Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj...
Dobrý den mám takový problém už delší dobu uvažuju o tom že uteču, protože to nemám v rodině lechké jsem starší sourozenec v rodině jsme dva já a můj mladší brácha co se mi v jednom kuse posmívá a rodiče mi říkali od 6 let že jsem velká a dělala jsem menší práce např. vysávání později jsem pomáhala tátovi venku, ale mému bráchovi je už 8 a pořád je pro ně malý.Brácha mě provokuje tak že se mi posmívá někdy mě i kope čeká až se já neudržím a jednu mu trošku uhodím, ale ne moc rodiče mě za to přísně trestají a když donesu ze školy špatnou známku třeba 3 berou mi peníze 100 až od tety. Zrovna jsem dostala 3 a bojím se táty až se zítra vrátí z práce a strašně se rozlobí a bude řvát. Jsem už v 6 třídě a bojím se že to nevzvládnu myslím že už bude čím dál těší nosit jen samé 1 . Děkuji za odpovědˇ

Veronika.

holka, 12 let, 26. února 2018

Ahoj Veroniko,
chápu, že někdy úloha staršího sourozence, od kterého se očekává, už je "rozumnější" a "zodpovědnější" není snadná. Bohužel, se někdy stává, že rodiče jsou u mladších sourozenců shovívavější, než u starších. Chápu, že pokud Tě brácha provokuje a pak za to dostaneš Ty, tak Ti to přijde nespravedlivé a cítíš pak asi křivdu. Mrzí mě, že na Tebe kladou nároky, které jsou Ti nepříjemné a že Tě přísně trestají za špatné známky. Pokud na Tebe táta řve, není to v pořádku. Chápu, že bys nejradši utekla pryč, ale když se nad tím zamyslíš, nejspíš by to nebylo snazší, kam bys sama šla, rodiče by Tě hledali a mohlo by to způsobit spíš další problémy. Zkus promyslet nějaký účinnější způsob, jak dát najevo, co Ti doma vadí a co bys potřebovala jinak. Můžeš si o tom promluvit ve škole s oblíbenou učitelkou nebo školní psycholožkou, kteří by mohli s rodiči promluvit a zastat se Tě. Nebyla bys v tom sama a přeci jen na hlas dospělých někdy rodiče dají víc. Můžeš hledat podporu také u své tety nebo jiných příbuzných, v klidu si s nimi promluvit o tom, jak se cítíš, klidně jim dát i přečíst to, co jsi psala nám. Můžeš to, co doma prožíváš, sdílet i s nějakou kamarádkou, možná si prochází něčím podobným, pokud má mladší sourozence. Už jen to, že o tom budeš mluvit, že se někomu svěříš, Ti může ulevit a ostatní Ti můžou pomoci situaci doma zlepšit.

Držíme Ti palce, aby se vztahy v rodině zlepšily,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj mám takový problém nenosím si do školy moc velkou svačinu protože mi ji chystá máma a moc toho doma na jídlo nemáme a tak mám vždy celé dopoledne a poledne až do oběda v 2 hodiny hlad a ten je taky nic moc potřebuju si nák zařídit abych nemusela trpět hladem poradíte mi prosím

hladová holka, 12 let, 22. února 2018

ahoj,
na Tvůj dotaz není úplně jednoduché odpovědět - je-li svačina malá, máš po ní hlad a oběd je až za dlouho, určitě bys to měla říct rodičům - mamince nebo tatínkovi. Ti mohou zkusit hledat nějaké možnosti, jak Ti připravit svačinu větší nebo co k ní třeba ještě přidat, abys hlad neměla.
Když rodiče neví, že máš hlad, nemůžou na to nijak reagovat. A třeba by nějaká změna byla možná.
Píšeš, že by sis to ráda zařídila sama, ale v tomto věku nemáš mnoho možností a je potřeba si o tom promluvit s rodiči - třeba právě s mamkou, která Ti svačinu připravuje.
Držíme palce, ať se máš dobře, Vím, co jím.

Rodiče

Ahoj Alíku,
mám problém se svou psychikou. Například jsem byla se školou na plavání a zapomněla jsem si tam plavky a žabky. Když jsem se vrátila domů a máma na to přišla, asi hodinu na mě řvala jak jsem nemožná a neschopná, že i mojí tříleté sestře by se to nestalo. Že prý pořád zapomínám a že jsem rozmazlená a nehlídám si své věci. Zatím jsem zapomněla lahev na pití, které mi vypadlo z batohu a ještě čepici, kterou jsem omylem zapomněla v autobuse (usnula jsem a když jsem se probudila, tak se už zavírali dveře autobusu, ale já potřebovala zrovna vystoupit a tak jesm rychle vyběhla ven a na kontrolování jestli mám všechno nebyl čas). Máma mě prostě nedokáže pochopit a já už nevím jak to mám udělat, abych nic neztrácela. I když si všechno pečlivě zkontroluji, tak se mi to stejně stane zase. A máma pořád křičí a když to nevydržím a začnu brečet, tak ječí, že bych se měla jít léčit, že nejsem normální. Všechny tyto věci se však našli, ale ona mi to pořád připomíná. Moje psychika je kvůli tomu úplně na dně. Přijdu domů a hned na mě někdo křičí, jak jsem hloupá. Prosím o radu, protože už to dlouho nevydržím. Děkuji.

holka/12 let, 14. února 2018

Ahoj,

je dobře, že píšeš, když se cítíš být na dně, že víš, kam se obrátit. Věřím Ti, že je Ti velmi nepříjemné, když hned po příchodu domů, na Tebe někdo křičí. Na druhé straně ale rozumím i Tvé mámě, protože věci, ať už jde o oblečení nebo pomůcky nebo cokoliv dalšího, jsou dnes dost drahé a mají sloužit delší čas. Co mne ale napadá, že máma asi neví, jak Ty ztráty věcí prožíváš, co to s Tebou dělá a jak na Tebe působí mámin křik, její reakce. Snad by se o tom dalo s mámou, někdy v klidné chvilce promluvit. Popsat jí své pocity, popřípadě jí dát přečíst tento Tvůj dopis, možná by se máma divila, co se s Tebou v takových chvílích děje. Většina nedorozumění se dá vysvětlit pomocí komunikace a je podstatné, umět si naslouchat.

