Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj.Všechny holky od nás ze třídy se už líčí a já bych se taky chtěla líčit,ale nevím jak to mám mamce říct nebo naznačit.Bojím se že mi to nedovolí.Jak jí to mám říct nebo naznačit?A co když mi to nedovolí?Co bych pak měla dělat?

holka, 12 let, 3. září 2018

Ahoj z Modré linky,

nejvíce se vyplatí komunikovat na rovinu. Prostě si s mamkou povídat, mluvit s ní o tom, co prožíváš, o čem přemýšlíš, třeba i o tom, jak to měla ona, když byla ve Tvém věku. Je dobré si nejprve urovnat, co vlastně chceš a proč to chceš. Co Tě vede k tomu, že se chceš líčit. Jak si představuješ, že se budeš cítit jinak, když se budeš líčit, jak se cítíš teď, když se nelíčíš. Samozřejmě Ti nemůžeme zaručit, že mamka bude souhlasit. Pokud nebude, je dobré vyslechnout si její argumenty a zvážit, zda náhodou nemá pravdu. Zpočátku můžete hledat i nějaký kompromis, například že začneš nejprve používat pouze lesk na rty nebo tak podobně. Také si můžeš hledat někoho v rodině, kdo Tě podpoří, nebo přivést si kamarádku, která už má dovoleno se líčit, aby mamce moha říct důvody, proč jí to její mamka dovolila.

Přejeme hezké babí léto.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj chtěla bych se hlavně zeptat jak zkazit pivo? Protože mám moc dobrou kamarádku a její taťka trochu pije ( piva) a jí vadí to že není z rodinou jen když není v práci tak prý pořád sedí ve sklepě. Jsem asi jediný člověk kterému se svěřila nechce ani do poradny ani nikam jen si přeje aby jsme ty piva prostě zkazily říkala mi že její taťka kdysi kouřil ale jednou měl nějakou zkaženou cigaretu a pak prý přestal a napadlo nás že by to šlo možná i tak s pivem ale nevíme jak ho zkazit . Napadlo mně že buď s ním pořádně zatřeseme nebo zmrazíme nebo přihřejeme ale nevíme jestli to bude fungovat . Ona je docela stydlivá a nechce si o tom s taťkou ani mamkou promluvit a já to chápu taky bych taky o tom s nikým nemluvila i tenhle dotaz píšu za jejími zády a cítím se za to strašně ale chci jí pomoct kamarádky to totiž dělají a slíbila jsem jí že jak začne škola tak už bude bez starostí a to chci dodržet tak mně prosím nezklamte a poraďte mi jak to pivo mám zkazit.

Děkuji pokud mi poradíte

holka, 12 let, 22. srpna 2018

Ahoj,
ptáš se, jak se dá zkazit pivo, protože bys ráda pomohla kamarádce, která chce lstí přimět tátu, aby přestal pít.

Oceňuji, že Ti na kamarádce záleží a hledáš cestu, jak jí pomoci a také se nebojíš napsat si o radu. Určitě by nebylo dobré podniknout něco, co by mohlo tátovi kamarádky po vypití nějak ublížit. Zároveň se obávám, že nebude tak snadné, aby se mu pivo zprotivilo. Napadá mě, že tenhle způsob lsti nebude úplně účinný a že to může být hlubší problém, který by měl chtít řešit především táta/rodiče kamarádky, než vy dvě. Právě oni jsou dospělí a táta je zodpovědný za svoje chování. Chápu, že to kamarádce vadí a je v pořádku, když to dá najevo, ať už přímo tátovi, nebo někomu jinému z rodiny. Jistě by bylo lepší, kdyby táta místo času ve sklepě trávil čas s rodinou.

Pokud se kamarádka stydí nebo bojí o tom mluvit, může zkusit napsat dopis, příp. se svěřit např. školní psycholožce nebo paní učitelce, která s rodiči může také promluvit. V tom jí můžeš dodat odvahu a podpořit, např. jít s ní za někým z dospělých, pomoci jí doručit dopis apod. Mohlo by to vést k otevření řešení problému, jen překonat strach a zkusit to řešit víc na přímo. Další vývoj však záleží především na tátovi kamarádky, který musí také sám chtít a snažit se omezit pití.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Aliku!
Jak jsem se te uz ptala v předchozím dotazu jak se mam zeptat mamy jestli se můžu oholit tam dole a ty jsi mi odpověděl ze se ji mam normalne zeptat ze to urcite pochopi tak nepochopila. Včera jsem se ji zeptala jestli bych si nemohla trochu oholit třísla, no a na to mi odpověděla ze jsem jeste malá, ze ona se poprve oholila v 17 letech atd. Mně moje ochlupení celkem dost vadí a je mi nepříjemné. Chtěla bych se te zeptat jestli ji mam poslechnou (ikdyz nerada) nebo si mam holitka a gel koupit sama a holit se potaji? Prosim o radu!
Vaše Nany

holka, 12 let, 20. srpna 2018

Ahoj Nany,

chápu, že Tě mrzí, že Tě máma nechápe tak, jak by sis přála. Nebudeme Ti však doporučovat, abys něco dělala potají. Spíš bychom Tě rádi podpořili v tom, abys s mámou dál komunikovala. Aby s ní v klidu mluvila o tom, že Ti ochlupení vadí, co Ti na tom vadí. Požádala mámu, aby Ti vysvětlila, proč Ti nechce dovolit, aby ses holila, co by jí vadilo na tom, kdyby ses začal holit dříve, než ona. Také se můžeš obrátit pro podporu na nějakou další dospělou ženu, které věříš. Ať už v rodině, či ve škole. A zeptat se na její názor, požádat ji, zda by se Tě mohla u mámy zastat. Další možnost je, zjistit, kolik kamarádek nebo holek ve třídě se již holí a požádat mámu, aby si popovídala s jejich mámami, z jakého důvodu jim to ony dovolily. Také mě však napadá, že stojí za to zvážit, jestli nemá máma pravdu. Neznáme Tě, nevíme, zda je Tvé ochlupení již opravdu tak výrazné, že je třeba se oholit, či by to opravdu mohlo ještě nějaký rok počkat.

Klidné léto Ti přeje
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a poradno.
Mám problém, se kterým potřebuji pomoct a také se někomu svěřit.
Už před nějakou dobou, jsem zjistila, že se moji rodiče chtějí rozvést a trápí mě i to, jak jsem se to dozvěděla. Už spoustakrát, většinou večer nebo v noci jsem slyšela jak si o tom povídají. Táta taky mamce vyčítá spoustu věcí. Třeba že se mu málo věnuje, nebo třeba že se sejde s kamarádkou a jdou si spolu někam sejít a popovídat si a s ním ne. Také jsem zjistila, že má mamka kamaráda, kterého má myslím ráda, protože jsem viděla jednu její esemesku. A je to docela samozřejmé protože táta je na ní fakt zlej a kolikrát na ní i křičí. A na mě a bráchu je hrozně přísný, nedovolí nám spousta věcí, je samotářský a míň se nám věnuje a mamka je pravý opak. Ale ta se také poslední dobou hodně změnila. Už není zas tak hodná jako dřív a má trochu jinou povahu. Já už nevím co mám dělat, vím něco co jsem vědět neměla a může mi to úplně změnit život a já se s tím vším potřebuju někomu svěřit a nevím jestli mám mamce říct všechno co jsem slyšela a viděla, protože se hrozně bojím co mi odpoví a že to všem poví, i když jí mám moc ráda. A taky se bojím co bude až se rozvedou protože táta o tom mamčiným kamarádovi ví a já mám strach že se třeba nebudu vídat s obouma rodičema nebo bráchou a babičkou a dědou a prostě nevím co mám dělat. Předem moc děkuji za odpověď, i když nevím co na to jde odpovědět.

