Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Rodiče

    Zlá matka

    Ahojte , nevim co mám dělat . Mám zlou matku pořad mě provokuje a já už se prostě nestíhám hlídat . Pořad žaluje tatínkovi a říká o mě i věci , který nejsou pravda . Prosím pomozte mi a co nejdříve prosím

    Ahoj,

    mrzí mě, že to máte s mamkou takhle - věřím, že Tě trápí, když Tě matka provokuje a říká o Tobě věci, které nejsou pravda. Z Tvé zprávy nemám moc informací o tom, co se přesně děje, nejsem si ani jistá, co myslíš tím, že už se "nestíháš hlídat". Je důležité, abys na to teď nebyla sama a mohla s někým mluvit o tom, jak Tě matčino chování k Tobě trápí. Nevím, jestli o tom jde mluvit třeba s taťkou anebo s někým dalším z rodiny (třeba s tetou anebo babičkou). Můžeme to všechno taky probrat podrobněji na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Vztah s mamkou - křičí na mě

    Ahoj poradno,
    S mojí mamkou nemáme moc dobré vztahy, ikdyž tento týden to tak nevypadalo až na dnešek. Celých 6 dní to bylo celkem v pohodě, ale dneska na mě mamka zase začala křičet. Šla ke mě do pokoje věšet ponožky(nevím proč je nepověsí někam jinam). Netvrdím, že mám v pokoji pořádek, ale zas tak velký bordel tam nebyl. Mám v pokoji takový sedák který jsem si dala blíž ke stolu a na něj učebnice abych je měla po ruce celou dobu jí to nevadilo až teď. Začala na mě křičet, že mám všude bordel a ani mě nenechala dodělat test z dějepisu. Šla jsem radši pryč. Takhle to chodí pořád. Já o sobě vím, že nejsem dokonalá že nemá všude úplný pořádek, ale nepochopím nikdy proč mi to nemůže říct v klidu, normálně. Pořád po mě něco chce. Učesat jí vlasy podrbat na zádech vymačkat beďary zajít nakoupit, namlít jí kafe atd. A za to všechno na mě akorát řve, vyhrožuje mi, naráží na to že jsem chodila s klukem a na to že se maluju a vůbec si neuvědomuje že mě dostala do deprese a že bych se nejraději zabila.Já vím že je to pro moje dobro ale nemusí to dělat tímto stylem. Občas už s toho všeho dostávám záchvaty smíchu, křeče a nebo se mi najednou špatně dýchá.

    holka, 12 let, 18. října 2020

    Ahoj,

    píšeš nám o tom, jak to máš s mamkou. Stává se, že na Tebe kvůli různým věcem začne křičet. Vnímáš si taky, že je toho hodně, co po Tobě mamka vyžaduje. Nepokládáš nám konkrétní otázku, proto napíšu spíše pár postřehů k tomu, co jsi napsala. Věřím, že Tě mamčino chování stresuje a že Ti v tom, jak to teď mezi Vámi je, není dobře. Nejsem si jistá, jestli se to tak děje dlouhodobě anebo spíš poslední dobou - jestli je to třeba spojené s něčím, co teď mamka prožívá. Nevím taky, jestli jsou i chvíle, kdy Ti s mamkou fajn - píšeš, že posledních 6 dnů bylo celkem v pohodě.

    Co se týče úklidu, věřím, že někdy se může lišit, to jak vnímáme, co je ještě pořádek a co už je "bordel" my, a jak to vnímají rodiče. Řekla bych, že hádky na tohle téma bývají v rodinách docela časté. Zároveň z Tvé zprávy vnímám, že pořádek není jediné téma, kolem kterého se točí Vaše konflikty. Píšeš, že Tě mamka dostala do deprese. Přemýšlím, jaké konkrétní pocity teď zažíváš - jestli je to vztek, lítost, možná beznaděj...

    Říkám si, jestli by šlo mamce říct o tom, co pro Tebe její chování znamená a co kvůli němu prožíváš. Máš právo, cítit se doma dobře. Píšeš, že by ses "nejraději zabila", to mi zní vážně. Připadá mi důležité, abys kolem sebe měla někoho, kdo je Ti blízký, komu věříš a komu by ses mohla svěřit s tím, co Tě trápí. Může to být třeba někdo další z rodiny (babička, teta...), kamarádka anebo například školní psycholog, pokud ho na škole máte. Je zvyklý zabývat se tím, když někoho z žáků trápí něco doma. Klidně můžeme vše podrobněji probrat také u nás na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Nonstop a zdarma funguje Linka bezpečí - 116 111.

    Přeji hodně síly,

    Modrá linka

    Rodiče

    Konflikty s mamkou

    ahoj aliku, musim se ti s necim sverit.
    posledni dobou se hrozne hadam s mamkou a vsechno je to moje vina. casto zapominam neco udelat ale mamka mi neveri, ze jsem to zapomnela a rika mi, jak jsem k nicemu, ze jsem lina atp. ja to chapu, ale hrozne mi vadi, ze na ty prace zapominam. dneska jsme se s mamkou hrozne pohadaly. preju si totiz k vanocum novy mobil a dneska jsem zapomnela umyt dvere, protoze jsem mela tezky den ve skole a chtela jsem si odpocinout. mamce jsem potom zalhala a rekla ze jsem to umyla, ale ona to samosebou prokoukla a zacla na me hrozne kricet ze uz me ma plny zuby a ze me uz nechce videt a ze jsem rozmazleny spratek ktery ji vyuziva jenom jako bankomat. snazila jsem se ji vysvetlit, ze ten mobil nepotrebuju a ze mi nic k vanocum davat nemusi ale ono ji to jsste vic nastvalo a kdyz jsem se snazila ty dvere umyt, tak ji to zase vadilo, pry na to neni videt. ale ted za ni nemuzu ani jit, protoze je na me hrozne nastvana a nevim co mam delat. a tohle se mi deje kazdy den a nekdy to neni ani mnou- nekdy ma mamka jen blbou naladu a po prichodu z prace na me jentak rve. co mam delat aby se vztah mezi mnou a mamkou alespon trochu uklidnil? diky predem za odpoved