Nakonec vše dobře dopadlo a věci se našly, což je moc fajn. Tvojí optikou Ty děláš vše nejlépe, jak umíš, snažíš se, máma to ale vidí jinak. Jde o to, věci si objasnit, vysvětlit. Roztržitější lidé se neumí tolik soustředit, a dokážou zapomínat i ztrácet spoustu věcí. Bylo by prima, zamyslet se, a třeba i společně s mámou či někým jiným, komu důvěřuješ, jak zamezit dalším podobným ztrátám, pojistit se vůči nim. Mohla bys s někým popřemýšlet o různých vychytávkách, jak na svoje věci více myslet a nepřicházet o ně. Když máma uvidí, jak nad vším přemýšlíš, a že to vůbec neděláš schválně, naopak, ráda bys problém řešila, věřím, že se otupí hrany vašeho sporu, a bude se vám doma dýchat oběma hned lépe. Nezmiňuješ se vůbec o tátovi nebo dalších osobách ze širší rodiny. Je-li mezi nimi někdo, komu důvěřuješ, můžeš se takovému člověku se vším svěřit a společně uvažovat, jak promluvit s mámou. Jak vidíš, možností je více, u různých věcí lze vymyslet různé pojistky proti ztrátě, a Tebe možná napadnou ještě další možnosti.

Přejeme Ti zklidnění atmosféry u vás doma, klid po příchodu ze školy.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj modrá linko,

Už jsem tady jednou psala ohledně těch záchvatů vzteku a ty jsi odpověděla že nevíš jak na to reagují rodiče a mamka na to reaguje tak že mně mlátí a něldy dost surově a když to řeknu taťkovi tak vždycky řekne že mám poslouchat sestru(jsou jí 4 roky) ta je prý rozumnější a jak to řeknu někomu dospělému tak řekne že to mám řešit z rodičema ale s nima to nejde už jsem o tom mluvila i s kamarádkou a ona říkala že mám blbý rodiče a že se děti starší 10 let nesmí mlátit . Tak jsem si říkala že sem zas napíšu jsem z toho už psichicky vyřízená a už jsem i prosila rodiče až mně vezmou k psychologovi ale oni nechtějí prosím poraďte mi co nejrychleji :((

holka, 11 let, 12. února 2018

Ahoj,

je mně líto, že máš doma takové trápení. Mamka Tě bít nesmí, bití dětí je skutečně zakázané, a to nikoliv od 10 let věku, ale už od narození. Také nerozumím tátově reakci, proč bys měla poslouchat o 7 let mladší sestru. Děti mají poslouchat své rodiče, a nikoliv sourozence, a to ani ty starší, (pokud jim nejsou krátkodobě svěřené), protože z toho vznikají spíše rozepře než cokoliv dobrého a užitečného.

Tvůj nápad, navštívit psychologa, je velmi dobrý, a tak mne mrzí, že Tě rodiče k němu vzít nechtějí. Máte-li ve vaší škole školního psychologa (dnes už je téměř všude, Tvůj/Tvá třídní to bude vědět, stejně jako výchovný poradce/poradkyně), můžeš navštívit jeho/ji. Obávám se ale, že bez spolupráce s Tvými rodiči řešit Vaši rodinnou situaci nepůjde. Máš někoho v rodině, komu by ses mohla svěřit? Tetu, strýce, dědu, babičku, starší sestřenku, atd.? Pokud ne, zvaž alespoň možnost svěřit se ve škole oblíbené učitelce či výchovné poradkyni, je moc důležité sdílet s někým to, co Tě trápí. Nikdo, dokonce ani vlastní rodiče, by Ti neměl ubližovat. Dospělého, kterému se svěříš, můžeš požádat, aby Tě doprovodil na OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany děti, který bývá obvykle na radnici či městském úřadě, podle místa trvalého bydliště), a tam se můžete poradit, jak Tvou situaci řešit dál. Další možností je OP (občanská poradna), kde rodiče mohou také poradit, kontaktní místa najdou na www.obcanskeporadny.cz.

Tvé záchvaty vzteku mají jistě nějakou příčinu, a to je to, co je třeba řešit, nejlépe ovšem s pomocí odborníka, tedy psychologa/psycholožky, jak sama navrhuješ. Je-li příčina v rodině, v atmosféře doma, pak je vhodné léčit celou rodinu, třeba v RP (rodinné poradně), www.amrp.cz, kde je péče bezplatná.

Chceš radu co nejrychleji, v takovém případě se příště obrať přímo na nás, viz www.modralinka.cz nebo na kteroukoliv linku důvěry, popřípadě bezplatnou dětskou Linku bezpečí v Praze, 116 111.

Přejeme Ti zklidnění a dosáhnutí pocitu bezpečí.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, už jsem psala o problému, že je mamka neustále u přítele a doma je minimálně.Tak jsem si s ní promluvila o mých pocitech a vyřešila to tak, že tam bude spát jen v sobotu a v neděli, což ano omezila to, ale neměla by spát každý den doma, když je mi 13? Já ji nechci nijak poroučet, to vůbec, ale myslím, že spát by měla doma, kde má starost o dítě.

holka 13, 1. února 2018

Ahoj,
jako nezletilá bys jistě neměla doma zůstávat přes noc sama. Otázkou ale je, zda opravdu přes noc zůstáváš doma sama. Pokud s tebou je tatínek, prarodiče, strýc, teta...., dospělá osoba pověřená tvojí maminkou, pak problém není, že maminka nespí doma.

Stává se, že si rodiče přestanou rozumět a najdou si nového partnera. To ovšem neznamená, že tě přestali mít rádi.

Nyní ti to jistě přijde nesmyslné, ale čas utíká hodně rychle a za pár let si i ty budeš hledat svého partnera. Odejdeš z domova, kde zůstane tvá maminka sama. To bys jistě nechtěla. Ale chápu, že tě situace trápí právě nyní. Chceš být spokojená ty a jistě si přeješ, aby byla spokojená i tvá maminka. Zkus si tedy znovu s maminkou popovídat a navrhni jí, aby nechodila spát o víkendu k příteli. Ať on přespává u vás. Tak budete spokojené obě.

Rodiče

ahoj nevím kam bych daty tu pomoc měla zahrnout tak jsem to dala jsem když není doma táta tak si připadám jako služka myslím jsi že mám i rozmazlené sourozence a to jak si připadám jako služka mi není příjemné co mám stím dělat předem děkuji za odpověď

holka, 9 let, 29. ledna 2018

Ahoj,
je mi líto, že máš takové pocity. Z tvého dotazu ale nevím, proč máš takové pocity. Zda dostáváš příliš moc úkolů, zatímco tví sourozenci nemají úkoly žádné. Zda tě zaměstnávají domácími pracemi sourozenci, v takovém případě bych hádala na starší sourozence.....
Jak staří jsou tví sourozenci? Jsou schopni již nějaké úkoly doma plnit vzhledem ke svému věku?
Pohovoř si o svých pocitech s rodiči.
Pokud máš pocit, že doma není něco v pořádku, pak polož svůj dotaz znovu a více jej rozepiš.

