Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj Alíku,
Můj táta na mě a sestře neustále hledá jen samé nedokonalosti. Už si ani nepamatuji, kdy nás za něco pochválil. Dokáže se naštvat kvůli každé blbosti a pak s máma týden nemluví a dělá jako bychom neexistovali. Máma se nás dříve zastávala a štvalo jí, že táta hledá jen samé nedokonalosti. Ale v poslední době se hrozně změnila a je stejná jako táta. Až na to že se s máma baví. Štve mě že nevidí nic jiného, než to co děláme špatně. A to se nám ve škole daří víc jak dobře. Máme svoje koníčky a ani za to nás nedokážou pochválit.

holka 14, 14. října 2018

Ahoj,
mrzí mě, že si rodiče všímají především toho, co děláte jako děti špatně a táta se kvůli tomu ještě naštve a nemluví. Nepřipadá mi to jako úplně vhodné rodičovské a dospělé chování. Můžete se se sourozenci domluvit a společně si s rodiči v klidu promluvit, vysvětlit jim, co vám vadí, jak se doma cítíte, co byste potřebovali jinak. Je v pořádku mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách.
Pokud by vás nepochopili, je namístě se poradit s jiným dospělým ve vašem okolí, jiným příbuzným, paní učitelkou, školní psycholožkou, kteří s nimi také můžou promluvit. Nebuď na své trápení sama a neboj se využít podpory ostatních. Chování rodičů, které popisuješ, není v pořádku a mělo by se (třeba i s pomocí okolí) změnit tak, aby ses doma s rodiči mohla cítit lépe.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol.
Rodiče mě chtějí přihlásit na tábor s jednou holkou, kterou nesnáším. Na ten tábor vůbec nechci. Vadí mi to. Zjistila jsem, že tábor se překrývá s naší rodinnou dovolenou (na dovolenou jezdíme pořád ve stejné datum, takže by jí asi museli zrušit), a také že nemohu z tábora odjet dříve. Prosím poraďte mi co mám dělat, abych mohla zůstat doma? Snažím se rodiče přemluvit, ale oni říkají že tam pojedu. Předem děkuji za odpověď.

holka 12 let, 2. října 2018

Ahoj,
chápu, že za těchto podmínek nechceš jet na tábor. Je dobře, že se snažíš rodiče přemluvit a vysvětlit jim své důvody. Pokud nepomohl rozhovor s nimi, můžeš zkusit požádat o podporu např. paní učitelku nebo školní psycholožku, kteří také můžou s rodiči promluvit a zastat se Tě, abys na tábor nemusela jet. Neboj se jim upřímně popsat, jak se cítíš a proč tam nechceš jet.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Omlouvam se ze te opet obtezuji, ale potrebuju radu. Vcera jsem se s mamkou pohadala kvuli tomu ze jsem neumyla nadobi, mamka me za to strasne servala a rekla ze jak se budu chovat ja tak se bude chovat ona..... jak jsem driv psala mam deprese a uzkosti, a z me to vycerpava. Od vcera mam hrozny deprese a uzkosti porad brecim i ve skole, nastesti si toho nikdo nevsiml, strasne ale strasne moc me to vycerpava a porad se mi chce brecet. Rano mě mamka ani nepozdravila, kdyz jsem dosla ze skoly tak me ani nepozdravila, proste me uplne ignoruje. Chce se mi zase brecet..... pa

holka, 12 let, 25. září 2018

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je pro Tebe situace náročná, hádky s rodiči nejsou nic příjemného. Pokud však trpíš depresemi a úzkostmi, je třeba, aby se Ti dostalo pomoci bez ohledu na to, jaká je aktuální situace. Je tedy třeba, abys měla psychologickou, případně psychiatrickou péči, nedokážeme takto po internetu posoudit, jak závažné Tvé stavy jsou. Je proto důležité, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu věříš. Pokud to není v současnosti možné řešit s mámou, potom na někoho jiného z rodiny či ze školy, jestliže máte ve škole školního psychologa/psycholožku, je právě on/a tou vhodnou osobou.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo účinné podpory.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mám takový dotaz.
Jsem nejmladší z rodiny a taky už jediná doma, protože sestry se již odstěhovaly a tak se stávám hlavním tématem téměř v každé diskuzi. Když třeba přijdu ze školy udělám si úkoly tak na rozdíl od ostatních dětí musím jít za mamkou aby mi dala heslo k počítači. Sice mi ho dá, ale pak zase vznikne diskuze o tom k čemu ho potřebuji atd. Prosím tě co mám dělat abych se už nestávala terčem?

holka, 12 let, 20. září 2018

Ahoj,

myslím, že Ti rozumím. Vím, jaké to je, když se pozornost celé rodiny upíná hlavně k Tobě. Řekla bych, že jsi to vystihla ve svém e-mailu velmi dobře. Bohužel nepíšeš, co jsi už udělala pro to, aby ve vaší rodině došlo ke změně. Možná si říkáš: Já? Ano, Ty. Chceš-li, aby se něco u vás doma něco změnilo, můžeš to být Ty, kdo přijde s návrhem na změnu. Přemýšlím, jestli Tví rodiče vůbec vědí o tom, jak se v záři této pozornosti celé rodiny cítíš, nebo jestli si s nimi o tom už mluvila. Nejen o tom, co se děje, ale o svých pocitech, a o tom, jak se v takto nastaveném programu rodiny cítíš.

Každá rodina je jiná. A rodina je živý organismus, o který je třeba pečovat. Potřebuje i změny, např. v souvislosti s věkem dětí. Jinak funguje rodina se zcela malými dětmi, jinak má fungovat ta, co má dospívající "puberťáky", jinak ta, kde žijí již dospělí potomci, ale dosud studující, atd. Nejlepší je, když se čas od času členové té nejužší rodiny (členové jedné společné domácnosti) sejdou a pohovoří o tom, jak rodina funguje a zda současné nastavení vyhovuje všem členům rodiny. V takové debatě by si všichni členové včetně dětí měli být rovni, hlas každého je stejný. Pravidla takových debat-místo setkání nejlépe mimo domov-např. v čajovně, cukrárně, kavárně, mít čas a klid, vypnout mobily a další techniku, neskákat si do řeči, dát každému stejně dlouhý čas k debatě, po ruce tužka a papír, protože se nějaké nápady mohou vynořit třeba když mluví někdo další z rodiny.