    holka, 12 let, 8. října 2020

    Ahoj,
    to je dobře, že ses přišla svěřit s tím, co Tě trápí. Konflikty a různé spory a hádky s rodiči bývají v Tvém věku časté, to ale neznamená, že Tě nezraňují. Obvykle si nejvíce ubližují právě blízcí lidé.
    Je pěkné, že přemýšlíš o tom, jak váš vzájemný vztah s mamkou uvést do pořádku, nevím, zda to ví i mamka. Zkus se mamce občas omluvit, říct, že Tě to mrzí, že si přeješ s mamkou vycházet po dobrém. Také si můžete zkusit spolu doma v klidu, (nebo ještě lépe někde v čajovně či cukrárně) sednout a dohodnout si společná pravidla, kterými byste se obě řídily. Aby to v rodině dobře šlapalo, byla funkční s omezeným počtem sporů a konfliktů, tomu dopomáhá dobře vedená společná komunikace. Je důležité umět si říct, jak se doma cítíme, co nám doma (ne)vadí, co jak dělat a co udělat lépe.

    Přejeme Ti, ať se atmosféra u vás doma vyjasní a pročistí.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ztráta soukromí při příjezdu sestry s miminkem

    Ahoj Alíku,
    rozhodla jsem se Ti po nějakém tom uvažování napsat do poradny, protože už netuším, co dělat.
    Mám špatné vztahy s rodiči, teda, spíše s mamkou. Připadá mi, že mě moc nemá ráda, že upředňostňuje mou sestru, která je ovšem o sedmnáct let starší. Z hodně situací šlo poznat, že jí má radši než mě. Když už jsme u mé sestry, na chvíli bych se nad ní pozastavila.
    Má sestra má už svou vlastní rodinu, manžela a jedno jednoroční miminko, a tady nastává ten problém... jezdí k nám každý víkend na minimálně jednu noc, kdy se já pořádně nevyspím, a to ani nemluvím o tom, že přes týden taky nemám dostatečný spánek, když musím vstávat do školy. Kdyby byl problém jen v tom spánku, tak držím pusu, ale je zde i to, že jsou tu celou návštěvu u mě v pokoji. Abych to upřesnila... prostě sestra a mimi spí, hrajou si a mají všude po mém pokoji svoje věci. Taky se mi ta malá hrabe ve věcech, což vím, že je u miminek normální věc, ale vadí mi to, proto jsem si pár šuplíků uspořádala jinak. Ale když se mi začne hrabat zase v jiných šuplících, to mi už dost vadí. Takže vlastně ani nemám svůj pokoj. Je zřejmě jasné, že když mi tyto věci vadí, tak něco řeknu rodičům, taky, že jsem řekla, ale mamka mi řekla, že ať nejsem na ni škaredá, že prý jsem taky byla malá, že jsem se taky hrabala v šuplících, a že taky bývali nevyspaní a podobné řeči. Ano, byli nevyspaní, ano, byla jsem taková, všechny miminka taková jsou, ale když jsem byla malá já, tak sestra měla ještě s mým bratrem vlastní pokoj, ve kterém měli dostatek soukromí a klidu, což já nemám. Vždy, když jsou tady na návštěvě, cítím se já jako na návštěvě, necítím se tu doma dobře. Několikrát se mi zdál sen o tom, jak jsou tady na návštěvě a hrabe se mi ve věcech, byly to noční můry. Mám z té malé vyloženě strach, bojím se, co bude, až znovu přijede. Musím nejspíš podotknout, že má sestra má své zázemí, kde se dá normálně žít, má krásný dům, nežije v nějakých podmínkách, díky kterým by měla důvod sem jezdit tak často. Když se zeptám mamky, jestli by k nám mohla přijet nejlepší kamarádka, odpoví mi něco v tom smyslu, že neví, jestli nepřijede sestra, tak že uvidíme. Ale když je ona u nás každý víkend, nemyslím si, že by jí to uškodilo jeden víkend vynechat. Nejspíš to bude znít směšně, ale několikrát jsem kvůli tomu, že tu jsou, i brečela... Dělají, jako kdyby s nimi tady ani nebyla.
    Je tu ještě jeden problém, díky kterému jsem se Ti rozhodla napsat...
    Moc ráda nosím oblečení, které je mi o dost větší, cítím se v něm pohodlně a docela mi to i sluší, jenže když jsem s tímto oblečením poprvé vyšla a ukázala se mamce, doslova se mi vysmála do obličeje, že vypadám jako hastroš, to jsem nějak přehlížela, přeci jen, co si můžu dělat z názoru ostatních. Problém nastává ve chvíli, kdy mi doslova zakazuje takové oblečení nosit. Říká, že to nosit nebudu, že vypadám jako strašák na poli, že se na mě nebude dívat a podobně... když jí ale řeknu, že mě se to líbí, tak mi říká pořád to samé dokola. Nechápu, proč mi to nechce dovolit, vždycky jsem si myslela, že je každého věc, jak se obléká...
    Nevíš prosím, co mám dělat v mých situacích? :-(

    holka, 13 let, 5. října 2020

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že ztráta soukromí, když k vám domů přijede Tvoje sestra s miminkem, je pro Tebe nepříjemná. A máš právo o tom s rodiči mluvit. Na druhou stranu chápu i Tvé rodiče, že chtějí vídat Tvou sestru a vnoučátko. Bylo by tedy dobré, abyste se pokusili si v klidu promluvit o možnostech, jak by návštěvy Tvé sestry byly přijatelné pro vás všechny. Zvážit, zda by mohla sestra s dítětem být v jiné místnosti, rozdělit místnost nějakou zástěnou a tak podobně.

    Pokud by to pro Tebe bylo snazší, můžeš rodičům ukázat i naši komunikaci. Jestliže by se Vám nedařila společná domluva, můžeš s zkusit obrátit i na jiné členy rodiny, třeba prarodiče, tetu, strejdu – abys na své pocity nebyla sama, aby Tě někdo mohl vyslechnout, případně podpořit.

