Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí jak se k tobě chovají spolužáci kvůli tomu, že ti to nejde při tělocviku. Popisuješ to, že podáváš opravdu slabé výkony. Ale to samo o sobě by tě nejspíš netrápilo, kdyby tu nebyl ten posměch spolužáků. Spolužáci by se k tobě neměly takto chovat. Je to úplně normální, že každému něco nejde a je v něčem slabší a v něčem silnější. Sama píšeš, že pokud by šlo o matematiku, tak by to bylo všem jedno. Ve tvé třídě ale z nějakého důvodu je velká pozornost věnována tomu, co se děje při tělocviku. V ostatních předmětech nic takového nezažíváš? Je to opravdu mířeno pouze na ten fyzický pohyb? Zkus se víc zaměřit na to, jak ti mezi spolužáky je při ostatních předmětech a také o volném čase. A pokud se jinak mezi spolužáky cítíš dobře, nebo alespoň ne tak jako při tělocviku, tak ti doporučuji se nad ty hodiny tělocviku víc povznést. Zkus ty sama to nebrat tak vážně a sama přijmi to, že ti to prostě nejde a tak to je. V každé skupině dětí se najde někdo, komu ty praktické, pohybové aktivity nejdou. Může to být způsobeno i určitými těžkostmi v nervové soustavě, kdy tělo tzv. neudělá to, co si přeje hlava. Nebo tu je snížená schopnost koordinace pohybu nebo nesprávné vnímání toho, kam má pohyb mířit a v jaké síle. Vše je možné probrat se školní psycholožkou. Zkus za ní zajít, třeba ti dá nějakou radu jak celkově pohybové schopnosti rozvíjet a zlepšovat. Zkus o tom třeba promluvit i s učitelem či učitelkou tělesné výchovy. Třeba ti také dá nějaké tipy a bude dobře aby o tom, co tě při tělocviku trápí věděl/věděla. Ze strany spolužáků je to nefér, když se ti smějí za něco za co nemůžeš. Ale celkově bude pro tebe lepší, když se tomu třeba i ty sama zkusíš zasmát a řekneš si, „no jo, tak mě to nejde“ a budeš si udržovat víc dostup do těch pocitů, které to v tobě vyvolává. Jsi na to nejspíš už hodně citlivá a proto tě ty projevy spolužáků takto srážejí. Zkus si toho nevšímat a nebrat to tak osobně. Spolužáky v tom nyní teď nejspíš nezměníš ale můžeš změnit to, jak ty sama vnímáš a bereš. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je moc prima, že máš nějaký sen a sport, který Tě zajímá a chtěl bys ho zkusit. Je mi líto, že rodiče Ti ho nechtějí dovolit. Mám pochopení pro strach, který má Tvá mamka, ragby může pro pozorovatele vypadat nebezpečně. Chápu, že Tě uráží, když Tě táta podceňuje a říká, že by Ti to nešlo. Nemůžu Ti bohužel dát žádnou osvědčenou radu, jak rodiče přesvědčit. I když to může být hodně frustrující, ve věku 13 let za Tebe v mnohém rozhodují, přestože bych Ti moc přála, aby více dali i na Tvůj úsudek a nechali Tě to zkusit. Nevím, co jsi už v rozhovoru s nimi zkoušel, napadá mě pouze, že můžeš zkusit rodičům co nejlépe vysvětlit, jak se cítíš. Tátovi říct, jak se cítíš, když Tě podceňuje, klidně jako jsi to napsal nám - že Tě to uráží a že ty další sporty jsi dělat nechtěl, možná proto Ti nešly. A mámě zdůraznit, jak moc bys to rád zkusil, co pro Tebe ta možnost znamená, jak by ses třeba cítil, kdyby Ti dovolili to zkusit. Možná by i pomohlo, pokud znáš někoho, kdo ragby hraje, kdyby Tvým rodičům řekl, jaké to je. Třeba by mámu uklidnilo, kdyby slyšela ze zkušenosti nějakého hráče, jak velké je riziko zranění.

Držíme Ti v rozhovoru s rodiči palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky

děkujeme za Tvůj dotaz. Chtěla bys poradit s tím, kde bys v blízkosti svého bydliště mohla hrát baseball.
Chci moc ocenit, že jsi našla oblast, ve které se Ti daří, a že hledáš cesty, jak bys svůj talent mohla uplatnit.
Našli jsme možnosti, kde bys mohla najít více informací. Můžeš zkusit kontaktovat někoho z České baseballové asociace - https://www.baseball.cz/, a zeptat se přímo tam. Můžeš se také podívat na webové stránky „Česko hraje baseball“, kde se dá najít baseballový klub podle místa jeho působení.