Ahoj,

je moc dobře, že pro sebe hledáš pomoc ve chvíli, kdy jsi se dozvěděla, že se rodiče chtějí rozvést. Není Tvoje vina, že rodiče mají mezi sebou problémy, ani to, že jsi slyšela jak vše večer nebo v noci rozebírají. I když chápu, že Tě to hodně trápí, protože máš strach z toho, co bude. Takto se cítí většina dětí, kterým se rodiče rozvádí.

Jak píšeš, jednou z možností je zkusit se svěřit mamce, pokud překonáš strach z toho, co Ti řekne. Je možné, že to s tátou už řeší, možná se snaží manželství udržet, ale je také možné, že se chtějí doopravdy rozvést. Nemusíš ji říkat, co všechno jsi slyšela nebo viděla, pokud je to pro Tebe těžké, ale můžeš ji třeba říct, že vidíš, že to mezi nimi není dobré a že nevíš co se děje. Jestliže by to bylo pro Tebe moc těžké, můžeš také počkat, jak se budou věci dál vyvíjet a uvidíš sama, zda se rodiče sami ke všemu nějak vyjádří. Možná by sis mohla o všem promluvit i s někým jiným, například babičkou, dědou nebo jiným člověkem, kterému důvěřuješ, abys na to nebyla sama. Napadlo mne, jestli nemáš například kamaráda nebo kamarádku, jejíž rodiče se rozvedli, mohl/a by Tě podpořit, protože ví, čím si procházíš. Možná, že i brácha prožívá něco podobného jako Ty a i on by Ti mohl být oporou.

Ať už to u vás doma dopadne situace jakkoliv, vždycky má dítě právo na to vídat se s oběma rodiči, prarodiči i se sourozenci, myslí na to soudci, kteří by případně rodiče rozváděli. Pokud by ses rozhodla o všem mluvit s mamkou, můžeš ji o svých obavách také říci,aby věděla, jak se cítíš a z čeho máš strach. Pokud by sis potřebovala o všem promluvit s někým mimo rodinu, můžeš se telefonicky nebo i chatem obrátit i na Modrou linku nebo jinou linku důvěry.

Přejeme Ti hodně sil.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku strašně bych chtěla zhubnout mám nadváhu měřím 165 cm a vážím 70 kg jenomže mě mamka nechce nikam pouštět ani na kole celý den jsem zavřená doma a mám ještě jeden dotaz já se furt trápím a brečím protože mě mamka nechce nikam pouštět jo to už jsem říkala ale já mám z toho průjem a jednou mě začala bolet hlava a začali se mi klepat ruce a měla jsem v ruce pití a kdybych ho nedala na stůl tak mi spadne a taky myslím někdy na to že se zabiju a někdy si říkám že chci umřít bojím se o tom s někým mluvit že by mě za to soudili že jsem blázen a takové nevíte co s tím?

holka, 17 let, 29. července 2018

ahoj,
je vidět, že Tě hodně trápí, že Tě maminka nechce pouštět ven - už jsi tento problém řešila v minulém vzkazu. A souhlasím s radou Modré linky - stejně jako oni si myslím, že je opravdu velmi dobrý nápad zkusit si o tom promluvit, zavolat na některou z linek důvěry. Na lince důvěry se nemusíš bát, že Tě někdo odsoudí nebo si o Tobě vytvoří nějaký obrázek. Na lince důvěry se setkáš s profesionály, kteří jsou velmi otevření, setkali se v životě s řadou lidských problémů a dokážou se do člověka vcítit, snaží se porozumět jeho trápení. Určitě se neboj na ně obrátit.

Pokud nás něco trápí, jsme hodně „pod tlakem“, ve stresu, může se to projevovat i na našem těle - může se objevit i ten průjem, bolest hlavy, třes. Samozřejmě to ale může být ovlivněno i dalšími důvody - např. když máme dlouhou pauzu mezi jídly, máme hlad, také se může objevit třes a bolest hlavy. Aby byl stres nižší může pomoci právě to, že si o svém trápení s někým promluvíš, vyjádříš pocity, které cítíš.
Myslím si, že bys měla cvičení a svou váhu řešit až poté, co se podaří zmírnit stres a zlepšit komunikaci a vztah s maminkou.
Cvičit můžeš případně částečně i doma - např. protahovací cvičení, posilování s vlastní vahou, aerobic, apod.

Držíme palce, aby Ti brzy bylo lépe!
Vím, co jím

Rodiče

Ahoj Alíku moje mamka mě nechce nikam pouštět ani na kole má o mě strach jenomže moji sestru pouštěla všude když ji bylo 17 a mě nepustí nikde prý že moje sestra byla rozumnější jenomže mě už to nebaví celý den být zavřena doma pořád si říkám že sestru má radši když ji všude pouštěla už jsem zkoušela všechno od všech si poradit já se strašně trápím že je taková přemýšlela jsem že uteču nebo si říkám že nemám právo na život nebo jsem si říkala že už tady nechci být furt jenom brečím prosím poraďte mi vy jste jediný kdo mi může pomoct :(

holka, 17 let, 12. července 2018

Dobrý den,
je dobře, že jste napsala a že na svoje trápení nechcete být sama.
Z Vašich řádků cítím smutek a pocit nespravedlnosti, vypadá to, že Vás situace a vztahy doma hodně trápí.
Když jde o takto složité situace, je lepší probrat to osobně - proto doporučuji alespoň zavolat na některou z linek důvěry anebo ještě lépe probrat to s psychologem. Nevím, jestli jste zkoušela o tom doma promluvit, třeba i s někým na své straně, kdo by Vám pomohl mamce vysvětlit, jak skličující to pro Vás je. Tak jako tak Vás chci ale podpořit v tom, abyste na to nezůstávala sama a svěřila se někomu, komu důvěřujete, sdílení dokáže hodně ulevit.