Může se stát, že u rodičů nenajdeš pro takové řešení porozumění. Pak se jej pokus hledat v širším kruhu rodiny (dospělé sestry, tety, prarodiče), i mimo rodinu (oblíbený učitel, trenér, vedoucí kroužku, soused). Pokud nic z toho nepomůže, můžeš se zkusit obrátit třeba na nás, ale lépe telefonem nebo přes skype, kde se můžeme doptat a jít více do hloubky, číslo najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti hodně odvahy a energie, ať se Ti podaří provést v soukolí rodinného systému nějaké pružné změny ve vztazích a jednání směrem k Tobě.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, mám problém, poslední dobou mám takový divný nálady, chvíli jsem v pohodě, potom mám pocit že jsou všichni hrozný. Potom se hádám s mamkou, protože jsem protivná i na ní, ona pak na mě křičí kvůli každé blbosti, a pak je mi to hrozně líto a furt brečím. Kvůli mamce, i kvůli sobě. Už jsem si hodněkrát řekla, že si s ní promluvím, ale já to nedokážu, nebo spíš to nedokážeme obě. Já něco začnu mluvit, říkám třeba svůj názor, a mamka mě nenechá ani domluvit, a říká, jak jsem hrozná, kolikrát mi řekne že jsem kráva, že nic doma nedělám a že mám blbý nálady a že jí to už s*re. Potom se samozřejmě hádáme, a mě to pak hrozně mrzí. Občas si i říkám, že bych potřebovala psychologa, protože jsem už z tohohle docela na dně. Nechci se vracet ze školy domů, protože vím, že se budu s mamkou zase hádat. Mamka nedokáže nic říct v klidu, hned na mě začne křičet a vyčítá mi snad úplně všechno co jsem kdy udělala. Nedokáže mě za nic pochválit. Možná bych i řekla, že mám menší deprese, hrozně se bojím toho, že s mamkou zůstanu rozhádaná a tím, že na střední školu půjdu na intr, tak s mamkou budu hodně málo, a nebudeme se tolik výdat, třeba jednou za dva týdny. Taky se hrozně bojím toho, že mamka umře, nebo až mamka umře, protože vím, že potom si to budu hrozně moc vyčítat, budu si říkat že je to moje chyba. Mám jen mojí nejlepší kamarádku, které to dokážu nějak říct, jinak nikomu jinýmu. Já ani vlastně moc kamarádů nemám, mám nejlepší kamarádku Verču, a to je všechno. Ale přes to jsem se už přenesla, to už mě tak netrápí a teď to není podstatný. Chtěla bych se vás zeptat, je nějaký psycholog přes internet a aby o tom rodiče nevěděli? Děkuju moc

Marťa, 15 let, 14. září 2018

Hezký den, Marťo,

je mi líto, že se doma s mamkou necítíte úplně dobře, často se hádáte, křičí a nadává Vám, což určitě není v pořádku. Bojíte se, jak to bude dál, nechcete být s mamkou rozhádaná, vyčítala byste si, že je to Vaše chyba.

Mrzí mě, že máte tyto pocity viny, přestože z toho, co popisujete, se možná naopak mamka k Vám chová nepřiměřeně a neovládá své emoce. Ona je dospělá a nese zodpovědnost za sebe i Vás a neměla by se k Vám takto chovat. Máte právo se v takové situaci obrátit na někoho dospělého ve svém okolí, někoho příbuzného, učitelku nebo školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. K ní byste mohla zajít se poradit a sdělit jí i svou obavu, aby rodiče nevěděli o všem, co spolu řešíte. Pokud byste k ní chtěla chodit pravidelně, rodiče o tom musí být informováni a souhlasit, i tak ale existuje zásada důvěrnosti informací a toho, co byste spolu konkrétně probíraly. Popisujete své špatné nálady, které by Vám psycholog také mohl pomoci zvládat. Doporučit ho může i Váš praktický lékař, můžete to probrat i s ním. Psala jste také o tom, že se bojíte, aby přesun na intr nezhoršil vztah s mamkou. Zkušenost bývá ale i taková, že pokud jsou si lidé vzácnější, může to spíše pomoci překlenout některé problémy, lidé si pak více váží společného času, více se na sebe těší apod. To, že na Vás mamka vyvíjí takový tlak, by však nemělo stát v cestě Vašemu osobnímu životu, volbě školy a psychické pohodě, to by byla škoda. Máte právo na klidné domácí prostředí a také podporu od rodičů.

Je moc dobře, že máte důvěrnou kamarádku, se kterou to můžete probírat. Nebojte se využít i odborné podpory, která tu pro Vás je, nemusíte na své trápení být sama.

Držíme Vám palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj aliku!
Mam na tebe vice dotazu...
Mam dozvedene rodice, ale uz 9 let, nijak moc
Mi to do ted nevadilo ale posledni dobou (cca 2 roky) se nasi docela dost
Hadaji, kdyz jsem s mamkiu tak mamka rika jak je tatka hroznej... a kdyz jsem u tatky tak ten zase rika jak je mamka hrozna. Ale ja mam oba mooooc rada,
A vadi mi jak o sobe navzajem mluvi. U tatky mam byt kazdy lichy vikend
V mesici ale posledni dobou mu to kvuli praci nevychazi a tak se moc nevidame
A me to strasne mrzi a styska se mi po nem.
Asi ty dva roky mam uzkosti, skoro kazdy vecer kdyz jdeme spat
Tak brecim pod perinou a vycitam si proc zrovna ja musim mit rozvedene rodice a a jak jsem hrozna... trpim nizkym sebevedomim, brecim jen vecer a nikdo krome jednoho kamarada o tom nevi, ten kamarad o tom vi jen to ze vnoci brecim ale nevi proc. Navenek pusobim jako mega Happy girl a na vsechny se smeju, nukdo nevi o tom jak moc se trapim... v noci kdyz mam uzkosti si umedomuju jak mocsi mi na vsech zalezi a hak moc je vsechny chci obejnout a mit je vsechny u sebe... ted je tady mesic teta z australie, mam ji moc rada a strasne mi na ni zalezi jenze v nedeli odleta a ja zase mam úzkosti ze ji uvidim az za tri roky.. achjo, vsechno tady to o cem ti pisu me strasne psychycky vycerpava...
Omlouvam se ze te tady obtezuji svymi problemy, prosim o nejakou radu.
Vaše Nany

