Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Rodiče

    Ahoj poradno,

    1. Je mi 11 let, jsem vysoká 160cm a vážím 57kg.... myslíte že tato váha je optimální k mému věku a výšce?
    2. nemám dobrý vztah s mamkou a pomalu se jí bojím říct i, o něčem co bych si chtěla kopit (a kupuje se to jen online a já nemám platební kartu)... Prostě chci poradit jak ten vztah vybudovat, protože už to došlo do takového stavu že ani mamka se semnou nechce moc bavit...a hlavně bych se chtěla začít bavit o těch intimnějších věcech a bojím se protože možná když to řeknu mamce tak mamka tátovi táta babičce a dědovi a bojím se že se mi budou smát...;-(
    3. jak mám tátu donutit aby všem neříkal to co nechci a aby si že mne pořád nedělal srandu? Já mu sice řeknu nedělej to prosím, mně to vadí ale i tak pokračuje nebo se urazí a příště zase znova...

    Předem děkuji za odpověď a pomoc

    Alíkova kamarádka :-)

    holka, 11 let, 28. března

    Milá pisatelko,
    K tvému prvnímu dotazu ohledně výšky a váhy ti nemohu odpovědět. Raději se obrať na svého dětského lékaře a zeptej se jeho.
    Pokud jde o tvé další dotazy. Popisuješ, že nemáš dobrý vztah s mámou. Bojíš se jí říci o něco, co by sis chtěla koupit a bojíš se s ní mluvit o intimních věcech. Máš strach, že o tom bude mluvit se všemi dalšími členy rodiny. A pak je tu také dotaz ohledně chování otce k tobě. I on tě nebere vážně, dělá si z tebe legraci a nerespektuje to, že se ti to nelíbí. Víš, mám z obou těch dotazů pocit, že tě rodiče stále berou jako malé dítě. Ale ty se tak už necítíš a rodiče to nevnímají. Je ti 11let, pomalu na tebe přichází puberta a to způsobuje hodně vnitřních i vnějších změn, na těle i psychice. Rodí se v tobě větší uvědomění sebe sama, toho, co chceš a nechceš, jaká jsi a kdo jsi. Možná to nyní chce nějaký čas, než to rodičům skutečně dojde, že už tě nemohou brát jako malé dítě. A že, teď už musí víc respektovat tvá přání, pocity a názory. I rodiče si musí zvyknout na to, že jejich děti už nejsou zase takové děti a „dorůst“ spolu s nimi. Tobě ale zároveň doporučuju nepřestávat rodičům říkat, jak se cítíš a co si přeješ a nepřeješ. To své místo v rodině si spoluvytvářet sama. Mluv o tom otevřeně se svou mámou, i s tátou. Máš na to právo a je to tak správné. Učíš se tím i důležité schopnosti pro svůj dospělý život. A můžeš o tom třeba také víc mluvit se svými vrstevníky, jak to mají doma oni. Možná budeš překvapená kolik dalších tvých přátel řeší doma vlastně podobné věci. A to ti bude dávat trochu odstup a sílu. Věnuj se svým zájmům a koníčkům. To ti dá energii a odvede pozornost od toho, co se děje doma. Moc tě také chválím za to, že jsi napsala a sdělila to, i to je první důležitý krok, jak se učit mluvit o sobě a jasně hájit sebe sama. Pokud budeš potřebovat můžeš klidně napsat víc, případně využít nějaký chat (třeba Dětského krizového centra, Centra Locika – www.detstvibeznasili.cz, chat SOS Centra), kde budeš mít možnost to vše podrobně rozebrat.
    Tak ti přeju hodně sil a ať se brzy tvá situace zlepší.
    Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj Alíku, mám 2 problémy první je že se rodiče neustále hádají a myslím, že se chtějí rozvést, táta každou noc spí v maringotce kterou máme na zahradě a dokonce mu tam musím nosit i jídlo, máma už ho prý nechce ani vidět, nevím proč se tak hádají a strašně mi to vadí... :( Druhý problém je, že mám problém s nadměrnou plynatostí a hrozně se za to stydím nikomu jsem to neřekl a hlavně nevím jak by reagovali :/ Nemám v jídelníčku nic co by mě takto nadýmálo. Nevíš čím by to mohlo být už mě to dost trápí a ani nevím zda na to existují i nějaké dětské léky :-(

    Kluk skoro 14 let, 26. března

    Milý pisateli,
    Píšeš, že ti moc vadí to, jak se rodiče hádají, nejspíš se rozcházejí a ty vlastně ani nevíš proč. Úplně chápu, že to vnímáš takto negativně, je to pro děti v rodině vždy hodně nepříjemné. Ohrožuje to jejich pocit bezpečí, důvěry a základní jistoty v rodině. Bere jim to řád, na který byly zvyklé. A určitě je tu i podvědomá otázka, na čí stranu tě to táhne víc, k otci nebo matce, komu v tom sporu víc věříš. Možná to dokonce rodiče chtějí od tebe nějakým způsobem slyšet. Nosíš jídlo tátovi do maringotky na zahradě. Požádal tě o to on nebo máma, protože ho nechce ani vidět? Jaký je mezi nimi skutečně problém by ti měli říci oni. Základním způsobem ti to vysvětlit, co se děje. Doporučila bych ti se na to rodičů výslovně zeptat. Měli by si uvědomit, že se to všechno netýká pouze jich ale také dětí v rodině. A také se zkus nyní hodně zaměřovat na to, co máš rád ty sám. A na to, co ti tzv. dává sílu a uklidňuje tě. Třeba nějaký tvůj sport, aktivity venku, kamarádi, kontakt s jiným členem rodiny a podobně. Je teď moc důležité posilovat to, co tě drží, vytváří tvou psychickou odolnost. To ti pomůže tohle náročné období překonat a vyrovnávat se s tím, co přijde. Pokud by jsi měl pocit, že to už nezvládáš, tak se neboj říci si o pomoc. Třeba na nějakém chatu nebo lince důvěry pro děti. Je to vždy lepší, než si to v sobě nést dlouho.
    A k tvému druhému problému, myslím si, že to bude mít tzv. psychosomatický původ. Že je to nejspíš propojené s tím, co zažíváš doma. Ta situace doma vytváří v tobě napětí a předpokládám i hodně vzteku nebo úzkosti. Emoce jsou propojené s tělesnými procesy. A tak se to odráží v tom, co popisuješ. Tady by mohlo pomoci to celkové uvolňování napětí, jak o tom píšu v první části odpovědi. Hodně o tom, co se s tebou děje, co prožíváš, jak ti je, mluv s někým, komu důvěřuješ. Nedrž to v sobě.
    Přeju hodně sil, abys tohle období dobře zvládnul,
    Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Jak se svěřit se sebepoškozováním?

