Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj, už jako malá jsem milovala tenis, už ve 3 letech jsem se na něj koukala raději než na pohádky. Chtěla jsem ho i hrát, ale táta byl cely týden v práci a mamka byla líná se mnou jezdit na hodiny tenisu. Hrála jsem sama o zeď na zahradě, často jsem dostávala vynadano ze ničím fasádu, ale tenis jsem měla tak rada ze mi to bylo jedno. Takhle jsem hrála do svých 11 let. Už jsem hrála docela dobře a babička se se mnou chtela přestěhovat do Prahy - tam bych měla lepší podmínky k trénování, ale následně onemocněla a zemřela. Slíbila jsem ji ze to nevzdam. Od 12 let chodím pravidelně hrát tenis na plzeňskou Lokomotivu, rodiče mi platí 1 hodinu týdně a ještě mi z babiccinych úspor děda platí 6hodin týdně. Jde o to ze mamka mě nenávidí za to ze hraji tenis, zakazuje mi chodit na tréninky (což porusuji, protože to stojí nemalé peníze). Moc bych chtela hrát tenis ještě víc, na závodní úrovni ( podle trenéra na to mám jen bych potřebovala chodit každý den hrát cca 3-4 hodiny ). O peníze nejde, jak mám přemluvit mamku aby mě nechala dělat to co miluju ? Často se kvůli tomu hádáme, prý jsem nejhorší dcera na světě a jsem největší vicucka peněz ( za sestry koníčky platí jednou tolik). Já nevim co mam dělat, tenis mám strašně moc rada a všechny lidi kolem, ale pořád víc uvažuji o tom ze skončím, už na to nemám, ale babičce jsem slíbila ze to nevzdam a porušovat to nechci. Co mám dělat ? Jak vysvětlit mamce ze tenis je moje všechno a zkoncit by byl můj konec?

holka, 13 let, 3. dubna 2018

Ahoj,
mrzí mě, že se potýkáš s takovým nepochopením ze strany rodičů a zároveň je skvělé, že jsi tak vytrvalá a jdeš si za svým cílem. Nepsala jsi, jak se k tvému koníčku staví tvůj táta, ale možná bys našla podporu u něj. Pokus se svým rodičům vysvětlit, jak moc je pro tebe tenis důležitý a jak tě baví. Můžeš jim nabídnout, že se pokusíš na hodiny tenisu přivydělat třeba tím, že budeš o prázdninách vypomáhat a podobně. Když uvidí, že se snažíš, možná svůj postoj přehodnotí. Pokud by byl tvůj trenér ochotný promluvit s tvými rodiči o tvém potenciálu, možná by to také pomohlo. Je mi skutečně velmi sympatické, jak si jdeš za svým cílem a přeji ti hodně štěstí a úspěchů!
Bára

Rodiče

Ahoj,
bojím se, že se naši rozvedou. Nedávno jsem mamku viděla, jak se kouká na seznamku a dneska prý šla s někým ,,na kafe". Jak mám zařídit, aby se nerozvedli?

holka, 12 let, 22. března 2018

Ahoj,

je určitě hodně nepříjemné prožívat strach z rozvodu rodičů, dovedu si představit, jak Ti záleží na tom, abyste zůstali všichni spolu. Nevím úplně přesně, jak to je mezi Tvými rodiči, ale to, že šla máma s někým na kafe, ještě nemusí znamenat, že se rodiče rozvádí nebo budou rozvádět. Všechno může být i jinak nebo složitější než se na první pohled zdá. V každém případě platí, že děti, bohužel, nemají žádné zázračné možnosti, jak ovlivnit vztah rodičů. Je to jen na nich, jak se dohodnou, to patří do světa dospělých. Ty nemůžeš za to, jaké to mezi nimi je nebo bude.

Přesto si dovedu představit, jak Tě to trápí, a proto bys na vše neměla zůstávat sama. Možná by sis mohla s mamkou, tátou nebo oběma najednou promluvit o tom, že máš obavy z rozvodu, možná Ti to nějak vysvětlí a budeš mít víc jasno. Dovedu si také představit, že takový rozhovor by pro Tebe byl hodně obtížný a je jen na Tobě, jestli ho chceš s rodiči vést. Můžeš se také svěřit někomu blízkému z Tvého okolí, komu důvěřuješ, abys svoje starosti mohla s někým sdílet a kdo by Tě podpořil. Může to být babička, teta nebo někdo jiný s kým máš dobrý vztah.

Pokud by sis potřebovala o všem více promluvit i s někým dalším, můžeš se obrátit přímo na Modrou linku, všechny kontakty najdeš na stránkách www.modralinka.cz.

Přejeme si, aby vše dopadlo co nejlépe.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a celá poradno, potřebovala bych poradit, rodiče mi nedávají žádné kapesné ale spolužákům už rodiče dávají. Chtěla bych už také dostávat protože dostávám peníze od babičky málo kdy a to mi musí stačit na školu svačinu atd. Nevím jestli by mi rodiče peníze vůbec dali, ale problém je v tom že se jim to bojím rict, bojím se jim to říct protože, se bojím ze řeknou NE. Alíku dáš mi prosím radu jak to nenápadně říct?

holka, 12 let, 27. března 2018

Ahoj z Modré linky,

domnívám se, že není potřeba říkat nic nenápadně. Je důležité se v životě naučit jasně říkat svůj názor, vyjadřovat svá přání. Je pravda, že každé přání nemusí být splněno, ale i to patří k životu a je potřeba naučit se přijmout i odmítnutí. I přesto je důležité svá přání vyslovovat. Pomoci Ti může, když si nejprve pořádně rozmyslíš, jak to rodičům řekneš, vysvětlíš jim, proč si myslíš, že je kapesné dobré. Když s ním budeš dobře hospodařit, může pro Tebe být přínosem. Pokud by se rodiče obávali, že je budeš utrácet nerozumně, můžete spolu pro začátek udělat dohodu o tom, k čemu Ti bude kapesné sloužit. Je potřeba však brát v potaz i Vaši finanční situaci, to, jestli si rodiče mohou dovolit dávat Ti kapesné, případně jak vysoké.