holka, 12 let, 14. září 2018

Ahoj,

Mrzí mě, že se rodiče hádají a jeden ke druhému se nechová hezky. Ty jsi pak mezi nimi, ale máš ráda oba, chceš být a vycházet s oběma. Za to, co se děje, nesou zodpovědnost právě rodiče, kteří jsou dospělí a měli by umět lépe ovládat své emoce a nepřenášet negativní nastavení i na Tebe. Neboj se dopřát si i pláč a smutek, i to k životu patří a není to žádná ostuda, něco, za co by ses měla stydět, nebo co bys měla za každou cenu skrývat. Nikdo z nás není pořád šťastný a veselý, je lidské umět prožívat i těžké chvíle, které přichází v životě každého. Věřím, že z toho, že se snažíš působit vesele, i když Ti do smíchu není, můžeš být o to více vyčerpaná.

Neboj se promluvit si s rodiči o svých pocitech a myšlenkách, o tom, co bys potřebovala a co Ti vadí. Tak, jako se dokážeš svěřit kamarádovi, to můžeš zkusit i u rodičů, nebo u školní psycholožky, pokud ji ve škole máte. I když to není vždy snadné, je důležité učit se mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách. Podpořit Tě v tom může i psycholog, který s Tebou může pracovat i na stavech úzkosti a smutku. Neboj se využít podporu ostatních.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Ještě ten večer co jsem napsala předchozí dotaz jsem se s tim vším svěřila tomu kamosovi, strasne se mi tim ulevilo a uvedomila jsem si ze v tom nejsem sama.

holka, 12 let, 14. září 2018

Ahoj,
je moc dobře, že máš podporu kamaráda, kterému se můžeš svěřit a důvěřuješ mu. Jak píšeš, sdílené trápení je hned menší, člověku se uleví a není sám, je moc důležité, že se umíš svěřit a mluvit o tom, co Tě trápí.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj.Všechny holky od nás ze třídy se už líčí a já bych se taky chtěla líčit,ale nevím jak to mám mamce říct nebo naznačit.Bojím se že mi to nedovolí.Jak jí to mám říct nebo naznačit?A co když mi to nedovolí?Co bych pak měla dělat?

holka, 12 let, 3. září 2018

Ahoj z Modré linky,

nejvíce se vyplatí komunikovat na rovinu. Prostě si s mamkou povídat, mluvit s ní o tom, co prožíváš, o čem přemýšlíš, třeba i o tom, jak to měla ona, když byla ve Tvém věku. Je dobré si nejprve urovnat, co vlastně chceš a proč to chceš. Co Tě vede k tomu, že se chceš líčit. Jak si představuješ, že se budeš cítit jinak, když se budeš líčit, jak se cítíš teď, když se nelíčíš. Samozřejmě Ti nemůžeme zaručit, že mamka bude souhlasit. Pokud nebude, je dobré vyslechnout si její argumenty a zvážit, zda náhodou nemá pravdu. Zpočátku můžete hledat i nějaký kompromis, například že začneš nejprve používat pouze lesk na rty nebo tak podobně. Také si můžeš hledat někoho v rodině, kdo Tě podpoří, nebo přivést si kamarádku, která už má dovoleno se líčit, aby mamce moha říct důvody, proč jí to její mamka dovolila.

Přejeme hezké babí léto.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj chtěla bych se hlavně zeptat jak zkazit pivo? Protože mám moc dobrou kamarádku a její taťka trochu pije ( piva) a jí vadí to že není z rodinou jen když není v práci tak prý pořád sedí ve sklepě. Jsem asi jediný člověk kterému se svěřila nechce ani do poradny ani nikam jen si přeje aby jsme ty piva prostě zkazily říkala mi že její taťka kdysi kouřil ale jednou měl nějakou zkaženou cigaretu a pak prý přestal a napadlo nás že by to šlo možná i tak s pivem ale nevíme jak ho zkazit . Napadlo mně že buď s ním pořádně zatřeseme nebo zmrazíme nebo přihřejeme ale nevíme jestli to bude fungovat . Ona je docela stydlivá a nechce si o tom s taťkou ani mamkou promluvit a já to chápu taky bych taky o tom s nikým nemluvila i tenhle dotaz píšu za jejími zády a cítím se za to strašně ale chci jí pomoct kamarádky to totiž dělají a slíbila jsem jí že jak začne škola tak už bude bez starostí a to chci dodržet tak mně prosím nezklamte a poraďte mi jak to pivo mám zkazit.

Děkuji pokud mi poradíte

holka, 12 let, 22. srpna 2018

Ahoj,
ptáš se, jak se dá zkazit pivo, protože bys ráda pomohla kamarádce, která chce lstí přimět tátu, aby přestal pít.

Oceňuji, že Ti na kamarádce záleží a hledáš cestu, jak jí pomoci a také se nebojíš napsat si o radu. Určitě by nebylo dobré podniknout něco, co by mohlo tátovi kamarádky po vypití nějak ublížit. Zároveň se obávám, že nebude tak snadné, aby se mu pivo zprotivilo. Napadá mě, že tenhle způsob lsti nebude úplně účinný a že to může být hlubší problém, který by měl chtít řešit především táta/rodiče kamarádky, než vy dvě. Právě oni jsou dospělí a táta je zodpovědný za svoje chování. Chápu, že to kamarádce vadí a je v pořádku, když to dá najevo, ať už přímo tátovi, nebo někomu jinému z rodiny. Jistě by bylo lepší, kdyby táta místo času ve sklepě trávil čas s rodinou.

