Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Rodiče

    Ahoj Alíku a spol.

    Už asi týden mám takové...těžké období. Neustále brečím, dokonce jsem se pokoušela sebepoškozovat. Důvod je ten, že se bojím být sama sebou. Už odmalička mi rodina neustále vyčítá, že s nikým nemluvím a že jsem stydlivá. Taky mám strach z lidí- ve škole nemám žádné kamarády, když přijde domů návštěva zamykám se v pokoji,... Mám vlastně jen jednu kamarádku, ale ta se mnou nechodí do školy. Nikdo si mě nevšímá, jsem spíš 'ta neviditelná'. Lidi si mě třeba nevšimnou i když vedle nich stojím. Připadám si bezcenná, nikdo mě nepodporuje. O věcech příliš přemýšlím, protože se bojím reakcí ostatních. Nejsem se sebou spokojená. Myslíte si, že to je puberta nebo bych měla vyhledat psychologa? Už si opravdu nevím rady...

    holka, 14 let, 9. prosince 2018

    Ahoj,
    popisuješ pocity osamění, svou spíše citlivou, uzavřenou, přemýšlivou povahu. Z okolí cítíš tlak, že bys měla být jiná, nevíš, jestli jsi sama sebou, připadáš si bezcenná, nespokojená, brečíš, zkusila ses i poškozovat. Přemýšlíš, jestli je to náročnou pubertou, nebo bys měla zajít za psychologem.

    Jak si správně uvědomuješ, dospívání, hledání sebe sama, je opravdu náročné období a jsou to důležité otázky, na které není snadné najít jednoduché odpovědi. Především věřím, že tu správnou odpověď můžeš najít především v sobě, ať už jsou představy okolí jakékoli. To, že je někdo spíše uzavřený, stydlivý a má jednu dobrou kamarádku, nemusí znamenat nic špatného. Takoví lidé mají třeba spíše méně přátel, zato možná opravdovější, hlubší vztahy. Mrzí mě, že Ti rodina vyčítá to, co Tě vlastně trápí a dělá Ti to problémy. Především si teď zasloužíš podporu. Moc oceňuji, že sis o ni dokázala napsat nám, věřím, že to nebylo snadné najít v sobě potřebnou odvahu a svěřit se.

    Promysli si sama za sebe, nakolik Ti určité vlastnosti brání v běžném životě, nakolik je např. stud omezující, co bys chtěla jinak. Můžeš si to zkusit i sepsat na papír, to, jak to máš teď a jak by sis to přála mít. Pak se dá i na konkrétních věcech pracovat, jak k tomu cíli dojít, co pro to můžeš sama udělat, kdo další by Tě v tom mohl podpořit a požádat ho třeba i o spolupráci, pomoc. Prakticky to může vypadat např. tak, že ve třídě s někým zkusíš navázat bližší vztah, dáš najevo, že Tě mrzí, že si Tě moc nevšímají, aktivně se snažit zapojit do společných rozhovorů, aktivit. O tom, jak se cítíš ve třídě, si můžeš promluvit i se třídní učitelkou, která také může podpořit třídní kolektiv. I rozhovor s psycholožkou mi připadá jako dobrý nápad, měla bys podporu a prostor to s někým probírat, řešit. Ať už by to byla školní psycholožka, nebo nějaká jiná, kterou bys mohla vyhledat za pomoci rodičů. Plačtivost a sebepoškozování není dobré brát na lehkou váhu. Neboj se i s rodiči upřímně mluvit o tom, jak se cítíš, co bys potřebovala.

