Ahoj z Modré linky,

dovedu si představit, jak moc Tě mrzí, že nemůžeš cestovat tak, jak bys chtěla. O to víc jsem ráda, že hledáš způsoby jak toho dosáhnout a píšeš si o radu.

Při čtení Tvých řádků mi šly hlavou dvě věci. Na jednu stranu mi přijde moc hezké, že jsi našla něco, co Tě baví - objevovat svět kolem sebe a cestovat. Je to krásný koníček, který Tě může hodně naučit a dokonce ho máš i s kým sdílet a plánujete takhle s kamarádkou. Na druhou stranu však rozumím i Tvým rodičům a jejich strachu o Tebe. Nikdy nemůžou vědět, zda se Ti něco nestane. Cestování s sebou nese i jistá rizika a je dobré je mít na paměti, když takhle někam vyrážíš. Vnímám ale velkou touhu někam jezdit a i to, že se snažíš vymyslet to tak, abyste byly co nejvíc v bezpečí a aby se rodiče báli méně - tedy jet se starším kamarádem.

Napadá mě proto, zda by nešlo s rodiči ještě jednou promluvit a zkusit se jich zeptat, za jakých podmínek by pro ně bylo přijatelné, abys někam po Česku vyrazila. Třeba společně najdete cesty, jak toho docílit. Možná by mohla být možnost jet s jedním s rodičů, nebo s někým z jiných dospělých rodinných příslušníků, s prarodiči, tetou nebo strýcem či kýmkoliv jiným, kdo je dospělý a rodiče by pak o Tebe takový strach neměli. Pokud by tato varianta nebyla možná, tak mě napadá začít nejprve hledat místa poblíž, která Tě budou bavit a rodiče se nebudou bát. Věřím, že několik menších úspěšných výletů by mohlo pomoct k tomu, abyste se mohly později s kamarádkou vydat i někam dál.

Přejeme Ti krásné léto.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, jak moc chceš hrát už od 7 let na housle, ale bohužel se Ti to zatím nesplnilo.

Z množství smutných smajlíků vidím, jak moc jsi z toho smutná. To je mi moc líto a chápu, že Tě to mrzí, když sis tak moc přála se tomuto koníčku věnovat. Rodiče Ti vyjmenovali důvody, proč je to v momentální situaci těžké. Zkoušeli jste přemýšlet nad nějakými alternativami? Např. jestli by Tě nelákala i hra na jiný hudební nástroj, který se v nejbližší ZUŠ vyučuje apod. Rozumím, že by to byla taková nouzová varianta, ale pořád by se šlo případně věnovat hudbě.

Zároveň je moc hezké, jaký máš sen a že Tě tak moc láká konkrétní zájmová aktivita. I když je problematické si tento sen splnit v této době, neznamená to, že to tak musí být navždy. Je více lidí, kteří si něco přáli a splnili si to až později, když na to byly vhodnější podmínky. Zatím třeba můžeš houslovou hudbu poslouchat nebo se jiným způsobem připravovat na to, aby - až přijde ten správný čas - bylo pro Tebe učení se hry na housle jednodušší.

Moc Ti přejeme, abys měla v životě koníčky, které Tě budou naplňovat.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, jak Tě láká se koukat na novou platformu, kde máš svého oblíbeného streamera. Ten mluví sprostě a mamka si úplně nepřeje, aby ses na to koukala. Mrzí mě, že se tím trápíš a že toužíš po něčem, čeho není tak snadné dosáhnout.

Zkoušela ses s mamkou o tom více bavit? Můžeš zkusit mamce říct, proč daného streamera máš ráda a co Tě táhne k jeho sledování. Také můžeš zkusit zmínit, že víš, že mluví sprostě, ale že ty takhle nemluvíš a nebudeš se tím inspirovat. Nebo se můžete pokusit vymyslet nějaká pravidla, kdy by to šlo a že případně stream můžeš vypnout, když tam bude vulgárnější obsah. Též mě napadá, jestli náhodou není nějaká náhradní varianta, na kterou by ses mohla koukat a byla pro Tebe lákavá a pro mamku přijatelná? Můžete se společně zkusit zamyslet nad nějakým kompromisem.

