Ahoj, je skvělé mít sny a cíle. A taky vědět, že se tyto sny a cíle mohou v průběhu života měnit. Zkus si tedy nejprve sám pro sebe popsat, co tě na těch závodech nejvíc přitahuje a baví. Možná zjistíš, že je to adrenalin z jízdy, technická stránka věci, navigace, spolupráce v rámci týmu apod. To ti pomůže lépe vybírat, kterým směrem se chceš specializovat a do čeho se chceš pustit.
Ve 13 mne jako jedna z nejjednodušších cest za „volant“ napadají počítačové hry, existují super simulátory závodní jízdy, ale to určitě víš. Dále je řada okruhů pro autokáry, kam mohou i děti do 18 let. To mne napadá jako další krok. Kromě toho se určitě hodí jazyková, fyzická i mentální průprava. Bohužel více ti poradit neumím. Asi by nebylo na škodu najít někoho, kdo si touto cestou prošel. Poradím ti ale, abys rodiče ze svého snažení nevynechával – tajnosti by ti jen přidělaly komplikace a udělaly by tě zranitelnějšího.

Zajímavá otázka. Má tři roviny: jak to udělat, kdo to udělá a proč to vůbec dělat.

Napřed tedy jak. Kopie klíče se obvykle dělá podle jiného klíče, a je to celkem jednoduchý postup, v podstatě takové „obkreslení“ pomocí brusky. Je to otázka několika desítek sekund a výsledkem je klíč, který otevírá stejně dobře, jako originál. Udělat kopii bez klíče je složitější, ale ne úplně nemožné. Dobrý zámečník to zvládne, jen to trvá déle. Musí totiž pomocí jemných nástrojů zjistit, jak vypadá vnitřek zámku, a podle toho pak klíč „napodobit“. Nikdy jsem to nedělal, ale umím si představit, že je to jemná práce. Za dvě minuty to myslím nebude.

Teď se podívejme, kdo to udělá. Podle mého bude jakýkoli seriózní zámečník požadovat přítomnost dospělé osoby. A nejen to, bude chtít vědět, že jde o osobu, která má oprávnění daný zámek otevřít. Že jde o majitele. Některé zámky to dokonce vyžadují, ke kopírování je potřeba speciální karta. Jinak by šlo v podstatě o vloupání, nebo o napomáhání vloupání. Nemyslím si, že by do toho někdo šel. Navíc se správně ptáš: je bezpečné, zvát si někoho cizího do bytu bez přítomnosti osoby, které věřím. Odpověď samozřejmě je, že to bezpečné není, už jen proto, že ten pozvaný člověk by mohl pochopit, že něco schválně děláš tajně, a proto by mohl nabýt dojmu, že případné nekalé jednání nebudeš hlásit z obav, aby ses tím neprořekla. Byla by to zkrátka nesmírně nepříjemná situace.

A tím se dostáváme k otázce proč to vůbec dělat. Nepíšeš, z jakých důvodů si chceš vytvořit kopii klíče k nějakému zámku, ale je zjevné, že se to nějak týká vašeho bytu. Z toho hádám, že chceš nejspíš zamknout dveře ke svému pokoji, nebo naopak mít možnost dostat se z a do bytu bez toho, aby ti někdo musel odemykat vstupní dveře. Řekl bych, že mnohem lepší bude tyto problémy řešit skrze otevřenou komunikaci. Zní to možná nepříjemně, ale dlouhodobě to bývá nejlepší řešení.

Možná se z nějakého důvodu bojíš o své bezpečí nebo máš strach z rodičů. V takovém případě bych mnohem spíše než zámečníka oslovil Modrou linku, školního psychologa nebo podobné služby. Mohou ti poradit anonymně a pomohou ti vyhledat tu pomoc, kterou potřebuješ.

