Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Strach

Dobrý den, já mám strach chodit do školy. Ne kvůli šikaně, ale kvůli tomu, že se někdy ztrapním a smějou se mi. Nevíte, jak tento strach překonat, aby se mi kvůli trapasům nesmáli?
Děkuji.

kluk, 12 let, 3. února 2018

Zkus si uvědomit čtyři věci:

  1. Neber se příliš vážně. Trapným situacím nikdy stoprocentně nezabráníš, takže je lepší naučit se je brát s humorem.
  2. To, že jsi aktérem ve směšné situaci, ještě neznamená, že jsi opravdu k smíchu ty. Kdybyste si prohodili role a ty bys viděl, jak se stejným způsobem ztrapnil někdo z tvých spolužáků, smál by ses možná také... takže v tom nejspíš není nic osobního ⇒ není důvod brát si to osobně.
  3. Tvoji spolužáci jsou také chodící uzlíčky nejistoty (i když to možná nedávají najevo) a každý z nich se stará především sám o sebe. Nejspíš tvým trapasům nevěnují tolik pozornosti, kolik si myslíš, a mají plnou hlavu starostí o vlastní společenskou pozici.
  4. Škola je důležitá hlavně kvůli vzdělání. Informace a dovednosti, které se naučíš, tě budou doprovázet celý život, tvoji spolužáci ne. Takže i kdyby tě považovali za nejvtipnější atrakci svého života, je to v důsledku jedno. Nejsou důležití.
Strach

Ahojky Alíku a kamarádi,
Jako vždy jak jsem psala, tak jsem napsala opravdu dlouhou slohovku. A tentokrát jí napíši znovu..
Píšu vám zde z důvodu, že mám celkem strach z lidí. Nevím zda to je přímo z lidí ale všechny pocity vám sem popíšu.
Když přesněji celý svůj strach přiblížím, tak je to strach ze zesměšnění na veřejnosti. Nedokážu mluvit na cizí lidi bez toho aniž bych se třásla nebo koktala. Vždycky jsem strašně nervozní a mám divný pocit na hrudi.. Taky nesnesu týmové práce. Ani se třídou.. Nejradši vždy pracuji sama. Vždy mám strach že v té skupince něco zkazím, a často se to i stává.
I když jsem ze své třídy ta nejstarší, tak se cítím jako ta nejslabší.
Bojím se že na mě bude někdo vždy hnusný nebo se mi bude posmívat. Nebo mi něco bude dávat za vinu.
Párkrát se mi to stalo že ve třídě jsem něco zkazila a hned na mě: „Vendulo, ty jsi to zkazila..“.. Nesnesu když mi někdo říká „Vendula“, protože mi to přijde takový hnusný, jako kdyby na mě někdo byl naštvaný. Radši mám když mi říkají „Vendy“. Já taky nikomu neříkám např. Nikolo, Karolíno, Kláro,..
Protože mi to prostě přijde takový hnusný, jako bych na toho člověka potom byla nepříjemná.
Hodně často pláču jen z důvodu, když na mě někdo zvýší hlas. Učitel ví o tom že jsem citlivější tak ani moc na mě neřve. No vlastně ani nemá proč, ve třídě jsem o hodinách většinou ticho a dávám pozor. Navíc ho máme na hodiny které mě baví. Ale třeba učitelka(bývalá) na výtvarnou výchovu a hudební výchovu. Jednou mě poslala ať jdu do jiné třídy pro špejle, ale já se bála a styděla tak jsem jí to řekla. Ona hned přes celou třídu rozkřikla: „Tak ona se STYDÍ!“ a pár dětí se i zasmálo.Já se rozbrečela a šla si sednout zpět na své místo. Byla jsem ráda že tam s námi zrovna byl učitel tak si ke mě sedl a hladil mě po zádech, což mi velmi pomohlo. Taky se mě snažil i rozesmát, což se mu velmi povedlo. Je to můj oblíbený učitel, a opravdu ho mám ráda.
No zpět k celému strachu. Prostě se bojím že se ztrapním a všichni se mi budou smát. Je mi nepříjemný být v autobuse, a být namačkaná.. Nesnáším když si vedle mě někdo sedne, vždy se co nejvíc natisknu na stěnu.
Nemám ráda když všichni na mě koukají, vždy to cítím tak intenzivně a je mi to strašně nepříjemné.
Vím, že mě ve třídě pomlouvají a strašně mě to mrzí.
Od 1. třídy až do začátku 3. třídy, neboli 2 roky, jsem byla šikanována od mých 3 spolužáků (Lukáš,Kryštof a Samuel), posmívali se mi za mojí postavu jak jsem hnusná a tak. Když jsme se převlékali na tělocvik, tak jsme se všichni převlékali ve třídě a on mi vždy naschvál sáhl na mé „špeky“ a smál se mi. V té době jsem ani nenosila podprsenku, a mé poprsí patřilo mezi trošičku větší, takže jsem se strašně moc styděla. Bylo mi to trapné.
Je mi těžké i mluvit na nějakou prodavačku v obchodě, vždy se někdy zakoktám a zčervenám.
K mé citlivosti.. asi je to kvůli otci, protože vždy na mě jako malou řval a dal mi „přes zadek“, i když to bylo normální a dělal to skoro každý rodič. Ale já se ho neskutečně bála.. a teď? Mám to furt stejný! Mám z něj furt strach. Už jen když je lehce nepříjemný tak už pláču. A kvůli tomu mám i strach z jiných dospělých mužů. Třeba sestry přítel, je strašně milý a zábavný. Ale když se naštve, tak mám strach. Několikrát jsem se kvůli tomu strachu i rozplakala.
Taky jsem strašně „nedomazlená“ neboli prostě mi chybí tak nějak dotyk.. Každou chvíli bych se ráda s někým objímala. Vždy když se potkám s mojí kamarádkou tak jí hned obejmu, a jednou dokonce jsem usnula v jejím objetí, jak jsem zachumlaná v její hrudi. Je mi to příjemné a cítím se bezpečně. Strašně moc mi chybí každé objetí, a fakt se mi ho dostává málo. To je taky důvod proč vždy pláču..
Na internetu to není až tak hrozné, ale lehce se také stydím, ale né tak hodně jako v realitě.
Na internetu si dokážu udělat kamarády, a mám jich opravdu plno. Ale v realitě ne..
Nedokážu nikomu ani říct to pitomé „Ahoj, budeme kamarádi?“.. Bojím se odmítnutí.
U sestry se dokonce ptám jestli si mohu nalít vodu, což je divný. A třeba když si chci napít z koly ale nevím zda mi to dovolí tak vždy chodím kolem horké kaše, dokuď mi nenabídne že se mohu napít.. bojím se prostě odmítnutí.
Mám ještě pár dalších strachů jako jsou třeba: Z pavouků, výšek.. Také mám Trypofobii, neboli strach z děrovaných struktur.
Vždy když jdeme k doktorce tak jsem strašně nervozní, hlavně když jdeme k doktorce, kterou vidím poprvé. To se rovnou rozpláču.. Divím se že jsem ještě naživu, protože jsem toho proplakala opravdu hodně.
Patřím mezi křehké osoby, a opravdu jsme slabá a moc toho nevydržím.
Ve vzhledu jsem nikdy nepatřila k oblíbencům, to bych musela zhubnou ale snažím se..
S každým mým problémem se obrátím na Vás, protože vím že mi odepíše inteligentní odpovědí, která dokáže pomoci.
Jen podotknu, že mé trápení nechci řešit s psychologem. Stačí mi totiž že 1x do 2 měsíců k nám do třídy chodí dvoje psycholožky. Mám vždy strašný strach a samozřejmě se vždycky rozpláču..
Budu strašně moc ráda za každou odpověď a doufám že mi pomůžete.
Děkuju moc!
Vaše věrná návštěvnice Vendy.

