Ahoj z Modré linky,

přemýšlíš nad svým budoucím povoláním. Láká Tě být lékařkou – chirurgem, ale slyšíš více názorů kolem, které Tě od toho zrazují. Vybírat si, kam dál na školu a pak na vysokou školu, je velká věc. Je fajn si o tom zjistit co nejvíc, zkusit si to představit, pak to třeba i zkusit a pak poznávat, jaké to pro Tebe opravdu je, jestli Tě to baví, jestli si dokážeš představit věnovat se tomu i dál, anebo potřebuješ nějakou změnu. Chci tím říct, že je moc dobře, že už teď promýšlíš, co a jak by Tě lákalo. Zároveň mi přijde důležité nechávat si dostatek prostoru pro výběr a případnou změnu, taky laskavost k sobě samé, když třeba ještě nevíš, to je úplně v pořádku. Rozumím, že Ti záleží na tom, co Ti na to říkají Tví blízcí. Můžou s Tebou sdílet své vlastní zkušenosti. Na druhou stranu to může pak vyvolávat zbytečný stres nebo odrazování od něčeho, co by pro Tebe osobně nemusel být vůbec problém. Je to Tvá budoucnost a bude to Tvoje rozhodnutí. Napadá mě, že si můžeš prozatím třeba napsat důvody, proč by Tě lákalo to nebo ono povolání a co naopak teď dělat nechceš a proč, třeba si o tom něco přečíst, najít. Možná Ti to přijde vhod později za pár let, kdy se budeš rozhodovat, a můžeš si přečíst, jestli Tvoje motivace to dělat trvá anebo se to změnilo.

Přejeme radost z objevování toho, co Tě baví a čemu Ti dává smysl se věnovat.
Modrá linka

Ahoj, to je skvělé, že se zajímáš o techniku a přemýšlíš o tom, co tě bude bavit. Bereš to velmi zodpovědně. Podíval jsem se do databáze povolání a nejbližší tomu, co popisuješ, je asi Montér zařízení elektronických komunikací, případně Technik přenosových zařízení sítí elektronických komunikací. Z toho vyplývá, že se ti na toto povolání bude hodit buď střední škola s výučním listem v oboru mechanik telekomunikačních sítí, nebo střední škola s maturitou s technickou specializací.
Samozřejmě, že technických oborů je celá řada. Můžeš při studiu zjistit, že tě něco baví více, a zvolit si jiné povolání, nebo dokonce další studium.
Každopádně v technických oborech se ti bude hodit schopnost experimentování, trpělivosti a dlouhodobého vzdělávání. Kromě předmětů jako fyzika a matematika se bude určitě hodit i angličtina, protože většina návodů a manuálů je nejsnáze dostupná právě v angličtině.

Ahoj z Modré linky,

je prima, že už teď víš, co bys v životě rád dělal, čím se chceš živit.

Aby ses mohl stát psychologem, je potřeba vystudovat psychologii na vysoké škole. Někde je v nabídce psychologie pětiletá a někde studuješ tři roky na bakaláře a potom pokračuješ navazujícím magisterským studiem a získáš titul magistr.

Abys mohl být klinickým psychologem, musíš být absolventem pětiletého magisterského jednooborovém studia. To znamená, že Tvé studium by nemělo být předěleno bakalářem a neměl bys mít psychologii v kombinaci s jiným oborem. Kromě tohoto studia na vysoké škole pak budeš dále pokračovat ve specializačním vzdělávání v klinické psychologii a současně bys měl začít pracovat jako psycholog ve zdravotnictví, například v nemocnici. Více informací najdeš například tady: https://www.ipvz.cz/o-ipvz/kontakty/pedagogicka-pracoviste/klinicka-psychologie/casto-kladene-otazky Na tomto odkaze sám uvidíš, že je to poměrně složité téma. Také než vystuduješ psychologii, podmínky na klinického psychologa se teoreticky mohou ještě změnit, myslím, že Ti zatím stačí to vědět jen rámcově.

