Ahoj,

děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřil. V posledním roce/roce a půl sám sebe vnímáš jako crossdressera. Nevíš si rady s tím, jak to říct své rodině (alespoň mámě nebo i babičce). Máš kolem toho různé představy a sny.
Vnímám, že Tvoje fantazie se hodně týkají toho, aby Tě Tvoje rodina přijala takového, jaký jsi. Aby Tě podpořila v Tvých potřebách. Moc bych Ti přála, abys takovou narozeninovou oslavu skutečně zažil, aby ses mohl mezi lidmi, které máš rád, cítit sám sebou.

Připadá mi v pořádku se s tím, jak to máš, upřímně rodičům svěřit, pokud to tak cítíš. Můžeš o tom třeba nejdříve povědět mamce, vybrat si k tomu nějakou klidnou chvíli, a až potom se rozhodnout, jak dál, možností je více. Chtěla bych Tě podpořit, abys při tom vycházel z toho, jak svoji rodinu znáš, jak obvykle reagují. Chápu, že otevřeně se svěřit s crossdressingem nemusí být vůbec jednoduché. Je možné, že někteří lidé na to nebudou reagovat vstřícně. Může to být o strachu z neznámého, o tom, že je jim téma crossdressingu vzdálené. Umím si taky představit, že na malé vesnici to v tomhle často bývá trochu složitější než ve větších městech, kde je větší anonymita. I proto mi připadá moc důležité, abys pro sebe měl dostatek podpory, ať už v rodině nebo od kamarádů. Abys na to nemusel být sám a měl se komu svěřit s tím, co prožíváš. Máš právo na to plnit si svoje sny a žít svůj život tak, abys nemusel potlačovat, kým se cítíš být.

Napadá mě, že by ses mohl taky obrátit na organizaci Sbarvouven.cz (https://www.sbarvouven.cz/), která poskytuje podporu při coming outu. Je orientovaná zejména na LGBT+, myslím si ale, že v otázce coming outu by Ti mohla být taky nápomocná. Kdybys chtěl (teď nebo v budoucnu), můžeš se ozvat taky nám na Modrou linku – na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Milý pisateli, 

svěřuješ se poradně s velmi těžkou otázkou a moc věřím tomu, jak tě to trápí. Děkujeme za důvěru, se kterou se poradně svěřuješ. Ptáš se jak máš sdělit své mámě to, že se cítíš být holka. Popisuješ také nepříjemné zkušenosti, které zažíváš ze strany ostatních dětí a ty v tobě vyvolávají pocit beznaděje a zbytečnosti v životě. Rozumím tomu, jak špatně se v tom můžeš cítit a jak moc bys nyní potřeboval, aby to, co cítíš někdo vyslechl a přijal. Je jasné, že to nemůžeš mít nyní ještě potvrzené, když dosud nemáš zkušenost s konkrétními vztahy. Ale už nyní můžeš cítit to, co popisuješ, že tušíš od narození. Pokud k mámě cítíš důvěru a a máš pocit, že s tím bude v pohodě, tak ti doporučuju jí to sdělit takto. V této podobě, že to jsou tvé pocity, sice ještě nevíš jak se vše vyvine ale už nyní víš, že tě to trápí. Prostě to nemusí být hotová pravda, řekni jí o tom, co prožíváš a co bys v tom od ní potřeboval. Nejspíš především to, aby tě vyslechla a přijala to takové jaké to je. Můžeš jí také požádat o to, aby si o tom nedělala legraci, že ti to není příjemné. Vlastně jí řekni to, co jsi napsal nám. To vyjadřuje poctivě a upřímně jak se nyní cítíš a právě v tom je největší pravda. Tak zkus najít odvahu a s mámou o tom promluvit. Držím ti palce, 

Poradce Centra Locika

Dobrý den,
děkujeme za důvěru a dotaz. Posíláš nám dva dotazy, zodpovím je postupně. Je mi líto, že tví rodiče jsou proti LGBT komunitě a mají předsudky. Musí to být pro tebe moc těžké, když se sama cítíš této komunity součástí. Rozumím ti, že máš obavy, jak na coming out. Napadá mě, že na to nemusíš vůbec spěchat a nejprve můžeš svou orientaci svěřit někomu jinému, ke komu máš třeba větší důvěru a tušíš, že by reagoval kladně. Zmiňuješ Tvou babičku, to je skvělé, že ji máš a cítíš, že by tě podpořila. Pozitivní první zkušenost s coming outem by tě mohla motivovat a dodat odvahu. Třeba tě i uklidní myšlenka, že nemusíš rodičům svou orientaci přiznávat hned. Říkám si, že pokud nyní máš velké obavy, možná na to ještě nejsi připravená a ten čas teprve přijde. Je úplně v pořádku teprve se v tom sama nějak usadit, utřídit si myšlenky. Až se jednou rozhodneš rodičům to říct, třeba by u toho mohla být tvoje babička, pokud by ses cítila jistější. Rozhodně na sebe ale netlač a nespěchej.

Co se týče kamarádky, která se ti líbí. Chápu, že to musí být nepříjemná situace, když nevíš, jestli se jí líbí spíš kluci nebo holky. Ve vztazích s lidmi je dobré být upřímný a mluvit o svých pocitech. Není tedy podle mě nijak nevhodné zeptat se přímo, ale chápu, že ti je ta představa třeba nepříjemná, máš strach a především nevím, jak moc se vlastně s tou slečnou znáš. Pokud moc ne, myslím, že není od věci nejprve se sblížit jako kamarádky, zajít spolu ven, mluvit o tom, co máte rády, najít si nějaká společná témata. Je dobré chovat se přirozeně a myslím, že jen z toho mnohé vyplyne. Možná v bližším kontaktu to i sama vycítíš.

Držíme ti palce a přejeme hezké dny.
Modrá linka

Milá pisatelko,

děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že rodiče negativně reagovali na to, když ses jim svěřila s tím, že si o sobě myslíš, že jsi bisexuální. Ptáš se na to, co máš dělat, aby máma přijala tvou orientaci. Moc rozumím tomu, jak je důležité aby tě rodiče přijali takovou jaká jsi. On je to opravdu ještě vývoj, budeš se v tom víc a víc poznávat. Důležité budou opravdu tělesné zkušenosti, to ti pak nejlépe řekne, jaká je tvá orientace, co ti je a co není příjemné. V tom je nejlepší naslouchat svému tělu. Tvoje vztahy jsou zatím spíše platonické, romantické, není v nich skutečná intimita. Ale to nevadí. Vše má svůj čas. Už teď v tobě ale mluví hlas, který tě vede k tomu, že ses zamilovala do kamarádky. A k tomu, že o své orientaci uvažuješ. Je od tebe moc dobře a odvážné, že jsi o tom svým rodičům řekla. A je mi líto, že reagovali takto odmítavě, místo toho, aby tvou otevřenost ocenili. Ať už to bude nakonec jakkoliv, už nyní ti mohou vyjádřit podporu a přijetí toho, že se v tobě tohle vyvíjí odlišně. Mohli přijmout to, že s nimi sdílíš své pocity a to, že hledáš své místo ve vztazích s druhými. Doporučila bych jim to tímto způsobem předkládat, mluvit o tom, že je to tvé hledání, pozoruješ svůj vývoj, porozuješ své pocity a myšlenky a vede tě to tímto směrem. Požádej mamku o to, aby to nehodnotila, nesoudila ale prostě ti naslouchala a sdílela s tebou to, co je pro tebe důležité. Můžeš jí vyjádřit i své pochopení proto, že to nejspíš není pro ní jednoduché přijmout takovou odlišnost u své dcery. Mysli na to,že ty s tím už nějaký čas žiješ, zvykáš si na tu představu, vyvíjí se to v tobě, prožíváš kolem toho i hezké pocity. Ale mamak si to nemá jak představit, je to pro ní možná i příliš najdenou, potřebuje k tomu čas, aby si na to zvykla. I v postojích nejbližšího okolí vůči tobě musí proběhnout určitý vývoj. A je dobré to tak brát. Zkus to nyní nebrat zatím tak osobně, dej čas sobě i svým nejbližším a otevřeně, pravidelně s mamkou o sobě mluv. To je v tuto dobu nejslepší možný způsob jak napomoci mamce, aby tvou orientaci přijmula. Samozřejmě i ona či tvůj táta mají nárok na svůj názor a je i možné to, že se jejich postoje vůči odlišné orientaci nezmění. A pak to bude i na tobě to tak přijmout. S tím se budeš setkávat celý život. Zůstane mezi váma určitě i mnoho dalšího, co budete mít společné a co vás bude spojovat a díky čemu budete vědět, že se máte navzájem rádi. Tak i na to se zkus teď víc zaměřit.