    Přejeme Ti vše dobré,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku, pomalu ale jistě se blíží Vánoce. Je mi už 13, tak už asi tři roky pořizuji vánoční dárky své úžasné rodince.
    Loni i předloni jsem mámě dala voňavku a letos bych chtěla něco nového, originálního. Nechci jí nic vyrábět, protože věř mi, to mi opravdu nejde.
    Prosim, poraď mi třeba nějaký tip či stránku s tipy.
    Předem děkuji za tvoji odpověď.

    holka 13 let, 14. listopadu 2018

    Tento problém řešíme všichni. A opravdu není v našich silách ti hledat internetové stránky s nápady na dárky k Vánocům.
    Má to být dárek z lásky od tebe pro tvé nejbližší. Pokud si dárek vyrobíš či vyhledáš ty sama, pak z něj budou mít tví mílí radost.
    Pokud je tatínek rybář, pořiď mu něco k doplnění jeho výbavy. Češe se maminka ráda? Kup jí nový pěkný hřeben...
    Snaž se a hledej. Zkus třeba Katalog dárků. Můžeš si něco objednat za nasbírané Kačky.

    Rodiče

    Ahoj. Mam rozvedené rodiče. A bydlím u maminky a na jeden víkend za 14 dní jezdím k tátovi. Ten se ted stěhuje s babi do nového domu a Já tam nechci. Vím, jsem tam jen na víkend, ale jezdím tam už od mala. On prodal byt ve kterém jsem vyrůstala a ted tohle. Stěhujeme se už za chvíli. S tátou ted nemám nejlepší vztah. Jak se přes to mam přenést? Díky.

    holka, 13 let, 2. listopadu 2018

    Ahoj,
    chápu, že pro Tebe není snadná změna domácího prostředí, na které jsi byla zvyklá. Zároveň byt už je prodaný a stěhování vás nemine. Neboj se být upřímná a v klidu projevit své pocity, obavy, potřeby, mluvit o nich s oběma rodiči. I když to stěhování nejspíš nezmění, mohlo by to pomoci k většímu pochopení a vylepšení vztahu a komunikace s nimi. Můžeš se také opřít o věci, které jsou stabilnější, kamarády, zázemí, které máš jinde, Tvoje koníčky, jak trávíš čas. Věřím, že i k novému bydlení si časem vybuduješ vztah a najdeš na něm něco pozitivního, pokud tomu dáš šanci.

    Přejeme Ti hezké podzimní dny,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku a ostatní,
    Jde o to, že můj táta neustále řeší nějaké blbosti a řve na mě, 2 sestry a mámu. Zajímá ho jen to jestli je všude perfektně uklizeno. Když se naštve, tak začne zvyšovat hlas a přejde až do agresivní nálady, kdy na nás začne pokřikovat sprostá slova. Máma je z toho psychicky na dně. V poslední době je to skoro každý den. Doma se necítím jako doma. Mívám i takový pocity sevření žaludku. Problém je v tom, že máma nemá dost peněz na to aby si mohla koupit svůj byt a ještě k tomu uživit mě se sestrami. Co mám dělat?

    Zuzka 10 let, 24. října 2018

    Milá Zuzko,
    je skvělé, že píšeš, když se poslední dobou cítíš tak zle. Věřím, že tohle se Ti dít nesmí, a tak je moc dobře, když o tom s lidmi budeš mluvit, abyste našli řešení.
    Zdá se mi úplně přirozené, že Tě bolí, jak se k Tobě táta chová, i když vidíš, jak se chová k sestře nebo mámě. Takové sevření žaludku a další projevy jsou úplně normální reakcí na tak nepříjemnou situaci. Táta by se k Vám takto chovat neměl.
    Ptáš se na možnosti, které máš. Napadá mě, že o všem můžeš zkusit říct tátovi, až bude v klidu. Můžeš mu říct, že Tě mrzí, že je poslední dobou tak podrážděný a mrzutý, nicméně, že Tě to bolí, když se k Vám takhle chová. Další, s kým to pak můžeš sdílet, je určitě i někdo z rodiny - třeba někdo z tátovy strany, kdo by s ním za Tebe mohl promluvit. Probrat to můžeš taky s kýmkoli zvenčí - třeba i kamarádkami, školním psychologem nebo na lince důvěry - i kdybyste nenašli řešení, je moc dobré na trápení nebýt sám.
    Praktické kroky jsou nicméně na mámě - kdyby chtěla odejít nebo situaci jinak řešit, je ona ta dospělá, která by se o vás se sestrou měla postarat. Můžeš jí klidně i dát přečíst tento mail. To ona má jako dospělá prostředky změnit situaci - řešit to s otcem, s dalšími blízkými, postarat se o odchod... Zuzko, byť si cením toho, že chceš mámě pomoci, chci Tě ujistit, že Ty jsi dítě a zasloužíš si pomoc Ty sama. Dospělí jsou v jiném postavení a můžou si tak pomoct sami sobě.

