Ahoj Lukáši,
myslím, že žádný skutečný řidič tě nebude chtít držet ve svém autobusu proti tvé vůli. Může mít sice nějaký jízdní řád, může pro něj být trošku nepříjemné hledat místo k zastavení, může mít kdovíjaký odpor k popleteným lidem, ale vždy musí počítat i s možností, kdy kvůli nějakému problému zastavit musí. Kdyby mu v autobuse začalo hořet, nebo kdyby nějaký cestující potřeboval urychleně lékařskou pomoc, nebo kdyby někomu bylo obyčejně špatně … tak je jasné, že zastaví.

Logicky tedy nemá smysl dělat větší drama z toho, že někdo nastoupil omylem a potřebuje vystoupit dřív, než dojede do (špatného) cíle. Je to sice menší krize, ale pořád dost nepříjemná a může se to stát každému. Rozumný autobusák by tě tedy na důrazné požádání určitě pustil ven.

Samozřejmě můžou existovat i nerozumní autobusáci, kteří se považují za řiditele autobusu a kteří by se mohli chtít hádat, podobně jako ve známé písničce.

Mimochodem, asi je docela dobrý nápad nastudovat si, co o možnosti předčasného vystoupení říkají přepravní podmínky. (Skutečnější spor by mohl vzniknout, jakmile bys chtěl zpátky peníze za již zakoupenou jízdenku, a to by právě měly nějak podchytit přepravní podmínky.)

V případě nerozumného řidiče, jaký nejspíš byl v tom tvém snu, bys mohl předstírat, že se ti fakt strašně moc chce na záchod a že už to nevydržíš – to by mělo zabrat i na úplně nejtvrdohlavějšího řiditele. Zastavit je mnohem snazší než uklízet potom špinavý páchnoucí autobus.

Ale pozor! Nedoporučuji podobný postup používat ve snu. Když se člověku zdá sen, že se mu chce v autobusu na záchod, tak je lepší se probudit a jít na záchod, než radostně vyskočit z autobusu, najít si křoví a vykonat potřebu v posteli…

Alík

Milá pisatelko,

píšeš, že se v poslední době nacházíš pod velkým stresem. Vyvolává ho nejspíše strach ze špatných známek v matematice a také obava, jak zvládneš přijímačky. Důležité je vědět, že podobné myšlenky někdy potkaly každého z nás. Není důvod, abys na sebe byla naštvaná nebo aby na Tebe byl naštvaný někdo jiný – třeba Tvoje paní učitelka. Doporučila bych Ti se se svými obavami a strachy svěřit. Ať už to budou rodiče (i když píšeš, že to nepřipadá v úvahu – myslíš opravdu, že by Tě nechtěli vyslechnout, když se cítíš tak, jak se cítíš?), paní učitelkou, kterou máš ráda nebo můžeš vyzkoušet specializovanou péči – zkus třeba linku bezpečí https://www.linkabezpeci.cz/. Popovídat si v těhlech situacích totiž pomáhá úplně nejvíc. Někdy takovou pomoc psychologa či terapeta vyhledáváme i my dospělí. A není se za co stydět. Sdílená starost je totiž poloviční starost a někdy jen obyčejné vypovídání se může opravdu pomoc. Zbaví Tě stresu a Ty pak budeš, i v matematice, zase fungovat lépe.

Držím Ti palce.

Z Vitae,

Dominika

Ahoj z Modré linky,

chápu, že mít strach z mužů, je nepříjemné. Představuju si, že to musí být náročné být okolo kluků/mužů se všemi těmi pocity, které popisuješ. Nevím, jestli je to věkem nebo se to srovná, jak píšeš. Každopádně mi přijde důležité a přála bych Ti, abys na své pocity nebyla sama. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřila někomu, komu věříš, třeba mámě, nějaké jiné ženě z rodiny, kamarádkám. Už sdílení samo o sobě bývá úlevné. Možnost mluvit o tom, co cítíš a hlavně o svých představách, které v Tobě vyvolávají strach, může tento strach zmírnit. Ale také se díky sdílení můžeš postupně učit se v některých situacích méně bát, hledat si možnosti, jak zvýšit svůj pocit bezpečí v některých situacích, ale i se ujistit, že některé situace opravdu úplně bezpečné být nemusejí. Hlouběji bys na svých obavách mohla pracovat se školní psycholožkou (psychologem), pokud na škole máte, případně byste spolu s mamkou mohly vyhledat i nějakou jinou odbornou podporu.

