Ahoj milá pisatelko,
je fajn, že o své budoucnosti přemýšlíš. To, že „se ke mně nic nehodí“, je teď úplně normální pocit, většina lidí ve tvém věku tápá.

Pokud tě láká vyšetřování, nemusí to nutně znamenat běhat po ulici nebo fyzicky zasahovat. Existují i analytické pozice – kriminalistická laboratoř, kyberkriminalita, analýza důkazů. Tam se můžeš dostat přes gympl, policejní školu nebo třeba informatiku.

Právničina není jen o psaní slohovek. Hodně jde o logiku a argumentaci. Pokud máš ráda „mít poslední slovo“ a umíš si obhájit svůj názor, je to obrovská výhoda. Čeština se dá potrénovat, a hlavně právní jazyk je jiný než sloh ve škole – je to spíš přesnost než kreativita.

Další směry, pro inspiraci:

• Psychologie / sociální práce – empatická část tebe by tu našla uplatnění, a i tvůj „ostřejší zevnějšek“ by ti mohl pomoct nastavovat hranice.
• Mediace / vyjednávání – práce s konflikty, schopnost slyšet obě strany.
• Žurnalistika / investigace – propojení sarkasmu, zvědavosti a empatie.

Co můžeš udělat teď:

• Zvaž gymnázium – nechá ti otevřené dveře. Během těch 4 let zjistíš, jestli tě víc táhne právo, psychologie, nebo třeba bezpečnostní obory.
• Seznam se s praxí – zajdi na den otevřených dveří na policejní školu, právnickou fakultu, nebo se zeptej, jestli bys mohla nakouknout do práce (např. soudní jednání jsou veřejná!).
• Trénuj slabší stránky postupně :)
• Zajít za kariérovou poradkyní/poradcem ve škole.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj,
v první řadě, jsme moc rádi, že se tvoje problémy s kamarádkami vyřešily a už tě to netrápí. Současně je skvělé, že máš takový zájem, který tě naplňuje a tolik tě baví. Je samozřejmě možné, že postupem času se tvé zaměření a zájmy změní, ale to nikdo nemůže dopředu vědět - a mají to tak všichni lidé na světě, protože nikdo nemůžete se stoprocentní jistotou říci, že to, co vystudoval, nebo to, kde začal pracovat, ho bude bavit až do konce života.
Nicméně tvou výhodou je, že než se budeš rozhodovat o podání přihlášky na vysokou školu, uplyne ještě minimálně šest let. Za tu dobu bude mít čas pozorovat, jak se tvé zájmy vyvíjí a jestli tě vesmír a fyzika baví pořád stejně. Pokud to tak bude, zároveň významně stoupá pravděpodobnost, že se ti podaří tento obor i vystudovat a věnovat se mu, protože motivovaní lidé jsou vždy úspěšnější než ti, kteří dělají něco jen z nutnosti nebo donucení.
A i kdyby nastala taková situace, že bys začala tento obor studovat a poté zjistila, že je nad tvoje síly, vždy můžeš studium ukončit a přestoupit někam jinam, kde ti to bude vyhovat víc. Takových studentů jsou každý rok tisíce a není to vůbec žádná výjimka ani ostuda.
Držím ti palce, aby ti tvůj zájem dál vydržel a mohla jsi se tomuto oboru v budoucnu věnovat.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj milá pisatelko,

chápu, že tohle rozhodování je někdy těžké – hlavně když tě baví víc věcí najednou.

Kriminalistka (policie, forenzní vědy): Hodně se tu využívá chemie, fyzika a biologie (analýzy, stopy, otisky, DNA...). Je to docela náročná škola – buď přes policejní akademii, nebo přírodovědecké fakulty. Může tam být i krev, ale není to nonstop (spíš laboratorní práce, než pitvy).