Co se týče psychoterapie, tam je nutné, abys absolvoval komplexní psychoterapeutický výcvik v Tebou vybraném směru. Existuje například gestalt terapie, rodinná terapie, terapie zaměřená na člověka, biosyntéza apod., směrů je opravdu hodně, více by ses dočetl například v knize Současná psychoterapie, ale pro začátek Ti možná postačí i tyto stránky: https://czap.cz/psychoterapeuticke-pristupy/ S psychoterapeuty je to trochu jinak než s psychology nebo klinickými psychology. Psychoterapeutem může být třeba i sociální pracovník nebo absolvent jiného humanitního oboru, který prošel psychoterapeutickým výcvikem. Obvykle tyto výcviky bývají zhruba na pět let. I tady ale panují různé názory. Někdo se domnívá, že by psychoterapie měla zůstat pouze na poli zdravotnictví, jiní by psychoterapii rádi otevřeli i jiným profesím (jako je to například běžné na západě). I toto se asi bude ještě proměňovat do doby, než vystuduješ vysokou školu.

Snad jsem Ti alespoň rámcově nastínila, co by pro Tebe znamenalo být klinickým psychologem a psychoterapeutem. Podle současných podmínek by pro Tebe bylo asi nejvýhodnější, kdyby ses na vysokou školu orientoval tam, kde nabízejí jednooborový magisterský obor psychologie.

Držíme Ti palce v plnění Tvého snu.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že máš takový sen, co bys v životě chtěla dělat. Chápu, že pokud se díváš na světově známé zpěvačky a zjistíš si, kdy začaly skládat písně, může to pro Tebe být znejisťující a možná i demotivující. Někdo jiný to dokázal v mladším věku, než Ty a tak si říkáš, jestli to má vůbec ještě cenu, jestli není pozdě. Občas se každý z nás s někým porovnává a bohužel to často vede k tomu, že pak sebe začneme zpochybňovat a myslíme si, že nejsme dost dobří. Připadá mi škoda nechat se zastavit tím, jak to má někdo jiný. Myslím si, že každý z nás je jiný a každý může podobnou věc dokázat v jiném věku a za jiných podmínek. Dokonce naopak existují lidé, kteří se stali úspěšnými v tom, co dělají, až mnohem později, třeba i po 40. roce.

Přemýšlím nad tím, jak by ses ke svému snu stavěla, kdybys tuhle informaci o Billie Eilish nevěděla? Pochybovala bys o sobě stejně? Představuji si, že Tvá touha stát se skladatelkou a zpěvačkou vychází z toho, že Tě hudba baví a naplňuje. To mi přijde pro začátek to nejpodstatnější - abys z té činnosti měla radost a věnovala se jí s vášní. To pak může vést k tomu, že se budeš zdokonalovat a třeba někdy nějakou písničku složíš. Důležité je podle mě, abys na sebe netlačila a neříkala si, že bys měla být lepší. Takový tlak by mohl způsobit, že by sis hraní a zpívání mohla znechutit. Můžeš tomu zkusit dát volný průběh a dovolit si hravost, zkoušet v hudbě nové věci, hledat svůj styl. Kdyby to pro Tebe bylo zajímavé a užitečné, můžeš se s rodiči podívat, jestli je ve Tvém okolí nějaká hudební škola anebo i soukromý učitel/učitelka, který/která by Tě ve Tvé snaze mohl/a podpořit.

Držíme Ti palce a přejeme, aby Tě Tvůj koníček bavil.
Modrá linka

Ahoj,
spíš policejní. Podobných dotazů už tady pár padlo, tak tě nasměruji na starší odpovědi:

• Chtěla bych studovat kriminalistiku
• Sice mám do 9. třídy ještě…
• Policejní škola
• Chci se zeptat jak se stat…
• Chci být policistkou

Používej prosím hledání, než se zeptáš.

Dovolím si podotknout, že řešení vražd zní sice dobrodružně a že kvalitně napsaná detektivka v televizi působí mnohdy jako lákavá výzva, ale skutečnost bývá nudnější.