Rodiče

Ahoj, mám takový problém...mám jich vlastně víc...

  1. Většinou, když myju nádobí nebo stojím u něčeho déle a dělám něco rukami (jako třeba to mytí nádobí) tak mě začnou hrozně bolet záda. Když jsem to řekla mamce tak mi řekla: ''A jako co s tím mám dělat? Mě taky bolí záda a nevymýšlej si, já vím že to děláš jen pro to, aby si nic nemusela dělat''... Mě ty záda opravdu bolí a nevím co s tím...
  2. Mamku nezajímá vlastně skoro nic, třeba že mi je špatně a nebo že mám špatnou náladu,kvůli klukovi, známce ve škole nebo kamarádům.... Mamka na to vůbec nebere ohledy a je ji to jedno
  3. Nevěřím mamce. Ne že bych jí tak úplně nevěřila ale s ničím se jí nesvěřuji. Třeba s klukama- o klucích jí už vůbec neříkám protože když sem ji jednou řekla, že mám kluka tak řekla jenom hm a mě je líto že si se mnou třeba o něm nepovídá nebo se nezepta co ten tvůj kluk a tak... A proto ji to neříkám. Nebo se stydim před ni byt naha, prostě celkové mám strah z nahoty a když se sprchuji a mamka tam přijde, tak se otočím a ona na mě takovým zlým nastvanym hlasem řekne, že je moje máma a že sem s tím už hrozná. Mamce se nesvěřuji třeba s nějakými problémy, třeba s menstruaci. Oznamím jí že jsem to dostala nebo že potřebuji koupit vložky ale neříkám ji že mě třeba bolí břicho protože je to k ničemu. Jít lehnout bych si nemohla protože by měla kecy a samozřejmě by zase řekla, že to dělám schválně. Když jsem třeba u nějaké kamarádky tak se ta kamarádka se svoji mamkou baví úplně v pohodě a mamka je ji vždy oporou třeba když brečí. Je mi to strašně líto že si třeba s mamkou normálně nepovidam. O všem, ne jenom o základních věcech...

Už nevím co s tím mám dělat :( předem děkuji za odpověď :)

holka, 14 let, 12. února 2018

Dobrý den z Modré linky,

po přečetní Tvého psaní, vnímám, jak moc by sis přála, aby to mezi Tebou a mamkou fungovalo tak, aby sis s ní mohla víc povídat o tom, co prožíváš. Dokážu si představit, že podobně jako Ty to má spousta dospívajících děvčat i chlapců a že to pro Tebe není příjemné. Přijde mi fajn, že víš, co chceš, a přemýšlš o tom, jak to změnit, to je bezva.

Přemýšlím o tom, jak to u vás doma chodí a říkám si, že by možná stálo za to, udělat vůči mamce první krok. Třeba bys jí mohla zkusit říkat, jak jsi se měla ten který den ve škole, co bylo nového a postupně, jak se komunikace více otevře a budete zvyklé si spolu povídat o běžných věcech, bude třeba možné mluvit i o intimnějších záležitostech. Jsou maminky, které to nikdo nenaučil, zřejmě ani s nimi si nikdo, když byly mladé, nepovídal o tom, co prožívají a tak samy neví jak na to. Neznám Tvou mamku, ale dokážu si i představit, že toho na ní je moc a v každodenních starostech na Tebe zapomíná. Proto bych Ti chtěla dodat odvahu nebát se o sobě mluvit.
Taky mě napadá, že třeba kolem sebe máš nějakou jinou ženu - tetu, babičku, mamku kamarádky, paní učitelku, se kterou by to povídání mohlo být fajn.

Ještě se vrátím k té bolesti zad, o které píšeš. Chápu, že je bolest nepříjemná, a proto se zkus svěřit tátovi, tetě nebo babičce. Možná i opakovaný rozhovor s mamkou, o tom, že bys ráda navštívila paní doktorku, mamku přesvědčí. Vypadá to, že by návštěva u lékařky mohla hodně vyjasnit. Možná Tě čeká nějaká preventivní prohlídka a při té příležitosti to můžeš říct paní doktorce sama. Přeji odvahu.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
někdy před Vánoci mi praskl displej na mobilu. Mám huawei za necelé tři tisíce,půlku z toho jsem platila já a půlku rodiče.. Mobil mám někdy od května 2017. Jednou jsem šla ve škole a upadl mi mobil a byl rozbitý displej. Rodičům jsem to neřekla. Od tý doby mi praská displej pokaždé když mi upadne.. Občas praskne i když normálně píšu.. Praskliny mi tolik nevadí.. Ale vůbec nevím co mám říct mámě.. Bojím se její reakce. Teď si šetřím na iPhone 6 a čekám až bude trošku levnější. Nemám jí to říct až budu mít peníze??

holka, 13 let, 16. února 2018

Ahoj,
myslím, že rozhodně bude vhodné to co nejdříve, ale při nějaké vhodné příležitosti, to rodičům říct. Vzhledem k tomu, že ti ten mobil nezaplatili celý, ale půlku sis zaplatila sama, určitě ti uvěří, že tě to mrzí a že sis ho nerozbila schválně.
Samozřejmě chápu tvé obavy z reakce, sám nevím, co přesně ti na to mamka řekne. Možná ta reakce bude nepříjemná. Ale stejně nebo i víc nepříjemná bude, i když jim to řekneš později, nebo ještě víc, když na to nějakou náhodou přijdou sami, a k tomu by dříve či později nevyhnutelně došlo. Ale spíš si myslím, že to pochopí; každý někdy v životě něco rozbil, a jestli nerozbíjíš mobily každý měsíc, snad budou mít pochopení.
Natrvalo se problémy utajit nedají, to platí nejen pro prasklý displej na mobilu.