Psycholožka: Tady se tolik neřeší krev (spíš vůbec ). Je to spíš o čtení, psaní, porozumění lidem, komunikaci. Na psychologii je potřeba mít hodně dobrý základ v biologii (nervová soustava, mozek) a taky se učí statistika (matika!). Je to těžší na přijímačky, protože je velký zájem, ale ve škole pak jde hodně o čtení a psaní esejí, ne o fyziku a chemii.

Veterinářka: To je super, pokud miluješ zvířata. Ale tu krev bys musela překonat, protože to je součást práce. Studium je hodně náročné: biologie, chemie, anatomie, chirurgie. Není to „nejlehčí škola“, spíš jedna z těch hodně těžkých.

> Co se týče „nejlehčí školy“: Upřímně – žádná z těchto tří není úplně lehká. Ale každá je těžká v něčem jiném.

Myslím, že máš zatím ještě dost času zjišťovat, co tě baví a zajímá. Klidně si domluv nějakou konzultaci u výchovné poradkyně (kariérové) ve škole. Probírej to doma s rodiči a s kamarádkami a kamarády.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

píšeš, že se trápíš kvůli přechodu ze ZŠ na gymnázium. Je to významný milník ve Tvém životě, který s sebou přinese nejenom změny v kolektivu.

Každá změna v životě je těžká, protože nevíme, co nás čeká. Ty tam jdeš ještě jako jediný ze třídy, ale říkám si, že nemusíš být sám, kdo tam nikoho nebude znát. Vytvoříte úplně nový kolektiv a třeba bude skvělý. Postupně se budete poznávat a zvykat si na nové prostředí. Vždy trochu trvá, než se člověk zadaptuje na nové prostředí. Je fakt normální být v této situaci nervózní a myslím si, že podobné obavy mají i někteří Tvoji budoucí spolužáci.

Ještě si užij zbytek prázdnin a načerpej energii z letních volných dnů.

Moc Ti přeji, abys byl v nové životní etapě šťastný.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že se rozpadlo Tvé přátelství k kamarádkou a ovlivnilo Ti to tak výlet, na který se těšíš. Je mi jasné, že Ti to teď o prázdninách leží v hlavě a když si na to vzpomeneš, kazí Ti to těšení na zážitky, které Tě čekají. Přemýšlím, jestli je ve třídě ještě někdo další, s kým si rozumíš a kdo taky do Londýna jede. Jasně, že nejlepší by to bylo s nejbližšími kamarádkami, zároveň zábava a fajn atmosféra se dá zažít i se skupinkou jiných spolužáků a kamarádů. Někdy právě na takových výletech vzniknou nová přátelství. Navíc tam nebudeš sama, ale s partou lidí, které znáš a taky s učitelstvem. Přijde mi fajn to, co říkala mamka, můžeš si užít některé věci úplně sama a mít o to silnější zážitky, a na ty další se třeba najdou spolužáci, co budou na stejné vlně, co Ty.

To, co můžeš udělat je obrátit se na učitele/ku, která má výlet na starost a zjistit, jak to vlastně je, jestli budeš sama v rodině nebo Tě třeba přiřadí ještě k někomu, když jsi nevyplnila žádnou kamarádku. Můžeš se jí taky svěřit se svými obavami a že bys ráda s někým byla, tak jak je možné to udělat. Přemýšlím nad tím, jak to je s Verčou, jestli je šance, že byste se spolu na výletě bavily a mohly si užít něco pěkného spolu nebo jestli se dá navázat kontakt s někým dalším, kdo tam jede, a domluvit se na společném trávení času. Možná Tě napadne ještě něco dalšího.

Pokud by sis o tom chtěla promluvit víc, jsme tu pro tebe na telefonu nebo chatu (www.modralinka.cz).

Pěkné léto,

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

je úplně v pořádku, že ještě nevíš, kam chceš po devítce. Spousta dospívajících to zjišťuje postupně. Důležité je začít se ptát, zkoumat a zjišťovat, co by Ti mohlo vyhovovat.