Dlouhodobě množství vražd klesá. Loni meziroční počet vzrostl, viz článek na webu policie, ale to byla výjimka a nárůst nebyl nijak obrovský. Měli jsme tedy v ČR za rok 150 vražd. Z toho téměř polovinu ve stádiu pokusu – na těch pokusech většinou nebývá nic moc k řešení, protože oběť obvykle může dosvědčit, kdo ji zkusil zavraždit (a o případech, kdy ani neví, že ji někdo zabít zkusil, se nedozví ani policie).

Zbyde tedy okolo 80 dokonaných vražd, většina z nich probíhá nejspíš v afektu, bez rozmyšlení, bez plánování. Zločinci nebývají moc chytří. Pachatel obvykle nehraje s policií důmyslnou šachovou partii, v nejlepším případě si zkusí zahrát na schovávanou, většinou marně. Detektiv Columbo by si tady u nás neměl s kým povídat.

Jelikož neexistuje jedno centrální místo, které by vyšetřovalo jen vraždy napříč celou ČR, ale spousta místních policejních oddělení, potká profesionální kriminalista nanejvýš jednu nebo dvě vraždy ročně. Jinak ve své pracovní době řeší spíš majetkovou a mravnostní trestnou činnost. Nemalou část policejní práce tvoří související papírování, vyplňování protokolů, správná evidence důkazů…

Jestli tě baví luštit vražedné záhady… proč přesně?

• Pokud kvůli touze po spravedlnosti, aby bylo zlo rozkryto a dobro zvítězilo, tak nemusíš být přímo vyšetřovatelka, ale třeba soudkyně, nebo právnička. Nebo politička – můžeš vymyslet lepší zákony.
• Pokud kvůli touze po pravdě, aby byl svět jasnější a srozumitelnější, tak nemusíš hledat pravdu jen o zločinech, ale i o vesmíru – můžeš se vydat nějakým vědeckým směrem, posouvat hranice poznání a usvědčovat fyzikální zákony z (ne)existence.
• Pokud kvůli touze luštit, čistě proto, že tě baví složité hlavolamy, kde využiješ deduktivní schopnosti, existuje mnoho jiných druhů chyb, které si koledují o vyšetřování – složitou diagnózu provádí různé lékařské laboratoře nebo programátoři, protože i zákeřného bacila nebo chybu v kódu musí někdo dopadnout.
• Pokud kvůli touze po dramatu, po kontaktu s komplikovanými lidskými osudy, tak můžeš sama vymýšlet detektivky.

Neber to prosím tak, že bych tě chtěl od policejní kariéry odrazovat, to rozhodně ne! Jen upozorňuji, že jsme z hlediska fanouška vyšetřování vražd až příliš civilizovaná země.

Alík

Ahoj, je úplně běžné, že mají různé generace různé pohledy na to, jaké práce jsou a nejsou „prospěšné“. Na jednu stranu je dobré učit se od rodičů a dalších lidí starší generace... Ale zároveň platí, že svět se rychle mění a to, co znají oni, může být za pár let úplně jinak. Informační technologie (IT) patří k nejrychleji proměnlivým oborům, a tak si rozhodně myslím, že má cenu se v této oblasti vzdělávat a objevovat nové věci. Učit se programovat, analyzovat data a zapojovat generativní umělou inteligenci atd. Ať už pak budeš dělat cokoli, tyhle schopnosti se ti budou velmi hodit.

Ahoj Danku,

píšeš nám opět kvůli své touze jít na hereckou školu. Je dobře, že se snažíš po jednotlivých krůčcích naplňovat svůj sen.
Danku, předpokládám, že uvedené školy půjde studovat i s úlevami, ale s jistotou by Ti to řekli na konkrétní škole. Zkus si nějaké školy najít (třeba tady: https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly?p=2&spec=4366) a klidně se zeptej tam. Domnívám se, že o přijetí bude do značné míry rozhodovat herecký talent. Můžeš se také zeptat u vás ve škole poradce při výběru povolání.
Svůj talent můžeš rozvíjet už teď, v nějakém kroužku, herecké přípravce apod. - to by mohl být další krůček splnění Tvého snu.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj Danku,

