Ahoj z poradny Sbarvouven,

píšeš, že se ti líbí jeden kluk ze třídy a pořád na něj myslíš. Věřím, že tě situace trápí a přál by sis zjistit, jestli je ten kluk taky homosexuál. Bohužel neexistuje žádný jednoduchý test nebo rada, jak to udělat nebo jak to zjistit. Zkus na sebe tolik netlačit. Možná není potřeba zjistit odpověď hned. Nech tomu volný průběh a uvidíš, jak se situace dál vyvine. Můžeš s tím klukem jít ven, zkusit si s ním víc povídat a blíž ho poznat. Uvidíš, co všechno zjistíš a jak se spolu budete cítit. Rozhodně není třeba nic uspěchat. Je normální, že se lidé poznávají, sbližují postupně a chce to nějaký čas.

Moc ti přeju, abys měl v okolí nějakého blízkého člověka, se kterým bys o tom mohl mluvit a svěřit se mu. Pokud nikoho takové nemáš nebo bys chtěl o situaci víc mluvit, můžeš zkusit poradnu sbarvouven.cz. Tady najdeš kluky a holky, kteří si ve svém životě prošli podobnými věcmi. Můžeš si s nimi o všem víc popovídat a třeba přijdete na nějaké další nápady.

Držím moc palce, aby tě to tolik netrápilo.

poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,

píšeš nám o svých obavách, že se u Tebe možná změnila sexuální orientace. Předcházel tomu incident s kamarádem sestřenky. Pozorně jsem si Tvůj dopis přečetla a vnímám, že Tě to teď opravdu velmi trápí. Dokonce natolik, že se bojíš vyjít ven a přemýšlíš nad tím, že jako lesba by ses nepřijala. Představuji si, že můžeš zažívat zmatek z toho, jak to teď s orientací máš. Kluci Tě teď nepřitahují, ale vlastně ani holky. Chápu, že Tě to děsí.

Chci Tě ujistit, že to, co nyní prožíváš, nemusí a pravděpodobně ani není, nic definitivního a stálého. Podle toho, jak jsi to popsala, zdá se, že je to reakce na to, jak se ten kluk vyjádřil ohledně holek s nadváhou. A protože to vypadá, že jsi empatická a máš pro lidi, kteří bojují s nadváhou/obezitou pochopení, nedivím se, že Tě to zasáhlo a změnilo Ti to na něj pohled. Někdy, když nás takhle kluk zklame, můžeme mít tendenci zanevřít na všechny kluky obecně. Určitě jsi už někdy slyšela někoho říkat „všichni kluci jsou stejní“. Je možné, že teď budeš mít chvíli takový pocit, a že tenhle kluk Ti ostatní kluky na nějakou dobu znechutil. Nespojovala bych to se změnou orientace a nezdá se mi to jako znamení toho, že bys byla na holky. Ostatně Tvá sexualita se ve 14 letech stále ještě vyvíjí. Také chci zdůraznit, že si vážím toho, že už ve svém věku máš vyzrálý pohled na svět, neodsuzuješ druhé podle vzhledu a je dobře, že si stojíš za svými hodnotami.

Myslím, že by Ti mohlo pomoci netlačit na sebe, nechat to chvíli být, nevěnovat tomu příliš mnoho pozornosti a je možné, že to časem prostě vyšumí a za nějakou dobu se zase najde nějaký kluk, který se Ti zalíbí. A věřím také v to, že najdeš kluka, který, stejně jako Ty, nebude druhé hodnotit podle vzhledu.

Užij si ještě zbytek léta tak bezstarostně, jak jen to jde.
Modrá linka

Ahoj Honzo,

rozumím Tvým obavám, jak rodiče přijmou, že se cítíš být klukem. Je moc fajn, že přemýšlíš nad tím, jak to nejlépe udělat. Především si říkám, že na sebe nemusíš nijak tlačit a můžeš o tom mluvit kdykoliv se budeš cítit připravený. Pomoct může svěřit se nejprve i někomu jinému, třeba kamarádovi/kamarádce, uvidíš, jak Ti u toho bude. Představuji si, že je pro Tebe důležité udělat to co nejdříve, aby Tě rodiče přijali jako kluka a začali k Tobě tak i přistupovat. Je docela možné, že to pro ně nejprve bude překvapení a bude chvíli trvat, než si na to zvyknou. Na druhou stranu píšeš, že od mala se cítíš jako kluk a máš rád vše klučičí, je možné, že rodiče něco tuší nebo je to už napadlo.