    Přejeme brzké řešení.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj. Možná to zní jako hloupost ,ale já o tom přemýšlím porad víc a víc.
    Už od malička mi máma říkala,že mě můj táta nechtěl,ale ten říkal pravý opak..
    Nedávno jsem se ptala mamky,proč mezi mnou a bratry je tak velký věkový rozdíl... A ona řekla „“protože jsme tě vůbec neplanovali“.. Před měsícem jsme byli u tety a máma ji říkala. „Ja ani můj manžel jsme nikdy nechtěli děti,které jsou od sebe věkově daleko,proto jsou k sobě tak blizko“,ale já od nic jsem daleko! Beru to tak,že mě nechtěla :(
    Nechci psát všechno co se v rodině děje a jak jsem „nejhorsi“ :(
    Beru to tak,že když jsem nechtěná nebude vadit když se v 18ti odstehuju. Proč řeší porad můj život a ponižují mě ,když mě vůbec nechtěli.
    Radši bych byla adoptovana,to bych měla 100% jistotu,že rodiče chtěli dítě

    Jak žijí nechtěné děti? Jak se mám vyrovnat s tím,že tu ani nemusím být.?

    holka, 14 let, 14. října 2018

    Ahoj z Modré linky,

    ptáš se, jak žijí nechtěné děti. Na takovou otázku není možné jednoduše odpovědět, neboť každý člověk je jiný, každá rodina je jiná, podmínky jsou jiné. To, že rodiče děti neplánovali, ještě nemusí znamenat, že je nechtějí. Prostě jen ještě o dětech neuvažovali. I pokud děti třeba skutečně "nechtěné" jsou, situace v rodině je různá - od toho, že si spolu rodiče a dítě třeba nerozumí, až po to, že děti od rodičů nedostávají to, co by jim rodiče měli být povinni zajistit. Jestliže je péče o dítě nedostatečná, je možné se obrátit na tzv. OSPOD - Orgán sociálně-právní ochrany dětí, který bude chodit do rodiny a kontrolovat, zda rodiče plní své povinnosti. A jak se vyrovnat s pocitem, že tu ani nemusíš být? To je velice hluboké téma a může pomoci mít blízké vztahy s jinými lidmi, než s rodiči, třeba s tetou, strejdou, babičkou, dědou, sourozenci. Je možné se obrátit pro podporu na někoho ve škole, komu věříš, na rodiče kamarádky, vedoucí kroužku. Pokud se nedaří navázání blízkých vztahů, je třeba se obrátit na psychologa, psychoterapeuta, který může nabídnout podporu, bude nápomocen při zpracovávání nepříjemných, těžkých pocitů, hledat způsoby, jak by bylo možné s rodiči lépe vycházet.

    Přejeme hodně sil.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku,
    Můj táta na mě a sestře neustále hledá jen samé nedokonalosti. Už si ani nepamatuji, kdy nás za něco pochválil. Dokáže se naštvat kvůli každé blbosti a pak s máma týden nemluví a dělá jako bychom neexistovali. Máma se nás dříve zastávala a štvalo jí, že táta hledá jen samé nedokonalosti. Ale v poslední době se hrozně změnila a je stejná jako táta. Až na to že se s máma baví. Štve mě že nevidí nic jiného, než to co děláme špatně. A to se nám ve škole daří víc jak dobře. Máme svoje koníčky a ani za to nás nedokážou pochválit.