Vendy, 13 let, 7. února 2018

Ahoj Vendy,
popisuješ své strachy a stud, které Tě trápí a omezují Tě v běžném životě. Určitá míra nervozity, citlivosti a strachu je přirozená i užitečná, ale neměla by se stát zátěží. Oceňuji, žes nám o tom všem s důvěrou napsala a že to chceš řešit, jsi statečná.
Vnímám z Tvé zprávy, že jsi přemýšlivá dívka, spoustu věcí a souvislostí si uvědomuješ a dokážeš je vyjádřit. Se strachem i citlivostí se dá dobře pracovat v rámci psychoterapie různými nácviky, relaxacemi, postupnými kroky dostat své emoce pod kontrolu a překonat strachy. Píšeš, že to nechceš řešit s psychologem. Právě on by Ti však mohl být dobrou podporou a postupně Ti pomoci ke zlepšení. Nemusíš na sebe tlačit. Pokud je pro Tebe snazší písemná komunikace, můžeš zkusit poslat e-mail s tím, co Tě trápí třeba jedné z psycholožek, které k vám chodí do třídy (alespoň trochu je znáš, nejsou úplně cizí). Můžeš se k tomu odhodlat postupně, vzít to jako výzvu: jeden den se podívat, jaký má e-mail, druhý den ho napsat a připravit k odeslání, další den poslat.
Strach se dá zmírnit tím, že má člověk dostatek informací (situace pro něj není cizí) a pak postupnými krůčky ke splnění cíle, postupným vystavováním se tomu, čeho se bojíme. Je to docela podobné třeba otužování. Také si můžeš zkusit představit, co nejhoršího by se stalo, pokud bys oslovila psycholožku. Bylo by to to, že by ses rozplakala, bála se odpovědi? Co nejhoršího by Ti mohla odpovědět? Věřím, že by Tě, tak jako my, neodmítla a poskytla Ti nějakou radu či pomoc intenzivnější a účinnější, než můžeme poskytnout my takto na dálku. Při takovém doptávání se ohledně svého strachu člověk často dojde k tomu, že by se "svět nezbořil", že by tu situaci ustál. Bývá užitečné ujasnit si, čeho konkrétně se člověk bojí a také to, že pokud by se stalo to, čeho se bojí, dá se to zvládnout a přežít. Jak se říká, co Tě nezabije, to Tě posílí. Každá malá zkušenost překonání strachu Tě může posílit a vést ke zlepšení potíží. Zkus na to nebýt sama, probrat možnost psycholožky s kamarádkou nebo někým blízkým, kdo by Tě v tom mohl podpořit, případně Tě za ní doprovodit apod.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku a Modrá linko,
potřebovala bych poradit. Od svých devíti let se hrozně bojím mravenců. Pořád u sebe nosím lahvičku s vodou a mýdlem, abych se jich zbavila. Bojím se si sednout do trávy, aby tam náhodou nějaký nebyl a nekousl mě. Ale když jsem byla malá, vůbec jsem se jich nebála. Teď, když pod sebou uvidím mravence, začnu hrozně ječet. Nevíš prosím, jak se toho zbavit? Předem moc děkuji za odpověď .

holka (12 let), 29. ledna 2018

Ahoj, lidé mají různé fóbie - z pavouků, z hadů, ze stísněných prostor atd. Ve tvém případě se jedná o strach z mravenců.
Síla strachu je různá. Může jít jen o menší strach, který se naučíš ovládat sama. Když uvidíš mravence, zkus zavřít oči a začni pravidelně dýchat. Soustřeď se na nádechy a výdechy, které jsou pomalé a pravidelné.
Pokud máš ale až panický strach, pak se svěř rodičům a zajděte k lékaři. Ten rodičům doporučí odborníka, který tě naučí strach ovládat a v některých případech umí pacienty i jejich strachu zcela zbavit.

