Alík radí dětem
Na otázky odpovídají
pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.
Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.
Slovní a fyzické útoky spolužaček
Škola
Ahoj Alíku,
naposledy jsem do poradny psala, když jsem měla problémy s kamarádkou A. Na začátek vám chci říct, že po prázdninách sama přestala a už nás nijak nebouchá, neničí nám věci, nepomlouvá nás. Ale teď zase začala B, a je to ještě horší než u A. Navíc jsem na to sama, protože A nevadí, že mi to B dělá a když se jí s něčím svěřím tak to hned vykecá snad všem, se kterýma se baví, ale podle mě to nedělá naschvál.
Takže, začalo to už v 5. třídě, kdy se k nám A nechovala hezky. V té době jsem byla BFF s B a ze srandy jsem si vymýšleli války - většinou si ve filmech/knihách oblíbíme postavy, které se nenávidí. Tak jsme se snažily tu druhou co nejvíce urazit, občas jsme se lehce praly. Ale respektovaly jsme hranice té druhé. Ale teď v 6. třídě, se B začala chovat hrozně a na nějaké osobní hranice úplně kašle. Např.:
- Nedávno o výtvarce jsme měli za úkol kreslit návrh na třídní tablo. Mě napadl hezký návrh a tak jsem ho začala rozkreslovat. Bylo to těžké, a tak jsem to zkoušela dělat tou technikou, kdy si uděláte jenom čárky a kolečka na základní tvar a pak pokračujete a dodáváte detaily. B se mi začala smát, že to vypadá jako létající 💩, že je to hnusné a že to zvládne mnohem líp. Nepřestala, ani když jsem jí řekla, že mi to vadí ať přestane.
- O přestávce jsem seděla na židli a povídala si s B. Pak jsem se podívala na hodiny a B mi dala facku. Jen tak, protože chtěla. B a A se začaly smát a já jsem nevěděla, co mám dělat. Tak jsem dělala, že jsem si toho nevšimla. Ale byla to chyba. B mi málem dala další facku, ale zarazila jsem jí včas.
- Dnes jsem si z ní o přestávce udělala malou srandu. Nevadilo jí to, byl to jenom vtip, smála se taky. Ale pak mě začala bouchat do nohou, tak jsem uhnula a ona se praštila do ruky. Tak řekla ,,Ty de*ile" myslela to ze srandy, to my ani nevadilo. Ale pak mi dala takovou ránu do hlavy 😬. Řekla jsem jí, ať přestane a chytla jsem jí ruce. Snažila se mě bouchnout ještě jednou, ale povedlo se jí to ještě 3×. Celou dobu se smála, A taky.
Občas mi nadává, že jsem de*il a tak. Ale když to řeknu já jí, tak na mě skočí a začne mě bouchat. Já jí mám furt ráda, protože občas se chová strašně hodně a klidně by mi dala i celou její svačinu, kdybych chtěla. Ale to jenom výjimečně, spíš se chová takhle. Mamce jsem to už říkala, kromě toho bouchání, protože by mi podle mě nevěřila a měla bych problém zase jenom já. Na to posmívání mi řekla, že jsme v blbém počtu. Že chvilku bude B s A proti mě, pak já s A proti B a tak nějak. Že ona byla taky ve třech a taky to tak bylo. Naší učitelku máme tenhle rok poprvé a necítím se na to, abych to říkala zrovna jí. Ale je hodná, takže kdyby nebyla jiná možnost, zas takový problém by to asi nebyl.
Nevíte, co mám dělat? Protože ony podle mě ví, že mi to vadí, když jim to říkám vždy, když mi to dělají. Nechci mít problém zase já a nechci o ně úplně přijít. Protože jsou skoro moje jediné kamarádky ve třídě. A zbylé dvě, které tam mám, se postaví spíš na jejich stranu než na mojí.
Prosím o radu, předem děkuji ♥️
Ahoj z Modré linky,
Z toho, co píšeš, je vidět, že se snažíš o svých vztazích hodně přemýšlet, být fér vůči druhým i vůči sobě samotné. Zároveň dává smysl, že se necítíš dobře, když Ti někdo opakovaně ubližuje – ať už slovně, nebo fyzicky. Vidím, že jste spolu zvyklé na různé vtípky a pošťuchování, ale to, co se mezi vámi děje teď, se mi vůči Tobě nezdá fér. Představuju si, že zažíváš velké napětí a nejistotu, hlavně skrz chování, které by si vůči Tobě nikdo neměl dovolit. Myslím, že už jsi udělala spoustu důležitých věcí, tedy říkáš, co Ti vadí, snažíš se najít cestu, jak s nimi vycházet, a nezůstávat na to sama. Ale pokud Tě někdo bouchá, nadává Ti nebo se Ti vysmívá, není to v pořádku a není to Tvoje chyba.
Rozumím tomu, že se bojíš, abys nepřišla o kamarádky. Jenže kamarádství by mělo být o vzájemném respektu a bezpečí. Pokud si všímáš, že se s tím sama dál těžko srovnáváš, ráda bych Tě podpořila, aby ses s tím svěřila někomu dospělému. Může to být třeba někdo ve škole, kdyby to pro Tebe teď bylo důvěrnější, než doma - školní psycholog, nebo právě Tvoje třídní učitelka. Mohla by Ti pomoct aspoň v tom, abys měla ve škole někoho, komu věříš a na koho se můžeš spolehnout. Možná by šlo i zkusit si s nimi promluvit v klidné chvíli, když se k sobě chováte mile. Můžeš jim upřímně říct, jak Ti na nich záleží, ale že Ti některé věci hodně ubližují a chceš, aby se to změnilo. Zasloužíš si kamarádství, ve kterém se budeš cítit dobře a budeš si jistá, že jsi jeho důležitou součástí.
Moc Ti držíme palce.
Modrá linka
Závislost na učitelce
Škola
Ahoj,
ráda bych se podělila o svoje pocity a poradila se, protože mám trochu problém s jednou svou učitelkou, o který už nějaký čas přemýšlím. Mám ji opravdu moc ráda a obdivuji ji. Je to moje třídní a pro mě je obrovským vzorem, ale čím víc ji mám ráda, tím víc mi to začíná dělat problémy. Mám pocit, že se mi moje city k ní stávají trochu přehnané a že to není úplně zdravé.
Je to pro mě hrozně těžké, protože mám strach, že se nikdy nebudu schopná úplně od téhle závislosti na ní osvobodit. Mám pořád pocit, že bych pro ni měla udělat něco víc, že jí musím ukázat, jak moc ji mám ráda. A i když se snažím být dobrou žákyní a dělat věci správně, pořád mám pochybnosti, jestli jí moje úsilí skutečně nějak přínosné, nebo jestli ji to vůbec zajímá. Někdy mi přijde, že se to všechno ve mně kumuluje a jsem na tom emocí příliš.
