Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Strach

Ahoj Alíku. Mám hrozný problém. Potřebuji aby jsi mi poradil. Můj problém je v tom že jsem jedináček a je mi 14 let a strašně se bojím sama spát v mém pokoji. Mám strach že by se mi v noci něco zjevilo a nebo tak něco. Už z toho spaní v pokoji mám tak panickou hrůzu že musím spát s rodiči. Těm už to leze na nervy a pořád se mě ptají proč nechci spát v pokoji, ale já už jsem jim kolikrát říkala že věřim na duchy a oni pořád že nic takovéhleho neexistuje. Ale já si stojím za svým názorem. Já nevím co mám dělat a nechci s rodiči pořád spát. Ale do pokoje spát mě nikdo nedostane! Já už nevím jak dál! K nějaké psycholožce s tim fakt nepůjdu! Alíku prosím pomoc!

Frankienka, 29. ledna 2012

Ahoj Frankienko,
někdy se stane, že člověka přepadne panický strach z něčeho - z duchů, pavouků, lidí, apod. Není to nic příjemného a určitě je dobré hledat cesty, jak se takového strachu zbavit, aby neznepříjemňoval život. Bohužel není v silách internetové poradny Tě Tvého strachu zbavit.

Má nejspíš nějakou příčinu, nějakou dobu trvání a nějaký průběh, jen Ty víš, co vše se za tím může skrývat. Jestli s tím nechceš k psycholožce (která by Ti podle mého názoru mohla pomoci se ve Tvém strachu vyznat, i v tom, jak ho zvládat), pak Ti nezbývá, než se s tím vypořádat sama nebo s pomocí blízkých.

Můžeš si třeba říct, že duchové Ti neublíží a není se čeho bát a překonat svůj strach vůlí. Také můžeš zkusit pro jednou přespat v pokoji ještě s někým dalším a podruhé už sama. Další možností je nechat rozsvícené a říkat si, že duchové za světla nepřijdou. Někomu pomáhá se s duchy domluvit, aby už nechodili, že si to dotyčný/dotyčná už nepřejí. Nebo se rozhodnout v duchy nevěřit. Či vyzkoušet cokoliv jiného, co Tě napadne.
Každopádně Ti držíme palce, abys už brzy zvládla spát sama ve svém pokoji a nemusela v noci vyhledávat přítomnost Tvých rodičů. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Jsem strašně zoufalá....Někdo mě chce ohlásit na sociálku že si s ním píšu na ICQ teda on to chce abych mu odpovídala na úchylný otázky. A já jsem je zezačátku nějaký odpověděla ale pak jsem odmítala a teď mě za to chce ohlásit na sociálu pokud si s ním nebudu psát. Prosím moc se bojím...

Ahoj,
nerozumím tomu, z jakého důvodu by Tě ten dotyčný chtěl hlásit na sociálku, ani co by tam vlastně chtěl hlásit. Žes několikrát odpověděla na nevhodné otázky? Nebo za tím bylo i něco víc? Každopádně z toho, co píšeš, to na mě působí spíš tak, že nahlášený by měl být ten dotyčný - jednak Ti pokládá "úchylné" otázky, jak píšeš, jednak se Tě snaží vydírat.

A obojí je minimálně proti dobrým mravům, ne-li trestný čin (to by ovšem musela posoudit policie, podle toho, co se skutečně stalo). Jeslti bys o tom chtěla mluvit víc, můžeš zavolat k nám na Modrou linku (či jinou linku důvěry - kontakty najdeš na www.modralinka.cz), nebo to můžeš zkusit probrat s někým blízkým ze Tvého okolí.
Brzké klidné dny Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

ahoj alíku mám dvě otázky minule sem ti psala stim že mám viboulený břicho poradils mi cviky ale mamka řekla že mám děcký bříško a ty kulatý sou a cviky prej nepotřebuju a jak myslela to břicho to se mi splacatí? a hlavně druhej dotaz občas dyš usínám něco slyšim jakoby kroky a dyš rosvítim a kouknu se nic tu neni a dyš sem se jednou probudila v noci zdálo se mi že u okna stojí postava černá tak sem sekoukla víc a furt tam byla ale až sem rosvítila tak tam nic nebylo myslíš že se mi to jen zdá nebo strašidla existujou(strašidla jako duchové že čerti sou vim ale nevim jestli duchové) prosím porat je mi 10