Věřím, že si svůj tým najdeš a bude se Ti v něm dařit.
Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že bys rád měl obě ruce stejně schopné a že to může mít své výhody, třeba právě ve sportu. Někteří lidé to tak mají právě v házení a chytání, ale není jich mnoho a nemyslím si, že by k tomu dospěli nějakou svou snahou, ale mají to tak odjakživa. Nedokážu Ti říct, jak bys měl zkoušet cvičit nebo trénovat, aby se Ti to podařilo. Alíkova poradna má své limity a zrovna toto není oblast, ve které bychom byli odborníky. Můžeš to zkusit probrat s učitelem/učitelkou tělocviku (nebo trenérem/trenérkou, pokud chodíš do nějakého kroužku), pokud Ti jde právě o výkon ve sportu. Napadá mě, že můžeš zkusit schválně chytat a házet nedominantní rukou, ale nedokážu Ti zaručit, jestli to bude mít výsledek.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj Z Modré linky,

oceňuji, že hledáš pomoc v situaci, kdy si nevíš rady. Umím si představit, že takové potíže v tělocviku jsou nepříjemné, zvláště pokud máš kvůli nim špatné známky a také vnímáš, že jsi jediná, nikdo jiný to tak nemá a okolí Tě nechápe. Nedokážu Ti odpovědět na to, proč nemůžeš udělat kotoul nebo se přetočit na hrazdě. To bohužel takhle na dálku nejde posoudit, vím o situaci velmi málo. Kdybych s Tebou mluvila osobně, přišlo by mi důležité tu situaci prozkoumat. Například bych se Tě ptala, jak dlouho tyhle potíže u sebe sleduješ, jestli jsi to tak měla vždycky anebo se to objevilo až náhle v nějakém konkrétním období. Zajímal by mě také Tvůj názor, protože si myslím, že jsi o tom určitě už sama hodně přemýšlela, možná máš nějaké teorie, proč by to tak mohlo být. Možná si i dokážeš odpovědět na otázku, jestli je něco konkrétního, čeho se u těch cviků bojíš. Stalo se někdy, že se Ti to přece jen povedlo? A pokud ano, co Ti v tom pomohlo nebo co bylo jinak, že to šlo?

Důvodů, proč to tak máš, může být spoustu. Možná jsi měla někdy v minulosti nějakou špatnou zkušenost, když jsi byla hlavou dolů, možná Ti to něco připomíná a možná taky nenajdeš nic konkrétního, co se za tím skrývá, to nemusí vadit. Důležité je věnovat se tomu, jak se v dané chvíli cítíš a co by Ti pomohlo s tím strachem pracovat. V tom Ti může pomoci odborník, například psycholog, který Tě může vhodným vedením dovést k lepšímu porozumění situaci a Tvým pocitům, a může Tě také naučit, jak s tím zacházet. Možná máte ve škole školní psycholožku (nebo psychologa) anebo můžeš požádat i rodiče, aby Ti návštěvu psychologa zajistili. Je důležité, abys na to nebyla sama a měla podporu někoho blízkého. Můžeš se někomu blízkému svěřit s tím, co prožíváš? Pokud by to nemohli být rodiče, možná je někdo jiný příbuzný anebo někdo jiný dospělý, s kým o tom můžeš mluvit, třeba babička, teta, vedoucí kroužku anebo oblíbená učitelka. Chci Tě zároveň také ujistit, že je v pořádku se některých věcí bát a nechtít je dělat. Skoro každý z nás má z něčeho obavy, které ostatní nechápou, protože to mají jinak. Každý z nás je jiný a je to tak v pořádku. Kdybys o tom potřebovala více mluvit, můžeš nám napsat na chatu anebo zavolat na telefonu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

pozorně jsem si přečetla Tvůj dotaz. Je v pořádku, že je delší. Je dobře, že jsi napsala vše, co Tě tíží. Pokud jsem to správně pochopila, nevyhovuje Ti váš nový trenér na atletiku a ráda bys kvůli němu s atletikou přestala. To se ale nelíbí Tvým rodičům.

