Ahoj mila pisatelko,

z toho, co píšeš, bych se vůbec nesnažila hledat obor jen podle toho, co „vydělá“ nebo co je tradičně považované za perspektivní. Zdá se, že tvoje silná stránka jsou jazyky a komunikace, takže bych ji směřovala k oborům, kde se to využije – například humanitní gymnázium, bilingvní či jazyková škola, později studium jazyků, mezinárodních vztahů, vzdělávání, psychologie, médií nebo oborů propojujících jazyky s technologiemi.

Zkus si přerámovat „má smysl se učit japonštinu?“ na „kam vlastně chci dát energii?“.

Důležité je, abys hledala cestu, kde se budeš cítít dobře, ne se nutit do přírodovědných oborů jen proto, že jsou považované za „užitečnější“.

Zkus ve škole zajít za výchovnou proadkyní nebo si s rodiči najdi kariérovou poradkyni, může pomoci s výběrem střední školy.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

v první řadě bych Ti chtěla napsat, že nás Tvůj dotaz vůbec neobtěžuje, naopak je dobře, že pro sebe hledáš pomoc. Píšeš, že nemáš ve škole kamarády, nevšímají si Tě a Tobě to dlouho vadí. Potřebovala bys poradit, jak se mezi spolužáky zapojit.

Píšeš, že si z tebe dříve ostatní dělali srandu a posmívali se Ti. Dovedu si představit, že to pro Tebe nemuselo být vůbec lehké. O to víc bych ráda ocenila to, že se nyní do třídy zapojit chceš. Věřím, že to stojí odvahu. Přemýšlím nad tím, že prvním krokem, jak se zapojit, může být nějaké společné téma, o kterém se dá bavit. Například oblíbená hudba, seriál, nebo další věci, které máš ráda a třeba je mají rádi i lidé okolo Tebe.

Také někdy může pomoct promluvit si o tom, co tě trápí s někým dalším, ke komu máš důvěru. Může to být někdo z rodiny, kamarád, nebo třeba vedoucí kroužku. V Tvé zprávě také čtu, že mamka situaci řešila se školou i hledala psychology. Napadá mě proto, že pokud k nějakému psychologovi chodíš, nebo pokud máte psychologa ve škole, můžete se spolu zamyslet nad tím, jak k ostatním hledat cestu a jak s nimi navazovat vztahy, ve kterých se budeš cítit dobře. Jelikož toho o tvé situaci nevím mnoho, více Ti nyní poradit nedokážu, říkám si však, že promluvit si s někým osobně, by Ti mohlo pomoci víc.

Držíme Ti palce, ať se Ti daří nejen v zapojování se mezi ostatní,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru. Píšeš, že je pro Tebe už od minulého školního roku náročné být ve škole. Trápí Tě poznámky Tvé spolužačky, která se Ti vysmívá za styl oblékání, a za Tvé koníčky, zejména pak za záchranářství. Pokud tomu rozumím správně, setkal ses s nevhodnými poznámkami i na veřejnosti. Ptáš se, co s tím.

Dovedu si představit, že muselo být náročné se po prázdninách vrátit do třídy, kde ses už loni necítil dobře. Také píšeš, že to na venek není vidět, ale že Tě trápí nepochopení ostatních. Věřím, že pro Tebe není jednoduché poslouchat narážky týkající se věcí, které jsou pro Tebe důležité. Cením proto i Tvoji odvahu, že ses rozhodl na své trápení nebýt sám.

Napadá mě, jestli není v Tvém okolí třeba dobrý kamarád, nebo dospělý, ke kterému máš důvěru a se kterým by sis o tom mohl promluvit. Zasloužíš si podporu od někoho dalšího. Z Tvé zprávy vnímám, že máš rád skauting a je pro Tebe důležitý pohled na svět, který představuje. Například to, aby si lidé neubližovali a pomáhali ostatním. Přemýšlím proto, jestli je třeba pro Tebe skaut místem, kde se cítíš ostatními přijatý a kde bys mohl o svém problému mluvit otevřeně.

Přijde mi také důležité problém řešit i ve škole. Píšeš, že se urážky objevují i před učiteli. Přemýšlím nad tím, jak na to reagují. Také mě napadá, jestli ve škole nemáš nějakého oblíbeného učitele, kterému by ses mohl svěřit. Říkám si, že by mohlo pomoci problém probrat se školním psychologem a zkusit hledat cesty jak dál, aby ses ve třídě cítil lépe, nebo jak na poznámky v daný moment reagovat.

Držíme Ti moc palce a přejeme, aby ses brzy mohl cítit ve škole lépe,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem moc ráda, že jsi napsala a nezůstala na to sama. Není to zbytečné - naopak si myslím, že je důležité o takových věcech mluvit a oceňuji, že jsi to zvládla.

Mrzí mě, že do Tebe dvě spolužačky strkají a nadávají Ti, zvlášť když jsi sama. Říkám si, že když k Tobě přijdou a jsou dvě na jednu, tak se možná bojíš, je Ti to líto, nebo jsi smutná z toho, co se děje. Asi nikomu by se nelíbilo takové chování. Jsem opravdu ráda, že jsi napsala. Zároveň mě napadá, zda někdo ve Tvém okolí ví, co se děje. Napadá mě, jestli si toho třeba nevšiml někdo ve škole, třeba nějaká paní učitelka nebo pan učitel. Přijde mi důležité, aby věděli, co se odehrává, aby Tě v tom mohli podpořit. Stejně tak si říkám, zda Tví rodiče ví, čím si procházíš, nebo jestli není ve Tvé třídě někdo - kamarád nebo kamarádka - kdo by Ti v tom mohl být oporou. Přála bych Ti, abys na to nebyla sama a měla někoho, s kým můžeš být a kdo Ti může pomoci.

Pokud se takové útoky budou dít dál a ty dvě holky Tě budou dál napadat nebo Ti nadávat, myslím si, že je důležité to někomu říct. Nikdo si nezaslouží, aby se k němu někdo takto choval. Proto Tě chci ještě jednou podpořit v tom, to někomu říct - paní učitelce, vychovatelce, školnímu psychologovi/psycholožce anebo rodičům.

S přáním slunečného léta,

Modrá linka

Ahoj,

zdravíme Tě z Modré linky a děkujeme za důvěru.

Píšeš, že jste se pohádaly s holkami z béčka. Na obou stranách padla nehezká slova a jedna z Vašich „kamarádek“ jim ukázala skupinový chat Vaší party. Teď po Vás házejí obličeje a s jednou z nich ses pohádala. Nejvíc Tě ale trápí společný celodenní výlet, na který máte jet. Nevíš, co dělat, a vůbec se Ti tam nechce.

Když si představuji, jaké to pro Tebe asi je, napadá mě, že se můžeš cítit nepříjemně, trapně, možná i trochu provinile. Konflikty bývají vyčerpávající a chápu, že Tě celá situace mrzí. Připadá mi to jako něco, co je zbytečné a co Ti bere energii.

Kontrolovala jsem datum, kdy jsi nám psala, a obávám se, že Ti nestihnu odpovědět ještě před výletem, který už pravděpodobně proběhl. To mě mrzí. Pokud bys někdy potřebovala rychlejší podporu, můžeš nám zavolat nebo využít chat linky důvěry.

Přesto bych Ti ráda napsala alespoň pár myšlenek. Přijde mi důležité, abys na takovou situaci nebyla sama. Přemýšlím, jestli stojíš o smír a klid. A stojí o něj i Tvoje spolužačky? Pokud ano, možná by stálo za to zkusit si o celé věci promluvit a hledat cestu, jak napětí mezi Vámi zmírnit.

Pokud byste na to samy nestačily, mohla by Vám pomoct třídní učitelka, jiná důvěryhodná učitelka nebo školní psycholožka. Neboj se svěřit ani někomu doma, pokud máš pocit, že Tě vyslechne a podpoří. Někdy pomůže už jen to, že na starosti nejsme sami.

Možná zazněla z obou stran slova, která Vás mrzí. Přesto věřím, že existuje způsob, jak situaci postupně uklidnit. Někdy stačí, když se najde někdo, kdo udělá první krok k domluvě.

Držíme Ti pěsti.

S pozdravem a přáním všeho dobrého,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se ve své třídě necítíš dobře. O to víc jsem ráda, že ses rozhodla napsat a nezůstala jsi na to sama.