Dobrý zdroj je od Čeké televize - je sice pro rodiče, ale i tobě může hodně pomoci: https://edu.ceskatelevize.cz/porad/jak-si-vybrat-stredni-skolu

🧠 Zamysli se nad tím, co tě baví
Co děláš ráda ve volném čase? Máš radši lidi a komunikaci, nebo spíš klid a práci o samotě? Baví tě spíš dělat věci rukama, nebo přemýšlet a řešit úkoly? Jaké předměty máš ve škole ráda? Co ti jde? Zkus si doma napsat na papír: Co určitě nechci dělat. Co mě zajímá. Co bych chtěla aspoň vyzkoušet.

🔍Zkoumej možnosti škol

1. Zkus si projít různé typy škol: gymnázium, střední odborná škola (SOŠ), střední odborné učiliště (SOU): https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly
2. Navštiv veletrhy škol nebo dny otevřených dveří na dané škole – často bývají už od podzimu.
3. Podívej se na konkrétní školy v okolí: co nabízejí, jaké mají obory, co o nich říkají studenti?

💬 Promluv si s lidmi kolem sebe

1. Zeptej se rodičů nebo starších kamarádů, jak se rozhodovali oni. Zeptej se učitelů (třeba toho, kdo tě dobře zná), co by ti doporučili. Pokud znáš někoho, kdo chodí na střední školu, která tě zajímá – klidně jim napiš a popros o radu.
2. Ve škole by měla být k dispozici výchovná nebo kariérová poradkyně (nebo poradce) - můžeš tam zajít a poprosit o konuzltaci.
3. Konzultace taky nabízí často insformační poradenské středisko, které patří pod úřad práce - rodiče tě tam mohou vzít.
4. Lze také najít kariérové poradkyně, které si vybereta a zaplatíte sami.

🧭 Vyzkoušej víc věcí
Zkus si brigádu nebo kroužek v oblasti, která tě láká (např. vaření, práce s dětmi, počítače…). Někdy i krátká zkušenost ukáže víc než test na internetu.

💡Nehledej „dokonalou“ školu
Možná neexistuje jedna „nejlepší“ škola – jde spíš o to, co tě posune dál, kde se budeš cítit dobře, a kde se něco naučíš. I kdybys časem změnila směr, není to chyba. Hodně lidí se k tomu, co je baví, dostane až později.

Hodně štěstí!
Linda

Ahoj z Modré linky.

Jsem ráda, že pro sebe ve svém okolí máš podporu blízkých - ať už rodičů, tak kamarádů, kteří Ti problém řešit pomáhají - zní mi to jako situace, která pro Tebe musí být už dlouhou dobu opravdu vyčerpávající a zatěžující, a to si zcela jistě řešení zaslouží. Na Tvé dotazy se pokusím odpovědět postupně.

Nemohu s jistotou říct, co Tvoji učitelku k takovému chování vede. Napadá mě, že důvodů může být více a zná je jen ona sama. Všechno ostatní by byly jen naše dohady a domněnky. Nepřijde mi proto vhodné spekulovat, co se v ní odehrává. Přijde mi však důležité namísto toho říct, že pokud Tě šikanuje nebo s Tebou jedná jakkoliv nevhodně, je to nepřijatelné a neměla by si vůči Tobě něco takového dovolit. Není to Tvoje vina – zodpovědnost za vhodné chování ke svým žákům má ona sama.

Proto mi připadá nespravedlivé, aby ses s tím vyrovnávala sama, zatímco u ní se nic nemění a věřím, že to nefér může připadat i Tobě. Je moc dobře, že máš kolem sebe lidi, kteří Tě podporují a stojí při Tobě – právě na ně se můžeš obracet, když je toho na Tebe moc. Možná by stálo za to zvážit i pomoc školního psychologa nebo výchovného poradce, pokud je to pro Tebe ve škole možné.

Co se týče Tvého přestupu na jinou školu, nikdo Ti nedokáže s úplnou spolehlivostí říct, zda by to pro Tebe teď bylo lepším řešením. S sebou by to pravděpodobně přineslo změny, nejistotu i určitá rizika, ale možná také úlevu. Je dobré zvážit všechna pro a proti, která Tě napadají, a třeba si o tom popovídat s někým, komu důvěřuješ. Věřím, že každá varianta má teď své výhody i nevýhody – a že si nakonec zvolíš cestu, která bude dávat smysl právě Tobě.

Přejeme Ti v dalších dnech co nejvíce klidu, podpory a úspěchů v řešení Tvé situace.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím Ti, že Tě taková situace hodně trápí a mrzí mě, že ses v ní ocitla. Není divu, že v takovou chvíli nejsi veselá a dovedu si představit, že pro Tebe vidina nadcházející školy v přírodě může být docela stresující. Někdy si ostatní jen rychle domluví dvojice a nedívají se kolem sebe, kdo ještě zbyl. Je to nefér a člověk se pak snadno může cítit odstrčeně. Takové věci nám jsou potom právem hodně líto. Napadá mě, že možná by stálo za to říct o tom paní učitelce nebo panu učiteli. Vyučující často můžou pomoct, aby se všichni cítili dobře, třeba mohou navrhnout nové losování nebo pomůžou vytvořit skupinky tak, aby se nikdo necítil sám.

Napadá mě, že i Ty bys možná teď potřebovala někoho, kdo by Tě podpořil – tak, jak jsme o tom mluvili i v dřívějších odpovědích. Vnímám, že Tě vztahy se spolužáky trápí už delší dobu, a moc bych Ti přála, abys na to nemusela být sama. Zdá se mi proto důležité zkusit se obrátit na někoho, kdo by Ti mohl být oporou, třeba právě ve škole - školního psychologa, výchovného poradce, nebo nějakého učitele, kterému sama důvěřuješ. I Ty si zasloužíš cítit se ve škole dobře a občas může hodně pomoct mít někoho, komu se se svým trápením svěřit.

Přejeme Ti, abys pro sebe v nadcházejících dnech nacházela něco hezkého.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

je úplně v pořádku být v takové situaci zmatená - rozhodnutí jako tohle nejsou jednoduchá, protože ovlivní tvoji budoucnost a zároveň se dotýkají tvých emocí, přátelství, rodiny i učitelů.

Jak se rozhodovat a čemu dát větší význam? Tady není jedna „správná“ odpověď, ale můžeš si položit pár otázek, které ti pomůžou zjistit, co je pro tebe teď důležité:

• Co by sis vybrala, kdyby ses nemusela ohlížet na názory ostatních? (ani rodiče, ani učitelky, jen ty sama)
• Představ si sebe za rok na gymnáziu. Jak se tam cítíš? Co tě tam baví nebo nebaví?
• Představ si sebe za rok na základce. Co se změnilo, co zůstalo stejné?
• Kde si myslíš, že se budeš moct nejvíc rozvíjet - nejen ve škole, ale i jako člověk?
• Co kdybych to mohla zkusit na 1 měsíc, bez závazku - co bych si vybrala?
• Zkus tabulku PRO a PROTI. Potom si můžeš ohvězdičkovat, co je pro tebe důležité (např. u kamarádek). Pomáhá to uvidět, co převažuje.

Gymnázium není jen o učení - je to o tom, že potkáš nové lidi, rozšíříš si obzory a budeš mezi dětmi, které se možná také rády učí. Ale pokud máš dobrý kolektiv a kamarádky, je pochopitelné, že se ti od nich nechce pryč. Obě volby mají své plusy i mínusy. Tvoje rozhodnutí by mělo vycházet z toho, kde vidíš největší šanci být dlouhodobě spokojená - i když začátek může být těžký.

Až se rozhodneš, bude potřeba to nějak říct těm, kdo mají jiný názor. Zkus jim ukázat, že jsi o tom opravdu přemýšlela - že to není vzdor nebo zbrklost, ale tvoje vlastní rozhodnutí. Pokud se rozhodneš jít na gymnázium, zkus např. „chci zkusit něco nového, budu dělat maximum a chci být v kontaktu i s kamarádkama“. Pokud se rozhodneš zůstat, např. „vážím si toho, že jsem se dostala, ale cítím, že teď ještě nechci odejít“. Uveď důvody.

Jak se zbavit úzkostí z neúspěchu:

💭 Piš si svoje obavy na papír - co tě přesně děsí? Když to napíšeš, přestane to být tak velké v hlavě.
✅ Připomeň si, že úspěch není jen o známkách, ale i o odvaze zkusit něco nového.
🌱 Dovol si nebýt perfektní - když na gymplu něco nepůjde hned, nic se neděje. Budeš růst postupně.
🫂 Mluv o svých pocitech s někým, komu důvěřuješ - kamarádkou, učitelkou, nebo klidně školní psycholožkou.

A jedna věc - rozhodnutí nemusí být navždy. Když půjdeš na gympl a nebude to ono, můžeš přejít zpět. Když zůstaneš a budeš litovat, můžeš zkusit přestup za rok. Většina věcí se dá upravit. Důležité je, aby ses cítila v tom rozhodnutí co nejvíc sebejistě a svobodně.

Držím palce,
Linda

Ahoj milý pisateli!

Ano, šanci máš – ale bude to velmi náročné.

Karolinska Institutet (KI) je jedna z nejlepších medicínských škol na světě a výběrové řízení je tvrdé. Při přijímání studentů na anglický program asi budou chtít IB diplom nebo švédskou “gymnasieexamen” – ideálně se silným zaměřením na přírodní vědy. Budeš potřebovat výbornou angličtinu (pravděpodobně C1), dobré známky z matematiky, biologie, chemie a fyziky. Na takovýchto školách bývá nutný i motivační dopis a někdy i pohovor. Případně pro švédský program bude třeba vysoká úroveň švédštiny (C1–C2).

Pokud zůstaneš na gymplu v ČK a zvládneš se dobře připravit z biologie, chemie a angličtiny, není to nemožné. Ale budeš muset hodně pracovat samostatně – třeba připravovat se na zkoušky jako BMAT nebo studovat učebnice v angličtině.

IB program tě na studium v zahraničí připraví nejlépe – je mezinárodně uznávaný, má standardy srovnatelné s těmi, které KI zná, a všechny předměty jsou v angličtině. To je velké plus, ale znamená to stěhování a zvládnutí náročného programu. Také finanční náklady, které musíš probrat s rodiči.

Z toho, co jsem našla (ale neumím to teď ověřit): průměrný plat lékaře ve Švédsku ve specializačním výcviku je 30,000–45,000 SEK měsíčně před zdaněním. Daň z příjmu je cca 30–33 % (v závislosti na oblasti a výši příjmu).

💡 Co teď můžeš dělat:

1. Promluv si o tom v první řadě s rodiči. Jak to vidí oni? Budou Tě podporovat? Máte na to prostředky? Jsou ochotni Tě vyslat do zahraniči?
2. Rozhodni se, jestli chceš zkusit IB program nebo zůstat v ČR. I v ČR máme výborné medicínské školy.
3. Pokračuj v učení švédštiny (nejen na Duolingu). Na KI pro bakaláře v medicíně je švédština nutná.
4. Zlepšuj angličtinu – čti odborné články, sleduj medicínské YouTube kanály.
5. Sleduj stránky Karolinska Institutet, mají podrobně popsané požadavky pro zahraniční studenty: https://education.ki.se

Pokud budete skuteně uvažovat o studiu v zahraničí, je dobré se obrátit přímo na KI a nastudovat všechny informace a podmínky do detailu. Já stránky prouze proletěla a nemusím mít aktuální nebo přesné informace. Zároveň se studiem v zahraničí pomáhají firmy - vyplatí se využít jejich služeb - vetsinou nemaji extra poplatky (např. https://www.afs.cz/).