Je mi líto, že nový trenér Ti nevyhovuje. Pochopila jsem, že se některé jeho chování nelíbí i dalším dětem na atletice. Chápu, že Ti byl nepříjemný rozhovor o menstruaci a že jsi nechápala, proč se Tě na to ptá. Podle toho, jak jsi to napsala, mě napadlo, že si možná všiml, že jsi unavená a chtěl Ti dopřát pauzu, ale formuloval to nešikovně a nakonec to bylo trapné. Určitě není v pořádku, aby se trenér díval holkám na zadek nebo do výstřihu a aby Vás pozoroval při převlékání. Je moc dobře, že ses o tom snažila mluvit s rodiči. Řekla jsi jim jen část toho, co trenér dělá, možná jim zrovna tohle nepřipadalo dostatečně důležité. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys rodičům řekla o všem, co trenér dělá a co je Ti nepříjemné. I když chápu, že to asi nebude lehký rozhovor, myslím, že to rodičům pomůže lépe pochopit, jak se tam cítíš.

Přemýšlím i o tom, jestli se nedá najít ještě jiná cesta, jak to řešit, než rovnou s atletikou skončit. Může být škoda nechat oblíbeného sportu kvůli trenérovi. Píšeš, že tam chodíš už čtvrtý rok. Jaké by to bylo, kdybys tam teď najednou nechodila? Chybělo by Ti to? Třeba je i cesta, jak si s trenérem promluvit o tom, co je Ti nepříjemné a požádat jej, aby to nedělal? Myslím, že s tímto by Ti mohli pomoci rodiče. Třeba byste přišli na společnou řeč, pokud by si s nimi situaci znovu probrala, a pak by byli ochotní s ním promluvit nebo Tě v rozhovoru s trenérem podpořit. Psala jsi, že i ostatní děti mají s jeho chováním problém. Možná by to šlo probrat i s nimi (a jejich rodiči) a pak za trenérem zajít?
Někdy nám připadá nejjednodušší z nepříjemné situace odejít, což je přirozené, ale můžeme se tím současně ochudit o další zážitky. Říkám si, že stojí za to zkusit to nejprve vyřešit rozhovorem a pokud by to nezafungovalo, odejít se dá i potom. Rodiče by Tě neměli nutit do aktivit, které jsou Ti nepříjemné. Zároveň chápu, že se jim to možná zdá škoda. Je proto dobré co nejotevřeněji o tom s nimi mluvit a společně se snažit hledat řešení. Kdyby to nešlo, je někdo jiný v rodině, komu věříš a s kým o tom můžeš mluvit? Třeba babička nebo někdo jiný příbuzný? Připadá mi důležité, abys na to nebyla sama. Možná i ve škole je někdo, kdo by Ti v tom dokázal poradit. Třeba výchovná poradkyně anebo školní psycholožka.

Nevím, jestli jsi v mé odpovědi dostala to, co jsi potřebovala. Kdybys o tom chtěla mluvit více, můžeš se na nás obrátit na telefonu nebo na chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hezké jarní dny.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že bys ráda začala dělat nějaký sport a líbí se ti box. Máš ale radu pochybností o tom, co na to řeknou rodiče a také jak se v tom oddíle budeš cítit. Box je sice sport spojený spíše s muži, nicméně dívky a ženy se mohou účastnit každého sportu, který je zajímá. Je to sport, ve kterém je vyjádřeno hodně agrese a boje. ale i taktiky a psychické odolnosti. A pokud tě tento druh sportu přitahuje, tak to prostě můžeš zkusit a uvidíš. Je to sport, u kterého potřebuješ rozvíjet i celkovou fyzickou a psychickou kondici. A proto si v něm to, co je pro tebe prospěšné určitě najdeš. Navíc ti třeba pomůže ventilovat případné vnitřní napětí a celkově tedy může vést k tvému uvolnění a zvýšení sebedůvěry. A o to při sportu především jde. Bojové sporty jsou určitě dobré i pro ženy. A není důvod, proč by se jim nemohly věnovat. Zkus o tom s mámou promluvit takto. Třeba si o tom sportu něco přečti, jak probíhá, jaká jsou pravidla atd. a pak to mámě vysvětli, co tě na tomto sportu přitahuje. Připrav si své důvody. Toho, že tam budeš chodit s malými dětmi se neboj, možná ze začátku ano, všichni se to budete učit a budete na tom stejně. Mezi staršími dětmi by ses teď mohla třeba víc stydět, že to zatím neumíš. A strach z toho, že se ztrapníš nejlépe překonáš tím, že to budeš zkoušet. Každý začínal a učil se. Tělo se bude i díky sportu měnit, možná se sníží váha, možná se zpevníš a postupně se budeš při tom cítit lépe. Ale důležité je začít a vše další se pak bude ukazovat.
Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj holko,