    holka 14, 14. října 2018

    Ahoj,
    mrzí mě, že si rodiče všímají především toho, co děláte jako děti špatně a táta se kvůli tomu ještě naštve a nemluví. Nepřipadá mi to jako úplně vhodné rodičovské a dospělé chování. Můžete se se sourozenci domluvit a společně si s rodiči v klidu promluvit, vysvětlit jim, co vám vadí, jak se doma cítíte, co byste potřebovali jinak. Je v pořádku mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách.
    Pokud by vás nepochopili, je namístě se poradit s jiným dospělým ve vašem okolí, jiným příbuzným, paní učitelkou, školní psycholožkou, kteří s nimi také můžou promluvit. Nebuď na své trápení sama a neboj se využít podpory ostatních. Chování rodičů, které popisuješ, není v pořádku a mělo by se (třeba i s pomocí okolí) změnit tak, aby ses doma s rodiči mohla cítit lépe.

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku a spol.
    Rodiče mě chtějí přihlásit na tábor s jednou holkou, kterou nesnáším. Na ten tábor vůbec nechci. Vadí mi to. Zjistila jsem, že tábor se překrývá s naší rodinnou dovolenou (na dovolenou jezdíme pořád ve stejné datum, takže by jí asi museli zrušit), a také že nemohu z tábora odjet dříve. Prosím poraďte mi co mám dělat, abych mohla zůstat doma? Snažím se rodiče přemluvit, ale oni říkají že tam pojedu. Předem děkuji za odpověď.

    holka 12 let, 2. října 2018

    Ahoj,
    chápu, že za těchto podmínek nechceš jet na tábor. Je dobře, že se snažíš rodiče přemluvit a vysvětlit jim své důvody. Pokud nepomohl rozhovor s nimi, můžeš zkusit požádat o podporu např. paní učitelku nebo školní psycholožku, kteří také můžou s rodiči promluvit a zastat se Tě, abys na tábor nemusela jet. Neboj se jim upřímně popsat, jak se cítíš a proč tam nechceš jet.

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj! Omlouvam se ze te opet obtezuji, ale potrebuju radu. Vcera jsem se s mamkou pohadala kvuli tomu ze jsem neumyla nadobi, mamka me za to strasne servala a rekla ze jak se budu chovat ja tak se bude chovat ona..... jak jsem driv psala mam deprese a uzkosti, a z me to vycerpava. Od vcera mam hrozny deprese a uzkosti porad brecim i ve skole, nastesti si toho nikdo nevsiml, strasne ale strasne moc me to vycerpava a porad se mi chce brecet. Rano mě mamka ani nepozdravila, kdyz jsem dosla ze skoly tak me ani nepozdravila, proste me uplne ignoruje. Chce se mi zase brecet..... pa

    holka, 12 let, 25. září 2018

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že je pro Tebe situace náročná, hádky s rodiči nejsou nic příjemného. Pokud však trpíš depresemi a úzkostmi, je třeba, aby se Ti dostalo pomoci bez ohledu na to, jaká je aktuální situace. Je tedy třeba, abys měla psychologickou, případně psychiatrickou péči, nedokážeme takto po internetu posoudit, jak závažné Tvé stavy jsou. Je proto důležité, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu věříš. Pokud to není v současnosti možné řešit s mámou, potom na někoho jiného z rodiny či ze školy, jestliže máte ve škole školního psychologa/psycholožku, je právě on/a tou vhodnou osobou.

    Přejeme Ti, aby se Ti dostalo účinné podpory.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj, mám takový dotaz.
    Jsem nejmladší z rodiny a taky už jediná doma, protože sestry se již odstěhovaly a tak se stávám hlavním tématem téměř v každé diskuzi. Když třeba přijdu ze školy udělám si úkoly tak na rozdíl od ostatních dětí musím jít za mamkou aby mi dala heslo k počítači. Sice mi ho dá, ale pak zase vznikne diskuze o tom k čemu ho potřebuji atd. Prosím tě co mám dělat abych se už nestávala terčem?

    holka, 12 let, 20. září 2018

    Ahoj,

    myslím, že Ti rozumím. Vím, jaké to je, když se pozornost celé rodiny upíná hlavně k Tobě. Řekla bych, že jsi to vystihla ve svém e-mailu velmi dobře. Bohužel nepíšeš, co jsi už udělala pro to, aby ve vaší rodině došlo ke změně. Možná si říkáš: Já? Ano, Ty. Chceš-li, aby se něco u vás doma něco změnilo, můžeš to být Ty, kdo přijde s návrhem na změnu. Přemýšlím, jestli Tví rodiče vůbec vědí o tom, jak se v záři této pozornosti celé rodiny cítíš, nebo jestli si s nimi o tom už mluvila. Nejen o tom, co se děje, ale o svých pocitech, a o tom, jak se v takto nastaveném programu rodiny cítíš.