Přejeme Ti krásné jaro
Modrá linka

Rodiče

Ahoj!
Potřebovala bych poradit. Moje mamka stále kašle (je zahleněná). Už to trvá tak týden a pořád se to nelepší. Léky má od doktora na předpis, ale moc to nepomáhá. Z toho jak kašle, tak se jí dělá na zvracení. Skoro každý den jednou zvrací kvůli stálému kašli. Jsou nějaké (babské) rady na zahlenění? Děkuji moc i za mojí mamku :)

holka, 14 let, 24. března 2018

ahoj,
je od Tebe hezké, že máš o maminku starost a hledáš způsob, jak jí pomoci k uzdravení. Ale takhle na dálku není možné její potíže posoudit a doporučit vhodný postup léčby, k tomu je opravdu nutné zajít se poradit s lékařem. Pokud se kašel tedy nelepší, měla by maminka znovu vyhledat lékaře a informovat ho, že je kašel tak silný, že se objevuje až zvracení.

Není možné doporučovat léčbu na dálku - neznáme Tvoji maminku, jaké všechny potíže ji trápí, jaké léky užívá. Nejlépe toto vše posoudí právě lékař, který o Tvou maminku pečuje. Určitě zvolí postup léčby a léky, které budou pro maminku při jejích současných potížích nejlepší.

Držíme palce, ať je mamka brzy zdravá. Vím, co jím

Rodiče

Dobrý den,
Mám takový problém...
Když jsem se narodila máma mě moc nestala :(. Moje máma pořád sestřička peníze a když někomu potřebuju napsat zprávu tak nemůžu protože to stoji peníze. To samé je že rodiče mi nedělají svačinu ( to nikdy ) tak si tu svačinu musím koupit ale když si beru peníze tak se ptá na co to potřebuju řeknu popravdě na svačinu a hned ne kvůli tomu seřve. Oblečení mi vůbec nekupuji všechno mi musí nakupovat babička s dědou. Takže toho obleční moc nemám. Máma šetří každou korunu ( i když má opravdu hodně peněz na účtě). Moje máma je prostě sobec. Mám brach je mu jeden rok a máma jo má moc ráda a na mě kašle. Pořád říká že on jednou bude prezidentovat a že je budu dělat uklízečku na záchodech a když dostanu trojku tak mě krytizuje a říká že můj brácha bude mít vždycky jenom jedničky. Neustále kritizuje moje kamarádky že mě využívají atd. Dneska sme se s kamarádkou dohodly že se nekde sejdeme oni samozřejmě museli jít se mnou byli jsme domluvené na půl třetí už bylo 45 tak jsem říkala že nestíhám a ona pořád abych počkala na ní když jsem tam konečně přišla na domluvené místo tak tam ta kamarádka nebyla a máma celá nadšená že tam není . Pořád mi říkala že mě jenom zneužívat že jsem úplně blbá atd. Nesmím o nikomu říct protože by to bylo ještě horší. Když jsem kámoše chtěla zavolat vynadala mi že plýtvání penězi tak jsem jí řekla že život není jen ó penězích ale podle ní ano. Žádné peníze mi rodiče nedávají a babička s dědou mají hodně vnoučat a nemůžou mi pořád dávat peníze .. což chápu. Když bylo MDŽ tak jsem mamce koupila květinu a dostala jsem za to vinadat že habu penězi. U nás se MDŽ neslaví protože by to stálo peníze...
Táta ten je v pohodě ale když si něco koupí tak ó tom nesmí máme říct protože jinak by mu vynadala. Už nevím co máma dělat.....
Prostě jsem ji ukradená a jen brácha je nejlepší.
Máma dokonce říkala že v 18 senod nich odstěhují abych u nich už neottavovala. Je to tak zlý že si občas myslím že je kleptomanka protože když jsme i babičky a dědy tak jim tam krade kapsičky pro psy.
Nevím co dál
Nikomu nesmím říct
Dřív když mě pálilo při čůrání tak jsem to musela babičce protože máma by řekla že to nic není. Když to babička řekla mamce tak máme mě doma začala mlátit že si stěžují.
Někdy si říkám že v této rodině nechci být. Je to blbé ale je mi lépe d kamarády než a matkou. Někdy se v noci probudím a začnu sama od sebe brečt
Prosím poraďte nevím co dál už to dlouho nevydržím

holka, 12 let, 14. března 2018

Ahoj,

moc mě mrzí, že to máš doma těžké, a chci moc ocenit, že ses s tím dokázala svěřit.
Zní to, že jsi doma opravdu nešťastná, a když popisuješ to, co zažíváš, není vlastně ani divu. Těžko říci, jak to mamka opravdu má, ale když se cítíš nechtěná, je pak jasné, že bys nejradši byla někde jinde.
To, jak máma hospodaří s penězi je částečně její věc, ale zároveň má povinnost, abys dostávala to, co potřebuješ - jídlo, šaty, potřeby do školy apod. Rozhodně nemá právo Tě bít, když se někomu svěříš, obzvláště se zdravotním problémem.
Napadá mě, jestli bys mohla babičku s dědou poprosit, aby se situací doma něco udělali. Klidně jim můžeš dát přečíst to, co jsi napsala a co píšeme my. Můžeš se svěřit i učitelce nebo rodičům nějaké kamarádky. Existují totiž sociální pracovnice, které se starají o to, aby dětem v rodinách bylo dobře. Ty to tak necítíš, proto bychom Ti moc přáli, aby se to mezi dospělými začalo řešit a abys začala dostávat to, co potřebuješ.
Kdybys o tom chtěla víc mluvit, můžeš se obrátit taky na naší telefonickou linku nebo chat a zjistit víc o tom, co můžeš dělat, jaké jsou možnosti.