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že jsi ve vztahu s klukem z jiné kultury, než je ta Tvoje. Rodiče to ještě nevědí a Ty to popisuješ jako zásadní problém - bojíš se jim to říct, váháš, co je pro Tebe důležitější. Je mi líto, že Ti přijde, že kdybys to oznámila rodičům, tak to přinese komplikace.
Říkám si, jestli už s tím nějakou zkušenost máš, anebo je to Tvoje představa, že to přijmou špatně? Přijde mi totiž úplně normální a v pořádku, že spolu chodí dva lidé z jiných kultur, naopak to může být hodně obohacující. I ve většinové společnosti je to něco obvyklého a normálního. Rozhodně to není špatně. Může být těžké to vysvětlovat někomu, kdo to vidí jinak a ještě, když to jsou Tví rodiče. Na druhou stranu si říkám, že Ty máš plné právo se seznámit a chodit s tím, koho máš ráda, ač s tím rodiče nemusí souhlasit. Nemusí to tak být po celou dobu, může se to hodně vyvíjet i u nich, když budou postupně poznávat Tvého kluka a váš vztah. Můžou se stát otevřenějšími. A to bych Ti moc přála. Nezasloužíš si být v dilematu – buď oni nebo on. Tomu by Tě rodiče neměli vystavit. Ty nejlépe znáš vaše rodinné zvyklosti i vaše širší kulturní tradice, proto si sama zvaž, kdy a jakým způsobem bys to vašim mohla říct. Je zároveň hezké, že máš chuť to s nimi i sdílet, i když tam máš spoustu otázek a obav. Možná Tě jejich reakce opravdu překvapí.
Jsme Ti k dispozici na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) pro podrobnější povídání/psaní, pokud uvítáš další podporu.

Moc držíme palce a přejeme hezké letní dny
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

před pár dny jsi dostala první menstruaci – to je velká věc. Díky za důvěru, se kterou nám o tom píšeš. Je to něco nového a asi i velká změna v Tvém životě. Můžeš potřebovat víc času, než si zvykneš, než to přijmeš za své a s tím souvisí i to, jak se Ti o tom bude chtít mluvit s mamkou. Pokud od ní nic nepotřebuješ akutně – radu, pomoc, tak si dej čas, až budete na sebe mít dostatek času a Ty budeš mít chuť se jí s tím vším svěřit. Zní to, že bys jí to ráda řekla, ale hledáš způsoby, jak nejlépe na to. Dodáváš si odvahy, a to se vůbec nedivím.
Zároveň mamka pravděpodobně tuší, že Tvá menstruace může přijít v tomto věku, proto si nemyslím, že by jí to nějak překvapilo, koneckonců taky to v minulosti zažila. Můžeš se zkusit zamyslet, kdy budete mít společný čas a dalo by se s ní o tom promluvit. Možná půjdete na procházku, možná budete samy doma, možná přijde do Tvého pokoje. Je na Tobě, jak jí to řekneš, ale úplně stačí jedna věta, třeba taková, co jsi nám psala. Mamka se pak třeba doptá a první obavy z toho oznamování snad půjdou stranou. Přejeme Ti dostatek odvahy a podporu od mamky takovou, jakou si představuješ.

