Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Strach

    Bojím se tmy

    Ahoj, potřebuju poradit s jedním problémem. Bojím se tmy. Asi to zní vtipně ale vysvětlím to. Od 4 let (co si pamatuju) se bojím tmy,ne té večer ale například když jsem sama doma a musím jít spát tak musím pozhasínat ,místo toho abych normálně zhasla tak prostě zhasnu a utíkám pryč ke světlu. A ve tmě mi není příjemně, zvýší se mi tep a cítím se trochu úzkostlivě. Nevím jestli je to normální ale starší sestry se mi za to smějou,např. Příjdou do pokoje kde jsem já,zhasnou odejdou a drží dveře abych nemohla ven. Už jsem si trochu zvykla ale prostě mi to vadí a potřebuju vědět jestli se s tím dá něco dělat bez psychologa....(๑•﹏•)

    holka, 11 let, 15. března

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o strachu ze tmy, není Ti v ní dobře. Bojíš se takové tmy, která je, když se třeba zhasne světlo v bytě. Přemýšlíš o tom, zda je to ještě v normě a jestli by se to dalo zlepšit bez psychologa.

    Díky z důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Nezní mi to vůbec vtipně, naopak je odvážné, že jsi to dokázala sepsat. Chtěla bych moc ocenit, že když Ti to vadí, chceš s tím něco dělat. Zkouším si představit, že to může být dlouhodobě vyčerpávající pociťovat takový strach, jaký popisuješ. Zvlášť ještě, když to trvá několik let. Každý máme nějaké strachy, které nás více či méně omezují v běžném životě. V průběhu života se různě objevují, přetrvávají, časem se mění, nebo se vymění za jiný strach, anebo prostě zmizí. Možná to znáš, že se často projeví jakoby po celém těle (může se Ti zvláštně dýchat, můžeš cítit divné pocity v břiše aj.) Strach ze tmy, o kterém píšeš, je hodně častý, rozhodně jej nezažíváš sama. Možná to ani nevíš, v Tvém okolí můžou být lidi, kteří podobný strach znají.

    Rozumím, že bys to ráda zvládla sama. Na druhou stranu si říkám, jestli by to nebyla třeba moc dlouhá, těžší anebo nejasná cesta. Někdy potřebujeme posílit, abychom se s tím, co nás trápí, vypořádali. Možnosti zprávy jsou, bohužel, omezené na to, abychom zjistili, kde se u Tebe tyto pocity berou, co to všechno ovlivňuje a jak nejlépe by se s tím dalo něco dělat. Proto bych Tě chtěla podpořit v tom, aby ses s tím svěřila někomu dospělému v Tvém okolí. Už jen to, že o tom začneš víc mluvit, může být úlevné. Možná to jsou rodiče anebo jiní blízcí, kteří to netuší, ale mohli by tě v tom podpořit. Říkám si, že by sis zasloužila, aby Ti v tom sestry spíš pomáhaly, než aby se Ti za to smály. To by se taky mohlo změnit s tím, když o tom bude vědět někdo další. Možná máte na škole psychologa, který je zvyklý pomáhat právě v podobných situacích, neboj se mu ozvat i online, anebo se můžete s rodiči ozvat i psychologovi mimo školu. Může Tě naučit, jak pracovat s tělem i myšlenkami v tu chvíli, kdy se bojíš. Jsou různé techniky, jak se zklidnit, jak se prodýchat, aby ses cítila příjemněji a postupně se strachu ze tmy mohla zbavit. Pro podrobnější povídání jsme Ti k dispozici na Modré lince telefonicky, anebo na chatu (https://www.modralinka.cz/), nonstop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Můžeš se ozvat, nezůstávej na to sama.

    Přejeme Ti hezčí dny,
    Modrá linka

    Strach

    Takže všechno začalo cca před 8 měsícema seznámila jsem se s klukem a psali jsme si asi měsíc a chtěl mojí nahou fotku a já blbá mu jí poslala😔. Pak jsem si našla kluka přes internet byli jsme spolu vlastně do 18.2. A pak jsem mu dala rozchod protože mě prováděl s jinou. Zhruba na konci září jsem to s fotkou řekla mamce a ta to volala tátovi (rodiče se rozešli a já mám střídavou péči). Když přijel táta byl hodně naštvanej hned mi jednu vlepil a zabavil mi telefon asi 3 měsíce jsem byla bez telefonu, taky mě všichni začali strašně hlídat ale to jenom u táty.L (to je ten kluk kterej mě podváděl jsem nesměla napsat ale já mu i tak psala. No táta mi všechno asi zazlívá do teď a je pořád naštvanej chci se přestěhovat k mamce momentálně si rozumíme a věříme si. Když jsem po novém roce dostala telefon hned jsem psala L když jsem na to s jinou holkou příšla tak jsme se rozešli a on mi pak začal říkat jak jeho strejda pěstuje a že mi dá za darmo. On je z Ústí a já z Jihočeského kraje. On mi pak poslal i obrázek. Já to nijak celí neunesla a začala se řezat je to teprve měsíc ale asi bude lepší to říct. Mám psycholožku byla jsem u ní jednou a je celkem fajn a já nevím jestli jí to mám říct. Já se teď bojím co bude dál. Řekla jsem to mamce a ta jestli jí můžu slíbit že už se řezat nebudu ale já to zase porušila. Omlouvám se že je to tak dlouhý Ale jinak by to asi nešlo😕. Prosím odepište co nejdřív já se bojím