Přejeme Ti, abys na to nezůstávala sama

Rodiče

Ahoj...
Dobrý den mám takový problém už delší dobu uvažuju o tom že uteču, protože to nemám v rodině lechké jsem starší sourozenec v rodině jsme dva já a můj mladší brácha co se mi v jednom kuse posmívá a rodiče mi říkali od 6 let že jsem velká a dělala jsem menší práce např. vysávání později jsem pomáhala tátovi venku, ale mému bráchovi je už 8 a pořád je pro ně malý.Brácha mě provokuje tak že se mi posmívá někdy mě i kope čeká až se já neudržím a jednu mu trošku uhodím, ale ne moc rodiče mě za to přísně trestají a když donesu ze školy špatnou známku třeba 3 berou mi peníze 100 až od tety. Zrovna jsem dostala 3 a bojím se táty až se zítra vrátí z práce a strašně se rozlobí a bude řvát. Jsem už v 6 třídě a bojím se že to nevzvládnu myslím že už bude čím dál těší nosit jen samé 1 . Děkuji za odpovědˇ

Veronika.

holka, 12 let, 26. února 2018

Ahoj Veroniko,
chápu, že někdy úloha staršího sourozence, od kterého se očekává, už je "rozumnější" a "zodpovědnější" není snadná. Bohužel, se někdy stává, že rodiče jsou u mladších sourozenců shovívavější, než u starších. Chápu, že pokud Tě brácha provokuje a pak za to dostaneš Ty, tak Ti to přijde nespravedlivé a cítíš pak asi křivdu. Mrzí mě, že na Tebe kladou nároky, které jsou Ti nepříjemné a že Tě přísně trestají za špatné známky. Pokud na Tebe táta řve, není to v pořádku. Chápu, že bys nejradši utekla pryč, ale když se nad tím zamyslíš, nejspíš by to nebylo snazší, kam bys sama šla, rodiče by Tě hledali a mohlo by to způsobit spíš další problémy. Zkus promyslet nějaký účinnější způsob, jak dát najevo, co Ti doma vadí a co bys potřebovala jinak. Můžeš si o tom promluvit ve škole s oblíbenou učitelkou nebo školní psycholožkou, kteří by mohli s rodiči promluvit a zastat se Tě. Nebyla bys v tom sama a přeci jen na hlas dospělých někdy rodiče dají víc. Můžeš hledat podporu také u své tety nebo jiných příbuzných, v klidu si s nimi promluvit o tom, jak se cítíš, klidně jim dát i přečíst to, co jsi psala nám. Můžeš to, co doma prožíváš, sdílet i s nějakou kamarádkou, možná si prochází něčím podobným, pokud má mladší sourozence. Už jen to, že o tom budeš mluvit, že se někomu svěříš, Ti může ulevit a ostatní Ti můžou pomoci situaci doma zlepšit.

Držíme Ti palce, aby se vztahy v rodině zlepšily,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj mám takový problém nenosím si do školy moc velkou svačinu protože mi ji chystá máma a moc toho doma na jídlo nemáme a tak mám vždy celé dopoledne a poledne až do oběda v 2 hodiny hlad a ten je taky nic moc potřebuju si nák zařídit abych nemusela trpět hladem poradíte mi prosím

hladová holka, 12 let, 22. února 2018

ahoj,
na Tvůj dotaz není úplně jednoduché odpovědět - je-li svačina malá, máš po ní hlad a oběd je až za dlouho, určitě bys to měla říct rodičům - mamince nebo tatínkovi. Ti mohou zkusit hledat nějaké možnosti, jak Ti připravit svačinu větší nebo co k ní třeba ještě přidat, abys hlad neměla.
Když rodiče neví, že máš hlad, nemůžou na to nijak reagovat. A třeba by nějaká změna byla možná.
Píšeš, že by sis to ráda zařídila sama, ale v tomto věku nemáš mnoho možností a je potřeba si o tom promluvit s rodiči - třeba právě s mamkou, která Ti svačinu připravuje.
Držíme palce, ať se máš dobře, Vím, co jím.

Rodiče

Ahoj Alíku,
mám problém se svou psychikou. Například jsem byla se školou na plavání a zapomněla jsem si tam plavky a žabky. Když jsem se vrátila domů a máma na to přišla, asi hodinu na mě řvala jak jsem nemožná a neschopná, že i mojí tříleté sestře by se to nestalo. Že prý pořád zapomínám a že jsem rozmazlená a nehlídám si své věci. Zatím jsem zapomněla lahev na pití, které mi vypadlo z batohu a ještě čepici, kterou jsem omylem zapomněla v autobuse (usnula jsem a když jsem se probudila, tak se už zavírali dveře autobusu, ale já potřebovala zrovna vystoupit a tak jesm rychle vyběhla ven a na kontrolování jestli mám všechno nebyl čas). Máma mě prostě nedokáže pochopit a já už nevím jak to mám udělat, abych nic neztrácela. I když si všechno pečlivě zkontroluji, tak se mi to stejně stane zase. A máma pořád křičí a když to nevydržím a začnu brečet, tak ječí, že bych se měla jít léčit, že nejsem normální. Všechny tyto věci se však našli, ale ona mi to pořád připomíná. Moje psychika je kvůli tomu úplně na dně. Přijdu domů a hned na mě někdo křičí, jak jsem hloupá. Prosím o radu, protože už to dlouho nevydržím. Děkuji.

holka/12 let, 14. února 2018

Ahoj,

je dobře, že píšeš, když se cítíš být na dně, že víš, kam se obrátit. Věřím Ti, že je Ti velmi nepříjemné, když hned po příchodu domů, na Tebe někdo křičí. Na druhé straně ale rozumím i Tvé mámě, protože věci, ať už jde o oblečení nebo pomůcky nebo cokoliv dalšího, jsou dnes dost drahé a mají sloužit delší čas. Co mne ale napadá, že máma asi neví, jak Ty ztráty věcí prožíváš, co to s Tebou dělá a jak na Tebe působí mámin křik, její reakce. Snad by se o tom dalo s mámou, někdy v klidné chvilce promluvit. Popsat jí své pocity, popřípadě jí dát přečíst tento Tvůj dopis, možná by se máma divila, co se s Tebou v takových chvílích děje. Většina nedorozumění se dá vysvětlit pomocí komunikace a je podstatné, umět si naslouchat.