Bojím se, že jsem příliš citově závislá a že mi to přestává pomáhat. Když je to hodně silné, cítím, že mě to táhne do situací, které nejsou dobré ani pro mě, ani pro ni. Taky mě trápí, že tyto city nemůžu jednoduše sdílet s nikým, protože se mi zdá, že to nikdo úplně nepochopí. Není to něco, o čem bych chtěla mluvit s ostatními, a ještě víc to komplikuje situaci. Pokud mám být upřímná, i když se to zdá být neškodné, občas se bojím, že je to nějaký problém, který si neuvědomuju. Ráda bych se v tom nějak našla a zlepšila svoji schopnost se soustředit na sebe, ne jen na to, co si o mně může pomyslet ta učitelka. Mám pocit, že si nejsem úplně jistá, jak se s těmito pocity vyrovnat, protože jsem nikdy nic podobného neprožívala.
Chtěla bych nějaké tipy, jak se z tohohle pocitu „závislosti“ na někom vymanit. Jak si s tím poradit, aniž bych si z toho dělala moc velkou hlavu? Ráda bych se soustředila i na svoje vlastní pocity a zdraví, ale nevím, jak se s tím poprat.
Předem děkuji za odpověď.
Ahoj z Modré linky,
jsem ráda, že si píšeš o radu a podporu, zvlášť když zmiňuješ, že je pro Tebe obtížné, se o tom bavit s kýmkoliv ve Tvém okolí. Věřím Ti, že může být dost těžké se s takovými pocity popasovat. Obdivuju, že dokážeš nad svými pocity a sama nad sebou takto přemýšlet - že si uvědomuješ, že Tě to táhne do situací, které pro Tebe nejsou dobré nebo že Tě to příliš zahlcuje a podobně. Je fajn, že hledáš řešení, jak se z toho vymanit, aby Ti to neškodilo.
V prvé řadě mi běží hlavou, že to, co prožíváš, se může někdy dít a není to tak zvláštní, jak se může zdát. Mnohdy, když máme v životě nějaký vzor, někdo nás přitahuje svými vlastnostmi, chováním, vystupováním, tak se i k tomu pak přidají silné pocity náklonnosti, sympatií, touhy být tomuto člověku nablízku, dělat mu radost, třeba si i zasloužit jeho uznání a pozornost. Zvlášť ve Tvém věku je přirozené, že se tyto pocity objevují. Je moc fajn, že si všímáš, že už Ti ty pocity ale neprospívají - to bývá první krok k tomu, jak to změnit.
Napadá mě, že to asi nepůjde hned. Je v pořádku dát si čas a nespěchat na sebe. Zkus se soustředit na věci, které máš ráda, na činnosti, které Tě baví a třeba i vědomě odhánět ty přicházející myšlenky ohledně své třídní učitelky. Někdy asi bude potřeba se „donutit“ myslet na něco jiného, i když chápu, že přemýšlení nad někým, koho máme rádi, je příjemné. Bývá nápomocné si i připomínat, z jakého důvodu se potřebuješ z těch pocitů vymanit - co nedobrého to způsobuje, kam Tě to vede atd. Pak budeš mít i větší motivaci se od těch myšlenek na paní učitelku vzdálit. Běží mi také hlavou, že je v pořádku, že to někdy nepůjde - je důležité to zkoušet, vytrvat a věřím, že postupem času budeš moct smýšlet o paní učitelce jinak.
Kdyby to nešlo, doporučila bych Ti se i poradit se školním psychologem/psycholožkou, pokud na škole máte. Případně kdybys chtěla zůstat v anonymitě a probrat to více dopodrobna, můžeš se obrátit i na linku důvěry - ať už na nás jako Modrou linku (telefon nebo chat, www.modralinka.cz) nebo Linku bezpečí (telefon nebo chat, www.linkabezpeci.cz).
Přejeme Ti hezké vztahy.
Modrá linka
Stres z prezentace
Škola
Prosím o radu.
Každé pondělí máme jako druhou hodinu Informatiku a teď aktuálně prezentujeme prezentace.
Já jsem každé pondělí strašně ve stresu až se mi dělá blbě a prostě se bojím té učitelky. Mám až takový stres že mě strašně svědí hlava a když jsem teď v pondělí nebyla ve škole kvůli tomu že jsem byla strašně ve stresu a drbala jsem si hlavu tak že jsem se bála že mi poteče krev tak mi spolužačky řekli že příště už prezentuju a jestli nebudu ve škole tak budu mít problém😭 a já nevím co s tím protože když jsem ve stresu tak mě svědí hlava,bolí mě na hrudi až se mi blbě dýchá a je mi blbě a takhle se cítím každé pondělí.
Moje otázky zní:
Jak se zbavit stresu a strachu z učitelky a prezentování
K jakému doktorovi jít s tím že mě svědí hlava a mám podezření že to je ze stresu.
Ahoj z Modré linky,
z Tvých řádků vnímám, že pondělky pro Tebe bývají hodně těžké a že stres, který zažíváš, Ti zasahuje do zdraví i do fungování ve škole. To, co popisuješ – svědění hlavy, bolest na hrudi, potíže s dýcháním, nevolnost a velký strach – nejsou maličkosti. Může se jednat o tělesné reakce na stres (tak, jak i Ty sama píšeš), které je potřeba brát vážně. Je dobře, že o tom mluvíš a hledáš možnosti, jak si pomoci.
Se stresem při prezentování Ti může pomoci, když si zkusíš prezentaci několikrát nanečisto říct doma, třeba před zrcadlem nebo před někým blízkým. I tak ale chápu, že před třídou je to úplně jiné. Pokud se Ti při prezentaci špatně dýchá a máš pocit, že to nezvládneš, může pomoci soustředit se na pomalé dýchání – doporučím Ti stáhnout si aplikaci Nepanikař, kde najdeš různá dechová cvičení. A nebo si i před hodinou zkusit najít chvíli pro sebe, kdy budeš mít prostor na zklidnění – třeba si pustit písničku, napít se, dát si studenou vodu na obličej nebo na chvíli odejít na klidné místo. Napadá mě také možnost svěřit se učitelce s těžkostmi, které Tě ohledně prezentování provází, a probrat s ní alternativní možnost odevzdání prezentace než-li její prezentování před třídou, jako například prezentování pouze před učitelkou. Podporu by Ti mohla nabídnout i školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.