Strach

Proč se tolik lidí bojí hadů? Jsou přece dobří a bojí se víc než lidi.

kluk, 10 let, 19. prosince 2017

Ahoj,
to, že se hodně lidí bojí hadů, může mít víc příčin.
Jedna z příčin může být to, že je hodně nepodobný člověku. Přece jen když zvířátko má čtyři tlapky, teplé tělíčko a hraje si s míčem, tak je snadné s ním kamarádit. Ale had nemá nohy vůbec žádné, je studenokrevný, a i jeho obličej je od pohledu méně obvyklý než obličej třeba pejska.
Druhá věc je, že mnoho lidí bylo již od dětství poučeno, že na hady si mají dávat pozor, protože jsou jedovatí. A i když se postupem let dověděli, že jedovatých je jen menší část hadů, a že u nás hadi na lidi neútočí, nýbrž před nimi utíkají, ten dětský strach z hadů c nich do jisté míry zůstal.
No a třetí věc je, že i v řadě pohádek a v dalších literárních dílech je had prezentován velmi často jako záporná postava, a dokonce i v úvodu Bible je o hadovi nelichotivá zmínka.
Existuje i řada jiných tvorů, ze kterých mají lidé strach, ti mají třeba šest nebo osm nožiček a někdy i o hodně víc, ale ti jsou většinou malincí. Hadi na rozdíl od brouků nebo pavouků mohou dosahovat i značné velikosti.
Takže to jsou pravděpodobně některé z důvodů, proč se hodně lidí bojí hadů.

Strach

ahoj predom sa chcem ospravedlniť že pišem slovensky.. tak k dotazu, v poslednej dobe so pripadam ako totalny psycho (no važne neviem ako to nazvať) už dlhšie mam problemy so socializaciou a mam pocit že sa to stale zhoršuje. niekedy som nerada chodila medzi ludi, ale to sa po dlhsej dobe zmenilo na strach, strach z toho ze nieco zle urobim, strach z toho ze na mna ostatny pozeraju a tak. vyhybam sa takymto veciam no ale škoku vymeškavať nemožem čize každy deň školy preživam peklo o ktorom nikto nevie, najhoršie je keď mam ist odpovedat ale ja všetko zabudnem a pod. Napríklad dnes sme boli v divadle a ty herci na mna pozerali.. uz to nieje pocit ale som si ista ze to tak bolo (ale vane citim sa divne) v škole nemam kamaratov mam len jednu a to je moja sesternica ale ta rada hovori o sebe a mna nepočuva, čiže nemam sa skym rozpravať. vždy pozeram dole a vyhybam sa ludom, taktiez mam sucho v ustach potim sa a zle sa mi rozprava, trasu sa mi ruky alebo sa cervenam je to proste hrozne ako keby som mala nieco tazke na mojej hrudi. niekedy mam aj uzkosti doma. je tohp aj ovela viac to je len čast zmojej situacie pretoze jem strasne malo alebo vobec lebo som strasne tlusta neznasam samu seba a mpju vahu niekedy mam ja myslienky na samovrazdu ale to uz je od temy... prepačte ze je to dlhe a vopred vam velmi pekne dakujem :) pekny den prajem

holka, 13 let, 14. listopadu 2017

Ahoj,

je dobře, že píšeš o všem, co prožíváš a co Tě trápí a že pro sebe hledáš pomoc. Nemusíš se omlouvat za slovenštinu ani za délku dopisu. Naopak chci ocenit, jak jsi vše upřímně napsala, bylo pro mě snadnější všemu dobře porozumět a představit si do detailů, s čím se potýkáš.

Je určitě nepříjemné zažívat strach ve škole, v divadle, a celkově z lidí. Vážně pro mě zní i to, že přemýšlíš o smrti.Zasloužila by sis, abys mohla žít spokojeně a netrápila se. Myslím, že se vším by Ti mohl pomoci nejlépe psycholog či psychoterapeut. Pozorně by Ti naslouchal a hledal možnosti, jak vyřešit Tvoje trápení. Psychoterapie má dobré výsledky při práci s lidmi, kteří trpí úzkostmi a nejrůznějšími strachy a také s myšlenkami na sebevraždu. Nepíšeš nic o rodičích, ale měli by alespoň trochu vědět o tom, jak se cítíš, aby Tě v návštěvě odborníka podpořili.

Neznám přesně situaci na Slovensku, ale pomoci by TI také mohli na Linke detskej istoty - můžeš se na ně obrátit telefonem 116 111 či přes chat, další možností je internetová poradna Ipčko (ipcko.upside.sk/), která poskytuje chatové poradenství. Zde si vše můžeš v anonymitě s pracovníkem promyslet a může Tě také nasměrovat na vhodného psychoterapeuta.

Přejeme Ti, aby se Ti brzy ulevilo a přestala jsi prožívat peklo.
Modrá linka

Strach

Ahoj, zní to hrozně divně ale...
Jak se mám přestat bát nafukovacích balónků?:( Je mi to blbé ale jsem asi 1 člověk z 1000. Ta rana když to bouchne tak mě to ničí uši. Co mám dělat?

Ahoj Anet,
chceš se přestat bát nafukovacích balónků, je Ti nepříjemné, když bouchnou. Stává se, že je někdy člověk příliš citlivý na nějaké věci, které většina lidí ani moc nevnímá. Mohlo by se jednat o nějaký druh fobie, tedy přehnaného strachu, která věřím, že dokáže znepříjemnit život a běžné fungování člověka. V takovém případě většinou pomáhá postupně se strachu zbavovat pod vedením odborníka - psychologa. Dobře s fobiemi pracuje terapeutický směr KBT (kognitivně behaviorální terapie). Je to problém, který se dá dobře řešit, většinou i za celkem krátkou dobu (více info např. tady: blog.veruce.cz/psychologie/lecba-specifickych-fobii-pomoci-kbt/). Můžeš se poradit se školním psychologem, nebo s Tvým praktickým lékařem, který Ti může také doporučit nějakého psychologa ve Tvém okolí.