Rodiče

Ahoj,
děkuji moc za za tuhle poradnu a teď k dotazu. Maminka mi zakázala používat sociální sítě a psát si z jakože cizíma lidmi. A já jsem to porušila. Je to už snad 5 let a taky 2. A pronásleduje mně to na každém kroku. Neřekla jsem jim přesný datum, kdy jsem se narodila a ani přesné jméno, jenom město, kde bydlím. \je mi z toho každý den do breku. A mamince to nechci říct, asi až budu větší, protože mně má tak moc ráda, tak moc, že ji nechci ublížit. Myslí si, že jsem úžasná, ale nejsem. Co mám udělat? Tehdy jsem neměla kamarády, cítila jsem se opuštěná.

holka, 14 let, 30. ledna 2018

Ahoj,
z Tvých řádků čtu, jak Tě mrzí, že jsi porušila maminčin zákaz. Chtěla bych Tě ocenit za to, že to chceš nějak řešit. Je vidět, že máš maminku ráda a záleží Ti na vztahu s ní. Každý někdy udělá chybu a je velmi pravděpodobné, že možná i Tvoje mamka ji někdy udělala. Dovedu si představit, že jsi chtěla mít kamarády a je moc dobře, že jsi o sobě nenapsala žádné citlivé údaje. Důležitější je teď, kdy už jsi větší a víš víc o co jde, v tom nepokračovat a chovat se na internetu co nejvíce bezpečně.

To, zda to mamce říct a kdy, je hlavně Tvoje rozhodnutí. Neexistuje nějaké jednoznačné správné řešení. Pokud se nic nestalo, můžeš si to nechat pro sebe s vědomím, že jsi byla mladší a nyní už zákaz respektuješ. Můžeš se jí ale také svěřit – buď teď nebo i později, pokud cítíš, že se Ti uleví. Ty nejlépe svoji mamku znáš a víš, jak se chová, zda dokáže přijmout omluvu apod. Je také možné se svěřit tátovi, pokud si myslíš, že by to unesl lépe a s ním se můžeš také poradit, co dál udělat.

Přejeme klidné dny.

Modrá linka

Rodiče

Mojí ségře jsou 4 roky a když se jí něco nelíbí tak mně začne kopat do hlavy a mně to bolí tak to řeknu mamce a one jí řekne " nedělej" a ségra si z toho nic nedělá a když mně ona otravuje já jí řeknu : nech toho , a ona hned začne bulet a mamka hned příběhne a zmlátí mně ( jednou to bylo zaváhání za ucho a takla mi krev a mamka se ani neomluvila) protože sestra je mladší a je hezčí než já a má jí víc ráda a mně nevěří ani slovo a pak to řekne všem koho zná že jsem zbila svou mladší sestřičku a ona strašně plakala :0 prosím poraďte mi

holka, 11 let, 25. ledna 2018

Ahoj,
mrzí mě, že od mamky dostáváš nespravedlivé tresty za to, když Tě mladší sestra provokuje. Nevím, jestli si o tom s mamkou můžeš promluvit, že Tě mrzí, že to tak je, říct jí, jak to vidíš a co bys potřebovala. Když by To mamka nebrala vážně, můžeš zkusit najít zastání u jiného dospělého, táty, jiného příbuzného, nebo se svěřit paní učitelce ve škole. Rodiče nemají právo děti přehnaně fyzicky trestat a být k nim nespravedliví. Můžeš to také zkusit probrat s nějakou kamarádkou, která má třeba také mladšího sourozence a možná řeší podobný problém.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,píšu protože jsem zoufalá.Na jarní prázdniny jsme měly jet k babičce na kterou se moc těšíme.Ale potom co byl zvolen Zeman prezidentem,mamka nás nechce pustit.Říká,že nechce abychom jely(já a sestra) do takového Zemanovského a Babišovského hnízda.A to jen proto,že babička před 5 lety volila Zemana a do sněmovny vybrala Ano.Jsem opravdu zoufalá,protože mamka úplně změnila názor!!Bojím se jí domluvit a tak s ní komunikují ohledně téhle věci pomocí babičky.Prosím Alíku rychle poraď,protože se blíží jarňáky!

holka, 11 let, 29. ledna 2018

Ahoj,

je možné, že naše odpověď přijde už pozdě, což mne mrzí. Je opravdu nepříjemné, že Tě mamka nechce kvůli volbám pustit k babičce. Volby a jejich výsledky patří do světa dospělých a určitě by se neměly promítat do vztahů vnoučat a prarodičů, i když chápu, že mamka může mít z voleb rozporuplné pocity.

Myslím, že maminku by naštvání na volbu babičky mohlo brzy přejít. Někdy jsou ze začátku emoce velké, ale čas je trošku obrousí a zmírní. Mohla by sis také s ní o všem promluvit, až bude v klidu a bude mít dobrou náladu. Můžeš ji říct, že ji chápeš, ale že máš babičku moc ráda a přeješ si za ní jezdit. Pomoci by Ti s tím mohl i táta nebo i babička, se kterou to řešíš. Pokud se domluvíte i se sestrou, můžete ji poprosit společně, to už má také větší váhu.

Držíme palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Mám menší problém
Kdysi když mi bylo 9-10 ségře byl 1 rok tak jsme se spolu koupaly ale teď když je mi 12 nechci se s ní koupat vanna je pro nás dvě moc malá a stejně tam musí mít ona víc místa a už nejsem malá potřebuju mít už své soukromí a někdy je to i tak že nemám nikde svůj klid všude mi leze a otravuje mně ségra a ještě jí musím všechno o co si dupne dávat a mamka jí má rači protože je menší a ségra je alergická na lepek a v její školce nevaří bezlepkově a mamka jí musí do školky vařit a když už dovari tak si hraje se ségrou a kvůli toho jsem už hodně krát neměla domácí úkol a mamka mně za to seřvala (šla jsem za ní protože jsem to nechápala) . A když to třeba řeknu sestřence( je jí 22) tak ona řekne mamce proč nemůžu si holit nohy a mamka hned vlepi ty její kecy a sestřenice je už raději ticho někdy bych se nejraději přestěhovala k ní protože mně chápe . Prosím poraďte mi jak to mám udělat mám utéct nebo se odstěhovat?
Odpovězte co nejrychleji

holka, 12 let, 26. ledna 2018

Ahoj,

máš pravdu, že je někdy těžké být starší sestrou, protože mladším sourozencům bývá věnována větší pozornost. Nemusí to být jen tím, že by je měli rodiče radši, ale jsou menší, musí se ještě toho hodně naučit a rodiče se soustředí víc na ně. Na druhou stranu starší sourozenci mají plnou pozornost rodičů, než se jim narodí mladší děti, což jsi zažívala téměř 9 let a toto už mladší ségra nikdy jako druhorozená nezažije. U každého jsou tedy výhody a nevýhody. Možná si také všímáš nebo si do budoucna všimneš, že budeš pro sestru velkým vzorem, bude Tě chtít ve všem napodobovat a budeš pro ni velmi důležitou osobou.

