Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj Alíku, pomalu ale jistě se blíží Vánoce. Je mi už 13, tak už asi tři roky pořizuji vánoční dárky své úžasné rodince.
Loni i předloni jsem mámě dala voňavku a letos bych chtěla něco nového, originálního. Nechci jí nic vyrábět, protože věř mi, to mi opravdu nejde.
Prosim, poraď mi třeba nějaký tip či stránku s tipy.
Předem děkuji za tvoji odpověď.

holka 13 let, 14. listopadu 2018

Tento problém řešíme všichni. A opravdu není v našich silách ti hledat internetové stránky s nápady na dárky k Vánocům.
Má to být dárek z lásky od tebe pro tvé nejbližší. Pokud si dárek vyrobíš či vyhledáš ty sama, pak z něj budou mít tví mílí radost.
Pokud je tatínek rybář, pořiď mu něco k doplnění jeho výbavy. Češe se maminka ráda? Kup jí nový pěkný hřeben...
Snaž se a hledej. Zkus třeba Katalog dárků. Můžeš si něco objednat za nasbírané Kačky.

Rodiče

Ahoj. Mam rozvedené rodiče. A bydlím u maminky a na jeden víkend za 14 dní jezdím k tátovi. Ten se ted stěhuje s babi do nového domu a Já tam nechci. Vím, jsem tam jen na víkend, ale jezdím tam už od mala. On prodal byt ve kterém jsem vyrůstala a ted tohle. Stěhujeme se už za chvíli. S tátou ted nemám nejlepší vztah. Jak se přes to mam přenést? Díky.

holka, 13 let, 2. listopadu 2018

Ahoj,
chápu, že pro Tebe není snadná změna domácího prostředí, na které jsi byla zvyklá. Zároveň byt už je prodaný a stěhování vás nemine. Neboj se být upřímná a v klidu projevit své pocity, obavy, potřeby, mluvit o nich s oběma rodiči. I když to stěhování nejspíš nezmění, mohlo by to pomoci k většímu pochopení a vylepšení vztahu a komunikace s nimi. Můžeš se také opřít o věci, které jsou stabilnější, kamarády, zázemí, které máš jinde, Tvoje koníčky, jak trávíš čas. Věřím, že i k novému bydlení si časem vybuduješ vztah a najdeš na něm něco pozitivního, pokud tomu dáš šanci.

Přejeme Ti hezké podzimní dny,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a ostatní,
Jde o to, že můj táta neustále řeší nějaké blbosti a řve na mě, 2 sestry a mámu. Zajímá ho jen to jestli je všude perfektně uklizeno. Když se naštve, tak začne zvyšovat hlas a přejde až do agresivní nálady, kdy na nás začne pokřikovat sprostá slova. Máma je z toho psychicky na dně. V poslední době je to skoro každý den. Doma se necítím jako doma. Mívám i takový pocity sevření žaludku. Problém je v tom, že máma nemá dost peněz na to aby si mohla koupit svůj byt a ještě k tomu uživit mě se sestrami. Co mám dělat?

Zuzka 10 let, 24. října 2018

Milá Zuzko,
je skvělé, že píšeš, když se poslední dobou cítíš tak zle. Věřím, že tohle se Ti dít nesmí, a tak je moc dobře, když o tom s lidmi budeš mluvit, abyste našli řešení.
Zdá se mi úplně přirozené, že Tě bolí, jak se k Tobě táta chová, i když vidíš, jak se chová k sestře nebo mámě. Takové sevření žaludku a další projevy jsou úplně normální reakcí na tak nepříjemnou situaci. Táta by se k Vám takto chovat neměl.
Ptáš se na možnosti, které máš. Napadá mě, že o všem můžeš zkusit říct tátovi, až bude v klidu. Můžeš mu říct, že Tě mrzí, že je poslední dobou tak podrážděný a mrzutý, nicméně, že Tě to bolí, když se k Vám takhle chová. Další, s kým to pak můžeš sdílet, je určitě i někdo z rodiny - třeba někdo z tátovy strany, kdo by s ním za Tebe mohl promluvit. Probrat to můžeš taky s kýmkoli zvenčí - třeba i kamarádkami, školním psychologem nebo na lince důvěry - i kdybyste nenašli řešení, je moc dobré na trápení nebýt sám.
Praktické kroky jsou nicméně na mámě - kdyby chtěla odejít nebo situaci jinak řešit, je ona ta dospělá, která by se o vás se sestrou měla postarat. Můžeš jí klidně i dát přečíst tento mail. To ona má jako dospělá prostředky změnit situaci - řešit to s otcem, s dalšími blízkými, postarat se o odchod... Zuzko, byť si cením toho, že chceš mámě pomoci, chci Tě ujistit, že Ty jsi dítě a zasloužíš si pomoc Ty sama. Dospělí jsou v jiném postavení a můžou si tak pomoct sami sobě.

Přejeme brzké řešení.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Minule jsem vam psala o tom, že jsem se zamilovala do Jany, mé kamarádky. A dala jsem na vaši radu, napsala jsem ji a svěřila se se svou orientací. Vzala to uplne krasne a mě spadl kámen ze srdce. Byl to super pocit to s někým sdílet. Neví o tom, že se mi líbí, ale to ji řeknu později aby to mohla vstřebat. Je super , že mě pochopila, teď se s ni radím i o případném coming outu rodičům. O tom je má dnešní otázka. Mám to říct rodičům? A jak? Děkuji předem. Vaše Kiki

tak třeba zase Kiki, 13 let, 21. října 2018

Ahoj Kiki,

je dobře, že naše rada měla výsledek, jaký sis přála. Avšak na Tvou otázku, zda to říct rodičům a jak, Ti odpovědět jednoznačně nemůžeme. Je to Tvůj život, rozhodnutí, které si potřebuješ udělat Ty sama. Domnívám se, že je dobré mít jasno, rodiče jsou Tví nejbližší lidé, jsou za Tebe zodpovědní, měli by o Tobě tedy vědět, co je důležité. Neznám však Tebe ani Tvé rodiče, nevím, jaký máte vztah. Tím pádem Ti ani nedokážu poradit nejvhodnější způsob. Ale říkám si - možná by mohlo být nejjednodušší říct jim to prostě tak, jako kamarádce. Nebo jim třeba můžeš dát přečíst naši vzájemnou komunikaci.

V každém případě Ti přejeme, ať se vše vyvine dobře.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj. Možná to zní jako hloupost ,ale já o tom přemýšlím porad víc a víc.
Už od malička mi máma říkala,že mě můj táta nechtěl,ale ten říkal pravý opak..
Nedávno jsem se ptala mamky,proč mezi mnou a bratry je tak velký věkový rozdíl... A ona řekla „“protože jsme tě vůbec neplanovali“.. Před měsícem jsme byli u tety a máma ji říkala. „Ja ani můj manžel jsme nikdy nechtěli děti,které jsou od sebe věkově daleko,proto jsou k sobě tak blizko“,ale já od nic jsem daleko! Beru to tak,že mě nechtěla :(
Nechci psát všechno co se v rodině děje a jak jsem „nejhorsi“ :(
Beru to tak,že když jsem nechtěná nebude vadit když se v 18ti odstehuju. Proč řeší porad můj život a ponižují mě ,když mě vůbec nechtěli.
Radši bych byla adoptovana,to bych měla 100% jistotu,že rodiče chtěli dítě

Jak žijí nechtěné děti? Jak se mám vyrovnat s tím,že tu ani nemusím být.?

holka, 14 let, 14. října 2018

Ahoj z Modré linky,

ptáš se, jak žijí nechtěné děti. Na takovou otázku není možné jednoduše odpovědět, neboť každý člověk je jiný, každá rodina je jiná, podmínky jsou jiné. To, že rodiče děti neplánovali, ještě nemusí znamenat, že je nechtějí. Prostě jen ještě o dětech neuvažovali. I pokud děti třeba skutečně "nechtěné" jsou, situace v rodině je různá - od toho, že si spolu rodiče a dítě třeba nerozumí, až po to, že děti od rodičů nedostávají to, co by jim rodiče měli být povinni zajistit. Jestliže je péče o dítě nedostatečná, je možné se obrátit na tzv. OSPOD - Orgán sociálně-právní ochrany dětí, který bude chodit do rodiny a kontrolovat, zda rodiče plní své povinnosti. A jak se vyrovnat s pocitem, že tu ani nemusíš být? To je velice hluboké téma a může pomoci mít blízké vztahy s jinými lidmi, než s rodiči, třeba s tetou, strejdou, babičkou, dědou, sourozenci. Je možné se obrátit pro podporu na někoho ve škole, komu věříš, na rodiče kamarádky, vedoucí kroužku. Pokud se nedaří navázání blízkých vztahů, je třeba se obrátit na psychologa, psychoterapeuta, který může nabídnout podporu, bude nápomocen při zpracovávání nepříjemných, těžkých pocitů, hledat způsoby, jak by bylo možné s rodiči lépe vycházet.

Přejeme hodně sil.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
Můj táta na mě a sestře neustále hledá jen samé nedokonalosti. Už si ani nepamatuji, kdy nás za něco pochválil. Dokáže se naštvat kvůli každé blbosti a pak s máma týden nemluví a dělá jako bychom neexistovali. Máma se nás dříve zastávala a štvalo jí, že táta hledá jen samé nedokonalosti. Ale v poslední době se hrozně změnila a je stejná jako táta. Až na to že se s máma baví. Štve mě že nevidí nic jiného, než to co děláme špatně. A to se nám ve škole daří víc jak dobře. Máme svoje koníčky a ani za to nás nedokážou pochválit.

holka 14, 14. října 2018

Ahoj,
mrzí mě, že si rodiče všímají především toho, co děláte jako děti špatně a táta se kvůli tomu ještě naštve a nemluví. Nepřipadá mi to jako úplně vhodné rodičovské a dospělé chování. Můžete se se sourozenci domluvit a společně si s rodiči v klidu promluvit, vysvětlit jim, co vám vadí, jak se doma cítíte, co byste potřebovali jinak. Je v pořádku mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách.
Pokud by vás nepochopili, je namístě se poradit s jiným dospělým ve vašem okolí, jiným příbuzným, paní učitelkou, školní psycholožkou, kteří s nimi také můžou promluvit. Nebuď na své trápení sama a neboj se využít podpory ostatních. Chování rodičů, které popisuješ, není v pořádku a mělo by se (třeba i s pomocí okolí) změnit tak, aby ses doma s rodiči mohla cítit lépe.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol.
Rodiče mě chtějí přihlásit na tábor s jednou holkou, kterou nesnáším. Na ten tábor vůbec nechci. Vadí mi to. Zjistila jsem, že tábor se překrývá s naší rodinnou dovolenou (na dovolenou jezdíme pořád ve stejné datum, takže by jí asi museli zrušit), a také že nemohu z tábora odjet dříve. Prosím poraďte mi co mám dělat, abych mohla zůstat doma? Snažím se rodiče přemluvit, ale oni říkají že tam pojedu. Předem děkuji za odpověď.

holka 12 let, 2. října 2018

Ahoj,
chápu, že za těchto podmínek nechceš jet na tábor. Je dobře, že se snažíš rodiče přemluvit a vysvětlit jim své důvody. Pokud nepomohl rozhovor s nimi, můžeš zkusit požádat o podporu např. paní učitelku nebo školní psycholožku, kteří také můžou s rodiči promluvit a zastat se Tě, abys na tábor nemusela jet. Neboj se jim upřímně popsat, jak se cítíš a proč tam nechceš jet.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Omlouvam se ze te opet obtezuji, ale potrebuju radu. Vcera jsem se s mamkou pohadala kvuli tomu ze jsem neumyla nadobi, mamka me za to strasne servala a rekla ze jak se budu chovat ja tak se bude chovat ona..... jak jsem driv psala mam deprese a uzkosti, a z me to vycerpava. Od vcera mam hrozny deprese a uzkosti porad brecim i ve skole, nastesti si toho nikdo nevsiml, strasne ale strasne moc me to vycerpava a porad se mi chce brecet. Rano mě mamka ani nepozdravila, kdyz jsem dosla ze skoly tak me ani nepozdravila, proste me uplne ignoruje. Chce se mi zase brecet..... pa

holka, 12 let, 25. září 2018

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je pro Tebe situace náročná, hádky s rodiči nejsou nic příjemného. Pokud však trpíš depresemi a úzkostmi, je třeba, aby se Ti dostalo pomoci bez ohledu na to, jaká je aktuální situace. Je tedy třeba, abys měla psychologickou, případně psychiatrickou péči, nedokážeme takto po internetu posoudit, jak závažné Tvé stavy jsou. Je proto důležité, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu věříš. Pokud to není v současnosti možné řešit s mámou, potom na někoho jiného z rodiny či ze školy, jestliže máte ve škole školního psychologa/psycholožku, je právě on/a tou vhodnou osobou.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo účinné podpory.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mám takový dotaz.
Jsem nejmladší z rodiny a taky už jediná doma, protože sestry se již odstěhovaly a tak se stávám hlavním tématem téměř v každé diskuzi. Když třeba přijdu ze školy udělám si úkoly tak na rozdíl od ostatních dětí musím jít za mamkou aby mi dala heslo k počítači. Sice mi ho dá, ale pak zase vznikne diskuze o tom k čemu ho potřebuji atd. Prosím tě co mám dělat abych se už nestávala terčem?

holka, 12 let, 20. září 2018

Ahoj,

myslím, že Ti rozumím. Vím, jaké to je, když se pozornost celé rodiny upíná hlavně k Tobě. Řekla bych, že jsi to vystihla ve svém e-mailu velmi dobře. Bohužel nepíšeš, co jsi už udělala pro to, aby ve vaší rodině došlo ke změně. Možná si říkáš: Já? Ano, Ty. Chceš-li, aby se něco u vás doma něco změnilo, můžeš to být Ty, kdo přijde s návrhem na změnu. Přemýšlím, jestli Tví rodiče vůbec vědí o tom, jak se v záři této pozornosti celé rodiny cítíš, nebo jestli si s nimi o tom už mluvila. Nejen o tom, co se děje, ale o svých pocitech, a o tom, jak se v takto nastaveném programu rodiny cítíš.

Každá rodina je jiná. A rodina je živý organismus, o který je třeba pečovat. Potřebuje i změny, např. v souvislosti s věkem dětí. Jinak funguje rodina se zcela malými dětmi, jinak má fungovat ta, co má dospívající "puberťáky", jinak ta, kde žijí již dospělí potomci, ale dosud studující, atd. Nejlepší je, když se čas od času členové té nejužší rodiny (členové jedné společné domácnosti) sejdou a pohovoří o tom, jak rodina funguje a zda současné nastavení vyhovuje všem členům rodiny. V takové debatě by si všichni členové včetně dětí měli být rovni, hlas každého je stejný. Pravidla takových debat-místo setkání nejlépe mimo domov-např. v čajovně, cukrárně, kavárně, mít čas a klid, vypnout mobily a další techniku, neskákat si do řeči, dát každému stejně dlouhý čas k debatě, po ruce tužka a papír, protože se nějaké nápady mohou vynořit třeba když mluví někdo další z rodiny.

Může se stát, že u rodičů nenajdeš pro takové řešení porozumění. Pak se jej pokus hledat v širším kruhu rodiny (dospělé sestry, tety, prarodiče), i mimo rodinu (oblíbený učitel, trenér, vedoucí kroužku, soused). Pokud nic z toho nepomůže, můžeš se zkusit obrátit třeba na nás, ale lépe telefonem nebo přes skype, kde se můžeme doptat a jít více do hloubky, číslo najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti hodně odvahy a energie, ať se Ti podaří provést v soukolí rodinného systému nějaké pružné změny ve vztazích a jednání směrem k Tobě.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, mám problém, poslední dobou mám takový divný nálady, chvíli jsem v pohodě, potom mám pocit že jsou všichni hrozný. Potom se hádám s mamkou, protože jsem protivná i na ní, ona pak na mě křičí kvůli každé blbosti, a pak je mi to hrozně líto a furt brečím. Kvůli mamce, i kvůli sobě. Už jsem si hodněkrát řekla, že si s ní promluvím, ale já to nedokážu, nebo spíš to nedokážeme obě. Já něco začnu mluvit, říkám třeba svůj názor, a mamka mě nenechá ani domluvit, a říká, jak jsem hrozná, kolikrát mi řekne že jsem kráva, že nic doma nedělám a že mám blbý nálady a že jí to už s*re. Potom se samozřejmě hádáme, a mě to pak hrozně mrzí. Občas si i říkám, že bych potřebovala psychologa, protože jsem už z tohohle docela na dně. Nechci se vracet ze školy domů, protože vím, že se budu s mamkou zase hádat. Mamka nedokáže nic říct v klidu, hned na mě začne křičet a vyčítá mi snad úplně všechno co jsem kdy udělala. Nedokáže mě za nic pochválit. Možná bych i řekla, že mám menší deprese, hrozně se bojím toho, že s mamkou zůstanu rozhádaná a tím, že na střední školu půjdu na intr, tak s mamkou budu hodně málo, a nebudeme se tolik výdat, třeba jednou za dva týdny. Taky se hrozně bojím toho, že mamka umře, nebo až mamka umře, protože vím, že potom si to budu hrozně moc vyčítat, budu si říkat že je to moje chyba. Mám jen mojí nejlepší kamarádku, které to dokážu nějak říct, jinak nikomu jinýmu. Já ani vlastně moc kamarádů nemám, mám nejlepší kamarádku Verču, a to je všechno. Ale přes to jsem se už přenesla, to už mě tak netrápí a teď to není podstatný. Chtěla bych se vás zeptat, je nějaký psycholog přes internet a aby o tom rodiče nevěděli? Děkuju moc

Marťa, 15 let, 14. září 2018

Hezký den, Marťo,

je mi líto, že se doma s mamkou necítíte úplně dobře, často se hádáte, křičí a nadává Vám, což určitě není v pořádku. Bojíte se, jak to bude dál, nechcete být s mamkou rozhádaná, vyčítala byste si, že je to Vaše chyba.

Mrzí mě, že máte tyto pocity viny, přestože z toho, co popisujete, se možná naopak mamka k Vám chová nepřiměřeně a neovládá své emoce. Ona je dospělá a nese zodpovědnost za sebe i Vás a neměla by se k Vám takto chovat. Máte právo se v takové situaci obrátit na někoho dospělého ve svém okolí, někoho příbuzného, učitelku nebo školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. K ní byste mohla zajít se poradit a sdělit jí i svou obavu, aby rodiče nevěděli o všem, co spolu řešíte. Pokud byste k ní chtěla chodit pravidelně, rodiče o tom musí být informováni a souhlasit, i tak ale existuje zásada důvěrnosti informací a toho, co byste spolu konkrétně probíraly. Popisujete své špatné nálady, které by Vám psycholog také mohl pomoci zvládat. Doporučit ho může i Váš praktický lékař, můžete to probrat i s ním. Psala jste také o tom, že se bojíte, aby přesun na intr nezhoršil vztah s mamkou. Zkušenost bývá ale i taková, že pokud jsou si lidé vzácnější, může to spíše pomoci překlenout některé problémy, lidé si pak více váží společného času, více se na sebe těší apod. To, že na Vás mamka vyvíjí takový tlak, by však nemělo stát v cestě Vašemu osobnímu životu, volbě školy a psychické pohodě, to by byla škoda. Máte právo na klidné domácí prostředí a také podporu od rodičů.

Je moc dobře, že máte důvěrnou kamarádku, se kterou to můžete probírat. Nebojte se využít i odborné podpory, která tu pro Vás je, nemusíte na své trápení být sama.

Držíme Vám palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj aliku!
Mam na tebe vice dotazu...
Mam dozvedene rodice, ale uz 9 let, nijak moc
Mi to do ted nevadilo ale posledni dobou (cca 2 roky) se nasi docela dost
Hadaji, kdyz jsem s mamkiu tak mamka rika jak je tatka hroznej... a kdyz jsem u tatky tak ten zase rika jak je mamka hrozna. Ale ja mam oba mooooc rada,
A vadi mi jak o sobe navzajem mluvi. U tatky mam byt kazdy lichy vikend
V mesici ale posledni dobou mu to kvuli praci nevychazi a tak se moc nevidame
A me to strasne mrzi a styska se mi po nem.
Asi ty dva roky mam uzkosti, skoro kazdy vecer kdyz jdeme spat
Tak brecim pod perinou a vycitam si proc zrovna ja musim mit rozvedene rodice a a jak jsem hrozna... trpim nizkym sebevedomim, brecim jen vecer a nikdo krome jednoho kamarada o tom nevi, ten kamarad o tom vi jen to ze vnoci brecim ale nevi proc. Navenek pusobim jako mega Happy girl a na vsechny se smeju, nukdo nevi o tom jak moc se trapim... v noci kdyz mam uzkosti si umedomuju jak mocsi mi na vsech zalezi a hak moc je vsechny chci obejnout a mit je vsechny u sebe... ted je tady mesic teta z australie, mam ji moc rada a strasne mi na ni zalezi jenze v nedeli odleta a ja zase mam úzkosti ze ji uvidim az za tri roky.. achjo, vsechno tady to o cem ti pisu me strasne psychycky vycerpava...
Omlouvam se ze te tady obtezuji svymi problemy, prosim o nejakou radu.
Vaše Nany

holka, 12 let, 14. září 2018

Ahoj,

Mrzí mě, že se rodiče hádají a jeden ke druhému se nechová hezky. Ty jsi pak mezi nimi, ale máš ráda oba, chceš být a vycházet s oběma. Za to, co se děje, nesou zodpovědnost právě rodiče, kteří jsou dospělí a měli by umět lépe ovládat své emoce a nepřenášet negativní nastavení i na Tebe. Neboj se dopřát si i pláč a smutek, i to k životu patří a není to žádná ostuda, něco, za co by ses měla stydět, nebo co bys měla za každou cenu skrývat. Nikdo z nás není pořád šťastný a veselý, je lidské umět prožívat i těžké chvíle, které přichází v životě každého. Věřím, že z toho, že se snažíš působit vesele, i když Ti do smíchu není, můžeš být o to více vyčerpaná.

Neboj se promluvit si s rodiči o svých pocitech a myšlenkách, o tom, co bys potřebovala a co Ti vadí. Tak, jako se dokážeš svěřit kamarádovi, to můžeš zkusit i u rodičů, nebo u školní psycholožky, pokud ji ve škole máte. I když to není vždy snadné, je důležité učit se mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách. Podpořit Tě v tom může i psycholog, který s Tebou může pracovat i na stavech úzkosti a smutku. Neboj se využít podporu ostatních.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Ještě ten večer co jsem napsala předchozí dotaz jsem se s tim vším svěřila tomu kamosovi, strasne se mi tim ulevilo a uvedomila jsem si ze v tom nejsem sama.

holka, 12 let, 14. září 2018

Ahoj,
je moc dobře, že máš podporu kamaráda, kterému se můžeš svěřit a důvěřuješ mu. Jak píšeš, sdílené trápení je hned menší, člověku se uleví a není sám, je moc důležité, že se umíš svěřit a mluvit o tom, co Tě trápí.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj.Všechny holky od nás ze třídy se už líčí a já bych se taky chtěla líčit,ale nevím jak to mám mamce říct nebo naznačit.Bojím se že mi to nedovolí.Jak jí to mám říct nebo naznačit?A co když mi to nedovolí?Co bych pak měla dělat?

holka, 12 let, 3. září 2018

Ahoj z Modré linky,

nejvíce se vyplatí komunikovat na rovinu. Prostě si s mamkou povídat, mluvit s ní o tom, co prožíváš, o čem přemýšlíš, třeba i o tom, jak to měla ona, když byla ve Tvém věku. Je dobré si nejprve urovnat, co vlastně chceš a proč to chceš. Co Tě vede k tomu, že se chceš líčit. Jak si představuješ, že se budeš cítit jinak, když se budeš líčit, jak se cítíš teď, když se nelíčíš. Samozřejmě Ti nemůžeme zaručit, že mamka bude souhlasit. Pokud nebude, je dobré vyslechnout si její argumenty a zvážit, zda náhodou nemá pravdu. Zpočátku můžete hledat i nějaký kompromis, například že začneš nejprve používat pouze lesk na rty nebo tak podobně. Také si můžeš hledat někoho v rodině, kdo Tě podpoří, nebo přivést si kamarádku, která už má dovoleno se líčit, aby mamce moha říct důvody, proč jí to její mamka dovolila.

Přejeme hezké babí léto.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj chtěla bych se hlavně zeptat jak zkazit pivo? Protože mám moc dobrou kamarádku a její taťka trochu pije ( piva) a jí vadí to že není z rodinou jen když není v práci tak prý pořád sedí ve sklepě. Jsem asi jediný člověk kterému se svěřila nechce ani do poradny ani nikam jen si přeje aby jsme ty piva prostě zkazily říkala mi že její taťka kdysi kouřil ale jednou měl nějakou zkaženou cigaretu a pak prý přestal a napadlo nás že by to šlo možná i tak s pivem ale nevíme jak ho zkazit . Napadlo mně že buď s ním pořádně zatřeseme nebo zmrazíme nebo přihřejeme ale nevíme jestli to bude fungovat . Ona je docela stydlivá a nechce si o tom s taťkou ani mamkou promluvit a já to chápu taky bych taky o tom s nikým nemluvila i tenhle dotaz píšu za jejími zády a cítím se za to strašně ale chci jí pomoct kamarádky to totiž dělají a slíbila jsem jí že jak začne škola tak už bude bez starostí a to chci dodržet tak mně prosím nezklamte a poraďte mi jak to pivo mám zkazit.

Děkuji pokud mi poradíte

holka, 12 let, 22. srpna 2018

Ahoj,
ptáš se, jak se dá zkazit pivo, protože bys ráda pomohla kamarádce, která chce lstí přimět tátu, aby přestal pít.

Oceňuji, že Ti na kamarádce záleží a hledáš cestu, jak jí pomoci a také se nebojíš napsat si o radu. Určitě by nebylo dobré podniknout něco, co by mohlo tátovi kamarádky po vypití nějak ublížit. Zároveň se obávám, že nebude tak snadné, aby se mu pivo zprotivilo. Napadá mě, že tenhle způsob lsti nebude úplně účinný a že to může být hlubší problém, který by měl chtít řešit především táta/rodiče kamarádky, než vy dvě. Právě oni jsou dospělí a táta je zodpovědný za svoje chování. Chápu, že to kamarádce vadí a je v pořádku, když to dá najevo, ať už přímo tátovi, nebo někomu jinému z rodiny. Jistě by bylo lepší, kdyby táta místo času ve sklepě trávil čas s rodinou.

Pokud se kamarádka stydí nebo bojí o tom mluvit, může zkusit napsat dopis, příp. se svěřit např. školní psycholožce nebo paní učitelce, která s rodiči může také promluvit. V tom jí můžeš dodat odvahu a podpořit, např. jít s ní za někým z dospělých, pomoci jí doručit dopis apod. Mohlo by to vést k otevření řešení problému, jen překonat strach a zkusit to řešit víc na přímo. Další vývoj však záleží především na tátovi kamarádky, který musí také sám chtít a snažit se omezit pití.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Aliku!
Jak jsem se te uz ptala v předchozím dotazu jak se mam zeptat mamy jestli se můžu oholit tam dole a ty jsi mi odpověděl ze se ji mam normalne zeptat ze to urcite pochopi tak nepochopila. Včera jsem se ji zeptala jestli bych si nemohla trochu oholit třísla, no a na to mi odpověděla ze jsem jeste malá, ze ona se poprve oholila v 17 letech atd. Mně moje ochlupení celkem dost vadí a je mi nepříjemné. Chtěla bych se te zeptat jestli ji mam poslechnou (ikdyz nerada) nebo si mam holitka a gel koupit sama a holit se potaji? Prosim o radu!
Vaše Nany

holka, 12 let, 20. srpna 2018

Ahoj Nany,

chápu, že Tě mrzí, že Tě máma nechápe tak, jak by sis přála. Nebudeme Ti však doporučovat, abys něco dělala potají. Spíš bychom Tě rádi podpořili v tom, abys s mámou dál komunikovala. Aby s ní v klidu mluvila o tom, že Ti ochlupení vadí, co Ti na tom vadí. Požádala mámu, aby Ti vysvětlila, proč Ti nechce dovolit, aby ses holila, co by jí vadilo na tom, kdyby ses začal holit dříve, než ona. Také se můžeš obrátit pro podporu na nějakou další dospělou ženu, které věříš. Ať už v rodině, či ve škole. A zeptat se na její názor, požádat ji, zda by se Tě mohla u mámy zastat. Další možnost je, zjistit, kolik kamarádek nebo holek ve třídě se již holí a požádat mámu, aby si popovídala s jejich mámami, z jakého důvodu jim to ony dovolily. Také mě však napadá, že stojí za to zvážit, jestli nemá máma pravdu. Neznáme Tě, nevíme, zda je Tvé ochlupení již opravdu tak výrazné, že je třeba se oholit, či by to opravdu mohlo ještě nějaký rok počkat.

Klidné léto Ti přeje
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a poradno.
Mám problém, se kterým potřebuji pomoct a také se někomu svěřit.
Už před nějakou dobou, jsem zjistila, že se moji rodiče chtějí rozvést a trápí mě i to, jak jsem se to dozvěděla. Už spoustakrát, většinou večer nebo v noci jsem slyšela jak si o tom povídají. Táta taky mamce vyčítá spoustu věcí. Třeba že se mu málo věnuje, nebo třeba že se sejde s kamarádkou a jdou si spolu někam sejít a popovídat si a s ním ne. Také jsem zjistila, že má mamka kamaráda, kterého má myslím ráda, protože jsem viděla jednu její esemesku. A je to docela samozřejmé protože táta je na ní fakt zlej a kolikrát na ní i křičí. A na mě a bráchu je hrozně přísný, nedovolí nám spousta věcí, je samotářský a míň se nám věnuje a mamka je pravý opak. Ale ta se také poslední dobou hodně změnila. Už není zas tak hodná jako dřív a má trochu jinou povahu. Já už nevím co mám dělat, vím něco co jsem vědět neměla a může mi to úplně změnit život a já se s tím vším potřebuju někomu svěřit a nevím jestli mám mamce říct všechno co jsem slyšela a viděla, protože se hrozně bojím co mi odpoví a že to všem poví, i když jí mám moc ráda. A taky se bojím co bude až se rozvedou protože táta o tom mamčiným kamarádovi ví a já mám strach že se třeba nebudu vídat s obouma rodičema nebo bráchou a babičkou a dědou a prostě nevím co mám dělat. Předem moc děkuji za odpověď, i když nevím co na to jde odpovědět.

Ahoj,

je moc dobře, že pro sebe hledáš pomoc ve chvíli, kdy jsi se dozvěděla, že se rodiče chtějí rozvést. Není Tvoje vina, že rodiče mají mezi sebou problémy, ani to, že jsi slyšela jak vše večer nebo v noci rozebírají. I když chápu, že Tě to hodně trápí, protože máš strach z toho, co bude. Takto se cítí většina dětí, kterým se rodiče rozvádí.

Jak píšeš, jednou z možností je zkusit se svěřit mamce, pokud překonáš strach z toho, co Ti řekne. Je možné, že to s tátou už řeší, možná se snaží manželství udržet, ale je také možné, že se chtějí doopravdy rozvést. Nemusíš ji říkat, co všechno jsi slyšela nebo viděla, pokud je to pro Tebe těžké, ale můžeš ji třeba říct, že vidíš, že to mezi nimi není dobré a že nevíš co se děje. Jestliže by to bylo pro Tebe moc těžké, můžeš také počkat, jak se budou věci dál vyvíjet a uvidíš sama, zda se rodiče sami ke všemu nějak vyjádří. Možná by sis mohla o všem promluvit i s někým jiným, například babičkou, dědou nebo jiným člověkem, kterému důvěřuješ, abys na to nebyla sama. Napadlo mne, jestli nemáš například kamaráda nebo kamarádku, jejíž rodiče se rozvedli, mohl/a by Tě podpořit, protože ví, čím si procházíš. Možná, že i brácha prožívá něco podobného jako Ty a i on by Ti mohl být oporou.

Ať už to u vás doma dopadne situace jakkoliv, vždycky má dítě právo na to vídat se s oběma rodiči, prarodiči i se sourozenci, myslí na to soudci, kteří by případně rodiče rozváděli. Pokud by ses rozhodla o všem mluvit s mamkou, můžeš ji o svých obavách také říci,aby věděla, jak se cítíš a z čeho máš strach. Pokud by sis potřebovala o všem promluvit s někým mimo rodinu, můžeš se telefonicky nebo i chatem obrátit i na Modrou linku nebo jinou linku důvěry.

Přejeme Ti hodně sil.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku strašně bych chtěla zhubnout mám nadváhu měřím 165 cm a vážím 70 kg jenomže mě mamka nechce nikam pouštět ani na kole celý den jsem zavřená doma a mám ještě jeden dotaz já se furt trápím a brečím protože mě mamka nechce nikam pouštět jo to už jsem říkala ale já mám z toho průjem a jednou mě začala bolet hlava a začali se mi klepat ruce a měla jsem v ruce pití a kdybych ho nedala na stůl tak mi spadne a taky myslím někdy na to že se zabiju a někdy si říkám že chci umřít bojím se o tom s někým mluvit že by mě za to soudili že jsem blázen a takové nevíte co s tím?

holka, 17 let, 29. července 2018

ahoj,
je vidět, že Tě hodně trápí, že Tě maminka nechce pouštět ven - už jsi tento problém řešila v minulém vzkazu. A souhlasím s radou Modré linky - stejně jako oni si myslím, že je opravdu velmi dobrý nápad zkusit si o tom promluvit, zavolat na některou z linek důvěry. Na lince důvěry se nemusíš bát, že Tě někdo odsoudí nebo si o Tobě vytvoří nějaký obrázek. Na lince důvěry se setkáš s profesionály, kteří jsou velmi otevření, setkali se v životě s řadou lidských problémů a dokážou se do člověka vcítit, snaží se porozumět jeho trápení. Určitě se neboj na ně obrátit.

Pokud nás něco trápí, jsme hodně „pod tlakem“, ve stresu, může se to projevovat i na našem těle - může se objevit i ten průjem, bolest hlavy, třes. Samozřejmě to ale může být ovlivněno i dalšími důvody - např. když máme dlouhou pauzu mezi jídly, máme hlad, také se může objevit třes a bolest hlavy. Aby byl stres nižší může pomoci právě to, že si o svém trápení s někým promluvíš, vyjádříš pocity, které cítíš.
Myslím si, že bys měla cvičení a svou váhu řešit až poté, co se podaří zmírnit stres a zlepšit komunikaci a vztah s maminkou.
Cvičit můžeš případně částečně i doma - např. protahovací cvičení, posilování s vlastní vahou, aerobic, apod.

Držíme palce, aby Ti brzy bylo lépe!
Vím, co jím

Rodiče

Ahoj Alíku moje mamka mě nechce nikam pouštět ani na kole má o mě strach jenomže moji sestru pouštěla všude když ji bylo 17 a mě nepustí nikde prý že moje sestra byla rozumnější jenomže mě už to nebaví celý den být zavřena doma pořád si říkám že sestru má radši když ji všude pouštěla už jsem zkoušela všechno od všech si poradit já se strašně trápím že je taková přemýšlela jsem že uteču nebo si říkám že nemám právo na život nebo jsem si říkala že už tady nechci být furt jenom brečím prosím poraďte mi vy jste jediný kdo mi může pomoct :(

holka, 17 let, 12. července 2018

Dobrý den,
je dobře, že jste napsala a že na svoje trápení nechcete být sama.
Z Vašich řádků cítím smutek a pocit nespravedlnosti, vypadá to, že Vás situace a vztahy doma hodně trápí.
Když jde o takto složité situace, je lepší probrat to osobně - proto doporučuji alespoň zavolat na některou z linek důvěry anebo ještě lépe probrat to s psychologem. Nevím, jestli jste zkoušela o tom doma promluvit, třeba i s někým na své straně, kdo by Vám pomohl mamce vysvětlit, jak skličující to pro Vás je. Tak jako tak Vás chci ale podpořit v tom, abyste na to nezůstávala sama a svěřila se někomu, komu důvěřujete, sdílení dokáže hodně ulevit.

Přejeme hodně štěstí.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj
Poslední dobou vůbec nechci zůstávat doma. Znamená to pro mě něco jako vězení, ve kterém neustále nemám co dělat. Když je nějaká příležitost vypadnout z toho domu, tak mi vše zakážou rodiče. Ještě k tomu jsou teď prázdniny, takže se nudím ještě víc, než když byla škola. Chybí mi společnost, fyzický kontakt. Rodičům je tohle ale úplně jedno. Zakázali mi jít na rozloučení se základkou, kde byli všichni moji kamarádi. Někdy to psychicky nezvládám a tím pádem jsem hnusná na okolí. Ale jak se z toho mám dostat? Na konci srpna budeme mít další sraz a co když tam nebudu moct být? Psychicky to nezvládnu, stačilo mi to teď. S rodiči nejde diskutovat, akorát z toho vyjdu jako ta špatná já a skončí to křikem, proto už se svými rodičemi nediskutuji o ničem + mám společný pokoj se starším bratrem.
Děkuji za odpověď, pokud jde k tomuto něco napsat.

holka, 15 let, 2. července 2018

Dobrý den,

rozumím tomu, jak se cítíte, pokud je domov pro Vás něco jako vězení a nerozumíte si s rodiči, kteří Vám zakazují kontakt s kamarády. Chápu, že to zejména o prázdninách na Vás více doléhá.
Na otázku jak z toho ven, není jednoduchá odpověď. Častokrát pomůže komunikace, ale jak píšete, s rodiči diskutovat nejde. Přesto mne napadá, že je dobré popřemýšlet, zda alespoň s jedním z nich nebývá lepší domluva a potom se dají hledat chvilky, kdy je táta nebo máma v pohodě a zkusit si promluvit o tom, jak se cítíte, co byste potřebovala apod.

Někdy také pomůže vystoupit ze začarovaného kruhu tím, že něco změníme my sami, změna u jednoho může nastartovat změnu v celé rodině. Například si můžete všimnout, co by rodičům udělalo radost – třeba nějaká pravidelná práce v domácnosti, nebo něco dalšího, na co přijdete sama. Když uvidí snahu u Vás, mohou být otevřenější k Vaší účasti na srazu v srpnu. Někdy je lepší ustoupit v maličkostech, abyste mohla získat to, na čem Vám záleží. Můžete poprosit také o podporu někoho jiného z rodiny, například bratra, babičku, tetu, mohli by se třeba přimluvit za to, abyste mohla občas s kamarády trávit více času.

Nevím, jestli to může být pro Vás útěcha, ale nedorozumění s rodiči prožívá ve Vašem věku většina lidí. Píší se o tom knihy, točí se filmy. Pro celou rodinu je dospívání dětí náročné, vznikají konflikty, ale většinou to není nic dlouhodobého. Hodně spraví čas, něco společná komunikace a něco je potřeba jen tzv. přetrpět, i když vím, že je to náročné. Můžete se proto zaměřit víc na sebe, dělat co máte ráda, sportovat nebo se zlepšovat v něčem, co je pro Vás důležité.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe.
Modrá linka

Rodiče

Dobrý den, mám problémy s rodiči. Nikdy mě nebili nebo tak něco... Ale všechno mi zakazují. Podle mámy je každá 3 věc nezdravá, ikdyž je to něco co v mém věku dělá opravdu každý..a nemusí to být je závislé na věku, prostě třeba mikrovlnku nesmím použivat....Něteré věci mi až tolik nevadí...Ale kvůli některým by se mi i smáli ve škole a tak... Taky mojí mámě nedochází, že chci trávit čas s kamarády a s přítelem...Ven mě pustí max na. 2 hod. a to je opravdu zřídlakdy a stejně se vždycky dost blbě ptá co budeme tak dlouho jako dělat...prostě jí nedochází, že si chci s někým třeba jen povídat..Jsem prostě osamělá
.Nevím co mám dělat...Oni to nechápou...děkuji za každou radu

holka, 15 let, 26. června 2018

Dobrý den,

od 15 let našim klientům vykáme, budu tedy vykat i Vám.

Stejně jako je každý člověk jedinečný originál, tak je tomu i s rodinou. Každá rodina má (či nemá) svá pravidla a systém. Rodiče jsou do 18 let věku svých potomků za jejich život i zdraví odpovědni, mají tedy plné právo svým dětem v tomto období "mluvit do života".

Tvořit pravidla by rodiče měli spolu se svými dětmi tak od 10-12 let, podle vyspělosti a vyzrálosti těch dětí. Ideální je, setkat se celá rodina někde v čajovně či kavárně a probrat to, co komu leží na srdci, vše pečlivě zvážit. Taková setkání by měla mít svá vlastní pravidla, např. vypnout mobily, neskákat si do řeči, mít u ruky připravenou tužku a papír, abych si mohla to, co mně běží hlavou, zaznamenat a nepřerušovala někoho jiného, všichni, jak děti tak rodiče by měli mít stejný časový prostor.

Pokud u Vás doma nepostupujete takto, můžete to takto navrhnout. Možná Vás podpoří někdo další z rodiny či příbuzných, komu věříte. Každopádně máte vždy možnost, své připomínky, které cítíte, rodičům někdy v klidné chvíli přednést, také klidně.

Já osobně se domnívám, že rodiče chápou děti mnohem víc, než si děti myslí. Na rozdíl od dětí mají rodiče už nějaké životní zkušenosti, a většinou moc dobře ví, proč dětem nedopřejí to, či ono. Ale snad by se dalo domluvit, zejména přes léto, kdy je dlouho světlo, třeba na delším pobytu venku, nebo jiných věcech. Vše spočívá v upřímné, otevřené komunikaci v rodině. V rodinách, kde spolu nehovoří o svých pocitech, to většinou neklape.

Přejeme Vám odvahu a energii vyzvat rodiče ke změnám tak, aby akceptovali Vaše dospívání a zrání.
Modrá linka