    Dobrý den. Mám dotaz jak bych měla mámě říct že jsem se kdysi řezala a jestli jí to vůbec říkat. Mám tušení že by se ptala proč jsem se řezala a tak, a mě připadá že můj začátek je trochu trapný a uplně zbytečný. (požkozovala jsem se ještě dřív ale to jsem se jen mlátila (nikdy jsem neměla modřiny)) Začalo to tím že jsem si hrála s plechovkou a zvrtlo se to a já si ostrou hranou začala přejíždět zápěstí.(měla jsem jen podrážděnou kůži po tom žádné jizvi nemám) Nakonec jsem se svěřila kamarádce (důvěřovala jsem jí protože jsem ji pomáhala aby se nezabila kvůli těžkému stavu v rodině)takže mi pomohla a já se z toho dostala ale asi po 5 dnech mi bylo hodně blbě psychicky a dostala jsem abstinenční záchvat a já vzala do ruky zalamovací nůž a udělala si pár nevinných škrábanců. A koloběch zase začal vždy ve mě byli dvě stránky jedna co mermomocí nechtěla a druhá co zase to nutně potřebovala (šílela jsem z toho když jsem byla mimo dosah nože převišovala potřeba se pořezat a když už jsem měla připravený nůž tak druhá stránka zesílila a já nevěděla kudy kam (v našem domě je málo soukromí takže tyto stavy jsem měla v noci a protože v pokoji nemám wifi a kdybych šla na počítač tak ostatní vzbudím a já budu mít prušvych a jyný způsob odreogávání my nepomáhal) pak jsem se odhodlala ařekla to kámošce a přestala jsem, za nedlouho však přišel nátlak jak ze školi tak z rodiny a já zase začala ale nově s žiletkyma (kamarádce jsem se to už neřekla měla jsem strach z její reakce) brzo jsem přestala ale tentokrát mám na lokti vyditelné jizvy a mám strach že si toho všimnou a já to budu muset pracně vysvětlovat, Chtěla bych to mámě říct ale ona je tajemná a mívá ruzné reakce skoro vždy dojdu k tý horší reakci. Přemýšlela jsem v jaký čas jí to mám říct i ty kdy je v klydu a jsme sami mám pochybnosti protože při představě jsem vždy v nevýhodné pozici. Mám taky strach že sy bude myslet že je to kvůli tátovi (s tátou jsou potíže (alkohol drogi deprese toha se zabít) já jsem se s tím smířila a většinu času to beru v pohodě) ona však nevidí že ani ona tomu moc nepomáhá. A tátovi se to i přez náš blízký vztah bojím říct on se bojí abych neskončila jako on a on se prý taky chvýli řezal a mám strach že by ho to zníčilo. Mám taky obavy z otázky kvůli čemu jsem se řezala když se tak zamyslím tak bych to posala takhe jeden pramnek je jeden problém jeden je sylnější druhý slabší a takových je hodně a ty se pak spojují do jednoho velkýho a já pak vlastně nevím z čeho moje touha po sebepožkozování a uvolňování stresu smutku napětí atd. Často dojdu k závěru že jí to nebudu říkat vůbec. (dokonce jsem o tom psala do deníku ale znám mojí mámu jednou my omilem vlezla do správ a tak se na jednu rovnou kokla a narazila na jediný vulgární slovo v celích esemeskách, nebo ze zvědavosti nakoukla do mého deníku (není to tak ůplně deník ale je to pořád moje sokromí a částečně i nitro) a musela narazit na jediný opravdu jediný obrázek jak dva lidi dělají to. A z toho pramení další obava že se bude mynulost opakoval a narazí na pasáž kde o své bolesti pšu a přehlédne část kde píšu že jsem z toho venku. Omlouvám se že je to tak dlouhý

    holka, 13 let, 23. března

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Za délku se vůbec nemusíš omlouvat. Některé věci potřebují a zaslouží si dlouhé povídaní. Musela sis s tím dát práci. Říkám si, že možná nebylo vůbec jednoduché všechno to, co se Ti honí hlavou, sepsat. Cením si toho.
    Popisuješ, jak u Tebe sebepoškozování začalo, jak ses s tím vypořádávala. Píšeš o Tvé mamce a Tvém tátovi, mrzí mě, co se mu teď děje. Píšeš o koloběhu, který jsi zažívala, měla jsi chuť se pořezat, zároveň něco v Tobě Ti to nedovolovalo. Je mi moc líto, čím jsi procházela. V takových chvílích by sis zasloužila podporu a pomoc, někdy na to člověk sám zkrátka nemá dost síly. Nevíš přesně, odkud se Tvoje touha po sebepoškozování bere, popisuješ to jako více malých či větších pramínků, které se slévají v jeden velký. Lze pak těžko rozeznat, kde který začal a proč vůbec vznikl. Přijde mi, že jsi to napsala dost přesně, asi i v Tvém příběhu je to teď těžko rozpoznatelné, co a kdy to spustilo. Většinou to tak bývá, že se schází víc věcí, které zesilují stres a smutek, který jsi potřebovala uvolnit, jak píšeš. Není proto jednoduché odpovědět na otázku, proč jsi s tím začala. Přijde mi, že jsi k sobě obrovsky vnímavá, to není každý v Tvém věku. Mrzí mě, že jsi Tvůj smutek a stres musela uvolňovat přes sebepoškozování. Zasloužila by sis, abys našla jiné způsoby, jak si ulevit. Ony totiž existují a jsou dlouhodobě funkční, více nápomocné a neohrožující Tvé zdraví.

    Píšeš, že by ses chtěla mamce svěřit s tím, že ses sebepoškozovala. Dokonce už jsi i vymýšlela, kdy a jak by to šlo. To je moc dobře. Zároveň bych chtěla ocenit, že ses později dokázala svěřit kamarádce, která Ti s tím pomohla, už s tím máš tedy zkušenost. Mamka to ale stále neví a máš obavu, aby nenarazila znovu na Tvůj deník. I když se to může zdát opravdu těžké, chtěla bych Tě moc podpořit, aby ses s tím svěřila. Ať už to bude Tvá mamka, anebo jiný dospělý, kterému důvěřuješ. Pokud budeš mít lepší podporu v někom poblíž, budou se Ti lépe snášet případné další těžší dny, jestli přijdou. Tak moc si to zasloužíš. Možností se na někoho obrátit je naštěstí hodně. Nemusí to vědět jen někdo z Tvé rodiny, ale taky odborník – psycholog, se kterým by ses mohla pravidelně scházet, celou věc řešit podrobněji, postupně tak rozplétat ty pramínky, ve kterých se nevyznáš a hledat způsoby, jak si ulevit od bolesti bez sebepoškozování. Možná máte na škole školního psychologa, kterému se můžeš ozvat sama anebo s mamkou klidně i online. Můžete taky ve vašem nejbližším městě najít psychologa, který se věnuje dětem, ke kterému se můžeš objednat. Pokud bys chtěla celou věc víc probrat a naplánovat, co a jak dál jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Neboj se ozvat, nemusíš na to být sama.

    Držím Ti palce, hezčí dny pro Tebe i celou Tvou rodinu přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahojky Alíku, prosím Tě o radu. Poslední dobou se už hrozně kvůli pandemii nudím, jsem zoufalá nevím kdy tahle doba skončí, do toho je škola, kde polovinu věcí nechápu a celkově už to nezvládám. Jdeme tedy k věci, od rodičů poslední dobu slyším jen, jaká jsem krá*a, jak jsem líná, jak všechno flákám atd ,(i když si myslím že to moc pravda není).Nic mě nemotivuje, nikam se nemůže a nemám náladu nic dělat. Mě tohle od rodičů hrozně mrzí a nevím co s tím mám dělat, nemám nikoho za kým bych mohla jít. Myslím si že mi není nijak pomoci....Ale i tak předem moc děkuji.

    zoufala holka, 17. března

    Milá pisatelko,

    Nejprve tě chci uklidnit, že každý problém má své řešení a možnost jak s tím druhému pomoci. A těch možností pomoci je několik. Můžu ti nyní dát konkrétní rady. K tomu bych ale potřebovala o tvém problému vědět víc podrobností. Mohu ti také napsat určitou úvahu, jak nad tím, co píšeš, přemýšlím a tím tě nasměrovat k tomu, abys ty sama lépe svému problému porozuměla a přišla na to, co by ti mohlo pomoci. Chci ti nyní také vyjádřit podporu. Pandemie je teď veliký a těžký problém. A dětí, které se trápí podobnými věcmi jako ty je hodně. Píšeš o tom, že se už nudíš doma kvůli pandemii, jsi zoufalá a nevíš, kdy to skončí. Je dobré si krátit čas tak, že se zaměříš na věci, na které nemáš běžně čas. Třeba se něco nového učit, vytvářet, plánovat něco, co po skončení pandemie uděláš, podnikneš atd. Určitě najdeš hodně dalších rad na internetu.
    Víc tě ale asi trápí to, jak se k tobě chovají rodiče. Zajímalo by mě jestli chování rodičů se nyní zhoršilo až díky té situaci pandemie, kdy ti přestala jít škola. Píšeš, že je to poslední dobou. Bylo to před tím jiné? Pokud ano, pak je určitě další otázka, a to z jakého důvodu se rodiče takto změnili. A taková první rada by nyní byla si s nimi o tom zkusit pořádně promluvit. Zeptat se jich, vyjádřit jim to, že tě to mrzí, říci jim o tom, že tě samotnou situace pandemie velmi zatěžuje.
    Nebo se rodiče takto k tobě chovají již dlouhodobě a pandemií se to třeba pouze vyostřilo? Pak by se další rady, co dělat, odvíjely od toho, kdy to začalo a jaké byly v té době okolnosti? Zkus se nad tím vším sama dobře zamyslet. Nejlepší řešení jsou ta, která přijdou od nás samotných. Vnímej to, že by jsi ráda svou situaci změnila, že už to takto nechceš. I to ti dá sílu a odvahu říci si o pomoc. Nejlépe ti s tím pomůže někdo, kdo zná tebe a tvou rodinu a ke komu máš důvěru. První krok je vždy o tom, co tě trápí začít mluvit. Třeba s babičkou, tetou, někým ve škole apod. Umíš si představit, že o tom promluvíš i s rodiči? Vědí o tom, co tě trápí? Máš třeba sourozence, se kterým by se o tom dalo mluvit a sdílet to? Třeba budeš překvapená jejich reakcí. Nebo přijde podpora odněkud odkud by jsi jí nečekala. Prostě se nyní neboj a komunikuj s druhými o tvé situaci. Přijde ti určitě hodně další podnětů, nápadů i podpory.
    A pokud budeš chtít o tom psát víc a za pomoci někoho dalšího se v tom problému více vyznat, a najít tak cestu jak s tím dál, nabízí se i řada chatových možností. Můžeš se třeba přihlásit i na našem chatu, www.detstvíbeznasili.cz, bude se ti tu někdo z našich konzultantů blíž věnovat a povede tě v tom.
    Zatím ti přeju ať se tvá situaci brzy zlepší,
    Konzultant Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj Alíku, Modrá Linko. Rodiče se v poslední době hodně hádají jen kvůly penězům opravujeme dům a mamka taťku vyjela že mu tam nějaký kamarád pomohl. Já si myslím že by měla by spíš ráda když někdo přijde pomoct. Nenechá tátu ani domluvit, táta se snaží abychom se do léta přestěhovali ale mamka to vůbec neocení. Bojím se jak to bude dál😢. Vždycky když se takhle hádají trvá to jen chvíly a taky se za chvíly uklidní, dnes se už hádají celkem dlouho a táta radši ustoupil a odjel si vyčistit hlavu. Bojím se za mamkou jít že na mě vyjede kvůly úplný prkotině. Nevím co mám dělat bojím se že se rozvedou😟

    holka, 12 let, 13. března

    Ahoj,
    poslouchat hádky mezi rodiči není jednoduché. Rozumím, že si děláš starosti a bojíš se, co bude dál. Rodiče jsou někdy tak zabraní do dohadů, že si asi nevšimnou, jak se tím vším trápí děti. Je ale moc důležité, aby to věděli. Vědí rodiče, jak se cítíš? Je jim možné o svých starostech říct? Píšeš, že se bojíš, že na tebe mamka vyjede kvůli prkotině. Zkus například začít tím, že by sis s ní chtěla promluvit o něčem důležitém. Aby věděla, že se o žádnou prkotinu nejedná. Nebo by se ti možná by se začínalo lépe mluvit s tátou. 

    Když je možné o starostech mluvit, hned jsou alespoň o trochu lehčí. 

    Držím palce,

    Centrum Locika

    Rodiče

    ahoj. mám problém s tátou. nevím co dělat. při jakémkoliv malém problému na mě řve a někdy mě i bije ale nikdy to není jen tak bezdůvodně ale od té doby co si na mě zasedla učitelka tak mám problémů více a více (jsem na gymplu v primě neboli 6. třídě). dnes učitelka napsala že jsem nepozorný v hodinách i když jsem jen v jedné hodině měl problém s wifinou a učitelka mi řekla že lžu. dnes napsala tátovi že jsem nepozorný a že v hodinách nic nedělám atd. ... táta mě seřval a řekl mi že mi nedá ani korunu na vysokou a že se na ni ani nedostanu. nebude mě omlouvat za takové věci a že k mámě s tím nemám chodit.ani ven do garáže s ním nemůžu jít. začal jsem kvůli rodičům chodit k psycholožce a na minulém sezení jsem se tam rozbrečel protože jsme si uvědomil co všechno mi táta udělal a tak si ho psycholožka pozve příště. nevím co mám nyní dělat. kdyby jste potřebovali větší info mohl bych vám napsat znovu. Vláďa

    kluk, 11 let, 10. března

    Milý Vláďo,
    Popisuješ ve svém dotazu to, že máš stále více a více problémů, od té doby co si na tebe zasedla učitelka. A tvůj táta na to reaguje velmi přísným jednáním vůči tobě. Co začalo dříve? To chování učitelky vůči tobě nebo tátovo chování? Děláš chyby ve škole díky tomu, že se k tobě táta nechová dobře a jsi pak třeba víc nepozorný a v napětí? Nebo je to naopak a táta se vůči tobě začal chovat takto až po té, co začalo to chování učitelky. Je dobré si toto ujasnit abys mohl najít možnou příčinu a lépe pak najít něco, co by ti pomohlo. Také je tam důležité to, co píšeš, že chodíš k psycholožce. Z jakého důvodu k ní chodíš? Kvůli problémům ve škole nebo kvůli vztahům s rodiči? Nejspíš ti to museli rodiče domluvit, abys tam mohl začít chodit. Co tedy byla ta příčina, máš v tom jasno? A kdy to začalo? Kdybychom spolu mluvili osobně, tak bych se na podobné otázky ptala. Teď ti je píšu, protože ti třeba pomohou v tom všem se lépe vyznat. To samo o sobě moc pomáhá, když si to sám pro sebe utřídíš. Získáš tím i určitý odstup. Určitě bych ti ale doporučila si o tom promluvit s někým dalším, kdo zná tebe i tvou rodinu. Ptej se na to, co by bylo nejlepší teď dělat dál své psycholožky. Je moc dobře, že jí máš a můžeš k ní chodit. Mluv o tom, co tě trápí, tím nastartuješ vlastní porozumění té situaci a vlastní nápady, co ti nejlépe pomůže tu situaci zvládnout. Nemůžu ti teď napsat nějaké úplně konkrétní rady, protože na to vím o tvé situaci moc málo. Ale určitě vnímám, že fyzické tresty ze strany tvého otce, za to, že máš problémy ve škole, rozhodně nejsou dobře a otec by se k tobě takto chovat neměl. V tom bych tě chtěla povzbudit, abys o tom víc dál mluvil s lidmi, kteří jsou kolem tebe. Také by bylo dobře, říci o svém trápení mámě, neboj se toho, že si to otec nepřeje. Důležité je to, co potřebuješ teď ty. A jeho chování dobré není, máma by ti v tom mohla třeba pomoci. Pokud budeš chtít napsat víc, tak klidně můžeš. Přeju ti ať se věci brzy zlepší a ty najdeš sám svůj způsob jak si s tím poradit.
    Zdraví tě, poradce Centra Locika

    Rodiče

    Potřebuji podporu od mámy

    Zdravím všechny,
    mám takový problém. V listopadu minulého roku mi zemřel tatínek, a od té doby jsme jenom tři. Všimla jsem si , že když třeba můj bratr potřebuje pomoci, nebo si jen chce popovídat, máma mu hned vyhoví. Ale když bych potřebovala podporu já, máma mi řekne že nemá čas. Hodně mě to trápí, co mám dělat?

    holka, 12 let, 9. března

    Ahoj,
    zdravíme Tě z Modré linky. Je mi moc líto, že Ti zemřel tatínek, věřím, že to není vůbec jednoduché pro Tebe i další členy vaší rodiny.
    Píšeš, že Tě trápí, že máma dává více pozornosti a podpory Tvému bratrovi, a ptáš se, co máš dělat. Chci ocenit, že jsi napsala Alíkovi a řekla si o pomoc.
    Podporu a pozornost si zasloužíš a opravdu potřebuješ. Chci Tě povzbudit, abys udělala další krok - řekla to mámě. Vím, že to nemusí být lehké - můžeš to říct v klidné chvíli, mluvit o tom, že Tě to trápí. Kdyby pro Tebe bylo těžké to říci, můžeš jí napsat i dopis, nebo jí dát přečíst tohoto Alíka třeba i s naší odpověď. Máma pak bude vědět, jak situaci vnímáš, a to je důležité. Možná Ti poví, jak to má ona, třeba že z nějakého důvodu vnímá větší potřebu pozornosti u Tvého bratra, že se teprve společně učíte být bez táty a není to lehké pro nikoho z vás.
    Kdyby bylo potřeba, můžeš se také obrátit na někoho blízkého ve Tvém okolí (pokud někdo takový je) - někoho z příbuzných, známých apod. Můžeš jej požádat o podporu, nebo i o to, aby s mámou promluvil.
    Můžeš se také (sama, nebo i s mámou) podívat na stránky organizací Vigvam nebo Jinej svět, obě se věnují pomoci dětem, kterým někdo umřel.

    Přejeme co nejklidnější dny,
    Modrá linka

    Rodiče

    Neshoda s mamkou

    Dobrý den. Chtěla bych si objednat nějaké oblečení, ale máma mi to nedovolí. Poslední dobou si objednává věci jen pro sebe a když jí řeknu, že chci něco já, tak mi to zamítne. Co mám dělat? Nebo jak ji mám přesvědčit?;-(

    holka, 12 let, 6. března

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Popisuješ, že by sis chtěla objednat nějaké oblečení, ale mamka Ti to nedovolí. Ptáš se nás, jak ji přesvědčit.
    Úplně rozumím, že by sis občas ráda objednala nové oblečení, které se Ti nejen líbí, ale třeba ho i potřebuješ. Nepíšeš, proč přesně mamka odmítá Tvou prosbu. Nevím, jaké v tomu má důvody, ale může jich být spousta. Možná jí přijde, že máš oblečení dost, možná nemáte dost peněz na oblečení, které není nutné. To netuším, ale když zjistíš od mamky víc, snad to bude srozumitelnější. Napadá mě, jestli jste se o tom vlastně bavily víc? Pak by možná bylo jednodušší porozumět tomu, proč je to pro mamku problém a taky s tím něco zkusit udělat. Možná máš v rodině někoho jiného blízkého, třeba sestru, tátu, tetu, kterým by se dalo svěřit, že se v tom s mamkou neshodnete. Mohla bys je poprosit, abyste spolu mamku oslovili a zkusili si celou věc vyjasnit, možná připomenout, že se objeví, anebo už jsou věci, které opravdu potřebuješ koupit. V dnešní nabídce existuje spousta obchodů. Některé jsou dražší, někde seženeš podobně kvalitní věci levněji, některé věci jsou z druhé ruky a taky slouží ještě skvěle. Přála bych Ti, abyste s mamkou nejen v tomto tématu našly shodu, zasloužíš si to.

    Hodně štěstí v dalším kroku přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Mamka nemá práci a pije

    Dobrý den,poradno. Už jsem Vám jeden dotaz posílal. Dnes,stejně jako předtím mám stejný problém. Mamka někdy v červnu pila,protože nemohla do práce (kadeřnice),kvůli koronaviru. Teď je to tu zase. Vidím mamku opilou třeba dvakrát týdně,někdy už odpoledne. A já se chci zeptat. Je toto alkoholismus? Děkuji za všechny odpovědi.

    Kluk/13 let., 7. března

    Ahoj,

    chápu, že Tě trápí, když mamku znovu několikrát do týdne vídáš opilou. Na otázku, jestli je to alkoholismus, se takto na dálku těžko odpovídá. Pokud je pití spojené se zaháněním smutku, a navíc se objevuje pravidelně i několikrát týdně, může opravdu jít o závislost na alkoholu. V takové chvíli je důležité, aby si člověk sám uvědomil, že je to problém, a aby pro sebe měl dostatečnou podporu, od svých blízkých i od odborníků. Nevím, jestli jsi nakonec měl možnost s tátou na toto téma mluvit anebo ne. V tom bych Tě chtěla podpořit, abys jemu i mamce pověděl o tom, jaké to pro Tebe je, když mámu často vidíš opilou. Můžeš se taky svěřit někomu dalšímu z rodiny, komu věříš, anebo třeba školnímu psychologovi, pokud ho ve škole máte. Pokud bys chtěl, můžeme to celé probrat podrobněji, na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu. Kontakty i provozní dobu najdete na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku a spol.,
    prosím o rychlou odpověď, i když tuším, že toho máte asi hodně, ale toto hodně spěchá.
    Jedna moje kamarádka má tátu, který jí, její mamce a sourozencům neustále nadává, je na ně ošklivý, vyhrožuje jim a chová se naprosto příšerně. Když byla moje kamarádka a její sourozenci menší, pořád je vodil jenom do kostela a zacházel s nimi jako s kusem hadru. Kamarádka si na to neustále hodně stěžuje, svého otce dokonce nenávidí a kolikrát, když si spolu voláme (vzhledem k nynějším opatřením se totiž nemůžeme setkat), tak je u nich doma slyšet řev, jak se její rodiče hádají.
    Oni už se údajně v říjnu minulého roku rozvedli, ale kamarádčin táta pořád odmítá odejít a říká, že je na pokoji nechá pouze pod podmínkou, že mu rodina dá dva miliony, protože zřejmě nemá kam jít. To je samozřejmě nesmysl, jelikož dát někomu jen tak dva miliony si může dovolit málokdo.
    Moje kamarádka, jak už jsem zmiňovala, si na to hodně stěžuje a je z toho nešťastná, ani její mamka neví, co si počít. Otec se tam pořád drží a zdá se, že neexistuje způsob, jak se ho zbavit. Já vím, že by ho prostě mohli vyhodit na ulici, ale to je takové příliš surové a navíc by se určitě stejně vrátil a dělal další problémy. Ano, také by si mohli najmout advokáta, ale to je pro ně příliš drahé, takže tato možnost tu není.
    Vážně bych chtěla kamarádce a její rodině pomoci, protože je mi jí vážně hodně líto a nechci, aby kvůli tomu byla smutná. Trochu se to poznamenává i na její psychice, je taková hodně tichá před lidmi (více než předtím) a kromě mě skoro s nikým nemluví.
    Mohli byste mi prosím poradit, co bych mohla udělat, abych kamarádce pomohla zbavit se jejího „táty“?
    Předem velmi děkuji za radu.

    holka, 13 let, 7. března

    Zdravím Tě z Centra LOCIKA, milá tazatelko! Je moc dobře, že se snažíš své kamarádce pomoci. Nejlépe jí podpořit tím, že s ní budeš v kontaktu a vyslechneš ji, když to bude potřebovat. Je pro ni důležité, aby své trápení nedržela v sobě. Pomoci by jí mohlo také promluvit si o tom, co se u nich doma děje a hlavně o tom, co ona sama prožívá a čím se trápí s nějakým odborníkem. Děti s podobnými starostmi se často obracejí na chat Centra LOCIKA, můžeš to zkusit své kamarádce taky doporučit. Na chat se dostane kliknutím sem https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili v úterý od 13 do 17, ve středu od 9 do 12, ve čtvrtek do 13 do 17 a v pátek od 9 do 12hodin.
    Zároveň je třeba, abyste Ty i kamarádky věděly, že odstěhování jednoho z rodičů od rodiny je věcí dospělých. Existují poradny, kde mohou pomoci i právně a zdarma. Důležité je, aby věděla, že za situaci doma nemůže a ani nenese odpovědnost za to, co se mezi rodiči děje.

    Měj se hezky a držím palce, ať Tvoje kamarádka i její máma brzy dostanou odbornou pomoc.

    pracovnice Centra LOCIKA

    Rodiče

    zdravím poradnu mám takový problém
    jednou jsem se mamky zeptala jestli se mohu koukat sama v pokoji na film dovolila to ale je od té doby jiná je ke mě škaredější a chrání jenom mého bratra když mu něco řeknu a mamka to slyší dá mi hned zaracha když on něco mě řekne mamka řekne že je to má chyba a vše mi zakáže už nesmím ani číst knihy
    rve mi to srdce zakázala mi i chodit ven s kamarádkami vzala mi telefon a už ho u sebe nemám asi týden na notebook chodím jen když se mám učit. a doma takto tedy jenom sedím a nebo uklízím a učím se když jsem se jí zeptala co se děje mamka mi řekla že mám být ticho a zeméct tady udělala jsem to a pak mi řekla že mám jít znovu zaméct . už jsem to říkala tatkovi ale řekl at si to řeším sama připadám si velmi samotná nevím co mám dělat můžete mi poradit prosím ?

    elizabeth 13 let, 2. března

    Ahoj Elizabeth,

    pocit samoty není lehký, tím spíše v dnešní době. Je moc dobře, že sis napsala o pomoc. Rádi tě vyslechneme na našem chatu, kde je možné vše pořádně probrat a zamyslet se, co s tím.
    Na chat se dostaneš kliknutím sem https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili ve dnech a časech:

    úterý 13 - 17
    středa 9 - 12
    čtvrtek 13 - 17
    pátek 9 - 12

    Pokud by ti časy nevyhovovaly, můžeš napsat také na jiné chaty, které jsou v provozu v jiných časech:
    https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/chatuj-s-nami/ - na Linku bezpečí můžeš také zavolat (https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/zavolej-nam/), jsou tam každý den celý den.
    https://elinka.internetporadna.cz/linky/ld-dkc - můžeš také zavolat (https://www.ditekrize.cz/dkc/linka-duvery-detskeho-krizoveho-centra/), jsou tam každý den celý den.

    Měj se moc hezky

    Tým chatu Centra LOCIKA

    Rodiče

    Maminka nerespektuje mé soukromí

    dobrý den, mám dotaz ohledně mého soukromí...
    Mám svoji mamku moc ráda, ale nerespektuje moje soukromí čte mi zprávy v telefonu, zaznamenává si zvuk mích hovorů s kamarády a chodí mi na sociální sítě i když ví, že žádné příspěvky nedávám. Sice nedělám nic co bych na mobilu neměla, ale vadí mi, že my leze do zpráv. Co mám dělat? a ještě mi moc nevěří včera jsem šla s kamarádkou ven řekla že se mám vrátit v 17:00 ale já se vrátila 17:02 a hrozně mě seřvala.

    holka, 11 let, 26. února

    Ahoj,
    úplně rozumím tomu, že se ti chování tvé maminky nelíbí. Je pravda, že rodiče mají za své děti zodpovědnost a měli by vědět, co jejich dítě dělá a čím se zabývá, nicméně to, co popisuješ je rozhodně nepříjemné a nelíbilo by se nikomu. Myslím, že by sis o tom se svou maminkou měla promluvit. Řekni jí, že chápeš, že o tebe má strach, ale že jsou ti takové vpády do soukromí velmi nepříjemné. Pokuste se proto nastavit si pravidla, jak by to mohlo fungovat - například, že jí necháš jednou za týden nahlédnout do historie svého internetového prohlížeče a může se podívat na výpis zpráv, aby viděla, že si nepíšeš s nikým cizím, ale obsah zpráv zůstane jen tvou soukromou věcí. Nahrávání tvých rozhovorů s kamarády už mi osobně připadá jako úplně „za čárou.“ Jsem přesvědčená, že mamince by se rozhodně nelíbilo, kdyby někdo něco podobného dělal jí a měla by respektovat tvůj nárok na soukromí.
    Stejně tak si s ní zkus promluvit o její nedůvěře k tobě. Odkud se bere? Má o tebe tak obrovský strach? Nebo chce do poslední minuty ovládat tvůj život? Zeptej se jí, co bys měla udělat pro to, aby ti víc důvěřovala a nechala ti větší prostor. Věřím, že se vám podaří dojít k nějakému společnému kompromisu, který bude přijatelný pro vás obě.
    Držím palce!
    Bára

    Rodiče

    Pro rodiče je důležitější škola než já

    Ahoj Alíku, mám malý problém. Pro mé rodiče je důležitější škola, než můj osobní život. A z celé školy jsou pro ně nejdůležitější mé nejvíc neoblíbené předměty: fyzika, matika a chemie. Nejvíc mě na tom vadí to, že přes to, jak je mám ráda a snažím se jim vyhovět, mě pořád kritizují a i když se vážně hodně snažím, tak jim to je jedno. Například máme psát písemku z fyziky a já se fakt těžce dřu, nejde mi to, jsem z toho smutná, dělám ji třeba do jedné v noci a ráno od sedmi pokračuji. Nakonec poprosím taťku ať mi to vysvětlí, on řekne, že se mám podívat do učebnice. Já tam hledám jak blbá ale nedpokážu nic pochopit. Zeptám se ho znovu, a on mi to vysvětlí. Nedokážu to ale pochopit ani od něj. On na mě proto řve, že jsem blbá a že místo učení jsem byla na mobilu a z té písemky budu mít pětku, že mi chybí pud sebezáchovy a že bych měla být nervózní. Pravdou je, že jsem s píš nervózní z mých rodičů, na škole mi vůbec nezáleží. Snažím se dívat se do učebnice, ale nemůžu za to, snažím se, aby mi na ní záleželo. ale i když dostanu pětku, tak necítím vůbec nic.
    No, dejme tomu, že už píšeme. Já dostanu trojku, což je pro mě celkem dobrá známka. můj otec na mě řve že jsem odflákla učení, na škole mi prý vůbec nezáleží a budu bezdomovec. matka se jen ironicky směje a říká že jsem strašně hloupá. Pak z toho mám úzkosti a jsem z toho strašně smutná, protože když vidm jak mají mého strašného bráchu rádi... takyže řeknou, ,,však ty to předvádíš! ti dám facku aby jsi měla proč brečet! a začnou mě mlátit... je mi to hrozně líto, prosím poraďte mi co mám dělat aby jim nevadila moje existence?

    holka, 12 let, 12. února

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svém problému, kdy často nevycházíte s rodiči ohledně školy. Popisuješ, že rodiče chtějí, abys měla dobré známky, hlavně z předmětů, které nejsou Tvé oblíbené. Vynakládáš velké úsilí, abys rodičům vyhověla, přesto Tě kritizují, nedokáží ocenit Tvoji snahu. Naopak Tě ještě sráží. Více podporují Tvého staršího bratra, který Ti přijde hrozný. Jsi pak z toho smutná a je Ti to hrozně líto, o to více, protože je máš ráda. Ptáš se nás o radu, co máš dělat?

    Jsem moc ráda, že jsi nám napsala a sdělila, co Tě trápí, co doma zažíváš. Opakovaně jsem si Tvou zprávu četla, a je mi líto, pokud se k Tobě rodiče takto chovají. Jsem přesvědčená, že chování, jaké popisuješ, si žádné dítě nezaslouží. O to více, pokud se tak snažíš, abys jim vyhověla a pilně se připravuješ do školy. Proto je moc dobře, že jsi našla odvahu a napsala nám, že na to nechceš být sama a hledáš si pro sebe podporu.

    Je naprosto přirozené, že každému jde něco jiného, někdo je výborný na matematiku, jiný na češtinu, někdo má talent na malování… Věřím, že i Tobě jde něco lépe a jsou předměty, které Tě baví více, nemusíš vynakládat takové úsilí, abys předmětu porozuměla. Je to takto v pořádku. Zároveň si představuji, že v napjaté atmosféře musí být ještě o to těžší zvládat předměty, které Ti jdou hůř.

    Napadá mě, že rodiče mají možná, jak popisuješ, obavu, že když nebudeš mít dobré známky, tak to nikam „nedotáhneš“. Možná se chtějí o Tebe postarat a zabezpečit Tě do budoucna. I přesto není rozhodně v pořádku, abys kvůli jejich chování dlouhodobě zažívala pocity úzkosti, smutku. Aby shazovali Tvou snahu a nevěřili Tvým pocitům, nebo aby Tě dokonce bili, ať už je k tomu vedou jakékoliv důvody.

    Proto si myslím, že by měli vědět, co Tě trápí, proč jsi smutná. Že jejich chování v Tobě místo motivace k učení vzbuzuje spíše smutek a úzkost. I to, že přestože se opravdu moc snažíš, není v lidských silách, aby člověk ve všem vynikal a některé předměty Ti prostě moc nejdou a potřebovala bys, aby to respektovali a spíše Tě v nich podpořili. A že bys také chtěla, jak píšeš, aby se zajímali nejenom o školu, ale i o to, jak se Ti daří v dalších oblastech Tvého života.

    Nejsem si jistá, jestli máš možnost si o tom s rodiči v nějaké klidné chvíli promluvit. Někdy pomáhá i vše napsat formou dopisu, který si můžeš v klidu rozmyslet a rodičům předat či poslat, až budou dobře naladěni. Kdybys měla pocit, že by to nešlo, nebo by ses na to necítila, ráda bych Tě podpořila v tom, aby sis našla nějakého dospělého, kterému důvěřuješ a sdělila mu to, co nám. Může to být někdo z příbuzných (teta, strejda, babička, dědeček), nebo oblíbený/á učitel/ka, školní psycholog/psycholožka.

    Pokud by to nepomohlo a situace doma by se dále zhoršovala, pak by bylo vhodné zvážit kontaktování Orgánu sociálně právní ochrany dětí, kde jsou sociální pracovníci a pracovnice, kteří mají za úkol zajistit dětem vhodné prostředí pro jejich bezpečný rozvoj a pomoci řešit obdobné situace.

    Pokud bys chtěla, můžeš se obrátit i na Modrou linku, prostřednictvím telefonu, Skypu, chatu. Kontakty najdeš na https://www.modralinka.cz, nebo na bezplatnou Linku Bezpečí na čísle 116 111. Můžeme Tvou situaci probrat hlouběji a najít společně možnosti řešení či pomoci, aby ses cítila doma lépe a bezpečně.

    Přejeme, ať na to nezůstáváš sama a najdeš někoho, kdo Ti pomůže.
    Modrá linka

    Rodiče

    Neshody s otčímem

    Ahojte,
    potřebuju radu. Poslední měsíc přibližně už to doma nemůžu vydržet. Nebaví mě vůbec nic co jsem dělala předtím, všechny knížky co jsem dřív četla pořád dokola a nevadilo mi to, už mi lezou krkem. Nebaví mě ani chodit ven a s rodinou vycházím čím dál tím hůř. Nejhorší je na tom můj nevlastní otec. Když se s mámou poznali bylo mi asi pět, byl na mě hodný a hrál si se mnou. Teď mají svoje děti které rozmazluje a ke mně se chová hnusně a nespravedlivě. Pořád na mě křičí a říká jak jsem strašná ať udělám cokoliv. Nadává mi za úplné maličkosti jako třeba když nedojím jídlo nebo si zapomenu šálu. Kvůli mamce se mi nakonec většinou omluví nebo se to snaží urovnat ale jen kvůli ní. Pořád se mi snaží dělat rodiče a nějak mě vychovávat i když to vůbec není můj táta. Svoje kamarády jsem neviděla už čtvrt roku, a jediné co tak jim můžu psát, ale to je taky těžké protože mi on neustále bere mobil. Říká že jsem na něm až moc ale vlastně jediné kdy na něm jsem jsou online hodiny. Jestli nepůjdeme brzo do školy alespoň na čtvrt roku tak už to tady nevydržím. Nevím co bych dělala ale už opravdu nemůžu. Snažila jsem se najít si nějaký nový koníček nebo zábavu ale nic mě nebaví.

    holka, 14 let, 8. února

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že je pro Tebe těžké snášet křik a pocity nespravedlnosti. To není příjemné nikomu. Chci Tě tedy podpořit, abys s těmito svými pocity nezůstávala sama. Svěř se mamce s tím, jak se cítíš. I s tím, že potřebuješ svůj telefon k výuce a kontaktu s kamarády. Můžete si společně nastavit nějaká pravidla. Třeba stanovit konkrétní časy, kdy máš výuku a kdy budeš prostřednictvím mobilu v kontaktu s kamarády. Můžeš mamce dát klidně i přečíst naši komunikaci, pokud máš dojem, že Ti to usnadní se jí se vším svěřit.

    Rozumím i tomu, že bys ráda, aby se situace vrátila k normálu. To je přirozené a prožívá to tak spousta nejen dětí či mladých lidí, ale i dospělých. Tohle, bohužel, není tak úplně v našich rukou. Můžeme se však rozhodnout hledat možnosti, které máme. Zkus to nevzdávat, je důležité mít pravidelný režim a věnovat se nějakým aktivitám, i když Ti teď třeba nepřináší úplně radost. Učit se nové věci je bezva, zkus tomu tedy dát šanci i přes to, že Tě to nebaví tak, jak by sis přála.

    Přejme Ti veselejší zimní dny
    Modrá linka

    Rodiče

    Rodiče se ke mně chovají jako k malému

    Ahoj, mám takový problém. Je mi 14 asi půl roku ale rodiče se tak ke mně nechovají. Musím chodit spát v 8 což si myslím že není úplně adekvátní, nemůžu si chatovat s kamarády takže to vždycky dělám jen v dobu co nejsou doma a jsou strašně hákliví na hry a sociální sítě. Furt říkají jak je to k ničemu a tím pádem tam nemůžu taky moc chodit. Do toho všeho ještě musím číst a to mě fakt nebaví. Když jdu s kamarády ven tak jenom do nějaký vzdálenosti aby se mi náhodou něco nestalo.
    Co je toto za život :-(
    Když jdu spát pozdě tak říkají jak je moc pozdě a jak nebudu moct vstávat, přitom já jsem ten kterej vstává v 6 za každý situace.
    Život mám jen 1 a tak bych si ho chtěl aspoň trochu užít a ne jenom furt spát a dělat věci co mě ne naplňují.
    Prosím pořád co bych měl dělat, rodiče nechcou vůbec ustoupit.
    :-(

    kluk, 14 let, 3. února

    Ahoj,

    jde o docela složitou situaci. Každá rodina je jiná, každá totiž funguje jako živý organismus, a každá jinak. Rodiče jsou ti, kteří určují, jakým způsobem rodina funguje, dá se říct, že oni jsou ti, kdo řídí tu loď do doby zletilosti svých potomků.
    Jediné, co Ty můžeš dělat, je s rodiči se opakovaně pokoušet nějak dohodnout. Připravit se řádně na takovou debatu, mít po ruce argumenty, kterými bys rodiče přesvědčil. Máš-li v širší rodině někoho, komu věříš, pak zkus, zda by Tě dotyčná osoba u rodičů nepodpořila. Je možné se pokusit o jakousi debatu u kulatého stolu, kde byste každý z vás řekli ostatním, co vám (ne)vadí na rodinném soužití, co byste navrhovali jako úpravu současného vztahu a proč. Opět to je o tom, abys měl připravené opravdu dobré argumenty, které by rodiče mohly přesvědčit o tom, že už opravdu dospíváš a zasloužíš si více svobody a možnosti osobně rozhodovat o svém čase.
    Možná by je mohl přesvědčit třeba Tvůj přístup ke společným povinnostem. Mít v pořádku své věci a svůj pokoj a navíc nabídnout svou pomoc v domácnosti, a to v pravidelný čas, to by mohlo na rodiče “platit”.

    Přejeme Ti spokojenost v Tvém životě.
    Modrá linka