Přejeme hodně štěstí.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj
Poslední dobou vůbec nechci zůstávat doma. Znamená to pro mě něco jako vězení, ve kterém neustále nemám co dělat. Když je nějaká příležitost vypadnout z toho domu, tak mi vše zakážou rodiče. Ještě k tomu jsou teď prázdniny, takže se nudím ještě víc, než když byla škola. Chybí mi společnost, fyzický kontakt. Rodičům je tohle ale úplně jedno. Zakázali mi jít na rozloučení se základkou, kde byli všichni moji kamarádi. Někdy to psychicky nezvládám a tím pádem jsem hnusná na okolí. Ale jak se z toho mám dostat? Na konci srpna budeme mít další sraz a co když tam nebudu moct být? Psychicky to nezvládnu, stačilo mi to teď. S rodiči nejde diskutovat, akorát z toho vyjdu jako ta špatná já a skončí to křikem, proto už se svými rodičemi nediskutuji o ničem + mám společný pokoj se starším bratrem.
Děkuji za odpověď, pokud jde k tomuto něco napsat.

holka, 15 let, 2. července 2018

Dobrý den,

rozumím tomu, jak se cítíte, pokud je domov pro Vás něco jako vězení a nerozumíte si s rodiči, kteří Vám zakazují kontakt s kamarády. Chápu, že to zejména o prázdninách na Vás více doléhá.
Na otázku jak z toho ven, není jednoduchá odpověď. Častokrát pomůže komunikace, ale jak píšete, s rodiči diskutovat nejde. Přesto mne napadá, že je dobré popřemýšlet, zda alespoň s jedním z nich nebývá lepší domluva a potom se dají hledat chvilky, kdy je táta nebo máma v pohodě a zkusit si promluvit o tom, jak se cítíte, co byste potřebovala apod.

Někdy také pomůže vystoupit ze začarovaného kruhu tím, že něco změníme my sami, změna u jednoho může nastartovat změnu v celé rodině. Například si můžete všimnout, co by rodičům udělalo radost – třeba nějaká pravidelná práce v domácnosti, nebo něco dalšího, na co přijdete sama. Když uvidí snahu u Vás, mohou být otevřenější k Vaší účasti na srazu v srpnu. Někdy je lepší ustoupit v maličkostech, abyste mohla získat to, na čem Vám záleží. Můžete poprosit také o podporu někoho jiného z rodiny, například bratra, babičku, tetu, mohli by se třeba přimluvit za to, abyste mohla občas s kamarády trávit více času.

Nevím, jestli to může být pro Vás útěcha, ale nedorozumění s rodiči prožívá ve Vašem věku většina lidí. Píší se o tom knihy, točí se filmy. Pro celou rodinu je dospívání dětí náročné, vznikají konflikty, ale většinou to není nic dlouhodobého. Hodně spraví čas, něco společná komunikace a něco je potřeba jen tzv. přetrpět, i když vím, že je to náročné. Můžete se proto zaměřit víc na sebe, dělat co máte ráda, sportovat nebo se zlepšovat v něčem, co je pro Vás důležité.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe.
Modrá linka

Rodiče

Dobrý den, mám problémy s rodiči. Nikdy mě nebili nebo tak něco... Ale všechno mi zakazují. Podle mámy je každá 3 věc nezdravá, ikdyž je to něco co v mém věku dělá opravdu každý..a nemusí to být je závislé na věku, prostě třeba mikrovlnku nesmím použivat....Něteré věci mi až tolik nevadí...Ale kvůli některým by se mi i smáli ve škole a tak... Taky mojí mámě nedochází, že chci trávit čas s kamarády a s přítelem...Ven mě pustí max na. 2 hod. a to je opravdu zřídlakdy a stejně se vždycky dost blbě ptá co budeme tak dlouho jako dělat...prostě jí nedochází, že si chci s někým třeba jen povídat..Jsem prostě osamělá
.Nevím co mám dělat...Oni to nechápou...děkuji za každou radu

holka, 15 let, 26. června 2018

Dobrý den,

od 15 let našim klientům vykáme, budu tedy vykat i Vám.

Stejně jako je každý člověk jedinečný originál, tak je tomu i s rodinou. Každá rodina má (či nemá) svá pravidla a systém. Rodiče jsou do 18 let věku svých potomků za jejich život i zdraví odpovědni, mají tedy plné právo svým dětem v tomto období "mluvit do života".

Tvořit pravidla by rodiče měli spolu se svými dětmi tak od 10-12 let, podle vyspělosti a vyzrálosti těch dětí. Ideální je, setkat se celá rodina někde v čajovně či kavárně a probrat to, co komu leží na srdci, vše pečlivě zvážit. Taková setkání by měla mít svá vlastní pravidla, např. vypnout mobily, neskákat si do řeči, mít u ruky připravenou tužku a papír, abych si mohla to, co mně běží hlavou, zaznamenat a nepřerušovala někoho jiného, všichni, jak děti tak rodiče by měli mít stejný časový prostor.

Pokud u Vás doma nepostupujete takto, můžete to takto navrhnout. Možná Vás podpoří někdo další z rodiny či příbuzných, komu věříte. Každopádně máte vždy možnost, své připomínky, které cítíte, rodičům někdy v klidné chvíli přednést, také klidně.

Já osobně se domnívám, že rodiče chápou děti mnohem víc, než si děti myslí. Na rozdíl od dětí mají rodiče už nějaké životní zkušenosti, a většinou moc dobře ví, proč dětem nedopřejí to, či ono. Ale snad by se dalo domluvit, zejména přes léto, kdy je dlouho světlo, třeba na delším pobytu venku, nebo jiných věcech. Vše spočívá v upřímné, otevřené komunikaci v rodině. V rodinách, kde spolu nehovoří o svých pocitech, to většinou neklape.

Přejeme Vám odvahu a energii vyzvat rodiče ke změnám tak, aby akceptovali Vaše dospívání a zrání.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, mám takový problém. Nesnáším svého otce...Teda jako mám ho ráda ale jednoduše ho nemohu vystát. Strašně mi vadí. Nesnáším když je doma, nebo když si se mnou chce povídat, nejraději se mu vyhýbám a při rozhovoru (který se snažím aby byl co nejkratší) se mu radši ani nedívám do očí. Štve mě , jak musí mít vždycky pravdu, nenechá si poradit (např s technologií které rozumým mnohem víc než on) a taky ZAJÍMÁ SE JEN O SEBE. Každou sobotu v zimě musím jezdit lyžovat, ikdyž lyžování z celého srdce nesnáším, ale musím kvůli němu. Taky jsem jednou měla teplotu 38 a otci se chtělo udělat si výlet na kole a já musela s horečkou šlapat 30 km na kole, z čehož jsem samozdřejmě chytla zápal plic a následující 2 měsíce proležela. Ani nedokázal uznat že to byla jeho chyba tahat mě s horečkou na kola, když jsem mu výslovně řekla, že jet nechci protože to s horečkou nezvládnu. Za tu cestu jsem několikrát brečela protože jsem už nemohla. Horečka se mi zvýšila a zkuste si s teplotou 40 šlapat na kole do kopce a ještě k tomu ve 30 stupních.......Doteď neuznal svou chybu a ještě mi pořádně vynadal a zabavil telefon že jsem brečela.
Prostě myslí jen sám na sebe. Koupil si loď (raft) za 14 tisíc a mně ani není schopnej zaplatit antivirus na počítač a pak je naštvanej že tam mám pořád nějakej vir..........né že by neměl peníze, mu se jen nechce ale na své záliby si čas najde....
Taky mě jednou bere jako dítě a jednou jako puberťáka což nesnáším. V Ikei jsem si prohlížela takovýho pěknýho plyšovýho medvěda. Zeptala jsem se mamky jestli by jsem ho nemohla dostat k narozeninám. Mamka souhlasila....nojo ale pak se ozval tata. "Co? Jí budeš kupovat medvěda? Takovýmu puberťákovi?" No takže jsem bez medvěda. Takže jednou jsem pro něj takovej puberťák a následující den příjde a pohladí mě po hlavě jako nějakou kočku. Co mi taky vadí je to, že sprostá slova jsou u nás tabu. Tím nemyslím, že by jsem chtěla doma mluvit vulgárně, ale štve mě to, že stačí když řeknu Ty vole a hned je z toho navětvi a nejradši by mi dal zaracha. To k tomu nemůže přistupovat trošku s nadhledem? Jednou jsem místo pizzu řekla omylem .....ty víš co....všichni se smáli jen tata to rozhodně jako strandu nebral a úplně na mě vyjel. Tak jako sprostá slova u nás jsou i "klucy". Mít kamaráda kluka? Zapomenout. Jít s klukem ven? Nech si zdát. Nedejbože mít nějakýho kluka????? Rychle zapomenout. Jednou mě ani nechtěl pustit na oslavu jednoho kluka od nás ze třídy, kterej je ještě k tomu gay (hraje si s poníkama) a na té oslavě byla věková kategorie spíše 10 a níž. Pořád se ptal jestli jsou jeho rodiče doma a nejradši by jim snad zavolal. Všechny moje kámošky tam rodiče hned pustili ale jediná já jsem se musela doprošovat. Teď trochu vtipná ale přece nepříjemná historka: Tata večeřel rajskou polívku a přitom vyplňoval mou návratku na školní výlet. Odevzdal mi ji už vyplněnou a na návratce takovej velkej flek. Co by to mohlo být? Samozdřejmě rajská polívka......Když jsem ho na to upozornila co myslíte že řekl? Zapíral že to on neudělal a obvinil z toho mě. A to myslel seriózně. Jak mám pak trávit čas s takovým člověkem kterého nesnáším? Nejhorší je, že ten člověk je můj vlastní otec......