    Co se týká oblečení, i zde platí, že je důležitá komunikace mezi Tebou a mamkou. Zkusit se o tom všem pobavit v klidu – ne, jen chtít vyhrát, ale vzájemně si naslouchat, zkusit pochopit důvody a argumenty té druhé. Když to uděláte, možná potom spolu najdete nějaký kompromis Tvého oblékání, který splní jak podmínku, že bude pohodlné, tak podmínku, že bude slušivé. Třeba bys mohla nosit tričko odpovídající velikosti a na něj volnou košili – pouze příklad. Případně se opět můžeš svěřit i jiné ženě, kamarádkám, které Ti mohou poradit.

    Přejeme Ti barevný podzim.
    Modrá linka

    Rodiče

    V konfliktech mezi rodiči po rozvodu

    Ahoj,
    Mám takový problém, trvá několik let a já už to přestávám zvládat. Moji rodiče se před 5ti lety rozvedli, od té doby se chovají jako cizí. Navzájem si ubližují skrze mě. Táta mi často říká ošklivé věci o mamce, ale nejde ho přerušit, když něco namítám několika hodinové poslouchání se naopak protáhne. Mamka mi taky říká ošklivé věci o tátovi. Nejhorší na tom všem je, že každý stejnou událost popisuje úplně jinak. Momentálně se nacházím ve střídavé péči, ale táta mi nedávno řekl, že se musím rozhodnout, s kým budu. (ani jeden se střídavou péčí nesouhlasí, ale mně se zdá jako nejlepší varianta) Taky mi řekl, že pokud si vyberu zůstat s mamkou, tak mě už nikdy nechce vidět, protože by ho to prý moc bolelo. To ale znamená, že nebudu moct vídat nikoho z rodiny z jeho strany. A kdybych šla k němu, vím, že mamce by to tak zlomilo srdce, že by se z toho už nevzpamatovala. (jednu dobu jsem byla výhradně v tátoví péči, mamka to snášela hrozně špatně) do toho se mi ve škole vůbec nedaří. Poslední dobou dostávám samé špatné známky a nejsem schopná se na učivo pořádně soustředit. Taky vztahy ve třídě přestávají být dobré. Jako kdyby všichni vycítili, že jsem snadná kořist a začali mě tak trochu otravovat, ale způsobem, který se mi už moc nelíbí.

    Přemýšlím, že bych na chvíli jela k tetě, kde by se mi třeba ulevilo. Je hrozně vyčerpávající mezi nimi žít. Je to jako žít mezi dvěma mlýnskými kameny.

    Chtěla jsem jít za školní psycholožkou, ale když jsem zjistila, která to je učitelka, nechtělo se mi k ní jít. Nemám se komu svěřit, nebo koho požádat o radu. Cítím se jen jako hadrová panenka, která přebíhá ze strany na stranu přes válečné pole plné křičících vojáků.
    Moc Vás prosím o radu... Jen, odpovědi typu: "musíš si s nimi promluvit" jsou zbytečné. S nimi nejde normálně mluvit.

    holka, 13 let, 1. října 2020

    Ahoj,

    trápí Tě situace ve vaší rodině. Je mně líto, že žiješ v takové atmosféře, z Tvého obsáhlého dopisu je mi opravdu smutno. To, co popisuješ, popisuje přesně takovou situaci, jaká by neměla po rozvodu vůbec nastat. Může se stát, že si rodiče přestanou rozumět a rozhodnou se pro rozvod, v žádném případě, a to podtrhuji, by však neměli do svých rozmíšek zatahovat své děti. I po rozvodu zůstává každému z nich jeho role, otci role otce, mámě role matky. Rozhodně by ani jeden z nich neměl zatěžovat Tebe a ubližovat si navzájem skrze Tebe. Nedivím se, že se cítíš jako hadrová panenka na válečném poli.
    Je mi líto, že musím napsat, že to, jak se Tví rodiče chovají, není v pořádku, není to správné a nemá to tak být a jsi to Ty, kdo nakonec ve svém důsledku nastalou situací nejvíc trpí. Rodiče Tě nutí řešit věci, které Ti řešit vůbec nepřísluší a které si mají vyřídit sami mezi sebou.

    Mrzí mne, že máš nyní problémy i ve škole, nemůžeš se soustředit, špatně se učíš, pro spolužáky jsi něco jako snadná kořist. To je smutná zpráva a je skutečně na čase, aby se Tví rodiče nad sebou vážně zamysleli a uvědomili si, jak se prohřešují na Tvé výchově.

    Píšeš, že nemáme psát: Promluv si s nimi, ovšem jiná cesta k hledání porozumění v rodině, než komunikace, není. Můžeš dát rodičům přečíst svůj dopis nám a naši odpověď, možná jsou tak zahlceni svými vzájemnými antipatiemi, že si ani neuvědomují, jak ubližují Tobě. Můžeš zkusit oba rodiče opakovaně a třeba i písemně požádat, aby s Tebou o sobě navzájem vůbec nemluvili a čas, který s nimi trávíš, věnovali opravdu jen a jen Tobě a Tvým potřebám.

    Zasloužíš si pomoc a podporu, pokud ji nenajdeš u rodičů, nezbývá než hledat jinde. Zajít za školním psychologem/psycholožkou není úplně špatný nápad. Jsi-li z Brna či JM kraje, můžeš navštívit naši poradnu, potřebné informace najdeš na www.modralinka.cz. Přemýšlej také, zda není někdo v širší rodině, prarodiče, tety, strýcové, sousedka, vedoucí kroužku, trenérka, kdo by Ti věnoval čas a radu. Variantou je také ozvat se sociální pracovnici na OSPOD (www.ospod.cz), aby situaci začali řešit tak, jak pro Tebe být nejpodpůrnější.
    Můžeš také bezplatně volat na číslo 116 111, popř. využít kontakty na naši linku a poradnu.

    Rodiče by mohli zvážit návštěvu RP (rodinné poradny), která poskytuje psychologické a sociální služby rodinám bezplatně, stačí i kdyby do poradny zašel alespoň jeden z Tvých rodičů.