Přejeme vše dobré,
Modrá linka

Strach

Ahoj..Asi před měsícem jsem měla pocit že mě někdo sleduje,za to se mi kamarádka smála.. A asi od začátku týdne máme obě stejný pocit..Chodíme na místa kde nejsme moc často..Denně chodíme až 10 km..A objevuje věci o kterých jsme nevěděli..Nedávno jsme objevili rybník který tam leží už hodně dávno,my jsme od něm nevěděli..Včera jsme šli cestou okolo lesa a tam byla taková bouda.Byka otevřená a mě se zdálo že tam někdo byl a koukal na nás,kamarádka měla pocit že slyší lidské kroky..K té boudě jsme nedošli,utekli jsme..Před týdnem jsme šli okolo kravína a najdenou jsme slyšeli jako kdyby bučela kráva,ale kráva to nebyla (byl to jiný hlas)...Začíná to být divný..Furt kolem nás něco slyšíme a něco nás furt straší..Je to divný dotaz....Nikoho jsme zatím neviděli..Co máme dělat? Máme překonat strach a podívat se do té boudy?

holka, 13 let, 26. října 2017

Ahoj,

domnívám se, že Tvůj dotaz není ani tak pro nás, jako pro rodiče. Ti vás obě dobře znají, ale znají i okolí vesnice či města, kde žijete, ví, zda je či není bezpečné. Chození, zejména venku, na čerstvém vzduchu a do přírody mohu jen schválit. Předpokládám, že rodiče ví, kde jsi, s kým jsi, kudy chodíš, a že máte alespoň jedna z vás u sebe mobil. Nyní se brzy stmívá, za tmy byste samy chodit neměly. Rozhodně nikde nestraší, ale vaše představivost dělá své a je to tak přirozené. Kdo jde přírodou, slyší mnoho zvuků, které ani nezná, a které mohou napodobovat cokoliv - například kroky člověka. Někde praskne větvička, šustí listí, vítr se opře do koruny stromů, apod. Napadá mne, že byste s sebou na svou výpravu mohly vzít někoho staršího, popř. některého z rodičů, a podívat se do boudy společně. Co Ty na to?

Zdraví Modrá linka

Strach

Ahoj... je to trochu divne ale mam strach z ludi

holka, 13 let, 11. října 2017

Ahoj,

děkuji za dotaz, bohužel jsi stručná až příliš, z té jedné řádky, kterou jsi poslala toho o Tobě a o tom, co Tě trápí, moc nevím. Strach z lidí, ano, ale jakých, kde, kdy, za jakých okolností nebo snad pořád a to i těch známých a blízkých nebo pouze neznámých, z jednotlivců nebo pouze větších skupin, atd.? Napsala jsi toho velmi málo, nemám se čeho "chytit" , abych Ti mohla erudovaně odpovědět. Strach z lidí zase až tak divný není, strach z lidí, zejména větších skupin, má poměrně dost lidí, někteří z nich trpí takzv. sociální fobií. Nevím, zda ses svěřila rodičům nebo někomu blízkému, abys s tím, kdo Tě dobře zná, probrala vše, co Tě trápí. Máte-li na škole školního psychologa/psycholožku, můžeš za ním/ní zajít. Jinak Ti navrhuji, abys využila buď telefon, skype nebo chat, kdy se lze doptat, a jít více do hloubky, podrobnosti najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

Přejeme slunečný podzim.

Modrá linka

Strach

Ahoj alíku
Můj dotaz je sice zvláštní ale doufám že mi pomůžeš. Před chvílí(před tím než jsem tohle napsala)jsem viděla takové video. Byl to příběh o holce které někdo zabil nejlepší kamarádku. Protože jí to všude jí přopomínalo odstěhovala se. V novém městě si našla novou kamarádku. Pak ale zjistila že to byla ona kdo zabil její kamarádku. Ji samotnou pak zabila a dělala že nic takového neudělala. Je to zvláštní ale teď se najednou bojím že moje nejlepší kamarádka mě chce zabít. Opravdu se cítím jako psychopat ale potřebuji pomoct. Prosím nevíte jak se toho strachu zbavit?
Mockrát děkuji Jjjjjn(Jana)

holka, 12 let, 12. října 2017


Ahoj z Modré linky,
obracíš se na nás opakovaně a tak věříme, že Ti snad naše odpovědi pomáhají se lépe zorientovat ve světě a v situacích, které zrovna prožíváš.

Snažím se porozumět Tvým myšlenkám a myslím, že mohou vypovídat o tom, jak moc se Ti film dostal pod kůži. Věřím, že po shlédnutí takového filmu, kde kamarádka zabije svoji nejlepší kamarádku, člověka napadají různé věci. Ráda bych Tě uklidnila, myslím, že není potřeba se bát. Reálný život je často rozdílný od toho, který vídáme v hororových filmech či detektivkách.
Možná by pomohlo popovídat si o tom filmu a myšlenkách, které Tě po jeho shlédnutí napadají, s někým blízkým, třeba s rodiči a možná do budoucna se takovým filmům zatím raději vyhnout. Napadá mě také, že by bylo možná i fajn, promluvit si s tou kamarádkou, ze které máš teď strach. Nemusíš s ní hned mluvit o svém strachu z toho, že Ti ublíží, ale ono by třeba mohlo pomoct jen to, že spolu zažijete příjemný čas.