    Každá rodina je jiná. A rodina je živý organismus, o který je třeba pečovat. Potřebuje i změny, např. v souvislosti s věkem dětí. Jinak funguje rodina se zcela malými dětmi, jinak má fungovat ta, co má dospívající "puberťáky", jinak ta, kde žijí již dospělí potomci, ale dosud studující, atd. Nejlepší je, když se čas od času členové té nejužší rodiny (členové jedné společné domácnosti) sejdou a pohovoří o tom, jak rodina funguje a zda současné nastavení vyhovuje všem členům rodiny. V takové debatě by si všichni členové včetně dětí měli být rovni, hlas každého je stejný. Pravidla takových debat-místo setkání nejlépe mimo domov-např. v čajovně, cukrárně, kavárně, mít čas a klid, vypnout mobily a další techniku, neskákat si do řeči, dát každému stejně dlouhý čas k debatě, po ruce tužka a papír, protože se nějaké nápady mohou vynořit třeba když mluví někdo další z rodiny.

    Může se stát, že u rodičů nenajdeš pro takové řešení porozumění. Pak se jej pokus hledat v širším kruhu rodiny (dospělé sestry, tety, prarodiče), i mimo rodinu (oblíbený učitel, trenér, vedoucí kroužku, soused). Pokud nic z toho nepomůže, můžeš se zkusit obrátit třeba na nás, ale lépe telefonem nebo přes skype, kde se můžeme doptat a jít více do hloubky, číslo najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti hodně odvahy a energie, ať se Ti podaří provést v soukolí rodinného systému nějaké pružné změny ve vztazích a jednání směrem k Tobě.

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku, mám problém, poslední dobou mám takový divný nálady, chvíli jsem v pohodě, potom mám pocit že jsou všichni hrozný. Potom se hádám s mamkou, protože jsem protivná i na ní, ona pak na mě křičí kvůli každé blbosti, a pak je mi to hrozně líto a furt brečím. Kvůli mamce, i kvůli sobě. Už jsem si hodněkrát řekla, že si s ní promluvím, ale já to nedokážu, nebo spíš to nedokážeme obě. Já něco začnu mluvit, říkám třeba svůj názor, a mamka mě nenechá ani domluvit, a říká, jak jsem hrozná, kolikrát mi řekne že jsem kráva, že nic doma nedělám a že mám blbý nálady a že jí to už s*re. Potom se samozřejmě hádáme, a mě to pak hrozně mrzí. Občas si i říkám, že bych potřebovala psychologa, protože jsem už z tohohle docela na dně. Nechci se vracet ze školy domů, protože vím, že se budu s mamkou zase hádat. Mamka nedokáže nic říct v klidu, hned na mě začne křičet a vyčítá mi snad úplně všechno co jsem kdy udělala. Nedokáže mě za nic pochválit. Možná bych i řekla, že mám menší deprese, hrozně se bojím toho, že s mamkou zůstanu rozhádaná a tím, že na střední školu půjdu na intr, tak s mamkou budu hodně málo, a nebudeme se tolik výdat, třeba jednou za dva týdny. Taky se hrozně bojím toho, že mamka umře, nebo až mamka umře, protože vím, že potom si to budu hrozně moc vyčítat, budu si říkat že je to moje chyba. Mám jen mojí nejlepší kamarádku, které to dokážu nějak říct, jinak nikomu jinýmu. Já ani vlastně moc kamarádů nemám, mám nejlepší kamarádku Verču, a to je všechno. Ale přes to jsem se už přenesla, to už mě tak netrápí a teď to není podstatný. Chtěla bych se vás zeptat, je nějaký psycholog přes internet a aby o tom rodiče nevěděli? Děkuju moc

    Marťa, 15 let, 14. září 2018

    Hezký den, Marťo,

    je mi líto, že se doma s mamkou necítíte úplně dobře, často se hádáte, křičí a nadává Vám, což určitě není v pořádku. Bojíte se, jak to bude dál, nechcete být s mamkou rozhádaná, vyčítala byste si, že je to Vaše chyba.

