Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj/Dobrý Den,

potřebovala bych poradit, jsem moc složitá...Můj táta je na mě zlý, i když o nic nejde, třeba se špatně vyspí a hned na mě křičí jaký jsem ,,rozmazlený fakan“. Zrovna dnes, měli jsme zrovna oběd a on sáhl po tatarce a na víčku byl kousek tatarky a on hned začal křičet. Pořád dává přednost mé starší sestře, kterou nazývá ,,Jeho prvorozenou dcerunkou.“ Už, když jsme já a moje sestra byly malí, tak měl radši mou sestru. Sestra mě urážela, já ji to oplatila, ona začala křičet, táta přiběhl a začal na mě křičet ať neprovokuji, já se mu vždy pokoušela vysvětlit, že ona mě uráží, ale místo toho jsem se vždy rozbrečela. Jsem citlivá, až moc. Když k nám přijede nějaká návštěva, tak se mě setra pokouší co nejvíc ztrapnit. Před pár dny se mi narodil bratr a on přes noc brečí a táta se nevyspí, takže pořád křičí. O prázdninách jsem to s tátou už nedávala, tak jsem si vzala žiletku a lehce se řízla, chtěla jsem to udělat i teď, ale nechci mít další ošklivé jizvy. Když jsem se vždy naštvala, tak jsem si vzala kružítko a rýpala se do kolen a do ruk. Už dřív jsem se řezala, ale to zase jindy. Minulý rok jsem měla takové divné stavy, které nešly zastavit, jako kdybych byla v šoku, chodila jsem po pokoji, brečela a říkala si ,,Chci umřít,“ pokoušela jsem se přestat, ale nešlo to. Když mám nervy, tak nemůžu dýchat, potím se a je mi do breku. Když je mi na nic, tak se koukám do zrcadla a říkám si, jak jsem ošklivá a tlustá. Táta mi říká, že mám postavu akorát, všichni to říkají, ale já jim nevěřím. Přijde mi, že to táta kolikrát řekne jen tak ze srandy, protože teď mi říká, že jsem líné prase a mám začít cvičit, přitom cvičím. Chodím na karate 2x týdně a ještě trénuji doma...

PS.: Neříkám, že svého tátu nemám ráda, ale někdy už se to fakt nedá vydržet.

Určitě vám přijde, že to co jsem napsala je kravina, ale já už opravdu nevím jak dál.

Mohli byste mi někdo prosím pomoci? Jak se s tím mám vypořádat? Jak se zbavit té citlivosti? Mám zase začít se sebepoškozováním? (opravdu zvláštní otázka) Mám to někomu říct? (I když není komu)

Omlouvám se za chyby a za to jak dlouhý ,,článek“ jsem napsala.

Děkuji za odpověď.

S pozdravem Petra.

holka, 13 let, 6. ledna 2018

Ahoj Petro,

je pochopitelné, že Tě trápí, když je na Tebe táta zlý. To by trápilo každého, protože je to něco, co by se nikomu dít nemělo. Ptáš se, jak se s tím vypořádat.
Sama nabízíš různé varianty. Z toho, jak píšeš, píšeš, je vidět, že odpověď vlastně znáš. Že sama dobře víš, že sebepoškozování není řešení. To je dobře. Sebepoškozování je naopak problém, který je potřeba řešit. My Ti takto po internetu na dálku pomoci nemůžeme, může to ale udělat někdo ve Tvém okolí. Píšeš, že není komu to říct. Máme však zkušenosti, že když se člověk opravdu zamyslí, někoho, na koho se může obrátit, najde. Nezmiňuješ se o mámě. Protože píšeš o tom, že se Ti narodil bratr, nějaká žena ve Vaší rodině je - ať už je to máma nebo tátova přítelkyně. Možná by to mohla být osoba, na kterou se můžeš obrátit. Případně můžeš zvážit někoho dalšího z rodiny - babička, děda, teta, strýc. Také je možné obrátit se na někoho z vyučujících ve škole, komu věříš, často jsou již na školách i školní psychologové. Další možností je vedoucí nějakého kroužku, rodiče kamarádky. Petro je důležité, aby se Ti dostalo pomoci zejména s těmi stavy, o kterých píšeš. Ráda bych Tě tedy podpořila v tom, aby sis zvážila, na koho se přece jen můžeš obrátit a opravdu to udělala.

Přejeme Ti brzké zlepšení situace
Modrá linka

Rodiče

Ahojky,
mojí rodiče se rozvádí a já nevím jak se s tím mám vyrovnat. Poradíš? Děkuji, Julča.

Julča, 14 let, 22. prosince 2017

Ahoj Julčo,

chápu, že přijmout rozvod rodičů pro Tebe může být obtížné. Nepíšeš konkrétněji, v čem bys potřebovala poradit, mohu Ti tedy odpovědět pouze obecně.
To důležité je, nebýt se svými pocity sama. Mít možnost s někým, komu věříš, mluvit o všem, co cítíš, prožíváš, co Tě trápí. O tom všem by měli vědět i Tví rodiče. Je potřeba přiznat jim právo na rozvod, pokud jim vztah nevyšel a rozhodli se tak. S Tebou to však nemá nic společného, to je mezi nimi dvěma. A Ty máš právo mít vztah s oběma rodiči, mluvit s oběma o tom, co je pro Tebe obtížné, co Tě trápí, čeho se bojíš, co si pro sebe přeješ. Možná Ti ne vše dokáží zajistit a splnit, ale to důležité je, abys jim to dávala najevo, abys o tom s nimi mluvila. A pokud budeš mít navíc i další lidi kolem sebe, třeba kamarádky, či další příbuzné, kteří Tě mohou podpořit, podržet, pochopit, je to jen dobře.