Pokud se kamarádka stydí nebo bojí o tom mluvit, může zkusit napsat dopis, příp. se svěřit např. školní psycholožce nebo paní učitelce, která s rodiči může také promluvit. V tom jí můžeš dodat odvahu a podpořit, např. jít s ní za někým z dospělých, pomoci jí doručit dopis apod. Mohlo by to vést k otevření řešení problému, jen překonat strach a zkusit to řešit víc na přímo. Další vývoj však záleží především na tátovi kamarádky, který musí také sám chtít a snažit se omezit pití.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Aliku!
Jak jsem se te uz ptala v předchozím dotazu jak se mam zeptat mamy jestli se můžu oholit tam dole a ty jsi mi odpověděl ze se ji mam normalne zeptat ze to urcite pochopi tak nepochopila. Včera jsem se ji zeptala jestli bych si nemohla trochu oholit třísla, no a na to mi odpověděla ze jsem jeste malá, ze ona se poprve oholila v 17 letech atd. Mně moje ochlupení celkem dost vadí a je mi nepříjemné. Chtěla bych se te zeptat jestli ji mam poslechnou (ikdyz nerada) nebo si mam holitka a gel koupit sama a holit se potaji? Prosim o radu!
Vaše Nany

holka, 12 let, 20. srpna 2018

Ahoj Nany,

chápu, že Tě mrzí, že Tě máma nechápe tak, jak by sis přála. Nebudeme Ti však doporučovat, abys něco dělala potají. Spíš bychom Tě rádi podpořili v tom, abys s mámou dál komunikovala. Aby s ní v klidu mluvila o tom, že Ti ochlupení vadí, co Ti na tom vadí. Požádala mámu, aby Ti vysvětlila, proč Ti nechce dovolit, aby ses holila, co by jí vadilo na tom, kdyby ses začal holit dříve, než ona. Také se můžeš obrátit pro podporu na nějakou další dospělou ženu, které věříš. Ať už v rodině, či ve škole. A zeptat se na její názor, požádat ji, zda by se Tě mohla u mámy zastat. Další možnost je, zjistit, kolik kamarádek nebo holek ve třídě se již holí a požádat mámu, aby si popovídala s jejich mámami, z jakého důvodu jim to ony dovolily. Také mě však napadá, že stojí za to zvážit, jestli nemá máma pravdu. Neznáme Tě, nevíme, zda je Tvé ochlupení již opravdu tak výrazné, že je třeba se oholit, či by to opravdu mohlo ještě nějaký rok počkat.

Klidné léto Ti přeje
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a poradno.
Mám problém, se kterým potřebuji pomoct a také se někomu svěřit.
Už před nějakou dobou, jsem zjistila, že se moji rodiče chtějí rozvést a trápí mě i to, jak jsem se to dozvěděla. Už spoustakrát, většinou večer nebo v noci jsem slyšela jak si o tom povídají. Táta taky mamce vyčítá spoustu věcí. Třeba že se mu málo věnuje, nebo třeba že se sejde s kamarádkou a jdou si spolu někam sejít a popovídat si a s ním ne. Také jsem zjistila, že má mamka kamaráda, kterého má myslím ráda, protože jsem viděla jednu její esemesku. A je to docela samozřejmé protože táta je na ní fakt zlej a kolikrát na ní i křičí. A na mě a bráchu je hrozně přísný, nedovolí nám spousta věcí, je samotářský a míň se nám věnuje a mamka je pravý opak. Ale ta se také poslední dobou hodně změnila. Už není zas tak hodná jako dřív a má trochu jinou povahu. Já už nevím co mám dělat, vím něco co jsem vědět neměla a může mi to úplně změnit život a já se s tím vším potřebuju někomu svěřit a nevím jestli mám mamce říct všechno co jsem slyšela a viděla, protože se hrozně bojím co mi odpoví a že to všem poví, i když jí mám moc ráda. A taky se bojím co bude až se rozvedou protože táta o tom mamčiným kamarádovi ví a já mám strach že se třeba nebudu vídat s obouma rodičema nebo bráchou a babičkou a dědou a prostě nevím co mám dělat. Předem moc děkuji za odpověď, i když nevím co na to jde odpovědět.

Ahoj,

je moc dobře, že pro sebe hledáš pomoc ve chvíli, kdy jsi se dozvěděla, že se rodiče chtějí rozvést. Není Tvoje vina, že rodiče mají mezi sebou problémy, ani to, že jsi slyšela jak vše večer nebo v noci rozebírají. I když chápu, že Tě to hodně trápí, protože máš strach z toho, co bude. Takto se cítí většina dětí, kterým se rodiče rozvádí.

Jak píšeš, jednou z možností je zkusit se svěřit mamce, pokud překonáš strach z toho, co Ti řekne. Je možné, že to s tátou už řeší, možná se snaží manželství udržet, ale je také možné, že se chtějí doopravdy rozvést. Nemusíš ji říkat, co všechno jsi slyšela nebo viděla, pokud je to pro Tebe těžké, ale můžeš ji třeba říct, že vidíš, že to mezi nimi není dobré a že nevíš co se děje. Jestliže by to bylo pro Tebe moc těžké, můžeš také počkat, jak se budou věci dál vyvíjet a uvidíš sama, zda se rodiče sami ke všemu nějak vyjádří. Možná by sis mohla o všem promluvit i s někým jiným, například babičkou, dědou nebo jiným člověkem, kterému důvěřuješ, abys na to nebyla sama. Napadlo mne, jestli nemáš například kamaráda nebo kamarádku, jejíž rodiče se rozvedli, mohl/a by Tě podpořit, protože ví, čím si procházíš. Možná, že i brácha prožívá něco podobného jako Ty a i on by Ti mohl být oporou.

Ať už to u vás doma dopadne situace jakkoliv, vždycky má dítě právo na to vídat se s oběma rodiči, prarodiči i se sourozenci, myslí na to soudci, kteří by případně rodiče rozváděli. Pokud by ses rozhodla o všem mluvit s mamkou, můžeš ji o svých obavách také říci,aby věděla, jak se cítíš a z čeho máš strach. Pokud by sis potřebovala o všem promluvit s někým mimo rodinu, můžeš se telefonicky nebo i chatem obrátit i na Modrou linku nebo jinou linku důvěry.