Miškenzí, 20. ledna 2012

Moje milá, já si myslím, že pravidelným cvičením nemůžeš nic zkazit. Prospěje to tvému tělu a bříško se zpevní. Ale maminka má pravdu, že je tvé tělo ve vývinu :-), ale jak to myslela přesně, to se klidně zeptej maminky. Před spaním si v pokojíku rozsviť a podívej se všude, abys věděla, že nikde není žádné strašidlo ani duch. Nech si pak svítit malou lampičku, nebo noční světýlko. Ve tmě spoustu "normálních" věcí vypadá strašidelně. Ale jsou to stejné věci, které vidíš za světla - nestraší! A čerti nejsou, ani strašidla, neboj!!! Pusu ti posílá a sladké sny přeje Alík

Strach

Ahoj Alíku. Už jsem ti jednou psala kvůli svému strachu z pavouků a ty jsi mi odpověděl, že mám zajít za dětskou psycholožkou. Řekla jsem to mamče, ale ona mi nevěří, že se pavouků tak bojím... Jak jí to mám říct aby mě pochopila a k té psycholožce mě popř. vzala? Děkuji, Míša.

Míša - 12 let, 17. ledna 2012

Ahoj Míšo, pokud ti maminka nevěří, je mi to líto. Co tedy zkusit ve škole zajít za pedagogicko-psychologickým poradcem? S každou školou externě spolupracuje i psycholog. Zeptej se své třídní učitelky. Řekni jí o svém strachu a požádej o kontakt na školního poradce, či psychologa. K tomu mamky doprovod nepotřebuješ. Konzultace může proběhnout v rámci nějaké vyučovací hodiny. To záleží na společné domluvě. Přeji ti, aby se vše vyřešilo a tvůj strach pomalu začal mizet... Pusu posílá Alík

Strach

Zdravím, chtěla bych se Ti s něčím svěřit. Jde o to, že poslední dobou se utápím v depresích. Kdybych s tím něco chtěla dělat, bylo by vše lehčí. Ale já se v depresích utápím ráda. V tom je ten problém. Styly typu "emo" a "gothic" se mi moc líbí. A možná...že jsem předurčena být pesimistkou. Každopádně - je mi dvanáct. Mám být sice díte, ale dítě nejsem. Cítím se na 15, vypadám na 15, ale nemyslím na to, co si vezmu zítra. Jednoduše mi vadí, že jsem...taková. A otázka? Mám navštívit psychologa? Pokud ano, jak bych to měla říct rodičům?

Anonymka, 16. ledna 2012

Moje milá,
je mi líto, čím si procházíš. Z tvého dotazu to sice vypadá, že se ve všem utápíš ráda, ale pokud by tomu tak bylo, asi bys do poradny ani nepsala... Možná "ta druhá osoba v tobě" ví, že tě něco trápí a ráda bys vše vyřešila, bez depresí a smutku.

Promluv si s rodiči. Začni třeba tak, jak si napsala do poradny. Společně se zaměřte na tvůj volný čas, na tvé přátele. Možná ti chybí radost z maličkostí, možná je to něco zcela jiného. Po netu jen těžko soudit.

Návštěvou psychologa nic nezkazíš. Ale v tvém případě bych radil spíše dobrého psychoterapeuta. Kontakt na něj by ti mohl dát ve škole pedagogicko-psychologický poradce, nebo tvá třídní učitelka. Rodiče také rádi pomohou s hledáním. První krok si už udělala - napsala si do poradny. Takže je jasné, že chceš vše řešit.
A já ti přeji na tvé cestě hodně štěstí, odhodlání a lásky. Bez té se duše špatně uzdravuje... Pusu posílá Alík

Strach

Ahoj, dobrý den. Chodim na základní školu s rozšířenou výukou jazyků, do sedmé třídy. To znamená, že už druhý rok mám druhý povinný jazyk: francouzštinu. Když se na ní mam naučit nějakou básničku, je to v poho, ale jakmile mam jít před tabuli a odříkat to...Rozbrečim se hned jak vstanu. Přijde mi to dětinský, ale já se prostě nedokážu postavit před tabuli a říct ani blbý název! Přitom když jsem chodila do dramaťáku (paní učitelka ho rozpustila, protože jí onemocněl manžel a od té doby jí nikdo od nás neviděl) a tam jsme vystupovali před celou školou a pak i na různých soutěžích před cizími lidmi! Hodně lidí od nás ze třídy si myslí, že si vymýšlím...básničku jsem nakonec odříkala v lavici s tím, že všeci koukali z okna někam dopryč. Ale tahle to dál nejde, nešlo by s tím něco dělat? Předem díky, Eil