Julčo, přejeme Ti, abyste rozvod rodičů zvládli vy všichni co nejlépe a nejméně bolestně, jak je to možné.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Je skvělé, že dětem a dospívajícím pomáháte a doufám že mi taky pomůžete =) Najednou z ničeho nic jsem začala myslet na jednu nepříjemnou zkušenost. Psala jsem si na sociální síti s jedno u holku v mém věku a neřekla jsem to mamince. A Je mi to moc líto. Dokážu přes to přejít nebo na to zapomenout? Je to staré asi tak 2 až 3 roky. Proč na to myslím až teď. Byly jsme "dobré kamarádky". Myslím, že mně jako kamarádku brala spíše ona. Tu chybu jsem pak zopakovala ještě jednou ale to z jednou holku z jiného státu tady v evropě, ale kvůli zlepšení angličtiny. Mrzí mne to, že o tom maminka neví. Nechci ji to říct, protože by si dělala starosti. A teď nic nevrátíme zpátky. Dokážu přes toto přejít? Nemám ráda svou minulost ale těším se na budoucnost. Mám hodně plánu. Doufám, že na to zapomenu nebo budu se na to zpětně dívat z vesela. Je to možné? Mám si z toho opravdu dělat hlavu, že jsem porušila zákaz maminky? Je to z mravního hlediska velký přestupek? Děkuji moc za odpověď. Děkuji za tuhle poradnu.

holka, 14 let, 22. prosince 2017

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jestli je velký mravní přestupek, žes porušila zákaz maminky a jestli na to zapomeneš, nebo se na to budeš dívat zvesela.
To jsou otázky, které Ti nemůžeme zodpovědět. Nevíme, jestli na to zapomeneš nebo si to budeš připomínat stále znova. To důležité je, že teď se kvůli tomu asi necítíš dobře, proto nám nejspíš píšeš. Je pravda, že situaci zpátky nevrátíš. Ale vypadá to, že teď pro sebe potřebuješ něco udělat. Je tedy důležité, aby sis uvědomila, proč se teď necítíš dobře, když už se to stalo dříve. Možná, že když se mamince přiznáš, když jí řekneš, že Tě to mrzí, uleví se Ti. Může to být pro Tebe docela cenná životní lekce - naučit se přiznat svou chybu a omluvit se, to je něco, co se Ti v životě neztratí. Člověk se nevyhne tomu, že někdy udělá chybu. Je ale podstatné umět se z chyby poučit, vědět, v čem nebylo to, co udělal dobré, čeho by se vyvaroval, kdyby to neudělal. Například v Tvém případě by Tě teď netrápilo svědomí, kdybys maminčin zákaz neporušila. Možná Ty sama najdeš další důvody, proč to nebylo dobré. Když to mamince dokážeš všechno říct, i to, jak ses ze své chyby poučila, můžeš jí tak dokázat, že umíš převzít zodpovědnost za své jednání, umíš posoudit, zda to bylo nebo nebylo dobře, dokážeš přiznat svou chybu, když ji uděláš.
Pokud se rozhodneš, že to mamince přiznat nechceš, je důležité vědět, co Tě k tomu vede - a potom už ale nad situací nepřemýšlet. Protože pokud budeš o všem jen přemýšlet a neuděláš nic pro nápravu, pro to, abys mohla jít dál, nikam to nepovede. Z toho důvodu se domnívám, že více prospěšné, i když možná obtížnější, je postavit se všemu čelem a něco pro sebe udělat.

Přejeme Ti, abys vše dovedla ke zdárnému konci, který Ti přinese užitek
Modrá linka

Rodiče

Ahoj*
Mám takový problém s rodiči.Vim že mi odpovíš později a možná už to bude vyřešené ale i tak se tě zeptám.Dneska jsem tanocavala doma nějak jsem blbě skočila na levou nohu.Doma byl táta tak přišel za mnou a ptal se ,,co se děje,,
Já odpověděla že ,,nic,,.Když odešel tak mě bolela strašně moc noha a myslela jsem si že jí mám zlomenou začala jsem brečet potichu protože mě to fakt hodně bolelo.Tátovi jsem to říct nechtěla protože se v tomhle nevyzná a nadával by že jsem nemotorná.....Psala jsem kámoškama co mám dělat pomohli mi v tom že se mám uklidnit atd..Po chvilce přišla máma a řekla jsem jí všechno a táta to slyšel.A pak to začalo.Máma mě seřvala za to že dělám takovýhle věci ale já chtěla prostě tancovat.No a potom se přidal táta a říkal že jsem ,,blbá,, a takovýhle věci.Táta potom ještě máme říkal že jsem skákala z postele což nebyla pravda a nechápu jak si tohle mohl vymyslet.Nakonec mi mamka dala mastičku moc to teda nepomohlo ale štěstí je že to nemám zlomený ale jenom naraženy.Tak a to je konec příběhu.!
No a proč ti tenhle příběh píšu?Protože mě dost mrzelo jak se ke mě chovali když jsem jim to řekla.Brecela jsem ale potichu a teď se bojím že se z toho nedostanu protože mám jakoby ,,klepavku,, a dost se bojím protože zítra máme tělocvik a mamku nechci žádat o omluvenku protože je hodně naštvaná......Ta noha mě bolí strašně moc a jsem ráda že dokážu chodit na tož běhat.
Už se ani netěším na Vánoce.Nejradeji vzpomínám na ty chvíle když jsem byla mala.Abych pravdu řekla takový rodiče nikdy nebyli hodně mě překvapili proto mě to asi tak moc dostalo.

Tak Ahoj Mája
DĚKUJI ZA VSECHNY RADY

holka, 13 let, 20. prosince 2017

Ahoj Májo,

chápu, že Tě reakce rodičů zaskočila, navíc, když to bylo z jejich strany nečekané a nikdy dříve se k Tobě takto nechovali.
Možná toho je na ně momentálně moc, možná byli jen rozrušení a měli o Tebe starost. I dospěláci se někdy zachovají netaktně a pak svých reakcí litují. Možná by stálo za to si s mamkou ještě jednou promluvit, vysvětlit si, co se stalo a taky by měla vědět o tom, že máš zítra z hodiny tělocviku strach.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, potřebuju poradit (nečekaně).
Je mi 15 let, známky super (samé 1 v průměru). Ale často se s mamkou hádáme, většinou kvůli blbostem. Já třeba přijdu domů s tím, že musím udělat projekt - a ona se do toho hned začne montovat. Ok, je dobrý, že mi někdo pomůže, ale ona to vymýšlí prostě tak, aby to bylo "co nejlepší" - jenže až moc, chci to mít normálně, ne nějak kuriózně (teď jsme měli mít jen informace třeba a ona tam chtěla k tomu ještě cpát křížovku).
To samé je i u toho, jak žijeme - v rodinném domě, přičemž je mých prarodičů a my jsme ve dvou místnostech (jedna sotva na spaní a druhá skříň, televize, stará postel jako gauč, stůl a klec. K tomu se k nám ale chodí babička furt dívat na TV, protože se prostě nemůže dívat s mým dědou -.-
Z toho vyplývá to, že mám strašně málo prostoru pro sebe - sama jsem snad jen půl hodiny.
Mám staršího bráchu, ale ten už s námi nežije a tak mi připadne, že se na mě mamka až moc upnula a nenechává mě se osamostatnit.