Stejně jako i kolegové v odpovědích na Tvé předchozí dotazy Tě i já povzbudím k tomu, abys na své potíže nezůstávala sama. Někdy rady z Alíkovi poradny mohou pomoci, někdy se ale může hodit své trápení probrat s někým, kdo Tě má možnost vyslechnout, a o všem, co Tě tíží, se s Tebou pobavit do větší hloubky. Pokud bys nechtěla vše řešit s učitelkou informatiky, můžeš se svěřit jiné dospělé osobě, které důvěřuješ a můžeš se jí s prožíváním stresu svěřit, třeba zmíněné školní psycholožce nebo třídní učitelce.
Co se týče svědění hlavy – určitě by bylo dobré zajít za praktickým (dětským) lékařem. Může zhodnotit, zda za svěděním pokožky není nějaký kožní problém. Případně fyzickou potíž vyloučit a doporučit Ti návštěvu psychologa/psychoterapeuta, který Ti může pomoci naučit se se stresem pracovat tak, aby byl pro Tebe zvládnutelný. Zkus tak návštěvu lékaře probrat se svými rodiči.
Pěkné dny a dostatek sil k dalším krokům, které povedou k tomu, abys takové zkoušky snadněji zvládala.
Modrá linka
Jak se smířit s tím, že půjdu asi na soukromou střední školu
Škola
Ahoj,děkuju za odpověď na předešlou otázku. Teď píšu protože jsem včera měla tripartity a brečela jsem tam kvůli tomu že mi paní učitelka navrhla že bych šla na střední soukromou školu. Já se střední soukromé bojím ale zároveň vím že tam i kdybych měla málo bodů z přijímačem tak mě vezmou protože jim budou mojí rodiče platit. Každopádně nevím,jak na to myslím tak se mi chce brečet a nevím jak se smířit s tím že půjdu asi na soukromou střední školu.
Ahoj z Modré linky.
Dává mi naprostý smysl, že situace kolem výběru střední školy v Tobě teď vyvolává hodně emocí - nejistotu, smutek i možná strach. Je úplně v pořádku, že Tě to rozplakalo. Je to velká změna, možná i překvapení, a je přirozené, že máš smíšené pocity. Zmiňuješ i to, že to je takový neurčitý pocit, kdy na jednu stranu víš, že by to pro Tebe mohla být jistota, pokud bys neměla dostatek bodů z přijímaček, ale zároveň z toho máš velký strach. Může být hodně zahlcující se v těch pocitech jen vyznat.
Nejsem si jistá, čím to právě u Tebe je, že Tě tato představa stresuje, co vzbouzí Tvé obavy. Mně teď běží hlavou, že to, že Ti paní učitelka soukromou školu doporučila ještě neznamená, že jsi v něčem selhala. Každý má jinou cestu a někdy nám život nabídne jinou možnost, než jsme si původně představovali, což však neznamená, že ta cesta bude horší. Možná Tě na soukromé škole čekají lidé a prostředí, které Ti bude sedět víc, než si teď dokážeš představit. Zároveň Ti chci říct, že je úplně v pořádku teď s tou představou ještě třeba nebýt úplně v souladu, přeci jen sis to tak původně nepředstavovala a může nějakou chvilku trvat, než se s touto myšlenkou sžiješ. Je to důležitý krok k tomu, abys tu novou možnost dokázala jednou přijmout a třeba v ní i najít něco dobrého.
Myslím ale i na to, zda by sis o tom třeba chtěla s někým promluvit - často totiž pomáhá svá trápení sdílet s někým, kdo je nám blízký a dokáže nás podpořit. Může to být třeba někdo z rodiny, nebo z Tvých přátel a blízkých. Můžete se společně na tu školu třeba podívat, popovídat si o tom, co Tě na té představě trápí, nebo naopak zkusit najít něco pěkného, co by Tě tam mohlo čekat. Zároveň mi to ale zní, že tato možnost ještě není rozhodnutá - prozatím nevíš jistě, na kterou školu půjdeš. Chci Tě proto ještě na závěr povzbudit v tom, že stále existuje naděje v to, že věci dopadnou tak, jak by sis sama víc přála.
Budeme Ti držet palce s výběrem školy.
Modrá linka
Studium medicíny, zdravotnických oborů
Škola
ahoj vsichni!!⭐️ mam tady dotaz ohledne strednich skol
moc by me bavilo byt doktorkou ale nevim co presne, asi hlavne bud porodni sestra, zubarka, fyzioterapeutka a nebo neco podobneho, jsem introvert ale mozna trochu vic extrovert a nebojim se toho si s nekym pokecat, at uz je to kdokoliv. rada lidem pomaham a rika se mi slunicko :) pry ze jsem hodna a vsude kde jsem je dobra atmoska aspon to mi rikaji. bavi me prirodopis a lidske telo proto bych chtela studovat medicinu. kdyz jsem delala prijmacky ze sedme tridy tak se mi uplne nepovedly..z matiky jsem mela 22 bodu a z cestiny asi 36 ale doma sem cestinu davala na 45+ a matika byla kolem tech 20-30
a tak se chci zeptat:
- jestli si myslite ze je medicina tak tezka jak se rika
- jestli funguji testy na zdravku jinak nez na gympl
- jestli mam s mym skore se dostat na alespon NEJAKOU stredni kdyz trochu maknu
- jak to je kdyby me to prestalo bavit, jako jestli bych mohla delat treba uplne jiny obor nebo ne
- a bonusovy jestli vam prijde ze se k tomu povahove hodim
a to je asi vsechno💕
Ahoj milá pisatelko,
pojďme se na to mrknout bod po bodu:)
🌡️ Je medicína tak těžká, jak se říká?
- Medicína (vysoká škola) je náročná, protože je tam hodně učení, hlavně z paměti – anatomie, biologie, farmakologie, pitva... Pokud tě to baví, dá se to zvládnout😊 Prvním krokem by bylo jiít na gymnázium.
- Co se týče ostatních středních škol - zdravotnické obory jako porodní asistentka, fyzioterapeutka nebo zubní laborantka jsou taky náročné, ale jinak než gympl – je tam víc praxe, práce s lidmi a méně třeba literatury nebo složitých rovnic.
🧪Fungují testy na zdravku jinak než na gympl? Většinou ANO.
- Gymply berou především podle výsledků z přijímaček (CERMAT).
- Zdravotnické školy někdy počítají i průměr známek, zájmové činnosti, motivační dopisy nebo pohovory. Takže když máš třeba slabší matiku, ale skvělý přístup, motivaci a třeba i zájem o první pomoc nebo kroužek, můžeš mít větší šanci než jen podle testů.
🎯Mám se svým skóre šanci dostat alespoň někam, když trochu máknu?
Rozhodně ano! 💪
- 22 bodů z matiky není špička, ale vůbec to není ztracený. Český jazyk máš výborně našlápnutý.
- Navíc máš celý rok na to zapracovat na přijímačkách. Klidně si zkus tréninkové testy, nebo popros o doučko nebo online kurzy. Stačí se zaměřit na trénování typických úloh z CERMATu. A hlavně klid a rozvahu – testy se zlepší hlavně praxí💕
🔁 Co když mě to přestane bavit – můžu pak změnit obor?
- Ano, i když bude třeba překonat nějaké překážky, nebo si něco dostudovat.
- Většina oborů na středních zdravotnických školách dává základ, který můžeš využít i jinde: Fyzioterapeutka může jít i na sportovní školu. Porodní asistentka může třeba studovat i sociální práci. Můžeš přestoupit na jinou střední nebo později jiný obor na vysoké.
🌈 Hodím se na to povahově?
- To musíš posoudit sama :) Můžeš to probrat i s rodiči, se svým okolím, s kamarádkami a kamarády, s výchovným/kariérovým poradcem ve škole.
- Zkus si odpovědět na otázky: Chci pomáhat lidem? Zajímá mě lidské tělo a příroda? Vím, jak vypadá běžný den lékaře/zdravotní sestry? Co vše musí v práci dělat?
Držím ti palce, ať se ti splní, co si přeješ!
Linda
Škola
Ahoj,
mám dotaz prosím a fakt mi na tom záleží,
jsem v 9. třídě a v 9. třídě se píšou přijímačky, no a z toho nemám strach, ale učitelka mi prý chce dát neklasifikováno ze tří předmětů, matika, ruština, a zeměpis, co se stane pokud se dostanu na střední školu, jakože že mi pošlou 15.května že jsem se dostala a na vysvědčení na konci devítky nebudu mít nějaké předměty neklasifikováno, co to vlastně znamená neklasifikováno, je to jedno když jsem v 9.? a nebo je to průšvih a nepůjdu na střední a budu opakovat 9. třídu,...já se fakt bojím
o budoucnost nechci opakovat nebo být propadlík, já chci na medicínu, a nevím co dělat, děkuju moc předem za odpověď
Ahoj milá pisatelko,
rozumím, že tě to hodně trápí, a je fajn, že to chceš řešit včas. Pokusím se ti to vysvětlit co nejjasněji, abys věděla, co můžeš čekat a co s tím můžeš dělat.
- Neklasifikováno znamená, že tě učitel/ka nemohl/a ohodnotit známkou, protože jsi neměla dostatek podkladů – třeba chyběla většina testů, nebyly dodané úkoly, nebo jsi moc chyběla.
- Nejde o pětku, ale je to problém, protože vysvědčení bez známky z povinného předmětu není platné.
🏫 Co se stane, když máš neklasifikováno na konci 2. pololetí v 9. třídě?
- Musíš dělat opravné zkoušky (někdy se říká „doplňovací zkoušky“) – obvykle v srpnu.
- Pokud zvládneš tyto zkoušky, normálně dostaneš vysvědčení a můžeš nastoupit na střední školu.
- Pokud je nezvládneš, nebo se k nim ani nedostavíš, nemáš platné vysvědčení a musíš opakovat 9. ročník.
Co můžeš udělat teď?
Promluv si s učiteli – klidně si připrav, co jim chceš říct, nebo jim napiš.
- Co ti konkrétně chybí k tomu, abys mohla být klasifikovaná?
- Je ještě čas něco doplnit nebo napravit?
Zeptej se výchovného poradce nebo třídní učitelky, co by ti doporučili a jestli ti mohou pomoct domluvit si plán, jak to dohnat. Pokud to nestihneš do konce roku, domluv si co nejdřív termíny opravných zkoušek.
Je vidět, že ti na škole záleží a že chceš jít dál – to je velké plus! I když je to teď stresující, neznamená to konec světa. Když budeš aktivní a nenecháš to být, máš velkou šanci to zvládnout.
Držím ti palce!
Linda
Jak se smířit s výměnou třídní
Škola
Takže kde začít no...Máme třídní učitelku. Ta je moc skvělá. Mám jí opravdu mega moc ráda. Ale dnes jsem se nečekaně dozvěděla že je těhotná. Byla jsem úplně v šoku. Ale přeju jí to. Ale to znamená, že budeme muset mít jinou třídní. A to já prostě nechci. Já se s tím nedokážu vyrovnat a pořád kvůli tomu brečím. Potřebovala bych nějaké tipy jak se s tím vyrovnat. Předem děkuji.
Ahoj z Modré linky,
rozumím, že je pro Tebe těžké rozloučit se s oblíbenou učitelkou, kterou máš hodně ráda. Zažívat odchody lidí, kteří jsou pro nás důležití, bývá náročné a je fajn, že hledáš způsoby, jak to co nejlépe zvládnout.
Mrzí mě, že je to pro Tebe teď tak těžké, že kvůli tomu pláčeš. Říkám si, jaké pro Tebe bylo loučit se s učiteli dřív, třeba na prvním stupni a jestli bylo něco, co Ti pomohlo to zvládnout. Může to třeba pomoct i teď. Odchody učitelek na mateřskou dovolenou je něco, co člověk nečeká a nedá se na to připravit. Přemýšlím nad tím, že můžeš vymyslet nějakou drobnost, kterou bys učitelce mohla dát nebo se domluv se spolužáky a můžete pro ní vymyslet nějaké překvapení na rozloučenou. Věřím, že by jí to udělalo radost a pro Tebe by to mohlo být něco, co by Ti pomohlo se s ní rozloučit a jak bys jí dala najevo, že Ti na ní záleží. Můžeš jí i říct, že je Tvá oblíbená učitelka a že pro Tebe hodně znamená, to by jí mohlo potěšit.
Pokud jde o to, jak se vyrovnat se svými pocity, přijde mi důležité dát průchod tomu, co cítíš, a klidně si poplakat. Zároveň je nápomocné, když mluvíme o tom, co se nám děje. Můžeš o tom mluvit třeba s kámoškou nebo s rodiči, kteří Tě můžou podpořit a společně můžete vymyslet, co pro sebe teď potřebuješ. V neposlední řadě je fajn dělat věci, které máš ráda, a které Ti zlepší náladu ať už jsou to koníčky, trávení času s přáteli nebo s mazlíčkem, pokud nějakého máš.
Přejeme Ti, ať je Ti ve škole hezky.
Modrá linka
Narážky spolužáků
Škola
Ahoj,
Nevim uplne jak zacit, ale proste jsem na osmiletem gymplu a uz od primy si vzdycky moji spoluzaci nasli nejakou vec na me, ktera jim prisla vtipna a porad mi to strkali pred nos treba i pul roku, neni to jako na moji postavu nebo tak ale tenhle rok se mi treba zacali smat kvuli moji oblibene zpevacce, ja jsem to nikdy s nikym neresila ale vzdycky mi to bylo trochu lito ze mi rikaji veci co se mi nelibi, asi nikomu by nebylo prijemny kdyby sli po chodbe ve skole a najednou by se za nimi ozvalo „jmeno zpevacky“ a proste uz jsem z toho fakt spatna a ikdybych o ni prestala uplne mluvit a oni taky prestali, pristi rok si zase najdou neco jinyho s cim me muzou stvat. Kdyz to takhle pisu, tak premyslim jestli tohle acually nezni jako sikana? Nikdy jsem o tom takhle nepremyslela.
Kazdopadne muj dotaz je, jak se s tim mam vyrovnat? Ja se snazim je neresit, ale pak se stejne doma rozbrecim protoze mi to je lito.
Predem dekuju za odpoved.
Ahoj z Modré linky,
je dobře, že si umíš říct o radu, když se necítíš dobře.
Představuju si, že tohle chování od spolužáků musí být fakt náročné. Zvlášť, když se to děje dlouhodobě a týká se to věcí, které máš ráda. Někdy si spolužáci a kamarádi dělají srandu a nenapadne je, že nám to ubližuje a je to už moc. Proto přemýšlím nad tím, jestli jsi někdy řekla, že Ti to není příjemné. Ozvat se a vymezit se může být někdy těžké, ale říkám si, že to je něco, co může být způsob, jak dát najevo, že Ti to vadí a nechceš, aby to pokračovalo. Pokud takové chování trvá dlouho, tak je to otravné a je jasné, že nechceš, aby to pokračovalo. Přemýšlím, co Ti pomáhá tyhle situace zvládat, jestli to jde ignorovat třeba díky blízkým kamarádkám.
Pokud jde o to, co můžeš dělat tak jako první mě napadá svěřit se někomu blízkému, třeba rodičům, aby věděli, jak náročné to pro Tebe je. Společně můžete vymyslet, co můžeš dělat a třeba si mohou i promluvit s třídní/m učitelkou/učitelem u vás ve škole a poprosit je, aby vymysleli citlivý způsob, jak s tím pracovat. Zároveň je tu i možnost svěřit se přímo někomu ve škole ať už učiteli, kterému důvěřuješ, nebo školnímu psychologovi a vymyslet způsob, co s tím můžeš dělat.
K dispozici jsme Ti i my a to buď na chatu nebo telefonu, kde je větší prostor pro doptávání. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz
Držíme Ti palce.
Modrá linka
Vztahy ve třídě
Škola
Ahojte, potřebuji pomoc/poradit s mojí situaci ve třídě.
Aktuálně jsem v 7. třídě nejmenovaného gymnázia a po lyžáku (16-20 prosinec) a tam se děly věci. Konkrétně v úterý večer (asi 20:30, 17.12.2024) jsem ležel v pokoji na posteli u stěny. Projížděl jsem YouTube shorts. A byli tam moji spolužáci. Budeme jim říkat Kim, Tereza a Amálie. Kim seděl u stolu, koukal se ven z okna a nevnímá. Ve stejné místnosti jako já a Kim, byla i Tereza. Ta si přišla popovídat s Kimem. Mimo místnost (na chodbě) stála Amálie. Pozn. Dveře od místnosti byly otevřené dokořán, do chodby. Amálie si povídá s Kimem a najednou se otočí směrem ke mně a začne ječet. Ječí dobrou minutu, jaký jsem úchyl a pak vyběhne ven z místnosti. Důvod: měl jsem jednu ruku pod peřinou na mém boku a byl jsem ve svém spacím úboru, což jsou trenky a triko, ale pod peřinou, ať nejsem na lyžáku polonahý. Myslela si, že masturbuji. Jenže, pod peřinou moje levá ruka se nehýbala a nebylo vidět, že by tam něco stálo.
Druhý den: zjistil jsem následky jejího obvinění celkem dramaticky. Kim změnil přes noc názor, že mě viděl jak masturbuji. Takže nyní to byly dvě výpovědi proti 1. Kim se mě snažil přesvědčit, ať vyjdu „s pravdou ven“ neboli ať se přiznám k údajnému činu. Snažil se mi taky namluvit, že to jsou 3 výpovědi proti 1, protože „Amálie mě taky viděla". To jsem neudělal a všechno popřel. Jenže na snídani, všichni ostatní spolužáci a žáci paralelní třídy si o mé mysli, že jsem úchyl. Důvod: v 6. třídě jsem se choval trochu podivně a úchylně. Chvíli jsem byl dokonce tak zoufalý, že jsem zvažoval skok z okna, ale ihned jsem tu myšlenku zavrhl. Každopádně, tady je má otázka: Co mám dělat? Nyní si všechny holky ve třídě a vedlejší třídě myslí, že jsem úchyl a boji se vzít si do ruky věc které jsem jen dotkl. Kluci si z toho dělají srandu a ví, že ti tři lidi jsou kamarádi, takže je to nejspíše umělé.
P.S. Omlouvám se za pozdní odeslání a případný špatný formát. Je to můj první dotaz.
Ahoj z Modré linky,
je fajn, že se umíš svěřit, když zažíváš něco náročného.
Píšeš o události, která se stala v prosinci a já přemýšlím nad tím, jak jsi to do teď ty 4 měsíce zvládl. Představuju si, že musí být náročné chodit do školy a čelit opakovaně posměchu od kamarádů a spolužaček. Ve třídních kolektivech to někdy není fér a mrzí mě, že Ty teď zažíváš od spolužáků takové chování. Jsem ráda, že sis napsal o pomoc a nezůstáváš na to sám. Psal jsi, že kamarád Kim Tě přesvědčoval, aby ses přiznal k něčemu, co se nestalo a mě napadá, jestli sis o tom s Kimem a dalšími blízkými lidmi do teď promluvil a mohl jsi vyjasnit, jak to bylo a že Ti Tohle, co se děje, není příjemné. Chodit do školy v situaci, kdy si o Tobě spolužáci myslí, že jsi „úchyl“, jak jsi psal, mi přijde hodně náročné a chápu, že Ti v tom není dobře. Říkám si, že to chce hodně síly zvládat to a čelit nepříjemnostem. Přemýšlím nad tím, zda ses s tím někomu svěřil a požádal ho o pomoc. Třeba rodičům doma, staršímu sourozenci nebo třídní/mu učitelce/učiteli nebo třeba psychologovi, pokud ho ve škole máte. Tyhle situace jsou náročné a přijde mi důležité, aby Ti někdo pomohl zlepšit to, jak se ve škole cítíš.
Je důležité, abys na své trápení nezůstal sám a získal pomoc a podporu. Učitelé jsou ve škole i od toho, aby podpořili žáky a pomohli jim pracovat s náročnými situacemi a to co zažíváš rozhodně není v pořádku. Chci Tě proto podpořit v tom svěřit se někomu, komu důvěřuješ a společně můžete vymyslet, jak si se situací poradit a co bys potřeboval. Psal jsi, že jsi dokonce přemýšlel o skoku z okna. Představuju si, že cítíš velký tlak a je to pro Tebe hodně těžké.
Napadá mě, že krom podpory ve škole můžeš využít pomoc i mimo ni třeba na chatu nebo telefon linek důvěry, kde můžeš situaci probrat víc a kde je možné se doptávat. Kontakty na naši linku i chat najdeš na na www.modralinka.cz
Přejeme Ti, ať se brzy cítíš líp.
Modrá linka
Přijímačky na gympl, medicína
Škola
Milý Alíku a ostatní,
tento rok budu dělat přijímačky na SŠ, na 2 gymply a ekonomické lyceum. Nejradši bych se dostala na první gympl, protože je kvalitnější a chodilo tam hodně lidí z mé rodiny. Jenže mám velký problém! Můj nejvyšší počet bodů, co jsem měla z matematiky je 22, což je dle mých rodičů tragédie, ale je to více než minimální počet bodů ke přijetí, což je 15. Vzhledem k tomu, že nežiji ve velkém městě a žiji spíš v maloměstě, tak je tady naděje! 
Na gympl se potřebuji dostat, jelikož bych chtěla jít na medicínu. Je to můj velký sen už od narození a je to jediný povolání, u kterého si sebe dokážu představit. Čeština mi jde
v lednu, když jsme ve škole měli přijímačky na nečisto, tak jsem měla 37 bodů a to jsem se na ně ještě neučila a bylo to nejvíc ze třídy, takže kdybych lehce zapracovala na češtině a naučila se jak na matematiku, tak bych se tam myslím mohla dostat. Ale kdyby mě nepřijmuli ani na jeden gympl, tak by mě měli na 99% vzít na ekonomku, je to moje poslední možnost jen kvůli poloze té školy a tomu, že tam není potřeba moc bodů. Nevím, co bych s tou ekonomkou dělala, jelikož mě nic z oblasti ekonomie nezajímá. Na youtubu jsem viděla videa o tom, že i z ekonomky se dá dostat na medicínu, jenže když jsem se koukla, co tam asi tak je za předměty, tak mi to moc nedává smysl, jelikož chemie, biologie a fyzika tam moc úplně nejsou. Tyto předměty jsou moje oblíbené, i když fyzika mi moc nejde. Napadlo mě, že kdyby mě vzali pouze na tu ekonomku, tak bych si koupila učebnice, co se na tyto předměty používají a učila bych se sama a zkusila to pak na medicínu.
Mé otázky jsou:
- Mám naději na přijetí?
- Jak zvýšit počet bodů v matematice?
- Jak se vyrovnat s tím, když mě nevezmou ani na jeden gympl?
- Je nějaká šance na přijetí na medicínu z ekonomky?
To je konec. Poprosila bych o rychlou odpověď, jelikož čas do přijímaček se krátí. Omlouvám se za délku dotazu. Moc moc děkuji za odpověď a přeji Vám krásný den.
Ahoj milá pisatelko,
je vidět, že jsi motivovaná a máš jasný cíl – a to je na začátku nejdůležitější! :)
1. Mám naději na přijetí?
Myslím, že naděje tam je 
Tvých 22 bodů z matematiky sice není maximum, ale je to víc než minimum pro přijetí – a když to zkombinuješ s výbornou češtinou (klobouk dolů!), tak je reálné. Navíc – jak jsi správně odhadla – mimo velká města je konkurence menší - porovnej si to s výsledky pro konkrétní školu, na kterou se hlásíš (bohužel jsi ji neuvedla a tak nemohu dát konkrétnější odpověď).
2. Jak zvýšit počet bodů v matematice?
- Trénuj typové úlohy z minulých let. Cermat úlohy se dost opakují – forma zadání i postup. Čím víc jich uvidíš, tím míň tě něco zaskočí.
- Dělej si sbírku chyb. Vždy si napiš, proč jsi nějakou úlohu pokazila. Nejen že zjistíš, co ti nejde (zlomky, procenta, rovnice...), ale pomůže ti to se tomu cíleně věnovat.
- Sleduj online videa – někdy to vysvětlí úplně jinak než ve škole a najednou to zapadne.
- Počítej s někým dalším. Když ti to někdo vysvětlí živě (klidně i kamarád nebo sourozenec), můžeš rychleji pochopit, co děláš špatně.
- Simuluj si přijímačky doma. Stopni si 70 minut a zkus test v kuse. Učíš se tím i strategii – co řešit hned, co přeskočit, kde se nezaseknout.
3. Jak se vyrovnat s tím, když mě nevezmou ani na jeden gympl?
🌱 Tohle je těžké, ale pamatuj: Škola není osudová volba. Mnoho lidí se na gympl nedostalo – a přesto jsou teď úspěšní, studují, podnikají nebo dělají práci snů. Pokud se to stane, neznamená to, že nejsi dost dobrá. Znamená to jen, že se tvůj plán trochu změní.
✨ Ekonomka může být odrazový můstek. Když budeš chtít, můžeš si doplnit vědomosti sama, přestoupit později na jinou školu nebo si vše dohnat na vlastní pěst. Hlavní je tvoje vnitřní motivace – a tu rozhodně máš!
A klidně si dovol si poplakat, naštvat se nebo být zklamaná – ale nezůstávej v tom dlouho. Vždycky bude další krok, který můžeš udělat.
4. Je nějaká šance na přijetí na medicínu z ekonomky?
Ano :) Je to určitě těžší cesta, ale není nemožná. Někteří lidé šli z hotelovky, ekonomky nebo úplně jiných oborů – a medicínu dali. Co to obnáší?
✔️ Samostudium biologie, chemie a fyziky. Nejlépe podle požadavků jednotlivých lékařských fakult (většinou testy SCIO nebo vlastní přijímačky).
✔️ Kurzy nebo doučování. Pokud by to šlo finančně nebo časově.
✔️ Dlouhodobý plán. Už od prváku vědět, že půjdeš jinou cestou a připravovat se s předstihem.
Držím ti moc palce 🍀💚 a nezapomeň – tvůj sen je možný, i když cesta bude trochu klikatá.
Linda
Jiný pohled rodičů a mě na budoucí školu
Škola
Ahoj, začnu tak nějak od začátku. Týká se to mé budoucnosti.
Mamka mi vnucuje jít po osmiletém gymplu na práva nebo na zdrávku. (Práva ona studovala, ale nechce se mi do toho protože se mohou změnit zákony a těch knih co bych musela číst jen se zákonama na mě nepůsobí vůbec dobře)Já bych chtěla být učitelkou ale to se mamce nelíbí. Taky říkám že miluju fyziku a chemii ale nevím, kde bych to využila protože podle mamky je to kravina. Napadlo mě že bych mohla třeba být učitelkou na zdrávce nebo na právech. Chtěla jsem být učitelkou fyziky mém gymplu protože je to tam moc fajn.
Tedy mé otázky:
- musím vystudovat abych mohla být učitelkou na zdrávce? Stačí mi vystudovat pouze jí nebo musím mít k tomu i pedagogickou?
- Kde bych uplatnila fyziku a chemii abych měla dobré povolání?
Děkuji moc za odpověď
A přeji hezký den
Ahoj milá pisatelko :)
Je vidět, že o své budoucnosti přemýšlíš do hloubky a že chceš dělat něco, co tě baví a dává ti smysl To je skvělý základ - spousta lidí si ještě dlouho po škole hledá odpovědi.
Pokud chceš učit na střední škole (jako je zdrávka), nestačí jen vystudovat ten obor (např. zdravotnickou školu). Potřebuješ vysokoškolské vzdělání v daném oboru a pedagogické vzdělání. Máš dvě možnosti:
- Studovat učitelství: Například učitelství odborných předmětů pro střední školy – třeba výchovu ke zdraví, biologii, chemii, fyziku...
- Studovat obor (např. chemii, právo...) + doplnit si pedagogické minimum - některé školy nabízejí tzv. doplňkové pedagogické studium, které tě připraví na učitelskou dráhu, když už máš odborné vzdělání.
Kde bys mohla využít fyziku a chemii a zároveň mít dobré povolání?
Tady je pár nápadů – vybrala jsem takové, kde to může být zároveň zajímavé, užitečné, a dobře placené:
🧪 Učitelka fyziky a chemie – máme dlouhodobě málo učitelů na tyhle předměty, takže si budeš moc vybírat, kde pracovat. Navíc dobrý/á vyučující může dětem změnit život (možná jako ten/ta na tvém gymplu 😊).
🧬 Laborantka / vědecký pracovník – například ve zdravotnictví, farmacii, potravinářství nebo výzkumu. Využiješ chemii i fyziku. Je třeba mít VŠ – třeba přírodovědu nebo nějaký technický obor.
💉 Biomedicínský inženýr – propojuje fyziku, medicínu a technologie. Pracuješ třeba s přístroji, které zachraňují životy.
🚀 Technické obory – elektrotechnika, strojírenství, informatika. Fyzika se hodně uplatňuje i tady, a často jde o dobře placené práce.
🧫 Forenzní expertka – třeba u policie, kde se kombinuje chemie s detektivní prací.
Je úplně v pořádku, že tě neláká jít přesně ve stopách mamky. I když ti chce pomoct a má dobré úmysly, tvoje cesta může být jiná – a pořád správná. Být učitelkou, navíc třeba s vášní pro fyziku nebo chemii, je úžasné a hodně důležité povolání. Zkus si s mamkou promluvit, proč nechceš na práva a proč Tě láká učitelství. Dobrým krokem může být také jít za kariérovou poradkyní (výchovnou poradkyní), která vám rozhovor ulehčí. Buď je k dispozici přímo ve škole zdarma, nebo si můžete někoho najít (a zaplatit).
Držím Ti palce na cestě k učitelství, 
Linda
Škola
Ahoj, ve škole se mi jeden spolužák vysmívá (možná i víc spolužáků)a já nevim proč. A vadí mi to. Ale já nejsem práskač a bojím se to říct ucitelce.
Milá dívko,
děkujeme za dotaz. Situaci, kdy se ti někdo posmívá opravdu není příjemná. A rozumím tomu, že se v tom necítíš dobře. Bude teď ale lepší, když si o tom promluvíš s někým dospělým ve škole. Chování spolužáka vůči tobě není správné a mohl by to být i začátek chování, kterému se říká šikanování. Ať už vůči tobě či vůči někomu jinému. A proto bude lepší, když o tom třídní učitelka bude vědět. Ty sama zkus to, co ti říká, nevnímat osobně, on k tomu nejspíš žádný důvod nemá a je to jen projev jeho vlastních psychických potíží, které s tebou vlastně nesouvisí. To ale neznamená, že si může takové chování vůči tobě dovolovat a ty ho musíš snášet. Zkus o tom tedy ve škole s učitelkou či školním psychologem promluvit. Máš na to právo aby ses ve škole cítila dobře a v klidu. Držím ti palce. Poradce Centra Locika
Asistentka pedagoga se nechová, jak by měla
Škola
Dobrý den. Teď chodím do 5. třídy a na začátku školního roku k nám přišla asistentka kvůli jednomu spolužákovi. Problém je v tom že se k tomu spolužákovi ale i k celé třídě nechová tak jak by měla. I mamka spolužáka se snažila aby šla pryč ale nešla.
Tohle jednou všechno udělala: Dala nám trest za to že jsme byli hodní: kruhové cvičení
Myslela si že se chytáme se spolužákem ale ani jme spolu nemluvili
Je ve škole i když tam není spolužák pro kterého tam je
Spolužákovi pořád namlouvá různé věci př:Máš to špatně, víš co máš dělat? a tak dále
Spolužák mi vzal aktovku a když mi ji dal tak asistentka mu nic neřekla a mě řekla: měl sis ji pověsit!
Celou přestávku mluví se spolužákem kvůli blbosti
přesadí žáka za to že si odnese židli
Obviňuje nás za to co jsme ani neudělali
Vynadala nám že jsme křičeli na záchodech i když to byli prvňáčci
Už opravdu nevím co mám dělat a když chceme říct že jsme to my nebyli tak nám začne skákat do řeči a nenechá nás říct svůj názor.
Ještě mě napadlo jestli je dobrý nápad napsat asistentce do chatu jak se cítím.
předem děkuji.
Ahoj z Modré linky,
z Tvých řádků vnímám, že to, jak se k Tobě a celé Tvé třídě asistentka chová, Ti není vůbec příjemné. Nedovedu si ani představit, jak Ti ve třídě musí být, pokud cítíš, že se asistentka vůči Vám chová nespravedlivě.
Píšeš, že bys ji chtěl zkusit říct, co v Tobě její chování vyvolává za pocity. Obdivuji Tvou odvahu. Je to určitě jedna z možných cest, kterou můžeš vyzkoušet. Je možné, že tak asistentka bude mít pro Tebe i pro třídu větší pochopení.
Zároveň bych Ti ale přála, abys na to vše nebyl sám. Říkáš, že situaci se snažila řešit už i mamka spolužáka, ale nic se nezměnilo. Já teď přemýšlím nad tím, že obvykle může pomoci, pokud na nevhodné chování upozorní více lidí, ne jen jeden.
Je někdo, kdo by ve třídě mohl být Tvým spojencem? Například nějaký další spolužák, který se ohledně situace s asistentkou cítí podobně, jako Ty? Mohli byste se pak společně (nebo případně i jenom Ty sám, pokud by nikdo takový ve třídě nebyl) zkusit svěřit s tím, co se Ti nelíbí, například své třídní učitelce nebo výchovné poradkyni či metodikovi prevence, kteří ve škole taky působí, a mohli by Ti pomoci celou věc začít řešit. Také mě napadá zkusit vše probrat i se svými rodiči, kteří by o tom, co zažíváš, měli vědět, a mohli Ti v tom být oporou. Můžeš promyslet všechny zmíněné varianty.
Přejeme hodně síly,
Modrá linka
Nechci na lyžák
Škola
Ahoj jsem v 8. třídě a za tyden jedu na lyžák chtěla jsem se zeptat a poradit se jak se mu mam vyhnout opravdu se mi tam nechce ve tride se s nikym moc nebavim a nerozumim si tam s nikym nechci aby jste mi to rozmlouvali nebo psali at tam jedu ze budu mit zazitky opravdu tam jet nechci premyslela jsem ze bych nejak vyvolala nemoc jen nevim jak rodicum i ucitelce jsem to rikala ze tam nechci ale ucitelka mi rekla ze to je povinne a musim tam jet a ze tam budu mit zazitky ale vim ze nebudu akorát se tam budu trapit protoze oak tam mame i maskarni ale vim ze bych se s nikym nedomluvila a nikdo by semniu byt nechtel na nejakou masku akirat bych se tam ztrapnila proste se tam akorat budu trapit
Ahoj Eli.
Věřím, že se na lyžák opravdu netěšíš a jen jeho představa Tě teď dost trápí. Dává to smysl, když se ve třídě necítíš dobře. Je mi líto, že takové obavy máš a nikdo z dospělých Tě nevyslyšel tak, jak jsi nejvíc potřebovala.
Úlevu bych Ti moc přála, neumím Ti ovšem bohužel odpovědět, jak být nemocná, nebo jak rodiče a učitelku určitě přemluvit a lyžáku se vyhnout. Myslím si, že když doopravdy nechceš jet, možná by stálo za to zkusit to znovu probrat s rodiči. Nevím, jak to dopadlo posledně, ale napadá mě, že kdybys jim možná ještě jednou upřímně popsala to, co Tě tak moc trápí, mohli by tomu ještě o něco lépe porozumět a sami to zkusit s učitelkou nějak probrat. Třeba se podaří vymyslet nějaký kompromis, který bude pro vás všechny přijatelný.
Pokud by se to ale nepovedlo a na lyžák bys musela jet, možná by pomohlo připravit si předem plán, jak to tam zvládnout. I to mnohdy dokáže přinést nějaký klid a podpořit nás, že je alespoň něco malého, na co se můžeme každý den spolehnout. Zkus se zamyslet nad tím, co by Ti lyžák umělo zpříjemnit, pomohlo Ti cítit se líp - oblíbená knížka, hudba, plyšák... Napadá Tě něco takového? Nemusíš se nutit do toho si lyžák užít, když si ve třídě opravdu s nikým moc nerozumíš. Myslím, že by to bylo dost náročné pro každého. Naopak se můžeš zaměřit na to, co Ti pomůže to nějak přečkat. I když teď máš pocit, že se budeš jen trápit, třeba Tě překvapí, že se najdou i malé okamžiky, které tak špatné nebudou.
Držíme Ti palce a přejeme Ti klidné dny.
Modrá linka
Pocity trapnosti a strachu ve škole
Škola
Ahoj, prosím co nejrychlejší odpověď, ale pochopím, pokud to nepůjde.
Poslední školní rok cítím, že mě strašně baví se učit, ale zároveň se bojím chodit do školy. Bojím se, že se mi budou spolužáci smát když něco nebudu vědět atd.
S tím strachem to začíná být horší, nemůžu si najít kamarády, ve škole se se mnou nikdo nebaví, tak si čtu na chodbě před třídou. Ale paní profesorka na zeměpis se na mě vždy tak strašně zamýšleně dívá a mně je strašně trapně. Paní profesorku mám ráda, vždy mi pomůže atd., ale tohle se mi nezdá, na chodbě jsem vždycky já a ona, někdy se stane, že jde jakoby po schodek směrem ke mně a najednou se otočí a jde zpátky...
Nevíte co se strachem?
Nevíte jak překonat jakoby to „trapno“?
Nevíte proč to paní profesorka dělá?
Ahoj z Modré linky,
je dobře, že si umíš říct o radu, když Tě něco trápí.
Je fajn, že Tě tenhle rok baví se učit, zároveň mě mrzí, že se tam teď bojíš chodit. Umím si představit, že je těžké, když ve škole nemáš kamarády, se kterými bys svou radost ze čtení a učení mohla sdílet. Věřím, že v takových chvílích se člověk může cítit smutný a chce působit co nejlépe a nedělat chyby. Chci Ti říct, že chyby děláme každý a je to naprosto přirozené. Splést se může i učitel při výuce, možná sis toho už taky všimla. Díky chybám se učíme a je fajn se naučit je přijímat. Ale je mi jasné, že to nemusí být vůbec příjemné.
Píšeš o tom, že je Ti trapně, když vidíš paní učitelku, jak Tě zvláštně sleduje při čtení. Napadá mě, že si mohla všimnout toho, že tam sedáváš sama a čteš si. Možná i přemýšlela nad tím, že by si s Tebou o tom popovídala, ale zatím nepřišla na to, jak to udělat. Říkám si, že pokud chceš, můžeš si s ní promluvit o tom, že sis toho všimla, případně, pokud máte pěkný vztah, se jí můžeš i svěřit s tím, že ve třídně zatím nemáš kamarády a tak si raději čteš.
Je důležité, aby ses ve škole cítila dobře a proto si říkám, že by bylo moc fajn svěřit se někomu blízkému, komu věříš, s tím, jak Ti je, a promluvit si o tom, co bys potřebovala. Třeba paní učitelce ve škole, rodičům nebo třeba školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. Někdy je těžší najít si kamarády a chápu, že se můžeš stydět. Říkám si, že díky společným koníčkům a aktivitám může být snadnější začít spolu mluvit a postupně vybudovat přátelství.
Pokud by sis o tom chtěla promluvit víc, jsme Ti k dispozici na chatu nebo telefonu, kde je možné více se doptávat a poradit Ti. Kontakt najdeš na www.modralinka.cz.
Přejeme Ti, ať se brzy cítíš ve škole lépe.
Modrá linka
| předchozí | 123456 | další |
Prosba od Alíka
Podpořte prosímModrou linku!