Ahoj z Modré linky,

přijde Ti, že Tě teď třída nemá moc ráda. Myslíš, že je to proto, že jsi omylem trefil kružítkem učitelku. Je mi líto, že se to stalo. Píšeš, že to bylo omylem a to mi přijde moc důležité. Bohužel, se stanou někdy i takové nešťastné náhody, které vůbec nemáme v úmyslu. Nevím přesně, jak to probíhalo a možná ani Ty nevíš, jak je možné, že se to tak sešlo. Už se to ale stalo a teď záleží, co se s tím dá dělat dál. Říkám si, jestli jsi měl prostor k tomu se paní učitelce omluvit a říct nahlas, že to bylo neúmyslně. Můžeš se k tomu i vrátit zpětně, za paní učitelkou zajít anebo využít začátek hodiny, a vysvětlit spolužákům, jak to bylo. Nikdy není na ujasnění a omluvu pozdě. Zároveň Tě chci povzbudit, ať tomu dáš čas. Je to teď asi čerstvé, tak si to asi dobře pamatuje víc spolužáků, po nějakých dnech to už nebude tak aktuální. Nevíme, jestli je to ten opravdový důvod, proč je k Tobě teď třída uzavřenější. Pokud máš k některému spolužákovi/učiteli blíž, zkus se mu s tím, že Ti to tak přijde, svěřit a řekne Ti svůj pohled. Možná bude mít další nápady, jak věci urovnat. Nemusíš na to být sám.

Držíme palce, ať zažíváš ve třídě zase hezčí dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

fobie vlastně znamená strach. Není úplně důležité, jestli má Tvá sestřenice fobii z učitelů, každopádně to zní tak, že má strach a že se ve škole necítí dobře. Pomoci jí mohou rodiče tím, že si s ní o tom, čeho přesně se bojí, budou povídat. Dají jí možnost mluvit o tom, co ve škole prožívá, jak se tam cítí, co je pro ni těžké a co je naopak fajn. A pokud by to nepomohlo, mohou se obrátit třeba na školní psycholožku(psychologa), pokud na škole je, nebo na pedagogicko-psychologickou poradnu. Můžeš jejím rodičům klidně ukázat tuto naši komunikaci, aby věděli, co a jak.

Přejeme Tobě i sestřenici prima dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že přemýšlíš o tom, jestli jet na hory nebo ne. Málokdy je nějaká situace buď úplně skvělá nebo úplně špatná. Většinou v ní je jak něco, na co se dá těšit, tak i něco, na co se úplně netěšíme. Rozhodnout za Tebe však nemůže nikdo jiný, protože je to Tvůj život a tu situaci budeš prožívat právě Ty. Můžeš si klidně na nějaký papír napsat to, na co se těšíš a také to, co se Ti nelíbí. Když ten seznam uvidíš před očima, může Ti to rozhodnutí usnadnit. A také o tom všem můžeš mluvit třeba s rodiči nebo spolužáky či jinými kamarádkami. Když budeš nahlas mluvit o tom, co Tě láká a co naopak ne, opět si můžeš více uvědomit, co vlastně opravdu chceš.

Prima podzimní dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvých řádků čtu, že opravdu nechceš jet na lyžák. Rozumím tomu, že chceš rodiče přesvědčit, abys jet nemusela, když se Ti tam nechce.

Na druhou stranu rozumím i Tvým rodičům, že se snaží, abys zapadla mezi své spolužáky, navazovala vztahy a nevyčleňovala se. Věřím, že to rodiče myslí dobře. Jsou situace, kdy je pro lidi těžké se dohodnout a shodnout, kdy mají na věc jiný názor. Proto je důležité spolu mluvit a vzájemně si naslouchat. Tím nejdůležitějším cílem komunikace není vždy dosáhnout toho, co si přejeme, ale vyjadřovat své pocity, potřeby a přání a naslouchat pocitům, potřebám a přáním ostatních. Přála bych Ti, aby rodiče skutečně dokázali vnímat, co jim říkáš, a mluvit s Tebou o tom, jak se ve třídě cítíš. A hlavně o tom, jak by ses ve třídě mohla cítit lépe. Je fajn, že máš kamarády, avšak ve třídě trávíš hodně času a bylo by proto hodně přínosné, kdyby ses tam cítila dobře. Jestli začít budovat dobré vztahy i se svými spolužáky na horách nebo postupně během školního roku, to si potřebujete domluvit s rodiči. Můžete klidně spolu zajít i ke školní psycholožce (psychologovi), pokud ve Tvé škole je. Nebo vše můžete spolu probrat s Tvou třídní paní učitelkou.