Bezstarostný podzim Ti přeje
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že si měla velký konflikt s babičkou, u které s mámou žijete. Babička hodně křičí, a to i na tebe s mámou. Už jsi to nevydržela a ohradila ses silně proti jejímu chování a vyjádřila to, že se jí bojíš a je ti její chování nepříjemné. Sama popisuješ, že šlo vlastně o takové automatické chování. Když na nás někdo soustavně křičí, tak to v nás vzbuzuje napětí, které se pak ale musí nějak projevit. Je to vlastně taková automatická obranná reakce, křik druhého v nás může vzbudit vztek na něj a podvědomě máme potřebu mu to vrátit, bránit se nebo z té situace nějak utéci. Tvoje reakce vůči babičce je vlastně normální a pochopitelná. Babička tě a mámu svým chováním vůči vám ponižuje a ventiluje si na vás svůj vztek, za který rozhodně ty nemůžeš. Její chování vůči tobě není správné. Ani to, že je nyní uražená a nemluví s vámi není z její strany dobré chování. Je dobře, že jsi vyjádřila to, že nesouhlasíš s chováním své babičky vůči tobě a ohradila ses. Možná silnějším způsobem než bys chtěla ale máš zkušenost pro příště. To, že ses ohradila a ukázala, že si to nenecháš líbit je správné a důležité. Zkus v nějaké klidné chvíli, až bude příležitost, babičce se omluvit za to, že tvá reakce byla silná ale dál je pravda to, že ti je její zbytečný křik nepříjemný a máš z něj strach. Máš právo na to, se takto cítit a dospělým osobám kolem sebe to říci. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně, že máš velký strach ze psů, který ti až začíná bránit v tom, aby ses svobodně pohybovala v místě, kde žiješ. To, že ti rodiče řeknou „neboj se“, tak tím ti opravdu moc nepomohou. Spíš bys potřebovala, aby ti vyjádřili pochopení a spolu jste našli možnost, co by ti s tím strachem pomohlo. Třeba tě mohou jít párkrát doprovodit, aby sis to zkusila projít kolem, cítila jejich podporu a zjistila, že se ti nic nestane. Tím strach může uvolnit a ty pak najdeš více odvahy k tomu, abys mohla kolem psů chodit i sama. Zkus si o pomoc říci.
Dále tu je možný pomoc ze strany odborníka. Strach je poměrně časté téma, se kterým se lidé na odborníky obrací. Pokud máme z něčeho velký strach, je potřeba najít původ tohoto strachu a třeba za pomoci psychologa tento strach ze sebe uvolnit. Pokud máme nějakou negativní zkušenost, pak je strach přirozený a nejde mu zabránit. Je možné ho přijmout a vnímat, že strach máš a přesto zkusíš kolem psů projít. Získáš tak novou zkušenost, že jsi prošla a vše bylo v pořádku. Říká se tomu tzv. korektivní zkušenost a můžeš jí také získat za pomoci určitého typu terapie. V té se také naučíš to, jak zvládnout, třeba za pomoci dýchání, ten strach či další nepříjemné pocity, např. úzkost a panickou úzkost. Zkus se proto obrátit na nějakého psychologa, třeba vašeho školního, pokud ho máte.
Pak se o tom můžeš bavit třeba s nějakými kamarády, kteří také musí chodit kolem těchto psů. Zkus se jich zeptat na jejich pocit, co prožívají, když jdou kolem. I to ti může dát víc odvahy kolem chodit a říci si, že když se nic nestalo jim, nestane se ani tobě.
Pak je také potřeba, aby rodiče promluvili s těmi sousedy, kteří mají ty psy, kterých se nejvíc bojíš a požádat je, aby je opravdu dobře zajistili a hlídali si je. Štěkot divokých vlčáků opravdu není příjemný a může vyvolávat strach. Tvůj strach je přirozený a pochopitelný. Jen by tě neměl až takto dalece blokovat v pohybu po vesnici. Ale za to, že ti není příjemné kolem nich chodit se stydět nemusíš, ono to není příjemné nikomu. Tak ti držím palce, abys svůj strach mohla brzy překonat. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se ztrátou pejska, kterou jste si prošli. Teď máte psa nového a máš tendenci ho hodně hlídat, bojíš se o něj. Ptáš se nás, jestli nemůžeš mít nějaké trauma, že se o něj tak bojíš.