Úplně chápu, že by sis přála dostat radu, jak mamku přemluvit, ale to bohužel není možné. Můžeme ovlivnit pouze sami sebe a druhé hodně omezeně, i když chápu, že Tě to může štvát a toužíš po tom.

Moc Ti přejeme, abys měla koníčky, které Tě naplňují a pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Umím si představit, že je pro Tebe dost nepříjemné, když holky nerespektují to, jaký máš hudební vkus. Je zcela v pořádku, že se Ti líbí něco jiného než jim a chci ocenit, že Ty sám dokážeš jejich volby respektovat. Je na místě chtít po nich to stejné. Můžeš zkusit o tom s nimi mluvit - vyjádřit, že se Ti nelíbí, jakým způsobem se o Tobě vyjadřují, že není v pořádku, jaká slova proti Tobě používají a že bys potřeboval, aby i ony respektovaly Tvůj výběr hudby (nebo to, že nepiješ, nekouříš apod.), jako Ty respektuješ ten jejich. Někdy je důležité se za sebe postavit, zvlášť když Tě to trápí delší dobu.

Ptáš se také, jestli je normální, že Ti vadí velká vyjádření lásky a dokonce se Ti i hnusí. Každý to má jinak a může se to i proměňovat v čase. V dospívání si člověk většinou teprve hledá cestu ke vztahům, k lásce a je v pořádku, pokud to máš teď takto. Není na tom nic divného.

Přejeme Ti pěkné vztahy a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Tvůj dotaz nepovažuji za hloupý. Naopak Ti věřím, že když jsou pro Tebe techno a takový festival něčím opravdu důležitým, tak Tě to, co se stalo, mohlo hodně rozhodit.

Pokládáš otázku, co máš teď dělat. Nejsem si úplně jistá, v jakém ohledu bys teď radu ocenil - předpokládám, že festival už proběhl. Napadá mě však, že si možná nevíš rady hlavně se svými pocity, které Tě v souvislosti se spolužačkou přepadly. Ačkoliv se to tak mnohdy nemusí zdát a spousta lidí ji odsuzuje, i závist je přirozenou lidskou emocí, která ukazuje právě na to, co je pro nás významné. Zní mi to, že sám sis k technu našel cestu už dávno, rád ho posloucháš a takový festival je pro Tebe bezpochyby velkým snem. Když teď ale šla na festival spolužačka, která ani nemá k této hudbě takový vztah, je přirozené, že vnímáš nespravedlnost a může Tě to bolet a mrzet, nebo možná i štvát.

Říkám si, že to možná není tolik o ní samotné, ale spíše o tom, že právě ona dostala příležitost, po které Ty už dlouho toužíš. Pocity žárlivosti, které prožíváš, možná nemusí být způsobeny jejím nezájmem, ale tím, že jde o Tvé vlastní přání, které zatím zůstalo nenaplněné. Když si tohle uvědomíme, můžeme se lépe místo pocitu křivdy vůči druhým více zaměřit na sebe a na to, jak si ten sen v budoucnu splnit. Na druhou stranu to může být také nová příležitost - třeba si o tom spolu můžete popovídat, můžeš se jí zeptat, jaké to bylo, a podělit se o to, co máš na té hudbě rád. Možná zjistíš, že i ona k ní má blíž, než se zdálo, a může to být něco, co vás bude oba spojovat. I když to teď nejspíš působí, jako bys o něco nenávratně přišel, není to poslední událost, na kterou bys mohl jít. Techno i EDM festivalů je spousta a určitě se v budoucnu naskytne šance, kterou si i Ty užiješ naplno. Tvé aktuální pocity jsou ale naprosto pochopitelné.

