Ahoj z Modré linky,

vnímám, že situace doma je pro Tebe matoucí. Nedokážu takto na dálku posoudit, zda je styl Tvé rodiny normální. Nikdo si ale nezaslouží, aby na něj druhý člověk stále křičel, ať už je za tím skryto cokoliv. Přála bych Ti, aby pro Tebe byl domov příjemným prostředím a nenesla sis v sobě vinu za chování svých rodičů - to je totiž něco, co ovlivnit nemůžeš.

Snažím se nalézt porozumění jak pro Tebe samotnou, tak i pro Tvé rodiče. Dovedu si představit, že o Tebe rodiče mají strach a všechny jejich zákazy vycházejí z obavy o Tebe samotnou. Zároveň mi přijde pochopitelné, že toužíš alespoň po určité míře svobody. S dospíváním je spojeno i určité vymezování se svým rodičům a prosazování si vlastních potřeb.

Možná by Vám mohl pomoci společný rodinný rozhovor. A to ne jen v nastavování pro Tebe snesitelnějších pravidel. Ale také by mohl přinést úlevu od celkového napětí v rodině. Je dobré pro něj vybrat takovou chvíli, kdy na sebe budete mít všichni dostatek času a prostoru si o všem, co vás trápí, promluvit. Případně můžete vhodný čas pro rozhovor dopředu naplánovat i společně.

Napadá mě se během něho zkusit s rodiči domluvit na kompromisech. Promluvit si o tom, jaké mají jejich zákazy význam, a hledat možnosti přijatelné pro obě strany (například barvení vlasů šetrnými barvami, navýšení času na telefonu apod.). Je jen na Tobě, jestli se rozhodneš v rozhovoru s rodiči sdílet i svůj vztah se zmiňovaným klukem. Dovedu si ale představit, že by mohlo jejich názor na dojíždění změnit i to, pokud by daného kluka znali. Zkus se s nimi domluvit na možnosti jeho pozvání k vám domů, kde by se mohli více vzájemně poznat.

Ne každý ale dokáže to, co ho trápí, někomu nahlas říct. Přijde mi skvělé, že sis našla způsob, jak ze sebe dostat to, co prožíváš, v psané formě. Pokud by pro Tebe přímý rozhovor s rodiči nebyl příjemný, vše jim můžeš sdělit i prostřednictvím písmen. Můžeš tak zkusit napsat například do dopisu, který jim následně předáš, všechno, co máš teď na srdci. Pokud Ti samotné psaní pomáhá, může být také úlevné vést si deník a zkoušet se do něj vypsat ze všech svých těžkostí.

Pěkné dny,

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že ses ozvala a hledáš odpověď a radu. Ptáš se na to, zda-li je v pořádku chování otce vůči tobě, kdy tě plácá přes zadek a myslí si, že je to legrace. Tobě to vadí a nevíš, co máš dělat. Nejdříve je potřeba napsat, že otec se tímto způsobem k tobě chovat nemůže. Nikdo si k tobě nesmí dovolit dotýkat se tvého těla, dělat si z toho legraci a nerespektovat to, že ti to vadí. I když je plácání myšleno jako legrace ale tobě je to nepříjemné, je to nevhodné chování, které by si otec dovolovat neměl. A máš právo se ozvat a říci, kde jsou tvé hranice. Doporučila bych ti zkusit nejdříve na to otce otevřeně upozornit, že ti to vadí a požádat ho ať to nedělá. Můžeš také o tom říci své mámě a požádat jí, aby to otci řekla ona, pokud máš z nějakého důvodu strach. Pokud o tom budeš chtít více napsat a poradit se, můžeš se obrátit na náš chat, kde si o tom s tebou podrobně popovídají naši dětští poradci. Chat je anonymní. Chat patří pod Centrum Locika a najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý všední den od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti.
Tak ti držím palce, poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky

děkujeme za Tvůj dotaz.

Mrzí mě, že Ti máma vzala hodinky a stále Ti je nedává. Je moc dobře, že si říkáš o pomoc.

Co v takové situaci můžeš dělat?

Můžeš zkusit s mámou znovu v klidu promluvit, ve chvíli, kdy bude správný okamžik, nebude zaneprázdněná nebo ve stresu. Je důležité jí vysvětlit, proč jsou pro Tebe ty hodinky důležité. Můžeš uznat, že ona má třeba svoje důvody, ale také jí klidně vysvětlit, že Ty máš zase svoje. Důležité je neútočit, netlačit, nevztekat se a mámě naslouchat - tím zvyšuješ pravděpodobnost, že najdete společné řešení.