Souhlasím, že by ses se sestrou už koupat nemusela, jsi velká, potřebuješ i ve vaně svůj prostor. Možná bys o to mohla svou mamku požádat někdy v klidu, když bude mít dobrou náladu, s tím, že už bys ve vaně potřebovala mít své soukromí. Stejně tak by sis s ní mohla promluvit o tom, jak Tě trápí, když na Tebe nemá čas, a to ani na pomoc s úkoly. Můžeš jí třeba nabídnout, že nějakou povinnost v domácnosti převezmeš za ní (pomoc s nádobím, s úklidem, hraní si se ségrou apod.), ale že bys také potřebovala, aby Ti ona pomáhala s úkoly a víc se Ti věnovala.

Věřím, že Tě někdy napadá utéct nebo se přestěhovat k sestřenici, která Tě více chápe. Útěk však není řešení, hledala by Tě policie, řešili by to i sociální pracovníci a všichni byste u vás doma měli velké potíže a musela by ses stejně vrátit nakonec domů. S přestěhováním by také musela souhlasit máma nebo i táta, a to si moc nedovedu představit, že by Ti povolili.

Víc tedy pomáhá s mamkou mluvit, možná by pomohl ve všem i táta, o kterém nepíšeš. Je dobře, že se můžeš svěřit sestřenici. Kdyby se situace nelepšila, můžeš se obrátit i na psychologa, nebo zavolat k nám na Modrou linku, kde můžeme přemýšlet, co by se ještě dalo v Tvé situaci udělat.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, Alíku.Moc doufám, že alespon na tenhle můj dotaz odpovíš.Moje mamka má asi půl rok nového přítele a je s ním nadměrně moc času. Dřiv to bylo takhle: ráno v 8 přišla, ve 3 už šla do práce a vracela se v 6, kolem pul 7 odešla k němu na celou noc.O prázdninách tam v kuse spala, uplně každou noc.Ted jsem ji vysvětlila, že spát tam každý den není dobré, tak to omezila, ale stejně nedokáže pochopit, že bych ji alespon jeden den potřebovala jen pro sebe, když ji řeknu jestli by tam jeden den nemusela jít vždy je na mě zlá.Navic když jde ještě do práce tak ji mám samu pro sebe ještě méně.Jak ji to mám říct, aby to prostě omezila a byla semou víc?

holka 13, 21. ledna 2018

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se Ti nelíbí, že s Tebou mamka netráví čas, je přirozené, že si děti chtějí svoje mámy užít. Máš právo s ní mluvit o tom, co prožíváš. Jestliže je na Tebe mamka zlá, pokud jí dáváš najevo, že Ti chybí, není to v pořádku. To důležité je nediktovat mamce, co může a co ne, ale vyjadřovat své pocity, třeba to, že je Ti smutno, že Ti chybí a tak podobně. Zároveň ale není v pořádku, že mamka nebývá přes noc doma, protože povinností Tvojí mamky je se o Tebe starat, a to podle toho, co píšeš, nedělá. Nevím, kdo Tě hlídá, když je mamka přes noc pryč. Je ale důležité, abys o tomhle mluvila s někým dalším blízkým dospělým z rodiny. Někomu, kdo se postará o to, aby máma plnila své povinnosti. Případně se můžeš obrátit na někoho ze školy, komu věříš. Můžeš si na pomoc vzít i svůj dotaz Alíkovi i odpověď a té osobě ji ukázat.

Přejeme Ti brzké zlepšení situace
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
mám asi takový problém a prostě už ho nějak nezvládám... Prostě škola... Ještě k tomu mám 4x týdně tréninky a 1x týdně sbor..1. mám fakt hodně učení.. Snažím se být co nejlepší aby jsem měla dobrý známky. Ale mamka mi furt nadává, že jsem zavřená v pokoji a nedělám nic. 2. Dělám různé prezentace, referáty a slohovky.. Ale jelikož na to mám speciální program na PC a vše to dělám na něm tak mi mamka říká že jsem závislák na elektronice... 3. Od učitelek dostávám různé olympiády. Ale mamka mi říká at to domů netahám. že na to nemám a že je to kravina..Proč? Zrovna dneska jsme se pohádali s babi a ona mi zabuvuje furt jenom věci které mám ráda. Jen něco řeknu a přihodí další věc. Momentálně je to strašný jsem furt u učení a mamka na mě furt křičí. Už se jím snažím i vyhejbat ale hnedka na mě řve. Třeba ted před 30min se stalo to že jsem přišla z tréninku a potřebovala jsem se jít učit na matematickou olympiádu. Když jsem se najedla a šla dolů ona sem bezdůvodně přišla a řekla... TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ ULID JSI TEN TALÍŘ IHNED... já jsem řekla že jse musím učit. Ona TO NEMYSLÍŠ VÁŽNE TED TAK POZDĚ?? Pritom už jsem se chtěla jít učit dávno ale ona furt udělej tamto, udělej tamhle a ješte tuto a nezapoměn ta tamhleto... Jak by jsi se zachoval/a ty? Co mám dělat? Měl/Měla jsi to někdy stejně ? Jde to nějak ukončit??

unicorníček, 13 let, 10. ledna 2018

Ahoj z Modré linky,

je obdivuhodné, kolik toho zvládáš. Podle toho, co píšeš, usuzuji, že jsi velmi zodpovědná slečna a to chci ocenit. Dokážu si představit, že skloubit školu, tréninky a ještě sbor není jednoduché a říkám si, zda-li Ti zůstává čas pro sebe, kamarádky, pro to, co máš a děláš ráda bez ohledu na to, zda musíš. Mrzí mě, že mezi Tebou a mamkou či babičkou dochází k nedorozumění ohledně představ o tom, jak by to mělo doma fungovat.

Pokud cítíš, že bys potřebovala změnu, ráda bych Ti dodala odvahu k tomu, abys to zkusila s mamkou probrat. Zkus jí říct, co bys od ní potřebovala k tomu, aby ses doma cítila v pohodě. Mamka by měla vědět, jak moc se ve škole snažíš patřit mezi nejlepší žáky, jak náročné jsou pro Tebe přípravy na olympiády apod. Také byste si mohly zkusit vyjasnit Tvoje zapojení se do domácích prací, to jak by to potřebovala máma.