    holka, 12 let, 9. března

    Ahoj,
    Ptáš se na to, jestli máš své psycholožce říci o tom, že se řežeš nebo jí to říkat nemáš. A na konci dotazu píšeš o tom, že se bojíš, co bude dál. Popisuješ to, jak jsi poslala svou fotku nějakému klukovi na internetu a otec se za to na tebe kvůli tomu začal hodně zlobit a přestali jste spolu dobře vycházet. A do toho si píšeš ještě s nějakým jiným klukem, který tě podvádí ale ty si s ním i nadále píšeš. Nabízí ti, jestli dobře chápu marihuanu. Píšeš, že „pěstuje“, tak si to tak vykládám. Je to několik věcí najednou, nad kterými se nyní zamýšlím. A přemýšlím z čeho nejvíc teď máš ty nepříjemné pocity, které tě vedou až k sebepoškozování. A čeho se teď vlastně nejvíce bojíš? Bojíš se toho, že bude nadále přetrvávat to napětí s otcem, který ti zakazuje telefon a psát si s někým dalším na internetu? Bojíš se toho, že po tobě bude zase někdo chtít další fotografie a třeba ti i za ně nabízet marihuanu? Bojíš se toho napětí v sobě, se kterým si nevíš rady, tak ho ventiluješ tím řezáním se? Já vím, jsou to nyní hlavně otázky. Ale zkus si to, na co se ptám nyní sama v sobě ujasnit. A určitě o tom se svou psycholožkou mluv. Je moc dobře, že jí nyní máš, může ti být velkou oporou. Řekni jí o tom řezání. Zkusíte spolu najít tu hlubší příčinu, kvůli jaké to pravděpodobně děláš. A určitě ti i poradí možné náhradní způsoby odreagování napětí. A jinak své fotografie zkus už nikomu neposílat. Je to zneužívání a může tě to opravdu hodně dostat. Nech si sdílení intimity až pro někoho, komu budeš opravdu věřit a mít s ním dobrý vztah.
    Tak ti přeju ať se tvá situace brzy dobře vyřeší. A pokud budeš potřebovat, můžeš se opět obrátit na Alíka nebo přímo na poradnu Centra Locika (www.detstvibeznasili.cz)
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Obavy ze spaní mimo domov

    Dobrý den, bojím se a je mi divně kdybych měl spát někde jinde než doma, a také mám smíšené pocity když na to myslím např. Úzkost, nepříjemnost.
    Dle mě se jedná o syndrom, ale nevím jaký, nevíte jaký by to mohl být?
    Nevíte čím by to mohlo být?
    A jak se to léčí?

    kluk, 12 let, 23. února

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svých obavách ze spaní mimo domov. Když na to myslíš cítíš úzkost a máš nepříjemný pocit. Ptáš se nás, čím by to mohlo být a co s tím dělat.
    Díky za Tvou otevřenost ve zprávě, ne každý by to třeba chtěl sdílet. Nepíšeš, jestli jsi už měl nějakou možnost přespat jinde, anebo jestli o tom uvažuješ jen teoreticky, že by se to do budoucna mohlo stát. Těžko říct, co Tvůj nepříjemný pocit způsobuje, může to být více věcí. Důležité ale je, že jsi vůči sobě vnímavý, protože pak se lépe dělá i něco proto, aby byl strach menší a snesitelný, anebo časem vůbec nebyl.

    Říkám si, že by sis zasloužil víc prozkoumat, co Tě přivádí k těmto pocitům nepříjemnosti. Možná by sis o tom první mohl zapřemýšlet a sepsat si na papír jakékoli věci, které Tě k tomu napadnou. Možná už se spaním mimo domov máš zkušenosti někdy z dřívějška (třeba spaní u rodinných známých, prarodičů apod.), co Ti pomohlo to zvládnou tehdy? Možná máš nějaký nápad, kde bys chtěl zkusit přespat, co by se muselo stát, aby to pro Tebe bylo příjemné? Nejspíš máš kolem této věci více emocí a myšlenek, které se těžko sdělují takto ve zprávě, proto si říkám, že by sis zasloužil nezůstat na to sám. Možná máte na škole školního psychologa, se kterým by se o tom dalo podrobněji popovídat. Neboj se mu ozvat, kontakt na něj by měl být na stránkách vaší školy. Může Ti taky pomoct vymyslet, co se strachem dělat, když na Tebe přijde. Není ostuda se svěřit i někomu z rodiny, anebo kamarádům, kteří Tě znají lépe a mohli byste spolu vymyslet, co by se dalo zkusit. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/). Možná to chvíli potrvá, říkám si, že na některé věci každý člověk potřebuje svůj vlastní čas, a to je taky v pořádku.

    Dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Strach

    Podezření na stalking

    Zdravím všichni
    Už nějaký ten pátek mám podezření, že mě někdo stalkuje a je to osoba kterou znám... Před třemi jsem musela jít do obchodu a zrovna když jsem vycházela jsem viděla tu osobu projíždět kolem obchodu, to není tak podezřelé ne? No právě, hned jak mě viděla, tak se otočila a jela zase opačným směrem. Jako nic jsem si z toho nic nedělala, dokud se to nedávno nestalo znova, akorát tentokrát jsem ji viděla i jak jsem přicházela. Co mám dělat?

    holka, 14 let, 23. února

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s podezřením na to, že Tě někdo sleduje. Osobu, o které si myslíš, že Tě sleduje, znáš. Dvakrát jsi viděla, že nápadně změnila směr, když Tě uviděla. Ptáš se nás, co máš dělat.

    Zkouším si představit, že to v Tobě vzbuzuje hodně otázek, nejistot, možná obav anebo strach. Z Tvé zprávy zní, že Ti to je nepříjemné. Je dobře, že ses nebála nám o tom otevřeně napsat. Nepíšeš, kdo je ten člověk, anebo proč máš podezření, že by Tě mohl/a sledovat. Stalking je sledování, které se děje opakovaně, zahrnuje nevyžádané kontaktování a sbírání informací o sledované osobě. Stalking v celé jeho podobně řeší Policie ČR. Říkám si, že by možná chtělo Tvou situaci ještě déle a lépe pozorovat. Mohla to být zvláštní náhoda, možná už se to nemusí opakovat, anebo naopak zpozoruješ, že se to opět stává. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať se svěříš někomu ze svého okolí (dobré starší kamarádce, dospělému z rodiny apod.), abys nemusela být na tuto situaci sama. Je možné je oslovit, aby chodili teď nějakou dobu s Tebou (např. na nákup). Spolu byste mohli pozorovat, jak se situace vyvíjí. Pokud to bude pokračovat a je to osoba, kterou znáš, tak je jedna z variant jí spolu s někým blízkým oslovit a říct, čeho sis všimla, jak Ti to připadá a že Ti to je nepříjemné. Uvidíte, jak bude reagovat a jestli se s ní bude dát nějak domluvit. Pro jistotu a větší bezpečí pomáhá nejen chodit s někým, ale taky se pohybovat v místech, kde je více lidí. Pokud bys celou situaci chtěla probrat podrobněji, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), anebo funguje non-stop Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Lepší dny přeje
    Modrá linka