Můžeš se mámy zeptat, za jakých okolností by Ti hodinky vrátila, nebo navrhnout kompromis - že bys třeba měl hodinky jen v určitý čas.

Pokud se bojíš, že by mohla hodinky vyhodit, řekni jí upřímně, jak se cítíš. Můžeš jí říct, že Tě to opravdu mrzí a že bys rád věděl, co s hodinkami zamýšlí.

Je možné také požádat o pomoc někoho z dospělých ve Tvém okolí, kterému důvěřuješ.

Moc bych Ti přála, aby se Ti hodinky vrátily. Někdy rodiče dělají věci, které dětem nedávají smysl, ale mohou k tomu mít své dobré důvody.

Držíme Ti palce, abyste s mámou našly co nejlepší řešení.

Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

je fajn, že se chceš poradit, když jsi nejistá, Tvé dotazy mi nezní trapně ani zbytečně. Je pochopitelné, že nám po nějaké době mobil už neslouží tak jako dříve a uvažujeme o novém. Pokud se jedná o Tvůj první mobil a tolik jsi toho s ním zažila, rozumím i tomu, že pro Tebe není snadné se s ním rozloučit.

Z Tvého psaní vnímám, že asi nechceš rodiče zatěžovat zbytečnými výdaji, tak jsi nejprve nabídku nového mobilu odmítla. Teď to ale máš jinak a ráda bys jim o tom řekla. Je úplně v pořádku změnit názor a klidně o tom rodičům říct. Přišlo by mi fajn, kdybys jim to řekla podobně, jako jsi to napsala tady nám, vysvětlila jsi to moc dobře. Pokud budeš upřímná, jak to bylo s tím původním odmítnutím a proč to teď vidíš jinak, věřím, že rodiče to pochopí, navíc Ti nový mobil sami koupit chtěli.

Myslím, že je normální, že si s mobilem, se kterým máš tolik zážitků, spojuješ i vzpomínky a bojíš se, jaké to bude mít nový mobil. Nedokážu Ti přesně říct, jak to udělat, abys to přijala, to může být pro každého jiné. Ale zkus se sama sebe zeptat, co bys potřebovala, co by Ti pomohlo, abys to mohla přijmout. Někomu pomáhá udělat si fotku předmětu, ke kterému mají citový vztah. Věřím také, že všechny fotky a další obsah se Ti podaří dostat do nového mobilu. Je i možné, že si na nový mobil rychle zvykneš, protože bude v mnohém lepší.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že jsi měla takový zážitek a nedivím se Ti, že je pro Tebe těžké přestat na to myslet a připadá Ti to i nechutné. Někdy se to může stát, i když by se to stávat nemělo a rodiče by si měli dávat pozor, aby toto zůstávalo v jejich soukromí.

Nedokážu Ti dát jednoduchou radu jak to vyhodit z hlavy. Myslím, že hodně v tom asi pomůže čas. Než ta vzpomínka v hlavě trochu vybledne, můžeš o tom třeba s někým mluvit? Třeba s nějakou kamarádkou? Je možné, že zažila i ona něco podobného, někdy takové sdílení může ulevit. Kdyby to nešlo, někomu pomáhá vypsat se z toho do deníku, napsat si to upřímně, jak se cítíš. Umím si představit, že můžeš být na rodiče třeba i naštvaná anebo mít různé jiné pocity, to je vše v pořádku. Můžeš si to tam napsat a pak papír třeba roztrhat. To jsou ale jen návrhy, možná Tě to neláká a třeba sama přijdeš na to, co by pomohlo, když se sama sebe zeptáš, co bys teď nejvíc potřebovala.

