Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Strach

Ahoj Alíčku. Mám veliký problém ve škole. Mám hodně silnou arachnofobii a v přírodopisu zrovna bereme členovce, pavouky. Nemůžu se podívat ani na obrázek, natož na živo. Vždy se mi dělá špatně, klepu se a tečou mi slzy (i když nechci). No, obrázkům v učebnici se ještě vyhnu, zakrývám je papírem atd.... ALE: Bude s pavouky dělat laborku, kterou když neudělám, tak mi učitelka zhorší známku z příroďáku na vysvědčení, což rozhodně nechci. je hrozně netolerantní, nepochopí, že mám fobii... Co mám dělat? Míša

Míša 12 let, 27. března 2012

Ahoj Míšo,
myslím, že by určitě stálo za to to u paní učitelky zkusit. Zvlášť pokud jsi dosud byla bezproblémová žákyně, dalo by se předpokládat, že Tvoje problémy nebude brát jako snahu "ulít se". Pokud by to tak však nebylo, bylo by na místě zapojit do řešení i rodiče.

Tak by jí už mělo dojít, že situace je opravdu vážná a že pro Tebe bude muset najít jiný způsob hodnocení, co se týká pavouků. A pokud by nezabral ani rozhovor Tvých rodičů s učitelkou, pak byste mohli jít přímo za ředitelem/ředitelkou. Případně, máte-li na škole psycholožku, můžeš to zkusit nejdřív přes ni. Nebo i přes jinou, sympatickou učitelku.
Držíme palce, aby to dobře dopadlo, Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahojky, mám takový problém.V záříjsem nastoupila na osmileté gymnázium a tedkom je všechno v pohodě,ale ještě před měsícem mi bylo neustále úzko atd.Nevěděla jsem co to je!Spolužácinovíučitelé atd. to je vše v pohodě.Ted,kdyžse učím na testymámten pocit úzka znovu,newíš co toje? Děkují moc za odpověd

Katka 12 let, 22. března 2012

Ahoj Katko,
nevím, zda jsi o svých pocitech úzkosti mluvila s někým z rodičů či někým jiným. Vím, o co se jedná. Jsi zřejmě citlivá a vnímavá dívka a takto reaguješ na situaci, která tě něčím zatěžuje, vyvolává v tobě stres a ten navozuje pocity úzkosti.

Bývá to tak v případech nástupu na novou školu, protože každý začátek je těžký a zvykat si na nové prostředí, nové učitele, nové spolužáky i nové prostory a nové způsoby učení není vůbec jednoduché. V případě testů je to něco podobného. Kdesi hluboko v tobě hlodá "červík obav", jak test dopadne, zda se zvládneš naučit dobře a podobně.

Budeš-li o tom hovořit se spolužáky, budou-li ve svých odpovědích upřímní a otevření, dozvíš se něco podobného. Někoho trápí úzkosti, jiného pobolívá hlava, další má třeba stažený žaludek nebo průjem, stres se může projevovat různě.

Bojovat se proti němu dá různými cestami. Kupříkladu, když přijde úzkost, můžeš se zkusit soustředit pouze na dech, hluboký nádech a výdech, často po několika cvicích úzkost odejde. Také je možné pocity napětí snížit tím, že postupně, od palců u nohou, přes lýtka, kolena, stehna, dále přes ruce, záda až po hlavu a její vlasatou část, zatneš postupně všechny svaly těla a nějakou dobu je podržíš napjaté, pak povolíš. V takovém případě ustupuje i vnitřní napětí.

Je také možné naučit se relaxovat, nevíš-.li o tom nic, podívej se na internet či prolistuj odborné publikace podle doporučení knihkupců. Možná také něco vědí a mají vybudované své postupy tví rodiče, mohli by se tedy s tebou o své zkušenosti podělit, podobně i spolužáci. Někdy pomáhá relaxační či oblíbená hudba, spíše pomalejšího rytmu. Při učení pomáhá také podpora rodičů a to, že se od nich necháš ze svých znalostí vyzkoušet. Můžeš pak být klidnější, když rodiče ví, že jsi přípravu na testy nezanedbala.
Přejeme ti, ať máš v testech co nejlepší výsledky. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku, teď v květnu mám jet do Berlína na tejden. Už je to zaplacené domluvené a tak. A teď nedávno jsme se o tom s mamkou bavili a ona mi řekla, že když jsem jí to přišla říct tak že byla ráda, že tam pojedu ale pak po 30 minutách měla takový divný pocit. Jakože se mi tam něco stane, že se třeba vybouráme, někdo mě tam unese nebo nějakou takovou intuici. Zdá se mi to hodně zvláštní a i se trochu bojím. Nicméně do toho Berlína bych jet chtěla. Myslíš že je možné aby se mi tam něco stalo? Díky za odpověď, Monča :)

Monika 12 let, 18. března 2012

Ahoj Moniko,
bohužel Ti nemůžu zaručit, že se Ti na výletě do Berlína nic nestane. Nemůžu Ti ale ani zaručit, že se Ti nic nestane, když zůstaneš doma. Myslím, že je naprosto přirozené, když se rodiče o své děti bojí. Zvlášť v dnešní době, kdy ve zprávách můžeme sledovat spoustu událostí ze světa, které dopadly tragicky.