    Strach

    Strach z pavouků

    Dobrý den, omlouvám se že zase píšu ale už mě delší dobu štve můj strach z pavouků. Když vidím pavouka (klidně i malýho) začnu křičet a tak divně se kroutit (taky mi to příjde moc). Nejhorší je že pavouka nedokážu zabít ani vyhodit z okna. Ptala jsem se mého kluka a ten by mi dal tarantuly na ruku ale já bych začala strašně křičet😕. Pavouk mi vadí i na obrázku. Je možné že mám arachnofóbii? A jak se mám zbavit strachu? Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 10. února

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o tom, že Tě už delší dobu štve strach z pavouků. Když člověka něco štve, tak to je dobrý předpoklad k tomu, aby se snažil to změnit. Je dobře, že se snažíš zjistit, jak se to dá udělat.

    Arachnofobie je chorobný strach z pavouků, tedy strach opravdu velký, který člověku ztěžuje běžný život. Nemohu posoudit, jestli tomu tak je i u Tebe. Pokud by Ti opravdu vadil, můžeš vyhledat psychologa, který může docela účinně pomoct. Začít můžeš třeba psychologem školním.

    Strachu z pavouků se můžeš pokusit zbavit i sama, zvlášť, jestli máš kamaráda, který by Ti pomohl. Jak to udělat? Kamarád Ti může pavouka nejdříve vyfotit, Ty si můžeš fotku uložit v mobilu. Když to zvládneš, můžeš se zkusit na fotku dívat, postupně se jí dotknout, pohladit ji. Až Ti to nebude vadit, můžeš zkusit být s živým pavoukem v místnosti, pak se na něj jen dívat, zkusit si na něj sáhnout a až se odvážíš, zkusit si ho "pochovat" (samozřejmě to musí být pavouk, který je pro člověka bezpečný). Důležité je na sebe nespěchat, nenutit se, zkoušet to a třeba to brát jako zábavu. Pokud by to nepomohlo, domluv se s rodiči, a společně můžete kontaktovat odbornou pomoc.

    Pokud bys chtěla, můžeš se také domluvit s někým, kdo se také bojí pavouků (je to docela hodně lidí) a můžete zkoušet se s nimi "skamarádit" společně. Může to být dobrá podpora a povzbuzení.

    Přejeme Ti co nejhezčí jaro, držíme palce,

    Modrá linka

    Strach

    Strach z jehel

    Mám dotaz. Mám strašnou fóbii z jehel. Vždycky když jdeme na nějaké odběry nebo tak něco strašně křičím. Nejhorší na tom je, že tím že se vztekám a braním tak ta jehla potom bolí ještě víc. Zanedlouho mi budou trhat zuby kvůli rovnátkám, to znamená že dostanu několik injekcí. Homeopatika nezabírají. Nevím jak to zvládnu, mám strach. Nevíte prosím co by mi mohlo pomoct?

    holka, 7. února

    Ahoj,

    chápu, že Ti dělá starosti strach z jehel a přemýšlíš, jak ho zmírnit, když Ti budou zanedlouho trhat zuby. Každý se něčeho bojíme - a řekla bych, že fobie z jehel je docela častá, spousta lidí to má podobně jako Ty. Chtěla bych Tě podpořit, abys na ten strach nebyla sama, často nám alespoň trošku pomůže, když o něm s někým mluvíme a máme pro sebe podporu. Můžete si o tom, jak to máš, dopředu promluvit i se zubařem/zubařkou, která Ti bude trhat zuby, a domluvit se, jak byste mohli postupovat, aby Ti to alespoň trochu pomohlo – co by pro Tebe mohli v ordinaci udělat. Někomu pomáhá třeba snažit se zaměstnat mysl něčím jiným, například počítáním, vymýšlením slov na různá písmena a podobně. Umím si ale představit, že každému může pomáhat něco jiného. Jako fajn nápad mi připadá ozvat se i psychologovi, se kterým můžeš se svým strachem pracovat i dlouhodoběji, a postupně hledat cesty, jak to udělat, abys ses fobie z jehel zbavila anebo aby se alespoň zmírnila.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Strach

    Mám zlé sny

    Dobrý den, mám problém ohledně snů. Mám velmi ráda auta a chtěla bych v dospělosti jezdit s kamionem. Poslední dobou se mi o autech zdají zny. Ale zlé. Většinou ve snu řídím auto a pak následuje autonehoda. Jednou se mi dokonce zdálo, že celá naše rodina nabourala a všichni byli mrtví. Pak se probudím a jsem zpocená a bratr mi i říkal, že ze snů řvu. Já z toho mám pak velice špatný pocit a bojím se to říct rodičům. Nemůžu kvůli tomu usnout, protože se bojím, že se mi ty sny vrátí. Jak se mám uklidnit a popř. se tak nebát usnout? Děkuji za odpověď.

    nešťastná, 12 let, 31. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že míváš takové zlé sny a kvůli tomu i špatné spaní. Nedivím se, že Tě to může dlouhodobě vyčerpávat. Je dobře, že ses ozvala a hledáš si pomoc. Rozumím, že z toho máš špatné pocity. Tvůj brácha tuší, co se Ti děje, rodiče zatím ne. Úplně, bohužel, nevíme, odkud se berou zlé sny a proč se vrací, ale víme pár způsobů, jak je zkusit zastavit. Může pomoct o tom podrobně povyprávět někomu druhému, komu důvěřuješ. Třeba i ty momenty, ze kterých máš strach. Získáš nad tím snem tak trochu převahu, protože ho budeš znát lépe a vědět, že to byl opravdu jen sen. Možná to zní moc „jednoduše“, ale stojí to za vyzkoušení. Chtěla bych Ti dodat odvahu v tom, ať se zkusíš svěřit i některému z rodičů, možná už něco tuší. Anebo možná máš někoho jiného dospělého blízkého, se kterým si umíš představit o tom povídat. Není to ostuda, možná se dozvíš, že něco takového taky zažili a znají, protože se to lidem zkrátka někdy děje.

