Ahoj milá pisatelko,

rozumím, že tě může stresovat, že je v Česku jen jedna veterinární univerzita. Pokud jsi zatím neměla horší známku než 2 a jsi na gymnáziu, tak máš rozhodně potenciál se dostat i na takto náročnou školu.

Pár bodů, na které je dobré se zaměřit, pokud o studiu veteriny vážně uvažuješ:

1. Veterinární univerzita klade důraz především na biologii a chemii. Pokud budeš skládat přijímací zkoušky, budou právě na těchto předmětech hodně postaveny. Udržuj si dobrý průměr, zvlášť v těchto předmětech, a případně využij semináře, doučování či přípravné kurzy, které ti mohou pomoci se ještě více zdokonalit.
2. Je ideální s dostatečným předstihem trénovat typy úloh na přijímačky a učit se do hloubky, nejen povrchně. Zaměř se i na oblasti, které ti mohou dělat problém, abys je dostatečně procvičila. Můžeš se podívat na oficiální stránky univerzity, kde občas bývají zveřejněné ilustrační testy z minulých let.
3. Pokud máš možnost, zkus brigádu nebo stáže např. na veterinární klinice, v útulku pro zvířata či někde, kde se zvířaty pracují. To ti dá jednak zkušenosti, jednak větší jistotu, že tě tento obor opravdu naplňuje.

Veterina je náročná škola, hodně se tam řeší těžká teorie, ale i praxe (anatomie, chirurgie apod.). Je tedy potřeba se připravit na to, že člověk bude muset hodně studovat a zároveň si nechat čas i na odpočinek, aby se to vše dalo zvládnout. Ale pokud máš z gymplu dobré známky a poctivě se na přijímačky připravíš, určitě máš šanci.

Zkrátka není důvod se zbytečně obávat
Držím palce!
Linda

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že nechceš jet na lyžák. Zní to, že lyže opravdu nejsou Tvé oblíbené a nedivím se, že máš strach, jestli nebudeš přemlouvána do něčeho, co nechceš. Nevím, jak to bude u vás, ale často jsou na lyžácích rozdíly v tom, jak kdo lyžuje, a je to úplně normální, s tím učitelé počítají. Někdo jezdí lyžovat pravidelně třeba i víckrát za rok, někdo na lyžích párkrát byl a někdo na nich nestál třeba ještě vůbec. Proto bývají lyžaři rozděleni do různých skupin podle toho, jak jsou pokročilí.

Když budeš ve skupince s lidmi, kteří moc nelyžují, měli by na to učitelé brát ohled. Možná Tě napadne někdo ze třídy, kdo k lyžování taky nemá blízko. Můžeš se s ním zkusit pobavit, jak to vnímá, čeho se obává a taky na co se možná těší. Můžeš si samozřejmě dovolit i panu třídnímu kdykoliv říct, ať už před nebo během lyžování, že nechceš, aby Tě nutil do něčeho, co sama nebudeš chtít. Na druhou stranu, lyžák je fajn možnost zkusit se na lyže postavit spolu s někým, koho znáš, a kdo Ti v tom může pomoct. Bude ale záležet na Tobě, jestli a jak se do toho budeš chtít pustit. Přála bych Ti, aby sis lyžák co nejvíc užila.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

spousta dětí a i dospělých lidí má problém najít si kamarády nebo se cítí nesví ve skupinové práci. Nejsi v tom sama. To, že se ráda učíš, z tebe vůbec nedělá divnou – někteří lidé mají prostě větší radost, když mohou poznávat nové věci, a to je naprosto v pořádku.

Také vidím, že na podobný dotaz Ti již odpovídali z centra LOCIKA. Zkusila jsi uz, co Ti poradili?