Držíme palce,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku,
opravdu pomáháte lidem skvěle, a vždy pomůžete. Vážím si vaší práce.
Tak, tedy, já mám velký strach ze tmy. Už jsem se ptala mamky, která mi řekla, že si na tyhle věci musím zvykat. Protože bydlíme ve bytě 2+1, mám s mamkou pokoj, a budeme se stěhovat, tak jsem tam zvyklá. Také někdy spím na křesle v obýváku, ale tam zase usnu. Já nevím proč, ale mamka když jsem se jí ptala, odpověděla mi, že si mám zvykat a taky si ZVYKNOUT. A k tomu mi rovnou řekla, že v tom mém novém pokoji budu spát bez rozsvíceného světla, aby jsme moc neplatili na elektriku, a navíc by si to mamka moc nepřála. A s otevřenými dveřmi v noci se JEŠTĚ VÍC BOJÍM, než se zavřenými dveřmi. Zkouším počítat ovečky, ale někde se skřípnu a pak se rychle zvednu.. Z POSTELE. Prosím o pomoc!
Terinečka

Terinečka, 10 let, 10. října 2017

Ahoj,
je vcelku normální mít trochu strach ze tmy. Tma je v řadě případů méně přátelské prostředí než světlo a lidé to vnímají. Ale když se někdo bojí tmy tak moc, že ve tmě nemůže strachem usnout, jde o situaci poněkud nepříjemnou.
Píšeš, že mamka ti říká, že si máš zvykat a zvyknout, a také že nechce platit moc velké účty za elektřinu.
Hodně dětí má strach ze tmy, a postupem času se v řadě případů jejich strach ze tmy sníží na přijatelnou úroveň. V jiných případech nadměrný strach ze tmy přetrvá až do dospělosti, což není úplně žádoucí.
Možná mamka doufá, že pokud tě v novém pokoji nechá spát bez rozsvíceného světla, tak si na spaní ve tmě zvykneš a strach ze tmy tě přejde. A nebo se skutečně obává vysokých účtů za elektřinu.
Pokud jde o tu elektřinu, existují zdroje nočního osvětlení se spotřebou nižší než jeden watt, a i se spotřebou kolem 0,1 wattu se dá ložnice osvětlit tak, že tam není úplná tma. A při tak nízké spotřebě takové osvětlení spotřebuje za celou noc tolik elektřiny, jako normální žárovka za jednu minutu. Takže ani při důsledném šetření elektřinou by nebylo nutné spát při naprosté tmě.
A nebo nejde o elektřinu a mamka tě opravdu chce naučit se nebát tmy. Zkus si s ní v klidu popovídat, jaký je skutečný důvod, proč tě chce nechat spát bez osvětlení, zda je to opravdu elektřina, nebo zda tě chce zvyknout na tmu. Možná by to šlo řešit i nějakými jinými způsoby, například postupným a dlouhodobým snižováním intenzity nočního osvětlení.
Zkus si tedy s mamkou ještě jednou promluvit, jaké jsou důvody jejího rozhodnutí, a možná se vám podaří najít nějaké přijatelné řešení. A kdyby se tvůj strach ze tmy nezlepšoval nebo ještě zhoršoval, bude možná vhodné zajít za nějakým odborníkem.

Strach

Ahoj Alíku,
bojím se tmy.Co s tím mám udělat?

Křeček, 28. září 2017

Ahoj Křečku,

mít z něčeho strach je hodně nepříjemné, ale také vím, že většina lidí se rovněž něčeho bojí. Někdo tmy, stejně jako Ty, jiný pavouků, výšek, uzavřených prostor... strachů je prostě hodně. Je pravděpodobné, že Tvůj strach ze tmy zmizí, jak budeš růst a dospívat. Často se to tak stává. Zatím si můžeš pomoci tím, že budeš mít v noci rozsvícenou lampičku, nebo otevřené dveře od pokoje. Můžeš mít také malou baterku stále při sobě. Zkus vše probrat s mámou a tátou a vymyslet, co by Ti pomohlo Tvůj strach nejvíce zmírnit. Pokud se Ti bude chtít, můžeš si také promluvit s lidmi z Tvého okolí a zjistit, jaké strachy mají oni a jak s se s nimi vypořádávají, třeba pro sebe najdeš nějakou inspiraci.

Přejeme Ti hezký podzim.

Modrá linka

Strach

Dobrý den, snad nebude vadit, zda se zde poradím se svým problémem - na Alíkovi jsem už přes osm let. :)

V posledním roce u sebe pozoruji dost nepříjemný nárůst takových menších obsesí... Vždycky jsem byla takové dost pečlivé a ustrašené dítě, všechno jsem si kontrolovala nejlépe dvakrát, ale v posledním roce se to zhoršilo.

Nedokážu vyjít z domu, aniž bych si tak 6-7x nezkontrolovala, že mám v tašce či kapse klíče. Když například odcházím ze školy, zkontroluji si klíče (ve vrchní kapse), zkontroluji si peněženku (ve spodní kapse)... ale pak mě zase popadne pocit na zkontrolování klíčů a pořád dokola. I sama pro sebe působím jako blázen, když neustále sundávám batoh a dívám se, jestli mám klíče, peněženku, bankovní kartu a co já vím...

Kdysi si z toho i můj přítel dělal legraci, jenže v poslední době si o mě dělá starost... Je složité s tím být, při každém odchodu odněkud se musím překonávat, abych všechno nekontrolovala. Jednou jsem se dokonce vracela zpátky asi dva kilometry, jen abych zkontrolovala, že jsem zamkla dveře.

Podotýkám, že jsem nikdy neztratila ani mobil, ani peněženku, ani klíče a podobně. Nevidím vůbec logický důvod, proč bych měla takovými obsesemi trpět...

Možná je to ale jen ze stresu, kterého jsem od dětství měla dost... Velmi by mě ale zajímal názor někoho z odbornějších sfér, protože jak jsem psala, tyhle moje „navyklosti“ kontrolovat si věci mě vyloženě trápí a děsí.

Děkuji moc za odpověď!

holka, 17 let, 19. září 2017

Dobrý den,

dokážu si představit, že Vás Vaše chování znejišťuje a trápí a je fajn, že si pro sebe hledáte pomoc. Nedokážeme takto na dálku s jasností říci, zdali jde o něco vážnějšího nebo ne. K tomu by bylo potřeba propátrat Vaši minulost, zážitky, zkušenosti, výchovu apod.