Prosím... poraďte mi, jak to řešit.
Předem děkuji.

holka, 15 let, 6. prosince 2017

Ahoj,
velmi oceňuji, jak vyzrále ke svému problému přistupuješ. Vidíš ho střízlivě a i když tě chování tvé maminky rozčiluje, zároveň se dokážeš vcítit do jejího pohledu. To je opravdu zralé a vyspělé chování.
Zkus si s maminkou sednout a na rovinu, stejně jako jsi napsala tento dopis, jí vysvětlit své pocity a pohnutky. Řekni jí, že potřebuješ víc prostoru, nejen fyzicky ale i psychicky. Vysvětli jí, že sice rozumíš tomu, že pro tebe chce to nejlepší, ale že si chceš své školní záležitosti řešit sama. Domluvte si zároveň jasná pravidla. Můžete se například domluvit na tom, že pokud budeš mít stále tak dobrý prospěch, nebude se ti do školních záležitostí „montovat“ a nechá je na tobě, protože to bude jasný důkaz, že je sama zvládáš. Zdůrazni jí, že je pro tebe samostatnost důležitá a pokud ti ji dopřeje, nebudete se zároveň tolik hádat.
S nedostatkem soukromí to bude asi za stávajících podmínek těžší, ale opět ti doporučuji požádat o pomoc tvou maminku. Určitě pochopí, že potřebuješ nějaký prostor sama pro sebe a třeba vymyslíte nějaké řešení. Možná třeba půjde část místnosti přepažit nějakou zástěnou, nebo vás napadne něco jiného. Souhlasím však s tebou, že člověk potřebuje mít prostor a čas sám pro sebe a je to velmi důležité. Věřím, že to tvá maminka pochopí a pokusí se najít nějaké řešení.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj.Co mám dělat?Už je to delší doba cca.3-4 měsíce.Mlátí mě mladší sestra.Rodičům to neřeknu, protože by měla problém a já taky.Mamka nás za to totiž trestá obě.Mamku nemám moc ráda protože nás trestá obě a jde vidět že ji má radši (vždycky to slíznu já). Jednou mě tak zbila že mi řekla krev(švácla mě klíčenka,zaryla do mě nehty....)Co mám dělat... Poraďte mi prosím.Předem Vám děkuji za odpověď...

holka, 12 let, 26. listopadu 2017

Ahoj,

musí být hodně nepříjemné, když Tě sestra bije a zároveň to nemůžeš říct mamce, protože byste měly obě problémy a protože by vás obě potrestala. Chápu, že z toho máš obavy, zvlášť, když Tě mamka při bití zranila do krve. Ani bití Tvé sestry, ani tvrdé tresty mamky nejsou z mého pohledu úplně v pořádku.

Nevím, jestli jsi zkusila se sestrou mluvit někdy v klidu, když budete zadobře, a říct jí, že už nechceš, aby v tom pokračovala, jinak to budeš muset řešit. Pokud by to i přes tento rozhovor nepřestalo, měl by to zastavit nějaký dospělý. Jestli se obáváš, co by na to řekla mamka, můžeš zkusit promluvit s tátou zvlášť a říct mu, že se obáváš, že budeš také potrestána. O pomoc si také můžeš říct například babičce, tetě apod., abys měla oporu.

Jestli by se nic neměnilo a mamka by pokračovala v bití a nedalo by se to vydržet, můžeš se znovu obrátit na Modrou linku (nejlépe po telefonu či chatu) nebo třeba na školního psychologa či jiného dospělého, kdo by Ti s celou situací pomohl.

Přejeme, abys mohla prožívat klidné dny.

Modrá linka

Rodiče

Dobrý den, mám rozvedené rodiče, dneska jsem jela k tátovi a on mi řekl že podá k soudu návrh na střídavou péči, ani by mi to tolik nevadilo, jenže on chce abych s ním jezdila na víkendy do Prahy, což je asi dvě hodiny odtud. Je mi 13 a nechci každý druhý víkend trávit v Praze a nevidět se s kamarády. Mluvit se o tom tátou nechci, stejně by si stál za svým. Vím že by se mě soud ptal jak to chci já, ale já zase nechci aby na mě byl naštvaný. Mám ráda oba rodiče, co mám dělat, jsem už bezradná.
Druhý problém: mý přátelé se hrozně změnili, pořád mě shazují a uráží, i když oni to berou jako vtip, mně to je líto a potom se tak chovám taky, protože se musím bránit. Předem děkuji za radu.

Ahoj,

chápu, že bys ráda trávila víkendový čas podle svých představ, a že je mrzuté často cestovat do Prahy a být bez kamarádů. Je také od Tebe moc hezké, že máš ráda oba dva rodiče a nechceš, aby byl táta naštvaný. Na druhou stranu si myslím, že děti nemohou za rozvod svých rodičů a musí se celé situaci hodně přizpůsobovat, a proto mají právo vyjadřovat svůj názor na to, jak chtějí trávit volný čas. Rodiče by jim měli co nejvíce naslouchat a zkoušet hledat společná řešení.

Píšeš, že táta bude trvat na svém, přesto si myslím, že stojí za to to s ním probírat, mluvit o tom ve chvíli, kdy má dobrou náladu a je ochotný Ti naslouchat. Můžeš o všem mluvit i s mamkou a poprosit oba rodiče, aby se nějak společně s Tebou dohodli, aby Ti to více vyhovovalo. I střídavá péče je založená hlavně na dohodě obou rodičů a měla by být pro Tebe co nejvíce pohodlná. Někdy se dá využít i Rodinné poradny, kam byste mohli všichni zajít a hledat co nejvíce funkční řešení.

K Tvému druhému problému mě napadá, že to tak opravdu někdy bývá, že se přátelé během doby mění. Chápu, že je Ti to líto a snažíš se urážkám bránit. I v tomto případě by mohla pomoci společná komunikace, pokud o to i oni stojí. Bohužel se někdy ale také stane, že se přátelství rozpadne a v takovém případě by sis mohla hledat někoho jiného, kdo je naladěn více jako Ty a neponižuje Tě.

Obě dvě témata jsou složitější, než se dá napsat v jednom dopise. Kdyby sis potřebovala o všem víc promluvit v společném rozhovoru, můžeš zavolat k nám na Modrou linku, nebo využít Skype či chat tak, abys měla více prostoru.