Chci Tě tedy povzbudit, abys zkusila se svými rodiči mluvit nejenom o tom, že nechceš jet na hory, ale hlavně o tom, proč, o tom, jak se ve třídě cítíš, jak bys mohla se spolužáky vycházet lépe, co se to děje, že Tě učitelé nemají rádi, jak píšeš. Protože, pokud se budeš ve škole cítit lépe, budeš si moci lyžák či výlety opravdu užít, a ne se kvůli nim trápit. Můžeš jim klidně ukázat i tuto naši vzájemnou komunikaci. Nebo se můžeš na psycholožku (psychologa) nebo někoho ve škole, komu věříš, nejprve obrátit Ty sama a popovídat si o tom, jak s rodiči mluvit.

Držíme Ti palce, aby se Ti ve třídě a se spolužáky dařilo lépe.
Modrá linka

Ahoj,

jestli tvému dotazu správně rozumím, ptáš se, jak začít trénovat na fyzické testy u přijímacích zkoušek. Bohužel nejsem tělocvikářka, a tedy ani odbornice v tomto tématu. Doporučila bych Ti s požadavky na přijímací zkoušky zajít za Tvým učitelem / učitelkou tělocviku. To bývají ti praví k tomu, aby Ti pomohli s přípravou. Znají totiž prostředí takových testů, navíc vidí na hodinách, jak a co Tobě samotné při tělocviku jde.

Držím Ti u přijímaček palce! :)

Dominika

Ahoj milá pisatelko,

píšeš, že Ti několik chyb pokazilo známku. Myslím, že do pololetního vysvědčení, které se píše pak i dál na přijímací zkoušky, je ještě dost času si průměr opravit. Rozumím ale tomu, že tě trápí, že kvůli hloupé chybě máš horší výsledky. Poradila bych ti promluvit si o tom s tvojí paní učitelkou / učitelem. Říci jí / mu přesně to, co jsi napsala do dotazu. S trochou porozumění se jistě domluvíte, jak je možné si průměr známek vylepšit.

Držím Ti palce,

Dominika

Ahoj milý pisateli,

bohužel z Tvého dotazu úplně nerozumím, na co přesně se ptáš. Obecně mohu odpovědět, že máš-li z PPP jakékoli doporučení, budou ho muset vzít v potaz všechny školy (bez ohledu na jejich zaměření).

Měj se hezky,

Dominika

Ahoj milá pisatelko,

z Tvého dotazu chápu, že do školy chodíš s obavami, že dostaneš špatnou známku. Zatím se ale tak nestalo. Otázkou tak zůstavá, proč se tak bojíš, že bys mohla v nějakém učení neobstát.

Možná tě to překvapí, ale podobné pocity někdy zažil téměř každý z nás. Z mnoha důvodů máme jaké lidé pocit, že musíme být perfektní a nikdy nemůžeme selhat. Mnohdy až časem se s tím naučíme pracovat a ve svém životě objevíme hodnoty a priority, které jsou pro nás opravdu důležité.

Nemusíš se obávat, že by tě kvůli pár špatným známkám nevzali na střední školu (ať už si vybereš jakoukoli). Zároveň je zcela pochopitelné, že jsou pro Tebe známky nyní hodně důležité.

Pokud bys i v budoucnu měla pocit, že tě nepříjemné pocity hodně ovládají, doporučuji ti obrátit se například na linku bezpečí. Tam můžeš najít vyškolené psychology, kteří ti pomohou se s nepříjemnými pocity v danou chvíli vyrovnat. Možné je také vyhledat výchovného poradce nebo školního psychologa u vás ve škole, i oni s takovými věcmi umí poradit. Je vždy lepší, pokud taková témata můžeme řešit napřímo, popovídat si (po telefonu nebo osobně).

