Ahoj z Modré linky,

je úplně v pořádku, že píšeš Alíkovi, když se v Tvém životě něco děje. Píšeš nám o tom, že máš strach z přijímaček na střední školu, hlavně z matiky, kde v přípravných testech dosahuješ méně bodů. Máš také obavy z toho, jak zvládneš stres z cesty na přijímačky i přijímačky samotné. Trápí Tě také otázka, jak v nové škole zapadneš mezi vrstevníky, protože si sedneš spíše se staršími.

V tom, co jsi napsala Alíkovi, se ptáš, jak nebýt ve stresu, píšeš také o obavách, jak zapadnout v novém kolektivu, budu tedy reagovat na témata, která jsi otevřela.

Nejprve píšeš o tom, že máš obavu z přijímaček, zejména z matematické části. Chtěla bych ocenit, že se na zkoušky s předstihem připravuješ a děláš si různé testy a cvičení. To je určitě dobrá cesta k tomu, abys přijímačky zvládla. Pokud Ti jde matematika hůře, máš ještě dost času na to, abys to dohnala. Můžeš se například učit s někým dalším, kdo se také na zkoušky připravuje, nebo si (s pomocí rodičů) sehnat doučování. O pomoc můžeš požádat i ve své současné škole - s přípravou na přijímačky většinou pomáhají.

Máš také strach ze stresu z přijímaček. Věřím, že představa přijímaček není úplně příjemná. Aby to bylo jednodušší, můžeš si cestu do školy vyzkoušet „nanečisto“, školu si obhlédnout, pak už to pro Tebe bude jednodušší. Pokud bys chtěla v den přijímaček (nebo jindy) snížit stres, můžeš se zaměřit například na dechová cvičení, kdy budeš zklidňovat svůj dech: hlubší nádech, výdech ještě hlubší než nádech. Také je možné dýchat s malinkými přestávkami, například nádech - chvilku nedýchat - výdech - chvilku nedýchat - nádech a opakovat tak dlouho, jak je potřeba. Cvičení na snížení stresu také najdeš v aplikaci „Nepanikař“, kterou si můžeš stáhnout na internetu. Pomoci také může to, když Tě na přijímačky někdo doprovodí, nebo tam půjdeš s někým ze spolužáků, který se na stejnou školu také hlásí.

Obavy máš i z toho, že nezapadneš mezi spolužáky, pokud se na střední školu dostaneš. Rozumím tomu, že Tě to může zneklidňovat. Myslím, že může pomoci, když budeš sama sebou, nebudeš si na nic hrát, ale zároveň budeš otevřená a přátelská. Podpořit Tě může i to, když si v nové třídě k sobě najdeš někoho, kdo Ti bude sympatický, a na začlenění do kolektivu nebudeš sama.

Přejeme Ti, abys vše dobře zvládla, a držíme Ti palce.

Modrá linka

Milá pisatelko,

obracíš se na poradnu s tím, že se ti nelíbí přístup školy k tvému dlouhodobému onemocnění. Přijde ti, že škola tě škola málo chápe a málo tě podporuje, když musíš být dlouhodobě mimo školu kvůli své nemoci. To, na co škola má a nemá právo ti tady bohužel nenapíšu, protože to je individuální pro každou školu. Rozumím tomu, že bys nyní potřebovala od školy to, aby ti více vyšla vstříc, lépe ti umožnila domácí vzdělávání a méně zpochybňovala to, jestli jsi doma důvodně či ne. Je možné, že nyní, když jsi v 9té třídě má škola vyšší nároky a očekávání, vzhledem k tomu, že budeš školu opouštět, uzavírat školní docházku a postupovat na další školu. A tak více dotazují to, zda-li je tvá nemoc opravdu tak vážná, abys musela tolik hodin chybět a mají třeba dojem, že zůstáváš doma víc než bys musela. Proto pak chtějí kontaktovat OSPOD, který má za úkol sledovat, zda-li mají děti vhodné podmínky pro svůj vývoj (ne pouze to, když jsou děti týrané či zanedbávané). A školní vzdělání je součást dobrého vývoje. Škola má třeba obavu, zda-li se tvojí rodiče řádně starají o to, abys chodila do školy. To velké množství omluvených hodin bude na konci roku možná důvod, proč tě nechají ročník opakovat. Doporučila bych vám o tom, co se ti děje se školou dobře a otevřeně komunikovat. Domluvit se se školou na individuálním plánu vzdělávání, plnit určité úkoly a doučovat se látku, kterou škola stanoví. Možná budeš chodit na nějaké zkoušky, které ukážou, zda-li látce dobře rozumíš. Třeba tím škola vyjadřuje i určitou starost o tebe, jestli máš opravdu to, co potřebuješ. A hlídá i určitou povinnost, kterou mají tvojí rodiče vůči tobě, a tou je zajistit ti řádné školní vzdělání. Přeci jenom jsi již v 9té třídě, což je látka, která se běžně doučit doma nedá. A tvoje absence jsou opravdu velké. Zkus to nebrat jenom proti sobě ale i jako určitou starost školy o to, aby tvoje cesta do života mohla být plnocenná a postavená na dobrém vzdělání. Tak ti držím palce, aby se tvá situace se školou brzy a dobře vyjasnila. Poradce Centra Locika