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

Z toho, co píšeš, je vidět, že se snažíš o svých vztazích hodně přemýšlet, být fér vůči druhým i vůči sobě samotné. Zároveň dává smysl, že se necítíš dobře, když Ti někdo opakovaně ubližuje – ať už slovně, nebo fyzicky. Vidím, že jste spolu zvyklé na různé vtípky a pošťuchování, ale to, co se mezi vámi děje teď, se mi vůči Tobě nezdá fér. Představuju si, že zažíváš velké napětí a nejistotu, hlavně skrz chování, které by si vůči Tobě nikdo neměl dovolit. Myslím, že už jsi udělala spoustu důležitých věcí, tedy říkáš, co Ti vadí, snažíš se najít cestu, jak s nimi vycházet, a nezůstávat na to sama. Ale pokud Tě někdo bouchá, nadává Ti nebo se Ti vysmívá, není to v pořádku a není to Tvoje chyba.

Rozumím tomu, že se bojíš, abys nepřišla o kamarádky. Jenže kamarádství by mělo být o vzájemném respektu a bezpečí. Pokud si všímáš, že se s tím sama dál těžko srovnáváš, ráda bych Tě podpořila, aby ses s tím svěřila někomu dospělému. Může to být třeba někdo ve škole, kdyby to pro Tebe teď bylo důvěrnější, než doma - školní psycholog, nebo právě Tvoje třídní učitelka. Mohla by Ti pomoct aspoň v tom, abys měla ve škole někoho, komu věříš a na koho se můžeš spolehnout. Možná by šlo i zkusit si s nimi promluvit v klidné chvíli, když se k sobě chováte mile. Můžeš jim upřímně říct, jak Ti na nich záleží, ale že Ti některé věci hodně ubližují a chceš, aby se to změnilo. Zasloužíš si kamarádství, ve kterém se budeš cítit dobře a budeš si jistá, že jsi jeho důležitou součástí.

Moc Ti držíme palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si píšeš o radu a podporu, zvlášť když zmiňuješ, že je pro Tebe obtížné, se o tom bavit s kýmkoliv ve Tvém okolí. Věřím Ti, že může být dost těžké se s takovými pocity popasovat. Obdivuju, že dokážeš nad svými pocity a sama nad sebou takto přemýšlet - že si uvědomuješ, že Tě to táhne do situací, které pro Tebe nejsou dobré nebo že Tě to příliš zahlcuje a podobně. Je fajn, že hledáš řešení, jak se z toho vymanit, aby Ti to neškodilo.

V prvé řadě mi běží hlavou, že to, co prožíváš, se může někdy dít a není to tak zvláštní, jak se může zdát. Mnohdy, když máme v životě nějaký vzor, někdo nás přitahuje svými vlastnostmi, chováním, vystupováním, tak se i k tomu pak přidají silné pocity náklonnosti, sympatií, touhy být tomuto člověku nablízku, dělat mu radost, třeba si i zasloužit jeho uznání a pozornost. Zvlášť ve Tvém věku je přirozené, že se tyto pocity objevují. Je moc fajn, že si všímáš, že už Ti ty pocity ale neprospívají - to bývá první krok k tomu, jak to změnit.

Napadá mě, že to asi nepůjde hned. Je v pořádku dát si čas a nespěchat na sebe. Zkus se soustředit na věci, které máš ráda, na činnosti, které Tě baví a třeba i vědomě odhánět ty přicházející myšlenky ohledně své třídní učitelky. Někdy asi bude potřeba se „donutit“ myslet na něco jiného, i když chápu, že přemýšlení nad někým, koho máme rádi, je příjemné. Bývá nápomocné si i připomínat, z jakého důvodu se potřebuješ z těch pocitů vymanit - co nedobrého to způsobuje, kam Tě to vede atd. Pak budeš mít i větší motivaci se od těch myšlenek na paní učitelku vzdálit. Běží mi také hlavou, že je v pořádku, že to někdy nepůjde - je důležité to zkoušet, vytrvat a věřím, že postupem času budeš moct smýšlet o paní učitelce jinak.

