trestání výtržníků by stačili správci (a to by byla práce navíc pro ně), ale na odfiltrování špatných amatérských rad bychom potřebovali vystudované psychology a jiné odborníky. Kdybychom mohli využívat víc jejich vzácného odborného času (a to nemůžeme), našli bychom pro ně lepší využití, než by bylo čtení a promazávání připomínek k odpovědím. Třeba by poradna mohla odpovídat rychleji a na větší množství dotazů.

Kdyby tedy museli navíc i kontrolovat komentáře, tak by měli méně času na odpovídání, tudíž by poradna musela víc omezit příjem nových dotazů – to určitě nechceme. Navíc třeba i dohoda s Modrou linkou nám přidání komentářů výslovně zakazuje.

Takže ještě jednou děkuji za dobře míněný nápad, ale je mi líto. Nenech se prosím tímto odmítnutím odradit, klidně vymýšlej další zlepšováky, rádi si je poslechneme.

Alík

P. S.: Podobně jsem odpovídal i před šesti lety.

Ahoj,
rozumím, proč ti to na první pohled může připadat nepříjemné.

Ale dotazy nejsou podepsané, takže ti zmiňovaní všichni, kdo je můžou číst, se stejně nikdy nedozví, kdo je psal. Čtenář si může u každé otázky myslet, že ji možná psal jeho příbuzný, nebo možná spolužák, nebo možná někdo z úplně jiného města (to je nejpravděpodobnější). Neví kdo, takže tazatel se nemusí za své potíže ani trochu stydět.

Kdyby naše poradna nezveřejňovala dotazy, nejspíš bys o ní nevěděl.

Existují poradny, které fungují neveřejně. Můžeš třeba napsat přímo Modré lince na e-mail, nebo mají na webu i neveřejný chat. Vždy existují cesty, jak se zeptat na cokoliv neveřejně nějakého odborníka. Ale tady tato naše poradna mezi ně nepatří.

Veřejné fungování má dva přínosy:

• Pro děti – můžou najít radu na své trápení, aniž by se samy zeptaly, protože se už zeptal někdo jiný.
• Pro nás – jsme díky poradně známější (i když ne vždy má sláva příznivý účinek).

Tyto přínosy vnímají i naši odpovídající odborníci. Jejich rady jsou díky poradně lépe vidět (daří se nám ukořistit přední příčky ve vyhledávačích na spoustu vyhledávaných pojmů), takže jednak pomůžou jednou odpovědí v průměru více dětem, jednak v případě organizací jakýkoliv jejich případný dárce vidí, jak jsou aktivní a společensky přínosné.

Odpovídají velmi profesionálně i při soukromých konzultacích, ale tady mají vyšší motivaci, aby jejich veřejná odpověď byla absolutně dokonalá, když vědí, že ji nejspíš budou číst kromě tazatelů i stovky dalších dětí.

Ale jak jsem již zmínil, komu veřejná poradna nevyhovuje, může se obrátit jinam. Nikoho nenutíme, aby se ptal tady. Podobně jako u věkového limitu… je to prostě naše podmínka.

Alík

P. S.: Na spoustu podezřele zvláštních dotazů nebo přímo pokusů o vtip odpovídáme neveřejně. Zrovna tak hodně závažné dotazy popisující fakt hodně nehezké věci, které třeba musíme řešit s policií, ve veřejném výpisu nikdy nenajdeš.

Ahoj,

díky za projevený zájem o naše fungování.

Yaboiii je jeden člověk, přispívá občas i v nástěnkách. Pragmatik je také konkrétní jednotlivec, kterého vedení webu osobně zná, pracuje už spoustu let v novinách, ale nepřeje si tady zveřejnit své jméno. BáraV je psycholožka a spisovatelka a MUDr. Jiří Staněk je jen jeden MUDr. Jiří Staněk. (Zrovna v tuto dobu se pan doktor věnuje lékařské pomoci na Ukrajině, kde nemá internet, proto neodpovídá.)

I v případě organizací se může stávat, že dlouhodobě odpovídá pořád ten samý člověk, ale reprezentuje celou organizaci a může být občas vyměněn nebo dočasně zastoupen. Myslím, že třeba za Školu Vitae odpovídá celé téměř dva roky tamní paní učitelka Dominika. V případě centra Locika také tuším existuje dlouhodobě jedna kontaktní osoba. Pro menší instituce bývá snazší, když má poradnu na starost jeden člověk (který se případně zeptá svých kolegů, kdyby si něčím nebyl jistý).

Alík

Ahoj,
poradna má omezené kapacity, odpovídající odborníci nemají čas řešit všechny starosti všech lidí. Proto, pokud je dotazů hodně, nejde pokládat další.