„Bylo by dobré si s někým popovídat. A třeba by ti to pomohlo porozumět tomu, proč v tobě užší kontakt s vrstevníky vyvolává takovou emoční reakci. Můžeš se nad tím zamyslet sama ale určitě je lepší, kdyby jsi vyhledala třeba vašeho školního psychologa a promluvila si s ním o tom. To, že tomu porozumíš, ti pomůže najít cestu jak překonat strach, ostych, nedůvěru či další pocity, které začnou na tebe působit ve chvíli, kdy máš s někým více komunikovat.“

Tady máš i nějaké krátké tipy:

• Neoslovuj hned velké skupiny. Zkus se pobavit s jedním spolužákem/spolužačkou třeba o domácím úkolu nebo oblíbené hře. Zjisti, co ostatní baví – sport, seriál, videohra. Když máš s někým společný zájem, lépe se ti bude začínat rozhovor.
• Často stačí, když druhého vyslechneš, usměješ se nebo se zeptáš na něco, co ho zajímá. Ukážeš tím, že ti na něm záleží.
• Neboj se říct, co potřebuješ. Když je skupinová práce náročná, zkus poprosit učitelku, jestli můžeš začít s menším úkolem, nebo pracovat ve dvojici, než si zvykneš.
• Když si nevíš rady, zkus se svěřit někomu, komu důvěřuješ – rodičům, staršímu sourozenci, nebo učitelce, které věříš. Můžou ti dát další nápady.

Držím palce,
Linda

Ahoj milý pisateli,

žáci v průběhu středního vzdělávání mohou požádat o přestup na jinou střední školu. O přestupu rozhoduje ředitel*ka školy, do které se žák hlásí. V rámci tohoto rozhodování může ředitel*ka stanovit rozdílové zkoušky a určit jejich obsah, rozsah, termín a kritéria hodnocení.

Nejprve je vhodné probrat do doma s rodiči a poté oslovit vedení gymnázia, na které chceš přestoupit, a informovat se o možnostech přestupu, volné kapacitě a případných podmínkách. Pokud je přestup možný, podáváte písemnou žádost o přestup. U nezletilých žáků musí žádost podat zákonný zástupce (rodiče).

Návrat na původní gymnázium po přestupu je teoreticky možný, ale není automatický. Opět záleží na rozhodnutí ředitele původní školy, zda vás přijme zpět, a to s ohledem na kapacitní možnosti a případné další podmínky. Je tedy dobré se dopředu zeptat, může se stát že tato možnost k dispozici nebude.

Je tedy důležité před přestupem pečlivě zvážit všechna pro a proti a ideálně si domluvit osobní schůzku s vedením obou škol, abyste měli s rodiči jasnou představu o podmínkách přestupu i případného návratu.

Držím palce,
Linda

Ahoj z Modré linky,

uff, slyšet, jak o Tobě někdo za Tvými zády mluví, musí být hodně nepříjemné. A když čtu, že se k Tobě daná osoba chová celkově nehezky a slovně na Tebe útočí, je mi z toho smutno. Představuji si, že musí být těžké říct v takové chvíli nějaká slova na svou obranu. Jsi velmi statečná, když přemýšlíš nad tím, jak by to šlo udělat, abys jí nemusela stále ustupovat.

Přijde mi důležité dát té spolužačce jasně najevo, jaké chování se Ti nelíbí. Není potřeba se s ní pouštět do konfliktů, to by celé situaci nepřidalo. Napadá mě ale zkusit příště udělat něco trochu jinak. I když cítíš, že máš v hlavě v tu chvíli prázdno, nevadí, to se může stát, když nás chování druhého člověka zaskočí. Nemusíš hledat složité odpovědi, svůj nesouhlas s tím, co říká, můžeš zkusit vyjádřit pouhým slovem NE - a tím se vůči jejím požadavkům vymezit. Vím, že není lehké stát proti celé bandě holek. Proto bych Ti přála, abys v té chvíli pro sebe měla zastání. Pokud na to budete třeba alespoň dva, už to je nějaká posila, která může hodně pomoci. Z Tvých řádků vnímám, že někdo takový by se ve třídě možná našel. Zkus tak pro sebe mezi spolužáky najít nějakého spojence.

Takto na dálku se mi těžko chápe, jak celá situace u Tebe ve třídě vypadá. Pokud bys ale cítila, že Ti v tom všem není dobře a nepříjemné chování spolužačky by dál pokračovalo či se dokonce stupňovalo, je v pořádku se s tím, jak se k Tobě chová, svěřit někomu dospělému ve škole, kdo by Ti mohl více pomoci či poradit, co zkusit dál. Například některé oblíbené paní učitelce, výchovné poradkyni či metodikovi prevence, nebo třeba školnímu psychologovi, pokud u vás ve škole působí.