Nakonec vše dobře dopadlo a věci se našly, což je moc fajn. Tvojí optikou Ty děláš vše nejlépe, jak umíš, snažíš se, máma to ale vidí jinak. Jde o to, věci si objasnit, vysvětlit. Roztržitější lidé se neumí tolik soustředit, a dokážou zapomínat i ztrácet spoustu věcí. Bylo by prima, zamyslet se, a třeba i společně s mámou či někým jiným, komu důvěřuješ, jak zamezit dalším podobným ztrátám, pojistit se vůči nim. Mohla bys s někým popřemýšlet o různých vychytávkách, jak na svoje věci více myslet a nepřicházet o ně. Když máma uvidí, jak nad vším přemýšlíš, a že to vůbec neděláš schválně, naopak, ráda bys problém řešila, věřím, že se otupí hrany vašeho sporu, a bude se vám doma dýchat oběma hned lépe. Nezmiňuješ se vůbec o tátovi nebo dalších osobách ze širší rodiny. Je-li mezi nimi někdo, komu důvěřuješ, můžeš se takovému člověku se vším svěřit a společně uvažovat, jak promluvit s mámou. Jak vidíš, možností je více, u různých věcí lze vymyslet různé pojistky proti ztrátě, a Tebe možná napadnou ještě další možnosti.

Přejeme Ti zklidnění atmosféry u vás doma, klid po příchodu ze školy.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj modrá linko,

Už jsem tady jednou psala ohledně těch záchvatů vzteku a ty jsi odpověděla že nevíš jak na to reagují rodiče a mamka na to reaguje tak že mně mlátí a něldy dost surově a když to řeknu taťkovi tak vždycky řekne že mám poslouchat sestru(jsou jí 4 roky) ta je prý rozumnější a jak to řeknu někomu dospělému tak řekne že to mám řešit z rodičema ale s nima to nejde už jsem o tom mluvila i s kamarádkou a ona říkala že mám blbý rodiče a že se děti starší 10 let nesmí mlátit . Tak jsem si říkala že sem zas napíšu jsem z toho už psichicky vyřízená a už jsem i prosila rodiče až mně vezmou k psychologovi ale oni nechtějí prosím poraďte mi co nejrychleji :((

holka, 11 let, 12. února 2018

Ahoj,

je mně líto, že máš doma takové trápení. Mamka Tě bít nesmí, bití dětí je skutečně zakázané, a to nikoliv od 10 let věku, ale už od narození. Také nerozumím tátově reakci, proč bys měla poslouchat o 7 let mladší sestru. Děti mají poslouchat své rodiče, a nikoliv sourozence, a to ani ty starší, (pokud jim nejsou krátkodobě svěřené), protože z toho vznikají spíše rozepře než cokoliv dobrého a užitečného.

Tvůj nápad, navštívit psychologa, je velmi dobrý, a tak mne mrzí, že Tě rodiče k němu vzít nechtějí. Máte-li ve vaší škole školního psychologa (dnes už je téměř všude, Tvůj/Tvá třídní to bude vědět, stejně jako výchovný poradce/poradkyně), můžeš navštívit jeho/ji. Obávám se ale, že bez spolupráce s Tvými rodiči řešit Vaši rodinnou situaci nepůjde. Máš někoho v rodině, komu by ses mohla svěřit? Tetu, strýce, dědu, babičku, starší sestřenku, atd.? Pokud ne, zvaž alespoň možnost svěřit se ve škole oblíbené učitelce či výchovné poradkyni, je moc důležité sdílet s někým to, co Tě trápí. Nikdo, dokonce ani vlastní rodiče, by Ti neměl ubližovat. Dospělého, kterému se svěříš, můžeš požádat, aby Tě doprovodil na OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany děti, který bývá obvykle na radnici či městském úřadě, podle místa trvalého bydliště), a tam se můžete poradit, jak Tvou situaci řešit dál. Další možností je OP (občanská poradna), kde rodiče mohou také poradit, kontaktní místa najdou na www.obcanskeporadny.cz.

Tvé záchvaty vzteku mají jistě nějakou příčinu, a to je to, co je třeba řešit, nejlépe ovšem s pomocí odborníka, tedy psychologa/psycholožky, jak sama navrhuješ. Je-li příčina v rodině, v atmosféře doma, pak je vhodné léčit celou rodinu, třeba v RP (rodinné poradně), www.amrp.cz, kde je péče bezplatná.

Chceš radu co nejrychleji, v takovém případě se příště obrať přímo na nás, viz www.modralinka.cz nebo na kteroukoliv linku důvěry, popřípadě bezplatnou dětskou Linku bezpečí v Praze, 116 111.

Přejeme Ti zklidnění a dosáhnutí pocitu bezpečí.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, už jsem psala o problému, že je mamka neustále u přítele a doma je minimálně.Tak jsem si s ní promluvila o mých pocitech a vyřešila to tak, že tam bude spát jen v sobotu a v neděli, což ano omezila to, ale neměla by spát každý den doma, když je mi 13? Já ji nechci nijak poroučet, to vůbec, ale myslím, že spát by měla doma, kde má starost o dítě.

holka 13, 1. února 2018

Ahoj,
jako nezletilá bys jistě neměla doma zůstávat přes noc sama. Otázkou ale je, zda opravdu přes noc zůstáváš doma sama. Pokud s tebou je tatínek, prarodiče, strýc, teta...., dospělá osoba pověřená tvojí maminkou, pak problém není, že maminka nespí doma.

Stává se, že si rodiče přestanou rozumět a najdou si nového partnera. To ovšem neznamená, že tě přestali mít rádi.

Nyní ti to jistě přijde nesmyslné, ale čas utíká hodně rychle a za pár let si i ty budeš hledat svého partnera. Odejdeš z domova, kde zůstane tvá maminka sama. To bys jistě nechtěla. Ale chápu, že tě situace trápí právě nyní. Chceš být spokojená ty a jistě si přeješ, aby byla spokojená i tvá maminka. Zkus si tedy znovu s maminkou popovídat a navrhni jí, aby nechodila spát o víkendu k příteli. Ať on přespává u vás. Tak budete spokojené obě.