Ještě hezké prázdninové dny přeje
Modrá linka

Milá dívko,

obracíš se na poradnu se svým sdílením toho, co se děje doma mezi tebou a přítelem tvé mámy a s dotazem jaký je náš názor a zda-li je v pořádku, když ses bránila lehkou fackou. Myslím si, že celkově to, co popisuješ doma není v pořádku. Přítel by ti neměl dávat tresty v podobě dřepů, tahat tě za kapuci nebo na tebe řvát. Škrtit nebo jinak fyzicky napadat tě nesmí. Je moc dobře, že ses postavila za sebe. Facku bych jako ideální způsob neviděla ale to, že se ohradíš a odmítneš splnit ten trest, kdy ti přikázal dělat dřepy, tak je v pořádku. A moc dobře, že to umíš a dovolíš si to. Je samozřejmě možné, že i tím, že jdeš do puberty, tak se v tobě může probouzet více vzteku vůči příteli matky, více odporu a kritiky vůči němu. Psala jsi, že ses dřív snažila a víceméně dodržovala to, co on chtěl. Teď už se ti to dělat nechce neboť jeho chování vůči tobě se zhoršuje. Je pochopitelné, že se mezi vámi nyní bude nejspíš víc rozevírat ta vztahová propast. Nicméně to opravdu nikoho neopravňuje k tomu, aby se vůči tobě choval hrubě, využíval své převahy, ponižoval tě a slovně či fyzicky napadal. Přítel si k tobě toto nesmí dovolovat. Doporučila bych ti si o tom promluvit s mámou a domluvit se společně na pravidlech soužití. Tím, jak nyní přestáváš být malé dítě, tak by atmosféra doma mohla být stále těžší a těžší pro vás všechny. Potřebuješ pořád i určitou ochranu, bezpečí a klid doma. Byť můžeš mít nyní i víc bouřlivou povahu, cítit vzdor a negativní pocity vůči mámě a jejímu příteli. Pořád by to měl být tvůj domov, kde se cítíš v klidu a bezpečí a nejbližším lidem kolem sebe důvěřuješ.
Pokud bys o tom, co se doma děje, chtěla psát víc podrobně, můžeš využít náš chat. Najdeš ho na stránkách Centra Locika. www.detstvibeznasili.cz. Najdeš zde dětské poradce, kteří si s tebou o tvé situaci promluví a případně s tebou i najdou možné kroky k tomu, aby se tvá situace doma mohla zlepšit.
Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Ptáš na téma, které opravdu může vzbuzovat hodně nejistoty a obav a rozumím tomu, že bys ráda našla v tomto klid. Ptáš se jak na to přestat myslet. Zažila jsi něco, co v tobě vzbudilo otázku jak se tvůj táta chová k přítelkyni. Přítelkyně otce vinila z toho, že jí bije. Otec to popřel a řekl, že byla opilá a tedy nejspíš nevěděla pořádně co říká. Tobě to od té doby stále jde hlavou, jak to s tátou opravdu je, protože ty sama bys do něj nic takového neřekla. Přijde ti, že je hodný a sama s ním máš dobrou zkušenost. Na druhou stranu je zde i přítelkyně a je možné, že její zkušenost s tátou je jiná. Věřím tomu, že bys ráda našla odpověď, jak to tedy je. Jde o tak zásadní téma, že pouze přestat na to myslet není jednoduché. Nejspíš bude potřeba si o tom promluvit, jak s tátou, tak případně s přítelkyní. Řekni otci otevřeně o tom, co jsi slyšela a jaké to v tobě vzbudilo pocity. Máš na to právo, abys měla v tomto jasno. A máš právo na to, aby to v tobě vzbuzovalo pocity nejistoty či strachu. Je to v takových případech běžné a pochopitelné. Jde o jednu z tvých nejbližších osob. Samozřejmě pak je zde otázka, jak se k tomu postavit, pokud otec či přítelkyně opět potvrdí, že to tak bylo. Jde o velké téma a nejspíš bude potřeba si o tom dál s někým podrobně popovídat. Pak se můžeš případně ozvat na chat Centra Locika, najdeš ho na stránkách www.detstvibeznasili.cz. Zde můžeš podrobně probrat vše, co by tě k tomuto trápilo či zajímalo. Tak se neboj případně ozvat a můžeme o všem psát podrobně. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí nerovný vztah tvých rodičů k tobě a ke tvému bratrovi. Přijde ti, že ho mají radši, dělá méně domácích prací, projdou mu věci, které tobě ne a navíc se ti směje a provokuje tě. Věřím ti, že se v tom necítíš dobře a může ti to připadat nespravedlivé. Máš právo na to abys v tom cítila vztek a třeba i lítost nad tím, že tvůj vztah s rodiči není takový jako byl dřív. Věřím ti, že máš vztek na svého bratra. Rodiče by ti tvé pocity měli věřit, měli by tě v tom brát vážně a ne se ti za to smát a trestat tě. Není to dobré chování vůči tobě od nich. Je možné, že v tom hraje roli ta změna vašich vztahů, která přichází díky tomu, že jdeš do puberty. A to, co vám fungovalo ve vztazích dřív, když jsi byla mladší, tak nyní už nefunguje. Je to ale přirozené a běžné, že to takto mezi rodiči a dospívajícími dětmi je. Ptáš se, jak zlepšit vaše vzájemné vztahy s rodiči. vztahy jsou oboustranná záležitost a musí to chtít obě strany. Není to tvoje vina, chyba či pouze tvá zodpovědnost za to, co se mezi tebou a rodiči děje. I oni by to měli nyní vnímat a sami hledat cestu k tomu, co by vaše vztahy mohlo zlepšit, aby vám v tom oběma bylo dobře. To, co by nyní mělo být na prvním místě je vzájemná komunikace a pochopení. Od toho se vše další může odvíjet dál. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že máš v současnosti více problémů a rodiče k tomu nyní akorát přidávají, když by Ti naopak měli být oporou. Je úplně v pořádku, že je máš ráda oba, a že si nechceš zvolit stranu. Zároveň chápu, že by sis přála, aby se rodiče usmířili. Myslím si ale, že to musí vzejít od nich. Žádná lest, jak je dát dohromady nemůže zafungovat, pokud mají mezi sebou problémy.