    Přejeme Ti brzké zklidnění rodinné situace.
    Modrá linka

    Rodiče

    Strach z rozvodu rodičů

    Ahoj Alíku,
    nevím jestli je to natolik vážné abych to psala do poradny, ale já sama si už nevím rady. Myslí si, že mamka podvádí taťku, protože jsem jednou omylem otevřela mamčin email a v koši jsem našla zprávu ve které psala nějakému chlapovi. V tom emailu bylo něco jako že mu posílá pusinky a chce po něm aby jí napsal asi na messenger, protože u toho byla fotka její profilovky. Toho chlapa jsem si hledala a není to žádný známý rodičů ani příbuzný. Od té doby mamka nikoho nenechá koukat do jejího mobilu. Zatím jsem to nikomu neřekla, protože mám strach, že by se rodiče rozvedli. Tak bych se tě chtěla zeptat, co mám dělat a jestli to mám někomu říct jako např. taťkovi.
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 30. září 2020

    Ahoj,

    píšeš nám o tom, že nevíš, jak je to mezi mamkou a taťkou, obáváš se, že mamka možná taťku podvádí, na co usuzuješ z její pošty, kterou jsi omylem otevřela.
    Je naprosto pochopitelné, že z toho, co ses dozvěděla z e-mailu, Ti není dobře, že Ti to vrtá hlavou a máš strach sdílet své myšlenky s druhými. Chápu Tvoji obavu z rozvodu rodičů, taková situace opravdu není příjemná. Ta zpráva, kterou jsi objevila, však může znamenat cokoliv a plný její smysl asi zná jen Tvoje máma.

    Přemýšlím, jaká je představa toho zkusit se s tím vším mámě svěřit (nebo jí dát přečíst svůj dotaz a naši odpověď). Myslím, že bys neměla se svými smutnými úvahami zůstávat úplně sama, zasloužíš si vysvětlení a ujištění mámy, jak to má.
    Vztahy mezi lidmi, zejména v rodinách, jsou velmi spletité a křehké, leckdy se může přihodit i něco nečekaného, je-li ale vztah rodičů dosti pevný, i to, o čem se zmiňuješ, může ustát.

    Přejeme klidný vývoj situace.
    Modrá linka

    Rodiče

    Sebepoškozování

    Ahoj alíku.. Minule jsem tu řešila svou orientaci. Rodiče už to ví a jsou s tím celkem v pohodě. Ale pak jsem psala že se sebepoškozuju. Za chvíli to bude rok co to dělám. Už jsem se často snažila přestat ale nejde to. Řežu se po každé hádce s mámou. Nemáme spolu dobrý vztah takže se každý den hádáme. Je úplně u nás normální když si vykládáme jak ta druhá má umřít. Často slýchám že jsem k ničemu a podobně ale už jsem si na to zvykla. A to byl hlavni spouštěč mého sebepoškozování. Teta ví že se sebepoškozuju i jaké to u nás doma je. Řešila to s jednou psycholožkou ale nějak se na to zapomnělo a já už prostě nevim co dělat. Psychicky jsem se dost zhoršila. Ve škole se nesoustředím. Minule jsem tam málem omdlela protože poslední dobou moc nejím. Mám i takové psychické záchvaty nebo jak to říct. Začnu prostě křičet v rohu pokoje a propuknu v pláč. S pláčem usínám mám noční můry. A já už nevim co mam dělat něměl bys nějakou radu alíku. Když se snažim s mamou mluvit tak mě pošle někam že ji to nezajima.

    Klárka, 14 let, 13. září 2020

    Ahoj Klárko,

    je moc dobře, že jsi napsala a že na všechno to trápení nechceš být sama. Mrzí mě, jak to s mamkou máte, věřím, že Ti to přináší spoustu stresu. Chápu, že když člověku není vůbec psychicky dobře, těžko se mu pak soustředí ve škole. To, co popisuješ, mi připadá vážné a je důležité, abys pro sebe měla co nejvíc podpory od dospělých kolem sebe, kterou si zasloužíš. Píšeš, že teta ví o tom, co se Ti děje, i o sebepoškozování. Nevím, jaký spolu máte vztah - přemýšlím, jestli bys ji mohla požádat o pomoc, třeba s tím, abyste spolu znovu oslovily některého psychologa / psychoterapeuta. Napadá mě, že by ses mohla svěřit i školnímu psychologovi, pokud ho na škole máte. Jeho úkolem je být tu pro děti, které něco trápí - mohli byste spolu zkusit probrat i to, jak to teď nastavit ve škole, co by Ti mohlo pomoci. Pokud bys chtěla, je možné všechno probrat podrobněji u nás na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Můžeš se taky ozvat na Linku bezpečí, která funguje 24 hodin denně a je zdarma. Tady je číslo: 116 111.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Rodiče

    Chci se zabít

    Ahoj poradno,
    pořád se hádám s mamkou. Když si vzpomenu na to když jsem byla malá tak si pamatuju jenom to že na mě mamka křičela. Já vím že to se mnou myslí dobře ale prostě je toho na mě moc. Asi před rokem nebo dvouma jsem se chtěla zabít. Teď bych chtěla taky. Jeden den mi říká jak mě mě ráda a druhý jak jsem blbá a k ničemu. Prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 11. září 2020

    Ahoj,

    je mi líto, že se necítíš dobře, dokonce uvažuješ o tom, že by ses zabila. Je moc dobře, že jsi přišla a sdílíš s námi své myšlenky. Nevím, zda mamka ví, jaký zmatek a chaos máš v hlavě z toho, co se děje u vás doma, myslím, že mamka netuší, co se Ti honí hlavou. Hádáš se s ní. Komunikace v rodině je základním prostředkem domluvy, otevřená komunikace je moc a moc důležitá, uleví Ti a může Tě i sblížit s dalšími členy rodiny. Zkus si nejen s mamkou, ale i tátou, popř. někým dalším z širší rodiny, komu věříš, promluvit o všem, co Tě trápí. Zkus navrhnout společné sdílení, kdy se pobavíte o všem, co se v rodině děje, jak se cítíte, co se vám (ne)daří. Sdílení umí velmi ulevit a sblížit. Přijdi také na naše stránky, www.modralinka.cz, můžeš i zavolat, navštívit chatovou poradnu, vyhledat jiné možnosti.