Přejeme Ti hodně síly,

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

chápu, že tohle rozhodování není vůbec jednoduché, zvlášť když máš jasnou představu o tom, co tě baví.

Pokud je Jihlava tvoje nejbližší možnost, mohla bys zvážit kompromis. Zkusit domluvit s rodiči, zda by se střídaly cesty autobusem a třeba odvozy autem (alespoň občas). Pokud bys měla delší školní den, možná by stálo za to zjistit, jestli bys mohla po škole počkat na odvoz třeba v knihovně nebo v nějakém klidném prostoru.

Chápu, že myšlenka na intr může být děsivá, ale spousta dětí to zvládne a nakonec na intru zažijí skvělá přátelství i nezávislost. Je dobré zjistit, jak by to prakticky vypadalo (jaké jsou podmínky na intru, jak často by ses mohla vracet domů apod.). A ohledně toho, na koho by ses obrátila – na intru bývají vychovatelé, kteří ti pomohou, kdyby něco. Také by sis našla kamarády, na které by ses mohla spolehnout.

Bohužel v Třebíči není přímo umělecká škola, která by se zaměřovala na kreslení a malbu. V Jihlavě jsem našl dvě.

• Soukromá vyšší odborná škola grafická a Střední umělecká škola grafická, s. r. o.
• Střední uměleckoprůmyslová škola Jihlava-Helenín

Pokud chceš, zkus najít další školy zde: https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly?district=jihlava

Kdybych musela nakonec na gymnázium kvůli rodičům, jsou nějaké vysoké školy zaměřené na umění?

Ano, existuje spousta možností:

• Akademie výtvarných umění v Praze (AVU): Specializace na malbu, kresbu, sochařství a další umělecké směry.
• UMPRUM (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze): Design, grafika, malba a další moderní i tradiční obory.
• Masarykova univerzita v Brně: Nabízí výtvarnou výchovu jako kombinaci s pedagogikou.
• Fakulty umění na technických univerzitách: Například VUT v Brně (Fakulta výtvarných umění).

Gymnázium ti sice nedá praktickou přípravu na kreslení, ale dá ti možnost věnovat se ve volném čase svému koníčku a připravit se na talentové zkoušky.

Zkus si s rodiči sednout a otevřeně promluvit. Vysvětli, jak moc je pro tebe umění důležité a jak si to v budoucnu představuješ. Můžeš jim navrhnout, že si během 8. a 9. třídy najdeš více informací, zkusíš nějaký přípravný kurz na talentovky nebo společně navštívíte ty školy, aby sami viděli, co nabízejí.

Držím ti palce, ať se rozhodnutí podaří co nejlépe!

Ahoj milý pisateli,

pokud se chceš stát dabérem, není nutné chodit na nějakou specifickou střední školu, ale některé obory ti mohou pomoci se lépe připravit.

Zde je pár možností, které můžeš zvážit:

1. Střední umělecké školy nebo konzervatoře se zaměřením na herectví ti dají základy práce s hlasem, výslovností a hereckým projevem.
2. Některé školy nabízejí obory jako „Multimediální tvorba“ nebo „Zvuková tvorba,“ kde se seznámíš s prací s mikrofonem a nahráváním.
3. Pokud si chceš nechat otevřené možnosti, gymnázium ti poskytne kvalitní vzdělání a zároveň ti umožní zkusit dabing jako zájmovou činnost mimo školu.

https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly

Co dělat mimo školu:

• Navštěvovat kurzy herectví nebo hlasové výchovy. Hledej kurzy pro herce a dabéry, například kurzy mluveného projevu. Zajímat se o castingy. Některá dabingová studia hledají nové talenty. Sleduj jejich weby nebo sociální sítě.
• Trénovat hlas a výslovnost. Čti nahlas, cvič intonaci a pracuj s jazykolamy.
• Kontaktovat dabingová studia. Zkus zjistit, jaké mají požadavky, a nabídni svůj hlas do databáze.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj milá pisatelko,

chápu, že teď máš docela těžké období. Zdá se, že toho máš na sobě hodně – nejen školní nároky a tlak na výsledky, ale i pocit, že bys ráda něco změnila, a zároveň problémy s tím, jak vnímáš autoritu učitelů.

Chyby z nepozornosti jsou častý problém, který ale můžeš zlepšit postupným tréninkem.