Píšeš, že o to, jak to snášíš, tu nejde, podle mě je to moc důležité. Co třeba můžeš zkusit udělat, je dát rodičům najevo, jak moc Tě jejich hádky trápí. Možná by je to mohlo motivovat k tomu, aby se snažili hledat nějaké společné řešení. Dospělým, kteří si spolu přestali rozumět, mohou pomoci v manželské poradně. To rodičům klidně můžeš poradit, pokud by byli ochotni si říci o odbornou pomoc. Klidně jim můžeš ukázat tuto naši odpověď, jestliže to pro Tebe bude snazší.

Přejeme Ti jinak bezstarostné léto.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz. Píšeš, že Tvoje rodiče hodně zajímá, s kým jsi v kontaktu, vyptávají se na dívky, se kterými se stýkáš, na Tvůj vztah k nim apod. Nyní se scházíš s kamarádkou, se kterou se máte rádi, a rád bys to doma řekl, ale vyhnul se otázkám.
Je moc fajn, že sis našel dívku, se kterou Tě pojí vzájemné city. Chci ocenit, že to chceš říci rodičům a chceš, aby věděli, že někoho máš. Říkám si, že bude nejlepší, když jim v klidné chvíli řekneš, že chodíš s dívkou, a zrovna jim řekl ty podrobnosti, které je asi budou zajímat (kde jste se poznali, kam chodí do školy, jak dlouho spolu jste, kolik jí je apod.). Tak už dopředu naplníš jejich přirozenou potřebu o Tobě i jí vědět co nejvíce. Pak jim můžeš říct, že by Ti další vyptávání nebylo příjemné, a požádat je, aby to dál nedělali. Jak se nakonec zachovají, je už na nich, je možné, že jejich zájem bude silnější.
Pokud se rodiče budou nadměrně vyptávat, můžeš mluvit o tom, že Ti to není příjemné, jaké pocity to v Tobě vyvolává. Můžeš se také rodičů zeptat, co potřebují vědět, aby to pro ně bylo „v pohodě“, a společně se domluvit.