    Další ze způsobů, které můžeš zkusit je, že si před spaním něčím příjemným uklidníš myšlenky – ať už to bude dobrý čaj, příjemná písnička, rozečtená knížka, rozhovor s někým blízkým apod. Někdy taky pomáhá dělat sport/cvičení, které Tě baví, anebo jít na delší procházku, po které budeš příjemně unavená.
    Možná máte na škole školního psychologa, který se s podobnými situacemi u žáků setkává a taky by Tě vyslechl, neboj se mu ozvat. Pokud bys chtěla probrat Tvou věc podrobněji, jsme Ti k dispozici na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Zasloužíš si zase klidnější dny.

    Hodně štěstí v dalších krocích přeje
    Modrá linka

    Strach

    Arachnofobie

    Ahoj Alíku a spol.
    Opět mám jeden dotaz, se kterým nevím co dělat.
    Strašně se bojím pavouků. (mám strašnou arachnofóbii). Bojím se malých i těch velkých. Když jsem pomáhala mamce na zahrádce, tak po mě lezl pavouk a já jsem myslela, že omdlím. Když jsem byla v knihovně, tak tam byl pavouk a spolužačky ječely a vyváděly jak pominutí a když jsem to řekla naším, tak se mně vysmáli a řekli, že se po nich opičím, aby jsem nebyla náhodou po zadu. Ale já přísahám,že se po nich neopičím, říkám jim, co by jsem z toho měla. V televizi jsem vyděla jeden film, kde se jedná náctiletá holka bála pavouků, stejně jako já a doktor ji léčil tak, že ji pomalu seznamoval s pavouky a, až ji nakonec dal na ruku živýho pavouka. Dá se to léčit, ale až tak? Už i mámin přítel se mi směje, bojím se, že na veřejnosti,nedej bože ve škole uvidím pavouka a začnu ječet a vyvádět jak pominutá. Kam koliv jdu, musím se nejdřív ujistit, že tam není žádný pavouk, jinak tam nejdu, je mi potom líto, že kvůli mě ten pavouk třeba zahyne a vyčítám si to. Když vidím obrázek pavouka, tak se můžu zbláznit. Měla jsem dokonce stáhlou i jednu hru v mobilu. Byl tam interaktivní pavouk a já jsem mrskla mobilem, že se div nerozbil. Na internet se dívat nechci,protože tam jsou fotky pavouků. Jak se mám zbavit arachnofóbie, bez cizí pomocí? Vím, že to asi bez cizí pomoci nedokážu. Na psychologii jít nechci, co by jsi o mně pomyslely naši. Naši mě nechápou, říkají, že jsem blázen, opravdu jsem? Říkají že arachnofóbie je do určité míry normální, ale já už to prý přeháním. Dá se vůbec léčit? Žiju každý den ve strachu. Takhle už nemůžu dál. Prosím, můžete mě poradit, jak se tý strašný fóbie mám zbavit?
    Předem děkuji za odpověď.

    PS. Opravdu se omlouvám, že je to tak dlouhý.

    Holka co má arachnofóbii, 14 let, 27. ledna

    Dobrý den z Modré linky,

    nic se neděje, že je Tvůj Alík delší - je vidět, že jsi pavoučího tématu opravdu plná. Má to tak docela hodně lidí, a neznamená to, že jsou blázni. Strach z pavouků je vlastně užitečný, protože člověka mohou ochránit před těmi, kteří jsou nebezpeční. Takoví pavouci u nás ale v podstatě nejsou. Odpor z pavouků vyplývá hlavně z jejich ne úplně příjemného vzhledu a třeba z toho, jak se pavouk chová a co dělá. Tak je to asi u Tebe.

    Pokud člověk nemá rád pavouky a nijak to jeho život neomezuje, nic se neděje - občas se lekne, a třeba uteče. Pokud je tomu tak, jako u Tebe - tedy že žiješ každodenně ve strachu, který omezuje Tvůj život, je potřeba s tím něco dělat. Je zbytečné, aby ses trápila, když pomoc existuje.
    Abych odpověděla na otázku, zda se arachnofobie dá léčit - určitě, ano, dá a velmi dobře. Jak správně píšeš, sama to ale nezvládneš. Pomoci může zmíněný psycholog nebo psychoterapeut. Pokud by si rodiče mysleli, že přeháníš, klidně jim dej přečíst tohoto Alíka. Pomoc si určitě zasloužíš - takový velký strach člověk těžko zvládne sám. Oslovit můžeš (sama nebo za pomoci rodičů) třeba školního psychologa, který by měl pracovat i online.

    Držíme palce v hledání pomoci,
    Modrá linka

    Strach

    Je normální, že se třesu ze strachu?

    Ahoj Alíku a spol. Tenhle dotaz je podobný tomu minulému. Nedávno jsem byla sama doma, rodiče byli v práci. My máme dva psi (Fenku a psa) no... a fenka hárala, já jsem jí pustila ven, asi po půl hoďce jsem jí znovu zavřela do kotelny, a vypustila na zahradu psa. Ale když jsem šla přiložit do kotelny, fenka tam nebyla, byla venku kde byl ten pes. Měla bych připomenout že fenka hárala a byla venku s nevykastrovaným psem. Když jsem to zavolala mamce začala na mě zase křičet a já se začala třást. Rozhodla jsem se kvůli tomu zavolat babičce protože spolu máme velice dobrý vztah a k tomu vystřídala hodně prací a jednou z nich je že byla školní psycholožka. Všechno jsem jí řekla a byla jsem v pohodě. Ale když mamka přijela domů tak jsem se začala třást strachy.
    Moje dotazy zní takhle:

    1. Myslíte že ta fenka otěhotněla?
    2. Myslíte že bych měla zavolat znovu babíčce?
    3. Myslíte si že to že se třesu ze strachu je normální?