Říkám si, že se může stát, že si s lidmi, kteří jsou kolem nás, nesedneme. Neznamená to ale, že je to jednoduchá situace a věřím, že se pak můžeš cítit nejen osaměle, ale i smutně nebo naštvaně. Dává mi smysl, že Tě pak napadají i myšlenky na to ublížit spolužákům, zároveň mě ale mrzí, že to takto cítíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že by nebylo dobré jim ubližovat a píšeš o tom. Když se necítíme dobře, je běžné, že se snažíme emoce nějakým způsobem pustit ven - občas tomu může pomoct sport, využít energii, kterou v sobě hromadíme, způsobem, který je zdravý. Nejen sport nebo jiná fyzická aktivita ale může pomoct. Přemýšlím, jestli Tvé okolí ví, jak Ti v poslední době je. Sdílet své potíže s ostatními může také ulevit. Napadá mě si o tom zkusit promluvit s rodiči, nebo třeba se svou třídní učitelkou - nebo někým jiným, komu ve škole věříš. Píšeš, že si rozumíš s druhou třídou, tak si říkám, jestli neexistuje možnost, že bys do druhé třídy přestoupila (pokud je to stejný ročník). Věřím, že mohou existovat i jiná řešení, proto Tě chci podpořit v tom, si o tom s někým promluvit.

Přijde mi moc dobře, že si rozumíš s druhou třídou a nacházíš tam kamarády, i když to úplně nevynahrazuje mít takové lidi ve své třídě, není to málo. Je také moc dobře, že jsi našla něco, co Tě baví a co Ti jde, tedy zeměpis. Každý jsme jiní a máme jiné záliby, a to je v naprostém pořádku. Chtěla bych Tě podpořit v tom, dělat takové věci, které Tobě dávají smysl a baví Tebe. Chápu, že Tě může mrzet, že to ostatní nechápou, zároveň si říkám, že i tohle Tě dělá jedinečnou osobou.

Kdyby se Tvé myšlenky na to, že ublížíš spolužákům stupňovaly a bála by ses, že bys jim mohla ublížit, neváhej se obrátit buď na někoho dospělého, komu věříš, nebo např. na Linku bezpečí (116 111), nebo na jinou linku důvěry. Na své potíže nemusíš být sama, zasloužíš si podporu a místo, kde se budeš cítit dobře.

Držíme palce do dalších dní.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že se svěřuješ a na náročnou situaci nezůstáváš sama. Píšeš nám o tom, že jsi prvním rokem na gymplu a bohužel máte problémovou třídu. Představuju si, jak moc náročné musí být přihlížet nevhodnému chování ze strany spolužáků, když Ty se chováš slušně a netýká se Tě to. Bohužel se pak stává, že ve třídě „zaniknou“ ti, kteří se chovají slušně a žádné problémy nedělají, mezi které patříš i Ty. Úplně rozumím, že je to pro Tebe unavující a mrzí mě, že musíš v hodině poslouchat kázeňská opatření, která se Tě netýkají. Věřím, že je velmi náročné i to, že jsi pak kritičtěji hodnocena, i když za to vůbec nemůžeš.

Píšeš dál o tom, jak se bojíš, že si 23. 5. nebudeš moct vyzvednout štěně, protože řešíte ve třídě problémové chování. Zároveň se bojíš o tom mluvit. Myslím si, že by mohlo být důležité, aby o situaci ve třídě rodiče věděli. O tom, jak se tam cítíš a že se chováš spořádaně a jsi na tom naopak znevýhodněna. Domnívám se, že není důvod, aby ses doma musela bát následků za něco, co sama neděláš. To, že se ostatní chovají nevhodně, nevypovídá nic špatného o Tobě.

Úplně chápu, že se o tak těžkých věcech hůř hovoří. Napadá mě, jestli bys rodičům nechtěla ukázat svůj dotaz na Alíkovi, kde jsi to hezky sepsala.

Také si říkám, jestli učitelé a výchovná poradkyně vědí, jak se cítíte vy, kteří nepěknému chování třídy pouze přihlížíte a jste nevinní. Přemýšlím nad tím, že by to mohlo být vhodné otevřít s někým z učitelů, komu věříš, nebo třeba se školní psycholožkou. Klidně by sis opět mohla udělat písemnou přípravu, abys to nemusela ústně vysvětlovat, což je pochopitelné, že se o tom těžko mluví. Případně se domluvit s kamarádkou a řešit to společně, pokud je to pro ni také nepříjemné.

Moc Ti držíme palce, aby vše dobře dopadlo a situace se zklidnila.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je pochopitelné, že máš obavy z nového kolektivu na nové škole. Nedivím se, že Ti běží hlavou spousta otázek a myšlenek. Je přirozené, že si chceš i tam najít kamarády a cítit se dobře.

