Ahoj z Modré linky,

představuju si, že to pro Tebe není snadné necítit se dobře ve svém těle, nebýt v souladu s tím, jak ses narodil/a. A chci Tě podpořit v tom, že pocity nejsou špatně, i když nám třeba říkají něco, co se nám ne vždy musí nutně líbit. Chci Tě tedy podpořit v tom, abys svým pocitům naslouchal/a. To je i odpověď na Tvou otázku, jak poznat, že se to opravdu nezmění. Neexistuje žádná spolehlivá odpověď, to jediné, co můžeš, je právě naslouchat svým pocitům, Ty jsou totiž naší směrovkou v životě.

Ani na to, jak mamce říct, jak to s Tebou je, není žádný spolehlivý recept. Můžeš třeba využít příběhů lidí, kteří si stejnou situací prošli před Tebou a na jejich příkladu mamce buď postupně naznačovat, nebo rovnou říct, že to máš stejně. Ze známých osobností změnou pohlaví prošla například zpěvačka a herečka Lucie Brychtová, dříve Petr Brychta. Ty znáš mamku nejlíp, tak můžeš nejlépe odhadnout, jak na to. Bohužel, nejde zařídit, aby ten druhý přijal naši zprávu, jak si přejeme. Můžeš si ale pro sebe hledat podporu u druhých lidí, kteří budou na Tvé straně, mít při sobě nějaký talisman, který Tě posílí, a tak podobně.

Kde koupíš binder, to netuším, pravděpodobně v nějakém obchodu s prádlem, můžeš si to ale vygooglit na internetu. Případně by Ti s tímto i ostatními dotazy mohli poradit v poradně "S barvou ven" (https://www.sbarvouven.cz/). Můžeš tam zkontaktovat lidi, kteří řešili podobné otázky jako Ty a zeptat se jich, jak na to šli oni.

Přejeme Ti odvahu a sílu žít svůj život tak, jak to cítíš Ty,
Modrá linka

Milá pisatelko,

děkujeme za důvěru s jakou se obracíš s tímto citlivým tématem na naší poradnu. Píšeš, že přemýšlíš nad svou sexuální orientací neboť se ti začíná ukazovat, že možná cítíš náklonnost jak k holkám, tak klukům. Zatím nemáš přímo zkušenost, probíhá to na úrovni pocitů a proto si nejsi jistá, jak to vlastně s tebou je. Myslím si, že je to tak v tvém věku přesně jak má být. Vše se probouzí a ukazuje, poznáváš sama sebe. Budeš získávat víc zkušeností, i těch z osobního tělesného kontaktu a vše se ti tím víc a víc vyjasní. Je to vývoj. Určitě o tom budeš i komunikovat s podobně stavěnými osobami a tak budeš získávat víc informací o sobě a lépe se poznáš. Jsi ve věku, kdy se v tobě sexualita  probouzí a rozvíjí, chce to  čas tomu v sobě víc porozumět, a to bez ohledu na to, jaká tvoje sexuální orientace nakonec bude. Takže tvá nejistota je úplně normální a pochopitelná. Buď k sobě citlivá a pozorná a vnímej signály těla, co chce a co nechce. Tělo je v tom dobrý učitel. Nenech se  tlačit nebo manipulovat do vztahů, u kterých ti něco v tobě říká, že jít nechceš. Sexualita je velice citlivé a zranitelné místo v duši člověka. Raději pomalu ale opravdově. 

Píšeš pak také o tom, že máš strach, jak to přijmou rodiče. Doporučuju ti aby jsi ani v tomto nespěchala. Jak budeš lépe poznávat sebe sama a budeš si sebou jistá a pevnější ve svém rozhodnutí tak se ti bude   vůči rodičům vystupovat lépe.  Když z tebe ucítí tvou sebejistotu a náhled na to, že víš co chceš, tak tě budou víc respektovat a přijímat. Máš strach, že tě rodiče kvůli tvé sexuální orientaci vyhodí z domova. Do 18ti let, že ze zákona z domova vyhodit nemůžou. A v 18ti letech zase budeš dál než jsi teď, tvá situace bude jiná. Určitě budeš lépe vědět, jak si s životem poradit, budeš nejspíš maturovat na nějaké škole, budeš si jistá tím, kdo jsi. To jaká bude reakce rodičů můžeš asi už nyní trochu odhadnout z toho, jaký jste měly do teď vztahy. Pokud od nich cítíš přijetí, máte pozitivní, uvolněné vztahy, cítíš se doma dobře, tak se dá hodně předpokládat, že přijmout i tvou případnou jinou sexuální orientaci. Třeba jim to nepůjde hned ale postupně si na to zvyknout a naučí se s tím žít. 