    Předem děkuju za odpověď, slečna Mika.

    slečna Mika, 10 let, 25. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám se třemi dotazy: ohledně vašeho psa, kontaktování babičky a Tvého strachu, kvůli kterému se třeseš.
    Na to, jestli fenka otěhotněla nebo ne Ti, bohužel, nemůžu dát odpověď. Mohlo se to stát, ale také nemuselo. Zjistí to veterinář vašich psů. Pokud máte podezření, tak stojí za to za ním zajít. Poradí vám, co dál. Přijde mi naprosto správné, cos udělala, že jsi psa a fenu venčila odděleně. Bohužel, se stala nešťastná náhoda, se kterou se nedalo nic dělat. Mrzí mě, že na Tebe mamka začala křičet, to sis nezasloužila. Je dobře, že Tě napadlo zavolat babičce, se kterou si rozumíš.
    Přijde mi moc fajn, že máš možnost babičce volat a ráda bych Tě podpořila, ať se jí ozveš i v budoucnu, pokud nastane nějaká jiná nepříjemná situace. Nemusíš na to být sama. Možná by Ti mohla pomoct i v komunikaci s mamkou.

    Nepřijde mi v pořádku, že ses před mamkou začala třást strachy. Pokud se to děje i v jiných situacích, tak si zasloužíš, aby se to už nedělo. Nevím, jestli ses o tom s mamkou už bavila, je důležité, aby o tom věděla a zkusila něco jinak. Měla by vědět, co prožíváš, když cítíš strach. Je možné taky poprosit babičku, aby Ti o tom všem pomohla s mámou mluvit. Může být úlevné se opřít o někoho, kdo je na Tvé straně. Pomůže Ti situaci vysvětlit a vymyslet, co dělat, aby se tomu třesu dalo předejít. Můžeš se zkusit ozvat i školní psycholožce, kterou možná máte na škole. Kontakt na ni najdeš na stránkách vaší školy. Jsme Ti k dispozici taky telefonicky nebo na chatu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), bývá tam více prostoru vše podrobněji probrat.

    Hodně sil do dalších kroků přeje
    Modrá linka

    Strach

    Jak může dítě pomoct planetě Zemi?

    Ahoj,
    viděla jsem film o tom, jak je na tom naše Země. Taky tam říkali, že za sto let lidstvo klidně nemusí existovat. Taky tam říkali, co můžeme udělat, aby se to tak nestalo. Ale říkali to spíš pro dospělé. Chtěla bych se zeptat, co bychom mohli udělat my, jako děti. Nechci žít můj život v budoucí katastrofě, chci pomoct.

    holka, 11 let, 27. ledna

    Ahoj,
    chválím, že přemýšlíš o budoucnosti lidstva i Země. ok
    Asi to nevyzní moc spásně, ale myslím, že děti by měly především studovat. :-3

    Problémy, které lidstvo trápí a které můžou způsobit jeho zánik, mají spíš systémový charakter – mají spoustu příčin zaklesnutých do sebe. Jednotlivec s nimi změnou svého chování zase tak moc nadělat nemůže, ani když je dospělý. Tím nechci říct, že na jednotlivci vůbec nezáleží a že nemůže ke zlepšení stavu maličko přispět – může víc dbát na to, jaké zboží kupuje, v čem je zabalené, kolik jakého odpadu po něm zbývá, jestli je při vyhazování správně roztříděný, jestli nemrhá palivem při cestování – zkrátka si může říct „nebudu čuně:-D a v rámci možností přemýšlet alespoň trošku ekologicky. Můžeš něco udělat: pokud ti přijde, že tvoji rodiče v něčem nepostupují správně, můžeš si o tom s nimi promluvit, přimět je třeba alespoň k zamyšlení. ;-)

    Samotná občanská uvědomělost a snaha o ekologicky citlivé žití dětí i dospěláků v civilizovaných státech ale pravděpodobně nestačí k tomu, aby katastrofickým scénářům předešla. :-(

    Kdybys bydlela v Brazílii a tvoji rodiče by pracovali pro dřevorubeckou firmu, která hromadně kácí deštné pralesy, zamyšlení by určitě nestačilo. Dobré úmysly jsou krásné, ale rodinu nenakrmí. Z pohledu dřevorubce, který ničí amazonský prales, je chudoba blízkých větší okamžitá hrozba než to, jestli za sto let zanikne lidstvo. I pokud by se zázračně pohnulo svědomí v řediteli té firmy a rezolutně by bouchl do stolu „dosti bylo dřeva, raději mám kyslík!“ a odmítl by kácet, vzápětí dostane povolení jiná firma, která zase kácet začne a která mu nejspíš i přebere zaměstnance. Povolení dostane od státu, jehož prezident říká, že ekologickému strašení nevěří… a toho si do funkce svobodně zvolili občané Brazílie. Možná, že on sám ve skutečnosti ekologům věří, ale předpokládá, že když je to problém celé planety, musí ho stejně řešit i jiní, takže na této krizi může parazitovat, může slibovat Brazilcům, že když se na ekologická hlediska vybodnou, že se budou mít lépe – a tím získá nějaké hlasy. To je právě jeden z těch složitých systémových problémů. :-|

    Brazílie není jediná. Ve hře je spousta lidí, spousta institucí, spousta zájmů. Mnohdy ty zájmy nejsou moc ušlechtilé, ale většinou jde pochopit, kde se vzaly. Politik, který střemhlavě upřednostňuje krátkodobé blaho svých voličů před dlouhodobým přežitím celé planety, vlastně jen naslouchá poptávce. Volič většinou nikdy nepopírá, že se chce mít dobře. Bude klidně poctivě třídit odpad, nebude pohazovat odpadky do přírody… ale nechce skutečně trpět nouzí. Chce občas jezdit autem, chce mít v obchodech čerstvé zboží z dovozu. Politik, který by otevřeně říkal „budete se mít citelně hůř, ale planetě pomůžete“, by nejspíš neměl moc šancí na zvolení. Je nesmírně snadné, ba skoro nevyhnutelné, že člověk sklouzne k sobecké úvaze „zachraňovat planetu je potřeba, ale ať s tím laskavě začnou někde jinde!:->
    Kdo nechce vypadat sobecky, může rovnou nevybíravě křičet, že žádný problém neexistuje a že je celá ekologie vlastně jenom důmyslné spiknutí hodně velkého množství chytrých lidí. 8-o:-(