Rodiče

ahoj nevím kam bych daty tu pomoc měla zahrnout tak jsem to dala jsem když není doma táta tak si připadám jako služka myslím jsi že mám i rozmazlené sourozence a to jak si připadám jako služka mi není příjemné co mám stím dělat předem děkuji za odpověď

holka, 9 let, 29. ledna 2018

Ahoj,
je mi líto, že máš takové pocity. Z tvého dotazu ale nevím, proč máš takové pocity. Zda dostáváš příliš moc úkolů, zatímco tví sourozenci nemají úkoly žádné. Zda tě zaměstnávají domácími pracemi sourozenci, v takovém případě bych hádala na starší sourozence.....
Jak staří jsou tví sourozenci? Jsou schopni již nějaké úkoly doma plnit vzhledem ke svému věku?
Pohovoř si o svých pocitech s rodiči.
Pokud máš pocit, že doma není něco v pořádku, pak polož svůj dotaz znovu a více jej rozepiš.

Rodiče

Ahoj, mám takový problém...mám jich vlastně víc...

  1. Většinou, když myju nádobí nebo stojím u něčeho déle a dělám něco rukami (jako třeba to mytí nádobí) tak mě začnou hrozně bolet záda. Když jsem to řekla mamce tak mi řekla: ''A jako co s tím mám dělat? Mě taky bolí záda a nevymýšlej si, já vím že to děláš jen pro to, aby si nic nemusela dělat''... Mě ty záda opravdu bolí a nevím co s tím...
  2. Mamku nezajímá vlastně skoro nic, třeba že mi je špatně a nebo že mám špatnou náladu,kvůli klukovi, známce ve škole nebo kamarádům.... Mamka na to vůbec nebere ohledy a je ji to jedno
  3. Nevěřím mamce. Ne že bych jí tak úplně nevěřila ale s ničím se jí nesvěřuji. Třeba s klukama- o klucích jí už vůbec neříkám protože když sem ji jednou řekla, že mám kluka tak řekla jenom hm a mě je líto že si se mnou třeba o něm nepovídá nebo se nezepta co ten tvůj kluk a tak... A proto ji to neříkám. Nebo se stydim před ni byt naha, prostě celkové mám strah z nahoty a když se sprchuji a mamka tam přijde, tak se otočím a ona na mě takovým zlým nastvanym hlasem řekne, že je moje máma a že sem s tím už hrozná. Mamce se nesvěřuji třeba s nějakými problémy, třeba s menstruaci. Oznamím jí že jsem to dostala nebo že potřebuji koupit vložky ale neříkám ji že mě třeba bolí břicho protože je to k ničemu. Jít lehnout bych si nemohla protože by měla kecy a samozřejmě by zase řekla, že to dělám schválně. Když jsem třeba u nějaké kamarádky tak se ta kamarádka se svoji mamkou baví úplně v pohodě a mamka je ji vždy oporou třeba když brečí. Je mi to strašně líto že si třeba s mamkou normálně nepovidam. O všem, ne jenom o základních věcech...

Už nevím co s tím mám dělat :( předem děkuji za odpověď :)

holka, 14 let, 12. února 2018

Dobrý den z Modré linky,

po přečetní Tvého psaní, vnímám, jak moc by sis přála, aby to mezi Tebou a mamkou fungovalo tak, aby sis s ní mohla víc povídat o tom, co prožíváš. Dokážu si představit, že podobně jako Ty to má spousta dospívajících děvčat i chlapců a že to pro Tebe není příjemné. Přijde mi fajn, že víš, co chceš, a přemýšlš o tom, jak to změnit, to je bezva.

Přemýšlím o tom, jak to u vás doma chodí a říkám si, že by možná stálo za to, udělat vůči mamce první krok. Třeba bys jí mohla zkusit říkat, jak jsi se měla ten který den ve škole, co bylo nového a postupně, jak se komunikace více otevře a budete zvyklé si spolu povídat o běžných věcech, bude třeba možné mluvit i o intimnějších záležitostech. Jsou maminky, které to nikdo nenaučil, zřejmě ani s nimi si nikdo, když byly mladé, nepovídal o tom, co prožívají a tak samy neví jak na to. Neznám Tvou mamku, ale dokážu si i představit, že toho na ní je moc a v každodenních starostech na Tebe zapomíná. Proto bych Ti chtěla dodat odvahu nebát se o sobě mluvit.
Taky mě napadá, že třeba kolem sebe máš nějakou jinou ženu - tetu, babičku, mamku kamarádky, paní učitelku, se kterou by to povídání mohlo být fajn.

Ještě se vrátím k té bolesti zad, o které píšeš. Chápu, že je bolest nepříjemná, a proto se zkus svěřit tátovi, tetě nebo babičce. Možná i opakovaný rozhovor s mamkou, o tom, že bys ráda navštívila paní doktorku, mamku přesvědčí. Vypadá to, že by návštěva u lékařky mohla hodně vyjasnit. Možná Tě čeká nějaká preventivní prohlídka a při té příležitosti to můžeš říct paní doktorce sama. Přeji odvahu.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
někdy před Vánoci mi praskl displej na mobilu. Mám huawei za necelé tři tisíce,půlku z toho jsem platila já a půlku rodiče.. Mobil mám někdy od května 2017. Jednou jsem šla ve škole a upadl mi mobil a byl rozbitý displej. Rodičům jsem to neřekla. Od tý doby mi praská displej pokaždé když mi upadne.. Občas praskne i když normálně píšu.. Praskliny mi tolik nevadí.. Ale vůbec nevím co mám říct mámě.. Bojím se její reakce. Teď si šetřím na iPhone 6 a čekám až bude trošku levnější. Nemám jí to říct až budu mít peníze??

holka, 13 let, 16. února 2018

Ahoj,
myslím, že rozhodně bude vhodné to co nejdříve, ale při nějaké vhodné příležitosti, to rodičům říct. Vzhledem k tomu, že ti ten mobil nezaplatili celý, ale půlku sis zaplatila sama, určitě ti uvěří, že tě to mrzí a že sis ho nerozbila schválně.
Samozřejmě chápu tvé obavy z reakce, sám nevím, co přesně ti na to mamka řekne. Možná ta reakce bude nepříjemná. Ale stejně nebo i víc nepříjemná bude, i když jim to řekneš později, nebo ještě víc, když na to nějakou náhodou přijdou sami, a k tomu by dříve či později nevyhnutelně došlo. Ale spíš si myslím, že to pochopí; každý někdy v životě něco rozbil, a jestli nerozbíjíš mobily každý měsíc, snad budou mít pochopení.
Natrvalo se problémy utajit nedají, to platí nejen pro prasklý displej na mobilu.