Držím ti palce, abys našla svou skutečnou cestu sama k sobě a tvé okolí tě v tom plně a s láskou přijalo,

Poradce Centra Locika

Ahoj,
otázky ohledně sexuální orientace jsou téma, které řeší řada tvých vrstevníků. Je fajn nechat si čas, aby sis mohl srovnat, jestli dáváš přednost spíš holkám nebo spíš klukům. Navíc málokdo je stoprocentní hetero nebo homosexuál, hodně lidem se líbí jak kluci, tak holky. Dej si čas a prozkoumej, co nejvíc vyhovuje tobě.
Ptáš se, jestli říct o svém pocitu kamarádovi. Jak myslíš, že by na takovou informaci kamarád reagoval? Zkus odhadnout, jestli by se s tebou o tomto tématu dokázal bavit nebo by ho to vyděsilo/naštvalo. Podle toho se rozhodni, zda mu to říct. Opět může být fajn, dát tomu ještě čas, přece jen je to jen pár týdnů, co jsi začal přemýšlet o klucích jako o partnerech.
S rodiči si teď nelam hlavu, oznámit jim případnou homosexuální orientaci má ještě čas. Věnuj pozornost sobě a svým pocitům vůči klukům i holkám.
Měj se krásně,
Péťa

Milá pisatelko, 

svěřuješ se poradně s tím, jak rodiče reagovali když jsi našla odvahu a řekla jim o tom, že si nejsi jistá svou orientací. Určitě to vůbec nebylo snadné se jim s tím svěřit a tak rozumím tomu, že tě jejich reakce musela rozčarovat. Píšeš, že rodiče působí na první dojem pohodově a tak ti nikdo nevěří, že takto reagovali. Je mi líto, že se cítíš v tom být sama a máš pocit, že se nemáš na koho obrátit. Myslím si, že rodiče mohli reagovat alespoň neutrálně. Nemusí s tím zrovna souhlasit nebo mohou mít své pochybnosti o tom, jestli to je opravdu tak nebo jsi ovlivněná trendem doby. Ale  určitě by bylo lepší aby ti naslouchali a  spíš se zajímali o to, jak jsi k tomu došla a co kolem toho prožíváš.  Třeba je to opravdu vývoj, nemáš ještě skutečné, tělesné zkušenosti se vztahy, ať už orientovanými jakkoliv. To ti tělo časem řekne nejlépe. Ale reakce rodičů neměla být takto odmítavá. Rodiče si měli udržet otevřenou cestu k tobě a k tomu, aby ses jim i nadále svěřovala. Ptáš se, jestli si jim to neměla raději oznámit v 18ti a odejít si žít svůj život. Už jsi jim to ale řekla. Možná teď doufají, že "tě to přejde". V 18ti jim to můžeš říci znovu, když to tak ucítíš. Třeba bude jejich reakce už jiná, budou vnímat, že jsi starší a vyzrálejší a nejspíš už to budeš mít sama pro sebe potvrzené. Do té doby můžeš s nimi prostě mluvit o věcech z tvého života, škole, kamarádech. A to téma orientace spíš naznačovat a nechat si to v plném rozsahu opravdu do těch 18ti. Uvidíš, třeba se tě rodiče na to zeptají znovu sami. Bylo by dobře aby vnímali, že žiješ běžný život, máš své zájmy, školu, přátele. Aby se vaše diskuze nezúžily pouze na to téma orientace ale život šel prostě dál a váš vztah se rozvíjel i jinak. I když vím, že je to velmi klíčová stránka tvé identity a právě v tomto bys potřebovala to mít s rodiči vyjasněné. Ale zkus tomu dát čas, sama sobě i jim. Mohli reagovat vlastně takovým šokem. Postupně si na to zvyknout a začnou to víc přijímat. Děje se to tak v mnoha případech. 