Napadla mě i možnost mluvit o tom s rodiči (nebo s jedním z nich), ale nevím, jaký máte vztah, jak by reagovali. Je v pořádku, pokud s nimi o tom mluvit nechceš. Kdyby Tě to dál trápilo, můžeš nám napsat na chatu nebo zavolat a můžeme to více probrat (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti fajn léto.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Píšeš do poradny o tom, jaké máte konflikty a napětí s mámou, poslední 3 roky. Nerozumíš tomu, proč to tak je a ptáš se, co to má znamenat. K tomu, abychom ti mohli co nejlépe odpověď by bylo dobré vědět něco tom, jaký byl váš vztah s mámou před tím, než to začalo, co se u vás v rodině celkově děje, jaké tam jsou další vztahy. Jestli tu byly nějaké události, které mohly život vaší rodiny ovlivnit atp. Napadá mě ale také to, že to může být způsobené tím, že jsi ve věku puberty. To je věk, kdy se celkově mění vztahy mezi dětmi a rodiči. Děti začínají být samostatné, potřebují mít svoje názory, svoje rozhodnutí nemají všeobecně rádi, když jim rodiče mluví do toho, co mají a nemají dělat, co je a není správné. Rodiče potřebují pochopit, že jejich děti se mění, už nejsou přímo dětmi ale rodí se v nich potřeba samostatnosti a musí se s tím smířit a naučit se s dětmi jednat nově. Je to doba, kdy se celkově vše mezi tebou a rodiči mění. Je to dáno tím, že dospíváš a hledáš si i sama pro sebe svou identitu a směřování v životě. Je to náročné období, pro obě strany. Ale je to tak přirozené, normální a děje se to ve většině rodin. Je to období, které potřebuje vzájemně hodně tolerance, otevřenou komunikaci, důvěru a nadhled. A většinou vše se uklidní postupem času.
Můžeš si o tom třeba popovídat se svými vrstevníky, co oni prožívají doma. Můžeš o tom mluvit třeba s někým ve škole, učitelkou či školním psychologem. Třeba ti dá nějaké základní rady, jak to vše lépe zvládat. Můžeš o tom, co se ti doma děje, napsat i podrobněji na náš chat. Kam se na nás děti s podobnými tématy mohu obracet. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je anonymní. Najdeš zde dětské proradce, kteří to vše s tebou podrobně proberou. Chat je otevřený každý všední den od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti.
Tak ti držím palce.
Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, kterou jsi projevila svým dotazem. Je moc dobře, že nezůstáváš sama s tím, co prožíváš, zvláště když svou situaci považuješ za vážnou a těžko řešitelnou.

Píšeš o tom, jak žiješ Ty i Tvoji rodiče a hlavně o tom, co Vám přináší bydlení ve starém domě. Umím si představit, že to sebou nese mnohé těžkosti, a že moc naděje na změnu nevidíš. Nedivím se, že uvažuješ o tom, že jednou budeš bydlet jinde, je to přirozené a dává to i výhled do budoucna.

Říkám si, co můžeš v této situaci dělat. Napadá mě, že můžeš mluvit s rodiči o tom, jak se cítíš, co bys potřebovala, co si přeješ. Možná bys mohla najít i někoho jiného dospělého, který je vaší rodině blízko a mohl by trochu pomoci. Pokud by vše zůstávalo při starém, můžeš si udělat takovou svoji oázu ve svém pokoji - tak, aby Ti tam bylo co nejlépe. Myslím, že tady se toho dá zvládnout hodně i bez rodičů.

Píšeš i o mnohém dalším, co prožíváš. O tom, že se cítíš jiná, že nemáš moc kamarádů, o hádkách rodičů. Líbí se mi, že se ale dokážeš na svůj život podívat i jinak, popisuješ i vděčnost a pocity štěstí. Říkám si, že když prožíváš hodně náročných situací, je důležité to vyvažovat tím, co Ti dělá radost a co Tě těší, i kdyby to byly docela malé věci.

Pokud by Tě to vše, o čem jsi psala, trápilo, a bylo pro Tebe hodně náročné, můžeš zkusit vyhledat psychologickou pomoc, třeba u vás ve škole.

Ve svém příběhu nevidím žádnou otázku, odpověděla jsem tedy spíše obecně. Pokud by bylo potřeba, můžeš se na Alíka nebo Modrou linku obrátit znovu.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ráda bys nosila takové oblečení, které se Ti líbí, s mamkou se v tom ale neshodnete. Přemýšlíš, jak na to.
Říkám si, jestli ses o tom s ní už zkoušela bavit, anebo si jen myslíš, že by se naštvala, kdybys jí to řekla. Každý máme jiný vkus, s někým se shodneme víc, s někým méně. Důležité ale je, že to je oblečení, které budeš nosit Ty a proto by ses v něm Ty měla cítit dobře, na to máš plný nárok. Není to projev nevděku, když mamce třeba navrhneš, že příště bys chtěla jít nakupovat s ní a vybrat si. Neboj se pak říct, jestli se Ti ten daný kousek líbí či ne a říct jí proč. Můžeš odmítnout to, co Ti mamka vybírá. Existují i levnější varianty oblečení, jako je třeba ze second-handu nebo z internetu, bazaru. Můžeš si třeba nějaké oblečení podle Tvého vkusu najít a ukázat mamce, že něco takového by sis přála. Je možné, že to bude delší cesta, než mamka porozumí a přijme, že to chceš jinak, postupně ale věřím dojdete k domluvě.