Držíme palce a přejeme pěkné zamilované léto,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vážíme si důvěry, se kterou nám otvíráš příběh svého života. Ptáš se, co bys měla na svém životě změnit, když chceš být samostatnější, trávit více času se svými vrstevníky a žít život podobně, jako oni. To ale hodně záleží na rodičích, kteří však o Tebe mají strach a starají se, aby se Ti nic nestalo.
Z Tvého dotazu vnímám, že se snažíš ke svému životu přistupovat odpovědně, že chápeš a respektuješ důvody rodičů, ale že Ti takto není dobře a potřebovala bys změnu. To je naprosto pochopitelné, jsi ve věku, kdy potřebuješ rozvíjející zážitky a aktivity, zkoušení nových věcí, být hodně mezi vrstevníky.
Píšeš, že ses snažila to rodičům vysvětlit, říct jim, jak se cítíš a co potřebuješ, ukázat jim svoji odpovědnost. To chci hodně ocenit. Mrzí mě, že to nedopadlo tak, jak potřebuješ. Napadá mě, že by možná pomohlo vyjednávání: zeptat se rodičů, za jakých okolností bys mohla jít sama ven, na nějakou akci, na přespávačku. Pomoci by mohlo, kdyby například mohli sledovat Tvou polohu na mobilu, nebo kdybys jim po určitém časovém úseku zavolala. Nebo kdyby Tě třeba vyzvedla kamarádka, a byly jste venku spolu. V případě přespávačky by se mohli domluvit rodiče navzájem. Vím, že je to komplikované, ale mohlo by to pomoci.
Mohla bys také zkusit oslovit dospělou osobu ve svém okolí, ke které máš důvěru a kterou znáš Ty i rodiče, třeba někdo z příbuzných - nevlastní bratr, sestra apod. Možná by mohli s rodiči promluvit oni a přimluvit se za Tebe.
Také bys mohla hledat aktivity, kterým by rodiče důvěřovali, třeba nějaký příměstský tábor, pobyt, apod. Pokud by rodiče měli důvěru k tomu, kdo tábor pořádá, mohlo by to přinést změnu.
Píšeš také, že Ti o víkendu bývá špatně. Máma Ti říká, že je to opadnutím stresu z pracovního týdne. Může to tak být, ale může to být i stres z víkendu, který budeš zase trávit sama doma. Možná, že kdybyste společně s mámou navštívili lékaře, nebo psychologa, našly by se příčiny a Tobě mohlo být líp.
Píšeš o tom, že ses pustila do psaní knihy, určitě je to dobrá cesta, jak naplnit svůj čas a rozvinout svůj talent. Kromě toho ale opravdu potřebuješ víc času tráveného i jinými aktivitami, proto, abys mohla žít šťastněji, ale také se rozvíjet tak, jak ve svém věku potřebuješ.
Z Tvých řádků vnímám, že si uvědomuješ všechno dobré, co Ti život přináší, i to, že máš pečující a milující rodiče. Je ale přirozené, že chceš něco změnit. Pokud by tato změna stále nebyla možná, můžeš zkusit kontaktovat psychologa, třeba školního, a zkusit to s jeho pomocí.
Pokud bys chtěla, jsme k dispozici i na Modré linky - www.modralinka.cz.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že je Ti nepříjemné, když víš, že táta kouká na porno a nahé fotky. Je důležité, aby se táta dozvěděl, že o tom víš. Dospělí se na takové věci občas dívají, al děti by je rozhodně vidět neměly, není to v pořádku ani z hlediska zákona. A hlavně to pro ně může být skutečně nepříjemné, jak píšeš. Nevím, jestli je pro Tebe možné to tátovi nějakým způsobem říct, klidně mu můžeš dát přečíst tuto naši odpověď. Určitě je důležité, abys se svými pocity nezůstávala sama. Můžeš se svěřit mamce, či jinému příbuznému, školní psycholožce (psychologovi), pokud na škole máte. Chápu, že je to téma, o kterém se může mluvit velmi nesnadno, ale je opravdu potřeba, aby Tě táta tomu, co patří výhradně do jeho soukromí, přestal vystavovat. Chci Tě tedy velmi podpořit v tom, abys na to nezůstávala sama. Můžeš se obrátit i na nás, pokud by sis o tom chtěla promluvit více, a to buď přes telefon, Skype nebo chat.

Bezstarostné dny Ti přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že vnímáš sebepoškozování jako problém a je moc dobře, že si říkáš o podporu a chceš to řešit. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys řekla o potížích se sebepoškozováním rodičům nebo někomu jinému dospělému, kterému věříš a zkusili jste společně vyhledat pomoc odborníka.

Z toho, co píšeš, také čtu, že se doma necítíš moc dobře. Je důležité, aby o tom rodiče věděli. Jestli je to pro Tebe možné, bylo by dobré si o tom s rodiči promluvit. Říct jim, že vlastně úplně nerozumíš tomu, jak na tebe reagují, když jsou nespokojení ve chvíli, kdy máš Ty dojem, že je vše v pořádku. Je možné, že jde o nedorozumění, a když si o tom promluvíte, vyjasníte si to. Pokud by to pro Tebe bylo snazší, můžeš rodičům ukázat tuto naši odpověď, aby lépe pochopili, že komunikace mezi Vámi je skutečně důležitá. Přemýšlím o tom, zda by ses ve škole nemohla obrátit na školního psychologa (psycholožku) a obě témata zde probrat. Případně můžeš zavolat k nám na linku nebo využít chat, pokud bys situaci chtěla více probrat.