    Mrzí mě, že máte tyto pocity viny, přestože z toho, co popisujete, se možná naopak mamka k Vám chová nepřiměřeně a neovládá své emoce. Ona je dospělá a nese zodpovědnost za sebe i Vás a neměla by se k Vám takto chovat. Máte právo se v takové situaci obrátit na někoho dospělého ve svém okolí, někoho příbuzného, učitelku nebo školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. K ní byste mohla zajít se poradit a sdělit jí i svou obavu, aby rodiče nevěděli o všem, co spolu řešíte. Pokud byste k ní chtěla chodit pravidelně, rodiče o tom musí být informováni a souhlasit, i tak ale existuje zásada důvěrnosti informací a toho, co byste spolu konkrétně probíraly. Popisujete své špatné nálady, které by Vám psycholog také mohl pomoci zvládat. Doporučit ho může i Váš praktický lékař, můžete to probrat i s ním. Psala jste také o tom, že se bojíte, aby přesun na intr nezhoršil vztah s mamkou. Zkušenost bývá ale i taková, že pokud jsou si lidé vzácnější, může to spíše pomoci překlenout některé problémy, lidé si pak více váží společného času, více se na sebe těší apod. To, že na Vás mamka vyvíjí takový tlak, by však nemělo stát v cestě Vašemu osobnímu životu, volbě školy a psychické pohodě, to by byla škoda. Máte právo na klidné domácí prostředí a také podporu od rodičů.

    Je moc dobře, že máte důvěrnou kamarádku, se kterou to můžete probírat. Nebojte se využít i odborné podpory, která tu pro Vás je, nemusíte na své trápení být sama.

    Držíme Vám palce,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj aliku!
    Mam na tebe vice dotazu...
    Mam dozvedene rodice, ale uz 9 let, nijak moc
    Mi to do ted nevadilo ale posledni dobou (cca 2 roky) se nasi docela dost
    Hadaji, kdyz jsem s mamkiu tak mamka rika jak je tatka hroznej... a kdyz jsem u tatky tak ten zase rika jak je mamka hrozna. Ale ja mam oba mooooc rada,
    A vadi mi jak o sobe navzajem mluvi. U tatky mam byt kazdy lichy vikend
    V mesici ale posledni dobou mu to kvuli praci nevychazi a tak se moc nevidame
    A me to strasne mrzi a styska se mi po nem.
    Asi ty dva roky mam uzkosti, skoro kazdy vecer kdyz jdeme spat
    Tak brecim pod perinou a vycitam si proc zrovna ja musim mit rozvedene rodice a a jak jsem hrozna... trpim nizkym sebevedomim, brecim jen vecer a nikdo krome jednoho kamarada o tom nevi, ten kamarad o tom vi jen to ze vnoci brecim ale nevi proc. Navenek pusobim jako mega Happy girl a na vsechny se smeju, nukdo nevi o tom jak moc se trapim... v noci kdyz mam uzkosti si umedomuju jak mocsi mi na vsech zalezi a hak moc je vsechny chci obejnout a mit je vsechny u sebe... ted je tady mesic teta z australie, mam ji moc rada a strasne mi na ni zalezi jenze v nedeli odleta a ja zase mam úzkosti ze ji uvidim az za tri roky.. achjo, vsechno tady to o cem ti pisu me strasne psychycky vycerpava...
    Omlouvam se ze te tady obtezuji svymi problemy, prosim o nejakou radu.
    Vaše Nany