Přejeme klidnější dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj poradno, myslím ze se moje maminka utapi v depresich a nevím jak ji pomoct. Dlouho žije s alkoholikem a i když se chce rozejít, porad se nějak nemá k tomu to ukončit. Museli jsme se přestěhovat a mama tak přišla o všechno co budovala a k tomu musela odejít z práce. Novou si hledá, ale prijde mi, ze se z každého místa vykrucuje, jakoby hledá důvody proč tam a tam nemůže dělat. Ja se snazim ji přimět, abychom chodily někam ven, snazim se s ni mluvit, kupovala jsem ji nějaká semínka aby si mohla založit skalku jako mela doma. Ale ona vždycky jen řekne, ze nemůže nebo nechce nebo nemá čas. Hodiny sedí a kouka na telku a při tom nevnima co dávají. Když se ji pokousim rozpovidat, je z toho akorát naštvaná. Nemá žádné sebevědomí, protože ji její maminka vychovala k tomu, ze je ošklivá a k ničemu a nic si nezaslouží. Mama v souvislosti s partnerem rikava, ze když má člověk problém tak to má řešit s odborníkem a ne se tim uzirat. K psychologovi ale nechodí a vím, ze kdybych ji to navrhla, jen to smete ze stolu jako všechno ostatní. Se mnou o svých problémech mluvit nechce, protože jsem jen dítě a nechápala bych to. Ale já chci vedet jak ji pomoct. Moc mě trápí takhle sledovat, jak její život nikam nesmeruje a ona nemá vuli cokoli dělat a nic ji netesi. Roky je to horší a horší a posledních několik měsíců je to fakt spatne. Když to chci řešit, vypadá to, ze všechno jenom zhorsuju. Co bych podle vás mela dělat? Dekuji

Ahoj Armi,

nedokážeme takto po e-mailu posoudit, zda má Tvoje maminka deprese. Ale z toho, co píšeš, by to tak být mohlo. V každém případě se s ní děje něco, co pro Tebe není fajn (ani pro ni), je tedy dobře, že si pro sebe hledáš pomoc. Je dobře, že zkoušíš s maminkou mluvit, i když píšeš, že se jí to tak úplně nelíbí. Ty máš právo jí říkat, jak se cítíš, jaké to pro Tebe je, co by sis přála. Bohužel nemůžeš ovlivnit, jak na to zareaguje. Ráda bych Tě ale podpořila v tom, aby ses nevzdávala a hledala si pro sebe pomoc dál. Zkus se svěřit někomu jinému dospělému z rodiny (případně za školy – zvláště máte-li školní psycholožku), komu věříš. Někomu, na koho by maminka mohla víc dát, ale hlavně někomu, kdo Tě vyslechne, podpoří, bude chápat, jak se cítíš.

Přejeme Ti bezstarostnější dny
Modrá linka

Rodiče

Ahoj
Aliku a spol.
Už tři měsíce jsi ubližuju. Za půl měsíců mám jít k lékaři na prohlídku. Jenže se hrozně bojím že jsi toho všimnou. Hlavně lékařka. Nevím jak to mám pak vysvětlit. Mám hrozně moc jizvy. Myslíte že jsi všimnou ? Pak mám ještě jeden problém. Můj otec je alkoholik. Už když jsem si narodila byl takový. Jen mě to hrozně mrzí. Nevím jak bych mohla pomoct. Sestry s ním ó tom už mluvili. Nepomohlo to. Děkuji

holka, 14 let, 21. listopadu 2017

Ahoj z Modré linky,
nedokážeme Ti odpovědět na otázku, zda si na prohlídce Tvých jizev všimnou nebo ne. V každém případě bych Tě ráda podpořila v tom, aby ses někomu svěřila, aby Ti pomohl se sebepoškozováním přestat. Je důležité to pro sebe udělat, neboť sebepoškozování možná může na chvíli přinést psychickou úlevu, ale není řešením žádného problému. Nakonec v důsledku pouze přináší problémy nové.
Pokud jde o otce a alkoholismus, je to složité. Je dobře, že s ním sestry mluvily, bohužel, to nemusí pomoci. Nevím, kolik je sestrám let, ale bylo by dobré obrátit se na někoho dospělého z rodiny, kdo by mohl vyhledat i odbornou pomoc. Pro Tebe je důležité, abys mohla mluvit o svých pocitech, o tom, co Tě bolí, štve, mrzí. Máš právo to říkat i přímo otci, ale je podstatné mluvit i s někým, kdo Tě chápe, podpoří, utěší.

Přejeme Ti klidnější dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj!
Mám rozvedené rodiče, mamka chce abych s ní jezdila k jejímu přítelovi, jenže mě to tam nebaví a nesnáším to tam. Většinou se mě zeptá i taťka jestli k němu nechci jít, já bych šla radši k němu, než abych byla u mamčinýho přítele, ale mamce to je líto, že tam s ní nechci jet. Stejně to vždycky dopadne tak, že tam s ní jedu. Mamka ale nemůže pochopit že chci být o víkendu i s taťkou. Už nevím co mám dělat, je to těžké, i když to tak nevypadá. Děkuji předem za radu.

holka, 12 let, 19. listopadu 2017

Ahoj,

rozumím tomu, jak je pro Tebe těžké, když musíš jezdit k příteli mamky na víkend, když to tam nemáš ráda. Chtěla bych ocenit, že myslíš na mamku, aby jí to nebylo líto, a tak jí vyhovíš, na druhou stranu si myslím, že máš právo i na to, abys byla o víkendu i s taťkou a cítila ses dobře.

Děti se většinou musí při rozvodu přizpůsobit v mnohém novým podmínkám a je to jistě velmi náročné. Pokud to však jenom trochu jde, měli by rodiče myslet i na pohodlí a pocity svých dětí, a na to, jak se v nové situaci cítí, kde třeba chtějí trávit svůj volný čas apod. Není vůbec nic špatného na tom, když budeš také myslet trochu na sebe.

Nevím, jestli ses to pokoušela už mamce vysvětlit někdy v klidu, když má dobrou náladu, možná by Ti vyšla vstříc v tom, že by po Tobě společné víkendy nevyžadovala za všech okolností a tak často. Napadlo mne, že by se to minimálně dalo střídat. Jeden víkend trávit s tátou a další s mámou. Nebo dvakrát u táty a jednou u mámy, je víc možností a variant, které si můžeš dopředu promyslet a zkusit je navrhnout. Hodně také záleží na tom, u koho jsi v péči, jak to mají spolu rodiče dohodnuté, ale vše se dá určitě na základě dohody měnit. Uvidíš sama, jak máma zareaguje a podle toho se můžeš rozhodovat, co dál.