Ahoj milá holko,

takový limit neexistuje. Nicméně vše je rámováno zdravým rozumem. Napadá mě, abys promluvila s vaší třídní/m. Měl/a by mít přehled, jaké požadavky jsou na vás napříč předměty kladeny. A čtyři testy denně se mi zdají dost.

Dominika

Ahoj kluku,

někdy se stává, že něčeho, co děláme dlouho, máme plné zuby. Většinou v takovém případě stačí malá změna - a ve Tvém případě nastane velká - půjdeš totiž na SŠ, do jiného prostředí, s jinými požadavky. A tak uvidíš, třeba se za pár měsíců Tvůj pohled na školu a studia promění. Na střední školu můžeš nastoupit i tři roky po ZŠ (pokud splníš náležitosti přijímacích zkoušek) - ale nebývá to zvykem. Byl bys potom o tři roky starší než všichni Tvoji spolužáci a možná by Ti to přineslo více otázek a nedorozumění, než si nyní dokážeš představit.

A pak mě ještě napadá - co bys ty tři roky dělal? Některé firmy sice nabízí brigády již od 15 let, ale většinou to bývá myšleno jako přivýdělek, nikoli jako stálá práce. A do té do 18 let věku nastoupit nemůžeš.

Držím Ti palce s rozhodováním,

Dominika

Ahoj holko,

otázkou je, proč Ti tak vadí právě rozcvička? Myslím si, že protáhnout se před sportovním výkonem je důležité z mnoha důvodů (a ano, ne vždy nás to musí bavit :). Pokud je však důvod závažnější a probrala jsi ho s rodiči i paní učitelkou, věřím, že společně najdete řešení.

S pozdravem,

Dominika

Ahoj, vidím, že ve svém věku ještě nemáš zdaleka jasno. Hodně času na přemýšlení získáš, když půjdeš na gymnázium. Tam se potom rozhodneš, jakou vysokou školu budeš chtít studovat dál. Při dalším studiu můžeš také využít nabídky studovat v zahraničí, které školy pro své žáky a studenty dostávají.

Ahoj,

píšeš nám, že jsi třikrát udělala strašnou věc. Většina třídy Tě za to nemá ráda, Ty se za to nesnášíš a bojíš se, že se to dozví máma. Chtěla bys od nás poradit, co máš dělat.

V Tvé zprávě nepíšeš, co jsi udělala a tak se mi teď celá situace obtížněji představuje. Vnímám, že Tě záležitost, ohledně které píšeš, trápí a jsem moc ráda, že jsi nám napsala a svěřila se nám. Věřím, že pro každý případ, kdy jsme udělali nějakou věc, která se nám může zdát opravdu strašná, může existovat řešení. Všichni někdy děláme chyby, důležité je, jak se poté zachováme, některé věci se dají napravit. Napadá mě několik možností, co bys mohla dělat. Mohlo by pomoci svěřit se někomu ve Tvém okolí s tím, co se děje ve škole a co Tě tak trápí. Píšeš, že se bojíš, že se to dozví máma. Tak si říkám, jestli máš ve svém okolí někoho jiného, komu by ses nebála svěřit - nějakou paní učitelku ve škole nebo někoho z rodiny - sourozenec, táta, babička, teta. Myslím, že svěřit se s tím, co se děje by mohl být první krok k vyřešení a zklidnění celé situace. Také přemýšlím nad tím, jestli máte ve škole školního psychologa. Pokud ano, mohla by to být další osoba, na kterou se obrátit. Pokud nikoho takové ve svém okolí nemáš, můžeš se nám svěřit na chatu nebo lince, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (kontakty najdeš zde: https://www.modralinka.cz/).

Držíme Ti palce, abys našla podporu a pomoc, kterou potřebuješ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se spoustou věcí, se kterými nejsi spokojená. Je dobře, že si hledáš způsob, jak s nimi nakládat. Obecně je důležité naučit se rozlišovat, co člověk ovlivnit může a co ne. Pokud jde o Tvého spolužáka, napadá mě, že možná se chová, jako kdyby měl ADHD postě proto, že ADHD opravdu má. A možná se stalo něco, co je pro něj příliš obtížné a neumí s tím nakládat jinak. Nepíšeš, co Ti vlastně vadí. Obtěžuje Tě jeho chování nějakým způsobem? Pokud ano a dělá něco přímo Tobě, co pro Tebe není příjemné, je potřeba obrátit se na nějakého učitele a řešit to. Jestliže je to jeho chování celkově, můžeš se i tak obrátit na učitele nebo se můžeš učit nebrat to vážné. To je pro život docela dobrá schopnost, protože v životě se občas budeme dostávat do situací, ve kterých nebudeme úplně spokojeni.