Pokud budeš potřebovat o tom víc napsat, tak můžeš třeba využít nějaký z chatů na lince důvěry pro děti nebo od Centra Locika. Můžeš se znovu obrátit i na poradnu. 

Tak ti moc držím palce, aby se ti to vše dobře vyjasnilo a ty našla své pevné a opravdové místo v životě a mohla být spokojená s tím kdo jsi,

s pozdravem, 

Poradce Centra Locika

Ahoj,
nejistota ohledně sexuální orientace se u lidí tvého věku vyskytuje docela často. Je fajn dát si dost času, rozhlížet se kolem sebe a uvidíš, jestli tě nakonec budou přitahovat spíš kluci nebo holky.
Svoje myšlenky ohledně své orientace si nemusíš nutně nechávat pro sebe. Může být přínosné promluvit si o nich s kamarádkami nebo s maminou, pomůže ti to srovnat si myšlenky.
Měj se krásně!
Péťa

Ahoj,
nejistotu ohledně sexuální orientace zažívá spoustu lidí. Někomu se mohou dokonce líbit i kluci i holky zároveň. Tahle zmatenost, kterou popisuješ, je normální, zvlášť ve tvém věku. Je třeba nějaký čas, aby ses dobře zorientovala ve své sexualitě. Užívej si přátelství s kamarádem i BFF, uvidíš časem, jestli budeš mít potřebu si s někým z nich začít něco víc.
Měj se krásně,
Péťa

Ahoj,
nejprve musím podotknout, že poradna slouží na dotazy, ne na úderné povzbudivé proklamace, ale chápu, že se snažíš pomoct ostatním.

Jelikož se na nic neptáš, můžu ti tady napsat nikoliv fundovanou odpověď, ale názor: Nepřijde mi úplně užitečné šťourat se v tom, co znamená pojem normální. Ono to slovíčko má nějakou svoji zaběhnutou jazykovou definici, která je nejspíš mnohem silnější než jakýkoliv společensky bojovný výkřik.

Heterosexuální orientace je podle většiny průzkumů mnohem běžnější než jakákoliv jiná, takže mi nepřijde vyloženě chybné označovat ji pojmem normální. Naopak tvrzení, že není žádná obvyklá obyčejná orientace, bych za mylné považoval. To, že něco je normální, neznamená, že je to správné, zrovna tak to, co není normální, není automaticky špatné. Pokud si toto uvědomíme, možná se vytratí chuť zakázat toto přídavné jméno ze společenských diskusí… ne?

Jestliže někdo ve školním prostředí vysloví pojem heterosexuální, probudí tím možná víc pubertálních uší, než by chtěl, to může být dobrým důvodem k hledání nějakého nesexuálního synonyma.

Ještě bych měl zmínit, že v lidské populaci existují sexuální orientace, které i shovívavá odborná veřejnost považuje za škodlivé a nebezpečné. Třeba různé sadistické deviace – některé lidi může vzrušovat násilí a/nebo jiné druhy ubližování ostatním. Takže hodit všechno do jednoho pytle „buď sám sebou a okolím se netrap!“ není úplně vždycky tak skvělá rada, jak se na první pohled zdá.