je fajn, že máš svůj sen. Umím si představit, že pro Tebe může být těžko představitelné, jak skloubit herectví s tím, že jsi introvert. Domnívám se však, že spousta herců je introvertních a věnují se hraní proto, že je to baví, ne proto, že se chtějí předvádět. Herci, kteří jsou spíše extroverti to mají možná o něco snazší. Ti, kteří extroverti nejsou, si možná časem zvykli, někteří si možná vytvořili nějaké své rituály, naučili se relaxovat či meditovat, našli si své způsoby, jak si vystupování na veřejnosti usnadnit. Je však dobré trénovat. Proto by stálo za to nevyhýbat se podobným situacím, jako třeba přednes básničky či prezentace před třídou. Také by bylo dobré přihlásit se do nějakého dramatického, recitačního či divadelního kroužku. Můžeš si tak vyzkoušet, jestli bys povolání herce opravdu chtěl dělat. Někdy jsou totiž naše představy o něčem docela jiném, než jaké to je, když si to opravdu zkusíme. Také se můžeš domluvit s rodiči a můžete začít společně zjišťovat, jestli některá televize či filmový štáb nehledá osoby do komparzu k nějakému filmu nebo seriálu. Vyzkoušet by sis mohl třeba i dabing.

Pokud jde o odklad střední školy a maturity, domnívám se, že je to celkem zbytečné. Můžeš si vybrat nějakou střední školu, která by Tě mohla bavit – a buď ji dodělat celou a jít studovat do Ameriky až potom, nebo odjet studovat, až dosáhneš plnoletosti. Některé střední školy studium v zahraničí dokonce podporují.

Přejeme Ti, aby sis svůj sen splnil.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že víš, co Tě baví. Na Tvé otázky však nejsou snadné odpovědi, je důležité o tom více mluvit. O tom, jak dokážeš psát, se můžeš více pobavit se svojí paní učitelkou z češtiny, můžeš ji i požádat o rady, v čem se můžeš zlepšovat. Zároveň mě napadá, že bys klidně mohla jít studovat na učitelku a vybrat si český jazyk, začít třeba jako učitelka a nejprve psát i při zaměstnání – a pokud zjistíš, že to jde, můžeš se později začít psaní věnovat naplno. Anebo naopak můžeš jít studovat český jazyk či žurnalistiku, udělat si u toho pedagogické minimum a učitelku dělat později, pokud by se Ti nepodařilo prosadit jako spisovatelka. Střední školu si můžeš zvolit takovou, která Ti umožní jít později na kterýkoli z těchto oborů, tedy třeba gymnázium. Ale i ze střední pedagogické školy by ses potom klidně mohla hlásit na žurnalistiku. Domnívám se tedy, že máš na rozhodování ještě dost času a chci Tě podpořit, abys o svých snech a plánech mluvila s lidmi kolem sebe – i tím si sama budeš ujasňovat, co si opravdu přeješ, jaké má která možnost výhody a nevýhody. A psaní se určitě nevzdávej. Psát můžeš i sama pro sebe a pro lidi kolem sebe, i kdyby ses nestala spisovatelkou.

Přejeme Ti prima dny.
Modrá linka

Ahoj milý pisateli,

píšeš, že nevíš na jakou máš jít střední školu a že by ses chtěl jednou odstěhovat do zahraničí. Bohužel nepíšeš nic dalšího o svých zájmech, o tom, co Tě baví, co Ti jde. Chceš podnikat, ale v čem? Možností je dnes neomezeně :) Zkus se tak nejprve zamyslet, v čem bys chtěl podnikat? Jaký obor Tě baví? Obchodní akademie určitě může být cesta, k odstěhování do Austrálie pak budeš potřebovat i angličtinu. Mrknout se můžeš třeba i na atlas středních škol, jaké obchodní akademie (nebo jim podobné školy) existují a jaké požadavky na přijímačky mají: https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly?q= Některé školy berou v potaz při přijímačkách částečně i průměr známek z posledních třech vysvědčení, hodně ale většinou záleží na tom, jak uspěješ v přijímacích zkouškách.