• Můžeš zkusit dělat cvičení na pravopis a zaměřit se vždy na jednu oblast – třeba nejdřív shodu podmětu s přísudkem, potom vyjmenovaná slova.
• Zkus také pracovat s někým, kdo ti pomůže tvé chyby odhalit a vysvětlit, proč se staly.
• Když něco píšeš, udělej si po dokončení pauzu a potom text znovu zkontroluj s odstupem – někdy to pomůže chytit chyby, které jsme při psaní přehlédli.
• Vezmi si nějaký krátký text a zkusit ho přepsat bez chyb. Pak porovnej svou verzi s originálem a zaměř se na místa, kde jsi chybovala.

Pokud ses vždy považovala za jedničkářku, může být náročné přijmout, že teď nemáš tak dobré výsledky. Zkus se na to podívat jako na příležitost najít způsoby, jak se učit efektivněji, nebo se něco nového o sobě naučit. Neznamená to, že už nejsi „dobrá,“ jen máš novou výzvu, která tě může posílit.

Je úplně normální, že občas přemýšlíš, co bys dělala jinde, a máš pocit, že doma to není ono. Možná máš potřebu většího prostoru, jiných zkušeností, nebo nějaké změny v každodenní rutině. Může pomoci o tom mluvit s někým, komu věříš – třeba s rodiči, kamarádkou, nebo i školní psycholožkou. Někdy stačí už jenom vyjádřit, co tě trápí, a najednou to začne dávat větší smysl.

Někdy je těžké přijmout rady nebo vedení od učitelů, hlavně když máš pocit, že tě nechápou nebo tě třeba podceňují. Můžeš zkusit přemýšlet, co bys potřebovala k tomu, abys lépe zvládala jejich autoritu. Možná, že kdybys učitelům dokázala víc věřit, bylo by to snadnější. Pomáhá i soustředit se na to, že autorita učitelů ti může pomoci dosáhnout vlastních cílů, i když se to teď nezdá.

Důležité je, abys nezůstala na všechno sama. Možná by ti pomohlo se o tom víc pobavit s někým, kdo ti může pomoct věci lépe pochopit a zvládnout. Buď na sebe hodná – občas prostě procházíme těžším obdobím a trvá chvíli, než najdeme cestu, jak se zlepšit a zvednout si náladu.

Linda

Ahoj,
pokud jde o podmínky pro přijetí, tak v těch Technická univerzita v Liberci u učitelství prvního stupně povinnost umět hrát na hudební nástroj neuvádí. Mají tam akorát test obecných studijních předpokladů (a povinnost dodat nějaká lékařská potvrzení).

Co se týče samotného studia, tak v něm se hudební výchově rozhodně nevyhneš. Alespoň nějaké základy třeba u klavíru se očekávat s největší pravděpodobností budou, protože obecně platí, že učitel prvního stupně by měl umět tak nějak všechno, alespoň v základech. Dle systému se tam s hudebním nástrojem pracuje i v běžné hudební výchově.

Vyloženě předmět „Hra na hudební nástroj“ je někde označován za povinný, ale letošní informace o studiu ho uvádějí v jednom z bloků povinně volitelných předmětů. Tyto předměty obsahují nějaké skupiny předmětů, z nichž musíš splnit alespoň něco. Co konkrétně to ale bude, to už je na tobě. Mělo by se tomu tedy dát vyhnout, pokud si vybereš něco jiného.

Rozhodně bych ale neměla zapomenout zmínit fakt, že i z vlastní zkušenosti můžu říct, že se studijní plány na vysokých školách můžou velmi rychle měnit. Není problém, aby jeden ročník měl nějaké podmínky, ale i jen ročník o jeden výš nebo níž to měl dost odlišné.

Pokud ti tedy teď je méně než 15 let, což předpokládám, že je, tak se na vysokou školu dostaneš nejdřív za nějakých 5 let. Za tuto dobu to může být úplně překopané. Spousta věcí se ale dá dohledat na internetu. Stejně tak je určitě fajn využít dny otevřených dveří, zvlášť v případě dotazů, kde se můžeš spoustu věcí dozvědět osobně od dané školy a zároveň se i případně doptat.