Držíme Ti palce a přejeme Ti spoustu hezkých nových zážitků.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

nevadí, že se znovu ozýváš, když potřebuješ poradit. Rozumím tomu, že to pro Tebe nebylo úplně příjemné, když Ti maminka navrhla jet na tábor a následně dodala, že na jezdecký se Tě bojí dát.

Chápu, že Tě to mrzí, protože jízda na koni byla jedním z Tvých největších koníčků. Úplně rozumím tomu, že by ses k tomu ráda vrátila, když jsi byla tak moc smutná po tom, co jsi s jezdectvím musela přestat.

Ptáš se, jak maminku přemluvit. Zkusila bych si s ní promluvit o tom, jak moc by Tě potěšilo tam jet, i o tom, co pro Tebe jízda na koni znamená - tak, jak jsi to upřímně popsala nám. Pokud to půjde, vyjádřila bych pochopení ohledně toho, že se bojí Tě tam pustit - pravděpodobně z obav, že se Ti může něco stát, nebo možná i proto, že se jedná o úplně první tábor pro Tebe a sestru. Můžete spolu přemýšlet o tom, co by její obavy zmírnilo, třeba promluvit si s vedením tábora, nebo se tam jet společně podívat, mluvit s někým, kdo už na jezdeckém táboře byl apod.

Moc Ti přejeme, aby vše dobře dopadlo.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je hezké, že máš sny a snažíš se za nimi jít, v tom Tě chci podpořit.

Na Tvé otázky ohledně toho, jak se dostat jako tanečník do Eurovize, však odpovědět nedokážu. Nevím, jak se to dělá a co je k tomu třeba. Napadá mě ale, zda Ty sama (třeba ze sociálních sítí) znáš někoho, kdo tam tancoval a zda by pro Tebe bylo možné dotyčnému napsat a zeptat se na to, co Tě zajímá. Možná najdeš i na stránkách Eurovize nebo v nějaké fanouškovské skupině možnost někoho kontaktovat a na tyto věci se poptat. Chápu, že se taková informace těžko hledá na Internetu, tak mě právě napadá, že můžeš zkusit najít někoho, kdo se v tom světě pohybuje a mohl by vědět, jak to chodí.

Přejeme Ti, ať Tě tancování dále baví a splníš si své sny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vidím, že je pro Tebe hodně důležité něco podnikat a nebýt jenom zavřená doma. Geocaching mi přijde jako moc fajn koníček a tak mě napadá, jestli by bylo možné si o tom s mamkou promluvit. Mohla bys jí vysvětlit o co se jedná, jak to funguje a taky jí vysvětlit, že Tě to hodně láká a taky to, proč je to pro Tebe důležité, aby věděla, že je to něco, čemu by ses ráda věnovala. Přemýšlím, z jakého důvodu má mamka strach pustit Tě ven a jestli by se s ní šlo domluvit na tom, jak to udělat, aby se o Tebe tolik nebála a ty jsi mohla dělat věci, které Tě lákají a baví. Můžeš se mamky zeptat na její obavy a co by se dalo vymyslet, abys mohla zkoušet věci a dělat to, co Tě baví a nebýt jen doma. Další možností je, že by to bylo něco, co byste dělaly s mamkou spolu, kdyby to pro ni ze začátku byla přijatelná varianta.

Mrzí mě, že Tě mamka nikam nepouští a trápíš se tím. Nevím, zda se Ti podařilo s mamkou promluvit, jak jsme navrhovali v předchozí zprávě. Někdy si rodiče neuvědomují, jak nám je, dokud jim to neřekneme a mluvit o svých pocitech a trápeních je moc důležité. Chci Tě proto podpořit v tom, abys na to nezůstávala sama a svěřila se. Pokud je pro Tebe těžké o tom mluvit, můžeš mamce ukázat naší zprávu. Napadá mě, jestli máš v okolí i nějaké jiné dospělé třeba tety nebo prarodiče, se kterými by sis o tom mohla promluvit a požádat je o podporu při komunikaci s mamkou. Zároveň jsme tu pro Tebe i my ať už na chatu nebo na telefonu, kde můžeme mluvit více o tom, jak Ti je a hledat cesty, k tomu, jak být spokojenější.