Dále píšeš o tom, že mámě vadí tvé černé oblečení a nutí tě do toho, abys nosila sukně. Nejspíš ji to skrytě připomíná tvou orientaci a také určitou rebelii, a toho se bojí. Tak tě nutí do konvenčního oblečení. Je pravda, že pokud někdo chce schovat stehna, tak volí spíš sukni, že naopak vyniknout v kalhotách. Ale věřím ti, že se v sukni necítíš dobře, že to není styl oblečení, který ti je příjemný. Zkus to mámě prostě takto v klidu opakovat, že se v ní necítíš dobře a požádej jí, ať v tom nehledá nic jiného. Mamka má právo ti říci, co si o tvém oblečení myslí, může ti vyjádřit svůj názor ale neměla by tě nutit proti tvému odporu. To stejně nebude fungovat a tvůj odpor bude narůstat. Lepší by bylo kdyby si to nechala otevřeně vysvětlit a pochopila tě v tom. Tlak nic nevyřeší.

Tak i držím palce,

Poradce Centra Locika

Milá pisatelko, 

děkujeme za důvěru s jakou se obracíš na poradnu. Píšeš, že již delší dobu přemýšlíš o své sexuální orientaci a dospěla jsi k názoru, že se ti líbí holky. A teď máš strach z toho, jak budou reagovat rodiče. Rozumím tomu, že to není vůbec snadné s tím vyjít na světlo a říci takto důležitou informaci právě svým rodičům. A můžeš teď mít strach, že ti neporozumí,  odmítnou tě, že to nějak naruší váš vztah. Rodiče jsou jedny z nejdůležitějších osob v našem životě, ať už v pozitivním, tak negativním. A právě jejich postoje a chování k nám  zásadně  formují naší identitu, sebejistotu a sebevědomí. Chápu, že by jsi v tom teď už chtěla mít s rodiči jasno a nejspíš si moc přeješ aby tě vzali takovou jaká jsi a přijali tě i s tvou odlišnou sexuální orientací. Na druhou stranu bych ti teď spíš doporučila s tím oznámením rodičům trochu počkat. Nech to v sobě ještě nějaký čas zrát, pozoruj to, získáš také první opravdové zkušenosti ve vztazích. To všechno ti dá celkově větší sebejistotu a sebedůvěru v tom rozhodnutí. A pak se ti nejspíš bude s rodiči o tom hovořit lépe, když si už budeš opravdu jistá. Pokud je to pro tebe nyní osobně důležité, aby rodiče věděli, co se s tebou děje, můžeš jim to zatím naznačit, že o tom uvažuješ, že cítíš, že by s tebou mohlo být něco jinak. Trochu je na to připrav. Nebo promluv zatím jen s mamkou a uvidíš jaká bude její reakce a pokud pozitivní, tak se můžete spolu dohodnout na tom, jak to říci tátovi. Je teď moc důležité aby tě někdo svou třeba i nechtěně necitlivou reakcí nezranil. Potřebuješ teď čas aby to v tobě mohlo v klidu dozrát. Ať už to bude nakonec jakkoliv. A pokud je tedy tvůj strach z reakce rodičů hodně velký, tak ti doporučuju si nejdřív vybudovat sebejistotu mezi jinými osobami a pak to rodičům oznámit. 