holka, 13 let, 12. června 2018

Ahoj,

tak jsi nám vypsala spoustu příběhů z vašeho rodinného soukromí. Sice tak trošku do vašeho rodinného života a Tvého vztahu s otcem nahlédneme, ale posoudit to vše takto na dálku tak docela nejde. Je zřejmé, že Tě otec zapojuje do svých aktivit, věnuje Ti svůj čas, ovšem také - jak píšeš - neumí uznat vlastní chybu a především hledí na to, aby bylo po jeho. Že Tě s horečkou neměl brát na výlet na kole je snad každému zřejmé, netuším, co ho mohlo vést k tomu, že se tehdy zachoval tak, jak se zachoval, pokud věděl, že jsi nemocná. Říkám si, co na to asi říkali ostatní členové rodiny, mamka, prarodiče, apod. Pokud jsi kvůli tátovi strávila 14 dní nemocná, mělo by to být něco, co je zajímá, a měli by se snažit něčemu takovému napříště rozhodně zabránit.

Celá řada lidí ve Tvém věku mívala a jistě v současnosti má problémy se svými rodiči, je to patrně něco, co je nedílnou součástí dospívání. Ovšem důležité je, aby ses učila dávat tátovi najevo své city a názory a to zcela klidně, jasně a srozumitelně. Máš právo mít své pocity a své názory a mohou se od těch tátových lišit, to je úplně normální. Je nyní na Tobě, aby sis dokázala vydobýt své nové místo v rodině. Místo už nikoliv dítěte, ale dospívajícího mladého člověka, který se mění a mění se i jeho názory a nároky na prostředí, kamarády, na život jako takový. Rodiče mají někdy velký problém umět se vyrovnat s tím, že jejich děti dospívají, uvědomit si, že by je měli začít brát jinak, víc jako dospělé, dopřát jim nejen více prostoru, zaslouží-li si důvěru svých rodičů, ale chtít po nich i plnění domácích povinností, které jsou vhodnou přípravou na samostatný život.

Co by mohlo pomoci, je vyříkat si v rodině, jak komu je, co potřebuje a co mu vadí. Ideální je, stanovit si doma určitý čas, kdy máte všichni volno a klid a někde, nejlépe mimo domov - třeba v čajovně, cukrárně, restauraci - si zajít na něco dobrého a potom si v klidu (tomu napomáhá veřejná místnost), vyříkat své názory, co se komu z vás líbí či nelíbí na tom, co se doma děje. Zásada je vypnout mobily, věnovat se jenom povídání o rodině a naslouchání, neskákat si do řeči, raději mít po ruce papír a tužku a poznamenat si to, co Ti/vám běží hlavou, abys/te to nezapomněla/li. Každý by měl dostat stejný čas k vyjádření svého názoru. Jsi plnoprávný člen rodiny stejně jako táta, máš tedy právo do rodinných záležitostí také mluvit a projevit svůj názor. Je fajn pokud mohou být taková setkání pravidelná.

Co se týká financí, tam je to trošku jinak, Ty zatím nevyděláváš a nepíšeš, že by Ti chybělo něco zásadního - tedy jídlo či základní ošacení, střecha nad hlavou, apod. Tady záleží jen na rodičích, co navíc se rozhodnou Ti opatřit, neměla bys srovnávat to, co táta koupí sobě a Tobě, takhle to opravdu nefunguje. Až budeš dospělá a budeš sama vydělávat, budeš to Ty, kdo bude určovat, co se s Tvými penězi stane, zda je budeš šetřit, či si něco koupíš poté, co uspokojíš základní potřeby - tedy nájem, inkaso, jídlo a oblečení.

Přejeme celé rodině, ať se její jednotliví členové naučí mezi sebou správně komunikovat. Co dnešní době moc a moc schází, je právě osobní komunikace, bez pomoci techniky.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,mám problémy s tátou.
Táta mi pořád říká, že sem tlustá, přitom měřím 165 cm a vážím 58kg.
Říká mi at se hýbu, ale já se hýbu chodím každý den se psem s kamarádkou, ale i tak mi pořád říká dělej se sebou něco.Já se hýbu,ale ne až tolik jak ostatní děti, jsem kardiak a hlavně ted , když je horko tak jsem ještě více unavená.Každý den to sliším.Dnes mi řekl , že prodá moje kolo- moje kolo je tříkolka pro dospělé, protože neumím jezdit na kole ,chce ji prodat proto, že na ní jsem nejezdila v dubnu, je to pravda , ale já jsem se učila na příjmačky.Zdá se mi, že mě nemá tolik rád jak mého bráchu, protože hraje hokej, strašně mě s ním srovnává a je na mě naštvaný.Nebaví mě to každý den poslouchat.nevím co mám dělat.Děkuji

holka, 15 let, 16. června 2018

Dobrý den z Modré linky,

umím si představit, že to, co Vám táta říká, Vás zraňuje. Neznám Vás ani tátu, tak si úplně neumím představit, zda to třeba táta myslí dobře, jen to nešikovně říká, je necitlivý nebo Vám skutečně chce ubližovat. Důležité však je dávat tátovi, i lidem okolo sebe najevo, co prožíváte, jak se cítíte, co pro Vás je a co naopak není fajn. Možná si táta prostě jen neuvědomuje, že to pro Vás je nepříjemné a nikoli povzbuzující, třeba to od Vás potřebuje slyšet. Také je dobré nebýt se svým trápením sama. Zkuste se svěřit dalším blízkým osobám, například mámě, jiným příbuzným, kterým věříte, kamarádce, případně i někomu ve škole, u koho byste mohla najít podporu.