Přejeme Ti, ať se podaří mamku obměkčit.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přijde mi skvělé, že jsi našla tanec, pro který máš opravdové zapálení. Moc bych Ti přála, abys měla možnost svou vášeň dále rozvíjet. Je naprosto pochopitelné, že Tě teď přepadá smutek – když si člověk k něčemu vytvoří silné pouto, bývá těžké se s tím loučit. A právě proto je důležité, že o tom mluvíš a hledáš cestu, jak si svůj sen zachovat i do budoucna.

Ve chvílích, kdy jsi smutná, může pomoci si o svých pocitech psát – třeba do deníku. Můžeš si také doma pustit hudbu, která Ti tanec připomíná, a zkusit tančit jen pro sebe – i kdyby to nebylo úplně ono a na smutek to hned nezabíralo, stále tak děláš něco, co tě baví. Někdo také zkouší své pocity nakreslit, jiný si třeba vytvoří nástěnku nebo zápisník se svými sny a přáními, aby měl před očima něco, co mu připomíná, kam chce směřovat.

Pokud jde o úhradu kurzů, některé děti dostávají od rodičů kapesné pravidelně, jiné za pomoc doma, někdo zase třeba dostane menší částky od příbuzných k narozeninám nebo za vysvědčení. Nevím, jak je to u vás doma, ale napadá mě, že by sis mohla vytvořit vlastní „taneční kasičku“ – místo, kam si budeš ukládat každou drobnou korunu, která se Ti naskytne. I kdyby peníze přibývaly pomalu, můžeš mít dobrý pocit, že se krok za krokem přibližuješ ke svému snu.

Možná by také stálo za to si s rodiči otevřeně promluvit – říct jim, jak moc pro Tebe ten týden znamenal a že bys ráda pokračovala. Můžeš jim třeba navrhnout, že by sis část peněz chtěla našetřit sama a společně s nimi domluvit, jak by to šlo udělat – třeba právě z kapesného nebo jako dárek k narozeninám. Někdy se nám určité věci zdají moc drahé, ale pokud Ti rodiče platí kurzy hip hopu, možná by pro ně bylo možné zvážit i jiný typ tance. Určitě stojí za to s nimi o všem promluvit.

Co se týče příměstského tábora – nedokážu říct, jak přísně se dodržuje věková hranice, ale klidně můžeš studiu napsat a zeptat se, jestli by ses mohla zúčastnit i jako třináctiletá. Když uvidí Tvůj zájem a nadšení, možná budou ochotní udělat výjimku, nebo Ti poradí jinou variantu, která by odpovídala Tvému věku.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

čeká Tě tábor, na který se těšíš, ale zároveň z něj máš trochu strach. Je úplně pochopitelné, že Tě napadají různé obavy, zvlášť když jsi na předchozích táborech zažila nepříjemné zkušenosti. Přijde mi moc fajn, že se i přesto snažíš hledat na novém táboře to dobré – nové vedoucí, prostředí v lese. Možná by Ti mohlo pomoci sepsat si seznam věcí, na které se na táboře těšíš. A ve chvílích, kdy Tě strach z tábora přepadne, si jej přečíst. Klidně ho můžeš vytvořit i se svou kamarádkou, která tam pojede s Tebou.

I přesto se ale může stát, že tábor skutečně nebude dle Tvých představ. Ale říkám si, že často v životě litujeme spíš věcí, které jsme nezkusili, než těch, které jsme zkusili, i když nedopadly úplně nejlépe. Na tábor už jsi přihlášená a to je velký krok k novému dobrodružství. Můžeš to zkusit vzít jako výzvu a uvidíš, jaké to bude. Ať to dopadne jakkoliv, můžeš být na sebe pyšná, že ses do toho odhodlala, i když máš strach. Protože to chce opravdu odvahu. A zároveň si díky tomu vyzkoušíš zase jiný typ tábora – a pro další léto pak budeš vědět víc o tom, co Ti vyhovuje a co třeba ne.