Jestliže by sis o všem potřebovala více promluvit, můžeš se obrátit na naši linku, nejlépe přes telefon, Skype či chat, kde si vše můžeš více promyslet a rozhodnout se co dál ještě pro sebe můžeš udělat - www.modralinka.cz.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a ostatní, blíží se Vánoce, a já nevím, co koupit za dárek rodičům. Prosím, poraď mi. Děkuju.

Aleš | PrigoX | 13 let, 13. listopadu 2017

Ahoj, tuto otázku si pokládáme všichni i my dospělí. Někdy nejde ani tak o to, jak drahý dárek pořídíš, ale že chceš druhého obdarovat, protože ho máš rád.
Přemýšlej, co maminka a tatínek rádi dělají, co se jim líbí? Zkus něco vytvořit vlastníma rukama. V Alíkovinách je mnoho článků s návody na tvoření, třeba pěkný sešit, fotoalbum, náramky přátelství. Můžeš také napsat nějakou pěknou básničku... Fantazii se meze nekladou.
Tady máš několik odkazů:
www.alik.cz/a/tipy-na-cool-ozdobu-sesitu-do-skoly
www.alik.cz/a/naramky-pratelstvi-alfa-beta
www.alik.cz/a/super-darek-na-narozeniny-nebo-svatek-jirkabobik
www.alik.cz/a/basnicky-z-moji-krabicky

Rodiče

Dobrý den,
Mám menší problém se svou orientací. Nějaký čas jsem pozorovala své chování a smýšlení, a jen to potvrdilo to že jsem tušila že jsem lesba. Já jsem s tím smířená, každý je nějaký a orientace je něco vrozeného a část mě. Ale problém bude s mými rodiči, už dlouho vím že jsou dosti homofóbní a nevím jak to přijmou až se to jednoho dne dozví. Když o mě hovoří, tak zmiňují jak jednoho dne budu mít přítele, manžela a pak oni budou mít vnoučata... Citím se z toho špatně, mám své rodiče ráda a tuším že z toho budou naštvaní. Vím že k tomu že se ohledně těhle názorů mezi námi střetneme, bude až za delší dobu, ale přeci. Myslím že už taky něco tuší a radost z toho nemají. Netuším co mají proti homosexualitě, v jakém směru nebo důvodu. Často přes zdi ložnice slyším odporné vtípky na homosexualitu, které mě taky občas dost uráží a zraňují. Chci s nimi zůstat v kontaktu poté co se od nich odstěhuji, ale myslím že až budou znát pravdu o mě ukončí se mnou styky, vím že to dokáží, matka se naprosto vyhradila od rodiny z otcovy strany a odmítá k nim jezdit.
Ještě mám ještě jeden problém s rodinou, jde o to že kvůli tomu že matka už dlouho nechce nic podnikat s otcem, jít s ním do kina, na večeři či ples, včera nechtěla jen ani na návštěvu k prababičce, která prodělala těžkou nemoc a chtěla nás vidět všechny pohromadě. To vyeskalovalo v hádku rodičů a otec při tom zmínil že už mu brzo dojde trpělivost a zažádá o rozvod. Moc dobře vím že otec to slovo nikdy nebere na lehkou váhu a dával mi to později odpoledne najevo, s matkou teď nemluví. Jde o to, že pokud k rozvodu dojde a doufám že ne, chtěla bych zůstat s tátou, ale mám pocit že matka si bude mě i mou sestru chtít nechat. Nechci skončit u střídavé péče, já potřebuji jedno místo na které se upoutám a jsem tam, ne každou chvíli cestovat. S matkou mám i kvůli mé orientaci napjatý vztah, naopak otec to bere lépe a vždy pro mě byl vzorem a oporou. Mám i psychické problémy - konkrétněji úzkostnou poruchu. Matka ze mě chce dítě jako je má sestra, otec mě bere taková jaká jsem a dává mi sílu pokračovat v boji s tou poruchou. Táta podporuje můj nápad přestoupit na uměleckou školu z gymnázia kde jsem teď, matka by ze mě nejradši právničku nebo doktorku, abych byla bohatá.
Ráda bych s byla tátou, jenže on nemá místo kam by po rozvodu šel, matka si to umí zařídit tak aby jí byt který teď máme připadl. Bojím se že by to že si musí hledat bydlení, ještě se mnou na krku nedával.
Děkuji moc, původně jsem ten problém s rozvodem řešit nechtěla, ale potřebuji dát svým emocím volný průchod.

Pražanda, 6. listopadu 2017

Dobrý den z Modré linky,

je fajn, že jste se mohla vypsat a oceňuji Vaši otevřenost. Nepíšete věk, ale podle způsobu Vašeho psaní a informací, které o sobě zmiňujete, usuzuji, že je Vám více jak čtrnáct let a to je věk, kdy již klientům vykáme. V souvislosti s tím mě napadá, že je to také věk dospívání, ve kterém o sobě člověk hlouběji a intenzivněji přemýšlí. Ujasňuje si spoustu věcí, například právě profesní směřování tedy školu či studijní obor, kterému by se chtěl věnovat. Člověk v tomto období vyspívá nejen fyzicky, ale i psychicky a dušeně.

Sexuální orientace je také jedna z věcí, která se s věkem vyjasňuje. Přijde mi tedy moc fajn, že Vy sama jste se v této oblasti našla a přijala. Říkám si, že je to důležité nejen proto, abyste byla spokojená sama se sebou, ale abyste měla i dostatek vnitřní síly ustát si to i navenek, nyní třeba před rodiči. Netlačte v této věci na sebe, hledejte spřátelené duše, psala jste o tátovi, který je schopen Vás pochopit a neodsuzovat, to je myslím velká podpora.

Mrzí mě, že se rodiče pohádali, a chápu, že je to pro Vás nepříjemné a že máte strach, aby to nevedlo k jejich rozchodu. Oceňuji Váš zájem o ně, především o tátu, ke kterému máte blíž. Nechci jejich rozepře nikterak zlehčovat, ale chtěla bych Vás uklidnit v tom, že téměř všichni partneři, manželé občas prožívají složitější období, kdy se jeden druhému na chvíli vzdálí. Nemusí to však zákonitě znamenat, že dojde k rozvodu. Táta i máma jsou dospělí lidé, kteří si určitě dokážou poradit a svůj život si uspořádat tak, aby jim to oběma vyhovovalo, zkuste jim věřit.

Ještě mě napadá, že pokud je něco, cokoliv, co Vás trápí a máte pocit, že by o tom měli rodiče a třeba i sestra vědět, mluvte s nimi o tom. Vím, někdy je to těžké se odhodlat a najít odvahu, ale stojí to za to. Dokud Vaši blízcí nebudou vědět, jak se cítíte, co prožíváte, nemají šanci se Vám přiblížit.

Držíme palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, a všichni co tady odpovídáte. Potřebovala bych poradit. Zhruba před týdnem jsem zjistila že můj táta je nevěrný mé mamce. Jsem z toho docela špatná, nikomu jsem to neřekla. Máme totiž doma jeden společný notebook a já když jsem ho otevřela byly tam zprávy od jeho přítelkyně - mojí spoluhráčky z házené.Nevím co mám dělat je mi líto mamky, ale říkat se mi jí to se mi zrovna nechce- to by byl podraz na tátu a stejně by mi to nevěřila. Prosím poraďte mi. Děkuji

Kristýna, 13 let, 27. října 2017

Ahoj Kristýno,

našla jsi v notebooku, který používáte celá rodina, e-maily, podle kterých se domníváš, že je Tvůj táta mámě nevěrný. Dovedu si představit, že je to pro Tebe složitá a bolestná věc. Na jednu stranu cítíš, že to vůči mamce není fér. Zároveň nechceš být poslem špatných zpráv. Držet v sobě takové tajemství dá ohromnou práci. Také váháš, jak by ses měla zachovat vůči tátovi. Možná se cítíš jako mezi dvěma mlýnskými kameny.
Jsem přesvědčená, že je především na tátovi, aby se rozhodl, jak se chce chovat dál - o jaké vztahy s Tvou mamkou nebo nějakou další ženou stojí. Proto se mi zdá docela rozumný úmysl mamce zatím nic neříkat. Vztah mezi tátou a Tvou spoluhráčkou (ať už je jakýkoli) se může, ale také nemusí, rozvíjet. Možná by Ti pomohlo soukromě si promluvit s tátou, říci mu, cos našla a co si o tom myslíš, a nechat ho, aby Ti objasnil, co se vlastně děje. Také pro tátu by mohlo být důležité vědět, že se od teď celá záležitost hluboce dotýká i Tebe, že už nejde jen o jeho kratochvíli. Stejně tak si můžeš promluvit i se svou spoluhráčkou a zjistit i její pohled na věc.

Přejeme Ti hodně sil a uklidnění atmosféry doma.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a všichni, co tu pomáhate.
Obracím se na vás s jednoduchou ptazkou- Jak si přestat ubližovat? Dělám to kvůli tomu, že moje psychická bolest už je natolik velká, že si ji musím vybíjet fyzicky. Přes 4 měsíce jsem se nevyspala, nesoustředím se, nedokážu si číst knížku, nic. Každý večer brečím. Důvody jsou 2- jeden je, že naši jsou už 4 roky rozvedení, táta alkoholik. Má novou přítelkyni, která po nás neustále něco chce, to by nebyl takový problém. Jeho rodina mě neustále uráží, že na vysokou školu můžu zapomenout, přitom mám 6.r. samé 1, že jsem tlustá a ošklivá, a tak podobně. Ten druhý se týká jednoho kluka, který chce mojí nejlepší kamarádku, ona jeho ne. Byli jsme 3x domluvení, že se sejdeme, vždy jsem tam přišla, on ani jednou. Takže prosím, jak s tím přestat? Na zápěstí mám už dost vyrytých čar od nože/jehly/apod. Rodiče o ničem neví...
Děkuji

TaNeznámá, 13 let, 14. října 2017

Ahoj,

vidím, že máš těch trápení víc než dost na jednu dospívající holku. A tak se vůbec nedivím, že máš poruchy spánku, soustředění, že večer pláčeš. Přesně, jak to píšeš, Tvá psychika je už tak zatížená, že máš potřebu zbavit se psychického přetlaku sebepoškozováním. Zdá se, přestože bys ráda přestala, že to sama nezvládneš. My na Modré lince máme tu zkušenost, že málokdo dokáže přestat se sebepoškozováním sám. Většina takových dětí a mladých lidí potřebuje pomoc odborníka, psychologa nebo terapeuta. Máte-li na škole svého psychologa/psycholožku, můžeš se obrátit na něj, je možné zajít i za výchovným poradcem/poradkyní.

Píšeš, že rodiče o ničem neví. Rodiče jsou zodpovědní za Tvé zdraví a měli by vědět, co Tě trápí a co se s Tebou děje. Zkus se jim svěřit, je to hodně důležité. Také píšeš o rodině, nevím, zda máš na mysli tu tátovu, že Tě uráží a ponižuje, nevím, co je k takovému jednání vede, ale nemají na to právo. Ví o tom rodiče? Děláte něco pro to, aby to už nepokračovalo? Učíš-li se tak skvěle, což při všech Tvých trampotách je úžasné a hodno ocenění, není důvod, proč bys jednou nešla na vysokou školu. Navíc je to dnes stejně ještě hudba vzdálené budoucnosti, do té doby se ještě mnoho věcí může změnit, jak na straně Tvé, tak společnosti, tak se tím zkus netrápit. Někdo by ale ty urážky měl zarazit, aby už nepokračovaly. Málokdo dokáže takové věci snášet delší dobu.

Dále se zmiňuješ o nějakém klukovi, ale nekladeš nám v té souvislosti žádnou otázku. Zatím jsi Ty přišla 3x na domluvenou schůzku, on ani jednou. Tak je vidět, že jsi spolehlivá a rozumím tomu, že Tě možná naštvalo, když ti, co měli přijít, nepřišli. Na důvod se však musíš zeptat těch, kterých se to týká. Je taky v pořádku říct, že jsi z toho rozmrzelá a mrzí Tě to.

Držíme Ti pěsti, můžeš se na nás obrátit i telefonem, na chatu nebo pomocí služby skype, kde se lze doptat a jít více do hloubky. Podrobnosti najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

Přejeme Ti zklidnění všeho, co Tě trápí a jen příjemné dny, plné slunce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj , chci vam moc podekovat ,ze tu pro nas jste a zaroven mam dalsi dotaz. Moji rodice jsou rozvedeni ,protoze tata mamku mlatil....a vzdy ,kdyz se svym sourozencem prijedeme z vikendu od taty zpatky k mamce ,tak mamka se hrozne vyptava a kdyz si na to nevzpomenu...tak rika no jasne akorat mi to nechces rict apod. Casto nam rika ,ze si vubec nevazime toho co pro nas dela a ,ze tata ani skoro vubec na nas nic neprispiva a kdyz jsme byli mali ,tak si s nama ani moc nechodi hrat (tennis,fotbal apod) protoze vedel ze bychom to kazili a ted uz je to v pohode ,protoze jsme stari a mame ho podle mamky za boha..jenze to neni pravda ....Uz me to nebavi ,porad jeji reci ,ze tata je nejlepsi a ze az umre tak konecne pujdeme k nemu a bla bla bla a mluvit o tom s ni moc nejde ....Co mam delat ,chci uz aby mi bylo osmnact ,abych mohla jit pryc od tohohle vseho ,ale mamku mam moc rada

holka, 13 let, 19. září 2017

Ahoj,
píšeš o tom, že mamka mívá nepříjemné řeči a Tebe a sourozence se po rozvodu nepříjemně vyptává na pobyt s tátou, vyčítá vám něco, co není pravda, připomíná tátovy chyby z minulosti. Chápu, že Tě to trápí, máš mamku moc ráda a možná se tím, co říká, můžeš cítit ukřivděná. Je Ti to líto a nevíš, co s tím. Je těžké stát mezi svými rodiči tak, abys přízní k jednomu neublížila druhému. Bohužel se toto po rozvodech stává a není to nic, za co by si dítě mohlo samo. Je to problém mezi rodiči.

Možná se mamka ještě nevyrovnala s tím, že přestože jí táta v minulosti ubližoval, stále je to váš táta, se kterým máte právo dál udržovat vztah, vídat se, mít se rádi. Píšeš, že mluvit o tom s ní moc nejde. Nevím, jestli jsi to zkoušela a jak. Můžeš se pokusit ještě o jeden klidný rozhovor, říct jí, že jí máš moc ráda a mrzí Tě to, co říká, že to není pravda. Situace tak, jak ji popisuješ, na mě působí i jako takové citové vydírání: "buď já, nebo on". Zkus jí vysvětlit, že Ty to tak nevnímáš, že by sis musela vybrat mezi jedním z nich, že bys přemýšlela, který z nich je lepší, ale že potřebuješ oba rodiče, kteří by mezi sebou neměli rivalitu.
Zkus mamce dát najevo, že není důvod se o Tebe bát (pokud opravdu není), že pro Tebe dál zůstává nenahraditelnou mamkou a stejně tak potřebuješ i tátu, i když v minulosti dělal chyby. Partnerský (mezi mámou a tátou) a rodičovský (Ty/sourozenec a táta) vztah jsou dva různé vztahy a to, že to nefungovalo rodičům v manželství neznamená, že Ti táta nemůže být dobrým tátou. Zkus mamce říct, jak to cítíš, případně to probrat i se sourozencem, možná to vnímá podobně. Můžete si být alespoň vzájemně oporou, nejsi v tom sama. Kdyby Tě mamka nepochopila, můžeš zajít za školní psycholožkou a poradit se s ní (pokud ji na škole máte), případně s výchovným poradcem nebo třídní učitelkou. Možná si mamka neuvědomuje, jak na vás se sourozencem její postoj působí a bylo by dobré, kdyby se Tě mohl někdo další dospělý zastat (může to být třeba i babička nebo jiný blízký člověk).

Přejeme, ať se to zlepší,
Modrá linka

Rodiče

dobrý den
chci se zeptat maminku mam moc rada i kdyz je obcas nefer ale to neni prov tu pise maminka mi vubec nerozumí nechape me moc mi je to lito ostatni holky mluvi o tom jak si s mamkou povidaj ptaj se ji na ruzne veci treba i ohledne holcicich veci ale s moji mamkou to nejde vite pred dvema lety byla mamka 3 mesice v nemocnici a kdyz se vratila bylo to jine nez sla do nemocnice tak to bylo jako u ostatnich holek ale kdyz se vratila z nemocnic hodne se zmenilo ja se i pred ni jeste pred rokem stydela a prave ze si ani nerozumime hodne casto se i hadame a to me moc mrzi mam ji rada a udelala bych cokoliv ale todle mi je fakt lito a ja uz nevim co delat. Pomuzete mi?? prosím. kde je tata nevím a nechci abych mela i vztah z maminkou spatny prosím pomocte mi mam ji moc moc rada

Kiki, 14 let, 8. září 2017

Ahoj Kiki,
z Tvého psaní je znát, jak máš maminku ráda, a jak by sis přála, aby vztahy mezi Vámi fungovaly. Věřím, že je to pro Tebe o to důležitější, když nejsi ve spojení s tátou.
Nevím, s čím se maminka léčila, ale nemoc někdy člověka hodně změní, i po psychické stránce. Je možné, že si to maminka třeba ani neuvědomuje. Je ale také možné, že vše přišlo i s tím, jak dospíváš, někteří rodiče se s tím těžko vyrovnávají a možná jsi se i Ty trošku změnila a maminka si s tím neví moc rady.

Nevím, jestli jste si už spolu někdy promluvily, jestli jsi mamce řekla, jak se cítíš a jak je to pro Tebe teď jiné a těžké a jak ji máš ráda a že bys potřebovala porozumět tomu, co se mezi Vámi děje. Takový rozhovor, když bude v klidu a v nějaké příjemné atmosféře, by Vás mohl sblížit. Pokud by se tak nestalo, je možné, že vše spraví čas, nebo nějaká jiná událost. Zatím můžeš hledat blízkost a přátelství i jinde, napadá mne babička, teta, školní psycholog, nebo někdo jiný, komu bys mohla důvěřovat a kdo by Tě podporoval. Protože podporu si určitě zasloužíš.

Přejeme, aby vše pro Tebe dobře dopadlo.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Mám hrozně důležitý dotaz, protože už opravdu nevím, co dál. Má máma o mě má hrozný strach. Nechce mě nikam pustit samotnou, všude mě vozí, nemám ani vlastní klíče od domu. Jsem její jediné dítě a vím, že to dělá, protože mě má moc ráda, ale potřebuji volnost. Když jsem si o tom četla různé stránky, psali tam, abych byla zodpovědnější, lépe se učila, více jí pomáhala,... Ale já všechno tohle dělám! Ve škole mám samé jedničky a jsem zodpovědnější než spousta daleko starších lidí. Líbí se mi jeden kluk a vím, že jemu se taky líbím, ale opravdu bych nechtěla, aby mě na případnou schůzku vozila mamka. Chtěla bych, aby mi víc věřila. Poradíte mi, jak toho můžu docílit?
Předem děkuji za odpověď a přeji pěkný den a konec léta.

holka, 13 let, 28. srpna 2017

Ahoj,

tady je dobrá rada drahá. Děláš všechno pro to, aby Ti máma konečně začala důvěřovat, ale ona přesto chce mít nad Tebou stále dohled a přehled o každé chvíli, kde jsi a co děláš. Problém je v tom, že změny Ty docílit nemůžeš, protože už teď děláš maximum.
Změnit by se měla máma, pracovat na sobě, aby se přestala o Tebe přehnaně obávat a začala Ti důvěřovat. Svou přehnanou péčí totiž ohrožuje vývoj Tvé samostatnosti i sebedůvěry. Měla by se o tom s někým poradit, s kamarádkami nebo třeba i psychologem. Obávám se ovšem, že jakákoliv změna ve vašem denním režimu bude velmi obtížná, pokud se máma nebude chtít změnit. Zkus se obrátit na další lidi v rodině. Tátu, prarodiče, strýce, tety, zejména na ty, kteří podle Tebe praktikují správnou, zdravou výchovu, která dává dost prostoru, svobody a volnosti jejich dětem.

Moc Ti držíme pěsti, myslím, že jsi správná holka a opravdu máš právo na kus svého soukromí a důvěry ze strany mámy.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,rodiče si dělají srandu z babičky že po nich chce hodně peněz co jsi od ní půjčili už dávno.Říkají že nemá zdravý rozum,že je to výmysl,zakázaly tam mě a mladší sestře chodit, prý od teď nemáme babičku.Já vím že to není výmysl ale rodičom to neřeknu,protože se jich bojím . Ano já vím že za pravdu se každý zlobí...Co mám dělat? Babičku miluju nejvíc ze všech a nechci ji stratit.Nervy mám takové že větší mít snad nikdo nemůže... prosím pomoz mi....pomoz...rychle

holka, 11 let, 11. srpna 2017

Ahoj z Modré linky,

je přirozené, že se chceš vídat s babičkou. První radu, kterou dáváme, je mluvit s rodiči o tom, co si přeješ, co cítíš. To, že rodiče mají s babičkou nějaké rozpory, je jedna věc. Jiná věc je ale Tvůj vztah s babičkou. Je to Tvoje babička a máš na to právo. My Ti takto přes internet nijak pomoci nemůžeme. Pokud by rodiče Tvoje přání neakceptovali, můžeš se zkusit nějakým způsobem s babičkou spojit, jestli je to možné, a dát jí své přání najevo. Nebo se můžeš obrátit na někoho jiného z rodiny, komu věříš, třeba tetě, strejdovi, druhé babičce či dědovi. Případně na někoho ve škole.

Přejeme Ti klidný závěr prázdnin,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
rodiče se chtějí rozvádět kvůli hlouposti a to jejich chování se odráží na mé psychice.Taťka se to snaží urovnat ale mamka je tvrdohlavá.Já už nemůžu...Nechci aby se rozvedli,nechci bydlet jen s jedním z nich...Říkám si proč to potkalo zrovna nás ? Mamka už jednou od taťky odešla,našla si přítele a ten mamku opustil...nechci aby se to stalo znovu. Co mám dělat? Prosím o rychlou odpověď.Předem děkuji za odpověď

holka, 11 let, 11. srpna 2017


Ahoj z Modré linky,

chápu, že je pro Tebe představa toho, že se rodiče možná rozvedou, velmi nepříjemná. Rozvod rodičů děti nenesou lehce. Nevím, jak je to mezi Tvými rodiči. Bohužel,se někdy stává, že se vztahy mezi lidmi pokazí a rozhodnou se, že je pro všechny lepší, když se rozejdou. Pokud se to stalo i Tvým rodičům, je potřeba to přijmout. Je ale důležité, abys mluvila o tom, co cítíš, i o tom, co si přeješ. I přesto, že se nám všechna přání splnit nemohou. Můžeš se svěřovat i dalším lidem z širší rodiny, kterým věříš. Také je důležité, abys věděla, že i pokud by se Tví rodiče rozvedli, pořád to budou Tví rodiče. Rozvod nesouvisí s jejich vztahem k Tobě. Je to pouze o vztahu mezi nimi.

Přejeme Ti co nejméně starostí,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
já nevím jak ti to napsat, aby jsi to pochopil. Moje matka mi v neděli slíbila, že pojedeme do města nakoupit, pod podmínkou, že sestra uklidí pokoj. Mě už to nebavilo, tak sem na ni začala řvát ať uklízí jinak kvůli ní nikam nepojedeme. Ona přišla máma a seřvala mě. Tak jsem Petruně pomohla. Matka šla chrápat do 16:00 a když se vzbudila tak řekla, že nikam nepojedeme, kvůli tomu, že jsem na Petru řvala. A taky nám nadává do hajzlů, krav,........Matka furt něco slibuje a nedodržuje. Já nevím co mám dělat.

Pavla, 13 let, 23. července 2017

Ahoj Pavlo,

napsala jsi nám o tom, jak Ti vadí, že mamka často nedodrží co slíbí a někdy vám se sestrou také nadává. Rozumím tomu, že se můžeš cítit bezmocná a naštvaná, když něco, co si přeješ Ty, mamka podmiňuje tím, jak se bude chovat Tvá sestra, což Ty ovlivníš jen těžko. Také mě napadlo, že sis při křiku na sestru a jeho následcích sama vyzkoušela, že křik obvykle k moc úspěšnému řešení nevede. Netuším, jestli má Tvá mamka teď právě nějaké starosti, kvůli kterým může být přetažená a podrážděná. Nepíšeš, co tomu říká táta. Možná by pomohlo, kdyby ses svěřila někomu z rodiny, na koho mamka dá (například babičce, tetě,..). Ten by Ti mohl vysvětlit, co se s mamkou děje a jak se k tomu můžete postavit vy dvě se sestrou. Nebo mamce naznačit, že je potřeba atmosféru u vás doma trochu vylepšit.
Pokud by nic z toho nepomohlo, můžeš se obrátit znovu na nás (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) nebo zdarma a nonstop na Linku bezpečí (tel:: 116 111) a promluvit si podrobněji o dění u vás doma a co je možné dalšího podniknout.

Přejeme Ti více klidu.

Modrá linka