Jinak bych Tě chtěla ujistit v tom, že téměř každý dospívající prožívá s rodiči občas nějaké rozpory a nedorozumění. Je to přirozené a to, že máš jiný pohled na svět a své potřeby, je normální. Hledejte společnou domluvu, můžeš jí ukázat i tuto naší komunikaci a vyjít z ní. Možná by do toho šlo zapojit i tátu či babičku, ale to nechám na Tobě.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj všichni ,mám problém,moji rodiče jsou rozvedení a stará se o mě mamka.Ale poslední dobou mi přijde,že se vztahy mezi mnou a mamkou začínají horšit.Furt se hádáme kvůli blbostem.Taky mi příjde že si na mamku hodně dovoluju ale to se nedá zastavit:-(.Mě hrozně moc mrzí co jí dělám a moc bych to chtěla napravit. Vůbec nevím jak. My když se hádáme tak na venek vypadám jako drsňačka ale uvnitř brečím a trápím se. Ale vlastně si za to můžu sama... Víš, mě mamka občas hrozně štve ,furt mi říká že jsem tlustá a že nic nedělám. Nebo mi říká že jí nepomáhám ale to není pravda,já myju nádobí,luxuju a vynasim kos a mamce to přijde furt málo. No a když se kvůli tomu hádáme tak jí řeknu něco hnusnýho a pak mě to moc mrzí. A já bych prosím potřebovala poradit. Jak nebýt drzá na rodiče. Jak se mamce omluvit. Jak předejít hádce.
Mě to vážně moc trápí co mamce dělám,ona mi říká že jí nemám ráda ale vůbec to není pravda,já mám svojí mamku moc ráda , lepší mamku bych si ani nemohla přát. Já vůbec nevím jak mamce říct že ji mám hrozně ráda a aby mi uvěřila.My když se pohádáme, tak je na mě hrozně zlá,nadává mi a vyčítá mi hodně věcí a furt na mě řve že půjdu k tátovi ale to v žádném případě nechci.Já kvůli tomu furt brečím a moc mě mrzí mrzí:'(:'(:'(.A hlavně mi alíku nedoporučuj psychologa,tam jsem byla mockrát .Já bych potřebovala vážně poradit jak mamce dokázat že ji mám ráda.A ještě bych chtěla moc poděkovat všem co tu odepisují,je to fakt super stránka a vždycky jste mi pomohli. Moc díky za odpověď s pozdravem Katka ☺

Katka 12 let(skoro 13 let), 7. ledna 2018

Ahoj Katko,

chci ocenit, že Ti není jedno, že se s mamkou hádáte, že si uvědomuješ, že i ji to asi mrzí a bolí. Líbí se mi, že si uvědomuješ i to, že mamka umí nadávat, když se hádáte, ale i to, že si lepší mamku nemůžeš přát.
To důležité je, že máš vůli se s mamkou domluvit, že o to stojíš. Ne vždy je možné hádkám předejít. Zkusit to můžeš tak, že si s mamkou promluvíte někdy v klidu, když zrovna hádka neprobíhá, o tématech, které bývají předmětem hádky. Tedy o tom, kdy a jakým způsobem budeš plnit své povinnosti - tak, aby to vyhovovalo Vám oběma. Když takové dohody uděláte a budete je dodržovat, může to pomoci. Také mamce můžeš v klidu říct, jak se cítíš, když Ti říká, že jsi tlustá a nic neděláš. To by asi nebylo příjemné nikomu, je proto pochopitelné, že se potřebuješ bránit. Sama píšeš i o omluvě. Když už k hádce dojde, je potom dobré umět se omluvit. Není žádný zaručený recept. Výhodnější je s omluvou přijít až vyprchají emoce - Tvoje i mamky. To, na čem záleží, však je, jestli se omluvit opravdu chceš. Pokud to tak je, stačí potom upřímně říct, co cítíš, za co se omluvit chceš. Katko, píšeš, ať Tě neposíláme k psychologovi. Nemám dojem, že bys musela jít k psychologovi. Ale na druhou stranu právě psycholog je člověk, se kterým můžeš mluvit o všem, co Tě trápí, mluvit s ním o konkrétních situacích, hádkách, hledat s ním způsoby, jak se omluvit, které Ti budou vyhovovat, na které mamka uslyší. To je něco, co Ti my po internetu nabídnout nemůžeme. Zkus si tedy Ty sama zvážit, zda by Ti návštěva psychologa přece jen nemohla být k užitku. Jinak o tomhle všem samozřejmě můžeš mluvit i s jinou blízkou osobou, které věříš, která by Tě mohla vyslechnout a podpořit.

Přejeme Ti klidné dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj/Dobrý Den,

potřebovala bych poradit, jsem moc složitá...Můj táta je na mě zlý, i když o nic nejde, třeba se špatně vyspí a hned na mě křičí jaký jsem ,,rozmazlený fakan“. Zrovna dnes, měli jsme zrovna oběd a on sáhl po tatarce a na víčku byl kousek tatarky a on hned začal křičet. Pořád dává přednost mé starší sestře, kterou nazývá ,,Jeho prvorozenou dcerunkou.“ Už, když jsme já a moje sestra byly malí, tak měl radši mou sestru. Sestra mě urážela, já ji to oplatila, ona začala křičet, táta přiběhl a začal na mě křičet ať neprovokuji, já se mu vždy pokoušela vysvětlit, že ona mě uráží, ale místo toho jsem se vždy rozbrečela. Jsem citlivá, až moc. Když k nám přijede nějaká návštěva, tak se mě setra pokouší co nejvíc ztrapnit. Před pár dny se mi narodil bratr a on přes noc brečí a táta se nevyspí, takže pořád křičí. O prázdninách jsem to s tátou už nedávala, tak jsem si vzala žiletku a lehce se řízla, chtěla jsem to udělat i teď, ale nechci mít další ošklivé jizvy. Když jsem se vždy naštvala, tak jsem si vzala kružítko a rýpala se do kolen a do ruk. Už dřív jsem se řezala, ale to zase jindy. Minulý rok jsem měla takové divné stavy, které nešly zastavit, jako kdybych byla v šoku, chodila jsem po pokoji, brečela a říkala si ,,Chci umřít,“ pokoušela jsem se přestat, ale nešlo to. Když mám nervy, tak nemůžu dýchat, potím se a je mi do breku. Když je mi na nic, tak se koukám do zrcadla a říkám si, jak jsem ošklivá a tlustá. Táta mi říká, že mám postavu akorát, všichni to říkají, ale já jim nevěřím. Přijde mi, že to táta kolikrát řekne jen tak ze srandy, protože teď mi říká, že jsem líné prase a mám začít cvičit, přitom cvičím. Chodím na karate 2x týdně a ještě trénuji doma...