Pak je už jen krůček k pocitu, že se něco podobného může stát mně nebo mým dětem. Někdy může být intuice dobrá věc. Těžko však odlišit, kdy a nakolik se inuicí řídit, kdy je to oprávněné a kdy naopak nás ovládly jen obavy ze všeobecného nebezpečí. Určitě je na místě prověřit doprovod, program, ubytování a samozřejmě také probrat Tvoje chování na výletě, abys věděla, co je a co není bezpečné. Pokud všechno toto bude zajištěné dostatečně, můžete mít s mamkou dobrý pocit, že jste udělaly všchno pro to, aby se nic nestalo.

Moniko, chápu, že když jste o tom s mamkou takhle mluvily, můžeš mít trošku obavy. Ale nečekané události se někdy v životě, jak jsi asi slyšela nebo i viděla (třeba v televizi), stávají. Ale jsou nečekané a nepředvídatelné. Je proto zbytečné bát se života dopředu, protože strachem se nic nezmění.

Strach nezajistí to, aby se nic nestalo. Naopak. Ve chvíli, kdy se bojíme, jsme strachem ovlivněni, naše pozornost je strachem zaměstnána a tím spíš si můžeme něco přivodit. Opatrnost je samozřejmě na místě. Ale strach člověka svazuje a brání mu žít život naplno. Možná by stálo za to, zkusit si o tom všem s mamkou popovídat, můžeš jí i ukázat svůj dotaz a naši odpověď.
Hodně štěstí Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

každej večer ke mně chodí strašidlo už se fakt bojim..co mám dělat??:/

strašpitel, 16. března 2012

Ahoj, škoda, že jsi nenapsal více. Jak vypadá to strašidlo? Mluví s tebou? Kdy ho vidíš? Taky je moc důležité, pro správnou odpověď, kolik ti je let. Zkus tedy první radu. Strašidlo si namaluj, pojmenuj a pak obrázek spal. Možná tím zmizí i strašidlo samotné. Pokud ne, zeptej se ho příště, proč za tebou chodí a velmi hlasitě mu řekni, že se nebojíš... Možná je to jen stín. Prohlédni si svůj pokoj za světla. Možná zjistíš, co by to mohlo ve tmě být za strašidlo. Nebo napiš více a zkusíme něco jiného. Neboj, nějak to vymyslíme. Zdraví Alík

Strach

MIlí alíku mam velký porblém byla jsem na táboru kde jsme spali v chatká byli jsme čtyři jenomže holky jednou někam odešli a mě tam nechli . Bylo 11 hodiv veče . Bála jsem se : Pakak tam vtrhli třo kluci chytli mě a řekli že jestli budu ticho tak pry to nebude bolet. Znásilnili mě hodně to bolelo a ja si myslím že jsem těhotná poraď!!

divná...13let, 17. března 2012

Ahoj,
Tvůj problém je skutečně velmi závažný. Na táboře přebírají za Tebe zodpovědnost od rodičů vedoucí. Oni zodpovídají za Tvé zdraví a bezpečí. V žádném případě by nemělo dojít k tomu, aby Tě na táboře někdo i jen obtěžoval, natož znásilnil a působil Ti bolest.

Nevím, jak všechno proběhlo a z Tvého e-mailu se zdá, jako by o tom dosud nikdo nevěděl. Chci Tě podpořit v tom, abys se svěřit rodičům, kteří vše dál zařídí. Vše se bude muset oznámit na policii a vyšetřovat, aby ti co Tobě ublížili byli potrestaní a nepůsobili bolest dalším dívkám.

Pokud jsi skutečně těhotná, pak je třeba urychleně zajít na gynekologii, nejlépe s Tvojí mamkou, ženský lékař/lékařka, už zařídí vše, co bude potřeba dál. Jedná se o Tvé zdraví a život, a za to zodpovídají Tví rodiče, bez meškání se jim tedy svěř. Pokud to z nějakého důvodu není možné, měla by ses svěřit někomu z dospělých v Tvém okolí, koho dobře znáš a komu věříš (někdo ze širší rodiny, třeba babička nebo teta, oblíbená učitelka, sousedka, trenérka...).

V takovém případě se samozřejmě můžeš obrátit s prosbou o radu a podporu i na nás, nejlépe telefonem či skype, kontakty a bližší informace o nás najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Můžeš volat i na BKB, Bílý kruh bezpečí, který se zabývá takovými obdobnými příběhy, kontakty na www.bkb.cz.
K překonání všech překážek Ti přejeme hodně síly, odvahy i energie do nejbližších i dalších dnů. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Ali, modrá linko. Připadám si...nenormální, psychicky nevyrovnalá, prostě jako úplnej blázen. Už jako malá, když mi byl asi rok, jsem spala v celku asi jen tři hodiny, zbytek jsem otravovala s hračkama a byly vyjímečné situace, mě vidět brečet. Když mi byly čtyři roky, prohlížela jsem si časopisy o porodech. Když jsem náhodou usedla k televizi, bylo to ke katastrofickému filmu. Bála jsem se tedy meteoritů a nikoli strašidel. Pak se rozvedli rodiče, krátce po mém nástupu do školy následovalo stěhování. Poněvač jsem byla moc malá a nechápavá, omylem jsem nasedla na jiný autobus a ocitla se na druhé straně města a jediný záchytný bod byla babička bydlejicí 11km daleko, takže jsem šla k ní. Pak jsme se stěhovali znovu. Nedávno jsem utekla uchylákovi, který mě překvapil v parku a od té doby ze mě opadl veškerý zbývajicí optimismus dítěte. Cítím, že je toho na mě moc, moc zatěžujicích okolností naší finanční situace a školy..Jak to mám zvládnout? Vyrovnat se s tím vším? Děkuji předem