Jako důležité ale vnímám Vaše subjektivní prožívání. Trápíte se tím, děsí Vás to a zasahuje do každodenního života a to je určitě nepříjemné. Také popisujete, že se intenzita Vašeho kontrolování zvyšuje. Říkám si tedy, že by stálo za to, promluvit si s nějakým odborníkem. Napadá mě, že můžete zajít třeba ve škole za školním psychologem, který by Vás určitě nasměroval. Nebo se můžete svěřit rodičům a hledat pomoc společně.

Každý z nás občas zpanikaří a musí některé věci kontrolovat i několikrát, ale nemělo by to být něco, co nás děsí a trápí.

Držíme palce,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku, potřebuji poradit :)
Slyšela jsem, že od roku 2017 schválili, že i dívky půjdou na vojnu, když jim bude 18 let, já mám zatím 13 roků, ale za 5 let mi bude 18 a to uteče jako voda!! Nechci mít 18 let, brácha mě pořád straší, že půjdu na vojnu a je to povinné!! Prosím, řekněte mi jako ženě, že to není povinné? Nechci jít na vojnu!! Prosím Prosím odepište!

holka, 13 let, 9. září 2017

Bojíš se zbytečně, od zrušení vojny k žádné změně nedošlo.

Podobné informaci nemusíš slepě důvěřovat, máš přeci k dispozici internet, můžeš si vhodným dotazem ve vyhledávači prověřit, co je pravda a co ne. Viz třeba článek: www.rozhlas.cz/cb/publicistika/%5fzprava/bude-v-cechach-znovu-povinna-vojna--1716757
Nebo si můžeš o základní vojenské službě přečíst na Wikipedii – tu sice může editovat každý, ale na rozdíl od bulvárních plátků nebo žbleptů na sociálních sítích v ní funguje nějaký prověřující dohled.

V osmnácti na vojnu nepůjdeš, ale můžeš v tomto věku udělat řadu velmi špatných a nevratných rozhodnutí, pokud budeš neopatrně věřit čemukoliv, co ti někdo nakuká. Takže důvěřuj, ale prověřuj ;-)

Strach

Ahoj Alíku,
Možná to bude znít jako hloupá otázka ale zkusím to...Jak se přestanu bát doktorky a jehel? Zkoušela jsem na to nemyslet,nedívat se když mi berou krev nic nepomáhá...vždy zvracím a kolabuji.Mám ještě jednu otázku...Jak se přestat bát zubaře...Zubaře jsem se normálně nebála ale jednou mi museli čistit kanálek a on byl ke mě bezcitný úplně jsem cítila jak se mnou to lehátko skáče já mu říkala že mě to bolí ale nepřestal,když to mamka viděla dělalo se jí zle.Jak jsme odešli myslela jsem že skolabuji, protože se mi ta bolest ještě zhoršila...Mamce jsem řekla že už k němu nechci jit... Od té doby se bojím zubaře...Je to pro mě důležité
Předem děkuji za odpověď.

holka, 11 let, 3. srpna 2017

Ahoj,
možná Tě to překvapí, ale fobie z jehel (nebo jiných špičatých předmětů) a krve je poměrně častá. Jde vlastně o nadměrnou podobu přirozeného strachu z narušení vlastního těla. Nemohu Ti říci, kdy nebo jestli vůbec se Ti podaří se jí zbavit. Když o ní ale víš, můžeš se podle toho zařídit - říci o ní předem zdravotní sestřičce nebo lékaři, poprosit někoho, aby Tě držel za druhou ruku apod. Pokaždé, když aplikaci injekce přečkáš, připomeň si, žes to přežila, zvládla. Můžeš společně s rodiči prostudovat např. tuto příručku www.rskompas.cz/dokumenty/fobie-z-jehel.pdf , která radí, jak fobii z jehel překonat.
Čištění zubních kanálků je opravdu nepříjemná věc a zubař u tohoto úkonu musí někdy použít opravdu hodně síly. Měl by Ti ale před tímto zákrokem aplikovat tolik tlumícího prostředku, abys přímou bolest necítila. Bohužel, tyto léky se podávají injekčně přímo do úst. Bez nich je tento zákrok téměř nesnesitelný. Pokud k tomuto zubaři již nechceš jít, myslím, že pro to bude mít mamka pochopení. Změnit zubaře je možné 3 měsíce po poslední návštěvě toho původního. Asi každý má se zubařem nějakou nepříjemnou zkušenost, ale tuto vzpomínku pomůže zažehnat právě snesitelný zážitek z vyšetření někde jinde.

Přejeme Ti málo důvodů k návštěvě lékaře.
Modrá linka

Strach

Ahoj aliku,
už mi bude12 a hodně se bojim výsek.Od dědství se mi fobie víc a víc zhoršuje,už si ani nechci stoupnout na židli.
mohli bystemi poradit jak se strachu zbavit,prosím?

holka, 11 let, 19. června 2017

Ahoj,

hodně lidí má z něčeho obavy a výšky bývají častým strachem. U někoho je tento strach snesitelný, dá se vydržet, ale Ty píšeš, že se vše zhoršuje a to tak, že ani nemůžeš stoupnout na židli. Proto je moc dobře, že pro sebe hledáš pomoc. Podle mne by bylo dobré navštívit psychologa, se kterým bys vše dopodrobna probrala a on v rozhovoru s Tebou zjistil, nakolik je to vážné a také hledal způsob, jak se nejlépe můžeš obav z výšek zbavit.

Je proto důležité, aby o všem věděli rodiče, kteří by Ti vhodného odborníka pomohli najít a doprovodili by Tě k němu. Proto Tě chci podpořit v tom, aby ses jim svěřila a nemusela ses už dál trápit.