Co se týče skupinové práce, i s tím se bohužel ve svém životě běžně potkáme. Někdo je línější, někdo aktivnější. A často se stane, že ti línější mají „výhodu“, protože to za ně práce někdo udělá. Máš ale vždy možnost se rozhodnout: práci za ně neudělat a nebo se svěřit s průběhem práce učiteli / učitelce. To už je na tobě, jak se k jejich přístupu postavíš. Možná bude stačit, když si o tom promluvíš přímo s nimi, třeba jim dojde, že nechávat práci na tobě není úplně fér

Měj se hezky,

Dominika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že ti je nepříjemné chování tvé spolu sedící ve škole. Vadí ti také to, že stále požaduje, abys jí pomáhala s učením a pokud se jí nedaří, tak řve na tebe. Z toho, co píšeš, je patrné, že tě ta kamarádka dost využívá. Jak tím sdílením „co bude dělat se svým klukem“, potřebuje tě jako posluchače. Upřímně se domnívám, že to bude sotva pravda, že se nejspíš především vytahuje a chce být zajímavá. Tak tím, jak po tobě požaduje, abys jí pomáhala s učením. Ideální by bylo kdyby vás učitelka mohla rozesadit. Mohla bys počkat až se vrátí rodiče a společně s nimi zajít za učitelkou, situaci jí znovu vysvětlit a požádat o přesazení. Další, čím si můžeš pomoci, je to, když budeš na svou spolusedící minimálně reagovat. Můžeš dělat, že neslyšíš, nebo, že se zabýváš něčím jiným, když ti začne vyprávět. Začni se víc ty sama bavit s někým jiným a věnuj mu pozornost. Nebo si ber do školy knížku a ve volném čase si čti. Prostě hledej různé způsoby jak jí nevěnovat pozornost. Ideální by bylo jí to říci otevřeným způsobem, že tě to, co říká nezajímá a nechceš se zabývat tím, že ona není připravená na výuku. Máš na to plně právo a nikdo tě nemůže nutit, abys pro něj dělala to, co děláš pro tu kamarádku. Dáváš jí hodně své energie, a to je to, co ona umí využívat. Zkus víc chránit sebe sama a své hranice, šetři svou energii pro to, co máš ráda a co chceš dělat ty. Pokud máš obavu, že by ti takto otevřený způsob jak jí odmítneš věnovat pozornost přinesl další problémy s ní, tak zvol takový ten nenápadný způsob. Prostě věnuj pozornost něčemu jinému a jí dej najevo, že jsi „zaměstnaná“ něčím jiným. Uvidíš, že jí to po čase přestane bavit, protože nebude dostávat to, proč to dělá, tedy energii tvé pozornosti. Pokud by tě kvůli tomu začala šikanovat, tak neváhej a oznam vše své učitelce.
Přeju ti ať se ta situace brzy zlepší. Poradce Centra Locika

Ahoj,
pozorně jsem si přečetla Tvůj dopis a vnímám, že je toho hodně, co Tě nyní trápí. Stresuje Tě škola a zkoušky, spolužáci se o Tobě nevyjadřují hezky, často býváš doma nemocná, Tvoje mamka je nešťastná, nevidíš smysl v učení. Uf, to je tedy opravdu mnoho trápení pro 14letou dívku. Nepokládáš nám konkrétní otázku, píšeš, že jsi to ze sebe chtěla hlavně dostat ven. To je úplně v pořádku, oceňuji, že pro sebe hledáš podporu.