Sedmačka, 13 let, 16. března 2012

Ahoj Sedmačko,
je to tak, že se člověk má umět postupně, krok za krokem se vším vyrovnávat. Ale pozor! Dospělý člověk, nikoliv dítě. Ty sice již dítě nejsi, ale stále jsi ještě nezletilá a řadíš se mezi dospívající, kteří mají přirozený nárok na to, že v sobě mají chaos a zmatek, s mnoha věcmi si neví rady, (ostatně to si mnohdy neví ani dospělí), v mnoha věcech se nevyznají.

To je tedy normou, to, jak se cítíš. Co se týká toho, co tě potkalo, to je mi líto. Děti těžko snáší rozvod rodičů, většinou se na nich nějak "podepíše", když se navíc v důsledku rozchodu rodičů musí stěhovat, mizí jejich jistoty a zakořenění v určitém místě, mohou pak postrádat i pocit bezpečí.

Je fascinující, že už jako malá školačka sis dokázala poradit v situaci, kdy jsi dojela na jiný konec města, dojít 11 km až k babičce, klobouk dolů. Máš ještě další zkušenost se stěhováním, samo o sobě je stěhování stresem pro každého, protože si musí zvykat na nové místo a nové vazby, samozřejmě záleží na tom, jak daleko se stěhuje (zda v rámci jednoho města) či dál a musí měnit i školu a kamarády, popřípadě nejtěžší v tomto směru je odchod do zahraničí.

V poslední době máš zkušenost i s úchylákem, opět tě chci ocenit, dokázala jsi mu utéci. Co se dělo nerozebíráš podrobně, nebudu to tedy rozebírat ani já, uvádíš, že z tebe spadl veškerý optimismus dítěte. Že takové zkušenosti nikomu nepřidají, je jasné, posunula jsi se na své cestě k dospělosti, ale optimistou mohou být a jsou i lidé dospělí, kteří mohou mít i mnoho negativních životních zkušeností a přesto si zachovají optimismus. Někteří téměř jako by navzdory svému osudu.

Je to dáno spíše povahou, jaké postoje k světu člověk zaujímá. Pozitivnímu postoji k životu se dá i učit, existuje spousta odborných seminářů, na takovéto cestě lidem mohou pomoci i odborníci, jako psychologové či terapeuti.

Závěrem tě chci ujistit, že nejsi ani blázen, ani nenormální podle toho, co uvádíš. Pokud jsi psychicky nevyrovnaná a nezralá, je tento stav vzhledem k věku stavem naprosto přirozeným, který tvému věku a tvým vrstevníkům přísluší. Držíme ti tedy pěsti na tvé další cestě životem, ať tvůj život už nadále doprovází spíše optimističtější zážitky a změny.
Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Za pár dní pojedu do nemocnice a strašně se bojím. Ale problém je, že nevím z čeho. Nevím, co mě tam čeká a co se tam se mnou bude dít. Někdo mi říká, že to tam je úplně v pohodě, a někdo mi říká, že to tam je strašný. Nevím čemu mám věřit. Prosím poraďte mi. Jedu již v pondělí.

Nikča (13 let), 9. března 2012

Milá Nikčo, napsala jsi nám dva dny před odjezdem do nemocnice. Je mi to líto, ale nemohu odpovídat "on-line". Dotazy se snažím vyřídit rychle, nejpozději do týdne. Někdy je toho opravdu hodně. Já věřím, že v nemocnici ti sestřičky i lékaři vše vysvětlili. Určitě jste společně probrali tvou léčku a dostala jsi odpovědi na své otázky. Posílám ti virtuální pusu a snad už jsi doma a všechno je OK. Přeji ti krásný začátek jara. Alík

Strach

Ahoj alíku mám velký strach až budu trochu starší (ted je mi 12) ze sexu.Bojím se to pak říct mámě a bojím se bolesti a toho že to neumím newím jak to provádět atd. Kluka nemám a bojím se si nějakého najít. A když to kluk bude chtít jak to poznám v kolika by se mělo začít?Je možné že ho nikdy mít nebudu,Předem děkuji

Ahoj Bary,
víš, jedno přísloví říká: Nestahuj kalhoty, dokud je brod ještě daleko. Znamená to, že máš žít v přítomnosti a radovat se z ní a netrápit se tím, co bude za 5či 6 let, co je ještě daleko před Tebou. U nás v ČR totiž v průměru začínají dívky sexuálně žít ve věku 17-18let.

Představ si, co vše se za tu dobu stane! Projdeš obdobím bouřlivých změn růstu, zejména ale budeš dozrávat a měnit se psychicky a budou se měnit i Tvé názory na věci, tedy i na sex. Dívej se potom, až přijde Tvůj čas, zejména na sebe.