Přejeme Ti, abys pro sebe brzy našla dobrou pomoc.

Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku,
Prosím. Chodím k psychiatrovi protože mám obsedantně kompulzivní poruchu a úzkostnou poruchu, dostala jsem léky.

  1. nemám ráda změny, já se bojím že když mi ty léky dojdou tak to bude hrůza a asi budu muset chodit k jinému, ale bojím se, co když bude nepříjemný nebo jak to tam bude vypadat?
  2. Jak to mám říct kamarádce?
  3. Asi jsem závislá,na internetu jsem našla, že závislost může vzniknout ale je vzácná. I když si jen představím že je přestanu brát tak je to hrůza, mám paniku. Když jsem si ho jednou mylem nevzala, tak jsem měla abstinenční příznaky. Beru Sertralin, Zoloft. Děkuji moc.
holka, 13 let, 25. května 2017

Ahoj,

věříme, že pocity, které prožíváš, není jednoduché zvládnout. Strach ze změn, neznámých situací nebo věcí asi zažíváš častěji. Je dobře, že se snažíš dělat co nejvíce, aby se Ti ulevilo. Bohužel, informace volně dostupné na internetu často nejsou přesné ani uklidňující.

Nepíšeš, jestli Tě Tvůj psychiatr učil nějaké způsoby relaxace nebo jiné postupy, jak můžeš své stavy paniky zvládnout. Můžeš poprosit rodiče, aby Tě objednali na dřívější kontrolu, abys mohla svému lékaři říct, jak se teď cítíš a co všechno Tě okolo Tvých léků zajímá a dělá Ti starosti. My na Modré lince nejsme psychiatři a i kdybychom byli, nedokázali bychom Ti odpovědět na míru pouze přes internet. Je důležité, aby Tě Tvůj lékař viděl osobně, můžeš s ním také probrat svou obavu, že budeš muset docházet jinam. Možná Ti nabídne i psychoterapii.

Píšeš nám o své kamarádce. Pokud jí důvěřuješ, můžeš jí zpočátku popsat nějakou situaci, ve které zažíváš strach nebo potřebu věnovat se nutkavé činnosti, říct jí, že Ti to vadí, ale zatím si s tím neumíš poradit a že budeš ráda, když bude stát při Tobě, podpoří Tě. Až uvidíš, co ona na to, můžeš si rozmyslet, jestli jí povíš víc. Můžeš se na názor zeptat také rodičů, kteří znají Tebe a snad i kamarádku.

Držíme palce, ať Ti je brzy lépe.

Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku,
když jsem byla menší, trpěla jsem něčím, čemu se v angličtině říká „night terrors“, tedy velmi živé noční můry, někdy zahrnovaly i náměsíčnost, a na spoustu let to vedlo k tomu, že jsem se bála být sama, mám fóbii z panenek, z některých zvuků a nedokážu spát odkrytá. Jako malá jsem taky měla strach usnout.
Okolo 12 mě to na pár let přešlo, fobie mi sice zůstaly, ale noční můry byly pryč. Teď se toho hodně mění v rodině a ve škole, jsem z toho celkem ve stresu a noční můry jsou zpátky. Je to vážně strašné, protože nejde poznat, kde končí sen a začíná realita, budím se zpocená a uplakaná a moc si v noci neodpočinu. Vím, že až odejde stres, odezní i tohle, ale nevím, jak dlouho to zabere. Dáš mi prosím nějaké tipy, jak se uklidnit - bez léků a bylinek?
Děkuji, Miška

Miška, 15, 30. dubna 2017

Ahoj Miško,

mrzí mne, že se necítíš dobře, dovedu si představit, že musí být náročné mít živé noční můry a příliš se nevyspat. Píšeš, že ses s fobiemi a nočními můrami setkala již dříve a že se nyní objevily v souvislosti se stresem, který prožíváš. Ptáš se nás, jak se uklidnit. Bohužel však neznám celou Tvou situaci, navíc není v silách internetového poradenství vyřešit tak složitou situaci. Je však moc dobře, že se snažíš najít si pro sebe pomoc. Říkám si, že o něčem takovém by měli vědět Tví rodiče a nejlepší by bylo, kdybyste společně zašli za nějakým odborníkem - třeba psychologem nebo psychoterapeutem. S odborníkem bys mohla řešit nejen to, jak se v konkrétních situacích uklidnit, ale i stres, který Ti noční můry a fobie spouští. Vždycky je lepší řešit i příčiny, ne jen následky. Pokud máte ve škole školního psychologa, je možné se zkusit obrátit i na něj. Jako doplněk můžeš zkusit před spaním třeba relaxovat - napustit si vanu, poslouchat pomalou a uklidňující hudbu nebo použít levandulový olejíček (do aromalampy či rozetřít třeba na zápěstí nebo spánky). Zkrátka něco, co máš ráda a bude Ti příjemné. Určitě je však dobré nezůstávat na své obtíže sama a svěřit se někomu dospělému.

Držíme pěsti,

Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku. Poslední dobou se mi zdá pořád ten samý sen.... V tom snu jdu kolem mateřské školy a tam se za mnou připojí nějaký neznámí člověk. Začnu utíkat a on mě dožene a znásilní.... Rodičům jsem o tom snu neřekla a ani nechci.... Jak bych se toho snu mohla zbavit ?

anonymka, 1. dubna 2017

Ahoj,

nedokážeme Ti odpovědět, jak se svého snu zbavit. Sny nám pomohou poukazovat na něco, co jsme prožili během dne, případně i dříve, co se nám ale nějakým způsobem připomnělo - a co jsme si během dne nestihli uvědomit. Také k nám mluví v symbolech, to znamená, že mateřská škola nemusí být nutně jen mateřská škola, ale může symbolizovat něco úplně jiného. Může to třeba souviset s nějakou Tvou vzpomínkou ze školky, případně Ti něco může připomínat ta budova a tak podobně. Symbolický jazyk snů je velmi složitý. Nevím o Tobě nic víc, nemohu Ti tedy říci, co Tvůj sen znamená a tím pádem ani, jak se ho zbavit. Může to být reakce na nějaký pocit, na něco, co jsi viděla, co někdo řekl. Vím, že píšeš, že rodičům o snu říkat nechceš, je ale důležité, aby jsi na své pocity nebyla sama. Když o nich budeš mluvit, může se stát, že sny ustanou samy od sebe, protože dáš svým pocitům a prožitkům dostatečný prostor a nebudeš si je muset odžívat ve snech. Pokud by Tě nepříjemné sny a noční můry trápily i nadále, bylo by dobré navštívit odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta.