Kdyby to nešlo, doporučila bych Ti se i poradit se školním psychologem/psycholožkou, pokud na škole máte. Případně kdybys chtěla zůstat v anonymitě a probrat to více dopodrobna, můžeš se obrátit i na linku důvěry - ať už na nás jako Modrou linku (telefon nebo chat, www.modralinka.cz) nebo Linku bezpečí (telefon nebo chat, www.linkabezpeci.cz).

Přejeme Ti hezké vztahy.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvých řádků vnímám, že pondělky pro Tebe bývají hodně těžké a že stres, který zažíváš, Ti zasahuje do zdraví i do fungování ve škole. To, co popisuješ – svědění hlavy, bolest na hrudi, potíže s dýcháním, nevolnost a velký strach – nejsou maličkosti. Může se jednat o tělesné reakce na stres (tak, jak i Ty sama píšeš), které je potřeba brát vážně. Je dobře, že o tom mluvíš a hledáš možnosti, jak si pomoci.

Se stresem při prezentování Ti může pomoci, když si zkusíš prezentaci několikrát nanečisto říct doma, třeba před zrcadlem nebo před někým blízkým. I tak ale chápu, že před třídou je to úplně jiné. Pokud se Ti při prezentaci špatně dýchá a máš pocit, že to nezvládneš, může pomoci soustředit se na pomalé dýchání – doporučím Ti stáhnout si aplikaci Nepanikař, kde najdeš různá dechová cvičení. A nebo si i před hodinou zkusit najít chvíli pro sebe, kdy budeš mít prostor na zklidnění – třeba si pustit písničku, napít se, dát si studenou vodu na obličej nebo na chvíli odejít na klidné místo. Napadá mě také možnost svěřit se učitelce s těžkostmi, které Tě ohledně prezentování provází, a probrat s ní alternativní možnost odevzdání prezentace než-li její prezentování před třídou, jako například prezentování pouze před učitelkou. Podporu by Ti mohla nabídnout i školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.

Stejně jako i kolegové v odpovědích na Tvé předchozí dotazy Tě i já povzbudím k tomu, abys na své potíže nezůstávala sama. Někdy rady z Alíkovi poradny mohou pomoci, někdy se ale může hodit své trápení probrat s někým, kdo Tě má možnost vyslechnout, a o všem, co Tě tíží, se s Tebou pobavit do větší hloubky. Pokud bys nechtěla vše řešit s učitelkou informatiky, můžeš se svěřit jiné dospělé osobě, které důvěřuješ a můžeš se jí s prožíváním stresu svěřit, třeba zmíněné školní psycholožce nebo třídní učitelce.

Co se týče svědění hlavy – určitě by bylo dobré zajít za praktickým (dětským) lékařem. Může zhodnotit, zda za svěděním pokožky není nějaký kožní problém. Případně fyzickou potíž vyloučit a doporučit Ti návštěvu psychologa/psychoterapeuta, který Ti může pomoci naučit se se stresem pracovat tak, aby byl pro Tebe zvládnutelný. Zkus tak návštěvu lékaře probrat se svými rodiči.

Pěkné dny a dostatek sil k dalším krokům, které povedou k tomu, abys takové zkoušky snadněji zvládala.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Dává mi naprostý smysl, že situace kolem výběru střední školy v Tobě teď vyvolává hodně emocí - nejistotu, smutek i možná strach. Je úplně v pořádku, že Tě to rozplakalo. Je to velká změna, možná i překvapení, a je přirozené, že máš smíšené pocity. Zmiňuješ i to, že to je takový neurčitý pocit, kdy na jednu stranu víš, že by to pro Tebe mohla být jistota, pokud bys neměla dostatek bodů z přijímaček, ale zároveň z toho máš velký strach. Může být hodně zahlcující se v těch pocitech jen vyznat.