To znamená na to, co si myslíš Ty, jak Ty to cítíš, co tomu všemu říká Tvá intuice, ideální je, pokud se dokážeš svěřit se svými pocity eventuální nejistoty nějaké dospělé ženě, které důvěřuješ, třeba mámě, ale i někomu jinému. Každá žena si totiž prošla svým obdobím tápání a nejistot, obav a hledání, to je zcela přirozené a zákonité, jenom v této chvíli ještě předčasné.

Bolesti se bát nemusíš, budeš-li na sexuální život zralá, žádná bolest se objevit nemusí. A že nevíš, jak to provádět? To je momentálně, ve Tvých dvanácti letech docela v pořádku. Až přijde Tvůj čas, budeš intuitivně vědět, jak se chovat, pokud si dobře vybereš partnera, takového kluka, kterého budeš mít opravdu, z hloubky své celé bytosti, ráda.

I ten kluk přijde, až přijde Tvůj čas, a to má každý jinak. V kolika se začíná už jsem Ti psala, je to ale velmi individuální, jsou holky, které začínají docela předčasně, už v 15 letech (dříve je to zákonem zakázané, jak asi víš), jiné ale začnou třeba až po své dvacítce. Sex není nic povinného ani to nejdůležitější v životě, láska je mnohem důležitější. Když to kluk bude chtít, to je jeho věc, pro Tebe je podstatné to, až Ty sama si budeš jistá, že chceš se sexem začít. Kluci jsou jinak nastavení než holky. Kluk, který má opravdu rád, na svoji holku vydrží čekat, ten, který ji k sexu tlačí, nebývá ten pravý.

Píšeš, že ho možná nikdy mít nebudeš. Nevím, zda se Tvůj povzdech vztahuje k sexu či klukovi, ale mohu Tě s pravděpodobností, hraničící s jistotou, ujistit, že jak sex, tak kluka jednou mít budeš. Jenom netuším, kdy to bude, to neví nikdo.
Přejeme Ti příjemné chvíle ve společnosti kamarádů. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Mám jeden problém : Chodím na plutvové plavanie a odtial chodíme na súťaže aj do vášho štátu Česka ( musim uznať pekne mesta su tam) a ked už sme tesne pred disciplinou mi trener hovori že mam nato že sa zlepšim ale ja tesne pred startom aj ked na pretekoch plavem si proste poviem že to nedam...Pred 2 dnami sa so mnou rozpravali treneri ( iba 2 treneri a ja osamote) a povedali mi že mi chyba sebavedomie...že neni dobre mat vela sebavedomia ale zase treba si veriť lenže ja si neverím vobec mne trener hovori ze to dám že mám nato že to mam natrenovane ale ja stale mam ten pocit že to nedam a vtedy som dost smutna...čo mám spraviť aby som si aspon trochu verila? :/ tým že si poviem že to nedam tak to naozaj nedam lenže ja si nechcem verit lebo keby sa mi to nahodou nepodarilo tak budem sklamana... prosim pomožte mi dakujem ;) a pozdravujem kazdeho kto sa podielal na tom to :)

vždy tá najhoršia :/, 25. února 2012

Ahoj z Modré linky,
ptáš se, jak získat sebevědomí. To opravdu není snadná otázka. Internetové poradenství má své hranice. A toto je právě jedna z nich - získat sebevědomí, to vyžaduje dlouhodobější práci na sobě, se sebou. A to nabídnout nemůžeme. Můžeme nabídnout jen nějaké obecné rady, které mohou, ale také nemusejí, zafungovat. Co by tě mohlo povzbudit je to, že si vybavíš všechny své dosavadní úspěchy, kterých jsi dosáhla. A nemusí to být jen vyhrané závody, ale třeba i dobré výsledky na tréninku, ty se také počítají.

Napadá mne, že by sis své úspěchy mohla sepsat na nějakou tvrdou kartičku, nazvat ji kartičkou štěstí a nosit si ji s sebou na závody. Vždy, když bys cítila, že se Tě zmocňuje malověrnost (malá důvěra v sebe), mohla bys ji vytáhnout a přečíst si ji. Trenéři určitě z něčeho musí vycházet, když ti tvrdí, že na to máš, tvé výkony přece dobře znají a mají odhad a dobré oko.

Další možností je zkusit se soustředit na plavání samotné - předpokládám, že tě baví, že ti přináší radost, a proto se mu věnuješ. Takže zkus si při závodech užívat to, co máš ráda a nenechat se svazovat nějakými výsledky. Ty nejsou důležité. Důležité je to, že děláš něco, co ti přináší radost.

Také můžeš pracovat na své trémě tím, že budeš relaxovat. Tohle všechno jsou věci, které jsou ověřené. Ale jen takhle napsané, dost často nezaberou. Jak jsem již zmínila, bylo by potřeba na tvém sebevědomí nějakým způsobem pracovat. Bylo by možná tedy fajn, obrátit se na své trenéry, jestli by ti v tom dokázali pomoci. Nebo třeba na rodiče. Možná by tě dokázali podpořit a pracovat s tebou nebo ti alespoň mohli pomoci vyhledat někoho, kdo by se ti v tomhle směru věnoval. Mohl by to popřípadě být i nějaký psycholog.

Ještě bych se ráda vyjádřila k tvému podpisu - vždy tá najhoršia. Pokud se takto vnímáš, je téměř nemožné vyhrávat. Ten, kdo se má rád, by se takto nikdy nepojmenoval. Zkus o tom přemýšlet a snažit se být sama na sebe hodná a víc se hýčkat.
Spoustu úspěchů, ale hlavně radosti z plavání ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj alíku,modrá linko mám jeden obrovský problém.Už jsem ó tom jednou psala ale zjistila jsem že je to horší.Byla jsem omylem na porn* stránkách Tam bylo dítě pod zákonem(zřejmě)Ale byla tam i věc která mě dost vyděsila a to znásilnění i když to bylo slovensky pár slov jsem pochopila.Mám to říct mamce a řšit to jako např.S policií nebo to není nic co by se nesmělo a klidně to můžu nechat dál?

Ahoj Cinki,
takováto videa jsou točena jako filmy, takže věřím, že i znásilnění, pokud se tam objevuje, je jen hrané. To ale nedokážu posoudit, ani kdybych to video viděla. Právě to je důvod, proč se mladí lidé ve Tvém věku na taková videa nesmějí dívat - ne proto, aby jim dospělí jen tak pro svou zábavu něco zakazovali, ale právě proto, aby je uchránili nepříjemných zážitků.

Cinki, připadá mi důležité, aby ses s tímto svým zážitkem svěřila někomu, komu věříš, třeba právě mamce. Abys na to nebyla sama, aby sis o tom, cos viděla, a hlavně o tom, jak to prožíváš, co cítíš, mohla promluvit, aby se Ti ulevilo.
Bezstarostné dny Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Dobrý den. Už mockrát jste mi radili. Ale mám strach: V červnu pojedeme na ŠvP a já mám strach, že se tam nějak ztrapním jakože tam budu brečet apod. Máma mi řekla ať si vezmu mobil, že si večer zavoláme co je nového... Je to prosté, všichni kamarádi tam nebudou brečet protože se nechtějí ztrapnit. Prosím, poraďte mi, jedeme na 5 dní.

Problémka, 9 let, 14. února 2012

Ahojky, tvůj strach je úplně normální. Pokud máš dobrou rodinu, což asi máš, když se ti bude stýskat... je úplně jasné, že se bojíš a máš strach, jaká bude tvá reakce na ŠvP. Červen je daleko, co třeba zkusit jet na víkend k dědovi a babičce? Nebo k tetě, či kamarádce. Prostě ten "pocit" natrénovat. Jinak je dobré mít nějakou věc, která ti bude rodinu připomínat. Před odjezdem můžete zajít na procházku a ty si najít pěkný kamínek. Můžeš si ho dát do kapsy a kdykoliv se ti bude stýskat, kamínek pevně stisknout v dlani. Přeji ti méně strachu a za případné slzy se nestyď. Neboj se, zvládneš to! Pusu posílá Alík

Strach

Ahoj Alíku!!!!!! Mám strach ze smrti. Zemřela mi: babička (v 8 letech), pes (v 9 letech) a prababička (v 10 letech) Bojím se, že zemře i někdo jiný. Co když mi zemře mamka nebo taťka i někdo jiný??? Bojím se. Nevíš jak to udělat abych se přestala o svoje rodiče tolik bát?????? Prosím pomoc.

Ahoj Barčo,
ztráta blízkého člověka nebo i domácího miláčka vždycky bolí. Je proto přirozené, že nechceš nikoho blízkého ztratit. Takovýto strach nebo obavy pociťuje mnoho lidí, když o možné smrti svých blízkých uvažuje. Je ale důležité se se svým strachem vyrovnat. Přijmout ho, uvědomit si ho - ano, mám strach o své blízké, ale nepřemýšlet o tom moc často.

Spíše svého strachu využít - když se Tě zmocní, můžeš si ho uvědomit a říct si, že teď tady mamka s taťkou pořád jsou, že máš možnost jít si s nimi popovídat, jít je obejmout, prostě být s nimi. To je ten nejlepší lék - užít si čas, který spolu můžete strávit. Možná by bylo fajn se svým strachem někomu z nic svěřit, abys na to nebyla sama.
Bezstarostné zimní dny Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

ahoj aliku,v zari jsem prestoupila na gymnazium v praze.ze zacatku se tam se mnou nikdo nebavil ale to uz jsem prekonala ted tam mam dost kamaradu.ale ted muj problem:casto si vzpomenu na starou skolu a na PRAVY kamarady,ktery na gymplu nemam.vzdycky kdyz si vzpomenu tak je mi STRASNE smutno a nekdy se i rozbrecim.dost vazne uvazuju o prestupu.ne ze bych byla spatna v uceni to ne!ale uz to proste nemuzu vydrzet.vzdycky si vzpomenu na to jak jsem zacinala prvni tridu a na vsechno ostatni co jsem zazila ve skole.mama by si myslela ze si delam srandu kdybych ji rekla ze chci prestoupit.ale ja uz to vazne nevydrzim!!!!!!!!!!!aliku prosim porad mi!!!!!!PROSIIIMMMMMMMMMMMM!!! nemuzu kazdy rano vstavat s pocitem ze jsem nejhorsi vsichni se mi smejou 1.nejsem zrovna nejhubnejsi ale sem normalni2.nemam kluka3.ztratila jsem nejlepsi kamaradku,kterou uz jen tak neziskam4.uz NIKDY nemuzu byt stastna!!!!11let

na...no radsi ne, 13. února 2012

Ahoj,
ze Tvého dopisu cítím velkou naléhavost a touhu po změně. Možná by sis přála, aby vše bylo tak,jako dřív, se svými starými dobrými kamarády. Bohužel věci se změnily, s něčím se Ti podařilo vyrovnat - je bezva, že sis našla dost kamarádů, v něčem však asi ještě bude potřeba podniknout kroky ke změně.

Vzpomínky jsou krásná věc, ale je to minulost. Mohou pro Tebe být inspirací, vzorem, jak dál směřovat svůj život, abys byla spokojená. Nemyslím si, že bys už nikdy nebyla šťastná. Věřím, že se teď cítíš nešťastná, zároveň ze zkušeností vím, že žádný smutek netrvá věčně.

Ztráta nejlepší kamarádky jistě bolí, je to taky příležitost seznámit se s někým novým, s nějakou jinou sympatickou holkou (a že jich na světě je). Nejhorší člověk není ten, který není nejhubenější ani ten, který s nikým nechodí. A pokud si to někdo myslí, tak se hluboce mýlí, můžeš to těm posměváčkům takto říct.

Kdybys o tom všem chtěla mluvit podprobněji přes telefon či skype, můžeš se ozvat k nám na Modrou linku, nebo jinou linku důvěry (kontaky jsou na www.modralinka.cz).
Držíme palce, ať brzy objevíš pro sebe štěstí, Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

ahoj poradno mužu se zeptat mám 2 problémy 1)jedem na lyžák no a máme tam společné sprchy a já mám v podbříšku už chlupy co mám dělat stydím se 2)mám nadváhu a když spadnu na svahu nedokážu bez cízí pomoci vsát a ted sem na druhém stupni.tak nevím jestli mi pomohou předem díky za odpověd

anonymka13, 11. února 2012

Ahoj,
ve třinácti je stud přirozený, možná jde také u Tebe o nezvyk. Až se pro Tebe společné sprchování s dalšími holkami stane zvykem, už Ti to ani nepřijde. Jde pouze o překonání počátečních rozpaků. Zkus si o tom promluvit s někým, kdo Tě dobře zná, třeba s mámou, zeptej se jí, jak ona se vyrovnávala s podobnými pocity, když byla ve Tvém věku. Když se poradíš i s nej kamarádkou, můžete se navzájem podpořit. Důležité je, naučit se chovat přirozeně.

Lidé by si pomáhat měli a nakonec vždy vše nějak dopadne. Pojistit si to můžeš předem tak, že si Ty nebo máma promluvíš s instruktorem, který Tě pravděpodobně bude mít ve svém družstvu, on už bude vědět, jak si v takové situaci poradit, nejsi první ani poslední, kdo má problém vstát na svahu z kupy sněhu, kam se zaboříš.

Na druhé straně by ses mohla také sama snažit vstát, s pomocí holí se vzepřít, jít by to mělo, když se budeš dost snažit. I v tom by Ti mohl poradit instruktor, mohl by Ti říct, jak na to správně jít, může znát i triky, zatímco Ty bys vstávání musela zkoušet metodou pokus a omyl.

Také se můžeš dohodnout na pomoci s dobrou kamarádkou či kamarádem, který s Tebou bude ve stejném družstvu a brát to jako takovou pojistku. Nakonec možná ani nebudeš sama a bude vás víc takových, kdo budou potřebovat pomoc, můžete si tedy pomáhat vzájemně. Vždy ale stojí za to, učit se pomáhat si sám.
Přejeme Ti, ať se Ti na lyžáku moc líbí. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Sem ošklivá život mě nabaví a když to dostanu tak se chci zabít.

Chudák, 11. února 2012

Ahoj,
napsalas nám krátký a smutný dotaz. Nemohu posoudit, jak vypadáš. Říká se ale, že neexistují ošklivé ženy, ale jenom ženy, které se neumí upravit. Neuvádíš ani svůj věk, mnoho světových modelek, které jsou dnes na vrcholu své kariéry, vypráví o tom, jak ošklivým káčátkem bývaly v dětství či pubertě než se z nich vyklubali nádherní "motýli", ženy, kterým se každá dívka chce podobat.

Zkus se zeptat svých blízkých, nějakých dospělých žen, kterým věříš, jak vypadáš v jejich očích. Proberte, co by se dalo na Tvé vizáži změnit, je-li to vhodné, třeba i s vizážistkou, pokud to nezvládneš s mámou či jinou důvěryhodnou ženou.

Někdy stačí pozměnit trochu účes, tvar brýlí, obměnit oblečení. Záleží také na chování. Kdo se umí pohybovat, je přirozený a veselý, má jiskru, nemůže být ošliký ani kdyby opravdu nebyl hezký podle současné módy, vždy bude mít šmrnc.

Záleží to i na tom, co je v Tobě uvnitř, jakého máš ducha, i to se obráží na tváři. Veselá tvář také nemůže být škaredá, tak se nad tím zkus i s nějakou blízkou duší zamyslet.

Že Tě život nebaví, to je smutné, ale to by potřebovalo dlouhý rozhovor s Tebou, dozvědět se víc o Tobě, Tvých zálibách i zájmech, Tvém dětství a další věci, které po internetu nevyřešíme. Život je zajímavý a je v něm nepřeberně možností, kterým se lze věnovat, člověk by se ale měl snažit zajímat o svět i své okolí, tímto způsobem k němu vše zajímavé začne přicházet jaksi samo a spíš bude mít problém s časem, co dělat dřív a co odložit, než že by se nudil nebo nebavil.

Zajímavá je příroda, zvířata, lidé, celý svět, i děje a věci, filmy, obrazy, výstavy, divadla, koncerty, sport, hry, tanec, knihy...i o tom si promluv s někým z dospělých nebo třeba i s Tvými kamarády.

Co se týká Tvé poslední poznámky, je možné, že v období menstruace se dostavuje zhoršená nálada. Je-li ta touha se zabít silná, mohla by ses obrátit i na psychologa a naučit se pracovat se svými pocity tak, aby Tě neohrožovaly. Vše, co se teď dozvíš a naučíš, se Ti v životě bude hodit, tomu věř.

Zarazil mě Tvůj podpis "Chudák". Mám za to, že když se člověk takto sám nazve, je to chybou, protože jak se označí, tak se pak i cítí. Možná by Ti pomohlo i získat více sebedůvěry, o tom, jak ji podpořit, existuje spousta zajímavých odborných publikací, s výběrem Ti mohou pomoci rodiče nebo výchovný poradce, také knihovníci či knihkupci.

Internetové poradenství má omezené možnosti, když se nedobrá situace bude opakovat, můžeš se obrátit na Modrou linku, raději telefonicky nebo pomocí skype, viz www.modralinka.cz, popřípadě na jinou z linek důvěry, jejich aktualizovaný seznam najdeš také na našich stránkách. Pro akutní případy jsou ve velkých městech krizová centra a možnost tísňového volání na číslo 112.
Přejeme Ti veselejší život a hodně kamarádů. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku ..:) Mám takový problém když už je večer tak se strašně bojím od té doby co mi umřela nejlepší kamarádka ,když někam jde musím mít všude rozsvíceno a když jdu večer spát nemůžu usnout a všude vidím postavy a když rožnu světlo už tam nejsou.Taky se bojím že se třeba probudím a bude tam nějaká hnusná postava.

Ahoj Terko,
nejsi sama, kdo se bojí ve tmě, vůbec se nedivím, že to vyprovokovala smrt Tvé nejlepší kamarádky. To je moc těžké i pro dospělého, dokázat se vyrovnat s takovým zážitkem, natožpak pro dítě. V souvislostí se smrtí člověka napadají všelijaké otázky, mnohé souvisejí s tmou, není divu, že jim v patách přijde strach.

Strachu se dá odpomáhat různě, je třeba vyzkoušet hodně metod i jejich kombinací. Můžeš mít někde v koutku své ložnice malou lampičku, kterou rozsvítíš, tmu oživí i plamínek svíčky, kterou pohlídá máma a po Tvém usnutí zhasne, dobrý vzduch dělají solné lampy, dá se poslouchat hudba, která je Ti příjemná, má být spíš pomalejší, uspávací.

Je vhodné si před spaním přečíst něco příjemného, třeba pohádku a vyhýbat se naopak všem věcem, tedy čtení, poslechu i filmům, které by Tě mohly rozrušit, tedy thrillery, detektivky, hodně násilí, příběhy se špatným koncem, apod. Někomu dělá dobře teplá koupel, jinému sklenice teplého mléka s medem před usnutím, nebo podvečerní procházka, která Tě unaví.

Dobré je zavést si rituál, to znamená zvyk, že vždy ve stejnou hodinu budeš dělat tutéž věc. Mnoho lidí má své ranní i večerní rituály a dělá jim dobře jejich opakování, znamená to pro ně jistotu a jistota s sebou nese klid. Samosebou u sebe můžeš mít nějaký svůj amulet, maskot či oblíbeného plyšáka či jinou hračku. Nevím, zda o Tvém strachu ví Tví rodiče, měli by to vědět, znají Tě nejlépe a mohli by vědět, co v Tvém případě zabere, měli byste se o tom společně poradit.

Pokud by nezabralo vůbec nic z toho, co bys vyzkoušela a Tvůj strach se nezmenšil nebo se dokonce stupňoval, a dokonce Ti třeba narušil klidné usínání či spánek, v tom případě by ses měla s rodiči dohodnout na návštěvě psychologa, který by s Tebou spolupracoval na odstranění Tvého strachu a obav.

Můžeš se domluvit se školním psychologem, pokud ho na škole nemáte, najdete kontakty v telefonním seznamu nebo na internetu, také vám kontakt může dát někdo z vašich známých, kdo s psychologem už má nějakou dobrou zkušenost. Poradit může i praktický lékař nebo pracovník nejbližší linky důvěry. Aktualizovaný seznam linek najdeš na našich webových stránkách.
Přejeme Ti klidnější večery a usínání. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj alíku jednou jsem tak brouzdala po internetu a našla jsem tam web s obrázkama sexu.Bylo to porn*.Ale viděla jsem tam i malou holku dělala striptís.Hrozně se bojím to říct mámě prosím pomoc mi.Předem děkuji za odpověď

Ahoj Cinki,
bohužel věci, které popisuješ, se na internetu někdy stanou - někdy se i při hledání něčeho úplně nevinného mohou objevit stránky s nevhodnou, třeba pronografickou tematikou. Nejlepší je takové stránky vůbec neotvírat, často jsou zavirované, a taky mohou člověka, který na to ještě není připravený, docela i vyděsit.

Jak to říct mámě? Možná tak, jak jsi to napsala nám. Že se Ti to stalo a teď nevíš, co si s tím máš počít. Můžeš se také předem poradit s někým jiným, o kom si myslíš, že by se mu Ti s tím svěřovalo snáze, a říct pak o tom mamce společně.
Klidné dny Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj, je mi 15 let. Víš, ztrácím smysl života. Absolutně nic mě nebaví a nechci tu být, jenže nechci, aby rodina byla smutná. Nejradši bych si vyměnila život někým, kdo má rakovinu a umírá. Nevíš, co mám dělat? Děkují za odpověď

Dobrý den, Andy,
je normální, že u většiny z nás se během života vyskytnou období (různě dlouhá a různě častá), kdy ztrácíme smysl našeho dalšího bytí. Důvodů může být celá řada - těžké životní situace, zdravotní potíže, nespokojenost v životě...

A tyto úvahy mohou být doprovázené třeba právě nezájmem, skleslou náladou, nebo myšlenkami na to, zda by nebylo lepší s životem skončit úplně. Je tu však tenká hranice mezi tím, jestli se jedná právě o ty občasné úvahy, které nás životem doprovází, nebo zda jde například o nějakou závažnou změnu nálady (například depresi), kterou je pak potřeba řešit s odborníkem (psychologem, lékařem, psychiatrem). Bohužel, takto na dálku přes internet není možné přesněji porozumět důvodům, které tvoje rozpoložení ovlivňují, a ani posoudit míru jejich závažnosti.

A co tedy dělat? Určitě by bylo vhodné, aby si o svých pocitech mluvila, nejdříve s někým blízkým ve tvém okolí, nejlépe s někým, ke komu máš důvěru a můžeš se mu otevřeně svěřit (rodiče, prarodiče, některá z učitelek na škole, nebo přímo školní psycholog). V případě, že byste společně celou situaci neposunuli k lepšímu, pak by bylo potřebné se obrátit na již výše zmiňované odborníky, tedy mimo psychologa (školního nebo z pedagogicko-psychologické poradny), na psychiatra či praktického lékaře. Vzhledem k tvému věku by pak bylo nutné, aby tě za odborníkem doprovodil právě někdo dospělý z tvé rodiny (nejlépe některý z rodičů nebo prarodičů).

Tuto osobu také můžeš požádat, aby ti s výběrem vhodného psychologa nebo jiného lékaře pomohla. Od věci by jistě také nebylo zeptat se kamarádek a přátel, zda mají s podobnými úvahami o životě nějaké zkušenosti, a zda se jim něco smysluplného a pozitivního pomohlo.
Držíme ti palce. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku je mi 14 let a chodím do osmé třídy a mám problém který mě trapí.Je to asi tak.Ted od druhého pololetí začneme chodit ze školou pravidélně na bazén.No a budeme se tam muset převlíkat do plavek a ten problém je že já se neholím tak tam dole mám dost zarostlé ale všechny holky říkaly že se holí ja jsme se k tomu nevyadřovala ale jak mě tam uvidí bojím se že se mi budou smát a že se to všichni dozví.Porad mi prosím ja uvažuju o tom že se oholím ale eště jsem to nedělala tak mam trochu strach tak nevim dííky :)

Ahoj Ivčo,
chápu, že je Ti ta situace nepříjemná. Náš strach ale občas bývá horší než to, čeho se obáváme. Můžeš si nejprve zkusit plavky obléci v klidu doma a zjistit, jestli je vůbec třeba se holit. To, zda či jak moc se holí, je záležitostí každého. Jde o to, aby ses cítila dobře. A pokud by ses přece jen chtěla oholit, bylo by fajn, svěřit se s tím mámě či jiné ženě v rodině, které důvěřuješ, a požádat ji o pomoc.
Bezstarostné dny Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku. Když jsem včera šla ze školy tak mě u dveří zastavil jeden mladší pán kterého jsem vůbec neznala a řekl: Ahoj princezno odkud jdeš? Ze školy? Já jsem řekla že jo a co nejdřív jsem zalezla do baráku. Jenže já mám teď strach a by tam nebyl zase a něco mi třeba neudělal. Prosím poraď. děkuji za odpověď.

Moje milá, ani se nedivím, že máš strach. Je moc dobře, že jsi se s pánem nevybavovala dlouho (příště se nebav vůbec...) a šla rychle do domu. Rozhodně o tom řekni rodičům. Oni už budou vědět, jak v takové situaci postupovat. Ty si jen dávej pozor a kdyby si pána znovu viděla, řekni to doma a rodiče vše už zařídí. V takové situaci je skutečně nejlepší se svěřit dospělákovi, který ti pomůže. Jistě víš, že s cizím člověkem NIKAM nemáš chodit a rozhodně mu NIC neříkat ohledně své osoby. Můžeš se dohodnout, že několik dní budeš ze školy chodit společně třeba s babičkou, nebo starším kamarádem. Pokud by se situace opakovala, opravdu to řekni znovu doma. Přeji, aby vše bylo v pohodě. Zdraví Alík