Přijde mi fajn, že máš svůj styl, jak popisuješ. To všechno jsou dílky, které mohou skládat to, s kým si budeš blíž - třeba podle hudebního vkusu apod. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať si můžeš zachovat to Tvé, v čem se cítíš dobře a svůj, ať už je to cokoliv. Zároveň možná budeš mít chuť objevovat, co se líbí třeba ostatním a inspiruje Tě to. A třeba skrze vkus, koníčky, ostatní aktivity ve volném čase, si budeš postupně rozumět s někým ze třídy víc, budete se poznávat. Pokud stojíš o to si najít kamarády, tak mi přijde přínosné zůstat v kontaktu s druhými otevřený a zvědavý - aby i okolí mohlo poznat, že o kamarádství máš zájem. Říkám si, že pro většinu z vás to ve třídě bude nové - prostředí i kolektiv. Proto i představování a seznamování bude probíhat postupně, někdo Ti bude sympatický víc a až později můžeš mít k někomu blíž.

Přijde mi úplně v pořádku, že máš vkus jaký máš, že jsi trans a máš třeba i jiný hlas a výšku. Každý jsme nějaký a originální a to je dobře. Něco, co na jednoho působí jako “normální”, tak druhému nemusí připadat. Pokud budou pochybnosti v kolektivu přetrvávat, možná bude prostor si o tom povídat se školním psychologem, rodiči, dobrými kamarády anebo oblíbeným učitelem. Neboj se na ně obrátit.

Držíme palce, ať přijímačky dopadnou podle Tvých představ a ať se v novém kolektivu cítíš fajn.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou nám popisuješ Tvou aktuální situaci se školními výlety. Mrzí mě, že se ve třídě necítíš mezi svými a že s kamarádkou už to není jako dřív. Na vícedenní výlety se Ti nechce, zároveň Ti je líto, že to “nejde”. Je pro mě taky pochopitelné, že dalším z důvodů je to, že nemáš blízko ke sportu. Kdyby ses rozhodla nejet, tak bys byla v jiné třídě, a to je pro Tebe taky nepříjemná představa.

Teď, když odpovídáme, tak už máš asi přihlášku rozhodnutou. Ať už pojedeš či ne, tak bych Ti moc přála, aby to bylo minimálně snesitelné a možná i v něčem fajn. Je přeci jen něco, co bylo v minulosti na podobných akcích aspoň trochu příjemné? Možná to nemusí být hned spojené s ostatními spolužáky, ale zkrátka jen s tím, co se tam Tobě osobně líbilo? Vím, že to může znít náročně, ale často může pomoct třeba to, když si v prostředí, kde se zrovna necítíš, uděláš svůj kousek pohodlí, “to Tvoje”. Co by to pro Tebe mohlo být? Možná to budou nějaké věci, co si vezmeš s sebou, anebo něco, čemu se tam budeš věnovat (třeba hudba, tvoření, knihy aj.). Nemusíš se do kontaktu s ostatními nutit. Zároveň možná nastane chvíle, kdy budeš mít chuť a přijde Ti, že by to šlo. Pak můžeš zkusit třeba někoho oslovit, zeptat se na něco, nebo spolu můžete něco sdílet. Tím, že na výletě je hodně jiné prostředí než ve třídě, tak to může mezi vámi i jinak fungovat. Může to tak být, i když máš jinou zkušenost z minula. Chtěla bych Tě podpořit k tomu, abys zkoušela zůstat otevřená k takovým novým možnostem. To, jak to ve třídě teď máš, se může postupně měnit. Zároveň to někdy chce taky kus odvahy a aktivity, ale nemusíš na sebe tlačit.

Možná budeš mít chuť to ještě zkusit probrat s mamkou, i když Tě nemusí plně chápat, může Ti říct svůj pohled a zkušenost. Pokud na škole máte školní psycholožku, mohla by ses jí zkusit svěřit s tím, co prožíváš, a mohly byste spolu hledat cestu ke zlepšení. Přála bych Ti, aby ses sama se sebou i mezi ostatními mohla cítit lépe. Je v pořádku říct si v tom o pomoc.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

“jistotu” ti nikdo férově neslíbí, protože záleží na tom, kolik silných uchazečů se letos na IT v Kutné Hoře sejde. Dá se ale docela dobře odhadnout, kde je bezpečná zóna.

Body si musíš spočítat na základě podmínek přijímacího řízení.

1) Jak se tam počítají body

• JPZ ČJ max 50 + JPZ M max 50 → dohromady max 100
• Známky (M, F, ČJ, AJ za 2. pololetí 8. třídy a 1. pololetí 9. třídy) → max 56
• Soutěže/olympiády/ECDL → max 10

Minima: aspoň 50 bodů celkem a zároveň min. 15 bodů z matiky i z češtiny.

2) V seznamu výsledků pro obor IT (2025) je vidět, že už kolem 78 bodů celkem se objevují nepřijatí „pro nedostačující kapacitu“, a naopak jsou přijatí i kolem 79–80 bodů celkem (takže hranice se motala někde v tom pásmu). To je ale vždycky “podle ročníku” – příští rok to může být o něco výš i níž.

3) Co to znamená pro tebe
- K JPZ se ti přičtou ještě body za známky (max 56). U spousty lidí to dělá klidně 30–50 bodů navíc.

Pokud bys měla ze známek třeba jen 30 bodů, tak s nanečisto JPZ 64 jsi na ~94 bodech celkem. Pokud ze známek dáš 40 bodů, jsi na ~104 bodech celkem. To už je nad tím loňským “rizikovým pásmem” kolem 78–80.

Zlepšovala bych hlavně matiku (tam máš největší rezervu mezi “doma” a “nanečisto”). Zároveň se říká, že letos byla matematika nanečisto poměrně těžká.

I když míříš na jednu školu, využij 3 přihlášky a priority nastav strategicky (1. SPŠ KH IT, 2.–3. realistické zálohy). To je v praxi největší pojistka.

Držím palce,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

na gympl „stačí“ známky takové, aby ses na konci 2. pololetí vešla do hodnocení prospěl/a – tedy neměla nikde 5 (nedostatečnou).

Co je dobré vědět:

• Když vychází 5 nejvýš ze dvou povinných předmětů, obvykle se to řeší opravnou (komisionální) zkouškou.
• Protože jsi ve 3. ročníku osmiletého gymnázia (tercie) a ještě spadáš do povinné školní docházky, když ani pak neprospěješ / nejde tě hodnotit, ročník opakuješ.
• Jistota je většina hlavních předmětů (ČJ, matika, jazyk) za 2–3.
• Riziková zóna: opakované 4 z hlavních předmětů + stres + odklady učení

Jestli máš teď někde 4/5, nejlepší tah není „doufat“, ale rychle si zajistit oporu - zajít za vyučující/m a říct si o konkrétní plán: co přesně umět do příští písemky, z čeho bude zkoušení, co procvičovat atp.
Učit se průběžně 2–4× týdně krátký blok 25 minut, ne maraton jednou za týden.
Když ti do toho leze mobil: blokace aplikací + telefon mimo stůl během učení (tohle fakt dělá obrovský rozdíl).

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,
tvoje rozhodnutí nemusí být unáhlené, ale je potřeba do toho jít „s otevřenýma očima“. Není to ani jednoduché ani levné.

1. Odejít v prváku není hloupost - v 15 letech se do amerického systému zapadneš snáze než později. Rok na americké střední škole ti dá perfektní angličtinu, obrovský osobní posun (samostatnost, sebevědomí) a zkušenost, která se bude hodit dál (VŠ, práce, život).
2. Návrat do ČR je možný, ale ne automatický. Vrátit se po roce jde, ale pravděpodobně budeš dělat rozdílové zkoušky (hlavně z češtiny). Někdy se stává, že se opakuje ročník – ne proto, že bys byla „horší“, ale kvůli osnovám. To ale nemusí ničemu vadit :)

Je to přijatelné ve vaší rodině?
Je ale důležité tohle probrat především s rodiči. Je to reálné pro vaši rodinu? Zda tě v tomhle kroku podpoří (je to veliká dálka, není snadná politická situace) a zda to je pro rodinu finančně možné (bez stipendia se bavíme zhruba o 200–400 tis Kč/rok - záleží na programu, státu, škole, rodině).

Často to funguje tak, že studuješ na věřejné high school, bydlíš v hostitelské rodině a jedeš přes ověřenou organizaci (to také něco stojí).

Prober to také s vedením svého gymnázia nebo s jiným gymnáziem, kam by ses případně hlásila po návratu.

Nejde o hazard, pokud máš plán A (USA), máš plán B (návrat do ČR), víš, kolik to stojí a kdo to zaplatí :) Pomoci by Vám mohla i školní kariérová poradkyně.

Koukni také na: https://edu.ceskatelevize.cz/video/17448-6-jak-si-vybrat-stredni-skolu-skoly-v-zahranici

Hodě štěstí,
Linda

Ahoj milý pisateli,

pokud se chceš stát hercem, ale nemáš zkušenosti, je potřeba si to nejříve vyzkoušet, ať víš, zda tě to skutečně bude bavit a jaký typ herce bych chtěl být (divadlo nebo televize) :)

• Zkus chodit na nějaký kroužek herectví (dramaťák, improvizační divadlo) - je to způsob, jak se naučit základy herectví, jak pracovat s emocemi, prostorem a mluvením na veřejnosti.
• Připoj se k deckému divadelnímu souboru. Je to dobrý způsob, jak se seznámit s děmi/lidmi, kteří se herectvím zabývají, a zlepšovat se.
• Získej první zkušenosti s natáčením. Domluv se s rodiči, zda ti to dovolí a můžete zkusit hledat menší castingy pro filmy, reklamy nebo videa.
• Vytvoř si vlastní ukázku. I když teď nemáš žádné zkušenosti, můžeš si zkusit natočit nějaké krátké video, kde se ukážeš jako herec. Můžeš si napsat nějaký monolog, nebo si najít nějaký text, který tě zaujme. Mít ukázku je skvělý způsob, jak se dostat k dalším příležitostem.
• Znáš nějakého herce? Můžes s ním strávit den? Tak můžeš dobře navnímat, co vše je pro tuto profesi potřeba.

Herectví hodně závisí na kontaktech. Začni se seznamovat s dětmi/lidmi, kteří se v tomto oboru pohybují – třeba i prostřednictvím sociálních sítí (ale bezpečně), nebo osobně na akcích.

Hraní je dovednost, kterou si musíš postupně osvojovat, takže nečekej, že všechno přijde hned. Zkoušej různé role a příležitosti, i když to na začátku může vypadat jako malé krůčky. I malé role v začátku ti pomohou na tvé cestě.

Dobré bude, i když nakonec zjistíš, že hercem být nechceš.

V každém případě, nezapomeň si to užívat a nenech se odradit začátky. Každý herec někde začínal!

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko, jsi ve složité situaci, ale není to bezvýchodné:

• české přijímačky z matematiky jsou hlavně o typových úlohách, ne o genialitě, takže nejlepší je učit se přímo z testů CERMAT, každý týden si vzít jedno téma (rovnice, procenta, zlomky…) a mezi doučováním denně 20–30 minut trénovat, aby ses rychle naučila přesně to, co se u přijímaček objevuje
• domluv si online doučování s někým v česku

• fyzické zkoušky zvládneš, když začneš s pravidelnou kondicí (3× týdně běh/chůze), krátkými silovými tréninky doma (dřepy, kliky, plank, skok z místa) a jednou týdně si otestuješ pokrok, protože největší problém teď není v tvých schopnostech, ale v pocitu zahlcení – cílený plán ti vrátí kontrolu a výsledky přijdou překvapivě rychle.
• zjisti si, jaké přesně budou prvky ve zkoužce - školy to mají na webu vypsané

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

vážíme si Tvé důvěry, se kterou nám píšeš. Je moc dobře, že sis to nenechávala pro sebe a že ses zvládla svěřit někomu dospělému. Sdílená bolest je často poloviční bolest. Člověku by se mělo ulevit a to i píšeš, že se Ti skutečně stalo. Oceňuji také, že ses zvládla postavit sama za sebe a dát stopku chování, které se Ti nelíbí.
Napadá mě, že by ses se svým strachem mohla svěřit té paní učitelce a věřím, že byste spolu mohly vymyslet způsob řešení, který by byl pro Tebe snesitelný a zároveň vyřešil situaci. Je úplně pochopitelné, že chceš být v bezpečí a bojíš se negativní reakce od svých spolužáků.

Jestli máte ve škole paní psycholožku, mohlo by pomoci si domluvit konzultaci i u ní a situaci probrat i s rodiči. Věřím, že sdílení s více lidmi a co největší opora by Ti mohly ulevit ještě víc.

Moc Ti přejeme, ať vše dobře dopadne a klidné dny.

Modrá linka