Lidské touhy tvoří široké spektrum a část toho spektra společnost uznává, část z dobrých důvodů odmítá, na část kouká divně i bez dobrých zdůvodnění. Zajímavým příkladem z oblasti morální psychologie je třeba hypotetický sexuální vztah mezi dvěma sestrami – i velmi tolerantní lidé se na takovou situaci většinou zatváří , přestože nehrozí, že by lesbičky incestním vztahem zplodily postiženého potomka. Z jejich počínání nevznikne žádná škoda, nikdo tím netrpí, ale přesto to na lidi působí dojmem, že je něco špatně. Podobně nevysvětlitelný pocit bytostného odporu mají někteří heterosexuálové při představě homosexuálního vztahu. Někteří ho umí překonat, někteří ne…

Ještě bych měl zmínit tradiční frázi, že ve věku okolo dvanácti let je celkem normální, že lidi nemají ve své sexualitě jasno.

Alík

Ahoj,
váhání ohledně sexuální orientace je v dospívání poměrně běžnou záležitostí a skutečnost, že se každý den cítíš jinak, znamená, že se teprve snažíš zorientovat sám v sobě a zatím se v sobě příliš nevyznáš. To je ale skutečně běžným průvodním jevem dospívání. Sexuální orientace je vrozená a nemůžeš se jednoduše rozhodnout, jestli budeš heterosexuál, nebo gay. Je to podobný případ, jako kdyby ses snažil rozhodnout, jakou budeš mít barvu očí.
Doporučuji ti tedy nechat tomu volný průběh a časem sám zjistíš, které z pohlaví tě přitahuje. Teď ještě není potřeba to řešit a skutečně nech sám sobě pár let na to, aby ses v sobě vyznal a všechny tvé pocity, emoce a city se mohly ustálit. Pak ti bude tvá skutečná orientace mnohem jasnější.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
zkus si s maminou promluvit o tom, jaké potíže ti přinášejí neoholené nohy a nenošení podprsenky. Možná to za jejích dob bylo jinak, ale doba se mění a mamina možná netuší, jak moc. Řekni jí, že bys ráda nosila sukně, ale že to u spolužáků vede k posměškům, když si neoholíš nohy a že ti to není příjemné. Zkus jí to trpělivě vysvětlit.
Co se týká sexuální orientace, není nic špatného na tom, že si nejsi jistá, jestli jsi spíš na holky nebo na kluky. Většinou časem dojde k tomu, že se preference ustálí a člověk se cítí spíše heterosexuální nebo spíše homosexuální. Řadu lidí ale i v dospělosti přitahují obě pohlaví. Uvidíš, jak se to bude vyvíjet u tebe.
Jsem ráda, že se ti psaním zprávy ulevilo, klidně zase napiš,
Péťa

Ahoj,
chápu, že tě otázka tvé orientace trápí, ale myslím, že má pravdu tvá kamarádka, která tvrdí, že je ještě příliš brzo na to, abys dělal ohledně své sexuální orientace jakékoli závěry. Jsem přesvědčená, že to, co popisuješ, je tápání a zmatení typické pro dospívání. Píšeš, že jsi měl v jedenácti letech už dvě přítelkyně, ale cítíš, že jsi gay. Je skutečně ještě příliš brzy na to, abys měl skutečný partnerský vztah a žádné testy, které si uděláš na internetu nebo v časopise, ti tvou sexuální orientaci neobjasní.
Nejlepší bude, když tomu necháš ještě pár let volný průběh a budeš pozorovat, jak se své preference budou vyvíjet. Až budeš starší a budeš mít zkušenost se skutečnými partnerskými vztahy, budeš mít ohledně své orientace jasno. Zatím se tím nemusíš vůbec trápit.
Měj se hezky!
Bára

Milý Kájuško,
Svěřuješ se do poradny již s druhým dotazem ohledně své sexuální orientace. Oceňuji tvou důvěru, s jakou se na poradnu obracíš, věřím, že to není jednoduché psát o takto citlivých, intimních záležitostech. Ptáš se jak své nejlepší kamarádce vysvětlit, že to, co o sobě zjišťuješ ohledně sexuální orientace není v tvém případě pouze snaha být zajímavý a cool. Ty sám to vše bereš velice vážně, uvědomuješ si to již nějaký čas, začíná se kolem toho formovat tvá identita a potřebuješ aby tě brali vážně i lidé kolem tebe. A přeješ si, aby tě přijímali takovou jaký/jaká jsi. Vím, že právě tyto otázky jsou hodně klíčové a typické pro tvůj věk. Je to období zvýšené citlivosti na dobré sociální vztahy, přijetí a sebepřijetí, pravdivosti druhých i sebe sama vůči druhým, hledání vlastní identity a další cesty do života. A to i bez toho, co k tomu navíc řešíš ty ohledně své sexuální orientace. Chci ti proto vyjádřit pochopení, vím, že to vůbec nemusí být snadné, takto se otevřeně hlásit k něčemu, co tě výrazně odlišuje. Je to i velká dávka odvahy si to přiznat a přijmout v tom nejdříve naplno sebe sama. Doporučila bych, zkus se tím teď tolik netrápit. Neber ty reakce tak vážně. To víš, že se s nechápavými či odmítavými reakcemi lidí kolem sebe budeš ještě dost setkávat. A možná právě nejvíc tam, kde to nečekáš. Bohužel to k této cestě životem patří. Důležité je to, jak ty sám to cítíš, jak ty si v tom věříš a rozumíš. A pokud budeš pevný a přesvědčený sám o sobě a své orientaci, tak na to budou druzí z tebe vnímat a respektovat to. Zkus to své kamarádce říci, v klidu vysvětlit a pokud to bude chtít pochopit, tak pochopí, pokud ne, netrap se tím přesvědčováním. To je nejlepší pevný bod v sobě – ta nezávislost na názoru druhých, který pro to nyní můžeš vybudovat a půjde se ti životem snadněji.
A k tomu druhému, co se ptáš, jestli jsi ke své orientaci došel správně. To víš, že je to vývoj. . Jsi tak jako tak v obodbí vývoje sexuality a partnerského vztahování se. A tomu, samo o sobě, je potřeba nechat čas. Jsou to zákonitosti psycho-sociálního vývoje. Jsi v období adolescence a psycho-sociální dospělost přichází přibližně kolem 18-19ti. Příroda ví, proč to tak má. Až budeš plnoletý/plnoletá, tak si budeš nejspíš svou orientací úplně jistý, bude to tvá zakotvená identita a je dost možné, že tě takové problémy, jako dnes píšeš už trápit nebudou. Budeš prostě nad tím. Tady je moje hlavní doporučení, sleduj svůj vývoj, buď vnímavý/vá k tomu, co se v tobě děje, co cítíš, jak ti je, psychicky i fyzicky. Ale měj se sebou trpělivost, nespěchej. Sleduj kam tě to táhne, co si přeješ či nepřeješ. Nyní jsi v období, které je charakteristický velkými výkyvy, v emocích i tělesném prožívání. Ale to je v pořádku. Určitě už nyní můžeš cítit zárodek toho, že s tvou sexuální orientací je to jinak. A je to pravdivé. Nech to v sobě dozrát.
Tak ti moc držím palce,
S pozdravem,
Poradce Centra Locika

Ahoj,
otázka genderu, sexuální identity a sexuální orientace je ohromně složitá záležitost. Píšeš, že se někdy nechápeš a máš na to plné právo. Chce to čas, porozumět svým pocitům a preferencím. V tomhle může pomoct promluvit si s psychologem, který ti pomůže srovnat si myšlenky a lépe si porozumět. Zkus se obrátit třeba na školního psychologa.
Mluvíš o tom, že by sis přál/a, aby tě lidi vnímali jako kluka/holku podle toho, jak se zrovna cítíš. Tím je ale stavíš do velké nejistoty ohledně toho, jak s tebou mluvit. Jsme zvyklí, že pohlaví se obvykle nemění ze dne na den a přepínat mezi ona/on je poměrně náročné. Určitě je můžeš zkusit požádat, aby se chovali, jak si přeješ, uvidíš, jestli to půjde.
S rodiči se zkus nejdřív pobavit o tom, jak se staví k různým variantám sexuální identity a orientace, abys zjistila, jakou reakci od nich můžeš čekat. Pak by mohlo být snazší popsat jim vlastní vnímání sebe sama. Některé pojmy (pansexualita, nebinární,…) jim možná budeš muset vysvětlit, protože jsou to ne úplně známé pojmy a používají se relativně krátkou dobu.
Ještě jednou doporučuji být v kontaktu s psychologem, myslím, že by ti mohl hodně pomoct s tím, aby ses cítila ve svém těle a ve společnosti jiných lidí, lépe.
Měj se krásně!
Péťa

Ahoj,
sexuální orientace není vždy úplně vyhraněná. To znamená, že málokdo je striktně na holky nebo striktně na kluky. Je to spíš taková škála (zkus si vygooglovat „Kinseyho škála“, ten to popisuje docela hezky). To znamená, že se ti klidně můžou líbit kluci i holky. Lidi se postupem času většinou přikloní k jednomu pohlaví a jsou spíše heterosexuální nebo spíše homosexuální. I tak ale třeba heterosexuální holku klidně může vzrušovat představa sexu s holkou, lidská sexualita je v tomhle docela barvitá.
Ve 14 letech ještě určitě nemusíš vědět, jestli si spíš na kluky nebo na holky. Teď teprve procházíš obdobím, ve kterém se to začne nějak ustalovat. Uvidíš, kdo ti nakonec bude bližší, kdo tě bude přitahovat, s kým budeš chtít chodit a kdo tě bude vzrušovat. Dej si čas, abys svou sexualitu prozkoumala, není kam chvátat.
Měj se krásně!
Péťa

Ahoj,
přemýšlíš o tom, jestli se Ti líbí kluci anebo holky, tedy jakou máš asi orientaci. Zmátlo Tě, že přestože se Ti vždy líbili kluci, teď sis všimla jedné holky, ke které možná i něco cítíš. Chci Tě ujistit, že ve Tvém věku je v pořádku, že se ještě hledáš a objevuješ, co a kdo se Ti líbí. Je v pořádku, aby se Ti líbilo více lidí najednou, a dokonce i když to budou kluci i holky. Rozhodně z toho nemusíš ještě dělat žádné závěry. Nevím přesně, co Tě znepokojuje, jestli fakt, že nevíš jakou máš orientaci anebo se obáváš toho, že bys mohla být spíš "na holky". Ať tak nebo tak, myslím, že se to ukáže až později a teď se tím nemusíš trápit. Existují i lidé, které mohou přitahovat obě pohlaví, anebo dokonce přitažlivost není dána pohlavím, ale prostě tím, jak je jim daný člověk sympatický a jak se s ním cítí. Zkus se zachovat podle toho, co cítíš, že je správně a co bys chtěla. Můžeš se zkusit s tou holkou začít bavit a sama uvidíš, jaké to bude.

Přejeme Ti hezké jarní dny.
Modrá linka

Milá pisatelko,
Ptáš se na to, jak to udělat aby rodiče brali LGBTQ také z pozitivní stránky. Popisuješ, jaké vyjadřují negativní názory vůči této skupině. A sdílíš, že tě jejich postoj, jakožto křesťanů, k této skupině lidí trápí. Nejspíš nebylo snadné o tom napsat, tak tě oceňuju, že ses rozhodla o tom takto otevřeně psát. Vnímám, že je to pro tebe osobně moc důležité, začínáš s touto orientací spojovat svou identitu a nyní by sis přála, aby tě rodiče vzali vážně a přijali tě takovou jaká jsi. Tebe i tu skupinu jako takovou. Myslím si, že to je pro tvé rodiče zatím docela těžký úkol a bude to chtít nejspíš hodně času. Jsi v období, kdy rodiče musí přijmout to, že jejich dítě dospívá a hledá svou identitu a je to pro většinu rodičů hodně těžké, a to i bez LGBTQ. Tví rodiče mají vlastně dvojí úkol. Jednat přijmout tvou vzrůstající osobitost a nezávislost a plus k tomu ještě i tvou orientaci. Vím, že tě to trápí ale doporučila bych ti v tom nespěchat, dej tomu prostě čas. Mluv s nimi o tom, že jsi vlastně úplně stejná, ve všech stránkách života – máš své zájmy, přátele, plány, ukazuj jim, co máš ráda a co ráda děláš. Ukazuj jim svou citovou stránku, své pocity, prostě s nimi sdílej to, že funguješ jako člověk v mezilidských vztazích. Nemusíš jim nyní víc vysvětlovat, co a proč. Obhajovat se. Pokud to někdo nechce vnímat i jinak, tak bohužel narážíš na to, co tě dál zraňuje. Ukazuj jim svou takovou tu všeobecně lidskou stránku. Oni to o tobě vědí a je potřeba aby tě přijali jako svou dospívající dceru. K tomu nyní hledejte společně cestu. A to další třeba přijde postupně, zvyknout si na to. Také pak uvidí jednou tvůj dospělý život a dospělé vztahy. Teď mohou mít pocit, že jde o pubertální rozmar, tak to neberou vážně. Dej jim v tom čas. I ty sama se v tom nejspíš potřebuješ víc zorientovat, je ti 15let, jak píšeš. Je to věk, kdy každý mladý člověk sebe sama teprve poznává a hledá svou identitu. Sama poznáš o sobě víc, až budeš dospělá a samostatně vytvářet své partnerské či přátelské vztahy. Až si v tom budeš opravdu jistá a přesvědčená o tom, že je to tvá cesta, až budeš třeba mít i nějaký vztah (protože předpokládám, že lásku k druhým cítíš), tak to rodiče zase víc budou muset vzít vážně. A ty sama v tom budeš pevná a přesvědčená o tom, že je to tvoje životní cesta. A to se bude přenášet i na ně. I když věřím, že jejich negativní postoj k LGBTQ ti hledání vlastní identity a sebepřijetí hodně ztěžuje. Chce to čas, je to vývoj a nacházíš se v období, které je vztahově bouřlivé i tak. Nacházej nyní oporu v podobně naladěných přátelích, vnímej životní příběhy druhých z této skupiny a i to ti třeba dá další odpovědi. A když budeš potřebovat můžeš zase oslovit poradnu a svěřit se s něčím dalším. Protože je moc dobře, to sdílíš.
Tak ti držím palce, ať se tvá situaci brzy zlepší,
Poradce Centra Locika

Ahoj,
bohužel v tomto případě není odpověď vůbec jednoznačná a nedokáží se na ní shodnout ani odborníci. Našla jsem na toto téma velmi hezký článek, který napsal Cyril Höschl, doporučuji ti ho přečíst: https://www.reflex.cz/clanek/veda/97243/bisexualita-zasadnim-ukazatelem-je-to-do-koho-je-dotycny-schopen-se-zamilovat.html.
Co se týká tvé sexuální orientace, ještě je brzo, abys dělala definitivní závěry. Jsi uprostřed dospívání a mnoho věcí se ještě může měnit. Dospívání je charakteristické tím, že lidé hledají vztah sami k sobě a učí se orientovat ve svých pocitech i emocích. I když se ti teď zdá, že jsi bisexuálně založená, ještě to neznamená, že tomu tak skutečně bude (i když je to samozřejmě možné), nicméně zatím doporučuji, abys dala svému tělu i psychice čas.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,

přemýšlíš, jestli se Ti líbí víc holky anebo kluci. To je v dospívání úplně přirozené, že si s tím úplně nevíš rady. Pokud se Ti líbí, jak vypadají Tvoje spolužačky a "závidíš" jim krásu, vůbec to nemusí znamenat, že jsi na holky. Je normální, že se díváme, jak vypadají jiné ženy a dívky a že si někdy třeba řekneme, že bychom taky chtěly být takhle krásné. Myslím si, že časem sama poznáš, jestli Tě víc přitahují holky anebo spíš kluci, většinou to přijde přirozeně s tím, jak budeš dospívat. Ve 12 letech jsi teprve na začátku všeho toho objevování kolem toho, kdo se nám líbí a do koho se cítíme být zamilovaní. Není třeba na sebe v tomhle nijak spěchat.

Zdraví

Modrá linka