    Přejeme Ti zlepšení atmosféry u vás doma a společné sdílení.
    Modrá linka

    Rodiče

    Nespravedlnost mezi sourozenci

    Ahoj Alíku,
    mám jeden problém. Je mi 13 a mám ještě dvě sestry, jedné je 11 a druhé 6 let. Ta starší sestra se chová jako kdyby už měla pubertu, je k rodičům i ke mě drzá a nepříjemná. Kvůli jejímu chování dostáváme různé zákazy. Například já jdu dopoledne posekat zahradu, mezitím co ona hraje celou dobu počítačové hry a pak dostaneme zákaz počítače na odpoledne i když jsem tam já vůbec nebyl. Nebo si třeba moje sestra stahovala do mobilu aplikaci nevhodnou na její věk a proto nám táta (ne mojí sestře ale i mě) stáhl jednu aplikaci. Kvůli té aplikaci nemohu na jednu stránku (poradna ohledně intimních problémů, určenou pro můj věk) a nejen to, nesmyslně zakazuje i mnoho dalších věcí a to mi dost vadí. Taky mě ale štve to, že táta je ze mě „zklamaný“ protože prý celý den nic pořádného nedělám, přitom umím pracovat s pilkami, pilamy, vrtačkami, šroubováky a s mnoha dalšími nástroji, o kterých moji spolužáci ani neví jak vypadají. Moje sestra nerozezná šroubovák od hřebíku a to tátovy nevadí. Někdo třeba řekne že tohle jsou ty „chlapské“ práce, polovinu mytí nádobí, věšení prádla atd. ale dělám taky já. (a to jsou snad ty ženské práce)
    Moc bych byl rád za radu jak to vyřešit.
    kluk 13 let

    kluk, 13 let, 27. srpna 2020

    Ahoj,

    zdravíme Tě z Modré linky. Děkujeme Ti za zprávu a důvěru, kterou v nás máš. Popisuješ nám situace, které se odehrávají ve Tvé rodině a trápí Tě. Kvůli chování Tvé sestry jste často jako sourozenci trestáni všichni a také Tě štve, že je táta „zklamaný“, že celý den nic neděláš, ačkoli umíš pracovat se spoustou různých nástrojů. Byl bys rád za radu, jak to vyřešit, tedy asi tím myslíš, jak změnit tyto věci, které Ti vadí.

    Chci moc ocenit, že ses dokázal se svojí situací svěřit a žádáš o radu. Když si čtu Tvoji zprávu, tak si říkám, že nejspíš vnímáš chování Tvého táty jako nefér. Je pochopitelné, že Tě to štve, zejména, když cítíš, že by to mělo být jinak a zároveň to nemůžeš ovlivnit.
    Rodiče mají ve skutečnosti opravdu těžký úkol v tom vychovávat děti a ačkoli se snaží, ne vždy jednají spravedlivě či ideálně. Jelikož je Ti teprve 13, tak budeš bohužel muset ještě několik let rodiče poslouchat. To, co teď ale můžeš dělat, je snažit se najít způsob, jak s tátou komunikovat, co Ti vadí a co bys potřeboval. To není vůbec lehký úkol, ale může to hodně věcí změnit.

    Nevím, jaký máte s tátou vztah, zda si třeba spolu povídáte. Můžeš se zkusit táty zeptat, jestli byste se nemohli všichni (tedy táta, Ty a tvé sestry) domluvit na jiných pravidlech, které by všichni dodržovali. Např. na tom, že trest obdrží vždy jen ten, kdo nějaké pravidlo poruší. Nemůžu předpovídat, jak táta bude reagovat. Ale hledat možnosti, jak si v klidu o věcech spolu promluvit, je hodně důležité.

    Také se můžeš zkusit svěřit i nějakému dalšímu dospělému ve svém okolí, kterému důvěřuješ a který by Ti mohl s Tvojí situací poradit. Třeba jiného příbuzného, nebo učitele, kterého máš rád.

    Držíme Ti palce, ať se podaří věci změnit tak, aby ses v rodině cítil lépe!

    Modrá linka

    Rodiče

    Přiznání sociální fóbie rodičům

    Ahoj Alíku, jak mám rodičům říct, že mám možná sociální fobii? (Myslím si, že ji mám, protože mám všechny příznaky.)

    holka, 12 let, 8. srpna 2020

    Ahoj,
    nepřijde mi to jako nějaké šokující sdělení, které by vyžadovalo speciální zaobalení. Neupřesnila jsi, jaké reakce rodičů se obáváš…

    Pokud se bojíš mluvit o své fobii normálně, můžeš rodiče zasypat drobnými střípky informací, ze kterých jim to dojde. Třeba někde na počítači zapomenout nalistovanou stránku vyhledávače hledajícího „jak poznám, jestli mám sociální fóbii“, nebo na stole pohodit vytisknutou stránku s tímto dotazem. Nebo můžeš rodičům vyprávět o nějaké smyšlené spolužačce z jiné třídy, která si myslí, že má sociální fóbii…

    Měl bych ještě podotknout, že skoro každý introvert obklopený extroverty mívá pocity, které připomínají příznaky sociální fóbie. Zdaleka ne vždycky je to skutečná psychologická diagnóza, která by vyžadovala odborný zásah nebo speciální zacházení.

    Všelijaké mezilidské interakce zkrátka bývají často strašidelné. :-c
    Je to složité bitevní pole plné úderných řečí, ostrých připomínek, hbitých odpovědí, podpásové ironie, všeříkajících a nicneříkající pohledů a jiných mimoslovních signálů… a je naprosto přirozené, že méně zkušený bojovník má strach, že si utrhne ostudu nebo že si o něm ostatní pomyslí něco nepěkného. Neznamená to automaticky, že není způsobilý k boji. Může to být jen ten obyčejnější a bezpečnější druh strachu, se kterým jde žít a který je vhodné nějak přelstít a postupně překonávat. ;-)

    Pokud se obáváš, že ti rodiče řeknou něco podobného, jako teď píšu já – tedy že ti neodbornou sebediagnózu s pomocí internetového výčtu příznaků na první pohled úplně neuvěří – tak si pro ně můžeš rovnou promyslet nějaké silnější argumenty, proč se domníváš, že fóbii skutečně máš. Jakmile nahlodáš jejich pochybnosti a přijmou možnost, že si nevymýšlíš a že to je skutečná situace, bude je také nejspíš zajímat, co bude dál. Tedy co očekáváš, že toto odhalení přesně znamená pro život tvůj i celé vaší rodiny.