PS.: Neříkám, že svého tátu nemám ráda, ale někdy už se to fakt nedá vydržet.

Určitě vám přijde, že to co jsem napsala je kravina, ale já už opravdu nevím jak dál.

Mohli byste mi někdo prosím pomoci? Jak se s tím mám vypořádat? Jak se zbavit té citlivosti? Mám zase začít se sebepoškozováním? (opravdu zvláštní otázka) Mám to někomu říct? (I když není komu)

Omlouvám se za chyby a za to jak dlouhý ,,článek“ jsem napsala.

Děkuji za odpověď.

S pozdravem Petra.

holka, 13 let, 6. ledna 2018

Ahoj Petro,

je pochopitelné, že Tě trápí, když je na Tebe táta zlý. To by trápilo každého, protože je to něco, co by se nikomu dít nemělo. Ptáš se, jak se s tím vypořádat.
Sama nabízíš různé varianty. Z toho, jak píšeš, píšeš, je vidět, že odpověď vlastně znáš. Že sama dobře víš, že sebepoškozování není řešení. To je dobře. Sebepoškozování je naopak problém, který je potřeba řešit. My Ti takto po internetu na dálku pomoci nemůžeme, může to ale udělat někdo ve Tvém okolí. Píšeš, že není komu to říct. Máme však zkušenosti, že když se člověk opravdu zamyslí, někoho, na koho se může obrátit, najde. Nezmiňuješ se o mámě. Protože píšeš o tom, že se Ti narodil bratr, nějaká žena ve Vaší rodině je - ať už je to máma nebo tátova přítelkyně. Možná by to mohla být osoba, na kterou se můžeš obrátit. Případně můžeš zvážit někoho dalšího z rodiny - babička, děda, teta, strýc. Také je možné obrátit se na někoho z vyučujících ve škole, komu věříš, často jsou již na školách i školní psychologové. Další možností je vedoucí nějakého kroužku, rodiče kamarádky. Petro je důležité, aby se Ti dostalo pomoci zejména s těmi stavy, o kterých píšeš. Ráda bych Tě tedy podpořila v tom, aby sis zvážila, na koho se přece jen můžeš obrátit a opravdu to udělala.

Přejeme Ti brzké zlepšení situace
Modrá linka

Rodiče

Ahojky,
mojí rodiče se rozvádí a já nevím jak se s tím mám vyrovnat. Poradíš? Děkuji, Julča.

Julča, 14 let, 22. prosince 2017

Ahoj Julčo,

chápu, že přijmout rozvod rodičů pro Tebe může být obtížné. Nepíšeš konkrétněji, v čem bys potřebovala poradit, mohu Ti tedy odpovědět pouze obecně.
To důležité je, nebýt se svými pocity sama. Mít možnost s někým, komu věříš, mluvit o všem, co cítíš, prožíváš, co Tě trápí. O tom všem by měli vědět i Tví rodiče. Je potřeba přiznat jim právo na rozvod, pokud jim vztah nevyšel a rozhodli se tak. S Tebou to však nemá nic společného, to je mezi nimi dvěma. A Ty máš právo mít vztah s oběma rodiči, mluvit s oběma o tom, co je pro Tebe obtížné, co Tě trápí, čeho se bojíš, co si pro sebe přeješ. Možná Ti ne vše dokáží zajistit a splnit, ale to důležité je, abys jim to dávala najevo, abys o tom s nimi mluvila. A pokud budeš mít navíc i další lidi kolem sebe, třeba kamarádky, či další příbuzné, kteří Tě mohou podpořit, podržet, pochopit, je to jen dobře.

Julčo, přejeme Ti, abyste rozvod rodičů zvládli vy všichni co nejlépe a nejméně bolestně, jak je to možné.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Je skvělé, že dětem a dospívajícím pomáháte a doufám že mi taky pomůžete =) Najednou z ničeho nic jsem začala myslet na jednu nepříjemnou zkušenost. Psala jsem si na sociální síti s jedno u holku v mém věku a neřekla jsem to mamince. A Je mi to moc líto. Dokážu přes to přejít nebo na to zapomenout? Je to staré asi tak 2 až 3 roky. Proč na to myslím až teď. Byly jsme "dobré kamarádky". Myslím, že mně jako kamarádku brala spíše ona. Tu chybu jsem pak zopakovala ještě jednou ale to z jednou holku z jiného státu tady v evropě, ale kvůli zlepšení angličtiny. Mrzí mne to, že o tom maminka neví. Nechci ji to říct, protože by si dělala starosti. A teď nic nevrátíme zpátky. Dokážu přes toto přejít? Nemám ráda svou minulost ale těším se na budoucnost. Mám hodně plánu. Doufám, že na to zapomenu nebo budu se na to zpětně dívat z vesela. Je to možné? Mám si z toho opravdu dělat hlavu, že jsem porušila zákaz maminky? Je to z mravního hlediska velký přestupek? Děkuji moc za odpověď. Děkuji za tuhle poradnu.

holka, 14 let, 22. prosince 2017

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jestli je velký mravní přestupek, žes porušila zákaz maminky a jestli na to zapomeneš, nebo se na to budeš dívat zvesela.
To jsou otázky, které Ti nemůžeme zodpovědět. Nevíme, jestli na to zapomeneš nebo si to budeš připomínat stále znova. To důležité je, že teď se kvůli tomu asi necítíš dobře, proto nám nejspíš píšeš. Je pravda, že situaci zpátky nevrátíš. Ale vypadá to, že teď pro sebe potřebuješ něco udělat. Je tedy důležité, aby sis uvědomila, proč se teď necítíš dobře, když už se to stalo dříve. Možná, že když se mamince přiznáš, když jí řekneš, že Tě to mrzí, uleví se Ti. Může to být pro Tebe docela cenná životní lekce - naučit se přiznat svou chybu a omluvit se, to je něco, co se Ti v životě neztratí. Člověk se nevyhne tomu, že někdy udělá chybu. Je ale podstatné umět se z chyby poučit, vědět, v čem nebylo to, co udělal dobré, čeho by se vyvaroval, kdyby to neudělal. Například v Tvém případě by Tě teď netrápilo svědomí, kdybys maminčin zákaz neporušila. Možná Ty sama najdeš další důvody, proč to nebylo dobré. Když to mamince dokážeš všechno říct, i to, jak ses ze své chyby poučila, můžeš jí tak dokázat, že umíš převzít zodpovědnost za své jednání, umíš posoudit, zda to bylo nebo nebylo dobře, dokážeš přiznat svou chybu, když ji uděláš.
Pokud se rozhodneš, že to mamince přiznat nechceš, je důležité vědět, co Tě k tomu vede - a potom už ale nad situací nepřemýšlet. Protože pokud budeš o všem jen přemýšlet a neuděláš nic pro nápravu, pro to, abys mohla jít dál, nikam to nepovede. Z toho důvodu se domnívám, že více prospěšné, i když možná obtížnější, je postavit se všemu čelem a něco pro sebe udělat.