Přejeme hezké dny a co nejvíc porozumění s mamkou.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že u mamky nenacházíš pochopení pro svou potřebu nové podprsenky. Přijde mi ale důležité mít takovou podprsenku, která Ti sedne.

Nevím, jak probíhal Tvůj dřívější rozhovor s mamkou, zkus ale najít takovou chvíli, kdy budete mít obě dostatek času si znovu o nové podprsence promluvit. Mamce tak můžeš zkusit říct i důvody, pro které si myslíš, že bys větší podprsenku potřebovala. Pokud by mamka nesouhlasila s jinou velikostí, můžeš ji zkusit požádat o změnu typu/tvaru podprsenky na tu, která by Ti vyhovovala více. Například podprsenku s jinou mírou výztuže anebo podprsenku sportovní, která je pro běh a skákání vhodnější.

Napadá mě s mamkou také vyrazit na společné nákupy. Během procházení se v obchodech si můžeš zkusit vybrat o číslo větší podprsenku a požádat mamku o její vyzkoušení v kabinkách. Možná, že když uvidí, že Ti podprsenka sedne, bude spíše souhlasit s jejím koupením.

Pokud Tě i přesto mamka nevyslyší, a pokud je to pro Tebe možné, můžeš o koupení podprsenky zkusit požádat někoho jiného - třeba babičku, tetu nebo tátu. V případě, že dostáváš kapesné, napadá mě také možnost si na podprsenku našetřit a opatřit si ji sama.

Přejeme pěkné dny.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Píšeš poradně o tom, že se rodiče hodně hádají, většinou kvůli maličkostem. Zároveň jste ale zachytili to, že často mluví i o rozvodu. Píšeš, že už nevíte co máte se sestrami dělat. Tady je to opravdu takové, že vy, jako děti, v tomto nemůžete toho moc udělat. Rodiče si to musí vyřešit spolu, je to jejich odpovědnost. A vy, jako děti, nemůžete za to, co se mezi nimi děje. Není to ani vaše chyba ani odpovědnost. Na druhou stranu rozumím tomu, že vám je v té situaci doma nepříjemně. Máte právo na to, aby jste se doma cítily bezpečně a v klidu. A je pochopitelné, že hádky rodičů mohou vzbuzovat strach, nejistotu, vytváří napětí, ve kterém není doma příjemně. A máte právo na to, aby jste rozuměli tomu, co se mezi rodiči děje a co to znamená pro společné soužití vaší rodiny. Doporučila bych ti - vám se na to rodičů otevřeně zeptat. A požádat je o to, aby s vámi o tom, co se děje promluvili. Můžeš jim říci to, co píšeš i zde. Že vám není doma dobře, že vnímáte velké rozpory rodičů a máte strach, co bude. Rodiče by měli vzít v úvahu také to, že jste tam vy a naopak oni, mají zodpovědnost i vůči vám. Držím ti se sestrami palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že Ti záleží na tom, jaký máš vztah s rodiči a přemýšlíš i o tom, jestli tátu nemrzí, když jsi raději s mámou. Připadá mi přirozené, když jsou děti raději s jedním z rodičů a neznamená to, že by toho druhého měli méně rádi. Je to tak někdy i v jiných mezilidských vztazích - s někým trávíme čas raději, jsme si bližší, ať už názory nebo zájmy.

Připadá mi důležité, že sis všimla, že Tě otravuje trávit čas s tátou u činností, které baví jen jeho a Tebe ne. Myslím, že by mohlo být užitečné zkusit s tátou otevřeně promluvit o tom, jak se cítíš a říct mu to klidně podobně, jako jsi to napsala nám - máš ho moc ráda, ale s mámou možná děláte pro Tebe zajímavější a zábavnější věci a neznamená to, že ji máš raději než jeho. Myslím si, že když o tom táta bude vědět, nemuselo by se ho to dotknout a nedomýšlel by si, že ho máš méně ráda. A třeba by z toho dokonce mohla i vzejít nějaká myšlenka, jak společně s tátou trávit čas tak, aby to bavilo vás oba. Kdyby o tom nešlo mluvit s tátou, možná se můžeš pro začátek svěřit mámě. Věřím, že i společně něco můžete vymyslet.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jestli to chápu správně, bojíš se toho, jak rodiče zareagují na to, že máš rozbité sklo mobilu, a asi se i obáváš, že by Ti mohli zakázat jet na výlet se sborem.
Bohužel Ti nedokážu zaručit, že ať to řekneš rodičům jakkoli, tak nebudou naštvaní. Tvé rodiče neznám a tak ani nevím, jak moc se budou nebo nebudou zlobit. Z toho, co píšeš, mám pocit, že možná naposledy, když se to stalo, tak naštvaní byli. A říkám si, že to, co můžeš udělat, je vysvětlit jim, co se stalo, možná se i omluvit a zkusit se dohodnout na tom, co s tím teď udělat (co oni by si představovali a co třeba Tebe napadá, že by se mohlo udělat). Můžeš i říct, že o výlet se sborem moc stojíš a byla bys moc ráda, kdyby rozbité sklo mobilu výlet neohrozilo.