    Velké systémové problémy potřebují systémová řešení – buď celosvětově nastavit pravidla tak, aby se sebestředná politika tolik nevyplatila, nebo najít nějaké zázračné technické řešení, které vznikající problémy napraví i bez politické sebekázně. Na obojím se usilovně pracuje. Vznikají různé mezinárodní dohody a úmluvy a na univerzitách vzkvétá výzkum všelijakých zázračných nápadů. Dohody třeba postupně vytlačují spalovací motory z automobilového trhu, abychom mohli dál spokojeně jezdit autem, ale bez vypouštění výfukových plynů (+ ve městech bude zdravější vzduch). Jakmile se vědcům podaří zlevnit laboratorní výrobu masa, nebude nutné pěstovat celé krávy, jejichž trávicí trakt je též významným zdrojem skleníkových plynů. O=

    No… a na tohle všechno je potřeba vzdělání. ;-)

    Alík

    P. S.: Abych nevyzněl moc optimisticky, ještě zmíním, že zánik lidstva může zapříčinit v příštím století nejen ekologická katastrofa, ale i jaderná válka nebo umělá superinteligence. Musíme zkrátka opatrně přemýšlet o všem. O:-)

    Strach

    Je toho na mě moc + fobie z jehel

    Ahoj poradno,
    Mám dva dotazy.
    1. Rodiče chtějí abych šla na 6. leté gymnázium, ale já nechci. Musím se učit i o víkendu. Když jsem jim řekla že nechci, tak mi řekli, že na gympl nemusím, ale učit ano. Na mě už je toho moc a nestíhám ani do školy a ještě další učivo kterému nerozumím. Pak se rodiče naštvou že to nechci dělat a už fakt nevím co dělat. Jak jim nějak vysvětlit že je toho na mě moc?

    2. Mám strašnou fóbii z jehel. Byla jsem na 13 leté prohlídce, jsem růstově na 3. percentilu, tak mě doktorka poslala na odběr krve a na endokrinologii. Na endokrinologii mě poslala na další odběry krve. Přišly nám výsledky a prý se jí zdá něco divného, budu muset na další. Ale já už nechci! Vždy když jdu na odběry krve omdlívám a je mi špatně. Co mám dělat abych nezvracela a neomdlívala a celkově se nebála jehel?
    Děkuji moc.

    holka, 13 let, 25. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    jestliže je toho na Tebe, co se týká učení, moc, je dobře, že si pro sebe hledáš podporu. Učit se je samozřejmě třeba. Jestliže však něčemu nerozumíš, i přesto, že se učíš, je dobré zjistit, v čem je problém. Důvodem může být nesprávný způsob, jakým se učíš, případně nemusíš mít k učení daného předmětu nadání – každý jsme nadaný v něčem jiném. Důležitá je také motivace a přístup k učení. Případně je také možné, žes prostě nějaké učivo jen nepochopila a potřebuješ je vysvětlit jiným způsobem. Také Ti nemusí vyhovovat distanční výuka. Je tedy dobré zjistit důvod, proč je toho na Tebe moc. Můžeš požádat o pomoc rodiče (a můžeš jim klidně ukázat naši komunikaci, aby Ti věřili, že Tě to skutečně trápí) nebo někoho ze školy, komu věříš, třeba školní psycholožku (psychologa), jestliže ji ve škole máte, nebo oblíbenou paní učitelku.

    Pokud jde o fobii z jehel, chápu, že je to pro Tebe nepříjemné. Jednou z možností je postupně si na jehly zvykat. Můžete s rodiči koupit v lékárně jehlu a mít ji doma. Můžeš na ni nejprve koukat, potom se jí i dotýkat, prostě se pokusit „udělat si z ní kamarádku“. K tomu, aby se Ti dělalo méně špatně, pomáhá učit se relaxovat, uvolňovat se. Spoustu relaxačních metod můžete s rodiči najít i na internetu. Můžeš se také svěřit zdravotním sestrám, které Ti budou krev odebírat, určitě mají s podobnými situacemi zkušeností. Strach z jehel je poměrně častá záležitost. Pokud by Ti to nepomohlo, bylo by dobré si vyhledat psychologickou pomoc.

    Přejeme Ti více klidu,
    Modrá linka

    Strach

    Ahojky.
    Ve škole se právě učíme o vesmíru a asi před týdnem jsme brali měsíc a slunce. Četli jsme v učebnici, že slunce se zvětšuje a jednou prý bude tak velké, že nás pohltí. Ale když jsme koukli na měsíc, tak tam psali že měsíc se od naší planety vzdaluje a až bude ve velké vzdálenosti lidstvo vymře.
    ...
    Tak buď nás pohltí slunce nebo nám uteče měsíc, co bude podle vás dřív?
    Ale bojím se, že to bude brzy a že se toho dožiju.

    holka, 11 let, 15. prosince 2020

    Ahoj,
    rozhodně to brzy nebude. Oba tyto jevy probíhají velmi pomalu a jejich důsledky nehrozí dřív než za desítky miliónů let, spíš až za miliardy let. Nejbližších několik miliónů let se žádného z obou jevů rozhodně nemusíš obávat.

    A co z toho bude dřív, to se nedá přesně říct. Měsíc se od Země vzdaluje průběžně, už dnes je mnohem dál než v době, kdy vznikl, a rozpínání Slunce bude taky postupné, a nedá se přesně říct, který z těch jevů dříve dosáhne takové intenzity, že by to ohrozilo lidstvo.

    Strach

    Strach

    Ok, protože už mě to vážně štve, napíšu to sem.