Je mi moc líto, že jste tak nečekaně o pejska přišli, musela to být opravdu velká rána. Ale nebyla to vaše vina. Doufám taky, že jsi měl možnost se s ním rozloučit, třeba jen zajít na místo, kde to měl rád, zapálit za něj svíčku. Není divu, že teď, když máte nové štěňátko, rád bys aby bylo co nejvíc v pořádku a hodně ho hlídáš. To je pochopitelné, že se o něj bojíš.

Zároveň je dobré si uvědomit, že nějaká opatření určitě udělat můžeme, ale ne všechno se dá uhlídat a ovlivnit. Každý pejsek to má jinak, nevíme s čím se narodil a co jej čeká. Je to taková nejistota, do které vstupujeme a velká věc učit se žít s tím, že i když máme někoho hodně rádi a chceme jej uchránit, tak i jemu se může přihodit něco nečekaného. Moc bych Ti ale přála, aby Tě ostražitost nějak nepřehlcovala a mohl sis užívat společné dny s pejskem bez velkých obav. Dlouhodobě to může být totiž vyčerpávající. Můžeš u sebe zkusit pozorovat, kdy největší strach o pejska přichází, uvědomit si, že se to děje a rozlišit, jestli to není možná ta „přehnaná“ obava, která souvisí s minulou ztrátou. Možná by se dalo promluvit s ostatními členy rodiny, jak to zvládají oni, jak na nové štěňátko myslí, jestli vzpomínají i na vašeho předchozího pejska. Když si dovolíš povědět, jaký strach máš o štěně a na co myslíš, může se ten pocit stát ne tak zahlcující, nebudeš na to sám, ale někdo druhý to uslyší a možná zjistíš, že to má podobně anebo Ti pomůže uklidnit Tvé obavy.

Přejeme, ať můžeš zažívat spolu s novým štěňátkem postupně bezstarostnější a krásné dny,

Modrá linka

Ahoj,
tornáda se občas vyskytují ve Spojených státech, zejména v některých jejich oblastech. Vznikají při velmi silných bouřkách, které se v USA vytvářejí zejména na rozhraní teplého a velmi vlhkého vzduchu z Mexického zálivu a rovněž teplého, ale suchého vzduchu z centra amerického kontinentu. V nejpostiženějších oblastech jsou dostupné protitornádové kryty a při varování před tornádem se do nich obyvatelé mohou ukrýt.

U nás není zdaleka tak ideální uspořádání pevnin, moří a hor pro vznik extrémních bouřek s tornády jako v USA. Silné a extrémní bouřky se u nás taky vyskytují, ale méně často, a tornáda jsou u nás mnohem vzácnější než v USA. Ano, mohlo by se zdát, že je u nás více tornád než dříve. Ale to je zejména tím, že v posledních dvou až třech desetiletích se začala tornáda u nás systematicky sledovat, a taky tím, že s rozvojem sdělovacích prostředků, zejména internetu, se informace o výskytu tornád rozšiřují mnohem snadněji než dříve.

Ve skutečnosti se v ČR vyskytuje těch tornád několik do roka, ale většinou jsou to tornáda intenzity F0 až F2, která sice způsobují škody, ale ty jsou srovnatelné se škodami, které může způsobit i silná bouřka bez tornáda. Něco takového jako tornádo intenzity F4, které se vyskytlo přesně před dvěma lety na Moravě, se tady minimálně desítky let nevyskytlo. Přitom nejde o nic nového, jev, který pravděpodobně byl tornádem, je popsán již v Kosmově kronice. Avčak jednou z vlastností tornáda je, že zasahuje velmi malou plochu. Jeho dráha může být dlouhá i kilometry, ale šířka je desítky, maximálně stovky metrů.