Čtrnáct dní mimo domov je dlouhá doba, a je úplně normální, pokud Ti bude smutno nebo se Ti bude stýskat. Pomáhá mít s sebou něco, co Ti domov připomene – třeba fotku, oblíbený předmět, malého plyšáka nebo dopis od mamky. Někdo si v takových chvílích píše deník, jiný si najde chvilku klidu někde stranou od ostatních. A když by toho na Tebe bylo moc, klidně se obrať na vedoucí – nejsi na to sama.

Možná by stálo za to napsat (nebo poprosit mamku, aby napsala) vedoucím tábora a vysvětlit jim, že jedeš poprvé na tábor, kde nikoho neznáš, a že by Ti pomohlo, kdyby Ti zkusili někoho do stanu vybrat. Často mají s podobnými situacemi zkušenosti a můžou zkusit najít někoho, kdo by Ti mohl sednout.

Tábor pro Tebe může být ne jen skvělý čas s Tvou kamarádkou, ale také možnost, jak si najít nové přátele, s kterými můžeš být v kontaktu i po zbytek léta ve chvílích, kdy Tě na vesnici přepadne nuda. Rozumím tomu, že může být náročné si hledat nové kamarády. Právě Tvoje kamarádka, kterou už znáš, Ti v tom může být oporou – mohla by sis s ní o tom promluvit.

Přeju Ti, aby sis čas na táboře užila co nejvíc podle svých představ a aby to pro Tebe byl příjemný zážitek.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahojky,
doporučil bych ti začít spíš akustickou kytarou, to je základ. Je to podobné, jako kdyby ses chtěl učit jezdit na motorce, ale přeskočil učení jízdy na kole. Basa je jednodušší než kytara, ale zase je sama o sobě nejspíš méně užitečná (tedy bez lidí, kteří by hráli na ostatní nástroje, si toho nejspíš moc nezahraješ).

Učit se hrát na jakýkoliv hudební nástroj jako samouk… to je složitější otázka sama o sobě. Jak moc sám by ses to učil? Jel bys podle nějaké učebnice? Nebo podle nějakých videopřednášek na internetu? Tradiční výuka hraní na ZUŠ zní sice mnohdy jako repetitivní nuda, ale určité rituály, které do člověka nabuší, jsou staletími prověřené a téměř určitě nezbytné. Pokud se učíš sám bez odborného vedení, snadno si můžeš osvojit různé špatné návyky. Nikdo ti neřekne, co a kdy přesně děláš špatně, takže můžeš narazit až v pozdější fázi učení na všelijaké záseky, můžeš dělat chyby, které sám nedokážeš překonat, jen proto, že ti chybí nějaký zdánlivě nudný rituál. Můžeš mít na hudbu vrozený talent, ale ten bez poctivého profesionálního tréninku přijde vniveč…

Nezáleží, jestli se chceš hudbou živit, nebo si jen brnkat s kamarády – tak či tak se vyplatí, když umíš hrát dobře. Investice do ZUŠ nebývá až tak drahá. Takže bych ti doporučil minimálně konzultaci s odborníkem – s učitelem hry na kytaru – než se definitivně rozhodneš, co a jak se naučíš sám.

Hodně štěstí.

Alík

P. S.: Přiznávám, že sám odborník na hudbu nejsem. Dobrou radu poradit se mi poradil kamarád, který umí na pár nástrojů hrát.

Ahoj milá pisatelko,

psaní písniček může znít jako velká věc, ale když si to rozdělíš na malé krůčky, půjde to líp a líp.