Eileen, 12 let, 16. ledna 2012

Ahoj Eileen,
lidem se běžně stává, že trpí různými formami trémy nebo strachu z vystupování na veřejnosti nebo prostě před druhými lidmi. Tréma je přirozenou součástí života. Ale důležité je, aby nebyla tak silná, že by nám zabránila podat výkon nebo nějak zásadním způsobem komplikovala naše fungování. Což se Tobě děje.

Proto je moc fajn, že ses rozhodla to změnit, jelikož u řady lidí s tím opravdu něco udělat lze. Ale není to možné cestou internetového poradenství. Nevíme nic bližšího o Tobě, Tvé povaze, prostředí, ve kterém žiješ, Tvých životních zkušenostech. Proto by bylo potřeba, aby ses s celou věcí obrátila na někoho dospělého ve Tvém okolí, nejlépe na psychologa (ať už vašeho školního nebo psychologa v pedagogicko-psychologické poradně).

Je to odborník, který podobné situace pomáhá lidem řešit. Poradit se ale také můžeš i s některou z učitelek na škole, s rodiči, nebo s kýmkoli, komu důvěřuješ. Také by nebylo od věci zapátrat v knížkách, které se tématu trémy věnují, nebo se poptat kamarádů, co v podobných situacích pomáhá jim.
Držíme Ti palce. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj mám takový závažný problém.Kdysi jsem neuměla kotrmelce,později sem se to naučila,ale vždycky jak jsem kotoul udělala řekl učitel "ty se jednou takhle zabiješ".Nebrala jsem to moc na vědomí až do té doby,co jsem udělala špatně kotoul,kde jsem se málem zabila.Celou noc mě pak strašně bolelo za krkem,další den to přešlo..Každopádně se teď bojím jenom podívat na to jak někdo udělá kotoul,natož ho sama udělat.Náš učitel tělocviku to chápe,ale jelikož mám přestoupit do jiné školy,myslím si,že tam na mě tak hodní nebudou.Nevím jestli mám jít za doktorem,nebo za kým,ale co vím jistě tak rodičovské "omluvenky" nepomohou..Díky za radu Míša 13

TĚLOCVIK, 16. ledna 2012

Milá Míšo, až nastoupíš do nové školy, promluv si o svém "strachu" se svou třídní učitelkou a požádej ji, aby vše také řekla, nebo můžete i společně, tvému učiteli na TV. Rozhodně to neznamená, že se budeš moci ulejvat na TV z kotoulů, ale pan učitel bude vědět o tvém strachu a jeho přístup bude "jiný". Kdyby i v nové škole trvaly tvé obavy, zajdi za pedagogicko-psychologickým poradcem. Většina škol už také spolupracuje s dobrým psychologem, který pomáhá se strachy pracovat. První krok by měl směrovat ale za tvou třídní, jak jsem psal na začátku. Ta ti jistě poradí a pomůže. Přeji hodně štěstí Alík

Strach

mam strach říct jednomu klukovi že ho mam rada děkuji.

Ahoj Terezko, pokud máš strach, tak mu to zatím neříkej. Zřejmě ještě není ta správná chvíle. Já si myslím, že věta "mám tě ráda" by se ve většině případů stejně říkat nemusela. Ten druhý by měl tvou náklonnost cítit a lásku poznat i jinak. Přeji hodně štěstí Alík

Strach

ahoj alíku!přes stránku howrse jsem se seznámila s jednou hokou,která mi nabídla,že mi udělá prezentaci.musela jsem jí dát e-mail,aby mi to mohla poslat.teď už howrse nehraju,ale ta holka pořád má můj e-mail.nejdřív jsme si přes něj normálně psali,ale ona mi z ničeho nic poslala svoje erotické fotky a chtěla,abych jí taky něco takového poslala,ale já teda rozhodně nechci,neprosila jsem se jí o to.potom mi psal její taťka,ať jí něco podobného pošlu,ale já prostě nechci.potom mi psal znovu,že když jí nic nepošlu,moji rodiče půjdou do vězení.já se teď doopravdy bojím.rodičům jsem o tom ještě neřekla.můžou?prosím podrobně odpověď co mám dělat.díky moc.kája

Ahoj Kájo,
opakovaně na těchto stránkách píšeme, že internet může být i nebezpečný. Policejní statistiky uvádějí, že asi každý pátý člověk na internetu se vydává za někoho jiného, než kým ve skutečnosti je. Kdo ví, s kým sis vlastně psala. Opravdu s kamarádkou, vrstevnicí nebo to už od začátku byl její taťka nebo někdo úplně jiný? To je problém internetu, je příliš anonymní, o pisateli nám prozradí jen to, co on sám nám napíše. Pokud lže a vymýšlí si a my mu věříme, může se stát, že naletíme.

Pokud si tedy s někým pravidelně dopisuješ, bylo by fajn, kdybys o svých přátelích a kamarádech z internetu řekla svým rodičům. Rodiče jsou zodpovědní za tvé zdraví i bezpečí, proto by měli vědět, s kým se stýkáš. A to platí jak v životě reálném, tak tom virtuálním, internetovém.

Zachovala ses velmi dobře, že erotické fotky posílat nechceš a že jsi je neposlala. Přeruš veškeré kontakty s dotyčným/dotyčnou a už neodpovídej na další e-maily. Pokud to tvůj táta nebo někdo jiný tobě blízký umí řešit technicky, změň si i svou e-mailovou adresu. Když na neznámou, anonymní adresu nepošleš své erotické fotky, tvým rodičům se vůbec nic nestane.

Není jediný důvod, proč by měli být vyšetřováni. Naopak, spíš by měl být policií vyslechnut ten muž, který tě nabádá k tomu, abys takové fotky posílala, když ti navíc ještě vyhrožuje. To je trestné. Takže se o své rodiče bát nemusíš, ale svěřit s touto situací by ses jim měla. Nemusíš mít obavy, nic špatného jsi neprovedla, zachovala ses docela dobře.
Přejeme ti příjemné chvíle s kamarády, ať už na internetu či skutečnými. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku, chtěla bych se zeptat, když masturbuji ve sprše ( ..že si na poštěváček nechávám stříkat proud vody ) dělám to už asi 3 roky a mam tam takovou fialovou modřinu vadí to ? ..nepozná to třeba doktorka, že to mám od toh ? Bojím se :( Děkuju za odpověď

anonymka13, 14. ledna 2012

Ahoj,
masturbace slouží k tomu, abys poznávala své tělo a jeho reakce. Nic se však nemá přehánět. Pokud máš skutečně v oblasti poštěváčku hematom, tedy modřinu, znamená to, že jsi něco přehnala. Buď to tlak vody, nebo četnost uspokojování, nebo prostě obojí.

Jak asi znáš staré dobré přísloví říká - všeho s mírou a všeho do času, zkus se tím tedy řídit. Doktorku na gynekologii pravděpodobně napadne souvislost mezi modřinou a masturbací, popřípadě se Tě optá, zda jsi prodělala nějaký úraz. Jak k tomu ale ona přistoupí, to já nemohu vědět, to mně jenom napadlo, možná prohlídka na gynekologii proběhne úplně jinak.
Přejeme Ti příjemné zimní měsíce a více času pro Tvé zájmy kulturní a sportovní. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku, mám takový problém.. už od 6 let mám hrozný strach ze smrti, někdy nedokážu ani usnout..! Bojím se, že po smrti, už nic není,,, nic! ;(( Je mi 11 let,, a bojím se že se budu bát navždycky, prosím pomoz mi

Anička, 4. ledna 2012

Ahoj Aničko,
každý vnímavý a citlivý člověk někdy mezi dětstvím a dospíváním prošel obdobím, kdy mu došlo, co smrt znamená a kdy o ní víc přemýšlel. Někoho toto poznání zaskočí víc, jiného míň, často se s tím nikomu nesvěří, protože neví jak...

Tím Ti chci říct, že to, co prožíváš, že přemýšlíš o smrti a taky se tím trápíš, je docela normální. Pokud to však u Tebe trvá delší čas a často ani nemůžeš usnout, bylo by fajn najít si někoho, s kým bys o tom mohla mluvit - rodiče, prarodiče, učitelku, případně psycholožku, apod. Nemyslím si, že by ses takto bála navždycky. Nicméně povídání o tom, co prožíváš, Ti může pomoci projít si tímto obdobím, než ten strach ustoupí do pozadí.
Klidné spaní Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj poradno. Potřebuji pomoci. Mám strašný strach z pavouků. Vždy, když je vidím se rozklepu a je mi špatně... V příroďáku teď máme mít bezobratlé a jsou tam pavoučí obrázky a já se na ně nemůžu ani podívat.. Jsem divná? Prosím, poraďte, jak se toho mám zbavit!

Míša - 12 let, 3. ledna 2012

Ahoj Míšo,
nejsi divná, jen máš výrazněji, než je obvyklé, rozvinutý strach na určitý podnět - v Tvém případě na pavouky. To se někdy může stát, vlivem různých okolností. Těžko se k tomu takto na dálku vyjadřovat, myslím, že pokud je Tvůj strach tak velký, jak popisuješ, bylo by dobré zajít za dětskou psycholožkou/psychologem a spolu se o tom pobavit důkladněji.
Méně strachů Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Dobrý den. Nechce se mi jezdit na ŠvP. Stýská se mi tak po rodičích... Divné je, že všichni se těší až si odpočinou od úkolů, já, abych nemusela jet bych napsala klidně 30 úkolů. Jako malá jsem jezdila k babičce ale to jsem si ještě neuvědomovala. Mám za sebou 2 ŠvP ale na 3 se mi prostě nechce, 1 byla docela dobrá, brečela jsem jenom první den a to tam byla moc hodná P. učitelka. Ale na druhý jsem brečela každý den. Nevíte jak by se to dalo "vyléčit"? Předem děkuji.

Eliška, 9 let, 2. ledna 2012

Ahoj Eliško,
stýskání po rodičích je docela normální věc, někomu se stýská víc, jinému míň, ale myslím, že někdy si ho prožil každý. Na druhou stranu, pokud jsme někde mimo domov, třeba na ŠvP, může nám to přinést spoustu jiných, taky zajímavých zážitků, ke kterým bychom jinak doma nepřišli a bylo by škoda se o ně ochudit a na takové akce nejezdit.

Proto, pokud tě stýskání přepadne (a třeba taky ne, čím je člověk starší, tím stýskání zvládá lépe), můžeš vyzkoušet několik věcí. Jednou je jít za oblíbenou paní učitelkou či vychovatelkou a popovídat si s ní o tom, nebo se zkusit zabavit tím, co máš ráda - třeba čtením, kreslením, nebo si jít hrát s kamarádkama (nebo přímo vymyslet nějakou činnost, do které byste se všechny zapojily), nebo třeba napsat rodičům dopis, apod.

Můžeš si taky třeba vymyslet nějaký rituál - třeba každé ráno vybarvit jedno políčko a tak uvidíš, jak ti čas rychle utíká, a že za chvíli zase budeš doma. Jak jsem však psala - byla by škoda pro veškeré stýskání neužít si to, co si na ŠvP se spolužáky užít můžeš.

Možná to ale vše chápeš, možná jsi už mnohé vyzkoušela, ale nepomohlo to. Pak by možná stálo za to poprosit rodiče a společně zajít za dětským psychologem, který ti může pomoci stesk zvládnout nebo také doporučit, abys na SvP nejezdila. Kontakt na vhodného psychologa vám doporučí dětská lékař/ka nebo na nejbližší lince důvěry, jejich aktuální seznam je k dispozici na našich stránkách.
Pěkný případný pobyt na škole v přírodě ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku, píšu ti kvůli takové věci - je mi to dost trapné protože je mi 13. Víš vždy když jedu třeba na školu v přírodě nebo na nějakou podobnou akci, stýská se mi po domově. Tím stýskáním si nechtěně vyvolám průjem a bolesti břicha. Chci se toho zbavit, vždy si říkám, že už jsem velká a že to zvládnu, že si to tam jedu užít, ale nejde to. A ke všemu jedu teďka v lednu na 5-ti denní lyžák do Špindlu. Chi si to tam užít, a proto ti píšu, že tě třeba něco napadne. Vím, že je to psychosomatické. Prosím o rychlou odpověď.......

Ahoj Terezo,
nemusí Ti to vůbec být trapné, dokonce je to pěkné. Nikoliv tedy Tvé obtíže, ale to, co znamená stesk po domově. Protože to, že se Ti po domově a Tvých blízkých stýská, neznamená nic jiného, než že je tam vše v pořádku. Že se Ti doma dobře žije, můžeš se tam těšit, cítíš se tam v bezpečí a pohodlí, prostě dobře. Všechny děti takové štěstí jako Ty prostě nemají.

Teď k tomu, co Tě tíží. Tvé stýskání doprovází fyzické projevy, průjem a bolesti břicha, máš pravdu v tom, že jde s nejvyšší pravděpodobností o psychosomatické potíže, nakonec v našem těle všechno souvisí se vším, je-li někde nerovnováha nebo se něco vychýlí, může se tato odchylka zobrazit v úplně jiné části těla, zdánlivě s potížemi vůbec nesouvisející.

Záleží na tom, jak moc Tě Tvé obtíže stresují a zatěžují. Stresu ze stesku se dá zbavovat různými cestami, jedna z nich je vystavovat se postupně tomu, co Tě tíží. Je tedy dobře, že v lednu jedete na pětidenní lyžák do Špindlu.

Zkus tam sama sebe trošku pozorovat, jako by zvenčí, s nadhledem. Nechej myšlenky, aby jak přijdou, tak i odešly, nerozebírej svůj stesk a nedumej moc nad ním, přijmi se taková, jaká jsi. Teď doma si můžeš zkusit představit atmosféru na lyžáku a svou reakci na odjezd z domova na pět dnů. Můžeš se s rodiči domluvit, že Ti třeba denně budou volat nebo Ti napíší dopis.

Můžeš si s sebou vzít nějakého oblíbeného svého plyšáka, či jiný amulet, kus domova, který Ti dodá trošku víc jistoty. Můžeš se také svěřit někomu z kamarádů, komu důvěřuješ, že nic nedává dál, že nezradí, někomu, kdo jede také a kdo Ti umožní Tvé obavy ventilovat na táboře nahlas, tak se zbavíš části napětí. Máš-li oblíbenou učitelku, svěř se jí, rodiče zřejmě o Tvých potížích ví.

Pokud ne, svěř se i jim, měli by znát, co Tě trápí a podpořit Tě. Máte-li na škole psychologa, zajdi za ním a poraď se s ním, protože internetové poradenství je na tyto věci krátké . Se svými myšlenkami lze pracovat, zkus si je napsat, už tím, že jim budeš dávat tvar, tak i to Tě přinutí věci si nějak formulovat a je to dobré cvičení v poznání sebe samé.
Do nového roku Ti přejeme vše dobré, ať se Ti daří a ať lyžák pro Tebe dobře dopadne. Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj poradno, píši jsem již po třetí, tudíž bych vám chtěla poděkovat, že fungujete. V mnohém jste mi opravdu usnadnili rozhodnutí. Potřebovala bych pomoci. Bojím se spát sama v pokoji. Netuším proč, svítím lampičkou, pouštím si relaxační CD, piji meduňku.., jenže nakonec stejně doběhnu pro mamku, aby šla ležet za mnou. Na malou postel se těžko vejdeme obě, jsme nevyspalé. Už nevím, co dělat. Chodím kvůli problémům s podváhou k psycholožce, ale stydím se jí povědět o svém "nočním" trápení. Co byste mi poradili? Už se nechci bát.. Děkuju*

Kakaová, 13. let, 29. prosince 2011

Milá Kakaová, neboj se, nestyď se, neměj strach... řekni to své paní psycholožce! Ona tě už zná a ví, jak se takové strachy léčí. Jako se léčí bolavý krk, musí se léčit a pečovat i o duši člověka. Psycholog je prostě lékař, který uzdravuje. Tak jí to v klidu pověz a uvidíš, že to společně zvládnete. Já ti posílám velikou pusu a odvahu. Alík

Strach

Zdravím. Delší dobu mám jeden problém-jsem strašně lekavá. Ale ne že by na mě někdo vybafnul a tak. Já se lekám všeho. Něco spadne na zem-leknu se. Učitel se nás snaží uklidnit-leknu se. Někdo udělá prudší pohyb-leknu se. Nedávno se mě kámoška omylem dotkla, protože zavrávorala, tak aby nabrala rovnováhu a já sem prej "div nevyletěla z kůže". Lekám se prostě všeho, jednou sjem se dokonce lekla sama sebe, když sem se pokoušela polekat kámoše. Je to normální? Dá se s tím něco dělat? Pěkné svátky, Sabrin