Pro zpevnění svalů lze doporučit posilovací cvičení s vlastní vahou. Jedná se o takové cviky, při nichž se nepoužívá žádné „nářadí“ (činky, posilovací stroje a podobně). Cvičení na posilovacích strojích totiž pro dospívajícího člověka představuje nadměrnou zátěž a může vést k poškození kloubů, zejména jejich chrupavčitých částí.
Z posilovacích cviků s vlastní vahou lze doporučit dřepy (na dolní končetiny) a vzpory ležmo neboli kliky (na posilování trupu a horních končetin). Pokud jde o dřepy, je vhodné vykonávat oba druhy, tedy úzký i široký dřep. Rozdíl spočívá v tom, že při širokém dřepu jsou nohy dále od sebe, jakoby rozkročené. Každý z obou druhů dřepů totiž posiluje jiné svaly. Ohledně kliků může zpočátku činit obtíže jejich správné provádění. Důležité je, aby dolní končetiny a trup (tedy nohy a tělo) tvořily jednu přímku, tedy aby se záda nehrbila a nohy neprohýbaly v kolenou. Pokud Ti udržování takové polohy činí obtíže, můžeš zpočátku zkusit tzv. dámské kliky. Ty se od „normálních“ kliků liší tím, že kolena se opírají o zem. Nebo můžeš kliky provádět vestoje, tedy „proti zdi“. Tím se posiluje především svalstvo hrudníku (některé dívky tento cvik vykonávají proto, aby měly pevnější ňadra).
Pro posílení břišního svalstva lze doporučit klasické sedy-lehy. Při nich ale budeš potřebovat buď někoho, kdo Ti podrží nohy, nebo nějakou pevnou vodorovnou oporu, o kterou si nohy zapřeš (může to být třeba boční prkno postele, tedy pokud máš klasickou postel s dřevěnou rámovou konstrukcí).
Pro dospívajícího člověka, který neprochází intenzivním tréninkem (tj. profesionálně vedeným tréninkem pod dohledem sportovního lékaře a trenéra) představuje nevyšší „bezpečnou“ zátěž provedení 100 cviků za den. Cviky je vhodné provádět v sestavách, nejlépe 5× denně, a to zpočátku 10 provedení cviku v jedné sestavě, později až 20 provedení. Tím se dostaneš na maximální doporučenou zátěž (tj. 5×20 = 100 cviků). Denní dávku 100 cviků můžeš rozdělit mezi dřepy, kliky a sedy-lehy podle toho, které skupiny svalů potřebuješ více posílit (například 20 dřepů úzkých, 20 širokých, 30 kliků, 30 sedů-lehů).
Před každým cvičením bys ale měla zařadit protahování, tedy takové cviky, při nichž se svaly „připraví“ na vykonávání dalších pohybů. Protahovací cviky nejspíš znáš z tělocviku, protože se s nimi začíná běžná rozcvička. Nebo si alespoň protáhni končetiny tak, jako to po probuzení běžně dělají zvířata (psi, kočky), z nichž by si lidé v tomto ohledu měli brát příklad.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že se nemůžeš rok věnovat atletice, máš prasklý meniskus a budeš muset jít na operaci. Nedokážeš se s tím srovnat, brečíš, máš panické záchvaty a máš pocit, že se brzy zhroutíš. Ptáš se nás, co by Ti mohlo pomoct.

Moc mě mrzí, že se Ti nyní děje něco, co významně zasahuje do Tvého života. Nedivím se, že na to reaguješ tak, jak popisuješ. Nemoct uskutečňovat svůj koníček, k tomu špatná zpráva o zdravotním stavu a operaci není nic příjemného.

Ptáš se, jak se s tím srovnat. Vím, že je to těžké, ale zkus se podívat do budoucnosti - až bude třeba měsíc po operaci, až bude za půl roku, za rok, za víc. Všechno budeš mít za sebou, budeš dál žít svůj život. To, co teď prožíváš, bude minulost. To by Ti mohlo ulevit. Samozřejmě, nyní je nutné tím vším projít. Uklidnit by Tě mohla například cvičení z aplikace Nepanikař, která jsou zaměřena na práci s úzkostí, panikou i strachem. Zkus si aplikaci stáhnout a věnovat se sama sobě podle ní, ať už ve chvílích klidu, nebo tehdy, když Ti je zrovna těžko.