Tak ti držím palce ať najdeš svou  opravdovou a správnou cestu a plně se za ní postavíš,

S pozdravem, 

Poradce Centra Locika

Milý pisateli, 

je dobře, že se svěřuješ poradně. Není to nejspíš jednoduché psát o takto citlivém tématu. Píšeš o tom, že u sebe pozoruješ, že se ti začínají líbit i kluci a uvažuješ nad tím, jestli nejsi bisexuál. A pak máš strach, zda-li a kdy to říci rodičům. Vzhledem k tomu, že je ti 12 let a jsi v tomto objevování partnerských vtahů, sexuality a intimity velice na začátku, tak bych ti doporučila s tím sdělením rodičům zatím počkat. Dej tomu zatím čas. Pokud máte spolu s rodiči důvěrný vztah, můžeš se třeba svěřit s tím, že o tom přemýšlíš ale nejsi si jistý. Ale pokud se bojíš, že by to byl problém, tak by mohlo přijít něco třeba i nechtěně necitlivého a to by tě mohlo hodně znejistit. Zkus si to zatím zkoumat sám pro sebe. Ono se to bude postupně vyhraňovat, budeš mít i nějaké osobní zkušenosti a postupně se v tom sám v sobě lépe vyznáš. A až si budeš jistější, tak pak se ti bude s rodiči o tom určitě mluvit lépe. Také třeba mezitím poznáš další osoby, s podobným zaměřením a i ony ti dají nějaké rady nebo budou sdílet své zkušenosti, jaké to bylo, o tom říkat rodičům. Tak se ti to všechno bude víc ukazovat. Pokud budeš potřebovat, můžeš se znovu obrátit na poradnu. 

Držím ti palce, aby se ti podařilo najít cestu k opravdovému sebepoznání a potkal osoby, které ti v tom co nejlépe a laskavě pomůžou, 

s pozdravem, 

Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

představuju si, že to pro Tebe není snadné necítit se dobře ve svém těle, nebýt v souladu s tím, jak ses narodil/a. A chci Tě podpořit v tom, že pocity nejsou špatně, i když nám třeba říkají něco, co se nám ne vždy musí nutně líbit. Chci Tě tedy podpořit v tom, abys svým pocitům naslouchal/a. To je i odpověď na Tvou otázku, jak poznat, že se to opravdu nezmění. Neexistuje žádná spolehlivá odpověď, to jediné, co můžeš, je právě naslouchat svým pocitům, Ty jsou totiž naší směrovkou v životě.

Ani na to, jak mamce říct, jak to s Tebou je, není žádný spolehlivý recept. Můžeš třeba využít příběhů lidí, kteří si stejnou situací prošli před Tebou a na jejich příkladu mamce buď postupně naznačovat, nebo rovnou říct, že to máš stejně. Ze známých osobností změnou pohlaví prošla například zpěvačka a herečka Lucie Brychtová, dříve Petr Brychta. Ty znáš mamku nejlíp, tak můžeš nejlépe odhadnout, jak na to. Bohužel, nejde zařídit, aby ten druhý přijal naši zprávu, jak si přejeme. Můžeš si ale pro sebe hledat podporu u druhých lidí, kteří budou na Tvé straně, mít při sobě nějaký talisman, který Tě posílí, a tak podobně.

Kde koupíš binder, to netuším, pravděpodobně v nějakém obchodu s prádlem, můžeš si to ale vygooglit na internetu. Případně by Ti s tímto i ostatními dotazy mohli poradit v poradně "S barvou ven" (https://www.sbarvouven.cz/). Můžeš tam zkontaktovat lidi, kteří řešili podobné otázky jako Ty a zeptat se jich, jak na to šli oni.