Neexistuje žádný jeden správný návod, jak to rodičům říct. Zkus si představit, jak se rodičům svěřuješ a jak se u toho cítíš. Co by Ti nejvíc vyhovovalo? Říct jim to najednou, nebo každému zvlášť? Říct jim to, nebo jim to spíš napsat? Až si tohle rozhodneš, zkus jim zprostředkovat hlavně svoje pocity. Podobně jako jsi to napsal nám, vysvětli jim, jaké je Tvé vnitřní prožívání, zkus jim popsat, jaké to je mít ženské tělo, ale cítit se být mužem. Je dobré jim také říct, co bys od nich potřeboval. Možná budou potřebovat čas. Nejprve je to možná zarazí, možná o tom budou muset chvíli přemýšlet. Bude-li pro ně těžké to přijmout, můžete spolu hledat způsoby, jak pomoct tomu, aby to přijali. Třeba jít společně k psychologovi a probrat to. Pomoci může také ukázat tento Tvůj dotaz a naši odpověď.

Dále píšeš, že se bojíš, že z toho časem vyrosteš. Připadá mi důležité, že se takto cítíš už hodně dlouho, asi to nebude jen něco krátkodobého, co by Tě teď napadlo. Tvá obava je ale v pořádku, i proto se s lidmi ve Tvé situaci pracuje tak, že nejprve chodíš k různým odborníkům, kteří s Tebou vše proberou a poté nastává období, kdy ještě před tím, než začneš brát hormony apod. zkoušíš žít v roli druhého pohlaví. Více si o tom můžeš přečíst třeba tady: https://jsmetransparent.cz/ Budeš mít tedy prostor to vše důkladně promyslet s podporou odborníků.

Držíme TI palce.

Modrá linka

Ahoj,
přemýšlíš nad tím, jak bys doma měla říct, že jsi pansexuál. Máš z toho obavy, protože někteří lidi ve Vaší rodině jsou spíš homofobní. Píšeš, že myslíš, že by bylo dobré to říct. Než k tomu přistoupíš, zkus si odpovědět na otázku, jestli jim to skutečně teď říkat chceš, anebo máš pocit, že bys měla, ať už z jakéhokoliv důvodu. Měla bys jim o tom říkat jedině, pokud Ty sama chceš a jsi na to připravená. Je Ti 11 let, nemusíš na sebe v ničem tlačit, můžeš si nechat čas na prozkoumávání toho, jak to máš. Píšeš, že před dvěma lety ses vnímala jako bisexuální, dnes už spíše pansexuální. Je možné, že Tvá sexualita se bude ještě dále vyvíjet a je to tak v pořádku. Je pouze na Tobě kdy a komu to řekneš. Pokud se skutečně svěřit chceš, může být fajn začít u toho, komu nejvíc důvěřuješ a u koho bys možná i čekala spíše kladnou nebo neutrální reakci. Klidně začni třeba u kamarádky. Nemusíš to hned říkat všem, coming outů může být několik, můžeš na to jít postupně, zkoušet si, jak Ti vyhovuje o tom mluvit. Zkus se podívat také na web www.sbarvouven.cz, který se zabývá pomocí v této situaci, najdeš tam i poradnu nebo podpůrné skupiny, pokud by Tě to zajímalo. Není snadné mít v rodině homofobní členy, zvlášť pokud se sama cítíš součástí LGBT+ skupiny. Přejeme Ti, ať si pro sebe najdeš co nejvhodnější cestu, jak říct rodičům o své sexualitě.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že jsi nejistý ohledně toho, komu, a možná jak, říct ohledně své sexuální orientace. Jestli to taťkovi říct nebo ne, Ti poradit nemůžeme, je důležité, aby to bylo Tvoje rozhodnutí. Můžeš třeba zkusit promluvit nejprve s někým jiným z rodiny, o kom věříš, že Tvou zprávu dokáže přijmout nejlépe. A s nimi se pak můžeš poradit, co dále. Dopředu nikdy nevíš, jak budou lidé reagovat. V rozhodování Ti však může pomoci to, jak se cítíš, zda je pro Tebe v pořádku, když to lidé nevědí nebo by se Ti žilo lépe, kdybys prostě mohl být sám sebou a nemusel nic tajit. I pokud se setkáš s odmítnutím, i když to samozřejmě není příjemné, mnohem více to vypovídá o tom druhém člověku, než o Tobě. Je proto dobré začít mluvit s lidmi, kteří Tě mohou potom případně podpořit, když se budeš svěřovat někomu, s kým to může být obtížnější.