Určitě by sis zasloužila také odbornou pomoc, zejména psychologa. Pokud jsi dělala atletiku závodně, možná máte k dispozici psychologa sportovního, který podobné stavy a situace řeší docela často. Pomoci může i psycholog školní, nebo třeba i praktický lékař, který (pokud bude nutno) může předepsat i lehké léky na uklidnění.

Je moc dobře, že máma o všem ví, můžete se spolu poradit, jak si zajistit pomoc, abys v tom nezůstávala sama.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svém zranění, které Tě nyní na rok vyřadí z atletiky, a v důsledku tak i od kolektivu. Je mi líto, že jsi na čas přišla o něco, co Tě baví a naplňuje, je zcela pochopitelné, že jsi z toho smutná a je Ti do pláče. Někdy se život bohužel postaví do cesty plánům a vizím, které jsme si pro sebe vytvořili, a ve sportech, kde jsou zranění docela běžná, se to stává o to častěji. Připadá mi přirozené, že v tuto chvíli nevíš, co s tím vším volným časem uděláš, celé je to pro Tebe ještě hodně čerstvé. Věřím ale tomu, že Ti ten rok může uplynout rychleji, než Ti nyní přijde, přestože se to může zdát jako hrozně dlouhá doba. Je spousta různých koníčků a spousta věcí, ve kterých můžeš být dobrá, třeba něco uměleckého, hudebního, společenského nebo vědeckého - můžeš tento rok pojmout tak, že máš možnost zkusit něco, k čemu by ses za normálních okolností třeba nedostala. Také mě napadá, že můžeš zůstat v kontaktu i se svými kamarády z atletiky, byť to asi nebude tak intenzivní jako předtím, nebo i rozšířit svůj okruh kamarádů díky nějakému novému koníčku. I když si teď připadáš být sražená na zem, rád bych Tě podpořil v tom, že máš sílu se z ní opět zvednout, a to hezky svým vlastním tempem.

Přejeme Ti, aby se Ti podařilo smysluplně naplnit svůj volný čas.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je pro Tebe obtížné přijít do nového kolektivu, když jsi stydlivý. Neexistuje nějaká snadná rada takto po internetu. Možná by ses mohl zkusit svěřit rodičům nebo i jiným lidem, kterým věříš, a povídat si s nimi o tom, co jim pomáhá při překonávání studu, jak se oni seznamovali s novými lidmi. Takové sdílení Ti může pomoci se uvolnit a třeba i přinést nápad, jak na to. Potom také pomáhá trénink, tedy zkoušet se seznamovat s novými lidmi, občas jít někam, kde to neznáš, zkoušet nové věci. Jindy zas může pomoc představit si ostatní v nějaké nelichotivé situaci, třeba na záchodě :) Protože všichni jsme lidi, všichni jsme na tom stejně, každý z nás je v něčem dobrý a něco se mu nedaří.

Pokud jde o lenost, jak píšeš, potom je potřeba zapojit i svou vůli a začít trénovat. Pomáhá pravidelnost, tedy třeba právě pravidelné tréninky. Prostě na ně chodit, i když se Ti nechce. Možná bys mohl zkusit nějaké krátké cvičení každé ráno, například si udělat pár dřepů, kliků, protáhnout se, na začátek bude stačit fakt jenom pár opakování. Takto na začátku roku si můžeš dát trénink jako předsevzetí.

Přejeme Ti bezva začátek nového roku.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

dokážu si představit, že Ti trénování naboso může být nepříjemné. Možná se tím trenér snaží dosáhnout toho, že díky náročnějšímu tréninku se Vám bude potom hrát v kopačkách lépe a budete podávat lepší výkony. Zda a v jaké míře to může nařizovat, to po pravdě řečeno nevím. Chci Tě ale podpořit v tom, abys o tom, jak se na tréninku cítíš, mluvila s rodiči. Mohli by si s ním v klidu promluvit, vyptat se ho na jeho metody, důvody, zjistit, zda je nutné, aby trénování naboso bylo tolik, případně Ti vyjednat, pokud je to pro Tebe opravdu natolik nepříjemné, jestli bys mohla naboso trénovat přece jen kratší dobu. Také bys mohla od spoluhráček zjistit, jak jeho metody vnímají ony. Pokud jsi jediná a ostatním to nevadí, potom si asi budeš muset opravdu zvážit, jestli je pro Tebe možné trénovat naboso jako ostatní nebo si skutečně potřebuješ najít nový klub - byla by to příležitost potkat nové kamarády. Případně byste možná mohli zvažovat kompromis, že sice budeš trénovat v botách, ale nebudeš nastupovat na zápasy, když nedodržuješ pokyny trenéra. Ale s tím by musel trenér souhlasit. A jestliže trénování naboso vadí i ostatním, mohou se spojit Vaši rodiče a s trenérem a o trénování naboso vyjednávat.

Přejeme Ti prima advent.
Modrá linka

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě láká věnovat se sportovně boxu. Cítíš v sobě energii pro zápas, chceš se rozvíjet fyzicky i psychicky, věříš tomu, že díky sportu překonáš i své zdravotní problémy a budeš rozvíjet svou fyzičku. Cítíš v sobě i tu chuť bojovat a vítězit. Myslím si, že toto vše by bylo moc dobré vyjádřit nějakým sportem, který tě přitahuje. A box je sice drsný ale pokud v sobě cítíš motivaci se drsné aktivitě věnovat, tak nejspíš tvá duše ví, proč to tak je. Píšeš, že by ses potřeboval na něčem a na někom vybít. Bojový sport, když je dobře vedený, nabízí skvělou příležitost jak v sobě tyto tendence zpracovat. Pokud to tak cítíš, tak bych ti moc doporučila to zkusit. Třeba to nemusí být na dlouho. Ale aktivní sport je moc prospěšný. A myslím si, že ti udělá dobrou službu i jinak. Třeba se pak budeš lépe soustředit na učení, když vybiješ přetlak, který v sobě cítíš. Určitě tě povzbudí nějaký úspěch, který zažiješ. Nebo třeba i jen ten pocit, že se dokážeš bránit nebo chránit někoho jiného. Určitě ti povzbudí sebevědomí to, když budeš vědět, že máš sílu i odvahu a nebojíš se postavit útočníkovi. Myslím si, že toto vše, je pro dobrý rozvoj kluka moc důležité a bylo by dobře, aby ti to mamka dovolila. Určitě to napomůže i lepšímu vztahu mezi vámi dvěma. Takže náš názor je jednoznačné povzbuzení k tomu, abys to zkusil. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika.

Ahoj, je skvělé, že o koupi uvažuješ s předstihem a víš, na co kameru potřebuješ. Dlouho jsem přemýšlel, jaké doporučení ti bude nejvíce užitečné. Tzv. akčních kamer je totiž už docela hodně. Liší se parametry, kvalitou, cenou, příslušenstvím i softwarově.
Nakonec si myslím, že nejjednodušší vstupní kamera bude použitá GoPro. Je téměř jedno, která verze, v zásadě ti bude stačit kterákoliv, včetně těch starších generací. Pokud zvolíš variantu bez displeje, asi trochu ušetříš, ale na videa se pak musíš dívat přes mobil. To ale u natáčení z helmy nevadí.
Určitě se ti pro GoPro bude také snadno shánět použité příslušenství. Vždycky si ověř, že je kompatibilní s tvou kamerou.
V neposlední řadě má GoPro dobrý software pro základní střih. Má i placené varianty, ovšem už v té základní můžeš snadno sestříhat skvělá akční videa. Držím palce, ať se daří a ať tě to baví. A nezapomeň, jen proto, že něco natáčíš, nemusíš víc riskovat. Radši zrychlit video v postprodukci 😀

Ahoj,
je úplně normální, že se před novou situací a před vstupem do nového kolektivu cítíš nervózní a máš obavy. Je to zcela normální reakce, kterou by měla většina lidí. Strach a nervozitu je sice velmi těžké ovládnout, ale úplně bezbranná proti nim rozhodně nejsi. Místo toho, abys myslela na to, co všechno špatného a negativního tě může potkat, soustřeď se v myšlenkách na to, jak se na nový sport těšíš, že se ti splnilo tvé přání a budeš se mu moci věnovat. Určitě si v novém okruhu lidí najdeš i kamarády, se kterými tě budou pojit společné zájmy a budete takzvaně na stejné vlně. Když budeš vystupovat přátelsky, otevřeně a budeš se o všechny zajímat, neexistuje důvod, proč by tě neměli mít rádi. Snaž se tedy své myšlenky směřovat tímto pozitivním směrem a věřím, že tvůj vstup do nového kolektivu bude úspěšný.
Měj se hezky!
Bára