Přejeme Vám veselejší dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku já se chci v 18 odstěhovat do jednoho bydlení ale bojím se to říct rodičům chci se odstěhovat proto že mi nikde nedovoluji jít a furt na mého kluka nadávají bojím se že budou nadávat že se chci odstěhovat do toho bydlení oni totiž chtějí abych bydlela normálně v bytě ve svým jenomže já nezvládnu žít ve svým vlastním bytě jsem ze zvláštní na všechno jsem strašně pomala prosím poraďte mi jak to mám říct svým rodičům?

holka, 17 let, 7. června 2018

Ahoj,
chápu Tvojí zprávu tak, že bys od rodičů potřebovala více svobody a možná i lepší přijetí Tvého kluka. Chtěla by ses odstěhovat a osamostatnit, zároveň je tu překážka, že jsi pomalejší a nevíš, jak bys sama zvládla se o sebe a domácnost postarat.
Můžeš si s rodiči promluvit o tom, co cítíš a co bys potřebovala a zkusit společně najít kompromis. Můžeš se jich zeptat, co mají proti Tvému klukovi, že na něho nadávají. Také bys mohla zjistit, proč Ti nedovolují různé věci, abyste se vzájemně mohli lépe pochopit. Ty jim zase můžeš vysvětlit, co je pro Tebe důležité a co konkrétně bys chtěla, aby se změnilo. Můžete se domluvit, že se zkusíš osamostatnit postupně, např. vyhradit dny v týdnu, kdy se budeš sama starat o domácnost (vaření, nákup, úklid), nějak více si vymezit svůj osobní prostor - např. dny, kdy si pozveš kluka na návštěvu, co byste mohli podniknout společně, aby Tvého kluka mohli lépe poznat (např. společná večeře), že dáš rodičům vědět, kdy půjdeš ven a kdy se vrátíš, aby nemuseli mít starost. Toto postupné přebírání zodpovědnosti za svůj život a plánování času by Ti mohlo pomoci se postupně dopracovat k jistotě, že se zvládneš odstěhovat do vlastního bytu a tam dobře fungovat, může Ti pomoci si to předem doma postupně natrénovat, některé věci jsou spíše o zvyku a tím, že je člověk zkouší opakovaně, může se v nich stávat zkušenější a rychlejší.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

ahoj alíku mám problém byla jsem na chalupě a hrůza babička mi nevěři v nečem řikala že at nelžu neporadil by si mi co s tím alíku

Nela 16 let, 3. června 2018

Ahoj Nelo,

uvádíte, že je Vám 16 let, proto Vám podle našich pravidel budu vykat.
Potíže s důvěrou mezi generacemi v rodině (děti s rodiči či prarodiči) jsou poměrně časté. Na každém vztahu je proto třeba neustále pracovat, vztah roste, buduje se, vyvíjí, a pokud o něj nepečujeme dostatečně, i zaniká, není to něco daného, a to ani v případě příbuzných i nejužší rodiny. Ve vztahu jsou nejméně dva lidé, a oba dva by měli o vztah usilovat a pečovat o něj a oba dva stejně chtít vztah mít a udržet si jej. Důvěra je podstatnou částí každého vztahu. Protože ve svém stručném dopise neuvádíte o co jde, a v čem a proč Vám babička nevěří, mohu psát jen takto obecně.

Nejlepší bude, s babičkou celou záležitost vykomunikovat. Zeptat se babičky, proč Vám nevěří, jaký má k tomu důvod a pokusit se její důvody vyvrátit. Není to však jednoduché, důvěru lze pozbýt během chvilky, znovu ji vybudovat dá podstatně více práce. Máte-li se ale rády, a to předpokládám, vše se vysvětlí. Určitě se můžete poradit s rodiči, kteří babičku znají mnohem déle, a proto Vám nejlépe poradí, jak v tomto případě postupovat. Je také možné se na to samé optat přímo babičky. Co můžete udělat pro to, abyste měla zpátky její důvěru a co se stalo, že jste ji ztratila.

Přejeme Vám, ať uspějete. Držíme pěsti.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a pomocníci, mám problém; tři čtvrtě
roku dělám sportovní gymnastiku ale ráda bych zkusila cheerleading. Asi nevíte co to je tak vám to zkusím vysvětlit: je to vcelku nový sport, skládá se hodně z akrobacie, lidských pyramid a tancování, trochu jako roztleskávačky. Problém je avšak v tom, že jsem z Karlovarského kraje,takže tady nic neseženu. Nejblíže je to v Plzni. Strašně moc bych chtěla chodit do jednoho určitého týmu, ale mamka mi to nechce dovolit, říkala jsem jí že bych klidně jezdila i vlakem(soudě podle sebe jsem celkem zodpovědná) obětovala bych proto všechno protože je to prostě můj sen. Ale mamka mi to prostě nedovolí, jsem z toho opravdu nešťastná fakt už nevím jak ji mám přemluvit. Vždyť 12 není zas tak málo ne? Nechápu co na tom ne vždyť v 13:30 mi končí škola, došla bych se psem, na autobus, na vlak a autobus na trénink, na autobus, na vlak, na autobus, domů. Nevíte jak jí mám přemluvit? Doma pracuju celkem hodně, snažím si po sobě uklízet, chodím s pejskem, známky mám ve škole opravdu dobré řekla bych, ale prostě je to můj sen a a všichni vždycky říkají jdi si za svými sny.
Prosím, nemáte radu jak mamku přemluvit?
Předem děkuji moc za odpověď.

holka, 12 let, 13. května 2018

Ahoj,
je určitě skvělé, že se snažíš splnit si svůj sen a tak vytrvale za ním jdeš. Nevím, kolik kilometrů bys musela za týmem dojíždět, ale možná, že má tvoje maminka nejen strach o tvou bezpečnost, ale třeba se i bojí, že bys příliš mnoho času strávila dojížděním a byla poté unavená a nestíhala své povinnosti. Také samozřejmě hodně záleží na tom, kolikrát týdně bys musela do týmu dojíždět.
Zkuste se s maminkou pobavit o tom, jaké jsou její důvody a argumenty proti tomu, abys do týmu chodila. Můžeš také zkusit navrhnout, že bys vyzkoušela pár zkušebních hodin, abyste viděly, jak bys to případně zvládala. Možná sama zjistíš, že takové dlouhé dojíždění je pro tebe příliš náročné. Nebo naopak možná maminka pozná, že to zvládáš a není to tak strašné, jak se domnívala a povolí ti do týmu chodit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj,
Mám rozvedené rodiče už asi 5 let, ale od té doby jsem ztratila důvěru k mé mámě. Byla na tátu v době rozvodu dost hnusná (shodila ho ze schodů, hodila po něm fén) ale tak i on na ní (měl vztekové záchvaty, že jsme se musely zamknout v koupelně, kopal do mé sestry, škrtil mámu,vyhazoval nám věci z okna, třeba ovladač od televize atd..). Od té doby jsem k nim oboum úplně ztratila důvěru. S mamkou se bavím, jezdíme spolu na kola ale nic intimějšího bych jí vživotě neřekla. Ostatní moje kamarádky říkají, že se jejich mamky s nimi baví o klukách, milování, a že vždy za nimi přijdou a začnou jim vše vysvětlovat. Moje mamka mě má furt za dítě. Řekla jsem si, že všechen můj volný čas budu trávit se svým novým valachem (jsem ráda že si mohu realizovat sen ale stálo mě to spousty trápení a časfo i bolesti), na kterého jsem si vydělala sama, jen abyste si nemysleli, že mi koupí, na co si vzpomenu....... předem děkuji za odpověď
Dej to prosím do rodičů