Držím Ti palce, ať se Ti tvůj sen o Austrálii vyplní,

Dominika

Ahoj milá pisatelko,

středních škol se zaměřením na chov koní a jezdectví je v České republice hned několik. V atlasu středních škol jich můžeš najít hned několik: https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly?q=chov+a+jezdectv%C3%AD

Co se týče toho, zda máš jít raději prvně na gymnázium, na to je velmi těžké odpovědět. Neznám Tě, nevím, jaký jsi studijní typ, co jiného Ti v životě dělá radost, jaké předměty Ti jdou a nejdou ... Doporučovala bych Ti tak se spíše obrátit na své rodiče, případně učitele a učitelky, kterým důvěřuješ. Většinou ve škole také bývá výchovný poradce / poradkyně, který s výběrem střední školy pomáhá.

Držím Ti palce!

Dominika

Ahoj,
stačí po konci studia dávat při výběru povolání trošku pozor, číst si pozorně oslovované zaměstnavatele a … nenarukovat do armády.

Česká republika má profesionální armádu. Slovo profesionální v tomto případě neznamená, že jsou v ní jen samí zkušení experti, ale že jsou v ní lidé, kteří si práci pro armádu vybrali jako svoji profesi. Mohli se třeba rozhodovat, jestli budou pracovat pro policii, nebo pro hasiče, nebo pro záchranáře… a vybrali si armádu, protože je možná baví častá fyzická aktivita, nebo rádi poslouchají jasné rozkazy, nebo třeba mají nějaké silnější vlastenecké cítění. Důvodem můžou být i peníze, stát samozřejmě vojákům z povolání pěkně platí, aby jich měl dostatek.

V době, kdy pár set kilometrů od nás zuří válka, se občas ozývají názory, že by se měla obnovit vojna a branná povinnost. Myslím si však, že to nehrozí. Profesionální armáda totiž funguje mnohem lépe nehledě na to, jestli je zrovna mír, nebo válka. Není to projev nějaké naší moderní naivity a slabosti, když stát nepovolává do armády povinně každého. Naopak se v respektu k osobní svobodě ukrývá ohromná síla a je zdrojem ekonomické prosperity, která následně vede i k silnější armádě. Naši prapředci tohle nevěděli, proto existovala branná povinnost pro všechny dospělé muže.

Stát, který v dnešní době verbuje civilisty proti jejich vůli, musí být už fakt hodně moc zoufalý. Pochybuji, že se do tak zuboženého stavu může dostat ČR.

V tuto chvíli je navíc docela nepravděpodobné, že by v našem okolí propukla válka, kterou by šlo vyřešit pomocí obrovského množství vojáků. Spíš by přišla ke slovu pokročilejší vojenská technika. Naši případní nepřátelé jsou jaderné mocnosti a my jsme také součástí vojenského paktu, jehož tři členové (konkrétně USA, Velká Británie a Francie) mají spoustu atomovek. Otevřený vojenský střet států NATO s Ruskem a/nebo s Čínou by pravděpodobně dopadl… no, netroufám si odhadovat průběh třetí světové války, bylo by to asi hodně ošklivé pro celou planetu.
Ale pochybuji, že by se české ministerstvo obrany domnívalo, že využití bojových schopností našich civilistů by dokázalo jakkoliv ovlivnit výsledek.

Jinak tedy v době, kdy branná povinnost byla, existovalo několik způsobů, jak se vojně vyhnout. Špatná fyzická kondice, špatný zrak, ideologický odpor ke zbrani… spoustu zdravotních problémů šlo v nouzi nejvyšší předstírat, pokud chtěl člověk tzv. modrou knížku.

Alík

Ahoj z Modré linky,

přijde mi škoda, že si myslíš, že je pozdě začínat v 15 letech s něčím novým. Lidé se mohou učit celý život, a i v dospělosti začínají s novými aktivitami. Nikdy není pozdě s něčím začít, ani s herectvím.