Sabrin, 13 let, 24. prosince 2011

Milá Sabrin, myslím si, že na pomoc pro tebe je naše poradna krátká. Zřejmě máš v sobě nějaký strach "z něčeho" a projevuje se to leknutím. Na uklidnění je nejlepší vybrat správný druh psychoterapie. Možná by stačilo si o všem promluvit ve škole, kde jistě máte školního psychologa. Začni tedy tím, že vše povíš doma, nebo třídní učitelce. Pak záleží na tvém výběru, ke komu půjdeš pro pomoc. Já si myslím, že to není nic nenormálního. Jen je potřeba strach najít a pracovat s ním, aby zmizel. Jako se hojí odřené koleno, tak se také léčí "lekavost". Neboj, to zvládneš. Jen si přizvi na pomoc dospěláka, který to s tebou dokáže vyřešit. Posílám ti pusu Alík

Strach

ahoj alíku hele my jsme byli ze školou na táboře na lomci a já se tam zamilovala ale potom jsem musela spát s někým jiným a on byl strašně nadrž. a spala tak se mnou ještě na liný posteli kámoška ¨Valča a když spala tak se mě zeptal jestli mam kluka a ja jsem řekla že na a on hned vytáhnul penis a začal... mě to... a já křičela a pak tam přišel učitel a vynadal mu a já to vše řekla doma a doktor řek že by to mohlo bý t pořátku ale jen možná pro sím co mám dělat.

katka je mi 10, 23. prosince 2011

Milá Katko, je mi líto čím sis musela projít. Je moc dobře, že si vše řekla doma a rodiče to řeší. Neboj se, pokud jsi pod ochranou rodičů, nemůže se ti už nic zlého stát. Pan doktor tě ohlídá a při další kontrole mu můžeš říci o svém strachu. Pokud se bojíš, zda je vše v pořádku, promluv si o tom s maminkou. Strach je moc zlý pocit a je potřeba o něm mluvit a tak ho zmenšit na minimum. Maminka by ti mohla najít i psychologa, či psychoterapeuta a s ním můžete také vše probrat. Nezůstávej s takovými pocity sama. Prosím, mluv o tom s někým, komu věříš. Posílám ti pusu a přeji do nového roku 2012 jen to dobré. Alík

Strach

Dobrý den, chci se hlavně podělit o nejhorší zážitek života. Zvláštní, že si ho příliš nepamatuju. Všechno to začalo, když jsem si všimla větší pravděpodobnosti vyplnění mých snů. To by ještě nebylo tak vzácné... Spíš běžné. Ale potom se začaly dít věcy.. Třeba myslím na písničku a zachvilku ji začnou dávat v rádiu. Pravděpodobnost se opět zvyšovala. A dnes už vím 100% že vše, nač myslím, zachvíli uslyším/uvidím. Potom jsem ovšem měla opravdovou prorockou vidinu (či co to bylo) Stalo se to u sestřenice,u které jsme s ní byly samy. Udělal se mi zle, upadla do jakéhosi komatu. Pamatuji si malinké útržky toho, co jsem viděla a slyšela se zavřenýma očima a zacpanýma ušima. Viděla jsem něco jako... Výbuch. A potom si pamatuji hlas, který byl zřetelný, jako by ten někdo stál za mnou. Pamatuji si rok 2012 (jakoby načmáraný krví) a poslední slova onoho hlasu. ..A SVĚT SE ZALIJE KRVÍ. od té doby se bojím, že bude konec světa. Prosím mám to někomu říct?

Ahoj Báro,
rozumím tomu, že mít takový zážitek nebylo příjemné a že teď hodně přemýšlíš, jestli to mohla být pravda, nebo ne. Určitě je dobré svěřit se někomu, komu věříš, abys nebyla se svými pocity a obavami sama. Možná, že když si o tom všem s někým podrobně popovídáš, najdete i jiné možné vysvětlení toho, co se Ti děje.

Naše mysl je velmi složitá a bystrá, dokáže zaregistrovat i nepatrné vjemy, které si často ani neuvědomujeme - a potom máme dojem, že jsme je předpověděli. O roce 2012 toho bylo řečeno i napsáno mnoho. Nejspíše Ti ledacos uvízlo v mysli. Každopádně by ale bylo dobré, abys se svými obavami nezůstávala sama. Pokud by Tě velmi trápily, můžete s rodiči vyhledat i psychologa, psychoterapeuta.
Klidné a bezstarostné prožití svátků Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj,nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat protože to co děláte je úžasné !!!!!tak teď k věci mojí sestřenici se pořád zdají noční můry.Je o 4 roky starší ale já nechápu proč se teda kouká a čte horory??Poradíte mi jak bych jí mohla vysvětlit že když se jí zdají noční můry že by se neměla koukat na horory a číst je. Předem díky

Anonymka (10 let), 19. prosince 2011

Ahoj,
těší nás poděkování za naši práci i to, že máš starost o svoji sestřenici. Dívání se na horory a strašidelné sny opravdu mohou souviset, náš mozek ve spánku zpracovává to, co zažil ve dne a pokud se do něj dostaly ošklivé obrazy, můžou se pak objevit i ve snech.

Jak sestřenici pomoci? Důležité je, jestli to ona sama vidí jako problém. Pokud ne, je těžko s tím něco dělat. Pokud ano, můžeš jí říct, třeba jako svůj názor, že její noční můry souvisí s častým sledováním hororů a že by pro ni bylo lepší, aby s tím přestala.

Je lepší takové sdělení položit spíš jako vlastní názor, nabídku k zamyšlení, než jako nějaký příkaz nebo absolutní pravdu. Bude pak na sestřenici, jestli to vezme na zřetel, zamyslí se nad tím a třeba s horory přestane. Můžeš o tom mluvit i s rodiči nebo s jejími rodiči, pokud by to slyšela od víc lidí, na které dá, je možné, že by to mělo větší váhu.
Klidné prožití vánočních svátků Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz

Strach

Ahoj Alíku. Když jsem jednou šel domů, tak tam byla taková parta puberťáků a oni mi ukázali obrázky z jednoho hororu(pro vaše dobro ho radši nenapíšu). Já jsem nic neříkal, protože vím, jací puberťáci jsou. Ale ve skutečnosti jsem se strašně bál. Je to už asi měsíc, co jsem ty obrázky viděl. Teď jsem ve 4.A. Doma jsem sám třikrát týdně. Moc se bojím, že si pro mě ta hororová postava přijde. Řekl jsem to rodičům, ale rada musíš s tím bojovat mi nepomohla. Alíku, prosím nepiš mi že mám se strachem bojovat. Já s ním bojuju, ale vůbec nevyhrávám. Prosím pomoz mi. Nevím jak se mám strachu zbavit. P.S. Mimochodem, možná se ptáš, proč jsem si nechal ukázat ty obrázky. Bál jsem se, že by mi něco udělal, jelikož na tom místě nikdo nebyl. Děkuji za odpověď. PetrGal 9 let

Ahoj Petře,
rozumím tomu, že máš nepříjemné představy po tom, cos viděl hororové obrázky. To se bohužel někdy stává, proto je lepší, pokud to jde, se takovým obrázkům nebo filmům vyhnout. Je dobře, že jsi o tom řekl rodičům. Chápu, že rada "musíš s tím bojovat" Ti moc nepomohla.

Můžeš se jich proto zkusit znovu zeptat, co přesně tím mysleli, co bys podle nich mohl dělat, protože Tě to pořád trápí. Můžete pak spolu hledat různé další možnosti. Na každého totiž v takové situaci zabírá něco jiného. Můžeš vyzkoušet víc věcí a pak zjistit, co funguje právě u tebe. Někomu může pomoci povídat si o tom - najít si někoho, komu to všechno můžeš říct, třeba i opakovaně. Jinému zas může pomoci odvést svoji pozornost v době, kdy se bojí, někam jinam - třeba si číst, poslouchat hudbu, podívat se na film. Někdy bývá pomocí také nechat rozsvíceno v celém bytě.

Pomoci také může přebrat si to rozumem - opakovat si, že postava byla jen vymyšlená a že takové věci se prostě v normálním životě nedějí. Možná teď přijdeš i na nějaké jiné další nápady,co bys mohl udělat, aby se Tvůj strach zmírnil a třeba časem zmizel úplně.
Ať se už brzy nebojíš Ti přeje Modrá linka www.modralinka.cz