    holka, 12 let, 14. září 2018

    Ahoj,

    Mrzí mě, že se rodiče hádají a jeden ke druhému se nechová hezky. Ty jsi pak mezi nimi, ale máš ráda oba, chceš být a vycházet s oběma. Za to, co se děje, nesou zodpovědnost právě rodiče, kteří jsou dospělí a měli by umět lépe ovládat své emoce a nepřenášet negativní nastavení i na Tebe. Neboj se dopřát si i pláč a smutek, i to k životu patří a není to žádná ostuda, něco, za co by ses měla stydět, nebo co bys měla za každou cenu skrývat. Nikdo z nás není pořád šťastný a veselý, je lidské umět prožívat i těžké chvíle, které přichází v životě každého. Věřím, že z toho, že se snažíš působit vesele, i když Ti do smíchu není, můžeš být o to více vyčerpaná.

    Neboj se promluvit si s rodiči o svých pocitech a myšlenkách, o tom, co bys potřebovala a co Ti vadí. Tak, jako se dokážeš svěřit kamarádovi, to můžeš zkusit i u rodičů, nebo u školní psycholožky, pokud ji ve škole máte. I když to není vždy snadné, je důležité učit se mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách. Podpořit Tě v tom může i psycholog, který s Tebou může pracovat i na stavech úzkosti a smutku. Neboj se využít podporu ostatních.

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj! Ještě ten večer co jsem napsala předchozí dotaz jsem se s tim vším svěřila tomu kamosovi, strasne se mi tim ulevilo a uvedomila jsem si ze v tom nejsem sama.

    holka, 12 let, 14. září 2018

    Ahoj,
    je moc dobře, že máš podporu kamaráda, kterému se můžeš svěřit a důvěřuješ mu. Jak píšeš, sdílené trápení je hned menší, člověku se uleví a není sám, je moc důležité, že se umíš svěřit a mluvit o tom, co Tě trápí.

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj.Všechny holky od nás ze třídy se už líčí a já bych se taky chtěla líčit,ale nevím jak to mám mamce říct nebo naznačit.Bojím se že mi to nedovolí.Jak jí to mám říct nebo naznačit?A co když mi to nedovolí?Co bych pak měla dělat?

    holka, 12 let, 3. září 2018

    Ahoj z Modré linky,

    nejvíce se vyplatí komunikovat na rovinu. Prostě si s mamkou povídat, mluvit s ní o tom, co prožíváš, o čem přemýšlíš, třeba i o tom, jak to měla ona, když byla ve Tvém věku. Je dobré si nejprve urovnat, co vlastně chceš a proč to chceš. Co Tě vede k tomu, že se chceš líčit. Jak si představuješ, že se budeš cítit jinak, když se budeš líčit, jak se cítíš teď, když se nelíčíš. Samozřejmě Ti nemůžeme zaručit, že mamka bude souhlasit. Pokud nebude, je dobré vyslechnout si její argumenty a zvážit, zda náhodou nemá pravdu. Zpočátku můžete hledat i nějaký kompromis, například že začneš nejprve používat pouze lesk na rty nebo tak podobně. Také si můžeš hledat někoho v rodině, kdo Tě podpoří, nebo přivést si kamarádku, která už má dovoleno se líčit, aby mamce moha říct důvody, proč jí to její mamka dovolila.

    Přejeme hezké babí léto.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj chtěla bych se hlavně zeptat jak zkazit pivo? Protože mám moc dobrou kamarádku a její taťka trochu pije ( piva) a jí vadí to že není z rodinou jen když není v práci tak prý pořád sedí ve sklepě. Jsem asi jediný člověk kterému se svěřila nechce ani do poradny ani nikam jen si přeje aby jsme ty piva prostě zkazily říkala mi že její taťka kdysi kouřil ale jednou měl nějakou zkaženou cigaretu a pak prý přestal a napadlo nás že by to šlo možná i tak s pivem ale nevíme jak ho zkazit . Napadlo mně že buď s ním pořádně zatřeseme nebo zmrazíme nebo přihřejeme ale nevíme jestli to bude fungovat . Ona je docela stydlivá a nechce si o tom s taťkou ani mamkou promluvit a já to chápu taky bych taky o tom s nikým nemluvila i tenhle dotaz píšu za jejími zády a cítím se za to strašně ale chci jí pomoct kamarádky to totiž dělají a slíbila jsem jí že jak začne škola tak už bude bez starostí a to chci dodržet tak mně prosím nezklamte a poraďte mi jak to pivo mám zkazit.