Pokud jde o sebevědomí, to si člověk buduje postupně. Je důležité všímat si nejen toho, s čím jsi u sebe nespokojená, ale naopak hlavně toho, s čím spokojená jsi, co se Ti povedlo, co umíš. Můžeš si klidně udělat nějaký seznam a postupně na něj připisovat ve, co u sebe oceňuješ. Klidně es můžeš zeptat i svých blízkých, co jim se na Tobě líbí. Co se týká trémy z vystupování, s tou by Ti měli dramatickém či hereckém kroužku pomoci.

Přejeme Ti prima dny
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je prima, že přemýšlíš o tom, co dělat po škole a chceš mít práci, která Tě bude naplňovat. Nepíšeš ale, na co chceš odpovědět. Přemýšlím o tom, že pokud jde o to, na jakou školu jít po základce, mohou Ti nejlépe poradit ve škole. Jestliže máte školní psycholožku (psychologa), můžeš si o tom všem promluvit s ní (ním). Jinak je na každé škole výchovná poradkyně (poradce).

Pokud se ptáš na to, jak se dostat ke svému vysněnému povolání, zkus nepředbíhat. Nejprve je potřeba vystudovat příslušnou střední, či vysokou školu. Jestliže budeš směřovat na vysokou školu, potom ani gymnázium není od věci, jestliže máš dobré známky a učení Ti jde. A až vystuduješ, potom je třeba trpělivě hledat příležitosti dalšího uplatnění. Už při studiu na vysoké škole můžeš absolvovat různé stáže, hledat si brigády v oboru, abys měla větší šanci. Současně se teď můžeš věnovat věcem, které Tě baví a zajímají a které s možným uplatněním v budoucnosti souvisejí - třeba právě psaní.

Přejeme Ti, aby se Ti Tvé sny vyplnily.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

zajímá Tě, jestli jde mít dvě odlišná povolání a jak se případně stát doktorkou a herečkou. Oceňuji, že už od 6 let máš svůj sen. Je dobré držet se při výběru povolání toho, co nás vnitřně volá. Současně vnímáš přání Tvé mámy, abys byla doktorkou a myslíš, že i to by Ti šlo a bavilo by Tě.
Teoreticky je asi možné dělat obojí, avšak říkám si, že by to mohlo být dost vyčerpávající. Zrovna u oborů lékař a herec může být nejen studium, ale i následná práce hodně časově náročná. Lékaři často pracují dlouhé směny a ani herci nemívají pevně danou pracovní dobu. Nedokážu říct, jak by to šlo dohromady. Možná by Ti na to dokázal lépe odpovědět někdo, kdo se v oboru pohybuje, pokud někoho takového znáš.

Uvádíš věk 14 let, tedy si možná tento rok budeš vybírat, kam půjdeš na střední školu. Pokud bys chtěla být lékařkou, je dobré gymnázium, které dává velký všeobecný přehled a může být dobrým základem pro studium lékařství na vysoké škole. Pro herectví je vhodná jako střední škola konzervatoř, kam se dělají talentové zkoušky. Nikde ale není dáno, že to musí být pouze takto. Věřím, že se na obor lékařství dostali i lidé z jiných středních škol a současně existují herci, kteří herectví nestudovali. Není jedna daná cesta, jak to musí být. Připadá mi důležité, aby sis v sobě srovnala, co bys skutečně chtěla dělat Ty sama. Někdy se stává, že něco děláme proto, že to po nás chtějí druzí, třeba rodiče, ale sami po tom netoužíme. K tomu Ti může pomoci třeba učitel, který Tě dobře zná a věříš mu. Některé školy mají přímo někoho, kdo pomáhá s výběrem povolání, existují na to i různé testy. I rozhovor s psychologem může být v tomto nápomocný. Také mě ještě napadá, že ve svém věku máš čas věci zkoušet a na to co chceš prostě přicházet. Možná by Ti pomohlo v rozhodování, kdyby ses zúčastnila nějakého konkurzu, vstoupila do dramatického kroužku anebo do divadla. Stejně tak zmiňovaný rozhovor s nějakým lékařem by Ti mohl pomoci. Kdybys o tom chtěla mluvit více do hloubky, můžeš nám napsat na chatu anebo zavolat (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hezké dny.
Modrá linka