Zároveň chci vyjádřit, že se to může stát, že mobil vypadne z kapsy, a je jasné, že jsi to neudělala naschvál. Chápu, že jelikož je to podruhé za rok, tak je to o to horší, ale zároveň popraskané sklo mobilu je něco, co se dá vyřešit.

Přejeme Ti, aby to s rodiči proběhlo dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že máš strach se mamce svěřit s tak intimní věcí. Menstruace je ale zcela přirozenou součástí života každé dívky. I Tvá mamka tak dost pravděpodobně byla kdysi ve stejné situaci, jako jsi teď Ty.

Můžeš jí to říct třeba přesně tak, jak jsi to napsala nám. Nebo můžeš zkusit mamku přímo poprosit o vložky/ tampóny s tím, že je teď potřebuješ. Věřím, že ať už se s první menstruací svěříš mamce jakkoliv, bude pro Tebe mít pochopení.

Pro společný rozhovor si zkus vybrat takovou chvíli, kdy na sebe s mamkou budete mít dostatek času a prostoru. Přijde mi důležité se společně pobavit například i o tom, jaké menstruační pomůcky by sis přála využívat, a domluvit se s mamkou na jejich zakoupení. Případně se mamky doptat i na další věci, které by Tě ohledně menstruace zajímaly. Pokud by pro Tebe bylo těžké o první menstruaci mamce napřímo říct, můžeš jí to zkusit napsat.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

nejsem si jistá, kdy přesně se k Tobě naše odpověď dostane, je možné, že už jsi třeba vymyslela, co dělat. Rozumím, že Ti je líto, co se stalo. Chápu, že jsi chtěla udělat mamce radost. Někdy se takové věci stanou, každý z nás někdy na něco zapomene. Rozumím však tomu, že máminy narozeniny jsou důležité a věřím Ti, že jsi na ně určitě zapomenout nechtěla.

Přemýšlím nad tím, jestli by šlo i mamce říct to, co píšeš nám - že Ti je to líto a že bys jí to třeba ráda vynahradila. Říkám si, že i pro Tebe samotnou by možná bylo příjemnější nečekat až do oslavy, zvlášť, když píšeš, že je z toho i máma smutná. Je v pořádku jí i dodatečně popřát, i když chápu, že to není stejné jako kdybys jí popřála ten den. Napadá mě, že jí třeba můžeš navrhnout nějakou společnou aktivitu, která by jí udělala radost, nebo vymyslet, čím ji potěšit (a může to být třeba obrázek, dopis, natrhaná kytička, cokoli). Každopádně mi přijde podstatné, aby máma věděla, že Tě to mrzí a že je pro Tebe důležitá.

Přejeme Ti, ať je to brzy mezi Tebou a mamkou v pořádku.

Modrá linka

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že máš ráda seriál, který by ti nejspíš máma zakázala, kdyby se dozvěděla, že ho sleduješ. Rozumím tomu, že se ti líbí něco, co se rodičům líbit nemusí. A mohou na to mít nyní přísnější pohled než je potřeba. Na druhou stranu rodiče mají povinnost zajímat se o to, co jejich děti sledují na internetu. Mohou tím děti i ochránit a zabránit tomu, aby byly ovlivněny něčím, co by jim mohlo psychicky nedělat dobře (třeba příliš násilí, sexu atd.). Děti přeci jenom neumí ve své psychice některým tématům porozumět a to pak u nich může vyvolat silné pocity, se kterými si nevědí rady. Třeba strach, vztek, smutek. Proto je lepší, pokud máš s rodiči jinak důvěru, aby o tom, co sleduješ věděli. Může to vlastně chránit i tebe samotnou před něčím, co by na tebe nyní mohlo být moc. Na co by jsi pak třeba musela hodně myslet a nemohla se soustředit či spát. Doporučila bych ti o tom seriálu rodičům říci. Třeba ti ho dovolí sledovat až budeš starší a bude to určitě tak lepší i pro tebe. Máš před sebou hodně času, kdy budeš sledovat mnoho filmů podle své volby. Poradce Centra Locika