    Děkuji pokud mi poradíte

    holka, 12 let, 22. srpna 2018

    Ahoj,
    ptáš se, jak se dá zkazit pivo, protože bys ráda pomohla kamarádce, která chce lstí přimět tátu, aby přestal pít.

    Oceňuji, že Ti na kamarádce záleží a hledáš cestu, jak jí pomoci a také se nebojíš napsat si o radu. Určitě by nebylo dobré podniknout něco, co by mohlo tátovi kamarádky po vypití nějak ublížit. Zároveň se obávám, že nebude tak snadné, aby se mu pivo zprotivilo. Napadá mě, že tenhle způsob lsti nebude úplně účinný a že to může být hlubší problém, který by měl chtít řešit především táta/rodiče kamarádky, než vy dvě. Právě oni jsou dospělí a táta je zodpovědný za svoje chování. Chápu, že to kamarádce vadí a je v pořádku, když to dá najevo, ať už přímo tátovi, nebo někomu jinému z rodiny. Jistě by bylo lepší, kdyby táta místo času ve sklepě trávil čas s rodinou.

    Pokud se kamarádka stydí nebo bojí o tom mluvit, může zkusit napsat dopis, příp. se svěřit např. školní psycholožce nebo paní učitelce, která s rodiči může také promluvit. V tom jí můžeš dodat odvahu a podpořit, např. jít s ní za někým z dospělých, pomoci jí doručit dopis apod. Mohlo by to vést k otevření řešení problému, jen překonat strach a zkusit to řešit víc na přímo. Další vývoj však záleží především na tátovi kamarádky, který musí také sám chtít a snažit se omezit pití.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Aliku!
    Jak jsem se te uz ptala v předchozím dotazu jak se mam zeptat mamy jestli se můžu oholit tam dole a ty jsi mi odpověděl ze se ji mam normalne zeptat ze to urcite pochopi tak nepochopila. Včera jsem se ji zeptala jestli bych si nemohla trochu oholit třísla, no a na to mi odpověděla ze jsem jeste malá, ze ona se poprve oholila v 17 letech atd. Mně moje ochlupení celkem dost vadí a je mi nepříjemné. Chtěla bych se te zeptat jestli ji mam poslechnou (ikdyz nerada) nebo si mam holitka a gel koupit sama a holit se potaji? Prosim o radu!
    Vaše Nany

    holka, 12 let, 20. srpna 2018

    Ahoj Nany,

    chápu, že Tě mrzí, že Tě máma nechápe tak, jak by sis přála. Nebudeme Ti však doporučovat, abys něco dělala potají. Spíš bychom Tě rádi podpořili v tom, abys s mámou dál komunikovala. Aby s ní v klidu mluvila o tom, že Ti ochlupení vadí, co Ti na tom vadí. Požádala mámu, aby Ti vysvětlila, proč Ti nechce dovolit, aby ses holila, co by jí vadilo na tom, kdyby ses začal holit dříve, než ona. Také se můžeš obrátit pro podporu na nějakou další dospělou ženu, které věříš. Ať už v rodině, či ve škole. A zeptat se na její názor, požádat ji, zda by se Tě mohla u mámy zastat. Další možnost je, zjistit, kolik kamarádek nebo holek ve třídě se již holí a požádat mámu, aby si popovídala s jejich mámami, z jakého důvodu jim to ony dovolily. Také mě však napadá, že stojí za to zvážit, jestli nemá máma pravdu. Neznáme Tě, nevíme, zda je Tvé ochlupení již opravdu tak výrazné, že je třeba se oholit, či by to opravdu mohlo ještě nějaký rok počkat.

    Klidné léto Ti přeje
    Modrá linka