Kdyby se náhodou na území ČR v příštích 50 letech ještě jednou vyskytlo takové tornádo, jako předloni na Moravě, pak při ploše ČR asi 78000 km², ploše tvého města a ploše zasahované tornádem by pravděpodobnost, že zasáhne zrovna tvoje město, byla asi 0,01 %. To znamená, že úplně vyloučeno to není, ale pravděpodobnost je mizivá. Stejně tak se ale nedají zcela vyloučit i jiné katastrofy s mizivou pravděpodobností, třeba pád letadla, havárie cisterny s nebezpečným nákladem, a nebo i třeba bouřka bez tornáda, ale s kroupami o velikosti 10 cm.

Ale kdyby se člověk měl neustále stresovat možností nějaké katastrofy s mizivou pravděpodobností, pak by nemohl ani vyjít z domu, ba ani zůstat doma. Takže bude lepší se spokojit s tím, že pravděpodobnost, že ve tvém městě bude tornádo, je velmi malá, a pravděpodobnost, že to bude ničivé tornádo intenzity větší než F2, je naprosto mizivá.

Ahoj,
ano, ve středu odpoledne a večer byly na některých místech zejména v jižních Čechách silné bouřky. Ve svém předchozím dotazu jsi neuvedla, v které části ČR budeš a v jakém prostředí, zda v pevné budově, nebo někde venku v lese nebo na horách nebo u vody. Proto odpověď na tvůj předchozí dotaz nemohla být konkrétnější.

Teď ve čtvrtek je na večer a noc opět vyhlášena výtraha na bouřky, ale tentokrát pro Čechy je to takzvaná oranžová, tedy vyšší stupeň, znamenající větší pravděpodobnost silných a velmi silných bouřek. Pro Moravu platí žlutá jako včera.

Takže pokud máš z bouřek obavy, tak bude vhodné tuto noc nepřespávat venku a nevyrazit na nějaký noční výlet, ale zdržovat se v pevné budově opatřené hromosvodem a v době bouřky se raději zdržovat dále od oken. Většina řádně zkoulaudovaných obytných budov u nás je stavěna tak, že ani silná bouřka by je neměla ohrozit. Vzácně se i u nás může vyskytnout extrémně silná bouřka například s tornádem, ta by mohla poškodit i budovy, ale její výskyt na dnešek je u nás málo pravděpodobný.

Takže večer a v noci nepřespávej venku, buď v nějaké pevné budově a s největší pravděpodobností by se ti nemělo nic stát.

Doplnění ve čtvrtek ve 14:25:
Tak to bohužel vypadá, že dnes odpoledne ta výstraha byla změněna a že pro západní polovinu Čech teď na noc platí tzv. červená výstraha, tedy nejvyšší stupeň výstrahy znamenající možnost extrémně silné bouřky. V textu té výstrahy se uvádí, že se mohou vyskytnout nárazy větru až 110 km/h a kroupy o velikosti až kolem 5 cm. Naštěstí takovéto extrémní jevy bývají při bouřkách jen na malých územích, tam snad můžeme doufat, že se ti to vyhne. Rozhodně ale lze doporučit netrávit tuto noc venku, ale v nějaké bezpečné budově.

Ahoj,
ve svém dotazu nepíšeš, kde ve středu budeš, ani co tam budeš dělat, proto není možné ti odpovědět konkrétně a je možno odpovídat jen všeobecně.

Ano, v létě se občas vyskytují bouřky, a některé bouřky mohou být silné a tu a tam se vyskytuje i bouřka hodně nebezpečná. V posledních letech se na pravděpodobný výskyt silných nebo nebezpečných bouřek vydávají výstrahy, aby se mohla připravit jak veřejnost, tak speciální pracoviště jako například hasiči. A teď v úterý večer je na středu vydaná takzvaná žlutá výstraha na bouřky, tedy nejnižší stupeň. Nikoli oranžová nebo dokonce červená, která se vydává, když se čekají opravdu nebezpečné a katastrofální bouřky. Takže někde se může vyskytnout silná bouřka, ale ne nějak extrémně ničivá.

Pokud budeš doma, pak by tě bouřka neměla bezprostředně ohrozit, občas se stává, že při silnějších bouřkách na nějakou dobu vypadne dodávka elektřiny. Jiná situace by byla, kdybys byla venku, na výletě, nebo kdybyste při takovém výletě přespávali venku, buď ve stanu, nebo takzvaně pod širákem. V takovém případě už by bouřka mohla být vážnější komplikací. V lese nebo v okolí osamělých stromů mohou při silnějším větru padat větve nebo stromy. Malé potůčky se mohou rychle rozvodnit. Mohou padat kroupy různé velikosti. A v neposlední řadě nebezpečné jsou i blesky.