🌱 Jak začít skládat písničky

1. Začni tím, co cítíš. Zkus si odpovědět na pár otázek: Co teď cítíš? Radost, smutek, samotu? Co tě poslední dobou hodně zaujalo nebo rozrušilo? O čem bys zpívala kamarádce, kdybys jí chtěla říct něco důležitého?
2. Zkus napsat pár veršů. Nemusíš začít dokonalou písní. Stačí pár řádků.
3. Najdi si melodii. Zkus si zarecitovat svůj text do nějaké melodie, co si vymyslíš. Nebo si zapni oblíbený instrumentál (např. na YouTube hledej „instrumental pop beat“) a zkus zpívat své verše do něj.

Každá zpěvačka někde začínala. Piš si nápady do deníku, nahrávej si hlas do mobilu, nebo si udělej složku s texty a nápady.

🎤 Nečekej, až to bude perfektní. Začni teď. I jedna věta je začátek písničky :) Můžeš také využít umělou inteligenci, která ti pomůže s textem i hudbou :)

Měj se hudebně,
Linda

Ahoj, myslím, že teoreticky tomu nic nebrání. Založit kapelu, to nemusí být nic oficiálního. Prostě si řeknete, že jste kapela, a tím jste kapela. Jasně, asi by se hodilo jméno, mít na co hrát a mít nějaké písničky... Ale v podstatě všechno můžete řešit za běhu. Žádné povolení pro to, abyste hrály na hudební nástroje, nepotřebujete.
Samozřejmě by se hodilo zatáhnout do toho rodiče, abyste třeba měli kde cvičit. Rodiče vám taky můžou pomoci s dojížděním nebo případným řešením nějakých oficiálních věcí (kdybyste třeba chtěli něco nahrávat na web nebo sociální sítě).

Pro začátek bych si vůbec nelámal hlavu s tím, kde budete vystupovat a tak. Prostě začni trénovat, dost návodů najdeš na YouTube, rodiče ti můžou zaplatit nějaké lekce a kurzy, to se taky neztratí.

Začněte postupně, nepřežeňte to na začátku a nemyslete na to, co bude za rok. Místo plánování první vyprodané arény naplánujte první zkoušku.

Hodně štěstí.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ to, že na tebe učitel během hodiny flétny řve. Bojíš se to ale říci rodičům, protože by ho mohli hájit. Učitel se k tobě tímto způsobem chovat nesmí. A je moc dobře, že o tom zde píšeš. Když na tebe učitel křičí, tak to může mít i špatný vliv na to, aby ses skutečně mohla něco nového učit. Protože když je někdo v napětí a má strach z učitele, tak se od něj učí hůř. I proto bude lepší, když o tom rodičům řekneš. Řekni jim o tom jak se během těch lekcí cítíš, máš na to právo a rodiče by tě měli brát v tomto vážně. Zkus je požádat aby o tom s učitelem promluvili. Takový učitel, o jakém píšeš, by ti také mohl úplně zkazit motivaci pro hru na flétnu a tebe by to mohlo přestat bavit. A to by byla určitě škoda, když jsi do toho dala již tolik času a energie. Máš právo se vůči chování učitele ohradit. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj, je skvělé, že se chystáš pustit se do psaní. Myslím si, že je to super nápad a nebudeš toho litovat. Schopnost psát delší souvislé texty ti totiž bude velmi užitečná, a to nejen při psaní knih, ale v podstatě v jakékoli profesi, oboru nebo zájmové činnosti. Svět stojí na textech, a psaní vlastní knihy tě posune hodně dopředu. Bez ohledu na to, zda kniha nakonec někdy někde vyjde v tištěné podobě.
Tady je pár nápadů do začátku:

• vytvoř si osnovu a podle té postupuj
• nesnaž se všechno napsat naráz
• nezapomínej také číst, právě čtení jiných textů a knih ti rozšíří obzory a dodá inspiraci
• můžeš si založit blog a zveřejňovat knihu po částech tam

Držím palce a těším se, že si od tebe jednou něco přečtu. Nebudu vědět, že je to od tebe, ale to je jedno