Také mě napadá, že existuje poradna www.sbarvouven.cz, kde najdeš příběhy různých coming-outů a možnost se poradit s někým, kdo si prošel něčím podobným, jako Ty. Může být fajn si o tom s někým takto popovídat.

Přejeme Ti klidné dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že se cítíš jako kluk, občas si to i představuješ. Nemáš ráda holčičí věci, líbí se Ti klučičí oblečení. Taky Ti přijde, že s kluky je větší zábava, líbí se Ti klučičí hry. Ptáš se nás, jestli je možné, že jsi trans – že se cítíš jako kluk, ale v holčičím těle.

Jsem ráda za důvěru, se kterou jsi nám napsala, představuji si, že to není vůbec jednoduchá situace a že máš asi hodně myšlenek kolem. Je dobře, že na to nezůstáváš sama. V pubertě se velká spousta věcí u člověka mění – jak na biologické, tak na psychické rovině. Pro spoustu dospívajících to bývá náročné období, které přináší změny a ujasňování si různých věcí – identity, sexuality aj. Více holek nosí například klučičí oblečení a naopak, je taky trendem, že tohle rozdělení (na holčičí a klučičí) se v dnešní společnosti víc stírá.

To, že to takto s tím, jak se cítíš, máš, může patřit k dospívání, ale také nemusí a může být určitým signálem, jak to můžeš v budoucnosti mít. To se ale všechno ukáže. Ať už to bude jakkoliv, je hlavní, aby ses v tom cítila spokojeně a svá.

Přijde mi důležité, abys mohla toto všechno s někým podrobněji probírat, mluvit o tom, co kolem toho cítíš a postupem času mohla zjišťovat, jak to vlastně máš Ty. Možná Tě napadne někdo, komu by ses mohla svěřit – rodiče, starší sourozenci, jiní blízcí příbuzní, nebo dobří přátelé. Můžeš zvážit odborníka-psychologa přímo v této oblasti genderu a spolu s rodiči jej oslovit.

Možná máte na škole školního psychologa, který by Tě v tom mohl vyslechnout (až zase bude škola) a podpořit v tom, co dál. Jsme tu pro Tebe i na chatu nebo telefonu na Modré lince, neboj se ozvat. Zajímavý web je taky https://www.sbarvouven.cz/.