Rodiče

Ahoj,
děkuji moc za za tuhle poradnu a teď k dotazu. Maminka mi zakázala používat sociální sítě a psát si z jakože cizíma lidmi. A já jsem to porušila. Je to už snad 5 let a taky 2. A pronásleduje mně to na každém kroku. Neřekla jsem jim přesný datum, kdy jsem se narodila a ani přesné jméno, jenom město, kde bydlím. \je mi z toho každý den do breku. A mamince to nechci říct, asi až budu větší, protože mně má tak moc ráda, tak moc, že ji nechci ublížit. Myslí si, že jsem úžasná, ale nejsem. Co mám udělat? Tehdy jsem neměla kamarády, cítila jsem se opuštěná.

holka, 14 let, 30. ledna 2018

Ahoj,
z Tvých řádků čtu, jak Tě mrzí, že jsi porušila maminčin zákaz. Chtěla bych Tě ocenit za to, že to chceš nějak řešit. Je vidět, že máš maminku ráda a záleží Ti na vztahu s ní. Každý někdy udělá chybu a je velmi pravděpodobné, že možná i Tvoje mamka ji někdy udělala. Dovedu si představit, že jsi chtěla mít kamarády a je moc dobře, že jsi o sobě nenapsala žádné citlivé údaje. Důležitější je teď, kdy už jsi větší a víš víc o co jde, v tom nepokračovat a chovat se na internetu co nejvíce bezpečně.

To, zda to mamce říct a kdy, je hlavně Tvoje rozhodnutí. Neexistuje nějaké jednoznačné správné řešení. Pokud se nic nestalo, můžeš si to nechat pro sebe s vědomím, že jsi byla mladší a nyní už zákaz respektuješ. Můžeš se jí ale také svěřit – buď teď nebo i později, pokud cítíš, že se Ti uleví. Ty nejlépe svoji mamku znáš a víš, jak se chová, zda dokáže přijmout omluvu apod. Je také možné se svěřit tátovi, pokud si myslíš, že by to unesl lépe a s ním se můžeš také poradit, co dál udělat.

Přejeme klidné dny.

Modrá linka

Rodiče

Mojí ségře jsou 4 roky a když se jí něco nelíbí tak mně začne kopat do hlavy a mně to bolí tak to řeknu mamce a one jí řekne " nedělej" a ségra si z toho nic nedělá a když mně ona otravuje já jí řeknu : nech toho , a ona hned začne bulet a mamka hned příběhne a zmlátí mně ( jednou to bylo zaváhání za ucho a takla mi krev a mamka se ani neomluvila) protože sestra je mladší a je hezčí než já a má jí víc ráda a mně nevěří ani slovo a pak to řekne všem koho zná že jsem zbila svou mladší sestřičku a ona strašně plakala :0 prosím poraďte mi

holka, 11 let, 25. ledna 2018

Ahoj,
mrzí mě, že od mamky dostáváš nespravedlivé tresty za to, když Tě mladší sestra provokuje. Nevím, jestli si o tom s mamkou můžeš promluvit, že Tě mrzí, že to tak je, říct jí, jak to vidíš a co bys potřebovala. Když by To mamka nebrala vážně, můžeš zkusit najít zastání u jiného dospělého, táty, jiného příbuzného, nebo se svěřit paní učitelce ve škole. Rodiče nemají právo děti přehnaně fyzicky trestat a být k nim nespravedliví. Můžeš to také zkusit probrat s nějakou kamarádkou, která má třeba také mladšího sourozence a možná řeší podobný problém.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,píšu protože jsem zoufalá.Na jarní prázdniny jsme měly jet k babičce na kterou se moc těšíme.Ale potom co byl zvolen Zeman prezidentem,mamka nás nechce pustit.Říká,že nechce abychom jely(já a sestra) do takového Zemanovského a Babišovského hnízda.A to jen proto,že babička před 5 lety volila Zemana a do sněmovny vybrala Ano.Jsem opravdu zoufalá,protože mamka úplně změnila názor!!Bojím se jí domluvit a tak s ní komunikují ohledně téhle věci pomocí babičky.Prosím Alíku rychle poraď,protože se blíží jarňáky!

holka, 11 let, 29. ledna 2018

Ahoj,

je možné, že naše odpověď přijde už pozdě, což mne mrzí. Je opravdu nepříjemné, že Tě mamka nechce kvůli volbám pustit k babičce. Volby a jejich výsledky patří do světa dospělých a určitě by se neměly promítat do vztahů vnoučat a prarodičů, i když chápu, že mamka může mít z voleb rozporuplné pocity.

Myslím, že maminku by naštvání na volbu babičky mohlo brzy přejít. Někdy jsou ze začátku emoce velké, ale čas je trošku obrousí a zmírní. Mohla by sis také s ní o všem promluvit, až bude v klidu a bude mít dobrou náladu. Můžeš ji říct, že ji chápeš, ale že máš babičku moc ráda a přeješ si za ní jezdit. Pomoci by Ti s tím mohl i táta nebo i babička, se kterou to řešíš. Pokud se domluvíte i se sestrou, můžete ji poprosit společně, to už má také větší váhu.