Přejeme klidné jarní dny,

Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj.. Mívám ošklivé sny, a jsou obvykle i velmi živé. Kvůli nim mi vzniklo i plno fóbií jako například fóbie z panenek, malých prostorů, pavouků, oceánů.. Občas jsem dokonce měla vidiny v reálném životě, obvykle nějakého zvířete, ale někdy to byly i bílé postavy.. Nevím jestli to má nějakou spojitost, ale každopádně nevím odkud by se to mohlo brát a někdy už mi je z těch snů i vidin vážně špatně.. Jeden ze snů je ten, kde jsem šla ke své nejlepší kamarádce domů, šly jsme do nějakého paneláku (v reálu nebydlí v paneláku) a chtěly jsme jít do výtahu, ale když jsme ho otevřely tak tam byla oběšená panenka a nějak z instinktu jsme věděly že nás chce zabít... chtěla jsem běžet, ale byla jsem strašně pomalá a ta kamarádka mi utekla. Když jsem se dostala ven, viděla jsem všechny mé přátele jak odcházejí, a šla za mnou jen jedna malá holka podobná té panence a zabila mě. Chtěla bych vědět Váš názor, z čeho by to mohlo být, jestli Vás nenapadá důvod proč se mi to zdá? Děkuji za každou odpověď.

Natálie, 14 let, 27. března 2017

Ahoj Natálie,

mrzí mne, že míváš sny, ze kterých je Ti špatně a také u Tebe vyvolávají nejrůznější strachy. Takto na dálku však nedokážu přesně odpovědět, proč se Ti takové sny zdají. To, co však vím je, že sny se zabývají psychologové a psychoterapeuti už mnoho let. Někteří jsou přesvědčeni, že sny souvisí nějak s tím, co prožíváme v běžném životě a mohou souviset s některými problémy, které si třeba ani plně neuvědomujeme.

Proto bych Ti doporučovala zkusit víc myslet na svou pohodu, hodně odpočívat, ale také třeba chodit na vzduch, cvičit apod. Pokud se díváš třeba někdy na horory, doporučovala bych Ti je vynechat. Možná by Ti pomohlo si také vzpomenout, od kdy se Ti špatné sny začaly zdát a kdy se Ti třeba nezdají vůbec. Je možné, že Ti to otevře nějaké nové pohledy na to, čím by to mohlo být. Pokud by se však přes veškerou snahu nic neměnilo, nebo se to dokonce zhoršovalo (včetně vidin v běžném životě), bylo by dobré navštívit psychologa či psychoterapeuta, který by se Ti věnoval a společně byste přišli na to, co se Ti děje a jak se zase cítit dobře. O všem by také měli vědět Tvoji rodiče, protože by Tě právě oni mohli podpořit nebo Ti pomoci najít dobrého psychologa.

Držíme palce. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku,
jsem holka a je mi 12 let. Jsem prvním rokem na gymnáziu a docela se mi tu líbí. Problém je ten, že se bojím bavit s těmi populárními holkami v naší třídě. Když jsem bylana základce, tak jsem taky patřila mezi ty populární. Byla se mnou legrace, skvěle jsem se bavila, všichni milovali moje vtipy. Ale tady, když jsem na nové škole, tak mě nikdo nezná moc. Už se kamarádím s pěti holkami v naší třídě, ale chtěla bych se zapojit do té populární skupiny. Já vím že na to mám jenomže oni nevědí jaká doopravdy jsem, takže si myslejí, že jsem jenom taková ta další obyčejná holka. Já se bojím s nima bavit, protože když se ztrapním, tak si budou o mně myset kdo ví co.
Jak můžu překonat svůj strach, abych se s nima začala bavit?

Anonym (12 let), 29. září 2016

Ahoj z Modré linky,

ptáš se, jak překonat strach oslovit holky z populární skupiny. V první řadě Ti chci napsat, že kamarádit se s pěti holkama vůbec není málo, naopak. Ono je docela důležité, co vlastně chceš. Chceš se s nimi bavit proto, že jsou to fajn holky a mohly by to být prima kamarádky nebo chceš za každou cenu patřit do populární skupiny? Pokud chceš prima kamarádky, je to vlastně jednoduché, není třeba se čehokoli bát - je potřeba pouze, abys byla sama sebou. A pokud máte s holkama společné zájmy, smysl pro humor a povahu, která se doplňuje, můžete být kamarádky. Potom vlastně ani nejde se ztrapnit, mohou nastat různé situace, ale těm se s opravdovými kamarádkami později zasmějete nebo se poučíte a příště se zachováte jinak. A pokud si nesednete, nemá smysl se kamarádit s někým, s kým si nerozumíš. Jestliže chceš patřit do populární skupiny bez ohledu na to, jaké holky tam jsou, potom je to těžší. Musíš s jim nějakým způsobem zalíbit, snažit se. Pro mě v takovém případě vyvstává otázka, co by Ti příslušnost k takové skupině měla dát, aby Ti to stálo za to. Zkus si tedy nejprve sama zodpovědět otázku, co si přeješ a také za jakou cenu.

Přejeme hezký podzim s prima kamarádkami,
Modrá linka www.modralinka.cz