holka, skoro 14 let, 14. května 2018

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že rozvod rodičů probíhal pro Tebe tak náročným způsobem. Muselo to být velmi těžké. Ve Tvé zprávě však nenacházím žádnou otázku. Děkuješ sice za odpověď, netuším ale, na co bych měla reagovat. Píšeš o ztrátě důvěry, krátce tedy zareaguji na tuto část. Ztracená důvěra se těžce získává zpět. Je však důležité to zkoušet. Možná by mohlo být pro začátek snazší začít si budovat důvěru k někomu, kdo Tě nezklamal, tedy třeba k prarodičům, tetě, strejdovi nebo někomu jinému z rodiny. Školní psycholožce, pokud ve škole máte nebo oblíbené paní učitelce. Nebo také nějaké fajn mamce některé z kamarádek, pokud vnímáš, že mají hezký vztah. I domácí mazlíčci jsou samozřejmě nápomocní.

Přejeme Ti, abys se svými nepříjemnými pocity nezůstávala sama.
Modrá linka

Rodiče

Aliku prosim, strasne moc te prosim o radu. Jaa, nevim kde mam zacit, ale je to uz strasne dlouho a a cim dyl to je, tak tim vic je to horsi. Doufam ze si to přečteš. Začněme třeba u moji matky. Kazdej tyden je opila a vyvadi, jinak je v pohode docela, ale nekdy taky ma proste z niceho nic takovou naladu, ze rve po vsech v rodine a to neni takovy to rvani, jak rve treba kazda mama, ale ja se ji bojim neco rict, protože nikdy nevime kdy ma blbou naladu, rve i po mym tatovi, proste po vsech, ze ji treba tata neumi nikam pozvat a oni se doslova hadaji. Nekolik sprostych slov rika. A kdyz je opila tak je to jeste horsi a to doslova, sverila jsem se moji kamosce, ktera chce abych nekam zavolala kvuli tomu co dela. Jednou kdyz byla opila, tak je agresivní, teda to je vzdy... Ale minule byla hodne. Kdyz jsem ji rikala at me necha a nerve na me protpze je opila, tak začala rvat jeste vic a zacli jsme se hadat. Nakonec to skoncilo tak, ze me zacala mlatit, ubranila jsem se, protože kdyz byla opila tak se motala, ale pak se me tata zeptal, proc mi tece z nosu krev, kdyz zjistil, ze je to od ni, tak se zacali hadat, jenze ona jak ma nejvetsi slovo v rodine, tk se ji vsichni boji, nakonec se ji tata jeste zastaval. Jednou po babicce hodila sklenenej kvetinac, kdyby babicka byla kousel vedle tak ji to trefí. Byla i na odvykacce, ale tam ji rekli ze neni alkoholik. Jednou mi rekla, ze jsem pia a deka co si domu privedla kluka. Je mi 16,nemuzu mit kluka? Tohle jeste neni vsechno, nevim jestli to sem muzu vsechno psat, protoze se bojim, ale jednou coz bylo asi pul roku zpet tak vzala nuz a chtela si podrezat zapesti, ale nastesti mela na sobe tlustou zimni bundu takze porezala jen tu zimni bundu. Ted to neni az tak psycho jako to bylo davno, ale je furt opila. A to je vsechno kvuli tomu ze nemuze mit decko. No a ten druhej problem co mam je ten, ze moje nejmladší sestra je nehorazne rozmazlenej fracek. Kdybyste videli jak se chova doma, a vubec... Jak se chova k rodicum. Za tyden moji rodice za ni utratili 13 000 kc, za kolo ktery stalo 9 000 a za tablet, kterej si vyrvala z niceho nic v obchode. Moje mama ji dela jen poskoka, muj tata taky, ve skole ma 5tky,protože se neuci. Tata ji nuti aby se učila, ale ona je tak rozmazlena, ze rekne ne, a nildo s tim nic neudela. Chtela bych jeste rict, ze je to uplna herecka, treba dneska si prohlizeli fotak s fotkama a ja jsem rekla, ze se chci taky kouknout a moje sestra rekla ne! Tak jsem si ji nevsimala a pak az si to prohlidli tak jsem se chtela kouknout taky ale moje rozmazlena sestra schvalne zala baterku z toho fotaku a kdyz jsem si ji chtěla vzit, tak zacala hrat komedii ze jsem ji prej mela buh vi co udelat, zacala jecet na celej barak a pritom jsem se ji ani nedotkla, hadejte co asi udelali moji rodice. Moje matka za mnou prisla zacala zas jak ona to umi vyvadet, začala me bouchat a rvat po mne at prej vypadnu z domu. Vubec se nikdo nezajimal o to jak to doopravdy bylo. A moje rozmazlena sestra se mi za rohem smala do obliceje, ze jsem dostala diky ni servany. Mimochodem ji je 8 let. Tohle nebylo poprve co tohle udelala a vzdy se to svede na me. V zadnymz rodicu nemam oporu, nemuzu se nikomu sverit co me trapi, byla jsem ve skole sikanovana, kvuli tomu klukovi co jsem vam uz jednou psala, ze mi sproste nadava, pomlouva me a mymu klukovi rika nepravdivy veci. Plus k tomu byla zahrnuta i kybersikana od toho stejnyho cloveka. Ja proste nevim, nemam žádný misto kde by mi bylofajn. Ve skole zazivam tohle, doma zazivam skoro to stejny. Jsem skareda, nejsem nikdo, nejsem nic. Nemam ani svuj vlastni pokoj, moje mama me doma nechce, bydlim u babicky, ale ani tam nemam pokoj, jen mistnost po dedovi a stul po mym strejdovi, jinak postel nemam spim s babickou v jedne manzelske posteli. Tak kde je sakra nejaka spravedlnost v tomhle, nikdo tohle nevidi, moji rodice reknoi ze za me utracijou nejvic, ale to neni pravda, vzdyt jsem jejich dcera a moje vlastni mama me nechce v dome, kdyz se zminim o tom ze bych chtela bydlet doma a mit pokoj, tak moje mama se zacne rozcilovat a řekne ze je to zbytecny. Mej zivot je jim uplne ukradenej. Nevim co mam delat aliku, prosim strasne moc bych chtela abys mi nejak poradil co mam delat, dekuju moc.

holka, 16 let, 14. května 2018

Dobrý den, z Modré linky,

mrzí mě, že se nikde necítíte dobře a píšete, že se nemáte komu svěřit. Umím si představit, že to tak vnímáte. Ráda bych Vás však podpořila v tom, abyste to nevzdávala a opakovaně zkoušela. Píšete, že táta se Vás zastal, u babičky bydlíte. Mluvte s nimi opakovaně o tom, jak se cítíte, nezůstávejte s tím sama. Možná by se našel také někdo další, třeba i ze širší rodiny, kdo by Vás mohl podpořit. Pokud máte ve škole školní psycholožku, právě to je člověk, u nějž můžete najít podporu. Pokud ne, třeba se můžete obrátit na nějakou fajn paní učitelku nebo vedoucí kroužku.