Přejeme Ti, abys vše dovedla ke zdárnému konci, který Ti přinese užitek
Modrá linka

Rodiče

Ahoj*
Mám takový problém s rodiči.Vim že mi odpovíš později a možná už to bude vyřešené ale i tak se tě zeptám.Dneska jsem tanocavala doma nějak jsem blbě skočila na levou nohu.Doma byl táta tak přišel za mnou a ptal se ,,co se děje,,
Já odpověděla že ,,nic,,.Když odešel tak mě bolela strašně moc noha a myslela jsem si že jí mám zlomenou začala jsem brečet potichu protože mě to fakt hodně bolelo.Tátovi jsem to říct nechtěla protože se v tomhle nevyzná a nadával by že jsem nemotorná.....Psala jsem kámoškama co mám dělat pomohli mi v tom že se mám uklidnit atd..Po chvilce přišla máma a řekla jsem jí všechno a táta to slyšel.A pak to začalo.Máma mě seřvala za to že dělám takovýhle věci ale já chtěla prostě tancovat.No a potom se přidal táta a říkal že jsem ,,blbá,, a takovýhle věci.Táta potom ještě máme říkal že jsem skákala z postele což nebyla pravda a nechápu jak si tohle mohl vymyslet.Nakonec mi mamka dala mastičku moc to teda nepomohlo ale štěstí je že to nemám zlomený ale jenom naraženy.Tak a to je konec příběhu.!
No a proč ti tenhle příběh píšu?Protože mě dost mrzelo jak se ke mě chovali když jsem jim to řekla.Brecela jsem ale potichu a teď se bojím že se z toho nedostanu protože mám jakoby ,,klepavku,, a dost se bojím protože zítra máme tělocvik a mamku nechci žádat o omluvenku protože je hodně naštvaná......Ta noha mě bolí strašně moc a jsem ráda že dokážu chodit na tož běhat.
Už se ani netěším na Vánoce.Nejradeji vzpomínám na ty chvíle když jsem byla mala.Abych pravdu řekla takový rodiče nikdy nebyli hodně mě překvapili proto mě to asi tak moc dostalo.

Tak Ahoj Mája
DĚKUJI ZA VSECHNY RADY

holka, 13 let, 20. prosince 2017

Ahoj Májo,

chápu, že Tě reakce rodičů zaskočila, navíc, když to bylo z jejich strany nečekané a nikdy dříve se k Tobě takto nechovali.
Možná toho je na ně momentálně moc, možná byli jen rozrušení a měli o Tebe starost. I dospěláci se někdy zachovají netaktně a pak svých reakcí litují. Možná by stálo za to si s mamkou ještě jednou promluvit, vysvětlit si, co se stalo a taky by měla vědět o tom, že máš zítra z hodiny tělocviku strach.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, potřebuju poradit (nečekaně).
Je mi 15 let, známky super (samé 1 v průměru). Ale často se s mamkou hádáme, většinou kvůli blbostem. Já třeba přijdu domů s tím, že musím udělat projekt - a ona se do toho hned začne montovat. Ok, je dobrý, že mi někdo pomůže, ale ona to vymýšlí prostě tak, aby to bylo "co nejlepší" - jenže až moc, chci to mít normálně, ne nějak kuriózně (teď jsme měli mít jen informace třeba a ona tam chtěla k tomu ještě cpát křížovku).
To samé je i u toho, jak žijeme - v rodinném domě, přičemž je mých prarodičů a my jsme ve dvou místnostech (jedna sotva na spaní a druhá skříň, televize, stará postel jako gauč, stůl a klec. K tomu se k nám ale chodí babička furt dívat na TV, protože se prostě nemůže dívat s mým dědou -.-
Z toho vyplývá to, že mám strašně málo prostoru pro sebe - sama jsem snad jen půl hodiny.
Mám staršího bráchu, ale ten už s námi nežije a tak mi připadne, že se na mě mamka až moc upnula a nenechává mě se osamostatnit.

Prosím... poraďte mi, jak to řešit.
Předem děkuji.

holka, 15 let, 6. prosince 2017

Ahoj,
velmi oceňuji, jak vyzrále ke svému problému přistupuješ. Vidíš ho střízlivě a i když tě chování tvé maminky rozčiluje, zároveň se dokážeš vcítit do jejího pohledu. To je opravdu zralé a vyspělé chování.
Zkus si s maminkou sednout a na rovinu, stejně jako jsi napsala tento dopis, jí vysvětlit své pocity a pohnutky. Řekni jí, že potřebuješ víc prostoru, nejen fyzicky ale i psychicky. Vysvětli jí, že sice rozumíš tomu, že pro tebe chce to nejlepší, ale že si chceš své školní záležitosti řešit sama. Domluvte si zároveň jasná pravidla. Můžete se například domluvit na tom, že pokud budeš mít stále tak dobrý prospěch, nebude se ti do školních záležitostí „montovat“ a nechá je na tobě, protože to bude jasný důkaz, že je sama zvládáš. Zdůrazni jí, že je pro tebe samostatnost důležitá a pokud ti ji dopřeje, nebudete se zároveň tolik hádat.
S nedostatkem soukromí to bude asi za stávajících podmínek těžší, ale opět ti doporučuji požádat o pomoc tvou maminku. Určitě pochopí, že potřebuješ nějaký prostor sama pro sebe a třeba vymyslíte nějaké řešení. Možná třeba půjde část místnosti přepažit nějakou zástěnou, nebo vás napadne něco jiného. Souhlasím však s tebou, že člověk potřebuje mít prostor a čas sám pro sebe a je to velmi důležité. Věřím, že to tvá maminka pochopí a pokusí se najít nějaké řešení.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára