Milá pisatelko,
Popisuješ, že každé ráno vstáváš s velkým napětím, ze kterého ti je až blbě. Přitom si ale neuvědomuješ příčinu, proč by ti mělo být takto špatně. Ona tu nejspíš příčina bude, tělo v tomto dává dost jasné signály. „Nevymýšlí si to“. Signalizuje, že někde v hloubi duše, v tzv. podvědomí, bude ukrytý nějaký zážitek, zkušenost, která vyvolala hodně strachu a úzkosti. Ale pak se tak nějak dala do šuplíku a zapomnělo se na ní. A teď se stalo něco, co jí z toho šuplíku vytáhlo. Je možné, že ten spouštěč toho napětí je přímo to, co jsi prožila ohledně osoby, která si chtěla vzít život. To vůbec není jednoduchá situace. To vyvolá v druhém člověku hodně úzkosti. Ta teď v tobě mohla zůstat taková „neodreagovaná“. A způsobuje to napětí. Píšeš, že si s touto osobu už psát nechceš. Možná na tebe prostě přenesla jenom nějaké své negativní pocity, v tobě to zůstalo a nyní to nemá potřebný ventil jak to odreagovat. Zkus si dobře uvědomit, kdy to napětí začalo, co se v té době dělo. Pak také víc vnímej, jestli je nějaké téma, které se ti s tím napětím spojuje. Kolem čeho se to točí. Jestli tu jsou nějaké představy nebo vzpomínky. A tak podobně. Často to uvědomění a pospojování si souvislostí přináší úlevu samo o sobě. Moc bych ti ale doporučila si o tom popovídat s někým dospělým, ideálně někomu kdo rozumí psychice člověka. Třeba máte ve škole školního psychologa. S rodiči to řešit nechceš, to chápu. Ale myslím si, že někdo dospělý by ti s tím měl pomoci. Třeba by ti přinesl nějaký nový pohled na to a tobě by to došlo, co se vlastně s tebou děje. A v boji se stresem, všeobecně, nám hodně pomáhá tělo. Často lépe než psychika. Proto ti doporučuju hodně pohybu a aktivity. Věnuj se aktivitám, které máš ráda a jsou ti příjemné. To ti bude pomáhat odvádět to nahromaděné napětí. A pokud budeš chtít napsat víc, tak se můžeš třeba obrátit na chat určený pro děti, třeba chat Dětského krizového centra, na www.dkc.cz nebo náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Zde by jsi to mohla víc popsat.
Tak ti držím palce,
Poradce Centra Locika

Ahoj, jsem ráda, že si se na nás obrátil. Co se týče té zlomené nabíječky v počítači, tak bych raději počkala na tátu, aby vám s tím sám poradil, protože je to součást elektrického zařízení a mohli by jste se během vyndavání zbytku nabíječky vážně poranit elektrickým proudem. Pokud jsem tvůj dotaz správně pochopila, máš tedy obavu z reakce táty? Pokud ano, tak mě napadá, co tátovi zavolat a říct, co se stalo a že nevíš, co máte teď dělat? Pokud by jsi potřeboval si o tom více popovídat, můžeš napsat i na náš chat https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili, zdraví tě Centrum Locika

Zdravíme tě z Modré linky,

mrzí mě, že vám umřela sousedka. Nedivím se, že Tě to vzalo, že to vzalo celou vaši rodinu. Nenadálá smrt je něčím, co člověka vždycky zasáhne, zvláště u lidí, se kterými jsme byli v blízkém kontaktu a které jsme měli rádi. Doma můžete za sousedku zapálit svíčku, dát k ní kytičku, napsat na lístek něco na rozloučenou - a tak uctít její památku.
Píšeš o taťkovi, o jeho nemoci, o tom, že patří do ohrožené skupiny. Je vidět, že máš taťku ráda, že k němu máš pěkný vztah. Tvůj strach je přirozený, věřím, že není příjemný, že je to něco, na co pořád musíš myslet. Tyhle myšlenky z hlavy těžko dostaneš, pokud se máte rádi, bude Tě to více či méně napadat. Nemusíš se bát, že bys tím něco přivolala. Můžeš ale vždycky, když přijde strach o tátu, vyslovit přání nebo prosbu, aby byl zdravý a spokojený. Tím se můžeš uklidnit, a pokud věříš na zákon přitažlivosti, udělat tak něco právě opačného, než o čem píšeš.

Z toho, co jsi napsala, je vidět, že vaše rodina zřejmě drží pospolu a má se ráda, což není vždycky pravidlem. Přeju, abyste prožili pěkné, klidné jaro a bylo vám všem spolu dále dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o strachu ze tmy, není Ti v ní dobře. Bojíš se takové tmy, která je, když se třeba zhasne světlo v bytě. Přemýšlíš o tom, zda je to ještě v normě a jestli by se to dalo zlepšit bez psychologa.

Díky z důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Nezní mi to vůbec vtipně, naopak je odvážné, že jsi to dokázala sepsat. Chtěla bych moc ocenit, že když Ti to vadí, chceš s tím něco dělat. Zkouším si představit, že to může být dlouhodobě vyčerpávající pociťovat takový strach, jaký popisuješ. Zvlášť ještě, když to trvá několik let. Každý máme nějaké strachy, které nás více či méně omezují v běžném životě. V průběhu života se různě objevují, přetrvávají, časem se mění, nebo se vymění za jiný strach, anebo prostě zmizí. Možná to znáš, že se často projeví jakoby po celém těle (může se Ti zvláštně dýchat, můžeš cítit divné pocity v břiše aj.) Strach ze tmy, o kterém píšeš, je hodně častý, rozhodně jej nezažíváš sama. Možná to ani nevíš, v Tvém okolí můžou být lidi, kteří podobný strach znají.

Rozumím, že bys to ráda zvládla sama. Na druhou stranu si říkám, jestli by to nebyla třeba moc dlouhá, těžší anebo nejasná cesta. Někdy potřebujeme posílit, abychom se s tím, co nás trápí, vypořádali. Možnosti zprávy jsou, bohužel, omezené na to, abychom zjistili, kde se u Tebe tyto pocity berou, co to všechno ovlivňuje a jak nejlépe by se s tím dalo něco dělat. Proto bych Tě chtěla podpořit v tom, aby ses s tím svěřila někomu dospělému v Tvém okolí. Už jen to, že o tom začneš víc mluvit, může být úlevné. Možná to jsou rodiče anebo jiní blízcí, kteří to netuší, ale mohli by tě v tom podpořit. Říkám si, že by sis zasloužila, aby Ti v tom sestry spíš pomáhaly, než aby se Ti za to smály. To by se taky mohlo změnit s tím, když o tom bude vědět někdo další. Možná máte na škole psychologa, který je zvyklý pomáhat právě v podobných situacích, neboj se mu ozvat i online, anebo se můžete s rodiči ozvat i psychologovi mimo školu. Může Tě naučit, jak pracovat s tělem i myšlenkami v tu chvíli, kdy se bojíš. Jsou různé techniky, jak se zklidnit, jak se prodýchat, aby ses cítila příjemněji a postupně se strachu ze tmy mohla zbavit. Pro podrobnější povídání jsme Ti k dispozici na Modré lince telefonicky, anebo na chatu (https://www.modralinka.cz/), nonstop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Můžeš se ozvat, nezůstávej na to sama.

Přejeme Ti hezčí dny,
Modrá linka

Ahoj,
Ptáš se na to, jestli máš své psycholožce říci o tom, že se řežeš nebo jí to říkat nemáš. A na konci dotazu píšeš o tom, že se bojíš, co bude dál. Popisuješ to, jak jsi poslala svou fotku nějakému klukovi na internetu a otec se za to na tebe kvůli tomu začal hodně zlobit a přestali jste spolu dobře vycházet. A do toho si píšeš ještě s nějakým jiným klukem, který tě podvádí ale ty si s ním i nadále píšeš. Nabízí ti, jestli dobře chápu marihuanu. Píšeš, že „pěstuje“, tak si to tak vykládám. Je to několik věcí najednou, nad kterými se nyní zamýšlím. A přemýšlím z čeho nejvíc teď máš ty nepříjemné pocity, které tě vedou až k sebepoškozování. A čeho se teď vlastně nejvíce bojíš? Bojíš se toho, že bude nadále přetrvávat to napětí s otcem, který ti zakazuje telefon a psát si s někým dalším na internetu? Bojíš se toho, že po tobě bude zase někdo chtít další fotografie a třeba ti i za ně nabízet marihuanu? Bojíš se toho napětí v sobě, se kterým si nevíš rady, tak ho ventiluješ tím řezáním se? Já vím, jsou to nyní hlavně otázky. Ale zkus si to, na co se ptám nyní sama v sobě ujasnit. A určitě o tom se svou psycholožkou mluv. Je moc dobře, že jí nyní máš, může ti být velkou oporou. Řekni jí o tom řezání. Zkusíte spolu najít tu hlubší příčinu, kvůli jaké to pravděpodobně děláš. A určitě ti i poradí možné náhradní způsoby odreagování napětí. A jinak své fotografie zkus už nikomu neposílat. Je to zneužívání a může tě to opravdu hodně dostat. Nech si sdílení intimity až pro někoho, komu budeš opravdu věřit a mít s ním dobrý vztah.
Tak ti přeju ať se tvá situace brzy dobře vyřeší. A pokud budeš potřebovat, můžeš se opět obrátit na Alíka nebo přímo na poradnu Centra Locika (www.detstvibeznasili.cz)
Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svých obavách ze spaní mimo domov. Když na to myslíš cítíš úzkost a máš nepříjemný pocit. Ptáš se nás, čím by to mohlo být a co s tím dělat.
Díky za Tvou otevřenost ve zprávě, ne každý by to třeba chtěl sdílet. Nepíšeš, jestli jsi už měl nějakou možnost přespat jinde, anebo jestli o tom uvažuješ jen teoreticky, že by se to do budoucna mohlo stát. Těžko říct, co Tvůj nepříjemný pocit způsobuje, může to být více věcí. Důležité ale je, že jsi vůči sobě vnímavý, protože pak se lépe dělá i něco proto, aby byl strach menší a snesitelný, anebo časem vůbec nebyl.

Říkám si, že by sis zasloužil víc prozkoumat, co Tě přivádí k těmto pocitům nepříjemnosti. Možná by sis o tom první mohl zapřemýšlet a sepsat si na papír jakékoli věci, které Tě k tomu napadnou. Možná už se spaním mimo domov máš zkušenosti někdy z dřívějška (třeba spaní u rodinných známých, prarodičů apod.), co Ti pomohlo to zvládnou tehdy? Možná máš nějaký nápad, kde bys chtěl zkusit přespat, co by se muselo stát, aby to pro Tebe bylo příjemné? Nejspíš máš kolem této věci více emocí a myšlenek, které se těžko sdělují takto ve zprávě, proto si říkám, že by sis zasloužil nezůstat na to sám. Možná máte na škole školního psychologa, se kterým by se o tom dalo podrobněji popovídat. Neboj se mu ozvat, kontakt na něj by měl být na stránkách vaší školy. Může Ti taky pomoct vymyslet, co se strachem dělat, když na Tebe přijde. Není ostuda se svěřit i někomu z rodiny, anebo kamarádům, kteří Tě znají lépe a mohli byste spolu vymyslet, co by se dalo zkusit. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/). Možná to chvíli potrvá, říkám si, že na některé věci každý člověk potřebuje svůj vlastní čas, a to je taky v pořádku.

Dny podle Tvých představ přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s podezřením na to, že Tě někdo sleduje. Osobu, o které si myslíš, že Tě sleduje, znáš. Dvakrát jsi viděla, že nápadně změnila směr, když Tě uviděla. Ptáš se nás, co máš dělat.

Zkouším si představit, že to v Tobě vzbuzuje hodně otázek, nejistot, možná obav anebo strach. Z Tvé zprávy zní, že Ti to je nepříjemné. Je dobře, že ses nebála nám o tom otevřeně napsat. Nepíšeš, kdo je ten člověk, anebo proč máš podezření, že by Tě mohl/a sledovat. Stalking je sledování, které se děje opakovaně, zahrnuje nevyžádané kontaktování a sbírání informací o sledované osobě. Stalking v celé jeho podobně řeší Policie ČR. Říkám si, že by možná chtělo Tvou situaci ještě déle a lépe pozorovat. Mohla to být zvláštní náhoda, možná už se to nemusí opakovat, anebo naopak zpozoruješ, že se to opět stává. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať se svěříš někomu ze svého okolí (dobré starší kamarádce, dospělému z rodiny apod.), abys nemusela být na tuto situaci sama. Je možné je oslovit, aby chodili teď nějakou dobu s Tebou (např. na nákup). Spolu byste mohli pozorovat, jak se situace vyvíjí. Pokud to bude pokračovat a je to osoba, kterou znáš, tak je jedna z variant jí spolu s někým blízkým oslovit a říct, čeho sis všimla, jak Ti to připadá a že Ti to je nepříjemné. Uvidíte, jak bude reagovat a jestli se s ní bude dát nějak domluvit. Pro jistotu a větší bezpečí pomáhá nejen chodit s někým, ale taky se pohybovat v místech, kde je více lidí. Pokud bys celou situaci chtěla probrat podrobněji, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), anebo funguje non-stop Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

Lepší dny přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, že Tě už delší dobu štve strach z pavouků. Když člověka něco štve, tak to je dobrý předpoklad k tomu, aby se snažil to změnit. Je dobře, že se snažíš zjistit, jak se to dá udělat.

Arachnofobie je chorobný strach z pavouků, tedy strach opravdu velký, který člověku ztěžuje běžný život. Nemohu posoudit, jestli tomu tak je i u Tebe. Pokud by Ti opravdu vadil, můžeš vyhledat psychologa, který může docela účinně pomoct. Začít můžeš třeba psychologem školním.

Strachu z pavouků se můžeš pokusit zbavit i sama, zvlášť, jestli máš kamaráda, který by Ti pomohl. Jak to udělat? Kamarád Ti může pavouka nejdříve vyfotit, Ty si můžeš fotku uložit v mobilu. Když to zvládneš, můžeš se zkusit na fotku dívat, postupně se jí dotknout, pohladit ji. Až Ti to nebude vadit, můžeš zkusit být s živým pavoukem v místnosti, pak se na něj jen dívat, zkusit si na něj sáhnout a až se odvážíš, zkusit si ho "pochovat" (samozřejmě to musí být pavouk, který je pro člověka bezpečný). Důležité je na sebe nespěchat, nenutit se, zkoušet to a třeba to brát jako zábavu. Pokud by to nepomohlo, domluv se s rodiči, a společně můžete kontaktovat odbornou pomoc.

Pokud bys chtěla, můžeš se také domluvit s někým, kdo se také bojí pavouků (je to docela hodně lidí) a můžete zkoušet se s nimi "skamarádit" společně. Může to být dobrá podpora a povzbuzení.

Přejeme Ti co nejhezčí jaro, držíme palce,

Modrá linka

Ahoj,

chápu, že Ti dělá starosti strach z jehel a přemýšlíš, jak ho zmírnit, když Ti budou zanedlouho trhat zuby. Každý se něčeho bojíme - a řekla bych, že fobie z jehel je docela častá, spousta lidí to má podobně jako Ty. Chtěla bych Tě podpořit, abys na ten strach nebyla sama, často nám alespoň trošku pomůže, když o něm s někým mluvíme a máme pro sebe podporu. Můžete si o tom, jak to máš, dopředu promluvit i se zubařem/zubařkou, která Ti bude trhat zuby, a domluvit se, jak byste mohli postupovat, aby Ti to alespoň trochu pomohlo – co by pro Tebe mohli v ordinaci udělat. Někomu pomáhá třeba snažit se zaměstnat mysl něčím jiným, například počítáním, vymýšlením slov na různá písmena a podobně. Umím si ale představit, že každému může pomáhat něco jiného. Jako fajn nápad mi připadá ozvat se i psychologovi, se kterým můžeš se svým strachem pracovat i dlouhodoběji, a postupně hledat cesty, jak to udělat, abys ses fobie z jehel zbavila anebo aby se alespoň zmírnila.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že míváš takové zlé sny a kvůli tomu i špatné spaní. Nedivím se, že Tě to může dlouhodobě vyčerpávat. Je dobře, že ses ozvala a hledáš si pomoc. Rozumím, že z toho máš špatné pocity. Tvůj brácha tuší, co se Ti děje, rodiče zatím ne. Úplně, bohužel, nevíme, odkud se berou zlé sny a proč se vrací, ale víme pár způsobů, jak je zkusit zastavit. Může pomoct o tom podrobně povyprávět někomu druhému, komu důvěřuješ. Třeba i ty momenty, ze kterých máš strach. Získáš nad tím snem tak trochu převahu, protože ho budeš znát lépe a vědět, že to byl opravdu jen sen. Možná to zní moc „jednoduše“, ale stojí to za vyzkoušení. Chtěla bych Ti dodat odvahu v tom, ať se zkusíš svěřit i některému z rodičů, možná už něco tuší. Anebo možná máš někoho jiného dospělého blízkého, se kterým si umíš představit o tom povídat. Není to ostuda, možná se dozvíš, že něco takového taky zažili a znají, protože se to lidem zkrátka někdy děje.

Další ze způsobů, které můžeš zkusit je, že si před spaním něčím příjemným uklidníš myšlenky – ať už to bude dobrý čaj, příjemná písnička, rozečtená knížka, rozhovor s někým blízkým apod. Někdy taky pomáhá dělat sport/cvičení, které Tě baví, anebo jít na delší procházku, po které budeš příjemně unavená.
Možná máte na škole školního psychologa, který se s podobnými situacemi u žáků setkává a taky by Tě vyslechl, neboj se mu ozvat. Pokud bys chtěla probrat Tvou věc podrobněji, jsme Ti k dispozici na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Zasloužíš si zase klidnější dny.

Hodně štěstí v dalších krocích přeje
Modrá linka

Dobrý den z Modré linky,

nic se neděje, že je Tvůj Alík delší - je vidět, že jsi pavoučího tématu opravdu plná. Má to tak docela hodně lidí, a neznamená to, že jsou blázni. Strach z pavouků je vlastně užitečný, protože člověka mohou ochránit před těmi, kteří jsou nebezpeční. Takoví pavouci u nás ale v podstatě nejsou. Odpor z pavouků vyplývá hlavně z jejich ne úplně příjemného vzhledu a třeba z toho, jak se pavouk chová a co dělá. Tak je to asi u Tebe.

Pokud člověk nemá rád pavouky a nijak to jeho život neomezuje, nic se neděje - občas se lekne, a třeba uteče. Pokud je tomu tak, jako u Tebe - tedy že žiješ každodenně ve strachu, který omezuje Tvůj život, je potřeba s tím něco dělat. Je zbytečné, aby ses trápila, když pomoc existuje.
Abych odpověděla na otázku, zda se arachnofobie dá léčit - určitě, ano, dá a velmi dobře. Jak správně píšeš, sama to ale nezvládneš. Pomoci může zmíněný psycholog nebo psychoterapeut. Pokud by si rodiče mysleli, že přeháníš, klidně jim dej přečíst tohoto Alíka. Pomoc si určitě zasloužíš - takový velký strach člověk těžko zvládne sám. Oslovit můžeš (sama nebo za pomoci rodičů) třeba školního psychologa, který by měl pracovat i online.

Držíme palce v hledání pomoci,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám se třemi dotazy: ohledně vašeho psa, kontaktování babičky a Tvého strachu, kvůli kterému se třeseš.
Na to, jestli fenka otěhotněla nebo ne Ti, bohužel, nemůžu dát odpověď. Mohlo se to stát, ale také nemuselo. Zjistí to veterinář vašich psů. Pokud máte podezření, tak stojí za to za ním zajít. Poradí vám, co dál. Přijde mi naprosto správné, cos udělala, že jsi psa a fenu venčila odděleně. Bohužel, se stala nešťastná náhoda, se kterou se nedalo nic dělat. Mrzí mě, že na Tebe mamka začala křičet, to sis nezasloužila. Je dobře, že Tě napadlo zavolat babičce, se kterou si rozumíš.
Přijde mi moc fajn, že máš možnost babičce volat a ráda bych Tě podpořila, ať se jí ozveš i v budoucnu, pokud nastane nějaká jiná nepříjemná situace. Nemusíš na to být sama. Možná by Ti mohla pomoct i v komunikaci s mamkou.

Nepřijde mi v pořádku, že ses před mamkou začala třást strachy. Pokud se to děje i v jiných situacích, tak si zasloužíš, aby se to už nedělo. Nevím, jestli ses o tom s mamkou už bavila, je důležité, aby o tom věděla a zkusila něco jinak. Měla by vědět, co prožíváš, když cítíš strach. Je možné taky poprosit babičku, aby Ti o tom všem pomohla s mámou mluvit. Může být úlevné se opřít o někoho, kdo je na Tvé straně. Pomůže Ti situaci vysvětlit a vymyslet, co dělat, aby se tomu třesu dalo předejít. Můžeš se zkusit ozvat i školní psycholožce, kterou možná máte na škole. Kontakt na ni najdeš na stránkách vaší školy. Jsme Ti k dispozici taky telefonicky nebo na chatu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), bývá tam více prostoru vše podrobněji probrat.

Hodně sil do dalších kroků přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jestliže je toho na Tebe, co se týká učení, moc, je dobře, že si pro sebe hledáš podporu. Učit se je samozřejmě třeba. Jestliže však něčemu nerozumíš, i přesto, že se učíš, je dobré zjistit, v čem je problém. Důvodem může být nesprávný způsob, jakým se učíš, případně nemusíš mít k učení daného předmětu nadání – každý jsme nadaný v něčem jiném. Důležitá je také motivace a přístup k učení. Případně je také možné, žes prostě nějaké učivo jen nepochopila a potřebuješ je vysvětlit jiným způsobem. Také Ti nemusí vyhovovat distanční výuka. Je tedy dobré zjistit důvod, proč je toho na Tebe moc. Můžeš požádat o pomoc rodiče (a můžeš jim klidně ukázat naši komunikaci, aby Ti věřili, že Tě to skutečně trápí) nebo někoho ze školy, komu věříš, třeba školní psycholožku (psychologa), jestliže ji ve škole máte, nebo oblíbenou paní učitelku.

Pokud jde o fobii z jehel, chápu, že je to pro Tebe nepříjemné. Jednou z možností je postupně si na jehly zvykat. Můžete s rodiči koupit v lékárně jehlu a mít ji doma. Můžeš na ni nejprve koukat, potom se jí i dotýkat, prostě se pokusit „udělat si z ní kamarádku“. K tomu, aby se Ti dělalo méně špatně, pomáhá učit se relaxovat, uvolňovat se. Spoustu relaxačních metod můžete s rodiči najít i na internetu. Můžeš se také svěřit zdravotním sestrám, které Ti budou krev odebírat, určitě mají s podobnými situacemi zkušeností. Strach z jehel je poměrně častá záležitost. Pokud by Ti to nepomohlo, bylo by dobré si vyhledat psychologickou pomoc.

Přejeme Ti více klidu,
Modrá linka

Ahoj,
rozhodně to brzy nebude. Oba tyto jevy probíhají velmi pomalu a jejich důsledky nehrozí dřív než za desítky miliónů let, spíš až za miliardy let. Nejbližších několik miliónů let se žádného z obou jevů rozhodně nemusíš obávat.

A co z toho bude dřív, to se nedá přesně říct. Měsíc se od Země vzdaluje průběžně, už dnes je mnohem dál než v době, kdy vznikl, a rozpínání Slunce bude taky postupné, a nedá se přesně říct, který z těch jevů dříve dosáhne takové intenzity, že by to ohrozilo lidstvo.

Ahoj Secret,

napsala jsi opravdu dlouhý text Alíkovi. Říkám si, že je tak dlouhý, jak je velký Tvůj strach. Strach ze školy, strach z učitelky, a možná taky - strach ze strachu. Je moc dobře, že si umíš říct o pomoc, když Tě něco trápí. Umíš moc dobře popsat, co se s Tebou děje.

Věřím, že Tvoje trápení je opravdu dost velké. Umím si představit, jak rychle uteče doba mezi koncem výuky a chvílí, kdy začíná příprava na výuku, tedy čas, kdy Tě strach netrápí. Umím si představit, že se bojíš paní učitelky, která se vyjadřuje k Tvému vzhledu. Strach dokáže člověku brát radost ze života, dokáže člověka ochromit, vzít mu energii - však to sama víš nejlépe.

Co ale s tím? Napadají mě otázky, na které si můžeš zkusit odpovědět. Co nejhoršího se může ve škole stát? Špatná známka? Nepříjemné chování spolužáků? Nepříjemné chování učitelů, nebo té jedné učitelky? Když si odpovíš, můžeš zkusit hledat cesty, jak "to nejhorší" zvládnout. Třeba "špatná známka se dá opravit¨", nebo "spolužáci mohou být nepříjemní, ale mám kamarádku, která mi to vynahradí" nebo "když se bude učitelka chovat nepříjemně, a já vím, že neporušuju školní řád, můžu si na ni stěžovat třídní/mu".

Můžeš také svůj strach pozorovat - třeba si zapisovat, jak moc je velký (třeba od 1 do 7 nebo podobně). Pak můžeš vidět, ve kterých situacích je větší, kdy se zmenšuje, a hledat to, co Ti pomáhá. Doporučuju také aplikaci Nepanikař, která dokáže pomoci v podobných stavech.

V tom, co jsi napsala, je moc dobrý nápad - i když je taky spojený se strachem. Tvoji rodiče by měli vědět, že se trápíš, že se bojíš tak, že nemůžeš spát, že Ti učitelka určovala, jaký má být Tvůj vzhled. Vím, že říct rodičům něco takového není jednoduché. To, co můžeš udělat, je dát jim přečíst Tvůj dopis Alíkovi, i naši odpověď. Tak se rodiče dozví, co se děje a mohou Ti pomoci. Pomoc si zasloužíš, je škoda se takto trápit.

Taky pomoc psychologa je dobrý nápad, může to být i školní psycholog, se kterým můžete všechno probrat.

Přeju, aby Ti bylo lépe, strach se zmenšil (trochu strachu k životu patří) a Ty se mohla radovat ze života.

Modrá linka