Přejeme Tobě i rodičům, abyste spolu dobře vycházeli.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že bys chtěla jít na koncert svého oblíbeného zpěváka. Zároveň je opravdu složité jít na koncert ve Španělsku, kam by s Tebou musel jít někdo z rodičů.
Nenapadá mě moc jiná možnost, než o tom s rodiči mluvit. Můžeš jim říct, že chápeš, že se jim jeho písničky líbit nemusí, ale že Tobě se líbí moc a je pro Tebe opravdu velký sen na ten koncert jít. A požádat rodiče, jestli by se s Tebou mohli zamyslet nad všemi možnostmi. Jednou z možností je koncert ve Španělsku, jak píšeš. Můžeš si přát lístky k narozeninám, za dva lístky by to však bylo kolem tří tisíc, což je více, než Ti rodiče nabízeli, navíc by někdo z nich musel jít s Tebou, i když se jim hudba nelíbí. Byl by s Vámi ve Španělsku ještě někdo jiný, kdo by s Tebou mohl jít, kdyby Ti rodiče byli ochotní koupit 2 lístky? Další možností je, zavolat si na předprodej lístků a domluvit se, jestli by Vám mohli dát vědět, kdyby někdo lístky vrátil. A domluvit si někoho jiného, s kým bys na koncert mohla jít, abys nešla sama. Další možností je, že koncert oželíš a počkáš si na nějakou další příležitost, mezitím si třeba i našetříš na lísky a zjistíš si, kdo by s Tebou na koncert případně šel. Možná s rodiči přijdete ještě na další možnosti nebo varianty již zmíněných možností.
Tvoje účast na koncertě je podmíněna souhlasem rodičů, zkus o tom s nimi, pokud možno co nejvíce v klidu a nejrozumněji, mluvit. Pokud Ti souhlas nedají, je potřeba jejich rozhodnutí přijmout, i když bys z něj byla smutná. V životě se nám to stane mnohokrát, že se nám nesplní něco, co si třeba i hodně přejeme.

Prima dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s tím, že je na Tebe mamka naštvaná i přesto, že ses omluvil za to, co se stalo. Přijde Ti, že už se nemůžeš svěřit ani taťkovi. Už nemáš sílu to poslouchat ani řešit.
Zkouším si představit, že to je asi hodně náročné, když se s rodiči chceš domluvit, ale jakoby mamce pořád něco vadilo. Je mi líto, že se to teď ve vaší rodině děje a chápu, že se v tom necítíš dobře. Do komunikace může vstupovat spousta věcí, třeba i z minulosti a aktuální nálady a někdy se to může projevovat i tak, že se zdá situace vyhrocenější, než třeba ve skutečnosti je. Je normální, že se střídají různá období, kdy se rodině celkově i jednotlivým jejím členům daří lépe a kdy hůř. Projevuje se to pak i ve vzájemných vztazích a komunikaci. Moc bych Ti přála, aby toto období bylo brzy klidnější. Někdy se situace uklidí sama časem, často je ale potřeba tomu nějak dopomoct – mluvit s rodiči o tom, co Ti vadí, co Ti je líto, co bys potřeboval jinak a za co jsi naopak rád. Mrzí mě, že máš pocit, že to zasáhlo i do vztahu s taťkou. Ráda bych Tě povzbudila, abys tomu dal ještě šanci a s taťkou sis to mohl vyříkat. Dej si ale čas, až na to budeš mít chuť a sílu. Možná máš další příbuzné (prarodiče, tetu/strejdu), kterým by ses mohl svěřit s tím, co se děje, snad Tě vyslechnou a třeba i pomůžou v řešení.

Držíme palce, abys mohl být v rodině o trochu spokojenější.
Modrá linka

Ahoj Kiwi,

pokládáš nám několik, nejsem si však jistá, zda je všechny dobře chápu, neboť jsou trochu vytržené ze souvislostí. Mohu ti zodpovědězt jen tak, jak jsem je já pochopila.

Situace po rozvodu nebývá snadná ani pro rodiče, ani pro děti. Jestliže se tedy někdy cítíš špatně, přijde mi to naprosto pochopitelné. Každý se někdy cítí špatně. Pokud by však Tvé pocity byly neustále jen nepříjemné, je důležité svěřit se někomu z rodičů a vyhledat pro Tebe podporu psychologa, který Ti může pomoci se se situací rozvodu i se svými pocity vyrovnat. Může to být i školní psycholog (psycholožka), pokud ho ve škole máte.

Co se týká Tvé druhé otázky, nedokážu Ti odpovědět, co si máma myslí, to ví jen ona. Možná by Vám táta opravdu mohl dávat více, možná je to jen dojem mámy. A také je tu možnost, že máma sama se s rozvodem úplně nevyrovnala. I proto může zkoušet odstřihnout Vás od táty, jak píšeš ve svém třetím dotazu. Třeba má ale dojem, že jste s tátou víc než s ní. Neznám Vaši situaci a nemohu ji posoudit. V každém případě však máte právo na oba rodiče a chci Tě tedy podpořit v tom, že můžeš oběma rodičům dávat najevo svá přání a pocity. Je velmi důležité, aby rodiče věděli, co jejich děti prožívají.

Přejeme Ti klidnější dny.
Modrá lina