Svěřujete se zejména s tím, že o Vás není doma postaráno, což samozřejmě není v pořádku. Nevhodnou rodinnou situaci je možné řešit přes tzv. OSPOD - tedy orgán sociálně-právní ochrany dětí, který sídlí na nejbližším městském či krajském úřadě. I z toho důvodu by bylo dobré, abyste se obrátila na někoho dospělého, kdo Vás může podpořit. V tomhle směru Vám může být nápomocná například též linka důvěry, ať již naše Modrá linka, či Linka bezpečí, případně kterákoli jiná, kontakty najdete na internetu. Pracovník linky důvěry po dohodě s Vámi, může na OSPOD vše nahlásit.

Přejeme Vám zlepšení Vaší situace.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Snažila jsem se najít podobný dotaz, ale nenašla jsem ho.
Asi před dvěma roky mi tady na alíkovi do zpráv napsal „kluk“ (samozřejmě to byl úchyl). Byla jsem pitomá a důvěřivá a dala jsem mu svůj Skype. A myslím, že už asi tušíte... Lichotky, falešné videohovory a pak taky fotky. Moje. Bez oblečení. Bojím se, že se ty fotky někdy vyvalí. Klidně třeba až, když si budu hledat práci, to je jedno. Mamce se to bojím říct. Jsem z toho příšerně vystresovaná a jenom by mi nadávala. Co mám dělat?

holka, 13 let, 11. května 2018

Ahoj z Modré linky,

je pravděpodobně zbytečné Tě teď dodatečně poučovat o bezpečném chování na internetu, sama už víš, že přesně to, co se stalo, je pravým opakem. Jestliže, jak píšeš, jsi z celé situace vynervovaná, je dobré nebýt na to sama, mít možnost o svých pocitech i o tom všem mluvit s někým, komu věříš a kdo Tě může podpořit. Zda se Tvé fotky někde objeví nebo ne, to samozřejmě nelze odhadnout. Pokud se však ten člověk vydával za někoho jiného, navíc, pokud byl starší 15 let či dokonce dospělý, je možné řešit vše i přes policii. Bylo by proto vhodné, aby tou osobou, které se svěříš, byla právě mamka. I přesto, že možná bude nadávat. Je za Tebe zodpovědná a měla by vědět, co se s Tebou děje.

Přejeme klidnější dny,

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a všichni. Děkuji, že jste mi pomohli sebrat odvahu. S mým klukem jsme zase hodně pokročili jenomže je tu problém. S mým klukem jsem už půl roku což je docela delší doba. Moc se milujeme atd. Moji rodiče, ale nevědí, že mám kluka. Chtěla bych to říct alespoň mamce protože bych chtěla aby mě s ním pouštěla ven. Moje mamka mě nepouští ven ani s kamarádkou :( Moje sestra měla kluka až ve 14 a začla chodit ven taky až ve 14 a proto mě mamka nechce pustit ven. Říká, že jsem moc malá. Už si nevím rady jak jí to mám vysvětlit. Je strašně neoblomná, ale zároveň skvělá máma. A taky nevím jak jí mám naznačit, že mám kluka. Máma mýho kluka ví, že semnou chodí a chápe to, ale já se bojím reakce mojí mámy. Je to nekonečně složitý kruh :(

TERUNKA, 12 A TŘIČTVRTĚ (:), 11. května 2018

Ahoj,
ptáš se, jak mamce říct o tom, že máš kluka a že bys s ním chtěla chodit ven. Mamka Tě nepouští ven ani s kamarádkou, že prý jsi moc malá, přitom Ti už bude 13 let. Můžeš si zkusit v klidu s mamkou promluvit o tom, proč Tě nechce pouštět, čeho se bojí, říct jí, co bys potřebovala a jak to vidíš Ty. Možná by Tě mohla podpořit i starší sestra. Věřím, že byste mohly dojít k nějakému kompromisu, domluvit se na tom, že pokud by se mamka třeba bála, kde jsi, tak že bys ses jí ohlásila SMSkou, nebo bys byla u nějaké kamarádky doma, nebo můžou ostatní přijít zase na návštěvu k Tobě, možností je víc. Můžeš se jí svěřit i s tím, že máš kluka a ráda bys aby o tom věděla a třeba jí ho i představila. Možná, že pokud by se s ním rodiče mohli seznámit, promluvit si třeba i s jeho mamkou, nemuseli by se o Tebe bát a mohli byste se domluvit, jak by bylo možné se scházet. Už nejsi malé dítě a někdy je těžké navázat s rodiči více dospělou komunikaci. Věřím, že pokud se budou obě strany snažit, tak to časem půjde. To, co Tě trápí, můžeš probrat také třeba se školní psycholožkou, kamarády nebo sourozenci, abys na to nebyla sama.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku
Chtěl bych se zeptat jestli je normální když se na mě máma zlobí (třeba když nevyměním podestýlku osmákům) že po mě hází věci? Nechápu to...
Naposledy po mě hodila koště a trefila mě do Achillovy šlachy a dost to bolelo. Ani se neomluvila...
Děkuju za odpověď

kluk, 13 let, 3. května 2018

Ahoj,

Tvoje máma by po Tobě věci házet neměla, a to ani, když se na Tebe zlobí. Ve svém dopisu nepíšeš, jak často se to děje. Je možné, že ji vybouchly nervy výjimečně a třeba z mnoha dalších důvodů a je dobře, že se Ti nestalo nic vážného. Možná by sis o tom s ní mohl promluvit, někdy v klidu a říct jí, že Tě to mrzí a že tě šlacha bolela. Když ji také slíbíš, že se příště už o osmáky postaráš, mohlo by to mezi vám zase dobře fungovat. Pokud však máma po Tobě hází věci opakovaně a často, měl bys to někomu říct. Napadl mne táta, babička nebo někdo jiný, komu důvěřuješ a kdo by Ti mohl více pomoci.

Přejme Ti, aby ses doma mohl cítit dobře.

Modrá linka

Rodiče

Dobrý den!

Chtěl bych se Vás zeptat, jaký dárek byste mi doporučili dát mojí mámě na Den matek.

Moje mamka má rád masáže, lázně, sledování televize - Robinsonův ostrov a Co na to Češi, cvičení v dámském fitness centru a chov domácích zvířat.

Co se týče mých nápadů na vhodný dárek pro ní, tak mezi ně patří:

  1. příspěvek na masáž - 500 Kč
  2. příspěvek na 8 cvičení - 480 Kč
  3. příspěvek na 10 palačinek - 590 Kč

poznámka: Pokud bych jí dal příspěvek, poslal bych jí ho na běžný účet bankovním převodem a vytvořil bych poukázku a tu ji mamce předal.

Myslíte si, že bych měl zvolit jednu možnost z těchto tří, nebo je vhodnější pro ní jiný dárek?

Přeji Vám jinak hezký den, pěkné jaro a hodně zdraví!

kluk, 21 let, 6. května 2018

Ahoj,
než posílat peníze, zajdi do tebou vypsaných míst a zeptej se, zda nemají dárkové poukazy. Nemusíš posílat peníze, dárek zůstane překvaúení a jistě maminku potěšíš. A kterou z možností vybrat? Vyber tu, kde ti dárkový poukaz vystaví.
Potěší ale také květina a sladkost. Můžeš také pěkný dárek vyrobit, takový dárek jistě potěší.

Rodiče

Ahoj,
Moje rodiče jsou rozvedený a já (13let) s bratrem (15let) a sestrou (9let) bydlíme u mámy. Každý druhý víkend musíme k tátovi a jeden týden v měsíci máme být u něj. Ale má to háček... On je ná nás zlej a nepříjemnej. Nemám ho ráda ale chodíme tam protože to smlouva nařizuje. A pokud nechceme tak dělá problémy mámě a říká všem z naší rodiny že ONA nás k němu pustit nechce. My mu naopak říkáme že je to pouhý naše rozhodnutí a ať do toho mámu laskavě netahá. Ale marně.
On nám nevolá a nezajímá se o nás. Neví o nás NIC. Neptá se nás co děláme za kroužky nebo co máme rádi. Ale naštve se on na nás když mu nezavoláme nebo neřekneme o nějáké akci.
Často nám nadává že jsme ha**ové a ták. Občas nás mlátí. Máma většinu věcí ví. Když k němu nechceme tak nás nenutí. Má zdravotní problémy a migrény. Často se rozčiluje a chce s nim jít k soudu nebo zavolet sociálku ale my to nechcem. Je to na ní moc. Navštěvuje milióny doktorů a bere strašně moc prášků. Je dlouho v práci a přichází domů pozdě... Nechceme jí zatěžovat nezvládá to už teď. Asi jediné štěstí co nás potkalo je mámin nový přítel. Je hodný, pomáhá a ták. TO ON je můj táta. Mám ho strašně ráda a tráví se mnou nejvíce času. Ale o to teď nejde.
Minulej víkend jsme museli k tátovi. Sestra nešla protože měla v sobotu koncert se zborem. Táta to zjistil až v pátek protože se nezajímal. Máma mu řekla že může koupit lístek na místě. My s bráchou už měli lístek dávno koupený. Táta se strašně naštval a řekl že tam nechce protože nebude sedět vedle mě a bráchy. To že sestra zpívala sólo ho nezajímalo. Když jsme vyráželi tak nám řekl, že mu máme zavolat až pujdem domu. Cestou na zpět jsme mu zavolali kolem čtvrt na devět. On řval do telefonu a říkal že nás už mechce vidět. My jsme mu řekli ať nám teda dá alespoň naše oblečení, učení a brácovi hodinky. On zavěsil. Dojeli jsme k němu domu a zvonili dole. Nemáme klíče od jeho domu. Nechtěl otevřít. Po chvilce nás pustil jeden pán a tak jsme vešli. On zamkl protože tam často chodí zloději. Táta jen pootevřel a řekl že jsme ha
**ové a ták a že nám nic nedá a zamkl se. Byli jsme uzamčeni v domě. Táta nám nechtěl otevřít ani ven. My už nevěděli co máme dělat tak jsme zavolali a tak ksme zavolali mámě. Ona se zhrozila a šla na policii. Naštěstí to zjistil táta a rychle nás pustil ven. Bez našich věcí. Máma nakonec nikam nešla. Další den jsme se mu měli omluvit a on by nám pak dal ty věci. Já tvrdohlavě nic říct nechtěla. Brácha se nakonec omluvil a bylo vše skoro ok. Tenhle prodloužený víkend jsem mu napsala že k němu nwpujdu, že nechci přijít o své věcy. On mi zavolal a brečel. Prý jsem mu ublížila. Cítila jsem se strašně...
Takhle se chová často i hůř.
Co mám dělat? Já už to nezvládám a máma taky ne.
+babička z jeho strany nesnáší mě i mojí mámu. Prý jsem měa umřít. Dělá mi naschvály a ták. Děda, její manžel umřel na rakovinu na můj svátek. Měla jsem ho moc ráda. Babička říká, že je to má vina že umřel. Umřel na Valentýna....
Co mám dělat?
Táta má přítelkyni a nutí nás jí mít rádi. Ona nás nesnáší. Sama to říkala. Máme se s ní tvářit jako šťastná rodina.
Co mám dělat?
(Jsem ta holkaco neví jestli je lesba a co se řeže)
Omlouvám se za přehnaně dlouhou zprávu.
Předem díky.

holka, 13 let, 28. dubna 2018

Ahoj,
je dobře, že jsi napsala o tom, co prožíváš po rozvodu Tvých rodičů. Je toho opravdu hodně a nedivím se, že pro sebe hledáš pomoc.
Rozvod je velmi obtížná věc pro dospělé, ale snad ještě více pro děti, protože často jako Ty a Tvoji sourozenci žijí v dlouhodobém napětí a konfliktu i dlouho po něm. Věřím, že je opravdu náročné v tom být.

Píšeš o tom, že s tátou je to složité, nadává vám, a i vás bije. To by určitě neměl dělat, stejně tak vám zamykat věci a nepouštět vás dovnitř, když máte být u něj. Rovněž tak nemá babička právo Tě obviňovat ze smrti dědečka, vnímám jako velmi kruté to spojovat s Tvým svátkem, jak píšeš.

Ptáš se, co dělat? Bohužel děti nemají moc možností, jak ovlivnit, to, co dělají dospělí. Můžete se pokusit s tátou všichni sourozenci promluvit a poprosit ho, abyste to zkusili společně jinak a znovu. Možná by pomohla návštěva psychologa v rodinné poradně, kam byste společně zašli a nastavili jste si pravidla vzájemného fungování.

Pokud je soudem určený styk s tátou, měl by se dodržet, na druhou stranu, když nezafunguje společná dohoda, měla by to maminka řešit přes sociální pracovnici, jak sama navrhuje. Není čeho se obávat, sociální pracovnice by měla pracovat především ve prospěch dětí. Zkusili byste ji popsat, co se děje mezi vámi dětmi a tátou a ona mamince i vám navrhne, jak dál postupovat. Někdy stačí jen domluva, nebo popřípadě by mamka mohla zažádat o úpravu styku s tátou soud. Ty a bratr jste už velcí, sociální pracovnice i soud by měli přihlédnout k vašemu názoru. Neznamená to, že byste se s tátou přestali stýkat úplně, ale třeba v takové míře, která by vás nezatěžovala a zvládly by to všechny strany.

Vím, že maminku nechceš zatěžovat, ale v tomto případě je dobré věci řešit co nejdříve a ovlivnit to může hlavně ona. I ona by si měla popovídat s babičkou a říct jí, že takto se k Tobě chovat nesmí. Podpořit ji v tom může i její současný přítel, je dobře, že v něm máte oporu.

Přemýšlím i o tom, že je možná těžké se v tom všem zorientovat jen prostřednictvím tohoto dopisu, a proto pokud bys potřebovala vše ještě promyslet a o všem si popovídat, můžeš se obrátit telefonem, přes skype nebo chat přímo k nám na Modrou linku (kontakty najdeš na www.modralinka.cz).

Přejeme Ti, aby se vše brzy uklidnilo.
Modrá linka