    Uznávám, že to asi nebude tak banální rozhovor, jak se mi zdálo na začátku této odpovědi. Hodně štěstí. >X<-

    Alík

    Rodiče

    Škrábání a přiznání slabosti rodičům

    Dobrý den,
    primárně bych chtěla moc poděkovat za odpovědi na mé časté dotazy. Dále bych pro změnu měla několik otázek a doplnění k minulému dotazu. 1) Minule jsem psala o škrábání pokožky hlavy a seboree, ale zapomněla jsem uvést, že už jí netrpím. Hlava mě vůbec nesvědí. Dělám to spíš tak automaticky nebo když jsem naštvaná. 2) Od mala nejím cibuli a táta mě k tomu pořád přemlouvá,jenže já ji nejím, protože je mi z ní blbě. To mu ovšem nemůžu říct, což je můj třetí problém. Ten spočívá v tom, že nedokážu přiznat rodičům žádnou slabost, ani fyzickou ani psychickou, a hlavně později chci, aby oni dělali to samé.. Dost mně to štve, ale nevím, co s tím dělat.
    Předem děkuji za odpověď,
    Člověk

    Ahoj,

    znovu se na nás obracíš, tentokrát s otázkou o škrábání pokožky hlavy a také s obecnější otázkou, která se týká schopnosti přiznat rodičům nějakou slabost.

    K Tvému prvnímu dotazu: Někdy se docela snadno stane, že si nějaké chování hodně zautomatizujeme a používáme ho ve chvíli, kdy jsme ve stresu, rozrušení, nebo jak píšeš - naštvaní. Stává se z toho pak zlozvyk. Podobně to má spousta lidí, včetně dospělých. Když budeš cítit, že začínáš být naštvaná, můžeš zkusit zaměstnat ruce nějak jinak - třeba mačkat míček, nebo si s ním házet (dá se koupit tvz. protistresový míček). Možná to nepůjde úplně hned, je dobré na sebe ze začátku nebýt úplně přísná a jít krůček po krůčku.

    Co se týče druhého dotazu - ano, někdy nebývá lehké přiznat před druhými lidmi, že máme nějakou slabost, ať už psychickou anebo fyzickou. Připadáme si pak více zranitelní. Zároveň je potřeba říct, že takovou slabost (a často ne jednu) máme všichni. Neznám nikoho, kdo by byl dokonalý. Je úplně přirozené a v normální v něčem být horší než ostatní. Co se týče té cibule - říkám si, že většina lidí má nějaké jídlo, které jim vůbec nechutná. Připadá mi v pořádku, když někdo nejí něco, po čem mu bývá špatně. Když jde jen o jeden druh potravin a ne např. o veškerou zeleninu, myslím si, že by to nemělo mít ani nějaká zdravotní rizika. Můžeš si zkusit odpovědět na pár otázek: Co vlastně nejhoršího by se mohlo stát, kdybys tátovi řekla o tom, že je Ti po cibuli špatně? Co bys od rodičů potřebovala, aby ses tolik nebála přiznat před nimi nějakou svoji slabost? Jak by jim o tom šlo říct? Přiznám se, že jsem úplně neporozuměla, co máš na mysli tím, že "později chceš, aby oni dělali to samé" - k tomuto konkrétně Ti proto asi nedokážu odpovědět tak, jak bys potřebovala.

    Hezké léto,

    Modrá linka

    Rodiče

    Závislý táta

    Opět všechny zdravím.
    Nevím jak mám vše popsat a kde začít ale potřebuji se hlavně někomu svěřit. Mamka teď braškovi vysvětluje že táta je nemocný a že se nechce jít léčit. Je hodně závislí na alkoholu. Nechodí do práce. A peníze si bere odnás. Mamku často vydírá někdy i bije. Trvá to hodně dlouho. Dřív to vypadalo že se z toho táta dostane ale všichni začínáme mít pocit že je to nemožný. Nedokáže premíšlet a vlastně jinak než napitého si ho už nepamatuji. Chtěla bych nějak pomoct ale vše je málo. Navíc mi mamka zakázala se s otcem bavit nebo mu lézt na oči protože je na mě něco jako zasedlí. Vadím mu a mám pocit že mě nemá vůbec rád. Mamka se s ním bojí rozvést protože by pak měl právo si nás brát třeba na víkend a to by bylo asi dost zlí...Taky začínám mít strach o mámu. Má problémi se srdcem a nesmí se nervovat ale tady to je nemožné. Byla už několikrát v nemocnici. Ale nemá peníze na operaci a tak. Navíc některé kontroli zanedbává protože nás nemá kdo hlídat a s tátou sami zůstat nemůžem. Řeší toho moc. Teď nám i chybí peníze na běžné věci protože si je všechny bere otec. Já sem si přez tetu našla takovou brigádu nebo jak to nazvat. Vypomáhám ve stajích s koňmi. A občas chodím vypomáhat do krámku co má tetina kamarádka. Všechny peníze co dostanu dám mamce takže já z toho nic nemám. Ale to mi nevadí. Vadí mi jen to že kvůli tomu nemám čas na jiné věci... Teď táta před chvílí přijel a jako první co udělal tak naboural mamčino auto. Takže teď se musí řešit i toto... Sousedi na nás chtěj prý volat sociálku...je toho strašně moc. Do toho se snažím vyřešit moje problémy s udržováním přátel a celkově se naučit mluvit s lidmi. Vážně nevím co mám dělat. Je mi teprve třináct a půl a toho co dělat můžu je opravdu málo... Táta se chce stěhovat do Jičína což je dost daleko od všech. Stěží si udržím staré kamarády a najít si nové je pro mě skoro nemožné. Navíc teď půjdu do osmé a to už se přátelé vytváří taky hůř a hůř se zviká. Prý se budem stěhovat jen kvůli tomu protože táta nechce výdat svoje rodiče kteří bydlí ob barák dál. Opravdu nevím jak a co mám dělat....Teď se mi mamka omluvila za vše co o mě řekla. Alespoň jedna dobrá věc....
    (Kamarády a učitele nepotkávám ani se s nimi posledním dobou vůbec nebavím. Navíc je nechci zbytečně zatěžovat mími problémi i když řekli že se kdykoli mohu ozvat. Tak se svěřuji sem.)
    Děkuji a všem přehy hezké léto.