Existují návody, jak při pobytu v terénu snížit hrozící nebezpečí, ale jejich úplný výčet by přesahoval rozsah odpovědi v poradně. Ale například není vhodné si stavět stan nebo spacák do dolíku, který bude při dešti zatopen, nebo do těsné blízkosti potoka, ideální není ani jeskyně s vchodem těsně nad hladinou potoka nebo menší řeky. S ohledem na blesky není ideální ani přenocovat na vrcholu špičaté skály. A kdyby opravdu hrozila silná bouřka, bylo by možná lepší se přespání v přírodě vzdát a pokusit se přečkat bouřku například v nějaké hospodě nebo jiném bezpečném objektu.

Ale protože v dotazu neupřesňuješ, kde budeš a co tam budete dělat, mohu zopakovat, že pokud budeš doma nebo v nějakém jiném domě, například hotelu nebo restauraci, mělo by být ohrožení bouřkou tuto středu minimální.

Ahoj z Modré linky,

je skvělé, že si trenéři všimli Tvých schopností na volejbale a rádi by Tě přeřadili do lepšího týmu. Rozumím tomu, že to v Tobě vyvolává pochybnosti, jestli jsi opravdu tak dobrá a také strach, jak v novém týmu zapadneš. Myslím si, že podobné obavy zažívá mnoho z nás v podobných situacích, připadá mi to pochopitelné. Je fajn, že přemýšlíš o tom, jak bys s tím mohla pracovat, aby Tě to tolik neovlivňovalo.

Ptáš se nás, jak odstranit ten strach/stres a nevíš, jak se rozhodnout. Napíšu Ti spíše obecně, co můžeš se strachem dělat. Neexistuje na to totiž jedna univerzální ráda, každý jsme jiný a každému funguje něco trochu jiného. Píšeš, že Tě strach/stres někdy vede k pláči a dokonce sis kvůli tomu v minulosti ubližovala. Moc oceňuji, že si už neubližuješ, zní to, že jsi už ušla kus cesty a máš za sebou práci na sobě. Věřím tomu, že s tím dokážeš pracovat i dál a postupně tyto projevy zmírnit. Můžeš se například zamyslet nad tím, jestli někdy byla situace, kdy se Ti ten strach podařilo zvládnout, překonat. Co Ti v nejvíce pomohlo? Čím to bylo, že jsi to nakonec zvládla? Pomoci může také vzpomenout si na nějakou situaci z minulosti, kdy ses podceňovala, myslela sis, že na něco nemáš nebo to nezvládneš, ale nakonec to tak nebylo. Často se obáváme něčeho, co se pak ve skutečnosti vůbec nestane. Zkus si tyto věci třeba i sepsat a přečíst si je ve chvíli, kdy na Tebe obavy přijdou. Můžeš také pracovat se svým dechem. Když cítíš, že máš strach, jsi ve stresu, zaměř se na svůj dech, můžeš dýchat do břicha, klidně si i dát ruku na břicho a sledovat jak se zvedá a zase klesá. V duchu si můžeš opakovat nějaká uklidňující slova, např. že je v pořádku mít strach, že o něm víš a přesto to můžeš zvládnout. Může to znít jako paradox, ale často pomůže když ten nepříjemný pocit přijmeš tak, jak je.

Ptáš se také, jak se rozhodnout, jestli zůstat v přípravce nebo jít do lepšího týmu. Nedokážu Ti odpovědět, co máš udělat. Mohu Tě pouze podpořit v tom, aby sis zkusila představit oba scénáře a jak se v nich cítíš. Co by to znamenalo, kdybys zůstala v přípravce a co kdybys šla do pokročilejších? A co třeba nejhoršího by se mohlo stát, kdybys šla do lepšího týmu? Trenér by mohl křičet anebo by ses mohla ztrapnit? Možná ano. I to ale může být součást cesty za lepším výkonem ve volejbale, pokud o něj stojíš. Je pravděpodobné, že i ostatní holky v tom lepším týmu někdy udělaly chybu nebo se ztrapnily. Každý nějak začínal. Třeba je i šance, že Tě přijmou vřele a budou Tě podporovat. Stejně tak je ale v pořádku zůstat zatím v přípravce a nabýt větší sebejistotu.