Krásné prázdniny přeje
Modrá linka

Milá  dívko, 

děkujeme za důvěru s jakou se obracíš na poradnu. Ptáš se na to, jak se lépe vyznat ve své sexuální orientaci. Pozoruješ u sebe, že se ti nejspíš budou více líbit dívky a máš s nimi i spojené tělesné fantazie. Pozoruješ u sebe to, že tě dívky přitahovaly již v nižším věku. Máš zároveň strach z toho, jak na to zareaguje tvá máma, která by to mohla použít proti tobě. A z reakce táty, který je agresivní a nemá to v hlavě v pořádku. Pochopila jsem z toho, co píšeš, že tě nejspíš i fyzicky trestal. Moc oceňuji tvou odvahu napsat. Je to velice intimní a citlivé téma a je dobře, že se ptáš a zajímáš se. Abych ti mohla dobře odpovědět na tvé otázky, tak bych si s tebou o tom potřebovala víc podrobně popovídat.  Podle toho, co píšeš, si myslím, že se na tvé nejistotě ohledně sexuální orientace může podílet i to, co jsi zažila ze strany otce a případně i matky. Je možné, že nepřijímáš sama sebe jako dívku, nejsi identifikovaná s ženskou rolí, především proto, že je pro tebe nepřijatelná a ponižující. To ale neznamená, že tvoje orientace není skutečná. Ale doporučila bych ti si v sobě oddělit, co je skutečně o fyzicko-psychické orientaci směrem k partnerství a co je v tom tvůj osobní příběh a zkušenost. To ti pomůže se ve svém nastavení lépe vyznat a pochopit, jak to opravdu máš. Takže jak se ptáš, zda-li tvou orientaci může ovlivnit prostředí, kde vyrůstáš, tak odpověď je, že ano. A způsob, jakým k ovlivnění došlo bude součást dalšího sebepoznání a hledání své cesty. Ptáš se jak o tom mluvit s mamkou. Myslím si, že za daných okolností, které popisuješ, správně cítíš, že je na rozhovor s mámou zatím čas. V podstatě se její reakce bojíš a spíš se straníš toho, abys s ní otevřeně o sobě mluvila. Rozhodně s rozhovorem s mámou počkej až se sama v sobě lépe vyznáš, až to vše tzv. „dozraje“ a ty si budeš jistá. Uvidíš, že se pak budeš cítit sebejistější i před mámou a bude ti víc jedno její reakce. Ptáš se, jestli si svou orientaci nenamlouváš. Myslím si, že částečně v tom, jak tě přitahují dívky může být touha hledat bezpečí a bezpečnější jsou pro tebe vztahy s dívkami než s kluky. A to díky tvé negativní zkušenosti s otcem, který v tobě vytvořil vzor muže, který je pro tebe bytostně nepřijatelný. Doporučila bych ti si o tom, co jsi prožívala doma a jak tě to celkově ovlivnilo popovídat s nějakým psychologem. Lépe pochopíš své emoce a vztahové nastavení a to ti pomůže se vyznat v tom, zda-li je tvá orientace skutečná či spíš taková protireakce na to, čím sis prošla. Také se zkus napojit na nějakou skupinu lidí v podobné situaci jako jsi ty. Sdílej s nimi své zkušenosti a zajímej se o zkušenosti jejich. Myslím si, že těch podobných příběhů, jako je ten tvůj, zde bude hodně. I to ti pomůže lépe pochopit, jak to máš v sobě uspořádané ty sama. Máš na vše čas. Není kam spěchat. Poznávej, získávej zkušenosti - emoční i tělesné a tvoje tělo i srdce ti postupně řeknou, jak to chtějí. A pak bude tvé tělo pro tebe čitelné a budeš mu rozumět. To poznáš nejlépe ty sama. Nedám ti proto nyní nějaké konkrétní odpovědi, ale hlavně povzbuzení k tomu, aby ses dál zajímala o to, co se v tobě děje, potkávala se lidmi, promluvila si s psychologem a také abys měla i další zájmy a věděla co máš ráda, co tě baví, kam bys chtěla jít dál na školu a tak podobně. Prostě aby ses poznala ve všem, co k tobě patří. Tak ti v tom sebepoznání moc držím palce, ať najdeš svou cestu, porozumíš jí a budeš jí mít ráda, takovou jaká je. Poradce Centra Locka.

Ahoj,

věřím Ti, že Tě dost trápí obtíže při hledání nových přátel. Píšeš, že jsi gay a přátelíš se spíše s holkama, ale i ty se z Tvého okruhu začínají vytrácet. Při jakékoliv konverzaci s klukem máš problém se vyjádřit, dokonce jsi prošel i šikanou.

O šikaně se zmiňuješ v minulém čase, tak chci věřit, že jde opravdu už jen o minulost. Máš pravdu, že otázka genderu a podobných věcí není u teenagerů otázkou číslo jedna, i když pro Tebe tomu tak může být. Myslím, že na otevřený coming out máš ještě čas, přece jenom se během dospívání bouří hormony a leccos se mění, a dá se říct, že typ sexuální orientace ještě nemusí být ve 14ti letech pevně daný.

Otevřená, upřímná komunikace je základem všech vztahů, jak v rodině, tak i těch kamarádských. Pokoušej se být svůj, na nic a nikoho si nehrát. Máš-li sourozence, nebo i s kamarádkou či rodiči si můžeš takovou konverzaci nacvičovat, učit se reagovat na otázky, vymýšlet zajímavá témata, s kterými můžeš do komunikace přicházet. Sport, zajímavá kniha, film, co jsi prožil - tedy o zážitcích, může jít o cokoliv. Jakmile se konverzace s klukem přestaneš bát, půjde Ti to lépe.

Nejsi sám, kdo má problémy s komunikací, ty má mnoho Tvých vrstevníků.
Zpočátku můžeš své kamarády jen tak pozorovat a naslouchat, o čem se baví a přidat se ke konverzaci, až budeš cítit, že jde o téma, ke kterému máš co říct.