    Helejánvm, zkoro 14 let, 25. července 2020

    Ahoj,

    je mi moc líto, že musíš doma prožívat něco podobného. Táta je závislý na alkoholu, chová se k Vám špatně, mamku vydírá a dokonce i bije. Od toho se odvíjí i Vaše finanční situace, kvůli které chodíš na brigádu a nemáš tak moc času na jiné věci. Mamka je navíc nemocná a ve vzduchu visí stěhování do Jičína... Když jsem si četla Tvoji zprávu, přemýšlela jsem nad tím, jak náročné to pro Tebe musí, na třináctiletou dívku mi toho připadá až příliš. Věřím Ti, že Tě to trápí a nevíš, co máš dělat.
    To, jak se k Vám táta chová, není vůbec v pořádku a je důležité, aby se to dít přestalo. Máte právo se bránit a hledat pro sebe pomoc. Ve Tvém věku bys ještě neměla mít odpovědnost za vydělávání peněz, to je povinnost rodičů. Naopak máš právo mít čas i pro sebe. Zároveň chápu, že je to teď doma hodně složité a snažíš se mámě pomoci. Je moc dobře, že ses rozhodla napsat a svěřit se - to někdy přinese alespoň trošku úlevy. Moc bych Ti přála, abys pro sebe měla co nejvíc podpory, jakou si zasloužíš. Napadá mě, že se nám můžeš ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde je možnost vše probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Můžete se také s mamkou (anebo i jen Ty sama za sebe) ozvat organizaci SPONDEA, která má s podobnými situacemi v rodině zkušenosti a mohli byste společně hledat cestu, jak to udělat, aby se to pro Vás alespoň trošku zlepšilo. Tady posílám odkaz s kontakty: https://www.spondea.cz/cz/jak-pomahame. Můžete se také obrátit na OSPOD (Orgán pro sociálně-právní ochranu dětí). Pracují tam sociální pracovníci a psychologové, kteří mají ze zákona povinnost řešit situace, kdy dítě v rodině prožívá něco podobného, co popisuješ Ty. Pobočka OSPOD je v každém větším městě, tady posílám odkaz: http://www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/.

    Přeji hodně síly,

    Modrá linka

    Rodiče

    Nesmím si nic koupit

    Ahojky, zdravím po delší době :). Už asi rok a půl si přeji starbucks kelímky co mění barvy za 890. Mám své peníze ale mamka to nechce dovolit... Piju něco pořád atd. Využívala bych je 24/7. Vlastně je to takhle se vším i sáčkem bonbonů. Nic si sama nesmím koupit. Jsem člověk který si šetří a vůbec neutrácí a když už si něco fakt chce koupit moc si to rozmýšlím. Prosím nepište odpověd typu-je to k ničemu,nevyužiješ to atd. Děkuji

    holka, 12 let, 18. července 2020

    Ahoj,
    určitě ti nebudu psát, že kelímky nevyužiješ, nebo že jsou k ničemu. I kdyby tomu tak bylo, podstatné je, že po nich dlouho toužíš a chceš si je koupit za své peníze, které si sama šetříš. Každé dítě či dospívající by se mělo učit zacházet s penězi a mělo by mít možnost nakládat s nimi, jak uzná za vhodné. To znamená, že by mělo dostávat kapesné přiměřené svému věku a s ním si hospodařit (případně k němu postupem času přidávat i výdělky z brigád a podobně). I kdyby se je rozhodlo utratit za nesmysl, stále je to zkušenost do budoucna, kterou se učí a rozšiřuje si svou finanční gramotnost. I dospělí se nějak museli naučit hospodařit s financemi a nejde to jinak, než že si budou přivydělávat, šetřit a následně utrácet. Zkus si o tom s rodiči promluvit. Peníze, které si sama ušetříš, by měly být jen tvoje a mělo by záležet pouze na tobě, za co je utratíš. Rodiče ti samozřejmě mohou sdělit svůj názor, ale konečné rozhodnutí by mělo být skutečně jen na tobě.
    Měj se hezky!
    Bára

    Rodiče

    Vztah s mámou

    Milý Alíku a spol.,
    jde o jednu věc kterou prožívám celý život. Moje mamka mě do mých šesti let dávala k babičkám, které mě vychovávaly. Pak začala škola, tak jsem musela být doma. Narodila se mi sestra, a já tak nějak začala být neviditelná. Zpočátku se mi ve škole dařilo, jenže postupem času jsem začala mít deprese, stres, nedokázala se soustředit.. Četla jsem článek s názvem ,,Když je máma psychopat“. Všechny věci které v něm byly napsané, naprosto seděly. Nechci říkat že je mamka psychopat ale myslím si to.. Má rodina jí zná, že se před ostatními i mými kamarády přetvařuje. Dělá jak je hodná a milá, jenže tak to ve skutečnosti vůbec není. Moc se s mamkou necítím dobře, ona to ví a když ji řeknu svůj názor, hned je proti mně. Mé babičky s tím nic moc neudělají, už několikrát si s ní promluvily, nic nezabírá. Mám rozvedené rodiče, mamka měla několik přítelů, ale žádný s ní dlouho nevydržel. Je panovačná, když není po jejím, je zle. Bere mi mobil, sleduje mě všude na soc. sítích (což ostatním rodiče nedělají), furt se zajímá o mé kamarády, kam jdu apod. Je mi to nepříjemné. Tolik bych chtěla bydlet u táty, ale ten se o mě nezajímá. Mamka mě často uráží jako např. jsi k ničemu, nic neumíš, jsi tlustá, jsi psychopat. Nevadí mi, když mi to řekne někdo cizí, ale od mámy to hodně bolí.. Také mi řekla že nemám žádné city, kvůli tomu jsem šla k psycholožce a na psychiatrii. Tam jí řekli, že jsem naprosto v pořádku. Někdy si připadám být ten psychopat já, ani nevím proč. Je mi hrozně, netěším se domů. Co se týče mé sestry, na ní je hodná. Ale to jen proto, že dělá a říká co mamka chce. Babičky jsou ze mě hotové, prý se o sebe nedokazu postarat, bojím se jít někam sama atd.. Nevím co dělat.

    holka, 14 let, 17. července 2020

    Ahoj z Modré linky,

    nevíš, co máš dělat ve vztahu s mámou, který podle toho, co píšeš, není růžový, a je to tak vlastně odjakživa.

    Především chci ocenit Tvou otevřenost, se kterou jsi napsala. Vnímám, jak citlivě situaci popisuješ, jak Tě zasahuje, jak Ti není dobře - a moc bych Ti přála, aby ses doma měla lépe. "Zařídit" to ale není jednoduché. Píšeš, že babičky nic nezmohly, byla jsi už u psycholožky a na psychiatrii, a ani to zřejmě nepomohlo.

    Napadá mě zkusit oslovit například školního psychologa nebo psycholožku, který by to všechno s Tebou probral a hlavně mohl pozvat i mámu. Bylo by potřeba, aby se psycholog věnoval vám oběma, abyste si mohly lépe rozumět a lépe se sebou vycházet. Může to udělat školní psycholog, nebo jiná psychologická poradna, kterou by Vám doporučil.

    Napadá mě, že bys mohla také mamce napsat dopis. Mohla bys v něm vyjádřit to, že ji máš ráda, ale potřebovala bys, aby Tě více respektovala, oceňovala, dávala Ti více svobody. Můžeš i popsat to, jak se cítíš. Pokud si na mamce něčeho vážíš, nebo oceňuješ nějaké její chování k Tobě, do dopisu to patří taky. Dopis si může přečíst i některá z babiček, a podpořit Tě, třeba tím, že Ti poví, jak na ni dopis působí.

    Věřím, že je to moc těžké. Chtěla bych Ti napsat, že jsi určitě "k něčemu" - jenom z toho, co píšeš, vyplývá, že si umíš říct o pomoc, vyjádřit se, že stojíš o pěkné vztahy a jistě by se toho našlo i více.

    Přejeme pokud možno pěkné, odpočinkové prázdniny.

    Modrá linka

    Rodiče

    Hádky s rodiči

    Ahoj alíku a spol.
    Uvědomuji si že ty dotazy píšu hodně často a že bych asi měla brzdit. Ale tohleto mi příjde takové DŮLEŽITĚJŠÍ.
    Já se s mámou a tátou FURT hádám. Vím že se to dělá ÚPLNĚ v každé rodině ale tohleto si myslím že je PŘÍMO otázka do poradny. Dneska jsme se hádali s mámou a tátou tak od osmi ráno a to se hádáme až do teďka. A teďka je 11:04 a FURT MÁM SLZI V OČÍCH! Táta se mě snaží uklidnit což abych pravdu řekla tak mě to i docela uklidnilo. A naštvou se, když o sobě řenku že NEJSEM blbeček! A máma mi chce vyhodit Rózu (kytku) která se přesným jménem jmenuje: Chrysalidocarpus lutescens. A mi jezdíme FURT taky do nějakých firem a tam měli tuhletu kytku Chrysalidocarpus lutescens a oni chtěli aby jsme jí odvezli a vyhodili a vyměnili za jinou. A mě jí bylo TAK MOC LÍTO, že jsem si jí vzala je mě a to mi bylo tak asi 6let a teďka mi je osm. Tak já jsme si jí vzala ale teďka k věci. Chtěla bych, aby jste mi poradili jak to mám zlepšit a ještě něco, máma s tátou mi ani moc NEVĚŘÍ! Jak mám udělat aby mi věřili? Jak mám zlepšit to chování? Jak je mám přinutit aby mi Rózu neprodali?
    Prosím o co bejrychlejší odpověď ale počkám si!
    Předem děkuji za odpověď!
    Klárka!

    Holka 8 let, 9. července 2020

    Ahoj Klárko,

    rozumím tomu, že se doma necítíš dobře (a někdy se třeba i topíš v slzičkách), kdy se s rodiči hádáte. Bohužel, ale o atmosféře a vaší domácí rodinné (ne)pohodě nic nevím, ani netuším, proč se vlastně s rodiči hádáte. Rozumím i tomu, že je Ti líto, chce-li máma vyhodit či prodat kytku, kterou jsi zachránila, a o kterou se dva roky staráš, ovšem neznám máminy důvody.

    Každé dítě by se doma mělo cítit dobře a v bezpečí, slůvko doma znamená hřejivé teplo bezpečné rodičovské náruče. Nebyli bychom lidé, kdyby občas, a to se stane v každé rodině, nedošlo k nějakým nedorozuměním, hádkám či konfliktům. Předejít takovým nepříjemným situacím se dá otevřenou komunikací mezi členy rodiny. Z Tvé strany to znamená, že se budeš snažit rodičům vysvětlit to, co sami od sebe vědět nemohou. Jak se cítíš, co se s Tebou děje, jak prožíváš různé záležitosti, atd. Máš-li v širší rodině či mezi známými rodiny nějakou spřízněnou duši, pokus se na člověka, kterému věříš, obrátit a řešit to s ním.

    Otázka důvěry v rodině je velmi důležitá. Pokud budeš plnit sliby, které dáš rodičům (úklid doma, návrat domů dle domluvy, škola…), pak by neměl být ze strany rodičů důvod k tomu, aby Ti nevěřili.

    Opakované domácí konflikty, pokud se neřeší, jsou pak spíše tématem do rodinné poradny, která je bezplatná, a kam můžeš se svými rodiči po objednání zajít bez jakéhokoliv dalšího doporučení.

    Přejeme Ti pohodové léto a klidnější atmosféru doma, což je úkol pro všechny členy domácnosti.

    Modrá linka