Přejeme Ti odvahu a sílu žít svůj život tak, jak to cítíš Ty,
Modrá linka

Milá pisatelko,

děkujeme za důvěru s jakou se obracíš s tímto citlivým tématem na naší poradnu. Píšeš, že přemýšlíš nad svou sexuální orientací neboť se ti začíná ukazovat, že možná cítíš náklonnost jak k holkám, tak klukům. Zatím nemáš přímo zkušenost, probíhá to na úrovni pocitů a proto si nejsi jistá, jak to vlastně s tebou je. Myslím si, že je to tak v tvém věku přesně jak má být. Vše se probouzí a ukazuje, poznáváš sama sebe. Budeš získávat víc zkušeností, i těch z osobního tělesného kontaktu a vše se ti tím víc a víc vyjasní. Je to vývoj. Určitě o tom budeš i komunikovat s podobně stavěnými osobami a tak budeš získávat víc informací o sobě a lépe se poznáš. Jsi ve věku, kdy se v tobě sexualita  probouzí a rozvíjí, chce to  čas tomu v sobě víc porozumět, a to bez ohledu na to, jaká tvoje sexuální orientace nakonec bude. Takže tvá nejistota je úplně normální a pochopitelná. Buď k sobě citlivá a pozorná a vnímej signály těla, co chce a co nechce. Tělo je v tom dobrý učitel. Nenech se  tlačit nebo manipulovat do vztahů, u kterých ti něco v tobě říká, že jít nechceš. Sexualita je velice citlivé a zranitelné místo v duši člověka. Raději pomalu ale opravdově. 

Píšeš pak také o tom, že máš strach, jak to přijmou rodiče. Doporučuju ti aby jsi ani v tomto nespěchala. Jak budeš lépe poznávat sebe sama a budeš si sebou jistá a pevnější ve svém rozhodnutí tak se ti bude   vůči rodičům vystupovat lépe.  Když z tebe ucítí tvou sebejistotu a náhled na to, že víš co chceš, tak tě budou víc respektovat a přijímat. Máš strach, že tě rodiče kvůli tvé sexuální orientaci vyhodí z domova. Do 18ti let, že ze zákona z domova vyhodit nemůžou. A v 18ti letech zase budeš dál než jsi teď, tvá situace bude jiná. Určitě budeš lépe vědět, jak si s životem poradit, budeš nejspíš maturovat na nějaké škole, budeš si jistá tím, kdo jsi. To jaká bude reakce rodičů můžeš asi už nyní trochu odhadnout z toho, jaký jste měly do teď vztahy. Pokud od nich cítíš přijetí, máte pozitivní, uvolněné vztahy, cítíš se doma dobře, tak se dá hodně předpokládat, že přijmout i tvou případnou jinou sexuální orientaci. Třeba jim to nepůjde hned ale postupně si na to zvyknout a naučí se s tím žít. 

Pokud budeš potřebovat o tom víc napsat, tak můžeš třeba využít nějaký z chatů na lince důvěry pro děti nebo od Centra Locika. Můžeš se znovu obrátit i na poradnu. 

Tak ti moc držím palce, aby se ti to vše dobře vyjasnilo a ty našla své pevné a opravdové místo v životě a mohla být spokojená s tím kdo jsi,

s pozdravem, 

Poradce Centra Locika

Ahoj,
nejistota ohledně sexuální orientace se u lidí tvého věku vyskytuje docela často. Je fajn dát si dost času, rozhlížet se kolem sebe a uvidíš, jestli tě nakonec budou přitahovat spíš kluci nebo holky.
Svoje myšlenky ohledně své orientace si nemusíš nutně nechávat pro sebe. Může být přínosné promluvit si o nich s kamarádkami nebo s maminou, pomůže ti to srovnat si myšlenky.
Měj se krásně!
Péťa

Ahoj,
nejistotu ohledně sexuální orientace zažívá spoustu lidí. Někomu se mohou dokonce líbit i kluci i holky zároveň. Tahle zmatenost, kterou popisuješ, je normální, zvlášť ve tvém věku. Je třeba nějaký čas, aby ses dobře zorientovala ve své sexualitě. Užívej si přátelství s kamarádem i BFF, uvidíš časem, jestli budeš mít potřebu si s někým z nich začít něco víc.
Měj se krásně,
Péťa

Ahoj,
nejprve musím podotknout, že poradna slouží na dotazy, ne na úderné povzbudivé proklamace, ale chápu, že se snažíš pomoct ostatním.

Jelikož se na nic neptáš, můžu ti tady napsat nikoliv fundovanou odpověď, ale názor: Nepřijde mi úplně užitečné šťourat se v tom, co znamená pojem normální. Ono to slovíčko má nějakou svoji zaběhnutou jazykovou definici, která je nejspíš mnohem silnější než jakýkoliv společensky bojovný výkřik.

Heterosexuální orientace je podle většiny průzkumů mnohem běžnější než jakákoliv jiná, takže mi nepřijde vyloženě chybné označovat ji pojmem normální. Naopak tvrzení, že není žádná obvyklá obyčejná orientace, bych za mylné považoval. To, že něco je normální, neznamená, že je to správné, zrovna tak to, co není normální, není automaticky špatné. Pokud si toto uvědomíme, možná se vytratí chuť zakázat toto přídavné jméno ze společenských diskusí… ne?

Jestliže někdo ve školním prostředí vysloví pojem heterosexuální, probudí tím možná víc pubertálních uší, než by chtěl, to může být dobrým důvodem k hledání nějakého nesexuálního synonyma.

Ještě bych měl zmínit, že v lidské populaci existují sexuální orientace, které i shovívavá odborná veřejnost považuje za škodlivé a nebezpečné. Třeba různé sadistické deviace – některé lidi může vzrušovat násilí a/nebo jiné druhy ubližování ostatním. Takže hodit všechno do jednoho pytle „buď sám sebou a okolím se netrap!“ není úplně vždycky tak skvělá rada, jak se na první pohled zdá.

Lidské touhy tvoří široké spektrum a část toho spektra společnost uznává, část z dobrých důvodů odmítá, na část kouká divně i bez dobrých zdůvodnění. Zajímavým příkladem z oblasti morální psychologie je třeba hypotetický sexuální vztah mezi dvěma sestrami – i velmi tolerantní lidé se na takovou situaci většinou zatváří , přestože nehrozí, že by lesbičky incestním vztahem zplodily postiženého potomka. Z jejich počínání nevznikne žádná škoda, nikdo tím netrpí, ale přesto to na lidi působí dojmem, že je něco špatně. Podobně nevysvětlitelný pocit bytostného odporu mají někteří heterosexuálové při představě homosexuálního vztahu. Někteří ho umí překonat, někteří ne…

Ještě bych měl zmínit tradiční frázi, že ve věku okolo dvanácti let je celkem normální, že lidi nemají ve své sexualitě jasno.

Alík

Ahoj,
váhání ohledně sexuální orientace je v dospívání poměrně běžnou záležitostí a skutečnost, že se každý den cítíš jinak, znamená, že se teprve snažíš zorientovat sám v sobě a zatím se v sobě příliš nevyznáš. To je ale skutečně běžným průvodním jevem dospívání. Sexuální orientace je vrozená a nemůžeš se jednoduše rozhodnout, jestli budeš heterosexuál, nebo gay. Je to podobný případ, jako kdyby ses snažil rozhodnout, jakou budeš mít barvu očí.
Doporučuji ti tedy nechat tomu volný průběh a časem sám zjistíš, které z pohlaví tě přitahuje. Teď ještě není potřeba to řešit a skutečně nech sám sobě pár let na to, aby ses v sobě vyznal a všechny tvé pocity, emoce a city se mohly ustálit. Pak ti bude tvá skutečná orientace mnohem jasnější.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
zkus si s maminou promluvit o tom, jaké potíže ti přinášejí neoholené nohy a nenošení podprsenky. Možná to za jejích dob bylo jinak, ale doba se mění a mamina možná netuší, jak moc. Řekni jí, že bys ráda nosila sukně, ale že to u spolužáků vede k posměškům, když si neoholíš nohy a že ti to není příjemné. Zkus jí to trpělivě vysvětlit.
Co se týká sexuální orientace, není nic špatného na tom, že si nejsi jistá, jestli jsi spíš na holky nebo na kluky. Většinou časem dojde k tomu, že se preference ustálí a člověk se cítí spíše heterosexuální nebo spíše homosexuální. Řadu lidí ale i v dospělosti přitahují obě pohlaví. Uvidíš, jak se to bude vyvíjet u tebe.
Jsem ráda, že se ti psaním zprávy ulevilo, klidně zase napiš,
Péťa