Pokud máš obavy o něj a o to, jestli je v pořádku, i v tom případě mu Ty sama asi nemůžeš pomoci jinak, než se svěřit někomu dospělému. A jestli Ti vadí, jak se k němu chová jeho spolužák, můžeš se ho zastat nebo se obrátit na nějakého učitele, kterému věříš.

Co se týká nezáživných hodin, chápu, že Tě nebaví. Jestliže je Vás ve třídě více, komu tyto hodiny nevyhovují, můžete se domluvit a řešit to společně, třeba přes vaši třídní učitelku (učitele).

Stejně tak je důležité, aby ses svěřila někomu ve škole nebo doma rodičům, pokud se k Tobě někdo chová nehezky a Ty si s tím nevíš rady. Rozumím tomu, že by sis přála, aby byl ve škole školní psycholog. Současně mě napadá, že Ty sama můžeš spolužákovi jasně dát najevo, že Ti jeho chování vadí a požádat ho, aby s tím přestal. A pokud ne, nenecháš si to líbit. A v případě, že nepřestane, je potřeba se skutečně na někoho obrátit.

Celkově píšeš o spoustě věcí, se kterými jsi nespokojená. Pokud si s nimi Ty sama nemůžeš poradit, je důležité na ně nezůstávat sama. Některé záležitosti mohou rodiče či vyučující vyřešit. S některými i oni možná mohou těžko něco udělat, ale o to důležitější je, abys mohla sdílet své pocity a necítila se být na vše sama. A v tom Tě chci opravdu povzbudit, nezůstávej sama s tím, v čem Ti není dobře.

Klidnější dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že bys chtěla mít kamarády. To je naprosto přirozené. Není však žádná jednoduchá účinná rada, jak to udělat. Kamarády si získáváme postupně celým svým chováním. Pomáhá být milá, kamarádská. Tedy zdravit lidi kolem sebe, usmát se na ně, zeptat se jich, jak se mají, jak se jim třeba líbila hodina nebo cokoli, co se dělo. Chovat se k ostatním tak, jak by sis přála, aby se ostatní chovali k Tobě. Tolik obecně. Tedy například už do budoucna nikoho nepomlouvat, jak píšeš - to už jsi asi pochopila sama, což je moc dobře.

Na to, o čem se s ostatními bavit také neexistuje žádný recept. Zkus si dát čas a nejprve začít vnímat a poslouchat, o čem se ostatní mezi sebou baví. A pak se k nim můžeš přidat. Když budeš s ostatními mluvit o tom, co je baví, zaujmeš je. Nebo někdy naopak můžeš mluvit o tom, co baví Tebe, o čem toho hodně víš. Tím je můžeš strhnout a ukázat jim, že jsou zajímavé i jiné věci.

Konkrétněji Ti ale poradit nemůžeme, protože Tě neznáme. Zkus si tedy popovídat třeba se svými rodiči. O tom, jak si oni získávali kamarády, co si myslí, že děláš dobře a v čem máš třeba mezery. Nebo s někým ze školy, komu věříš, ať už ze spolužáků či učitelů, se školní psycholožkou, pokud ve škole máte.

Přejeme Ti prima dny a časem více kamarádů.
Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

píšeš, že Ti nejde Vlastivěda a žádáš radu. Možná by pomohlo se zamyslet, co Ti na tom tolik nejde. Nepamatuješ si data? Historické příběhy? Podle toho bych pak volila zdroj a typ učení. Bez toho je moc těžké na takovou otázku odpovědět.

Určitě by pomohlo zajít za paní učitelkou a probrat to s ní. Možná Ti poradí nejvhodnější způsob učení, doporučí třeba knížku ke čtení nebo výuková videa - to záleží, co Ti v učení vyhovuje.

Držím palce!

Dominika

Ahoj holko,

maturitní ples bývá časně zjara - od konce ledna až do dubna, záleží na škole. A po plese se běžně chodí do školy. Maturuje se v červnu, po maturitě je volno do druhé poloviny září, kdy začíná vysoká škola.

Hezký den,

Dominika

Ahoj z Modré linky,

máte ve třídě nového spolužáka, rád by ses s ním víc bavil, navázal kontakt. Zdá se, že o něj má zájem, ale zároveň se stydí.
Říkám si, že je od Tebe moc všímavé, že o něm takto přemýšlíš a máš chuť jej poznat blíž. Citlivě myslíš na to, co se mu asi děje. Na chatu je otevřenější, než pak v reálném povídání - změny bývají často náročné, proto je dost možné, že by ocenil kamaráda, který by mu byl nějakou oporou v začátcích. Je těžké jen tak přijít do nové třídy, ve které se pravděpodobně už všichni dobře znáte, máte tam svoje kamarády, party. Možná proto může působit zdrženlivě, tiše, pochybovat, jestli zapadne. Představuji si, že mu může dodávat odvahu, když od Tebe a od okolí celkově pocítí zájem - to, že vám není lhostejný. Přeci jen je teď už součástí vaší třídy. Napadá mě klidně začít u chatu, když Ti přišlo, že líp reaguje tam. Ve škole možná bude nějaká další vhodná chvilka, delší přestávka, společný úkol/prezentace, anebo si k němu můžeš přisednout na obědě. Můžete se pobavit o školních věcech, o zájmech - možná máš po škole nějaký volnočasový kroužek, do kterého by se mohl taky přidat, možná plánujete se třídou nějaký výlet anebo jen Ty třeba s kamarády se chystáte někam vyrazit ven a dalo by se ho taky přizvat. Přijde mi taky úplně v pohodě se ho zeptat, jak se mu vlastně zatím ve třídě líbí, co jde dobře, co mu třeba i chybí, vadí. Zkus se o něm pobavit i s dalšími kamarády ze třídy, třeba spolu vymyslíte něco dalšího. Zároveň je fajn si připomenout, že aby se dalo s druhým začít víc bavit a poznávat ho, musí se taky nechat dát poznat. Možná to bude trvat nějaký čas, uvidíte. Přála bych Ti, aby se vaše kamarádství vyvíjelo tak, jak bys rád.

Držíme palce
Modrá linka

Ahoj Jackie,

svou zprávou nás určitě neotravuješ, Tvůj problém není zbytečný, chápu, že je to pro Tebe důležité a těžké. Je mi líto, že ses nedostala na konzervatoř, kam ses hlásila. Umím si představit, že i to mohlo podpořit strach, že se nedostaneš na muzikál. Nedáváš nám konkrétní dotaz, chápu Tvou zprávu tak, že jsi potřebovala sdílet, jak se cítíš. V odpovědi Ti mohu nabídnout, co mě napadalo při čtení Tvé zprávy, třeba Tě něco z toho zaujme.

Připadá mi v pořádku, že máš strach, jak zkouška dopadne. Pokud nám o něco jde a moc to chceme, takové pocity jsou na místě. Čekání na výsledek někdy může být nekonečné a myšlenky se v hlavě víří. Zaujalo mě, jak píšeš, že pokud by ses tam nedostala, neuvidíš se se svou milou jen svojí vinou. Chci Ti říct, že v životě se setkáváme se situacemi, kdy není jen v naší moci ovlivnit, jak to dopadne. I pokud jsi dala do svého výkonu všechno, spoustu dalších okolností nemůžeš ovlivnit - kolik lidí se hlásilo, jak dobré byly jejich výkony, co se líbilo komisi nebo třeba i svou případnou nervozitu. Chci Tě podpořit, abys k sobě byla laskavá a zaměřila se na to, co se Ti povedlo. Zkus si třeba i představit, co bys řekla své kamarádce, kdyby se Ti svěřila s podobnou situací. S nepříjemnými pocity může pomoci přijmout je tak, jak jsou, nebránit se jim, protože jsou v pořádku. Můžeš se i sama sebe zeptat, co by Ti pomohlo uvolnit se. Co Ti jindy v náročné situaci pomohlo? Třeba nějaký koníček? Můžeš se také svěřit blízké osobě, které věříš, sdílení často ulevuje. Zároveň mě napadá a věřím, že spolu se svou milou můžete vymyslet, jak případnou situaci zvládnout. Právě takovéto „zkoušky“ jsou to, co vztah a důvěru v něm prohlubují a utvářejí.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj,

VOŠ jsou tu pro studenty, kteří chtějí po SŠ dosáhnout vyššího vzdělání a nechtějí jít na vysokou školu. Takže ano, přihlášku si můžeš podat už ve 4. ročníku SŠ - po ukončení maturity se pak na VOŠ posílá maturitní vysvědčení - bez něj není možné do studia studenta přijmout.

Studium tak může být návazné - v červnu ukončíš SŠ a v září (říjnu) nastoupíš na VOŠ.

Hezký den,

Dominika

Ahoj milí pisatelko,

na první dobrou bych Ti odpověděla, že lyceum s humanitním zaměřením nemá zaměření pro předškolní pedagogiku a požadované vzdělání na něm tak nezískáš. Protože ale je dnes různost středních škol opravdu velká, doporučovala bych Ti obrátit se skutečně přímo na konkrétní lyceum, na webu jistě najdeš kontakt na studijní oddělení / kancelář školy.

Měj se hezky,

Dominika