Říkám si také, jestli máš o tom všem s kým mluvit. Často jen samotné sdílení může velmi ulevit. Zkus si o tom promluvit s někým, komu věříš. Třeba s rodiči, sourozencem, kamarádkou. Někdy druzí také zažívali něco podobného a mohou nás inspirovat v tom, co jim pomáhá. Užitečné také může být mluvit o tom s trenérem, svěřit se mu se strachem. Umím si představit, že Ti může dodat sebedůvěru a ujistit Tě. Kdyby Tě strach nadále omezoval v Tvém životě, může být nápomocné to konzultovat s psychologem, ten někdy bývá dostupný ve škole nebo Ti ho mohou sehnat rodiče.

Držíme Ti palce, ať se rozhodneš ke své spokojenosti a ať se strach postupně zmírní.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem moc ráda, že sis našla cestu a píšeš Alíkovi. Také bych chtěla ocenit, jak dobrou kamarádkou se snažíš být. Představuji si, že situace pro Tebe může být vlastně dost nepříjemná.
Moc oceňuji, že se snažíš kamarádce pomoci. K Tvému dotazu, jak jí pomoci, mě napadá několik věcí. Jednak můžeš kamarádku podpořit v tom, že pokud se jí nelíbí, jak se k ní přítel chová, kde se jí dotýká, nebo pokud po ní chce, aby dělala věci, které jsou jí nepříjemné, je v pořádku, aby se vůči takovému chování vymezila. Není v pořádku nutit nebo přemlouvat někoho, koho máme rádi, k něčemu, s čím dotyčný/á nesouhlasí.
Píšeš, že při snaze o rozhovor se kamarádka chová hrozně divně. Nevím, co si pod tím úplně představit, ale napadá mě, že pro ni může být hodně těžké o tématu mluvit. V takových chvílích může být dobré netlačit na pilu, ale průběžně jí dávat najevo, že tu pro ni jsi a ráda se s ní o tom budeš bavit ve chvíli, kdy bude chtít.
Dál vnímám jako důležité kamarádku podpořit, aby o tom někomu řekla, ideálně někomu dospělému, komu důvěřuje. Je v pořádku o takových věcech mluvit. Pokud by se bála říct to rodičům, může oslovit někoho jiného, např. školní psycholožku, třídní učitelku, tetu, babičku...Kdyby to chtěla říct někomu ve škole, můžeš jí nabídnout doprovod za učitelkou/psycholožkou, nemusí na to být sama.
Chápu, že chceš nechat to rozhodnutí, jestli to říct rodičům, na ní, ale pokud máš pocit, že se děje něco, co by se skutečně dít nemělo, přijde mi v pořádku jim o tom říct. Stejně tak můžeš kontaktovat někoho ve škole i Ty sama. Zároveň mi přijde důležité dát kamarádce o Tvém úmyslu vědět. Můžeš jí napsat zprávu, dopis, vysvětlit, že o ni máš strach a chceš, aby se měla dobře.
Můžeš jí třeba ukázat i naši zprávu s tím, že jí můžeš říct, že i pro ni tu jsme, ať už na chatu, telefonu anebo e-mailu, kdyby o celé věci chtěla mluvit s námi. Veškeré kontakty najdeš na stránkách modralinka.cz.

Přejeme, ať celá situace dopadne co nejlépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že si píšeš o pomoc, když si nevíš rady. Vnímáš, že se všeho bojíš, věřím Ti, že to může být problém a asi Tě to může i v některých věcech docela omezovat. Prosíš nás o pomoc. Chci Ti hned na úvod říct, že Alíkova poradna má omezené možnosti a nedokážeme takto na dálku jednoznačně říct, jak by ses mohla svých strachů zbavit. Jednak je Tvůj dotaz poměrně stručný, hodně toho o Tobě nevím, ale také každý z nás je jiný, a proto i ve stejné situaci může každému pomoci něco trochu jiného. Moje odpověď bude proto spíš obecná nabídka toho, co bys mohla zkusit.

Mohlo by pro Tebe být užitečné přemýšlet o tom, jak dlouho si těchto strachů u sebe všímáš. Jestli to tak bylo vždy anebo je to spíš až poslední dobou. Také můžeš zkoumat, jestli ty situace, kterých se bojíš, mají třeba něco společného, čím se cítíš ohrožená. Zajímalo by mě také, jestli jsou třeba někdy chvíle, kdy se nebojíš anebo se bojíš méně a co je v takových chvílích jinak, co Ti pomáhá. Napadá mě například když je někdo s Tebou anebo když jsi doma (třeba když je ta bouřka). Někdy v řešení strachů pomůže lépe je poznat, porozumět jim. Nápomocné může být též mluvit o tom s někým dalším, ať už s kamarádkou anebo i s rodiči nebo s kýmkoliv jiným, ke komu máš důvěru. Někdy uleví samotné sdílení, ale také Tě může inspirovat zeptat se jak to třeba mají oni, co jim pomáhá se strachem, co je třeba ujistí o bezpečí.

Také mě napadá, jak to máš například se sledováním zpráv. Zmiňuješ válku a jaderné zbraně, o tom se občas mluví v televizi nebo v rádiu a občas to může vyděsit i dospělé. Novináři někdy podávají zprávy tak, že mohou vzbuzovat hodně emocí. Může prospět zkusit zprávy omezit anebo pokud se o tom před Tebou baví dospělí, raději odejít nebo je požádat, aby se o tom před Tebou nebavili. Zároveň Tě chci ujistit, že je v pořádku mít strach z neznámých věcí, každý člověk se něčeho bojí i když to třeba není poznat. Problém to může být, pokud Tě to hodně omezuje.

Pokud by Tě to dál trápilo a cítila bys, že si s tím sama nedokážeš poradit, je to v pořádku, neznamená to, že je s Tebou něco špatně. Může Ti s tím pomoci odborník, například psycholog. Možná máte někoho takového i ve škole? A kdyby ne, můžeš poprosit rodiče, aby Ti u psychologa domluvili schůzku. Takový odborník Ti může pomoci lépe svým strachům porozumět a naučit se s nimi pracovat a postupně je třeba i odbourat či zmírnit. I my jsme Ti nadále otevřeni, pokud bys k tomu měla ještě další dotazy, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky a lépe reagovat na Tvé potřeby (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

zážitek, který popisuješ, zní hodně nepříjemně a vůbec se Ti nedivím, že Tě vyděsil. Je moc dobře, že pro sebe hledáš pomoc, když si všímáš, že se Ti vzpomínky na zážitek vrací a je obtížné se jich zbavit. Chci Tě ujistit, že podobná reakce na tak silně nepříjemnou situaci je normální a celkem běžná. Lidem se často děje po podobném zážitku, že pak mohou mít v životě strach, aby se do podobné situace nedostali znovu a tak se třeba i vyhýbají některým situacím. Je pro mě pochopitelné, že potom jsi na paddleboardu raději už jen ležel a ani jsi neměl chuť si povídat. Takový zážitek v člověku může zůstat. Musím říct, že obdivuji, že sis na paddleboard dokázal i jen lehnout, asi to nebylo snadné.

V Tvém dotazu mi připadá důležité, že teď na to nedokážeš přestat myslet a občas Tě vzpomínka zavede až do stavu paniky a neklidu. Věřím, že to jsou nepříjemné stavy a rád by ses jich zbavil. Nemám jednoduchý návod na to, jak s tím pracovat, protože každý jsme jiný a každému může fungovat něco jiného. Napíšu Ti spíš obecná doporučení, která můžeš zkusit. Pokud se dostaneš do paniky nebo neklidu, zkus se soustředit na svůj dech. Můžeš si například i počítat do pěti na nádech a do pěti na výdech. Někomu pomáhá dýchat spíše do břicha, dát si třeba i ruku na břicho a sledovat, jak se břicho zvedá. Kdyby Tvoje dýchání bylo nějak zrychlené, je dobré dýchat tak, aby byl výdech delší než nádech. Jestliže Ti budou myšlenky odbíhat k té vzpomínce, zkus své myšlenky dál nerozvíjet a vždy se vědomě vrátit k dechu a počítání. Více Tě dechovým cvičením může provést aplikace Nepanikař.