Držíme palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Mám menší problém
Kdysi když mi bylo 9-10 ségře byl 1 rok tak jsme se spolu koupaly ale teď když je mi 12 nechci se s ní koupat vanna je pro nás dvě moc malá a stejně tam musí mít ona víc místa a už nejsem malá potřebuju mít už své soukromí a někdy je to i tak že nemám nikde svůj klid všude mi leze a otravuje mně ségra a ještě jí musím všechno o co si dupne dávat a mamka jí má rači protože je menší a ségra je alergická na lepek a v její školce nevaří bezlepkově a mamka jí musí do školky vařit a když už dovari tak si hraje se ségrou a kvůli toho jsem už hodně krát neměla domácí úkol a mamka mně za to seřvala (šla jsem za ní protože jsem to nechápala) . A když to třeba řeknu sestřence( je jí 22) tak ona řekne mamce proč nemůžu si holit nohy a mamka hned vlepi ty její kecy a sestřenice je už raději ticho někdy bych se nejraději přestěhovala k ní protože mně chápe . Prosím poraďte mi jak to mám udělat mám utéct nebo se odstěhovat?
Odpovězte co nejrychleji

holka, 12 let, 26. ledna 2018

Ahoj,

máš pravdu, že je někdy těžké být starší sestrou, protože mladším sourozencům bývá věnována větší pozornost. Nemusí to být jen tím, že by je měli rodiče radši, ale jsou menší, musí se ještě toho hodně naučit a rodiče se soustředí víc na ně. Na druhou stranu starší sourozenci mají plnou pozornost rodičů, než se jim narodí mladší děti, což jsi zažívala téměř 9 let a toto už mladší ségra nikdy jako druhorozená nezažije. U každého jsou tedy výhody a nevýhody. Možná si také všímáš nebo si do budoucna všimneš, že budeš pro sestru velkým vzorem, bude Tě chtít ve všem napodobovat a budeš pro ni velmi důležitou osobou.

Souhlasím, že by ses se sestrou už koupat nemusela, jsi velká, potřebuješ i ve vaně svůj prostor. Možná bys o to mohla svou mamku požádat někdy v klidu, když bude mít dobrou náladu, s tím, že už bys ve vaně potřebovala mít své soukromí. Stejně tak by sis s ní mohla promluvit o tom, jak Tě trápí, když na Tebe nemá čas, a to ani na pomoc s úkoly. Můžeš jí třeba nabídnout, že nějakou povinnost v domácnosti převezmeš za ní (pomoc s nádobím, s úklidem, hraní si se ségrou apod.), ale že bys také potřebovala, aby Ti ona pomáhala s úkoly a víc se Ti věnovala.

Věřím, že Tě někdy napadá utéct nebo se přestěhovat k sestřenici, která Tě více chápe. Útěk však není řešení, hledala by Tě policie, řešili by to i sociální pracovníci a všichni byste u vás doma měli velké potíže a musela by ses stejně vrátit nakonec domů. S přestěhováním by také musela souhlasit máma nebo i táta, a to si moc nedovedu představit, že by Ti povolili.

Víc tedy pomáhá s mamkou mluvit, možná by pomohl ve všem i táta, o kterém nepíšeš. Je dobře, že se můžeš svěřit sestřenici. Kdyby se situace nelepšila, můžeš se obrátit i na psychologa, nebo zavolat k nám na Modrou linku, kde můžeme přemýšlet, co by se ještě dalo v Tvé situaci udělat.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, Alíku.Moc doufám, že alespon na tenhle můj dotaz odpovíš.Moje mamka má asi půl rok nového přítele a je s ním nadměrně moc času. Dřiv to bylo takhle: ráno v 8 přišla, ve 3 už šla do práce a vracela se v 6, kolem pul 7 odešla k němu na celou noc.O prázdninách tam v kuse spala, uplně každou noc.Ted jsem ji vysvětlila, že spát tam každý den není dobré, tak to omezila, ale stejně nedokáže pochopit, že bych ji alespon jeden den potřebovala jen pro sebe, když ji řeknu jestli by tam jeden den nemusela jít vždy je na mě zlá.Navic když jde ještě do práce tak ji mám samu pro sebe ještě méně.Jak ji to mám říct, aby to prostě omezila a byla semou víc?

holka 13, 21. ledna 2018

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se Ti nelíbí, že s Tebou mamka netráví čas, je přirozené, že si děti chtějí svoje mámy užít. Máš právo s ní mluvit o tom, co prožíváš. Jestliže je na Tebe mamka zlá, pokud jí dáváš najevo, že Ti chybí, není to v pořádku. To důležité je nediktovat mamce, co může a co ne, ale vyjadřovat své pocity, třeba to, že je Ti smutno, že Ti chybí a tak podobně. Zároveň ale není v pořádku, že mamka nebývá přes noc doma, protože povinností Tvojí mamky je se o Tebe starat, a to podle toho, co píšeš, nedělá. Nevím, kdo Tě hlídá, když je mamka přes noc pryč. Je ale důležité, abys o tomhle mluvila s někým dalším blízkým dospělým z rodiny. Někomu, kdo se postará o to, aby máma plnila své povinnosti. Případně se můžeš obrátit na někoho ze školy, komu věříš. Můžeš si na pomoc vzít i svůj dotaz Alíkovi i odpověď a té osobě ji ukázat.

Přejeme Ti brzké zlepšení situace
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
mám asi takový problém a prostě už ho nějak nezvládám... Prostě škola... Ještě k tomu mám 4x týdně tréninky a 1x týdně sbor..1. mám fakt hodně učení.. Snažím se být co nejlepší aby jsem měla dobrý známky. Ale mamka mi furt nadává, že jsem zavřená v pokoji a nedělám nic. 2. Dělám různé prezentace, referáty a slohovky.. Ale jelikož na to mám speciální program na PC a vše to dělám na něm tak mi mamka říká že jsem závislák na elektronice... 3. Od učitelek dostávám různé olympiády. Ale mamka mi říká at to domů netahám. že na to nemám a že je to kravina..Proč? Zrovna dneska jsme se pohádali s babi a ona mi zabuvuje furt jenom věci které mám ráda. Jen něco řeknu a přihodí další věc. Momentálně je to strašný jsem furt u učení a mamka na mě furt křičí. Už se jím snažím i vyhejbat ale hnedka na mě řve. Třeba ted před 30min se stalo to že jsem přišla z tréninku a potřebovala jsem se jít učit na matematickou olympiádu. Když jsem se najedla a šla dolů ona sem bezdůvodně přišla a řekla... TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ ULID JSI TEN TALÍŘ IHNED... já jsem řekla že jse musím učit. Ona TO NEMYSLÍŠ VÁŽNE TED TAK POZDĚ?? Pritom už jsem se chtěla jít učit dávno ale ona furt udělej tamto, udělej tamhle a ješte tuto a nezapoměn ta tamhleto... Jak by jsi se zachoval/a ty? Co mám dělat? Měl/Měla jsi to někdy stejně ? Jde to nějak ukončit??