    MOC SE OMLOUVAM ŽE JE TO TAK DLOUHÝ

    Celý dny jsem strašně vystresovaná. Vždycky noc pred tim než jdu do školy mám strašný stach. Tlači mě něco na hrudi a mám chuť brečet i když mi slzy netečou. Mam strach z učitelů. Jsou nepříjemní a otrávení. Vždycky se klepu strachy. Napíšu jaký je můj klasický den. Začnu od večera (pokud nemáte čas, můžete tento příspěvek, nestojí to za to, prohlížejte dal)

    Večer si píšu úkoly, a učím se. Většinou mám při tom zbytečný strach. Trvá mi to celkem dlouho než by mělo, úkol co bych měla mít hotový za 10 minut mám hotový za 30 minut. Ne že byhc nevěděla jak to udělat, ale všechno mě ruší. Začnu si hrát i s propiskiu a přemýšlet nad blbostmi. Když to udělám, a jdu spát. Jsem nějaký čas na mobilu, potrebuju si chvíli "odpočunout" a věnovat se kamarádům a tak. Po například hodině si řeknu že už půjdu spát. Pustím si na mobilu kočičí vrnění (cítím se tak bezpečněji a o dost líp než když mám ticho) a snažím se spát. Jenže do hlavy se mi dostanou nehezký myšlenky. Vzpomenu si na školu, na to jak moc to bude hrozný (i když se ve skutečnosti nic nestane). Lehnu si do klubíčka a snažím se spát, jenže ty myšlenky mě děsí, mám vždy chuť zastaviť čas. Když už konečne usnu, vzbudí mé ráno naštvaná máma za to že jsem se zase nevzbudila na budík. Ja chvíli ležím v posteli, prohlídnu různý věci na mobilu a počkám až mamka se sestrou odjede. Pak jdu do koupelny a udělat takový ty blbosti co dělá každý člověk xd.většinou na to mám jen čtvrt hodiny. Po čtvrt hodině mám dalších 15 minut kdy si můžu dělat co chci. Většinou ještě dodělávám věci do školy, nebo si sednu k takovýmu foukacímu topení, aby mi nebyla zima. Pak už jen jdu na autobus, cestou potkám moji kámošku se kterou se konečně zase bavím. Jdeme spolu na autobus s tím že ji furt otravuju s tím jaký mám strach. Ona nikdy nechápe z čeho. I já nechápu z čeho. Ale celou tu cestu se strachuju. V autobuse celou jízdu jen myslím na to jak moc to bude hrozný den. Jak zase na něco zapomenu, jak na mě budou učitele řvát, jak dostanu špatný známky, jak dostanu poznámky.. I když se to kolikrát ani nestane. Dojedu do školy kde se celkem zklidním. Většinou jsem už celkem v pohodě, jsem ve třídě kde sice rozhodně nejsem oblíbená ale zase jsou na mě většinou příjemní začne hodina. Často se při hodinách strachuju i když není důvod. To samý o přestávkach. Když jdu ze školy, tak jsem zase normální. Všechen ten strach je pryč protože vím že škola je za dlouho. Dorazím domů. Venuju se mým koníčkum, dělám co mě baví. A najendou je 17 hodin. Mamka na mě začne být naštvaná ať is jdu dělat věci do školy.. A ten strach je zpátky. A takto je to každý den.
    Omlouvám se že to bylo tak dlouhý, ani nevím že jsem se tak rozepsala

    Nevíte jak se toho zbavit? Jak ro říct rodičům? Mám moc velký strach to někomu říct. A zase, nevím proč.. Taky by mě zajímal důvod

    Nedůležitý "příběh"
    Toto už není moc důležitý číst, ale je to jedna věc ze který mám největší strach
    V 5. Třídě (teď jsem v 7.) jsem měla strašně přísnou ucitelku. Ne že by Byla přísná v učení, ale strašně ji vadilo jak vypadám. V tý době jsem chtěla být taková goth, je to myslím styl oblečení. Vyhledá se to když do googlu napíšete slovo e-girl. Ta učitelka to strašně nesnášela. Ve školním řadu není nic co by omezovalo nás vzhled, můžeme vypadat úplně jak chceme (každopádně žádný přehánění) ale ona mi za to každým dnem nadávala. Začala jsem nosit mikiny, velký mikiny. Do školy často tepláky. Jenže jsem měla nabarvený přední vlasy na červeno a dole do fialova ( ve školním řadě nic o barvení vlasů není a ta učitelka byla jediná který to vadí) jenže toho jsem se zbavit nemohla, bylo to natrvalo. Za to mi každým dnem nadávala. Pak mi přikázala každý den nosit culík. Tím vznikla moje nenávist k culíkum. Po pár dnech jsem měla nosit i sponky ale to už jsem se nenechala. V 6 třídě jsem si odvykávala že už ji vlastně nemám a můžu zas vypadat jak chci. Jenže jsem to nestihla. Navíc byla ta karanténa. A teď v 7. Ji mám znova. Na hudebku, takže každý pátek. Jenže já jsem včera byla u kadeřnice a mám krátký černý vlasy (moje původní barva je světle hnědá, a znova opakuji, v naší škole si smíme barvit vlasy) jenže Celý včerejšek jsem strachy probrečela. Dneska ráno mě z toho tak bolela hlava že jsem nepřišla do školy. Dneska už jsem v pohodě, alw stále ten strach mám. Přecejen, pátek už se blíží. Mám z toho hrozný strach, bude to bolet.. Jenže ja nevim co s tím dělat. Možná by se ro dalo nazvat trauma, nevím.

    Jenže já mám strach o tomto říct i rodičům, myslím že vy to vzali v pohodě a možná by mě i objednali k psychologovi (nebo něco podobného, nevyznám se v tom) jenže můj strach mi prostě říká „ne, ty tp nesmíš udělat!"
    Doopravdy už nevím co dělat, nedávám to. Celý dny se jen bát. Toto není klasický smutek, tohke je prostě velký strach. Občas se mi i stane že mám nějaký tik hlavou, ale ro není častý.

    Nevíte prosím jak se toho zbavit nebo co mám dělat?

    Secret, 12 let, 7. října 2020

    Ahoj Secret,

    napsala jsi opravdu dlouhý text Alíkovi. Říkám si, že je tak dlouhý, jak je velký Tvůj strach. Strach ze školy, strach z učitelky, a možná taky - strach ze strachu. Je moc dobře, že si umíš říct o pomoc, když Tě něco trápí. Umíš moc dobře popsat, co se s Tebou děje.