Kdyby nebyla nikde stanovená hranice, ubírali by starší náctiletí a dospělí prostor pro dotazy mladších dětí. To rozhodně nechceme. Už jen to, že párkrát do roka uděláme výjimku a odpovíme někomu patnáctiletému, vytváří nepříjemný precedent, že sem pak píše mnohem víc patnáctiletých, kterým už výjimku nedáváme – dostanou jen neveřejnou odpověď se strohou informací, že si měli přečíst pravidla. Takže tu hranici docela přísně vymáháme. Proč ti to přijde nefér?

Jak jsem nedávno psal ve vedlejší poradně, nejsme jediné místo na světě, kde jde hledat pomoc. Jsme jen zprostředkovatel, kterého člověk starší patnácti let může hravě vynechat a zeptat se třeba přímo Modré linky, nebo jiné instituce, která se věnuje pomoci v nouzi (třeba pokud má problém se zvířátkem, jistě si dokáže sehnat veterináře).

Pokud člověka staršího patnácti let nějak víc štve, že nemůže napsat dotaz Modré lince zrovna skrz nás, tak… no, jednak je to trochu zvláštní, jednak mi nepřijde fér vinit nás z toho, že na naše psí ramena nejde naložit tíha všech trápení světa.

Alík

Ahoj,
zde je stručný návod:

1. Dostudovat základní školu.
2. Dostudovat střední školu.
3. Dostudovat vysokou školu v oboru, na který se děti ptají.
4. Domluvit se s námi.

Hodně štěstí.
Budeme se na tebe těšit. Třeba do té doby ožije i slovenská odnož webu.

Alík

P. S.: Pokud jsi dotaz myslela jinak, že bys chtěla nějak navázat komunikaci s lidmi, jejichž dotazy v poradně čteš, tak to bohužel možné není, viz má starší odpověď.

Ahoj,
četla jsi pravidla? Sedmý pracovní den nastane až pozítří. Různí odpovídající odpovídají různě rychle, snažíme se lhůtu dodržet, ne vždy to vyjde. Podobné předčasné urgence zbytečně zahlcují poradnu.

Ahoj,
kdysi nebyl žádný věkový limit. Ale dotazů bývalo tolik, že poradna nestíhala na všechny odpovídat, takže některé dotazy od dětí i skoro-dospělých zůstávaly bez odpovědi. Od roku 2018 jsme se s Modrou linkou rozhodli, že chceme garantovat odpovědi na všechny vážně míněné dotazy do sedmi pracovních dní. Ale to znamenalo, že jsme občas museli přerušit příjem dalších dotazů, když bylo otázek mnoho – občas se tedy děti nemohly zeptat kvůli dotazům dospělých (či odrostlejších dětí). To se nám nelíbilo.

Od léta roku 2018 byl maximální věk tazatelů omezený na 16 let – rozhodující je nastavení osobních údajů (účet je rozdělený na dětský a rodičovský podúčet, pokud dítě samotné nemá právo spravovat údaje). O rok později čeští zákonodárci snížili limit na práci s osobními údaji na 15 let a poradna tuto změnu ráda přijala také.

Kapacity odpovídajících odborníků jsou omezené, děti starší patnácti let řeší mnohdy víc dospělácké problémy, mohou se obrátit na jiná místa. Mohou třeba zavolat přímo Modré lince. Poradna na tomto webu má sloužit především dětem.

Podrobnější příběh historie poradny jsem předloni sepsal v Alíkovině Alík slaví 21. narozeniny! Aneb příběh jedné poradny...

Alík

P. S.: Spojením nesouvisejících otázek do jedné riskuješ, že ti neodpoví včas nikdo. Já ti nemůžu odpovídat na menstruační vložky, MUDr. Staněk ti nemůže odpovídat na deprimovanou kamarádku a Modrá linka ti nemůže odpovídat na to, jaká přesně byla historie našich pravidel poradny. Každý dotaz může mít jen jednu odpověď.

Ahoj Nekdo,
pokud nahlásíme podezření na trestný čin, tak nám od policie přijde potvrzení (a poděkování za ostražitost) prakticky ihned a tím naše úloha končí. Do policejního spisu nevidíme. Může chvilku trvat, než zjistí totožnost zúčastněných osob, také budou nejspíš vyhodnocovat, jak je popsaný čin závažný a jak moc hrozí, že by pokračoval (nebo se v brzké době opakoval). Myslím, že podobné to je u všech záchranných či bezpečnostních složek státu – dokáží se zmobilizovat během čtvrt hodiny, nebo také můžou bádat měsíce.

Závěr se dozvídáme jen výjimečně. Bývá různý, někdy policie zjistí, že vyslýchá nepříliš chytrého vtipálka, někdy zjistí něco mnohem horšího…

Alík