Existuje také technika zaměření na smysly, takzvané uzemnění - vyjmenuj 5 věcí, které vidíš; 4 věci, které cítíš dotykem; 3 zvuky, které slyšíš; 2 vůně, které cítíš nosem a 1 chuť, kterou cítíš v puse. Tyhle techniky se dají použít v podstatě kdekoliv. Kdyby Tě ta vzpomínka dlouhodobě trápila a nedařilo by se Ti zklidnit se, může Ti pomoci i konzultace s psychologem. Ten někdy bývá i ve škole anebo Ti mohou rodiče pomoci nějakého vyhledat. I my jsme Ti nadále otevřeni, lépe však na telefonu či chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Milá dívko,

Svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí fobie z války. Nejspíš máš na mysli velký strach, který nejde odsunout a stále si říká o pozornost. Musíš se tím stále zabývat. Fobie, v pravém slova smyslu, jinak znamená strach, který se neustále vtírá do pozornosti ale nemá reálný základ v tom, co se zrovna kolem člověka děje. Přichází z jeho nitra a odráží potlačovanou úzkost. V případě strachu z války, v této době, tomu rozhodně tak není, protože ta situace, jaká nyní je skutečně může být hrozbou. A tvůj strach je pochopitelný. Ale na druhou stranu v naší zemi život běží dál, bezprostřední ohrožení není a je možné běžně chodit do školy, na kroužky, mít volný čas, mít kamarády a mít své zájmy. Jsou tu rodiče a příbuzní. Doporučila bych ti se proto soustředit na to, co je kolem tebe takové, jaké jsi to znala. Soustřeď se na to, co tě baví, co máš ráda. Vnímej lidi, které máš ráda, kolem sebe. A bude také dobré, když ten svůj strach budeš sdílet. Určitě máte třeba i ve škole možnost o tom společně mluvit. Neboj se na cokoliv zeptat. Zvláště ve škole, by se vám mělo dostat pravdivých informací. A to by mělo fungovat jako uklidňující prostředek. Máš na svůj strach právo, není na něm nic špatného. A se strachem nejlépe pomáhají dobré informace o tom, jak to skutečně je. To neznamená stálé sledování zpráv nebo sociálních sítí. V tomto případě, množství času, kdy si čteš články či posloucháš zprávy bude lepší snížit. Není potřeba o tom mluvit stále nebo stále sledovat zprávy. To naopak může úzkost zvětšovat. Vyber si jen jeden zdroj informací, kterému důvěřuješ. Nejlépe ve škole. Také dej pozor na to, že na děti mohou v tomto přenášet hodně úzkosti dospělí. Kteří také mohou podléhat strachu a ne vše, co říkají, je pravda.
Pokud by sis o tom, co tě trápí potřebovala promluvit víc, můžeš využít nějaký chat pro děti. Třeba ten náš, je anonymní a mohou se na nás obracet děti s čímkoliv, co je trápí. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Funguje každý všední den od 13ti do 17ti. Tak ti držím palce, aby se ti brzy ulevilo od tvého strachu. Poradce Centra Locika.

Ahoj,

píšeš, že „napravíš na You Tube“ a máš strach, že se to dozví ostatní.

Ráda bych Ti odpověděla, ale nerozumím tomu, co se děje, a tak ani nevím, čeho se vlastně bojíš. Proto Ti odpovím obecně o strachu, třeba si z mé odpovědi něco pro sebe vybereš.

Strach nám pomáhá přežít, dokáže i zachránit život, pokud se včas postavíme na odpor nebo utečeme - může být tedy užitečný. Pak je tu další strach, který nám spíše ubližuje, a který vzniká jenom v našem vědomí - naší hlavě a oslabuje nás. Co dělat s takovým strachem? Pokusit se ho přijmout, uvědomit si ho, popsat si ho, pokusit se ho pozorovat, ale nedávat mu příliš svou sílu, energii, čas, nechat ho odejít. Strach jak přišel, tak zase odejde, pokud mu nebudeš dávat svou sílu a energii, nebudeš si ho všímat.

Můžeš se podívat na naše stránky, www.modralinka.cz, a přijít na chat či zavolat a objasnit přesněji, co vlastně od nás potřebuješ.

Také je možné si prohlédnout stránky https://www.detstvibeznasili.cz/jsem-dite-nebo-teenager, kde najdeš desatero proti strachu.

Modrá linka