    Věřím, že Tvoje trápení je opravdu dost velké. Umím si představit, jak rychle uteče doba mezi koncem výuky a chvílí, kdy začíná příprava na výuku, tedy čas, kdy Tě strach netrápí. Umím si představit, že se bojíš paní učitelky, která se vyjadřuje k Tvému vzhledu. Strach dokáže člověku brát radost ze života, dokáže člověka ochromit, vzít mu energii - však to sama víš nejlépe.

    Co ale s tím? Napadají mě otázky, na které si můžeš zkusit odpovědět. Co nejhoršího se může ve škole stát? Špatná známka? Nepříjemné chování spolužáků? Nepříjemné chování učitelů, nebo té jedné učitelky? Když si odpovíš, můžeš zkusit hledat cesty, jak "to nejhorší" zvládnout. Třeba "špatná známka se dá opravit¨", nebo "spolužáci mohou být nepříjemní, ale mám kamarádku, která mi to vynahradí" nebo "když se bude učitelka chovat nepříjemně, a já vím, že neporušuju školní řád, můžu si na ni stěžovat třídní/mu".

    Můžeš také svůj strach pozorovat - třeba si zapisovat, jak moc je velký (třeba od 1 do 7 nebo podobně). Pak můžeš vidět, ve kterých situacích je větší, kdy se zmenšuje, a hledat to, co Ti pomáhá. Doporučuju také aplikaci Nepanikař, která dokáže pomoci v podobných stavech.

    V tom, co jsi napsala, je moc dobrý nápad - i když je taky spojený se strachem. Tvoji rodiče by měli vědět, že se trápíš, že se bojíš tak, že nemůžeš spát, že Ti učitelka určovala, jaký má být Tvůj vzhled. Vím, že říct rodičům něco takového není jednoduché. To, co můžeš udělat, je dát jim přečíst Tvůj dopis Alíkovi, i naši odpověď. Tak se rodiče dozví, co se děje a mohou Ti pomoci. Pomoc si zasloužíš, je škoda se takto trápit.

    Taky pomoc psychologa je dobrý nápad, může to být i školní psycholog, se kterým můžete všechno probrat.

    Přeju, aby Ti bylo lépe, strach se zmenšil (trochu strachu k životu patří) a Ty se mohla radovat ze života.

    Modrá linka

    Strach

    Obava z pomsty

    Ahoj,
    omlouvám se, že otravuji, ale potřebuji poradit.
    V pátek jsme jely s mamkou na chatu. Když jsme odjížděly tak před domem byl chlap jenom v trenýrkách a bez bot. Ten chlap napadal nějakou ženskou, která už měla obličej od krve. Mamka hned začala křičet na toho chlapa, aby ji nechal na pokoji a já zavolala policii. Policie za chvíli přijela a spoutala toho chlapa. Ten chlap s ženskou nejspíše vyběhli z ubytovny nad náma a šlo o domácí násilí. Když toho chlapa spoutali tak dostal asi epileptický záchvat a policie na mě zavolala ať zavolám sanitku. Sanitku jsem zavolala a chlapa si naložili, ale on na mě žval: ,,To se ti jednou vymstí. O to se postarám.“ Mám strach protože bydlí hned nad náma a já budu jezdit od příštího týdne sama do školy a domů.

    holka, 11 let, 6. září 2020

    Ahoj,

    chápu, že máš teď strach, jestli se Vám onen muž nebude chtít nějak mstít. Zachovaly jste se s mamkou obě statečně. Umím si představit, že volat policii a sanitku není pro jedenáctiletou dívku běžná záležitost a podle toho, co píšeš, jsi to zvládla velmi dobře. Nedokážu takhle na dálku odhadnout, jak moc je ten muž skutečně nebezpečný - jestli to byly jen řeči ve vzteku anebo by byl opravdu schopný Vám nějak ublížit. Je určitě na místě být opatrnější a pokud to jen trochu půjde, domluvit se na nějakém doprovodu do školy a ze školy, nebo jít alespoň ve větší skupince. Můžete celou věc také probrat s policií a domluvit se na nějakém postupu. Stejně tak můžeš policii znovu zavolat, pokud by sis v nějaké situaci cítila být v nebezpečí. Chtěla bych Tě podpořit, abys o svém strachu s někým mluvila - s rodiči, někým dalším z rodiny anebo s kamarády. Když se někomu svěříme, často to přinese alespoň trošku úlevy. Pokud Tě to bude dál trápit, můžeš se nám taky ozvat na Modrou linku (na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu), kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Je také možnost zavolat na Linku bezpečí (116 111), která funguje 24 hodin denně a je zdarma.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Teleskopický obušek pro nezletilého

    Ahoj, mám dotaz, když jdu kolem 8-9 po ulici, tak se tam potuluje hodně divných lidí. Nevíte, jestli by mi mohli prodat teleskopický obušek na obranu?

    Pod 15 let, 27. července 2020

    Ahoj Pode,
    to vážně nevíme. 8-o
    Můžeš se jich zkusit zeptat, ale jestli jsou skutečně hodně divní, tak je dost dobře možné, že to třeba ani pouliční prodejci teleskopických obušků nejsou. :-D

    Ale teď vážně: Pokud vím, tak na obušek není nutné mít zbrojní průkaz, ani nic podobného, takže bych čekal, že ti ho ve specializovaném obchodě nejspíš bez mrknutí oka prodají. Jen upozorňuji, že je to zbraň, která dokáže způsobit vážnější zranění, než třeba pepřový sprej, a na vážnější zranění pak může navazovat vážnější vyšetřování, jestli jsi skutečně jednal v rámci nutné sebeobrany, tedy jestli jsi násilnou potyčku nezpůsobil ty.

    Doporučuji pohybovat se raději po ulicích, na které koukají kamery. A pokud skutečně vážně hrozí konflikt s neznámou osobou, vezmi místo obušku nohy na ramena. ;-)

    Alík

    P. S.: Pokud se úmyslně chceš s někým porvat, protože ti to přijde jako zajímavá chlapácká zábava, existují na to různé sportovní kroužky nebo kurzy sebeobrany, kde nehrozí, že ti silnější protivník poškodí tělesnou schránku tvým vlastním teleskopickým obuškem.