Kromě toho také zatím máš i dostatek prostoru na to se s nějakým nástrojem alespoň trochu seznámit. Bývá lepší, když je člověk připravený, i když se pak samozřejmě dá i s vyučujícími na lecčem domluvit.

Ahoj z Modré linky,

dovedu si představit, že mít ve třídě takovou převahu kluků nemusí být jednoduché. Je skvělé, že se snažíš se svými spolužáky navázat kontakt různými způsoby a zapojit se tak více do třídního dění.

Ve třídě je spolužačka, které to bavení se s kluky jde. Napadá mě zkusit s ní probrat, čím to, že zrovna pro ní se zdá být povídání si s kluky přirozené? Může Ti zároveň poradit, například na jaké téma se s kluky začít bavit, koho oslovit jako prvního, a další tipy, jaké by Ti v navazování vztahů ve třídě mohly pomoci. Možná, že pokud se nejprve sblížíte vy dvě spolu, bude poté jednodušší do světa kluků proniknout společně. Můžeš se tak od ní inspirovat, nezapomínej ale na to, že je stále důležité zůstat sama sebou taková, jaká jsi. Jen tak je možné začít navazovat upřímná přátelství.

Zároveň si říkám, že ne každému se může dařit navazovat hlubší vztahy s příslušníky opačného pohlaví. Přeci jen způsob přátelství mezi holkami a mezi kluky se může v něčem dost lišit. Napadá mě zkusit nahodit takové téma, které může být společné pro všechny - například oblíbené filmy a seriály, které třeba běžely předchozí den v televizi, kroužky, na které se po škole chystají nebo třeba nejmíň oblíbený předmět ve škole. Můžeš začít nejprve s menšími rozhovory o přestávkách nebo v lavici těsně před začátkem hodiny.

Pokud si s ostatními holkami ze třídy rozumíš a je Ti s nimi příjemně, přijde mi v pořádku zaměřit se takto v začátcích na gymnáziu na budování přátelského vztahu právě s nimi. A kdo ví, možná tím, že se všichni budete vzájemně ve třídě postupem času poznávat, se i povídání s kluky bude stávat lehčím. Můžeš tomu zkrátka zkusit dát volný průběh a uvidíš, jak se vše vyvine.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvé zprávy cítím velké odhodlání se třídní učitelce svěřit a přijde mi skvělé, že hledáš možnosti, jak si s paní učitelkou promluvit. Oba způsoby, které uvádíš, se mi zdají dobré. Přijde mi v pořádku se učitelky přímo zeptat, zda by měla prostor Tě vyslechnout. Někteří učitelé mají také přímo uvedené konzultační hodiny, kdy je možné za nimi zajít. Nebo můžeš zkusit (dle rozvrhu učitelky) najít takovou chvíli, kdy má mezi hodinami volný prostor. Případně za ní do kabinetu zajít na začátku či na konci dne.

Zároveň i napsání e-mailu a doptání se, kdy by měla čas se společně pobavit, zní jako fajn způsob. Můžeš se zkusit zeptat právě na to, který den bude mít dostatek času na společný rozhovor a předejít tak tomu, že by ses trefila do chvíle, kdy nebude mít prostor. Chápu ale, že Ti zmíněné možnosti nemusí být příjemné. Napadá mě také zkusit vše, co by sis přála paní učitelce říct, napsat na papír, do pomyslného dopisu, a ten jí následně předat. Paní učitelka tak bude mít možnost přečíst si, co máš na srdci a následně Tě sama oslovit s nabídkou si o tom, cos jí napsala, promluvit více do hloubky. Do dopisu můžeš rovnou připsat, že bys stála i o osobní setkání.

Možnosti, jak s učitelkou navázat první kontakt, jsou omezené a v tuto chvíli mě jiná nenapadá. Myslím si ale, že ať už si vybereš jakoukoliv z výše uvedených cest, nic z toho není blbé. Naopak, není tolik důležité, jak se rozhodneš učitelku oslovit, jako spíše to, že si přeješ se třídní učitelce svěřit - a proto stojí za to vyzkoušet to jakoukoliv formou.

Držíme Ti palce, ať rozhovor s učitelkou proběhne tak, jak si Ty sama přeješ.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

pokud máš talent a učitel tě podporuje, určitě to zkus :) Nastuduj si podmínky pro přijetí a zároveň si naplánuj i jiné možnosti nebo kroky, kdyby přijímací zkoušky na konzervatoř neklaply.

V České republice existují různé taneční konzervatoře, které nabízejí programy zaměřené na klasický tanec. Obvykle jsou na konzervatořích programy na 4 roky, které zahrnují klasický tanec, ale může se to lišit podle školy. Doporučuji prozkoumat dostupné konzervatoře v tvém okolí na https://atlasskolstvi.cz/stredni-skoly

Zkus se podívat na jejich webové stránky, kde najdeš informace o přijetí, školních programech a požadavcích. Pokud máš možnost, navštiv školu osobně nebo se zúčastni dne otevřených dveří, abys získala lepší představu.

Držím ti palce!
Linda

Ahoj pisatelko,

rozumím, jak složité rozhodování to pro tebe je, zvlášť když jde o tvůj sport a přátele, kteří jsou pro tebe důležití. Vnímám, že máš jasno, co tě baví a co by tě naplňovalo, ale zároveň tě hodně drží zpátky myšlenka na dlouhé dojíždění a strach, že by ses musela vzdát něčeho, co máš ráda. Pokusím se ti nabídnout pár úhlů pohledu, které ti třeba mohou pomoct si věci lépe promyslet.

Zkus prozkoumat flexibilitu svého rozvrhu. Pokud bys šla na školu dál od domova, existuje nějaký způsob, jak skloubit dojíždění a tréninky? Například některé školy mohou mít možnost individuálního rozvrhu nebo ti někdy vyjít vstříc. Zkus se pobavit s trenérem, jestli by bylo možné mít trochu flexibilní čas tréninků, nebo by dokonce některé dny šly vyřešit online, pokud to povaha sportu dovolí.

Přemýšlej o svých prioritách a budoucích cílech. Pokud bys vybrala školu blíž k domovu, šla bys sice cestou, kde budeš mít sport a přátele, ale nebude tě plně naplňovat obor, který tam nabízí. Na druhou stranu, vybrat si školu dál znamená dojíždět, ale mít možnost se rozvíjet v něčem, co tě opravdu baví. Možná by ti pomohlo zamyslet se nad tím, jak vidíš sebe za pár let.

Zjisti si více informací. Možná by bylo užitečné domluvit si návštěvu na obou typech škol (nebo jít na den otevřených dveří), popovídat si se studenty a učiteli. Občas se po osobní návštěvě můžeš dozvědět něco, co ti pomůže vidět věci jasněji. Na školách se také často najde někdo, kdo tě dokáže podpořit v hledání kompromisu.

Přátelé jsou určitě skvělou oporou, ale vzpomeň si, že opravdoví přátelé zůstávají v kontaktu, i když se třeba uvidíte méně často. Můžeš najít způsob, jak se s nimi scházet mimo školu a tréninky, a udržet tak vztahy pevné. Navíc ve škole, kde budeš dělat to, co tě baví, pravděpodobně najdeš nové přátele, kteří mají podobné zájmy.

Zvaž kompromisy – Můžeš si položit otázku, zda je pro tebe reálné třeba první roky zůstat blíž domovu a věnovat se sportu a pak později přestoupit na školu, která se zaměřuje na obor, který tě baví. Některé školy mají možnost přestupů nebo nabídky dálkového studia, které by mohlo být řešením do budoucna.

Rozhodně je v pořádku se z těchto důvodů stresovat, ale také mysli na to, že není žádná volba definitivní. Vždy máš možnost změny, když uvidíš, jak se věci vyvíjejí.

Také doporučuji infografiky od LOCIKY: https://www.centrumlocika.cz/novinky/balicek-infografik-k-prijimacim-zkouskam-2

Držím ti palce, ať najdeš cestu, která bude co nejvíc odpovídat tomu, co tě naplňuje!
Linda

Ahoj z Modré linky,

moc oceňuju, že se takto zajímáš a hledáš pomoc pro svého spolužáka. Už to, že si toho všímáš a jsi ochotná mu poskytnout oporu, není málo.

Z Tvé zprávy chápu, že bys mu chtěla napsat, ale nevíš, jak začít. Může být těžké přijít za člověkem, kterého něco trápí. Někdy nám chybí slova nebo nevíme, jak reagovat. Je proto moc fajn, že si říkáš o radu. V první řadě mu můžeš vyjádřit, že Ti záleží na tom, jak mu je, a chtěla bys mu pomoci. Můžeš s ním mluvit/psát si o tom, co prožívá, pokud on bude chtít. Je na něm, zda se bude chtít svěřit nebo ne, bude dobré na něj nijak netlačit, ale spíše nabízet, že jsi tu pro něj, pokud o tom s Tebou bude chtít mluvit. Dále se ho můžeš ptát na to, co on sám by potřeboval, co bys pro něj mohla udělat. Uvidíš, jak bude reagovat, to nedokážu předem odhadnout. Mnohdy, když se někdo necítí dobře, tak už jen to, že mu je někdo nablízku, a že má v něm oporu, mu může pomoci.

Bylo by také fajn ho podpořit v tom, aby se někomu dalšímu svěřil, ideálně, aby o tom věděli jeho rodiče a mohli mu případně zajistit i odbornou pomoc. Pokud máte ve škole školního psychologa, může se na něj i sám obrátit. Jak sama píšeš, není snadné se vypořádat s depresí a člověk to většinou nezvládne sám, potřebuje podporu, někdy i právě pomoc od odborníka, kde o tom, co ho trápí, může mluvit, v bezpečném a důvěrném prostoru. Můžeš ho v tomto povzbudit, ale opět platí to, že je třeba nenutit, spíše nabízet možnosti.

Možná si budeš říkat, že bys toho pro něj chtěla udělat víc nebo znát přesně, jak se z deprese dostat. Na to není univerzální návod, většinou je třeba, aby člověk měl možnost někde o věcech mluvit a hledat svoje vlastní cesty k tomu se cítit lépe. Už to, že tu třeba pro něj budeš a budeš mu to dávat najevo, může pro něj znamenat hodně. Současně je to i tak, že každá pomoc má své hranice a je důležité myslet i na sebe, abys Ty sama měla kde brát sílu a energii. I Ty sama se můžeš poradit se svými blízkými nebo právě se školním psychologem, jak píšeme výše. Společně byste tak mohli celou věc více promyslet. Napadá mě, že jestliže by Ti to pomohlo, je možné těmto lidem ukázat i svůj e-mail a naši odpověď.

Přejeme Tobě i spolužákovi hodně sil a vzájemného pochopení.

Modrá linka

Ahoj,
rozumím, že situace, ve které jsi se ocitla, je hodně náročná. Plány, které sis udělala, se náhle zdají být nereálné, a to může být velmi frustrující. Je ale důležité vědět, že existuje mnoho různých možností a cest, jak dosáhnout svých cílů, i když to nemusí být přesně tak, jak sis původně představovala.

Tady je pár věcí, nad kterými bys mohla přemýšlet:

I když konkrétní škola v Rakousku je finančně nedostupná, můžeš se podívat po dalších školách s podobným zaměřením, nejen v Rakousku, ale i v jiných zemích. Mnoho škol nabízí různá stipendia nebo granty, i když nejsi hudební génius. Třeba bys mohla najít školu s uměleckým a sportovním zaměřením, která lépe vyhovuje tvým možnostem. Některé školy mohou mít i programy výměny studentů nebo jiné možnosti, jak snížit náklady.

Zaměř se na své silné stránky: Možná nejsi profesionální violistka, ale máš určitě jiné silné stránky. Pokud jsi nadšená z uměleckého či sportovního zaměření, zkus přemýšlet, jak bys mohla rozvinout své schopnosti. Možná je možnost se v těchto oblastech zlepšit, než si vybereš školu, a to ti může otevřít další dveře.

Mohla bys začít hledat střední školy s podobným zaměřením, které by ti pomohly rozvíjet tvé umělecké nebo sportovní zájmy. Existují i školy v Česku, které mají velmi kvalitní programy, a možná by ses mohla později podívat na zahraniční vysoké školy.

Zkus s rodiči znovu probrat své pocity a možnosti. Mohou ti pomoct najít další způsoby, jak dosáhnout svých snů, i když to bude trošku jiná cesta. Třeba mají kontakty nebo nápady, které tě dosud nenapadly.

Je důležité si uvědomit, že tvé sny nejsou ztracené. Jen bude možná potřeba najít jiný způsob, jak jich dosáhnout.

Linda