Úplně rozumím tomu, že s tím vším, co prožíváš ztrácíš motivaci učit se. Máš pravdu, že školství bývá někdy velmi zaměřeno na chybu a to může být demotivující. Když navíc nemáš dobrý kolektiv spolužáků, chápu, že to tam nemáš ráda. Ve škole nebo v práci obvykle trávíme velký úsek dne. Potřebujeme se tam cítit alespoň trochu dobře, aby se tam dalo fungovat. Není v pořádku, aby se k Tobě spolužáci takhle chovali a dělali si srandu z toho, že jsi nemocná. Napadá mě, jak se k tomu staví učitelé. Zmiňovala jsi, že se spolužáci uchechtávají, když na Tebe přijde řeč, možná si toho učitelé všímají. Říkám si, že je v pořádku za někým z učitelů, komu věříš, zajít a svěřit se, jak Ti mezi spolužáky je. Oni jsou povinni podobné situace ve třídě řešit a nenechat to být. Tohle opravdu není dobrá atmosféra a dokonce Tvé časté nemoci mohou se stresem ve škole i souviset. Psychika je s fyzickým zdravím provázaná a někdy se děje, že tělo při přetížení dává signál, že je toho na něj moc a onemocní.

Přemýšlím také nad tím, jak to máš s podporou doma. Zmínila jsi mamku, která je nešťastná. Nepíšeš o tom víc, nevím, co se děje. Umím si představit, že možná s ní o tom mluvit nechceš, pokud je sama nešťastná, nechceš jí možná přidávat starosti. Chci Tě však podpořit v tom, abys pomoc doma vyhledala. Domov je místo, kde se máme cítit bezpečně, je to naše zázemí, kam se můžeme uchýlit, když věci nejdou, jak bychom chtěli. Tví rodiče mají dokonce povinnost zajímat se o Tvou psychickou pohodu, podobně jako o tu fyzickou. Moc bych Ti přála, aby ses mohla o svých trápeních s mamkou pobavit. A kdyby ne s ní, je tam možná někdo jiný? Táta, sourozenec, nebo někdo jiný příbuzný, komu věříš? Pokud by nikdo takový nebyl, myslím, že by Ti velmi mohl pomoci psycholog. Psala jsi, že myslíš, že Ti nepomůže, zajímalo by mě, proč si to myslíš. Možná máš nějakou předešlou zkušenost? Každý psycholog pracuje trošku jinak a nemusí Ti každý sedět. Pokud bys našla toho správného, může Ti pomoci vyznat se sama v sobě a naučit Tě, jak zvládat stres ze školy. Máš právo nebýt na to sama. Vnímáš, že by Ti možná pomohla jiná škola. Pokud by už nebylo jiné východisko, i to je cesta. K tomu je však potřeba promluvit s mamkou. Věříme, že k tomu najdeš odvahu.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

píšeš, že si nevíš rady s domácím úkolem. V takovém případě bych Ti doporučila, aby ses podívala do svých zápisků z hodiny, kde byl úkol zadán, do učebnice nebo se zeptala ještě jednou paní učitelky či spolužáků. Co je to výklad popisuje také článek zde: https://www.pravopisne.cz/2019/01/slohovy-utvar-vyklad/ I ten můžeš bezpečně použít. Pokud je Tvůj dotaz směřován k tomu, že víš, co je výklad , jen nevíš téma, pak můžeme zkusit metodu zvanou brainstorming. Zkus si vzít bílý papír a tužku. Polož si otázku: Co by mě zajímalo? O čem bych si chtěla něco zjistit? A sepiš si, co tě napadne. Nakonec ze seznamu vyber věc, o které si myslíš, že by sis zvládla informace zjistit (na internetu, v encyklopedii). A je to - máš téma. Pak už jen zbývá si informace dohledat, sepsat si osnovu a pustit se do výkladu.

Snad jsem pomohla! Držím ti moc palce, ať se ti tvůj výklad dobře píše :)

Dominika

Ahoj milá pisatelko,

z Tvého dotazu cítím, že možná cítíš neférovost v přístupu paní učitelky k různým žákům / třídám. To je ošemetná situace a naprosto rozumím tomu, že Ti to vadí. Co můžeš udělat je pohovořit o tom s někým jiným ze Tvých učitelů. S někým, komu důvěřuješ. Na škole bývá výchovná poradkyně nebo školní psycholog, i ti by Tě mohli vyslechnout. Promluvit si o tom můžeš i doma s rodiči, oni pak mohou ve škole vhodnou osobu kontaktovat (např. vedení školy).