Přejeme Ti hodně sil.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku strašně bych chtěla zhubnout mám nadváhu měřím 165 cm a vážím 70 kg jenomže mě mamka nechce nikam pouštět ani na kole celý den jsem zavřená doma a mám ještě jeden dotaz já se furt trápím a brečím protože mě mamka nechce nikam pouštět jo to už jsem říkala ale já mám z toho průjem a jednou mě začala bolet hlava a začali se mi klepat ruce a měla jsem v ruce pití a kdybych ho nedala na stůl tak mi spadne a taky myslím někdy na to že se zabiju a někdy si říkám že chci umřít bojím se o tom s někým mluvit že by mě za to soudili že jsem blázen a takové nevíte co s tím?

holka, 17 let, 29. července 2018

ahoj,
je vidět, že Tě hodně trápí, že Tě maminka nechce pouštět ven - už jsi tento problém řešila v minulém vzkazu. A souhlasím s radou Modré linky - stejně jako oni si myslím, že je opravdu velmi dobrý nápad zkusit si o tom promluvit, zavolat na některou z linek důvěry. Na lince důvěry se nemusíš bát, že Tě někdo odsoudí nebo si o Tobě vytvoří nějaký obrázek. Na lince důvěry se setkáš s profesionály, kteří jsou velmi otevření, setkali se v životě s řadou lidských problémů a dokážou se do člověka vcítit, snaží se porozumět jeho trápení. Určitě se neboj na ně obrátit.

Pokud nás něco trápí, jsme hodně „pod tlakem“, ve stresu, může se to projevovat i na našem těle - může se objevit i ten průjem, bolest hlavy, třes. Samozřejmě to ale může být ovlivněno i dalšími důvody - např. když máme dlouhou pauzu mezi jídly, máme hlad, také se může objevit třes a bolest hlavy. Aby byl stres nižší může pomoci právě to, že si o svém trápení s někým promluvíš, vyjádříš pocity, které cítíš.
Myslím si, že bys měla cvičení a svou váhu řešit až poté, co se podaří zmírnit stres a zlepšit komunikaci a vztah s maminkou.
Cvičit můžeš případně částečně i doma - např. protahovací cvičení, posilování s vlastní vahou, aerobic, apod.

Držíme palce, aby Ti brzy bylo lépe!
Vím, co jím

Rodiče

Ahoj Alíku moje mamka mě nechce nikam pouštět ani na kole má o mě strach jenomže moji sestru pouštěla všude když ji bylo 17 a mě nepustí nikde prý že moje sestra byla rozumnější jenomže mě už to nebaví celý den být zavřena doma pořád si říkám že sestru má radši když ji všude pouštěla už jsem zkoušela všechno od všech si poradit já se strašně trápím že je taková přemýšlela jsem že uteču nebo si říkám že nemám právo na život nebo jsem si říkala že už tady nechci být furt jenom brečím prosím poraďte mi vy jste jediný kdo mi může pomoct :(

holka, 17 let, 12. července 2018

Dobrý den,
je dobře, že jste napsala a že na svoje trápení nechcete být sama.
Z Vašich řádků cítím smutek a pocit nespravedlnosti, vypadá to, že Vás situace a vztahy doma hodně trápí.
Když jde o takto složité situace, je lepší probrat to osobně - proto doporučuji alespoň zavolat na některou z linek důvěry anebo ještě lépe probrat to s psychologem. Nevím, jestli jste zkoušela o tom doma promluvit, třeba i s někým na své straně, kdo by Vám pomohl mamce vysvětlit, jak skličující to pro Vás je. Tak jako tak Vás chci ale podpořit v tom, abyste na to nezůstávala sama a svěřila se někomu, komu důvěřujete, sdílení dokáže hodně ulevit.

Přejeme hodně štěstí.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj
Poslední dobou vůbec nechci zůstávat doma. Znamená to pro mě něco jako vězení, ve kterém neustále nemám co dělat. Když je nějaká příležitost vypadnout z toho domu, tak mi vše zakážou rodiče. Ještě k tomu jsou teď prázdniny, takže se nudím ještě víc, než když byla škola. Chybí mi společnost, fyzický kontakt. Rodičům je tohle ale úplně jedno. Zakázali mi jít na rozloučení se základkou, kde byli všichni moji kamarádi. Někdy to psychicky nezvládám a tím pádem jsem hnusná na okolí. Ale jak se z toho mám dostat? Na konci srpna budeme mít další sraz a co když tam nebudu moct být? Psychicky to nezvládnu, stačilo mi to teď. S rodiči nejde diskutovat, akorát z toho vyjdu jako ta špatná já a skončí to křikem, proto už se svými rodičemi nediskutuji o ničem + mám společný pokoj se starším bratrem.
Děkuji za odpověď, pokud jde k tomuto něco napsat.

holka, 15 let, 2. července 2018

Dobrý den,

rozumím tomu, jak se cítíte, pokud je domov pro Vás něco jako vězení a nerozumíte si s rodiči, kteří Vám zakazují kontakt s kamarády. Chápu, že to zejména o prázdninách na Vás více doléhá.
Na otázku jak z toho ven, není jednoduchá odpověď. Častokrát pomůže komunikace, ale jak píšete, s rodiči diskutovat nejde. Přesto mne napadá, že je dobré popřemýšlet, zda alespoň s jedním z nich nebývá lepší domluva a potom se dají hledat chvilky, kdy je táta nebo máma v pohodě a zkusit si promluvit o tom, jak se cítíte, co byste potřebovala apod.

Někdy také pomůže vystoupit ze začarovaného kruhu tím, že něco změníme my sami, změna u jednoho může nastartovat změnu v celé rodině. Například si můžete všimnout, co by rodičům udělalo radost – třeba nějaká pravidelná práce v domácnosti, nebo něco dalšího, na co přijdete sama. Když uvidí snahu u Vás, mohou být otevřenější k Vaší účasti na srazu v srpnu. Někdy je lepší ustoupit v maličkostech, abyste mohla získat to, na čem Vám záleží. Můžete poprosit také o podporu někoho jiného z rodiny, například bratra, babičku, tetu, mohli by se třeba přimluvit za to, abyste mohla občas s kamarády trávit více času.

Nevím, jestli to může být pro Vás útěcha, ale nedorozumění s rodiči prožívá ve Vašem věku většina lidí. Píší se o tom knihy, točí se filmy. Pro celou rodinu je dospívání dětí náročné, vznikají konflikty, ale většinou to není nic dlouhodobého. Hodně spraví čas, něco společná komunikace a něco je potřeba jen tzv. přetrpět, i když vím, že je to náročné. Můžete se proto zaměřit víc na sebe, dělat co máte ráda, sportovat nebo se zlepšovat v něčem, co je pro Vás důležité.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe.
Modrá linka

Rodiče

Dobrý den, mám problémy s rodiči. Nikdy mě nebili nebo tak něco... Ale všechno mi zakazují. Podle mámy je každá 3 věc nezdravá, ikdyž je to něco co v mém věku dělá opravdu každý..a nemusí to být je závislé na věku, prostě třeba mikrovlnku nesmím použivat....Něteré věci mi až tolik nevadí...Ale kvůli některým by se mi i smáli ve škole a tak... Taky mojí mámě nedochází, že chci trávit čas s kamarády a s přítelem...Ven mě pustí max na. 2 hod. a to je opravdu zřídlakdy a stejně se vždycky dost blbě ptá co budeme tak dlouho jako dělat...prostě jí nedochází, že si chci s někým třeba jen povídat..Jsem prostě osamělá
.Nevím co mám dělat...Oni to nechápou...děkuji za každou radu

holka, 15 let, 26. června 2018

Dobrý den,

od 15 let našim klientům vykáme, budu tedy vykat i Vám.

Stejně jako je každý člověk jedinečný originál, tak je tomu i s rodinou. Každá rodina má (či nemá) svá pravidla a systém. Rodiče jsou do 18 let věku svých potomků za jejich život i zdraví odpovědni, mají tedy plné právo svým dětem v tomto období "mluvit do života".

Tvořit pravidla by rodiče měli spolu se svými dětmi tak od 10-12 let, podle vyspělosti a vyzrálosti těch dětí. Ideální je, setkat se celá rodina někde v čajovně či kavárně a probrat to, co komu leží na srdci, vše pečlivě zvážit. Taková setkání by měla mít svá vlastní pravidla, např. vypnout mobily, neskákat si do řeči, mít u ruky připravenou tužku a papír, abych si mohla to, co mně běží hlavou, zaznamenat a nepřerušovala někoho jiného, všichni, jak děti tak rodiče by měli mít stejný časový prostor.

Pokud u Vás doma nepostupujete takto, můžete to takto navrhnout. Možná Vás podpoří někdo další z rodiny či příbuzných, komu věříte. Každopádně máte vždy možnost, své připomínky, které cítíte, rodičům někdy v klidné chvíli přednést, také klidně.

Já osobně se domnívám, že rodiče chápou děti mnohem víc, než si děti myslí. Na rozdíl od dětí mají rodiče už nějaké životní zkušenosti, a většinou moc dobře ví, proč dětem nedopřejí to, či ono. Ale snad by se dalo domluvit, zejména přes léto, kdy je dlouho světlo, třeba na delším pobytu venku, nebo jiných věcech. Vše spočívá v upřímné, otevřené komunikaci v rodině. V rodinách, kde spolu nehovoří o svých pocitech, to většinou neklape.

Přejeme Vám odvahu a energii vyzvat rodiče ke změnám tak, aby akceptovali Vaše dospívání a zrání.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, mám takový problém. Nesnáším svého otce...Teda jako mám ho ráda ale jednoduše ho nemohu vystát. Strašně mi vadí. Nesnáším když je doma, nebo když si se mnou chce povídat, nejraději se mu vyhýbám a při rozhovoru (který se snažím aby byl co nejkratší) se mu radši ani nedívám do očí. Štve mě , jak musí mít vždycky pravdu, nenechá si poradit (např s technologií které rozumým mnohem víc než on) a taky ZAJÍMÁ SE JEN O SEBE. Každou sobotu v zimě musím jezdit lyžovat, ikdyž lyžování z celého srdce nesnáším, ale musím kvůli němu. Taky jsem jednou měla teplotu 38 a otci se chtělo udělat si výlet na kole a já musela s horečkou šlapat 30 km na kole, z čehož jsem samozdřejmě chytla zápal plic a následující 2 měsíce proležela. Ani nedokázal uznat že to byla jeho chyba tahat mě s horečkou na kola, když jsem mu výslovně řekla, že jet nechci protože to s horečkou nezvládnu. Za tu cestu jsem několikrát brečela protože jsem už nemohla. Horečka se mi zvýšila a zkuste si s teplotou 40 šlapat na kole do kopce a ještě k tomu ve 30 stupních.......Doteď neuznal svou chybu a ještě mi pořádně vynadal a zabavil telefon že jsem brečela.
Prostě myslí jen sám na sebe. Koupil si loď (raft) za 14 tisíc a mně ani není schopnej zaplatit antivirus na počítač a pak je naštvanej že tam mám pořád nějakej vir..........né že by neměl peníze, mu se jen nechce ale na své záliby si čas najde....
Taky mě jednou bere jako dítě a jednou jako puberťáka což nesnáším. V Ikei jsem si prohlížela takovýho pěknýho plyšovýho medvěda. Zeptala jsem se mamky jestli by jsem ho nemohla dostat k narozeninám. Mamka souhlasila....nojo ale pak se ozval tata. "Co? Jí budeš kupovat medvěda? Takovýmu puberťákovi?" No takže jsem bez medvěda. Takže jednou jsem pro něj takovej puberťák a následující den příjde a pohladí mě po hlavě jako nějakou kočku. Co mi taky vadí je to, že sprostá slova jsou u nás tabu. Tím nemyslím, že by jsem chtěla doma mluvit vulgárně, ale štve mě to, že stačí když řeknu Ty vole a hned je z toho navětvi a nejradši by mi dal zaracha. To k tomu nemůže přistupovat trošku s nadhledem? Jednou jsem místo pizzu řekla omylem .....ty víš co....všichni se smáli jen tata to rozhodně jako strandu nebral a úplně na mě vyjel. Tak jako sprostá slova u nás jsou i "klucy". Mít kamaráda kluka? Zapomenout. Jít s klukem ven? Nech si zdát. Nedejbože mít nějakýho kluka????? Rychle zapomenout. Jednou mě ani nechtěl pustit na oslavu jednoho kluka od nás ze třídy, kterej je ještě k tomu gay (hraje si s poníkama) a na té oslavě byla věková kategorie spíše 10 a níž. Pořád se ptal jestli jsou jeho rodiče doma a nejradši by jim snad zavolal. Všechny moje kámošky tam rodiče hned pustili ale jediná já jsem se musela doprošovat. Teď trochu vtipná ale přece nepříjemná historka: Tata večeřel rajskou polívku a přitom vyplňoval mou návratku na školní výlet. Odevzdal mi ji už vyplněnou a na návratce takovej velkej flek. Co by to mohlo být? Samozdřejmě rajská polívka......Když jsem ho na to upozornila co myslíte že řekl? Zapíral že to on neudělal a obvinil z toho mě. A to myslel seriózně. Jak mám pak trávit čas s takovým člověkem kterého nesnáším? Nejhorší je, že ten člověk je můj vlastní otec......

holka, 13 let, 12. června 2018

Ahoj,

tak jsi nám vypsala spoustu příběhů z vašeho rodinného soukromí. Sice tak trošku do vašeho rodinného života a Tvého vztahu s otcem nahlédneme, ale posoudit to vše takto na dálku tak docela nejde. Je zřejmé, že Tě otec zapojuje do svých aktivit, věnuje Ti svůj čas, ovšem také - jak píšeš - neumí uznat vlastní chybu a především hledí na to, aby bylo po jeho. Že Tě s horečkou neměl brát na výlet na kole je snad každému zřejmé, netuším, co ho mohlo vést k tomu, že se tehdy zachoval tak, jak se zachoval, pokud věděl, že jsi nemocná. Říkám si, co na to asi říkali ostatní členové rodiny, mamka, prarodiče, apod. Pokud jsi kvůli tátovi strávila 14 dní nemocná, mělo by to být něco, co je zajímá, a měli by se snažit něčemu takovému napříště rozhodně zabránit.

Celá řada lidí ve Tvém věku mívala a jistě v současnosti má problémy se svými rodiči, je to patrně něco, co je nedílnou součástí dospívání. Ovšem důležité je, aby ses učila dávat tátovi najevo své city a názory a to zcela klidně, jasně a srozumitelně. Máš právo mít své pocity a své názory a mohou se od těch tátových lišit, to je úplně normální. Je nyní na Tobě, aby sis dokázala vydobýt své nové místo v rodině. Místo už nikoliv dítěte, ale dospívajícího mladého člověka, který se mění a mění se i jeho názory a nároky na prostředí, kamarády, na život jako takový. Rodiče mají někdy velký problém umět se vyrovnat s tím, že jejich děti dospívají, uvědomit si, že by je měli začít brát jinak, víc jako dospělé, dopřát jim nejen více prostoru, zaslouží-li si důvěru svých rodičů, ale chtít po nich i plnění domácích povinností, které jsou vhodnou přípravou na samostatný život.

Co by mohlo pomoci, je vyříkat si v rodině, jak komu je, co potřebuje a co mu vadí. Ideální je, stanovit si doma určitý čas, kdy máte všichni volno a klid a někde, nejlépe mimo domov - třeba v čajovně, cukrárně, restauraci - si zajít na něco dobrého a potom si v klidu (tomu napomáhá veřejná místnost), vyříkat své názory, co se komu z vás líbí či nelíbí na tom, co se doma děje. Zásada je vypnout mobily, věnovat se jenom povídání o rodině a naslouchání, neskákat si do řeči, raději mít po ruce papír a tužku a poznamenat si to, co Ti/vám běží hlavou, abys/te to nezapomněla/li. Každý by měl dostat stejný čas k vyjádření svého názoru. Jsi plnoprávný člen rodiny stejně jako táta, máš tedy právo do rodinných záležitostí také mluvit a projevit svůj názor. Je fajn pokud mohou být taková setkání pravidelná.

Co se týká financí, tam je to trošku jinak, Ty zatím nevyděláváš a nepíšeš, že by Ti chybělo něco zásadního - tedy jídlo či základní ošacení, střecha nad hlavou, apod. Tady záleží jen na rodičích, co navíc se rozhodnou Ti opatřit, neměla bys srovnávat to, co táta koupí sobě a Tobě, takhle to opravdu nefunguje. Až budeš dospělá a budeš sama vydělávat, budeš to Ty, kdo bude určovat, co se s Tvými penězi stane, zda je budeš šetřit, či si něco koupíš poté, co uspokojíš základní potřeby - tedy nájem, inkaso, jídlo a oblečení.

Přejeme celé rodině, ať se její jednotliví členové naučí mezi sebou správně komunikovat. Co dnešní době moc a moc schází, je právě osobní komunikace, bez pomoci techniky.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,mám problémy s tátou.
Táta mi pořád říká, že sem tlustá, přitom měřím 165 cm a vážím 58kg.
Říká mi at se hýbu, ale já se hýbu chodím každý den se psem s kamarádkou, ale i tak mi pořád říká dělej se sebou něco.Já se hýbu,ale ne až tolik jak ostatní děti, jsem kardiak a hlavně ted , když je horko tak jsem ještě více unavená.Každý den to sliším.Dnes mi řekl , že prodá moje kolo- moje kolo je tříkolka pro dospělé, protože neumím jezdit na kole ,chce ji prodat proto, že na ní jsem nejezdila v dubnu, je to pravda , ale já jsem se učila na příjmačky.Zdá se mi, že mě nemá tolik rád jak mého bráchu, protože hraje hokej, strašně mě s ním srovnává a je na mě naštvaný.Nebaví mě to každý den poslouchat.nevím co mám dělat.Děkuji

holka, 15 let, 16. června 2018

Dobrý den z Modré linky,

umím si představit, že to, co Vám táta říká, Vás zraňuje. Neznám Vás ani tátu, tak si úplně neumím představit, zda to třeba táta myslí dobře, jen to nešikovně říká, je necitlivý nebo Vám skutečně chce ubližovat. Důležité však je dávat tátovi, i lidem okolo sebe najevo, co prožíváte, jak se cítíte, co pro Vás je a co naopak není fajn. Možná si táta prostě jen neuvědomuje, že to pro Vás je nepříjemné a nikoli povzbuzující, třeba to od Vás potřebuje slyšet. Také je dobré nebýt se svým trápením sama. Zkuste se svěřit dalším blízkým osobám, například mámě, jiným příbuzným, kterým věříte, kamarádce, případně i někomu ve škole, u koho byste mohla najít podporu.

Přejeme Vám veselejší dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku já se chci v 18 odstěhovat do jednoho bydlení ale bojím se to říct rodičům chci se odstěhovat proto že mi nikde nedovoluji jít a furt na mého kluka nadávají bojím se že budou nadávat že se chci odstěhovat do toho bydlení oni totiž chtějí abych bydlela normálně v bytě ve svým jenomže já nezvládnu žít ve svým vlastním bytě jsem ze zvláštní na všechno jsem strašně pomala prosím poraďte mi jak to mám říct svým rodičům?

holka, 17 let, 7. června 2018

Ahoj,
chápu Tvojí zprávu tak, že bys od rodičů potřebovala více svobody a možná i lepší přijetí Tvého kluka. Chtěla by ses odstěhovat a osamostatnit, zároveň je tu překážka, že jsi pomalejší a nevíš, jak bys sama zvládla se o sebe a domácnost postarat.
Můžeš si s rodiči promluvit o tom, co cítíš a co bys potřebovala a zkusit společně najít kompromis. Můžeš se jich zeptat, co mají proti Tvému klukovi, že na něho nadávají. Také bys mohla zjistit, proč Ti nedovolují různé věci, abyste se vzájemně mohli lépe pochopit. Ty jim zase můžeš vysvětlit, co je pro Tebe důležité a co konkrétně bys chtěla, aby se změnilo. Můžete se domluvit, že se zkusíš osamostatnit postupně, např. vyhradit dny v týdnu, kdy se budeš sama starat o domácnost (vaření, nákup, úklid), nějak více si vymezit svůj osobní prostor - např. dny, kdy si pozveš kluka na návštěvu, co byste mohli podniknout společně, aby Tvého kluka mohli lépe poznat (např. společná večeře), že dáš rodičům vědět, kdy půjdeš ven a kdy se vrátíš, aby nemuseli mít starost. Toto postupné přebírání zodpovědnosti za svůj život a plánování času by Ti mohlo pomoci se postupně dopracovat k jistotě, že se zvládneš odstěhovat do vlastního bytu a tam dobře fungovat, může Ti pomoci si to předem doma postupně natrénovat, některé věci jsou spíše o zvyku a tím, že je člověk zkouší opakovaně, může se v nich stávat zkušenější a rychlejší.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

ahoj alíku mám problém byla jsem na chalupě a hrůza babička mi nevěři v nečem řikala že at nelžu neporadil by si mi co s tím alíku

Nela 16 let, 3. června 2018

Ahoj Nelo,

uvádíte, že je Vám 16 let, proto Vám podle našich pravidel budu vykat.
Potíže s důvěrou mezi generacemi v rodině (děti s rodiči či prarodiči) jsou poměrně časté. Na každém vztahu je proto třeba neustále pracovat, vztah roste, buduje se, vyvíjí, a pokud o něj nepečujeme dostatečně, i zaniká, není to něco daného, a to ani v případě příbuzných i nejužší rodiny. Ve vztahu jsou nejméně dva lidé, a oba dva by měli o vztah usilovat a pečovat o něj a oba dva stejně chtít vztah mít a udržet si jej. Důvěra je podstatnou částí každého vztahu. Protože ve svém stručném dopise neuvádíte o co jde, a v čem a proč Vám babička nevěří, mohu psát jen takto obecně.

Nejlepší bude, s babičkou celou záležitost vykomunikovat. Zeptat se babičky, proč Vám nevěří, jaký má k tomu důvod a pokusit se její důvody vyvrátit. Není to však jednoduché, důvěru lze pozbýt během chvilky, znovu ji vybudovat dá podstatně více práce. Máte-li se ale rády, a to předpokládám, vše se vysvětlí. Určitě se můžete poradit s rodiči, kteří babičku znají mnohem déle, a proto Vám nejlépe poradí, jak v tomto případě postupovat. Je také možné se na to samé optat přímo babičky. Co můžete udělat pro to, abyste měla zpátky její důvěru a co se stalo, že jste ji ztratila.

Přejeme Vám, ať uspějete. Držíme pěsti.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a pomocníci, mám problém; tři čtvrtě
roku dělám sportovní gymnastiku ale ráda bych zkusila cheerleading. Asi nevíte co to je tak vám to zkusím vysvětlit: je to vcelku nový sport, skládá se hodně z akrobacie, lidských pyramid a tancování, trochu jako roztleskávačky. Problém je avšak v tom, že jsem z Karlovarského kraje,takže tady nic neseženu. Nejblíže je to v Plzni. Strašně moc bych chtěla chodit do jednoho určitého týmu, ale mamka mi to nechce dovolit, říkala jsem jí že bych klidně jezdila i vlakem(soudě podle sebe jsem celkem zodpovědná) obětovala bych proto všechno protože je to prostě můj sen. Ale mamka mi to prostě nedovolí, jsem z toho opravdu nešťastná fakt už nevím jak ji mám přemluvit. Vždyť 12 není zas tak málo ne? Nechápu co na tom ne vždyť v 13:30 mi končí škola, došla bych se psem, na autobus, na vlak a autobus na trénink, na autobus, na vlak, na autobus, domů. Nevíte jak jí mám přemluvit? Doma pracuju celkem hodně, snažím si po sobě uklízet, chodím s pejskem, známky mám ve škole opravdu dobré řekla bych, ale prostě je to můj sen a a všichni vždycky říkají jdi si za svými sny.
Prosím, nemáte radu jak mamku přemluvit?
Předem děkuji moc za odpověď.

holka, 12 let, 13. května 2018

Ahoj,
je určitě skvělé, že se snažíš splnit si svůj sen a tak vytrvale za ním jdeš. Nevím, kolik kilometrů bys musela za týmem dojíždět, ale možná, že má tvoje maminka nejen strach o tvou bezpečnost, ale třeba se i bojí, že bys příliš mnoho času strávila dojížděním a byla poté unavená a nestíhala své povinnosti. Také samozřejmě hodně záleží na tom, kolikrát týdně bys musela do týmu dojíždět.
Zkuste se s maminkou pobavit o tom, jaké jsou její důvody a argumenty proti tomu, abys do týmu chodila. Můžeš také zkusit navrhnout, že bys vyzkoušela pár zkušebních hodin, abyste viděly, jak bys to případně zvládala. Možná sama zjistíš, že takové dlouhé dojíždění je pro tebe příliš náročné. Nebo naopak možná maminka pozná, že to zvládáš a není to tak strašné, jak se domnívala a povolí ti do týmu chodit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára