Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj Alíku
Potřebovala bych radu..
Nechci už bydlet s rodiči, táta mě furt ponižuje že nejsem hubená, že jsem líná.. Mě tohle strašně mrzí, chvílemi si chci ublížit odejít s tohodle světa.. ��

holka, 13 let, 22. dubna 2018

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že Tě táta ponižuje, a že si kvůli tomu chceš ublížit. Chápu, že Tě to mrzí, to by mrzelo každého. Hlavně je to něco, co by se dít nemělo. Je důležité, abys se svými pocity nezůstávala sama. Svěř se mámě či někomu jinému z rodiny, případně ve škole školní psycholožce, pokud ji na škole máte, nebo nějaké oblíbené paní učitelce. Pokud to pro Tebe bude snazší, můžeš té osobě ukázat naši komunikaci. Je potřeba, aby ses učila sdělovat své pocity, smutky, nespokojenosti, dávat najevo, jak chování táty (ale platí to i pro kohokoli jiného) prožíváš. Neznám Tvého tátu, ale možná si neuvědomuje, že Ti ubližuje. Možná se snaží Tě nešikovným způsobem přimět ke zdravému způsobu života. Mnohdy jsou lidé spíš nešikovní, než že by chtěli být záměrně zlí. Ale možná je to jinak. Tím spíše je nutné, aby sis našla někoho, komu se můžeš svěřit, kdo Tě podpoří a kdo Tvému tátovi dá najevo, že tímto způsobem by se k Tobě chovat neměl. Ublížit si je příliš definitivní řešení, které by pro Tebe situaci nezměnilo. Ráda bych Tě tedy podpořila v tom, aby sis nejprve řekla někomu o pomoc.

Přejeme Ti brzké zlepšení situace.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj alíku a ostatní...
Vím že píšu docela často ale tohle mi už chvilku vrtá hlavou... Připadá mi že mám nějaký "strach z domova" či něco takového... Vždy když jsem pryč atd... Tak jsem v celku v pohodě, ale pak přijdu domů (kdykoliv přijdu domů) tak na mě spadne takový "strach", úzkost, smutek a bolest... Nevím jak to pořádně popsat ale připadá mi to divný..... Nevíte čím by to mohlo být? Nebo jak se toho zbavit?

Jo, a pro upřesnění... S rodinou moc nevycházím, někdy jsem nevycházela ale nikdy mi nedělalo problém jít domů (neměla jsem ten "strach")... Ale teď mám a nevím proč... Rodičům jde hodně i o známky a já se teď ani nemůžu soustředit a tak ze samich 1 se staly 4 a 5..... Napadlo me, že by to mohlo být tím jak jsem psala....... Ve zkrácení... Prostě nej kámoška si ubližovala a zavřeli ji na psychiatrii... No už je to asi 2 měsíce... (Byla to moje velká opora a strašně jsme si rozuměli) A přibližně od té doby se mi hroutí ty znamky... Nevím čím by to mohlo být.... Co myslíte? Může to být tím? (Strašně mi chybí) ..... Myslíte že ten strach z domova může souviset třeba i s těmi známkami? No a nebo mě napadlo, že.... Vlastně rodiče ani nevědí o tom že kámoška je na psychiatrii.... A já mám hrozný strach jim to říci, ona byla moje všechno, jenže když aj se bojím že oni mi s ní zachazou se bavit, kvůli tomu co dělala (a kvůli tomu že je na psychiatrii) nevím jestli by to mohlo být i tím?
Popřípadě jak bych jim to měla říct? :( Bojím se.... Nevycházím s nimi...

Vím že je otázek víc ale předem děkuji za odpověď

holka, 13 let, 20. dubna 2018

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, kde se bere strach vracet se domů, zda je to kvůli zhoršeným známkám. Také na to, jestli se Ti zhoršily známky kvůli kamarádce. To jsou otázky, na které Ti nedokážeme odpovědět, když si o tom s Tebou nemůžeme popovídat.
Může to tak být, zároveň to však může být i složitější, příčin může být více. To důležité je, že píšeš, že s rodiči nevycházíš, nerozumíš si s nimi. Nápomocné může být, abys na to nebyla sama, aby ses obrátila na někoho, kdo Tě podpoří, s kým můžeš mluvit o tom, jak se cítíš, kdo by Ti třeba mohl pomoci hledat způsob, jak vztah s rodiči postupně měnit k lepšímu. Bylo by tedy dobré se svěřit někomu dalšímu z rodiny, komu věříš, případně ve škole školnímu psychologovi, pokud ho máte, nějaké paní učitelce, ke které máš bližší vztah. I o tom, zda a jak říct rodičům o kamarádce je vhodné s někým mluvit. My neznáme Tebe ani Tvé rodiče, nemůžeme Ti tedy poradit konkrétně.

Přejeme Ti klidnější jarní dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mám takový menší problém. Už od narození nemám tátu. Vychovává mě máma a babička. S Babičkou jsem vždy měla dokonalý vztah, ale s mamkou se to v poslední době zhoršuje. Pořád na mě řve, že mi už nikdy neuvěří ani půl slova. Stále říká že za vše můžu já, i když to není pravda. Několikrát jsem měla utkání se začít řezat, ale nevím jestli to je to správné řešení...
Už nevím co mám dělat.

Pomozte mi prosím...

holka, 13 let, 14. dubna 2018

Ahoj,
je mi líto, že máš se svou maminkou tak špatný vztah. Bohužel nepíšeš, čeho se vaše spory týkají, ani kdy začaly. Pokud začaly v nedávné době, mohou souviset s tvým dospíváním. Dospívání je často velmi složité období, kdy si mladí lidé mohou přestat rozumět se svými rodiči. Touží totiž po samostatnosti a po tom, aby je rodiče brali jako partnery a nikoli jako děti. Pro rodiče je zase složité přestat vnímat své potomky jako děti a připustit si, že už se pomalu blíží k dospělosti.
Obecně je období dospívání mnohem náročnější na porozumění, kompromisy a hledání společné řeči. Pokud se budete s maminkou vzájemně jen obviňovat, že vaše neshody může ta druhá, daleko se nedostanete. Zkus si s maminkou promluvit o tom, co jí vadí a co bys mohla udělat pro to, aby se situace zlepšila. Neřešte vaše problémy v afektu, ale zkuste si promluvit klidně a v pohodě. Neobviňujte se navzájem, ale snažte se najít kompromis a řešení. Určitě není vina jen na tvé straně, nebo na straně tvé maminky a snaha musí vyjít od vás obou.
Píšeš, že máš dobrý vztah se svou babičkou, tak bys ji možná mohla požádat, jestli by vám s maminkou nepomohla najít společnou řeč a neudělala by vám jakéhosi „prostředníka.“ Buď si ale jistá, že řezáním vůbec nic nevyřešíš a nejvíc ublížíš sama sobě. Věřím, že se vám s maminkou podaří vaše problémy vyřešit a situace se uklidní.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj aliku mám takový dotaz když mi mamka nevěří nebodpodporujeme je to strašně nepříjemné bojím se že nepřijde zase na moje vystoupení a bojím se toho když jí to řeknu že místo toho přijde sestra s přítelem myslím si že já ji nezajimam moc se omlouvám za chyby

holka, 13 let, 7. dubna 2018

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že si myslíš, že mamku nezajímáš. Neznám Tebe ani mamku, nevím nic o Vaší situaci. Někdy se věci mohou zdát jiné, než jsou. Možná mamka na Tvé vystoupení nechodí proto, že má hodně práce nebo má jiný důvod. To důležité je spolu o tom mluvit. Zkus mamce říct nejen to, že bys chtěla, aby přišla, ale hlavně to, jak se cítíš, jak moc by sis přála s ní sdílet svoje zájmy a čas, že máš strach, že se o Tebe nezajímá. Můžeš jí dát i přečíst naši komunikaci, pokud to pro Tebe bude snazší. Případně si můžeš zkusit popovídat se sestrou, svěřit se jí se svými pocity, zeptat se jí, jak to vnímá ona.

Přejeme Ti klidné jarní dny.
Modrá linka

Rodiče

Dobrý den. Upřímně nevím, jak a s čím začít. Jedná se podle mě o docela složité téma, které zabere nějaký čas. Proto bych byla ráda o nějaké zkrácení dotazu, jestli můžu o to požádat. No, je mi 16 let. Rodiče jsou rozvedení, táta žije v Anglii. Žijeme s mámy přítelem cca 5 let. Po docela krátké době jsme s k němu nastěhovali, dost brzo na můj vkus ale mámu nesoudím. Asi minulý rok jsme se nastěhovali do rodinného domu. Ano, všichni společně. Můj problém je takový, že se doma necítím jako doma a nechci tu být. Vím že to tak má spousta dětí,
když se rodiče rozvedou. Ale já jsem ráda, že rodiče spolu nejsou. Jsou totiž
každý úplně jiný a taky by to bylo pěkné dusno. Máma je odjakživa taková, že se až přehnaně strachuje a dělá ze mě malé dítě. Nehraju si na dospělou, jen má vše své hranice. Například když jsme měli na základce třídní rozlučku, volala majiteli kempu, jestli je u jezera zábradlí. Když jsem měla jednou zpoždění pár minut, začala obvolávat všechny mé kamarádky. Nebo jednou dokonce (mám přítele, který bydlí docela daleko a cesta za ním trvá hodinu vlakem) jsem ji musela přemlouvat, aby mě pustila vlakem. V šestnácti letech. Když mi to svolila,
vstala jsem ráno abych se nachystala a vydala na cestu. No, jenže ona vstala taky a řekla mi: "Hele já tě nikam nepustím, já se bojím." Teď za ním jezdím pravidelně každý víkend, tak alespoň něco. Ze všeho nejvíc mi ale asi vadí její přítel. Já chápu,
že máma nechce být sama. Bylo by mi to jedno, kdyby se s prominutím nechoval jako buran. Když jsme ještě bydleli v bytě, byl
dost agresivní, mámu shodil nějak na vanu a já se hrozně bála, že jsem i šla zaklepat na sousedku. Pak se to ale uklidnilo
a neřešilo. On se o mě zajímá jen tehdy, kdy mi může něco vytknout a seřvat mě za každou pitomost. Například mi vyčítá známky,
přitom jeho vlastní dcera má trojky od třetí třídy, což také není nic moc řekněme. S jeho dcerou mám dobrý vztah (je jí 13) a
beru ji jako vlastní sestru. Pořád dělá mezi náma rozdíly, o tom jak jeho dceruška je ve všem úžasná a že já jsem odpad. Mně
vyčítá, že se občas namaluju ale že sestra nosí nalakované nehty od osmi let ho nezajímá. Tvrdí, že nic nedělám což není
pravda. Každý den tu něco uklízím a nebo dělám věci do školy- protože je dole v bytě (dům je rozdělený na 3 byty). On teda
nemůže vědět, jestli něco dělám nebo ne. Vytvořil mi seznam věcí, co mám vždy doma udělat. Stejně to tam moc nezapisuju,
protože tohle se dělá malým dětem, co neví co mají uklidit a tak. Ale když už na tom tak trvá, píšu to svým přehledným
systémem a to tak, že do každého políčka udělám křížek barvou podle toho, jaký je týden (aby viděl co jsem kdy dělala). Teď
nedávno mě tu seřval, že to dělám blbě a chtěl, abych každý týden dělala nový papír. Zase měl řeči, jak si mám vzít příklad
ze své sestry, ona totiž prý svojí mamince pořád pomáhá. Přitom ji ani nepomůže s nádobím- sama mi to řekla. Jenže jemu to
nevymluvíte, chce mít pravdu v každém případě. Dnes jsem místo školy byla doma, protože jsem celou noc zvracela a on se
naštval, že jsem nešla do školy. Proto mi taky vypl wi-fi, aby mě naštval ale mně je to upřímně jedno a nevím co tím dokáže.
Nikdy mě nepochválí, nikdy mi s ničím neporadil. Když mi třeba nejde učení, neřekne třeba "Hele třeba tomu budu rozumět,
podíváme se na to spolu." Ne, jen mě zase zbuzeruje aniž by znal okolnosti. Dny a večery tráví v dolním bytě a když přijde
opilý, hádá se s mámou jak psychopat. Já navíc nemám v pokoji dveře, protože mi do něj vedou schody a tam dveře nelze
přimontovat. Takže tu noc co noc brečím a všem je to jedno. Jsem citlivé povahy a vždy jsem navštěvovala školní psycholožku.
Jenže já už mám dost toho, jak tam posílají mě. Proč si tam nezajdou sami? Mámy přítel tvrdí, že jsme jen s mámou moc
rozmazlený. To říká maminčin mazánek a nejoblíbenější dítě. Máma měla jako mladá dost těžký život, její matka ji opustila,
její táta se opíjel a vracel pozdě domů s nákupem, takže nebylo jídlo a byla v patnácti těhotná s mou sestrou. Takže kdo
je tu rozmazlený? Ještě chci zmínit, že každé ráno do školy vstávám v 5 hodin, výjimečně v 6. Tak vstávám i o víkendu, abych
jela za přítelem. Vidíme se jednou týdně, proto s ním chci být celý den a štve mě, že mi máma u něj nedovolí spát, že mě
v 16 nebude házet klukovi do postele (přitom ví že spolu spíme a když u něj v posteli nebudu přes noc, budu tam přes den
tak nevím kde je logika ale to je jedno). Tak on má zas řeči typu: "Hmm hlavně že v sobotu ráno tu plaší aby jela za tím
vocasem ale aby tu ráno pomohla na baráku, to ne." JÁ NIKDY NIKAM KROMĚ SOBOTY NECHODÍM!!! Je to jediný den, kdy mám čas
opravdu jen a jen na sebe, proto ho využívám takto. A neděle je jediný den, kdy se fakt dobře vyspím. Na mého přítele
má řeči a to ho v životě neviděl a já mu ho ani představovat nehodlám. Jemu vadí i to, že se chci někdy bavit. Moji vrstevníci
jsou venku do půlnoci, opíjejí se, kouří trávu a nevím co ještě a u mě je problém, že jsem celou sobotu pryč. Stejně ho
nezajímám tak proč tohle řeší? Máma je většinou na mé straně a kolikrát se mě zastane, jenže si taky někdy ty komplexy
z jejich vtahu vybíjí na mně. Takže tu jsem jako objekt k tomu, aby si na mě pořád něco vylévali. Je nemožné s nimi o tom
mluvit. Máma vše vždy obrátí proti mně. A když jsme se dohodli všichni, že budeme na sobě pracovat a popovídáme si,
aby vše doma fungovalo, bylo to k ničemu protože odešel z místnosti a nechtěl mě poslouchat. Mluvila jsem s ním slušně.
Táta by mi dovolil bydlet u něj, mám s ním přátelštější vztah než s mámou ale zase nechci do Anglie...a u sestry být nemůžu,
protože má vlastní život a chce dítě, tak ji nechci omezovat a ničit jí život. Jsem zoufalá a nevím co dělat. Tenhle měsíc
jdeme s mámou na psychiatrii a já mám strach, že všechno hodí zase jen na mě a já budu opět ta, co se má léčit...jednou jsem
večer tajně utekla za přítelem a měla jsem z toho průšvih jak prase...jenže mně tam je o dost líp než tady. Všude je to lepší
než tady. Omlouvám se za to, jak je dotaz napsaný ale nějak mi to blbne.

Dívka, 16, 4. dubna 2018

Dobrý den,

od 15 let našim klientům vykáme, budu tedy vykat i Vám. Popsala jste nám svůj příběh v delším dopise, děkujeme Vám za důvěru, kterou jste do svého psaní vložila. Nejste spokojená ve svém domově (po rozvodu rodičů žijete u matky, i s jejím přítelem), ponejvíce se vztahy a atmosférou, která tam vládne. Zdá se, že nejvíce Vám vadí jednání matčina přítele, který Vám nařizuje, co a jak máte dělat, má nejapné poznámky, srovnává svou dceru (13 let) a její výsledky s Vámi a svou dceru prosazuje. Vy kromě soboty, kdy pravidelně jezdíte za přítelem, jste jinak doma a myslíte si, že dostojíte svým povinnostem. A když jste jednou pracovali na dohodě, přítel mamky odešel, vše zůstalo nedotažené.

Nejdřív Vám chci sdělit, že je dobře, že své pocity takto ventilujete a snažíte se je sdílet alespoň s námi, to uleví. Stejně tak ulevuje, pokud si vše, jak to cítíte, sepíšete, třeba formou deníku. Váš dopis jsem si podrobně pročetla a hodně nad ním přemýšlím. Váš nápad (pokud šlo o Váš nápad) se společně sejít a udělat dohodu je velmi dobrý, to by mohlo zafungovat tam, kde jde všem o společnou věc, tedy společnou domácnost a soužití, rozdělení si prací, atd. Doporučuje se si na takovou dohodu vyčlenit dostatečný časový prostor, sednout si v nějakém veřejném prostředí (čajovna, restaurace, kavárna, piknik v parku, atp.) a tam by každý člen domácnosti dostal stejný časový prostor jako ostatní, promluvil by o tom, co mu doma vadí a co naopak vyhovuje a co by potřeboval, aby to bylo ještě lepší. Je také dobré dohodnout si, kdo bude kdy dělat jaké práce, jak se podílet na společné organizaci domácnosti tak, aby neležela na jediném člověku a práce byly rovnoměrně rozděleny. V takové dohodě by měl mít Váš hlas (i Vaše názory) stejnou platnost jako hlas a názory Vaší matky i jejího přítele.

Domnívám se, že trošku otupit hrany nedorozumění mezi Vámi a partnerem by se měla snažit máma. Podle mého názoru by Vás vůbec neměl úkolovat partner Vaší mámy, ale máma. Takový postup je mnohem víc osvědčený, poznámky rodičů berou dospívající potomci lépe než od někoho "cizího, zvenčí". V tomto by Vás měla máma podpořit a požádat svého partnera, aby situaci s Vámi neřešil, že jde o věc mezi Vámi a jí.

Chodíte ke školní psycholožce, ovšem neuvádíte, jak dlouho a zejména to, k čemu jste dospěly za tu dobu, co ji navštěvujete. Nevím, proč máte v dubnu jít s mámou na psychiatrii. Vy jste podle mého názoru šikovná, mladá dáma, silná osobnost, která si vede velmi dobře, nemám sebemenší pocit, že je tu nějaký důvod chodit k lékaři. Spíše se, tak jak o tom píšete Vy, jedná o uzdravení vzájemných vztahů mezi vámi třemi, kteří obýváte jednu domácnost či jeden dům. V takovém případě, pokud byste vztahy chtěli někam posunout a pracovat na nich, je mnohem lepší, abyste všichni tři navštívili psychologa v rodinné poradně, kde se odborníci specializují na takové vztahy v rodinách i generační střety. Naprosto Vám dávám za pravdu, že co se u vás doma děje, za to nemůžete Vy (nemají to "házet na Vás"), jde skutečně o potřebu vytvořit fungující dohody mezi třemi spolubydlícími. Pokud dohodu nezvládnete sami v nějakém neutrálním prostředí, pak by bylo vhodné, abyste společně navštívili bezplatnou rodinnou poradnu, kam se lze po telefonu objednat. Pokud byste nešli všichni tři, nevadí, stačí i jeden člověk z rodiny, který vylíčí situaci, ale výhodnější je, pokud jdou všichni, což ukazuje také na chuť vztahy doma urovnat.

Přejeme Vám zklidnění vztahů ve vaší rodině.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Chtěla bych se zeptat na pár věcí které jsou správné a nebo nejsou.

1. Může se děti bít ? V jednom dotazu jsem četla že nesmí a když jsem to použila v situaci když mně mamka bila tak řekla : to není pravda přestaň si vymýšlet . Nechtěla jsem říct že jsem to přečetla tady protože by mi tento web mamka zakázala.

2.Četla jsem ve škole že děti mají právo se vyjádřt ale když se vyjádřím třeba doma tak dostanu seřváno . Jak to teda má být?

3. Proč se děti má bít proto aby byli vychovaní ale pak jsou akurát agresivní a ve stresu a děti nemají být správně doma ve stresu mám pravdu?

4. Rodiče chtějí až nelžeme ale když něco řekneme upřímně tak nás zbijou. Proč?

5. Proč Rodiče bijou naše tělo když jsme np. Řekli pravdu ale když za to může psichika a mozek proč vlastně trestají tělo když za to nemůže?

holka, 12 let, 30. března 2018

Ahoj,

ptáš se na hodně věcí, které se týkají ubližování dětem. Je moc dobře, že se nad tímto tématem zamýšlíš, zvláště v případě, že se Tvoje otázky týkají Tebe.

Na všechny Tvoje otázky odpovíme v jednom: zcela určitě není v pořádku, když rodiče nebo kdokoliv jiný děti bijí, křičí na ně, brání jim svobodně se vyjadřovat a mluvit pravdu. Domov by měl být bezpečné místo, kde se dítě cítí v klidu a pohodě, a to po všech stránkách. Tělesná schránka velmi úzce souvisí s duševní, pokud se nemá dobře tělo, nemá se dobře vlastně celý člověk. Proč to rodiče dělají, vědí jenom oni. Dělat to ale opravdu nesmí, jsou odpovědní za to, aby se dětem vedlo dobře.

Pokud tomu tak není a rodiče dětem fyzicky nebo psychicky ubližují, měl by o tom vědět OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí), který se dítěte může zastat a pomoci situaci v rodině zlepšit. OSPOD podle místa bydliště můžeš kontaktovat Ty sama, nebo pomocí jiného dospělého ve Tvém okolí (učitel/ka, školní psycholog/psycholožka, apod). Oznámit to může také Alík, pokud budeš chtít, stačí jen Alíkovi napsat. Můžeš také zavolat například na Linku bezpečí, 116 111, i oni mohou kontaktovat OSPOD.

Přejeme brzké zlepšení situace.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
je mi 15 let, zanedlouho 16. Nejsem problémová a tak. Přesto rodičům vadí pomyšlení na to aby jsem měla kluka. Co s tím?

holka, 15 let, 2. dubna 2018

Ahoj z Modré linky,

chápu, že chcete mít kluka. Rozumím i Vašim rodičům, že o Vás mají starost. Co s tím? To důležité je spolu mluvit. Mluvte se svými rodiči o tom, jak celou situaci vnímáte, o tom, co prožíváte, mluvte s nimi o klukovi, který se Vám líbí. Někdy pomáhá vyhlédnutého kluka, s kterým je Vám třeba dobře, rodičům představit, aby věděli, že je to fajn kluk a měli možnost se s ním seznámit. Také je důležité si rodiče vyslechnout - jejich obavy, jejich námitky. Můžete společně dělat dohody a kompromisy tak, abyste se mohla se svým klukem vídat a rodiče zároveň mohli být v klidu.

Přejeme hezké jaro.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj všichni,
mám tu takový jeden problém...na instagramu jsem si založila účet jako každý jiný prostě účet na který nepřidávám fotky a nemám profilovku(takový anonym)a asi za týden jsem zjistila, že se mi tam někdo naboural a změnil mi heslo.Říkala jsem si že to je jedno..založím si nový ale na tom účtě byla archivována jedna fotka se mnou(můžu ji vidět jen já je soukromá)a ten kdo se mi tam naboural tak změnil jméno na sad girl dal tam profilovku kde je pořezaná ruka a zveřejnil tu mojí archivovanou fotku a napsal k ní že mám deprese(vůbec to není pravda)a pak přidával další depresivní obrázky stáhlé z internetu.Dozvěděla jsem se to až včera když mi mamka začala říkat že jedna „teta“ jí vyfotila ten profil a poslala jí to.Pak se mnou začala rozebírat řezání a já jsem jí to řekla popravdě tak jak to bylo ale nevěří mi.Myslí si že je ten profil můj.To mi až tak nevadilo ale ona tu musí rozebírat POŘÁD!Pořád do kola.Pak třeba mi dala omalovánky a před návštěvou řekla:,,Na, to máš na to abys už neměla deprese“Nenávidím jí!Pořád mi dělá tyto naschvály před veřejností a taťka ji v tom ještě podporuje.Asi z nich brzo ty deprese dostanu.Jak mám mamku přesvědčit aby mi věřila a přestala dělat naschvály?Děkuji za každou radu

Holka, 12 let, 2. dubna 2018

Ahoj z Modré linky,

to důležité je mluvit s mamkou o svých pocitech, o tom, jak se cítíš, když se mamka chová tak, jak píšeš. O tom, že to vnímáš jako naschvály, že je Ti to nepříjemné. Pokud to mamka nebude respektovat, zkus se obrátit na někoho dalšího z rodiny, kdo Tě může pochopit a podpořit. Když budeš chtít, můžeš jí ukázat i naši komunikaci.

Pokud jde o instagram a jiné sociální sítě, je potřeba dodržovat bezpečné zásady internetu. Rodiče by měli vědět, co se Ti na instagramu přihodilo. Vlastně bys tím, pokud bys jim to řekla včas, předešla i tomu nedorozumění s řezáním a depresemi.

Přejeme Ti hezké jarní dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, už jako malá jsem milovala tenis, už ve 3 letech jsem se na něj koukala raději než na pohádky. Chtěla jsem ho i hrát, ale táta byl cely týden v práci a mamka byla líná se mnou jezdit na hodiny tenisu. Hrála jsem sama o zeď na zahradě, často jsem dostávala vynadano ze ničím fasádu, ale tenis jsem měla tak rada ze mi to bylo jedno. Takhle jsem hrála do svých 11 let. Už jsem hrála docela dobře a babička se se mnou chtela přestěhovat do Prahy - tam bych měla lepší podmínky k trénování, ale následně onemocněla a zemřela. Slíbila jsem ji ze to nevzdam. Od 12 let chodím pravidelně hrát tenis na plzeňskou Lokomotivu, rodiče mi platí 1 hodinu týdně a ještě mi z babiccinych úspor děda platí 6hodin týdně. Jde o to ze mamka mě nenávidí za to ze hraji tenis, zakazuje mi chodit na tréninky (což porusuji, protože to stojí nemalé peníze). Moc bych chtela hrát tenis ještě víc, na závodní úrovni ( podle trenéra na to mám jen bych potřebovala chodit každý den hrát cca 3-4 hodiny ). O peníze nejde, jak mám přemluvit mamku aby mě nechala dělat to co miluju ? Často se kvůli tomu hádáme, prý jsem nejhorší dcera na světě a jsem největší vicucka peněz ( za sestry koníčky platí jednou tolik). Já nevim co mam dělat, tenis mám strašně moc rada a všechny lidi kolem, ale pořád víc uvažuji o tom ze skončím, už na to nemám, ale babičce jsem slíbila ze to nevzdam a porušovat to nechci. Co mám dělat ? Jak vysvětlit mamce ze tenis je moje všechno a zkoncit by byl můj konec?

holka, 13 let, 3. dubna 2018

Ahoj,
mrzí mě, že se potýkáš s takovým nepochopením ze strany rodičů a zároveň je skvělé, že jsi tak vytrvalá a jdeš si za svým cílem. Nepsala jsi, jak se k tvému koníčku staví tvůj táta, ale možná bys našla podporu u něj. Pokus se svým rodičům vysvětlit, jak moc je pro tebe tenis důležitý a jak tě baví. Můžeš jim nabídnout, že se pokusíš na hodiny tenisu přivydělat třeba tím, že budeš o prázdninách vypomáhat a podobně. Když uvidí, že se snažíš, možná svůj postoj přehodnotí. Pokud by byl tvůj trenér ochotný promluvit s tvými rodiči o tvém potenciálu, možná by to také pomohlo. Je mi skutečně velmi sympatické, jak si jdeš za svým cílem a přeji ti hodně štěstí a úspěchů!
Bára

Rodiče

Ahoj,
bojím se, že se naši rozvedou. Nedávno jsem mamku viděla, jak se kouká na seznamku a dneska prý šla s někým ,,na kafe". Jak mám zařídit, aby se nerozvedli?

holka, 12 let, 22. března 2018

Ahoj,

je určitě hodně nepříjemné prožívat strach z rozvodu rodičů, dovedu si představit, jak Ti záleží na tom, abyste zůstali všichni spolu. Nevím úplně přesně, jak to je mezi Tvými rodiči, ale to, že šla máma s někým na kafe, ještě nemusí znamenat, že se rodiče rozvádí nebo budou rozvádět. Všechno může být i jinak nebo složitější než se na první pohled zdá. V každém případě platí, že děti, bohužel, nemají žádné zázračné možnosti, jak ovlivnit vztah rodičů. Je to jen na nich, jak se dohodnou, to patří do světa dospělých. Ty nemůžeš za to, jaké to mezi nimi je nebo bude.

Přesto si dovedu představit, jak Tě to trápí, a proto bys na vše neměla zůstávat sama. Možná by sis mohla s mamkou, tátou nebo oběma najednou promluvit o tom, že máš obavy z rozvodu, možná Ti to nějak vysvětlí a budeš mít víc jasno. Dovedu si také představit, že takový rozhovor by pro Tebe byl hodně obtížný a je jen na Tobě, jestli ho chceš s rodiči vést. Můžeš se také svěřit někomu blízkému z Tvého okolí, komu důvěřuješ, abys svoje starosti mohla s někým sdílet a kdo by Tě podpořil. Může to být babička, teta nebo někdo jiný s kým máš dobrý vztah.

Pokud by sis potřebovala o všem více promluvit i s někým dalším, můžeš se obrátit přímo na Modrou linku, všechny kontakty najdeš na stránkách www.modralinka.cz.

Přejeme si, aby vše dopadlo co nejlépe.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a celá poradno, potřebovala bych poradit, rodiče mi nedávají žádné kapesné ale spolužákům už rodiče dávají. Chtěla bych už také dostávat protože dostávám peníze od babičky málo kdy a to mi musí stačit na školu svačinu atd. Nevím jestli by mi rodiče peníze vůbec dali, ale problém je v tom že se jim to bojím rict, bojím se jim to říct protože, se bojím ze řeknou NE. Alíku dáš mi prosím radu jak to nenápadně říct?

holka, 12 let, 27. března 2018

Ahoj z Modré linky,

domnívám se, že není potřeba říkat nic nenápadně. Je důležité se v životě naučit jasně říkat svůj názor, vyjadřovat svá přání. Je pravda, že každé přání nemusí být splněno, ale i to patří k životu a je potřeba naučit se přijmout i odmítnutí. I přesto je důležité svá přání vyslovovat. Pomoci Ti může, když si nejprve pořádně rozmyslíš, jak to rodičům řekneš, vysvětlíš jim, proč si myslíš, že je kapesné dobré. Když s ním budeš dobře hospodařit, může pro Tebe být přínosem. Pokud by se rodiče obávali, že je budeš utrácet nerozumně, můžete spolu pro začátek udělat dohodu o tom, k čemu Ti bude kapesné sloužit. Je potřeba však brát v potaz i Vaši finanční situaci, to, jestli si rodiče mohou dovolit dávat Ti kapesné, případně jak vysoké.

Přejeme Ti krásné jaro
Modrá linka

Rodiče

Ahoj!
Potřebovala bych poradit. Moje mamka stále kašle (je zahleněná). Už to trvá tak týden a pořád se to nelepší. Léky má od doktora na předpis, ale moc to nepomáhá. Z toho jak kašle, tak se jí dělá na zvracení. Skoro každý den jednou zvrací kvůli stálému kašli. Jsou nějaké (babské) rady na zahlenění? Děkuji moc i za mojí mamku :)

holka, 14 let, 24. března 2018

ahoj,
je od Tebe hezké, že máš o maminku starost a hledáš způsob, jak jí pomoci k uzdravení. Ale takhle na dálku není možné její potíže posoudit a doporučit vhodný postup léčby, k tomu je opravdu nutné zajít se poradit s lékařem. Pokud se kašel tedy nelepší, měla by maminka znovu vyhledat lékaře a informovat ho, že je kašel tak silný, že se objevuje až zvracení.

Není možné doporučovat léčbu na dálku - neznáme Tvoji maminku, jaké všechny potíže ji trápí, jaké léky užívá. Nejlépe toto vše posoudí právě lékař, který o Tvou maminku pečuje. Určitě zvolí postup léčby a léky, které budou pro maminku při jejích současných potížích nejlepší.

Držíme palce, ať je mamka brzy zdravá. Vím, co jím

Rodiče

Dobrý den,
Mám takový problém...
Když jsem se narodila máma mě moc nestala :(. Moje máma pořád sestřička peníze a když někomu potřebuju napsat zprávu tak nemůžu protože to stoji peníze. To samé je že rodiče mi nedělají svačinu ( to nikdy ) tak si tu svačinu musím koupit ale když si beru peníze tak se ptá na co to potřebuju řeknu popravdě na svačinu a hned ne kvůli tomu seřve. Oblečení mi vůbec nekupuji všechno mi musí nakupovat babička s dědou. Takže toho obleční moc nemám. Máma šetří každou korunu ( i když má opravdu hodně peněz na účtě). Moje máma je prostě sobec. Mám brach je mu jeden rok a máma jo má moc ráda a na mě kašle. Pořád říká že on jednou bude prezidentovat a že je budu dělat uklízečku na záchodech a když dostanu trojku tak mě krytizuje a říká že můj brácha bude mít vždycky jenom jedničky. Neustále kritizuje moje kamarádky že mě využívají atd. Dneska sme se s kamarádkou dohodly že se nekde sejdeme oni samozřejmě museli jít se mnou byli jsme domluvené na půl třetí už bylo 45 tak jsem říkala že nestíhám a ona pořád abych počkala na ní když jsem tam konečně přišla na domluvené místo tak tam ta kamarádka nebyla a máma celá nadšená že tam není . Pořád mi říkala že mě jenom zneužívat že jsem úplně blbá atd. Nesmím o nikomu říct protože by to bylo ještě horší. Když jsem kámoše chtěla zavolat vynadala mi že plýtvání penězi tak jsem jí řekla že život není jen ó penězích ale podle ní ano. Žádné peníze mi rodiče nedávají a babička s dědou mají hodně vnoučat a nemůžou mi pořád dávat peníze .. což chápu. Když bylo MDŽ tak jsem mamce koupila květinu a dostala jsem za to vinadat že habu penězi. U nás se MDŽ neslaví protože by to stálo peníze...
Táta ten je v pohodě ale když si něco koupí tak ó tom nesmí máme říct protože jinak by mu vynadala. Už nevím co máma dělat.....
Prostě jsem ji ukradená a jen brácha je nejlepší.
Máma dokonce říkala že v 18 senod nich odstěhují abych u nich už neottavovala. Je to tak zlý že si občas myslím že je kleptomanka protože když jsme i babičky a dědy tak jim tam krade kapsičky pro psy.
Nevím co dál
Nikomu nesmím říct
Dřív když mě pálilo při čůrání tak jsem to musela babičce protože máma by řekla že to nic není. Když to babička řekla mamce tak máme mě doma začala mlátit že si stěžují.
Někdy si říkám že v této rodině nechci být. Je to blbé ale je mi lépe d kamarády než a matkou. Někdy se v noci probudím a začnu sama od sebe brečt
Prosím poraďte nevím co dál už to dlouho nevydržím

holka, 12 let, 14. března 2018

Ahoj,

moc mě mrzí, že to máš doma těžké, a chci moc ocenit, že ses s tím dokázala svěřit.
Zní to, že jsi doma opravdu nešťastná, a když popisuješ to, co zažíváš, není vlastně ani divu. Těžko říci, jak to mamka opravdu má, ale když se cítíš nechtěná, je pak jasné, že bys nejradši byla někde jinde.
To, jak máma hospodaří s penězi je částečně její věc, ale zároveň má povinnost, abys dostávala to, co potřebuješ - jídlo, šaty, potřeby do školy apod. Rozhodně nemá právo Tě bít, když se někomu svěříš, obzvláště se zdravotním problémem.
Napadá mě, jestli bys mohla babičku s dědou poprosit, aby se situací doma něco udělali. Klidně jim můžeš dát přečíst to, co jsi napsala a co píšeme my. Můžeš se svěřit i učitelce nebo rodičům nějaké kamarádky. Existují totiž sociální pracovnice, které se starají o to, aby dětem v rodinách bylo dobře. Ty to tak necítíš, proto bychom Ti moc přáli, aby se to mezi dospělými začalo řešit a abys začala dostávat to, co potřebuješ.
Kdybys o tom chtěla víc mluvit, můžeš se obrátit taky na naší telefonickou linku nebo chat a zjistit víc o tom, co můžeš dělat, jaké jsou možnosti.

Přejeme Ti, abys na to nezůstávala sama

Rodiče

Ahoj...
Dobrý den mám takový problém už delší dobu uvažuju o tom že uteču, protože to nemám v rodině lechké jsem starší sourozenec v rodině jsme dva já a můj mladší brácha co se mi v jednom kuse posmívá a rodiče mi říkali od 6 let že jsem velká a dělala jsem menší práce např. vysávání později jsem pomáhala tátovi venku, ale mému bráchovi je už 8 a pořád je pro ně malý.Brácha mě provokuje tak že se mi posmívá někdy mě i kope čeká až se já neudržím a jednu mu trošku uhodím, ale ne moc rodiče mě za to přísně trestají a když donesu ze školy špatnou známku třeba 3 berou mi peníze 100 až od tety. Zrovna jsem dostala 3 a bojím se táty až se zítra vrátí z práce a strašně se rozlobí a bude řvát. Jsem už v 6 třídě a bojím se že to nevzvládnu myslím že už bude čím dál těší nosit jen samé 1 . Děkuji za odpovědˇ

Veronika.

holka, 12 let, 26. února 2018

Ahoj Veroniko,
chápu, že někdy úloha staršího sourozence, od kterého se očekává, už je "rozumnější" a "zodpovědnější" není snadná. Bohužel, se někdy stává, že rodiče jsou u mladších sourozenců shovívavější, než u starších. Chápu, že pokud Tě brácha provokuje a pak za to dostaneš Ty, tak Ti to přijde nespravedlivé a cítíš pak asi křivdu. Mrzí mě, že na Tebe kladou nároky, které jsou Ti nepříjemné a že Tě přísně trestají za špatné známky. Pokud na Tebe táta řve, není to v pořádku. Chápu, že bys nejradši utekla pryč, ale když se nad tím zamyslíš, nejspíš by to nebylo snazší, kam bys sama šla, rodiče by Tě hledali a mohlo by to způsobit spíš další problémy. Zkus promyslet nějaký účinnější způsob, jak dát najevo, co Ti doma vadí a co bys potřebovala jinak. Můžeš si o tom promluvit ve škole s oblíbenou učitelkou nebo školní psycholožkou, kteří by mohli s rodiči promluvit a zastat se Tě. Nebyla bys v tom sama a přeci jen na hlas dospělých někdy rodiče dají víc. Můžeš hledat podporu také u své tety nebo jiných příbuzných, v klidu si s nimi promluvit o tom, jak se cítíš, klidně jim dát i přečíst to, co jsi psala nám. Můžeš to, co doma prožíváš, sdílet i s nějakou kamarádkou, možná si prochází něčím podobným, pokud má mladší sourozence. Už jen to, že o tom budeš mluvit, že se někomu svěříš, Ti může ulevit a ostatní Ti můžou pomoci situaci doma zlepšit.

Držíme Ti palce, aby se vztahy v rodině zlepšily,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj mám takový problém nenosím si do školy moc velkou svačinu protože mi ji chystá máma a moc toho doma na jídlo nemáme a tak mám vždy celé dopoledne a poledne až do oběda v 2 hodiny hlad a ten je taky nic moc potřebuju si nák zařídit abych nemusela trpět hladem poradíte mi prosím

hladová holka, 12 let, 22. února 2018

ahoj,
na Tvůj dotaz není úplně jednoduché odpovědět - je-li svačina malá, máš po ní hlad a oběd je až za dlouho, určitě bys to měla říct rodičům - mamince nebo tatínkovi. Ti mohou zkusit hledat nějaké možnosti, jak Ti připravit svačinu větší nebo co k ní třeba ještě přidat, abys hlad neměla.
Když rodiče neví, že máš hlad, nemůžou na to nijak reagovat. A třeba by nějaká změna byla možná.
Píšeš, že by sis to ráda zařídila sama, ale v tomto věku nemáš mnoho možností a je potřeba si o tom promluvit s rodiči - třeba právě s mamkou, která Ti svačinu připravuje.
Držíme palce, ať se máš dobře, Vím, co jím.

Rodiče

Ahoj Alíku,
mám problém se svou psychikou. Například jsem byla se školou na plavání a zapomněla jsem si tam plavky a žabky. Když jsem se vrátila domů a máma na to přišla, asi hodinu na mě řvala jak jsem nemožná a neschopná, že i mojí tříleté sestře by se to nestalo. Že prý pořád zapomínám a že jsem rozmazlená a nehlídám si své věci. Zatím jsem zapomněla lahev na pití, které mi vypadlo z batohu a ještě čepici, kterou jsem omylem zapomněla v autobuse (usnula jsem a když jsem se probudila, tak se už zavírali dveře autobusu, ale já potřebovala zrovna vystoupit a tak jesm rychle vyběhla ven a na kontrolování jestli mám všechno nebyl čas). Máma mě prostě nedokáže pochopit a já už nevím jak to mám udělat, abych nic neztrácela. I když si všechno pečlivě zkontroluji, tak se mi to stejně stane zase. A máma pořád křičí a když to nevydržím a začnu brečet, tak ječí, že bych se měla jít léčit, že nejsem normální. Všechny tyto věci se však našli, ale ona mi to pořád připomíná. Moje psychika je kvůli tomu úplně na dně. Přijdu domů a hned na mě někdo křičí, jak jsem hloupá. Prosím o radu, protože už to dlouho nevydržím. Děkuji.

holka/12 let, 14. února 2018

Ahoj,

je dobře, že píšeš, když se cítíš být na dně, že víš, kam se obrátit. Věřím Ti, že je Ti velmi nepříjemné, když hned po příchodu domů, na Tebe někdo křičí. Na druhé straně ale rozumím i Tvé mámě, protože věci, ať už jde o oblečení nebo pomůcky nebo cokoliv dalšího, jsou dnes dost drahé a mají sloužit delší čas. Co mne ale napadá, že máma asi neví, jak Ty ztráty věcí prožíváš, co to s Tebou dělá a jak na Tebe působí mámin křik, její reakce. Snad by se o tom dalo s mámou, někdy v klidné chvilce promluvit. Popsat jí své pocity, popřípadě jí dát přečíst tento Tvůj dopis, možná by se máma divila, co se s Tebou v takových chvílích děje. Většina nedorozumění se dá vysvětlit pomocí komunikace a je podstatné, umět si naslouchat.

Nakonec vše dobře dopadlo a věci se našly, což je moc fajn. Tvojí optikou Ty děláš vše nejlépe, jak umíš, snažíš se, máma to ale vidí jinak. Jde o to, věci si objasnit, vysvětlit. Roztržitější lidé se neumí tolik soustředit, a dokážou zapomínat i ztrácet spoustu věcí. Bylo by prima, zamyslet se, a třeba i společně s mámou či někým jiným, komu důvěřuješ, jak zamezit dalším podobným ztrátám, pojistit se vůči nim. Mohla bys s někým popřemýšlet o různých vychytávkách, jak na svoje věci více myslet a nepřicházet o ně. Když máma uvidí, jak nad vším přemýšlíš, a že to vůbec neděláš schválně, naopak, ráda bys problém řešila, věřím, že se otupí hrany vašeho sporu, a bude se vám doma dýchat oběma hned lépe. Nezmiňuješ se vůbec o tátovi nebo dalších osobách ze širší rodiny. Je-li mezi nimi někdo, komu důvěřuješ, můžeš se takovému člověku se vším svěřit a společně uvažovat, jak promluvit s mámou. Jak vidíš, možností je více, u různých věcí lze vymyslet různé pojistky proti ztrátě, a Tebe možná napadnou ještě další možnosti.

Přejeme Ti zklidnění atmosféry u vás doma, klid po příchodu ze školy.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj modrá linko,

Už jsem tady jednou psala ohledně těch záchvatů vzteku a ty jsi odpověděla že nevíš jak na to reagují rodiče a mamka na to reaguje tak že mně mlátí a něldy dost surově a když to řeknu taťkovi tak vždycky řekne že mám poslouchat sestru(jsou jí 4 roky) ta je prý rozumnější a jak to řeknu někomu dospělému tak řekne že to mám řešit z rodičema ale s nima to nejde už jsem o tom mluvila i s kamarádkou a ona říkala že mám blbý rodiče a že se děti starší 10 let nesmí mlátit . Tak jsem si říkala že sem zas napíšu jsem z toho už psichicky vyřízená a už jsem i prosila rodiče až mně vezmou k psychologovi ale oni nechtějí prosím poraďte mi co nejrychleji :((

holka, 11 let, 12. února 2018

Ahoj,

je mně líto, že máš doma takové trápení. Mamka Tě bít nesmí, bití dětí je skutečně zakázané, a to nikoliv od 10 let věku, ale už od narození. Také nerozumím tátově reakci, proč bys měla poslouchat o 7 let mladší sestru. Děti mají poslouchat své rodiče, a nikoliv sourozence, a to ani ty starší, (pokud jim nejsou krátkodobě svěřené), protože z toho vznikají spíše rozepře než cokoliv dobrého a užitečného.

Tvůj nápad, navštívit psychologa, je velmi dobrý, a tak mne mrzí, že Tě rodiče k němu vzít nechtějí. Máte-li ve vaší škole školního psychologa (dnes už je téměř všude, Tvůj/Tvá třídní to bude vědět, stejně jako výchovný poradce/poradkyně), můžeš navštívit jeho/ji. Obávám se ale, že bez spolupráce s Tvými rodiči řešit Vaši rodinnou situaci nepůjde. Máš někoho v rodině, komu by ses mohla svěřit? Tetu, strýce, dědu, babičku, starší sestřenku, atd.? Pokud ne, zvaž alespoň možnost svěřit se ve škole oblíbené učitelce či výchovné poradkyni, je moc důležité sdílet s někým to, co Tě trápí. Nikdo, dokonce ani vlastní rodiče, by Ti neměl ubližovat. Dospělého, kterému se svěříš, můžeš požádat, aby Tě doprovodil na OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany děti, který bývá obvykle na radnici či městském úřadě, podle místa trvalého bydliště), a tam se můžete poradit, jak Tvou situaci řešit dál. Další možností je OP (občanská poradna), kde rodiče mohou také poradit, kontaktní místa najdou na www.obcanskeporadny.cz.

Tvé záchvaty vzteku mají jistě nějakou příčinu, a to je to, co je třeba řešit, nejlépe ovšem s pomocí odborníka, tedy psychologa/psycholožky, jak sama navrhuješ. Je-li příčina v rodině, v atmosféře doma, pak je vhodné léčit celou rodinu, třeba v RP (rodinné poradně), www.amrp.cz, kde je péče bezplatná.

Chceš radu co nejrychleji, v takovém případě se příště obrať přímo na nás, viz www.modralinka.cz nebo na kteroukoliv linku důvěry, popřípadě bezplatnou dětskou Linku bezpečí v Praze, 116 111.

Přejeme Ti zklidnění a dosáhnutí pocitu bezpečí.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, už jsem psala o problému, že je mamka neustále u přítele a doma je minimálně.Tak jsem si s ní promluvila o mých pocitech a vyřešila to tak, že tam bude spát jen v sobotu a v neděli, což ano omezila to, ale neměla by spát každý den doma, když je mi 13? Já ji nechci nijak poroučet, to vůbec, ale myslím, že spát by měla doma, kde má starost o dítě.

holka 13, 1. února 2018

Ahoj,
jako nezletilá bys jistě neměla doma zůstávat přes noc sama. Otázkou ale je, zda opravdu přes noc zůstáváš doma sama. Pokud s tebou je tatínek, prarodiče, strýc, teta...., dospělá osoba pověřená tvojí maminkou, pak problém není, že maminka nespí doma.

Stává se, že si rodiče přestanou rozumět a najdou si nového partnera. To ovšem neznamená, že tě přestali mít rádi.

Nyní ti to jistě přijde nesmyslné, ale čas utíká hodně rychle a za pár let si i ty budeš hledat svého partnera. Odejdeš z domova, kde zůstane tvá maminka sama. To bys jistě nechtěla. Ale chápu, že tě situace trápí právě nyní. Chceš být spokojená ty a jistě si přeješ, aby byla spokojená i tvá maminka. Zkus si tedy znovu s maminkou popovídat a navrhni jí, aby nechodila spát o víkendu k příteli. Ať on přespává u vás. Tak budete spokojené obě.

Rodiče

ahoj nevím kam bych daty tu pomoc měla zahrnout tak jsem to dala jsem když není doma táta tak si připadám jako služka myslím jsi že mám i rozmazlené sourozence a to jak si připadám jako služka mi není příjemné co mám stím dělat předem děkuji za odpověď

holka, 9 let, 29. ledna 2018

Ahoj,
je mi líto, že máš takové pocity. Z tvého dotazu ale nevím, proč máš takové pocity. Zda dostáváš příliš moc úkolů, zatímco tví sourozenci nemají úkoly žádné. Zda tě zaměstnávají domácími pracemi sourozenci, v takovém případě bych hádala na starší sourozence.....
Jak staří jsou tví sourozenci? Jsou schopni již nějaké úkoly doma plnit vzhledem ke svému věku?
Pohovoř si o svých pocitech s rodiči.
Pokud máš pocit, že doma není něco v pořádku, pak polož svůj dotaz znovu a více jej rozepiš.

Rodiče

Ahoj, mám takový problém...mám jich vlastně víc...

  1. Většinou, když myju nádobí nebo stojím u něčeho déle a dělám něco rukami (jako třeba to mytí nádobí) tak mě začnou hrozně bolet záda. Když jsem to řekla mamce tak mi řekla: ''A jako co s tím mám dělat? Mě taky bolí záda a nevymýšlej si, já vím že to děláš jen pro to, aby si nic nemusela dělat''... Mě ty záda opravdu bolí a nevím co s tím...
  2. Mamku nezajímá vlastně skoro nic, třeba že mi je špatně a nebo že mám špatnou náladu,kvůli klukovi, známce ve škole nebo kamarádům.... Mamka na to vůbec nebere ohledy a je ji to jedno
  3. Nevěřím mamce. Ne že bych jí tak úplně nevěřila ale s ničím se jí nesvěřuji. Třeba s klukama- o klucích jí už vůbec neříkám protože když sem ji jednou řekla, že mám kluka tak řekla jenom hm a mě je líto že si se mnou třeba o něm nepovídá nebo se nezepta co ten tvůj kluk a tak... A proto ji to neříkám. Nebo se stydim před ni byt naha, prostě celkové mám strah z nahoty a když se sprchuji a mamka tam přijde, tak se otočím a ona na mě takovým zlým nastvanym hlasem řekne, že je moje máma a že sem s tím už hrozná. Mamce se nesvěřuji třeba s nějakými problémy, třeba s menstruaci. Oznamím jí že jsem to dostala nebo že potřebuji koupit vložky ale neříkám ji že mě třeba bolí břicho protože je to k ničemu. Jít lehnout bych si nemohla protože by měla kecy a samozřejmě by zase řekla, že to dělám schválně. Když jsem třeba u nějaké kamarádky tak se ta kamarádka se svoji mamkou baví úplně v pohodě a mamka je ji vždy oporou třeba když brečí. Je mi to strašně líto že si třeba s mamkou normálně nepovidam. O všem, ne jenom o základních věcech...

Už nevím co s tím mám dělat :( předem děkuji za odpověď :)

holka, 14 let, 12. února 2018

Dobrý den z Modré linky,

po přečetní Tvého psaní, vnímám, jak moc by sis přála, aby to mezi Tebou a mamkou fungovalo tak, aby sis s ní mohla víc povídat o tom, co prožíváš. Dokážu si představit, že podobně jako Ty to má spousta dospívajících děvčat i chlapců a že to pro Tebe není příjemné. Přijde mi fajn, že víš, co chceš, a přemýšlš o tom, jak to změnit, to je bezva.

Přemýšlím o tom, jak to u vás doma chodí a říkám si, že by možná stálo za to, udělat vůči mamce první krok. Třeba bys jí mohla zkusit říkat, jak jsi se měla ten který den ve škole, co bylo nového a postupně, jak se komunikace více otevře a budete zvyklé si spolu povídat o běžných věcech, bude třeba možné mluvit i o intimnějších záležitostech. Jsou maminky, které to nikdo nenaučil, zřejmě ani s nimi si nikdo, když byly mladé, nepovídal o tom, co prožívají a tak samy neví jak na to. Neznám Tvou mamku, ale dokážu si i představit, že toho na ní je moc a v každodenních starostech na Tebe zapomíná. Proto bych Ti chtěla dodat odvahu nebát se o sobě mluvit.
Taky mě napadá, že třeba kolem sebe máš nějakou jinou ženu - tetu, babičku, mamku kamarádky, paní učitelku, se kterou by to povídání mohlo být fajn.

Ještě se vrátím k té bolesti zad, o které píšeš. Chápu, že je bolest nepříjemná, a proto se zkus svěřit tátovi, tetě nebo babičce. Možná i opakovaný rozhovor s mamkou, o tom, že bys ráda navštívila paní doktorku, mamku přesvědčí. Vypadá to, že by návštěva u lékařky mohla hodně vyjasnit. Možná Tě čeká nějaká preventivní prohlídka a při té příležitosti to můžeš říct paní doktorce sama. Přeji odvahu.

Držíme palce,
Modrá linka