Pokud máte ve škole schránku důvěry, neboj se využít i tu.

Držím Ti palce, ať se Ti podaří najít řešení,

Dominika

Milá pisatelko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se a poradnu s tím, že se bojíš nástupu do nové třídy. Na jednu stranu máš chuť udělat změnu, ale na druhou nevíš, jak to lidi, kteří tě znali i před tím vezmou. Nejdříve tě chci ocenit, že máš chuť změnu udělat. Je to určitě dobře, že máš motivaci na sobě některé věci změnit. A sama nejlépe víš, kde a v čem by ses měnit chtěla. Vnímám v tom, že by sis přála víc věřit a vyzařovat větší sebejistotu. A to je to nejlepší, co můžeš udělat. Věř v tom sama sobě, tomu, že je ti ta změna příjemná a cítíš se s tím takto dobře. To je základ toho, aby to vzali dobře i ostatní. A pokud ne, tak si můžeš říci, že je to jejich problém a udržet si od toho odstup, nebrat to osobně. Ty víš, proč tu změnu chceš a co chceš dělat nově a jinak. Jsi ve věku, kdy se děti hodně mění a vyvíjí a proto i učitelky by to měly brát přirozeně, když vidí, že se jejich žáci mění.
Píšeš ale také o tom, že jsi zažila ve třídě šikanu a bojíš se, že se to bude v další třídě opakovat. Možná i v tomto sama tušíš, jak by ses měla nově chovat a co případně dělat, kdyby se ta šikana opět objevila. Jsi o rok starší a je možné, že už v sobě nemáš to chování, které by mohlo vůči tobě šikanu přitahovat. A pokud jde o to, že se může šikana dít jiným dětem, tak teď nově třeba přijdeš na způsoby, jak se zachovat. Třeba to můžeš odpozorovat od jiných dětí, které se podle tebe zachovají dobře. Třeba se těch slabších zastanou nebo o šikaně řeknou někomu dospělému ve škole. Máš v sobě nyní chuť udělat změny a tak sama nejlépe budeš asi cítit, co by napomohlo v tomto případě. Je moc dobře, že máš chuť změny dělat, jak ve vzhledu, tak v chování. Určitě ti to dá hodně nových sil a nápadů. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Ahoj milá pisatelko,

doufám, že Tvůj vstup do nového školního roku byl příjemný a že je zatím učením pouze zlehka

Co se týče Tvého dotazu, myslím, že nejlepší bude následovat opravdu všechny rady, které Ti v poradně dají. Pokud u Tebe byla objevena nějaká forma dyskalkulie, bude dobré, když si necháš přímo v poradně poradit, jak se matematiku učit.

Budu ti moc držet palce, ať rady a cvičení z poradny zabírají.

Dominika

Ahoj,
to je velmi těžká otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. V první řadě je to tvá osobnost, kterou bohužel neznáme. Jsou lidé, kterým vyhovuje, když jsou velmi činorodí, mají svůj volný čas vyplněný řadou aktivit a jsou neustále v pohybu. Stejně tak jsou ale lidé, kteří potřebují mít určitou míru volného času, v němž nedělají nic organizovaného a „jen si tak jsou.“ Neznamená to nutně, že nedělají nic, ale chtějí si třeba „jen“ v klidu číst, jít na procházku a podobně. V první řadě si tedy polož otázku, do které kategorie spadáš ty a který režim ti více vyhovuje.
Stejně tak je důležité například i to, zda chceš mít nějaký volný čas, který budeš trávit se svými kamarádkami, nebo ti naopak víc vyhovuje prostředí kroužků.
Dále bych se na tvém místě rozhodovala podle toho, jak se ti podaří kroužky skloubit do týdenního programu. Pokud ti například vyjde gymnastika a aerobik do jednoho dne, nejsem si jistá, zda dokážeš na obou tréninzích podat dobrý výkon a je pravděpodobné, že z toho budeš brzo unavená.
Dej si všechny tyto faktory vedle sebe, zamysli se nad nimi a podle toho se rozhodni. Přeji ti při výběru kroužků šťastnou ruku.
Bára