unicorníček, 13 let, 10. ledna 2018

Ahoj z Modré linky,

je obdivuhodné, kolik toho zvládáš. Podle toho, co píšeš, usuzuji, že jsi velmi zodpovědná slečna a to chci ocenit. Dokážu si představit, že skloubit školu, tréninky a ještě sbor není jednoduché a říkám si, zda-li Ti zůstává čas pro sebe, kamarádky, pro to, co máš a děláš ráda bez ohledu na to, zda musíš. Mrzí mě, že mezi Tebou a mamkou či babičkou dochází k nedorozumění ohledně představ o tom, jak by to mělo doma fungovat.

Pokud cítíš, že bys potřebovala změnu, ráda bych Ti dodala odvahu k tomu, abys to zkusila s mamkou probrat. Zkus jí říct, co bys od ní potřebovala k tomu, aby ses doma cítila v pohodě. Mamka by měla vědět, jak moc se ve škole snažíš patřit mezi nejlepší žáky, jak náročné jsou pro Tebe přípravy na olympiády apod. Také byste si mohly zkusit vyjasnit Tvoje zapojení se do domácích prací, to jak by to potřebovala máma.

Jinak bych Tě chtěla ujistit v tom, že téměř každý dospívající prožívá s rodiči občas nějaké rozpory a nedorozumění. Je to přirozené a to, že máš jiný pohled na svět a své potřeby, je normální. Hledejte společnou domluvu, můžeš jí ukázat i tuto naší komunikaci a vyjít z ní. Možná by do toho šlo zapojit i tátu či babičku, ale to nechám na Tobě.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj všichni ,mám problém,moji rodiče jsou rozvedení a stará se o mě mamka.Ale poslední dobou mi přijde,že se vztahy mezi mnou a mamkou začínají horšit.Furt se hádáme kvůli blbostem.Taky mi příjde že si na mamku hodně dovoluju ale to se nedá zastavit:-(.Mě hrozně moc mrzí co jí dělám a moc bych to chtěla napravit. Vůbec nevím jak. My když se hádáme tak na venek vypadám jako drsňačka ale uvnitř brečím a trápím se. Ale vlastně si za to můžu sama... Víš, mě mamka občas hrozně štve ,furt mi říká že jsem tlustá a že nic nedělám. Nebo mi říká že jí nepomáhám ale to není pravda,já myju nádobí,luxuju a vynasim kos a mamce to přijde furt málo. No a když se kvůli tomu hádáme tak jí řeknu něco hnusnýho a pak mě to moc mrzí. A já bych prosím potřebovala poradit. Jak nebýt drzá na rodiče. Jak se mamce omluvit. Jak předejít hádce.
Mě to vážně moc trápí co mamce dělám,ona mi říká že jí nemám ráda ale vůbec to není pravda,já mám svojí mamku moc ráda , lepší mamku bych si ani nemohla přát. Já vůbec nevím jak mamce říct že ji mám hrozně ráda a aby mi uvěřila.My když se pohádáme, tak je na mě hrozně zlá,nadává mi a vyčítá mi hodně věcí a furt na mě řve že půjdu k tátovi ale to v žádném případě nechci.Já kvůli tomu furt brečím a moc mě mrzí mrzí:'(:'(:'(.A hlavně mi alíku nedoporučuj psychologa,tam jsem byla mockrát .Já bych potřebovala vážně poradit jak mamce dokázat že ji mám ráda.A ještě bych chtěla moc poděkovat všem co tu odepisují,je to fakt super stránka a vždycky jste mi pomohli. Moc díky za odpověď s pozdravem Katka ☺

Katka 12 let(skoro 13 let), 7. ledna 2018

Ahoj Katko,

chci ocenit, že Ti není jedno, že se s mamkou hádáte, že si uvědomuješ, že i ji to asi mrzí a bolí. Líbí se mi, že si uvědomuješ i to, že mamka umí nadávat, když se hádáte, ale i to, že si lepší mamku nemůžeš přát.
To důležité je, že máš vůli se s mamkou domluvit, že o to stojíš. Ne vždy je možné hádkám předejít. Zkusit to můžeš tak, že si s mamkou promluvíte někdy v klidu, když zrovna hádka neprobíhá, o tématech, které bývají předmětem hádky. Tedy o tom, kdy a jakým způsobem budeš plnit své povinnosti - tak, aby to vyhovovalo Vám oběma. Když takové dohody uděláte a budete je dodržovat, může to pomoci. Také mamce můžeš v klidu říct, jak se cítíš, když Ti říká, že jsi tlustá a nic neděláš. To by asi nebylo příjemné nikomu, je proto pochopitelné, že se potřebuješ bránit. Sama píšeš i o omluvě. Když už k hádce dojde, je potom dobré umět se omluvit. Není žádný zaručený recept. Výhodnější je s omluvou přijít až vyprchají emoce - Tvoje i mamky. To, na čem záleží, však je, jestli se omluvit opravdu chceš. Pokud to tak je, stačí potom upřímně říct, co cítíš, za co se omluvit chceš. Katko, píšeš, ať Tě neposíláme k psychologovi. Nemám dojem, že bys musela jít k psychologovi. Ale na druhou stranu právě psycholog je člověk, se kterým můžeš mluvit o všem, co Tě trápí, mluvit s ním o konkrétních situacích, hádkách, hledat s ním způsoby, jak se omluvit, které Ti budou vyhovovat, na které mamka uslyší. To je něco, co Ti my po internetu nabídnout nemůžeme. Zkus si tedy Ty sama zvážit, zda by Ti návštěva psychologa přece jen nemohla být k užitku. Jinak o tomhle všem samozřejmě můžeš mluvit i s jinou blízkou osobou, které věříš, která by Tě mohla vyslechnout a podpořit.

Přejeme Ti klidné dny.
Modrá linka