Nejsem si jistá, čím to právě u Tebe je, že Tě tato představa stresuje, co vzbouzí Tvé obavy. Mně teď běží hlavou, že to, že Ti paní učitelka soukromou školu doporučila ještě neznamená, že jsi v něčem selhala. Každý má jinou cestu a někdy nám život nabídne jinou možnost, než jsme si původně představovali, což však neznamená, že ta cesta bude horší. Možná Tě na soukromé škole čekají lidé a prostředí, které Ti bude sedět víc, než si teď dokážeš představit. Zároveň Ti chci říct, že je úplně v pořádku teď s tou představou ještě třeba nebýt úplně v souladu, přeci jen sis to tak původně nepředstavovala a může nějakou chvilku trvat, než se s touto myšlenkou sžiješ. Je to důležitý krok k tomu, abys tu novou možnost dokázala jednou přijmout a třeba v ní i najít něco dobrého.

Myslím ale i na to, zda by sis o tom třeba chtěla s někým promluvit - často totiž pomáhá svá trápení sdílet s někým, kdo je nám blízký a dokáže nás podpořit. Může to být třeba někdo z rodiny, nebo z Tvých přátel a blízkých. Můžete se společně na tu školu třeba podívat, popovídat si o tom, co Tě na té představě trápí, nebo naopak zkusit najít něco pěkného, co by Tě tam mohlo čekat. Zároveň mi to ale zní, že tato možnost ještě není rozhodnutá - prozatím nevíš jistě, na kterou školu půjdeš. Chci Tě proto ještě na závěr povzbudit v tom, že stále existuje naděje v to, že věci dopadnou tak, jak by sis sama víc přála.

Budeme Ti držet palce s výběrem školy.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

pojďme se na to mrknout bod po bodu:)

🌡️ Je medicína tak těžká, jak se říká?

• Medicína (vysoká škola) je náročná, protože je tam hodně učení, hlavně z paměti – anatomie, biologie, farmakologie, pitva... Pokud tě to baví, dá se to zvládnout😊 Prvním krokem by bylo jiít na gymnázium.
• Co se týče ostatních středních škol - zdravotnické obory jako porodní asistentka, fyzioterapeutka nebo zubní laborantka jsou taky náročné, ale jinak než gympl – je tam víc praxe, práce s lidmi a méně třeba literatury nebo složitých rovnic.

🧪Fungují testy na zdravku jinak než na gympl? Většinou ANO.

• Gymply berou především podle výsledků z přijímaček (CERMAT).
• Zdravotnické školy někdy počítají i průměr známek, zájmové činnosti, motivační dopisy nebo pohovory. Takže když máš třeba slabší matiku, ale skvělý přístup, motivaci a třeba i zájem o první pomoc nebo kroužek, můžeš mít větší šanci než jen podle testů.

🎯Mám se svým skóre šanci dostat alespoň někam, když trochu máknu?

Rozhodně ano! 💪

• 22 bodů z matiky není špička, ale vůbec to není ztracený. Český jazyk máš výborně našlápnutý.
• Navíc máš celý rok na to zapracovat na přijímačkách. Klidně si zkus tréninkové testy, nebo popros o doučko nebo online kurzy. Stačí se zaměřit na trénování typických úloh z CERMATu. A hlavně klid a rozvahu – testy se zlepší hlavně praxí💕

🔁 Co když mě to přestane bavit – můžu pak změnit obor?

• Ano, i když bude třeba překonat nějaké překážky, nebo si něco dostudovat.
• Většina oborů na středních zdravotnických školách dává základ, který můžeš využít i jinde: Fyzioterapeutka může jít i na sportovní školu. Porodní asistentka může třeba studovat i sociální práci. Můžeš přestoupit na jinou střední nebo později jiný obor na vysoké.

🌈 Hodím se na to povahově?

• To musíš posoudit sama :) Můžeš to probrat i s rodiči, se svým okolím, s kamarádkami a kamarády, s výchovným/kariérovým poradcem ve škole.
• Zkus si odpovědět na otázky: Chci pomáhat lidem? Zajímá mě lidské tělo a příroda? Vím, jak vypadá běžný den lékaře/zdravotní sestry? Co vše musí v práci dělat?

Držím ti palce, ať se ti splní, co si přeješ!
Linda