Můžeš své potíže v konverzaci s kluky vrstevníky probrat s rodiči či jinými dospělými lidmi ve Tvém okolí, kterým věříš. Máte-li na škole školního psychologa, pak se můžeš obrátit na toho. Jsi-li z Brna či JM kraje, můžeš navštívit naši osobní poradnu, bližší informace viz www.modralinka.cz.

Přejeme Ti pohodové jaro s kamarády.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za otevřenost, se kterou se na nás obracíš. Píšeš, že se Ti líbí spoluhráč z hokeje, a že zažíváš pocit, že jsi gay, ale nejsi si úplně jistý.

Ve 12 letech se u většiny lidí jejich sexuální orientace ještě vyvíjí a je tak možné, že odpověď na svoji otázku získáš až časem. Může to být tak, že se mladý člověk „hledá“: chvíli se mu líbí kluci, chvíli holky, nebo třeba obojí, aniž by to bylo něco definitivního. Říkám si, že pro Tebe nemusí být jednoduché to takhle v sobě dusit, a může být fajn se někomu svěřit, třeba někomu, komu vážně důvěřuješ.

Co se týče Tvého spoluhráče z hokeje, přál bych Ti na sebe netlačit, dát tomu čas a uvidíš, jak se to vyvrbí. Připadá mi důležité zmínit, že je úplně v pořádku, ať už se Ti budou líbit kluci, nebo holky - je to jen tvoje věc a jde především o to, ať se v tom Ty sám cítíš dobře. Pokud by sis o tom chtěl promluvit s lidmi, kteří si v dětství prošli něčím podobným, můžeš se obrátit na poradnu sbarvouven.cz, kde mladým lidem pomáhají přijít si na svou orientaci.

Držíme palce k hledání cesty,

Modrá linka

Ahoj,
pardon, ale k té tabuli mě napadlo, že kdyby měli tvoji spolužáci alespoň trochu fantazie, tak to kvéčko mohlo být „kverulantů“.

Proč si myslíš, že jsou tvoji spolužáci skutečně homofóbové?
Myslím si, že někdy není nutné brát doslovně a vážně každou pitomost, kterou někdo vysloví nebo napíše. Existují židovské vtipy, rasistické vtipy, vtipy o policajtech, o blondýnkách, o křesťanech, o klucích jménem Pepíček… a většina lidí, kteří je říkají, netrpí nějakou skutečnou fóbií nebo odporem ke skupině lidí, do kterých se strefují.

Půlka děsně vtipných trollů tady na Alíkovi se vydává za Adolfa Hitlera a gestapo atd., ale jsem si docela jistý, že by ani zdaleka neměla žaludek na zvěrstva, která nacistické Německo páchalo. Někdo by v tom mohl vidět, že je mladá generace posedlá nebezpečnou ideologií, my v tom se správci vidíme, že se snaží provokovat krajně nevkusným humorem (a nejde jim to, protože nic zajímavě vtipného stejně nedokážou vymyslet) a že tu ideologii ani mnohdy neznají. Pochytili z ní jen povrchní estetiku a pár pojmů a jmen a baví je dělat rozruch… i když musí tušit, že druhá světová válka asi zábavná nebyla. Když se nám tady v chatu objeví dvanáctiletý Joseph Goebbels a začne přemlouvat čtrnáctiletou slečnu, ať opeče své morče, tak to zní ve všech ohledech stupidně. Pubertální výrostci se dokážou navzájem vyhecovat k tak hloupému a asociálnímu chování, že si tím občas zavaří. Ale to se dělo v nějaké formě vždycky. Vždy je naděje, že z toho vyrostou.

I pokud nějaká nenávistná průpovídka je myšlená vážně, není o moc důležitější než člověk, který ji vyslovil. Pokud někde někdo na internetu zkouší urazit skupinu lidí, je skutečně hrozba? Na světě už je skoro osm miliard lidí a vždy bude platit, že někteří z nich budou mít extrémně nevhodné názory. Pokud slavný youtuber řekne, že je homosexuál, tak tím nejspíš ztratí část diváků (a třeba i nějaké získá). Ale to platí, i když řekne, že má rád na pizze ananas, tím také ztratí část diváků, pro které je tato otázka životně důležitá. Ananasofóbové budou křičet „Fůj, další ananasista!“ a nadávat na jeho dekadentní chutě…
Některé otázky zkrátka umí rozdělovat společnost a i malé menšiny můžou být hodně slyšet.

Internet zviditelňuje extrémy, i v případě, že jsou velmi ojedinělé. Je pravda, že projevy nenávisti mohou být do jisté míry nakažlivé a že jejich závažnost může narůstat. Neříkám, že to není problém, spíš bych chtěl otevřeně přiznat, že neznám ideální řešení. Zdá se, že ho nezná skoro nikdo. Hrany svobody projevu budou vždy páchnout něčím radikálním, ale i když ji trochu ořežeme… pořád nějaké budou.

Pokud se LGBT komunita dokáže organizovat takovým způsobem, že efektivněji bojuje za svá práva, stává se – ať se jí to líbí nebo ne – součástí běžného politického zápolení a to, že někdo bude proti (nebo bude jen říkat, že je proti), je přirozený následek. Cíl by měl být vést toto politické zápolení nějak civilizovaně, bez provokací, bez osobních urážek, bez trollů. Pokud se nějaké urážky objeví, bývá možná užitečnější vnímat je jako zbytečný šum, ne jako skutečný projev hodný pozornosti.

Pochybuji ale, že jde vést civilizovanou politickou diskusi ve třídě šesťáků. Můžeš to zkoušet, můžeš svým spolužákům pokládat otázky, zjišťovat, co a proč si skutečně myslí, zkoušet na ně věcné i jiné argumenty. Myslím, že nic moc neriskuješ.

Hodně štěstí.

Alík

P. S.: Moc se omlouvám za pozdní odpověď. Řekl jsem si, že na dotaz odpovím sám, ale omylem jsem ho založil do míst, kam jsem nekoukal.

Milá Terko, 

Svěřuješ se poradně s tím, že chodíš s klukem, který se ale narodil jako holka, je trans a nyní se identifikuje jako kluk. Máš obavu z reakce rodičů, protože o nich víš, že jejich názor na to není moc dobrý. Moje úvaha nad odpovědí tobě se teď odvíjí od toho, zda-li tento kluk je  vzhledově víc jako  holka ale již cítí tu mužskou identitu nebo je již plně klukem a v podstatě to na něm již není poznat, že se narodil jako holka.  Doporučila bych ti ho prostě rodičům představit a zatím jim nic o jeho minulosti a identitě neříkat. Dej tomu čas, má to svůj vývoj. Nejdříve ať ho rodiče poznají, zjistí, že je fajn, uvidí, že ho máš ráda, najdou si k němu vztah a pak jim můžeš ty či přímo on postupně naznačit, co má za sebou. Už na to budou lépe připravení, protože tam bude ten osobní vztah k němu. I pro tebe to  bude takto snadnější a víc přirozené.  Rozumím tomu, že tě to trápí a přemýšlíš o tom, jak to rodiče přijmou. Zvláště, jestli žijete na vesnici, kde mohou být předsudky vůči této skupině silnější. A byla by jsi moc ráda, kdyby to rodiče přijali  a ty ses jim mohla s tím svěřit naplno. Možná rodiče zatím neví ani to, že vůbec s někým chodíš, že máš kluka. Zkus začít tím a řekni jim o tom, že máš vztah. Pak teprve to další a nejlépe to té, co ho poznají. Pokud je to na něm hodně vidět, že vlastně je kluk i holka v jednom. Tak to pro rodiče může vyznít, že vlastně chodíš s holkou. A to pro ně opravdu může být hodně těžká představa. A pokud se toho bojíš, tak jim o tom vztahu říkej v náznacích, pomalu je na to připravuj. Mluv s nimi o tom, že někoho takového znáš a máš k němu dobrý vztah a tak podobně. Nespěchej. Sama si v tom budeš postupně jistější a to pak se odrazí v tom, jak o tom mluvíš s rodiči.  A k tvému druhému dotazu, jak rodičům říci o tom, že chceš přestoupit do jiné školy. Tady bych ti doporučila abys jim to řekla takto přímo, otevřeně, v podobném duchu, jako to píšeš nám. Má to svou logiku, proč to chceš. Oni nejspíš také mají svůj důvod, proč tě dali do té druhé školy. Možná mají dojem, že ta druhá škola tě lépe připraví na střední školu, že má tzv. lepší úroveň. Mluvte spolu o tom a vysvětli jim jasně své argumenty a poslechni si argumenty jejich. A je  celkem pochopitelné, že když  strávíš méně času dojížděním do školy, tak budeš mít víc volného času na své koníčky, kamarády či třeba přípravu do školy.  A nejspíš znáš i ty kamarády, kteří chodí do té školy u vás na vesnici a bylo by ti mezi nimi lépe. Zjisti si třeba, kdo tam chodí a koho tam znáš ať máš víc argumentů. A pak si prostě za tím stůj a řekni si rodičům o ten přestup.  To je to nejlepší, co pro to můžeš ty udělat. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj kluku,

Vzhledem k Tvému věku nemohu posoudit, jaká je Tvoje sexuální orientace. Dokonce i lékařským vyšetřením, které měří, zaznamenává a vyhodnocuje responzi (tj. „odpověď“) organismu na různé sexuální podněty, lze sexuální orientaci spolehlivě prokázat nejdříve ve věku 16 let. U osob mladších šestnácti let je sexuální náklonnost k příslušníkům téhož pohlaví stejně běžná, jako sexuální náklonnost k příslušníkům opačného pohlaví, což se vztahuje i na případný důvěrný kontakt. Zájem o tělo a sexuální projevy vrstevníků téhož pohlaví je v období dospívání stejně normální, jako zájem o tělo a sexuální projevy vrstevníků pohlaví opačného. Hlavní příčinou je narůstající úroveň hladiny pohlavních hormonů v krvi.

Je zbytečné, aby ses kvůli sexuální orientaci trápil, zvláště když si nemůžeš být zcela jistý, jaká u Tebe je, nehledě k tomu, že sexuální orientace, tedy preference příslušníků toho či onoho pohlaví, má vrozený základ, a tudíž Ty sám ani nikdo jiný ji nemůže měnit. Pokud jde o „gay signály“, o nichž se zmiňuješ, žádné takové projevy nejsou vědecky prokázány. Jinak řečeno, neexistuje žádný projev chování, který by bylo možné jednoznačně interpretovat (vykládat) jako projev té či oné sexuální orientace.

V této souvislosti si vybavuji výsledky jednoho výzkumu, který byl před několika lety proveden ve Velké Británii. Účastníci výzkumu měli podle nahrávek různých hlasů určit, zda patří heterosexuálně nebo homosexuálně orientovanému jedinci. Výsledky mimo jiné ukázaly, že nejvíce respondentů označilo za heterosexuálního muže, který byl homosexuální, zatímco hlas, který byl jako druhý v pořadí nejčastěji označován za „gaye“, patřil heterosexuálovi. Podobně i jiné „projevy“ se běžně vyskytují u různých osob bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Z výsledků různých vědeckých výzkumů tudíž vyplývá, že určité projevy či „signály“ připisované nositelům té či oné sexuální orientace, jsou ve skutečnosti jen projevem falešných představ, které jsou v obecném mínění mylně spojovány s konkrétní sexuální orientací.

Se svojí sexuální orientací by sis neměl lámat hlavu. Na jednu stranu je v pořádku, že o sobě uvažuješ v různých souvislostech, ale rozhodně bys neměl propadat obavám. Důležité je, aby sis uchoval kladné sebepojetí a přijímal své pocity takové, jaké jsou. Mít pocity je Tvoje právo a záleží výhradně na Tobě, zda (a případně s kým) tyto pocity budeš nebo nebudeš sdílet. Pokud jde o homofobii (tj. strach z homosexuality), ta by Tě neměla připravit o zdravé sebevědomí, zároveň je však svým způsobem dobře, že ji „z malé části“ pociťuješ, protože Tě chrání před příliš velkou otevřeností vůči lidem, kteří by Tvoje pocity nemuseli kladně přijímat. Důležité je, aby Tě homofobie zcela nepohltila a nenarušila Tvoje psychické zdraví a duševní pohodu.

Ahoj,

to, že se Ti líbí nová holka, která přišla do vaší školy a cítíš k ní něco více, ještě neznamená, že bys byla lesba. Studie prokázaly, že sexuální orientace je z velké části genetickou záležitostí. Přesto je určování sexuální orientace spojeno spíše až s dospělostí. Ve věku dospívání mladí lidé vlivem hormonálního působení hodně experimentují, teprve poznávají sebe sama, získávají zkušenosti. Někteří lidé se ve své sexuální orientaci dokonce utvrdí až pozdě v dospělosti.

Jediný, kdo může zjistit, jakou máš sexuální orientaci jsi Ty sama. Tvoje hledání mohou podpořit odborníci v sexuální poradně pomocí speciálních testů a svých odborných zkušeností. Můžeš také “zalistovat” na internetu a pročíst si články o hledání sexuální orientace, např. https://www.wikihow.cz/Jak-poznat%2C-zda-jste-homosexu%C3%A1l.
Ať se Ti daří.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se, že se necítíš být úplně holka. Umím si představit, že nesouzníš se vším, co si představuješ, že k holkám patří. To je však to podstatné - s čím konkrétně se neztotožňuješ. Některé holky se lépe cítí spíše v klučičím či unisex oblečení. Jiné holky třeba rády sportují a více je baví takzvaně „klučičí“ zábavy. Některým holkám se líbí více holky než kluci a jiné holky si zase s klukama rozumějí více než s holkama. Klidně se Ti i víc může líbit mužský rod. Nic z toho nemusí znamenat, že jsi trans. Zároveň trans být můžeš nebo také můžeš být lesba. A nebo třeba jen můžeš prožívat zmatky v období dospívání. Jak sama/sám píšeš, přijde Ti, že být holka má více nevýhod než být kluk. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby sis dal*a čas a jen si všímal*a svých pocitů nechával*a je na sebe působit, čas Ti může napovědět. Také by mohlo být nápomocné o tom, co cítíš mluvit s někým, komu věříš, případně se můžeš obrátit na psycholožku (psychologa), třeba vaši školní, pokud ji ve škole máte.
Můžeš se také podívat na stránky https://jsmetransparent.cz/kdo-jsme/, kde lze najít množství informací, třeba Ti něco z toho pomůže se v sobě více zorientovat.

Bezstarostnější dny Ti přeje
Modrá linka

Milá pisatelko, 

svěřuješ se poradně s tím, že pozoruješ u sebe stále silněji jak tě přitahují ženy a ne muži. Zatím se s tím pocitem těžko vyrovnáváš a nejraději by ses toho pocitu zbavila. Ptáš se co s tím pocitem máš dělat. Je úplně pochopitelné, že tě ten pocit zaskočil a nevíš si s tím rady. Přitažlivost s druhým pohlaví je velmi silná součást naší identity. Ve věku, ve kterým jsi se v nás přitažlivost k druhým, tělesná i psychická, probouzí a celý náš sociální život se prakticky točí kolem ní. A je to doba, kdy se v tom potřebujeme vyznat a poznat seA  vědomí, že to může být u tebe také vše jinak, než mají běžné ostatní, může vyvolávat velkou úzkost a strach z nepřijetí. A reakce tvého nejbližšího okolí v tom hrají velkou roli. Doporučila bych ti si v tom zatím dát čas. Pozoruj co s tebou ten pocit dělá a nejdříve si sama na něj zvykni a trochu víc ho poznej. Má to své fáze, od té první, takového spíš šoku a odmítání až po to, kdy se s tím víc sžiješ a už sama sobě nebudeš připadat cizí. Mluv o tom s lidmi, kteří to mají podobné jako ty. Nejspíš najdeš nějakou skupinu na sociálních sítích. I to sdílení ti pomůže se v sobě lépe vyznat. Potřebuješ získat i první tělesné zkušenosti. S rodiči o tom můžeš mluvit tak, že jim řekneš o svých pochybnostech. I tam tomu dej čas. Je dobré to brát jako vývoj, pro tebe i pro tvé vztahy s okolím. Nemusíš najít řešení nyní.  Mají to tak podobně i jiné osoby, které cítí něco podobného jako ty. Ono si to postupně najde samo své místo uvnitř tebe. Je to samozřejmě provázané s tím, jak to bude ovlivňovat tvé vztahy, jaká bude odezva, jaké kontakty budeš navazovat. Ale nejdříve se to musí víc usadit v tobě a to chce svůj čas. Tak ti doporučuju nespěchat, ani na sebe ani na druhé. Věnuj se i dalšímu, co máš ráda, co tě baví. Vnímej své přátele a aktivity, kterým se ráda věnuješ. Vnímej to, co tě podporuje a v čem máš  jasno, to ti dá vnitřní oporu. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika