Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se věnuješ věcem, které Tě baví. Píšeš, že karate už děláš celkem dlouho a výtvarka je pro Tebe také důležitá, protože se chceš hlásit na uměleckou školu. Objevila jsi teď volejbal, který Tě nadchl a ráda bys na něj chodila.

Mrzí mě, že rodiče úplně nechápou Tvé nadšení. Říkám si, jestli jste spolu mluvili o tom, proč Tě do něj nechtějí přihlásit. Můžeš zjistit, jaké jsou jejich důvody a zkusit si o tom s nimi promluvit. Taky to může být příležitost pro to probrat s nimi, proč Tě volejbal tak láká.
Říkám si, že rodiče mohou mít obavy, zda toho na Tebe nebude moc nebo plno dalších a je fajn to vědět. Někdy je potřeba udělat i kompromis, když nemůžeme mít vše a přemýšlím, zda by to šlo i tady. Můžeš zkusit zapřemýšlet, zda je něco, z čeho můžeš ustoupit Ty, aby mohli pak změnit názor rodiče. Také se lze o tom pobavit s babičkou/dědou a tetou, třeba přijdou na další možnosti řešení, jak dát Tvé zálibě prostor.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že bys na koncert moc ráda šla. Je fajn, že hledáš cesty, jak to udělat, píšeš i do poradny, abys zjistila, jaké kroky můžeš ještě podniknout.

Nevím, jestli je ségra alespoň trochu otevřená tomu, lístek Ti zaplatit. Můžeš zkusit navrhnout nějakou dohodu, že jí to třeba postupně pak budeš splácet nebo jí vypomůžeš s něčím, co potřebuje apod. Zároveň je ale na konečném rozhodnutí ségry, jak chce naložit se svými penězi. Přemýšlím také, jestli je ještě někdo, kdo by Ti mohl lístek zaplatit. Možná je někdo v rodině, koho bys mohla požádat?

Co se týče přemlouvání rodičů, abys mohla na koncert, nevím, co jsou ty hlavní důvody, proč by Tě tam rodiče nechtěli pustit. Představuju si, že možná mají obavy o Tvoje bezpečí. Říkám si, jestli právě to, že bys šla s dospělou sestrou, by pro mě bylo dostatečné zajištění bezpečí nebo by potřebovali ještě něco jiného. Napadá mě např. vás tam odvézt a pak vyzvednout, nebo abyste jim průběžně dávaly vědět skrz zprávy, že je vše v pořádku apod. Pokud o tom budeš s rodiči mluvit, zkus se jich na to zeptat - co bys mohla udělat pro to, aby Tě tam pustili, co by jim v tom pomohlo.

Přejeme Ti, ať to s koncertem vyjde.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Tvůj dotaz mi směšný nepřipadá, rozumím tomu, že přemýšlíš nad tím, co bys do budoucna chtěla dělat a napadají Tě kolem toho různé otázky.

Chápu, že Tě trénink hasičů zaujal a chtěla by ses tomu věnovat. To mi přijde zcela v pořádku. To, že chceš být hasičkou, můžeš rodičům říct stejně tak, jak to píšeš ve své zprávě - můžeš jim zkusit vysvětlit, že by Tě to bavilo a chceš to vyzkoušet. Možná Tě i napadnou další důvody, proč Tě to táhne zrovna k hasičství a i ty se pak můžeš pokusit jim povědět. Říkám si, že i kdyby se rodičům tolik nelíbila ta představa Tebe jako hasičky, můžeš se s nimi zkusit dohodnout, že Tě nechají chodit na ty tréninky a až pak se uvidí. Je přirozené ve Tvém věku zkoušet různé věci, někdy se stává, že se naše zájmy mění, jak se vyvíjíme, sama asi uvidíš, jak to bude u Tebe.

Co se týče hasičské školy, nevím přesně, jak to je, to by Ti asi dokázal povědět výchovný poradce ve škole, který má na starosti i kariérní poradenství a mohl by Tě nasměrovat v tom, co potřebuješ udělat, abys mohla z gymplu pak jít na jinou střední školu. Teď o prázdninách se s ním asi nepůjde spojit, ale podpořila bych Tě v tom za ním zajít, až začne školní rok. Pokud bys to chtěla řešit dříve, zkus popřemýšlet, jestli máš někoho staršího kolem sebe, kdo by Ti mohl pomoct s hledáním (třeba jen na internetu), jak by to mohlo být.

Přejeme Ti příjemné letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že Ti asi není v takové situaci dobře. Domýšlím si, že je možná těžké rozhodnout se, kde víkend strávit. Možná přemýšlíš, jak se domluvit s mamkou. Vlastně nevím, kde Ty sama bys raději chtěla být. Můžeš si zkusit zodpovědět otázku, co je pro Tebe důležitější? Představit si, co by Tě víc mrzelo, kdybys o to přišla?

Nevím, jestli a jak jste měli možnost o tom s mamkou mluvit. Chci Tě ujistit, že je v pořádku za mamkou zajít a vysvětlit jí, co Ty bys ráda o víkendu dělala. Říci co jsou ty důvody, proč bys chtěla být tam a ne jinde. Umím si představit, že jsi měla nějaké plány a rozhodnutí mamky to docela narušilo. I to je v pořádku říct a společně s mámou probrat.

Ráda bych Tě podpořila v tom, aby sis vybrala, kde chceš být, a potom se o tom pobavila s mámou.

Přejeme Ti, ať máš hezký víkend, ať už budeš kdekoli.

Modrá linka

Ahoj,
je super, že se těšíš už teď, určitě to bude moc fajn a všichni si to užijete. Zároveň se ale bojíš, že se ti bude stýskat. Můžu tě ujistit v tom, že stýskání je naprosto normální a i když to tak možná nevypadá, tak se při nějakém delším pobytu bez rodičů stýská většině dětí (a kolikrát i velkým dětem nebo dospělým).

Asi nejlepším způsobem, jak stýskání zabránit, je se zabavit nějak jinak. Když se člověk nenudí, tráví čas venku s kamarády a prostě něco dělá, ať už je to cokoliv, tak se tím zaměstná a na to, že se mu stýská, pak nemá čas ani pomyslet.

Nejhorší to bývá v dobách volna, takže třeba po obědě nebo před spaním. Všichni jsou v klidu, nemají jasnou zábavu a snadno začnou myslet na domov. Je fajn mít v takových chvílích po ruce třeba nějakého oblíbeného plyšáka, hračku či jinou drobnost (klidně i fotku). Pomůže ti připomenout si domov, kde na tebe určitě taky všichni myslí a mají tě moc rádi.

Hodí se i kamarád na blízku (nebo nějaký dospělák, kterému věříš), který v případě potřeby pomůže stesk zahnat, třeba tím, že si s tebou začne povídat. Stejně tak může pomoct i třeba obyčejného objetí, které nikoho nic nestojí, ale umí dělat zázraky.

Večerní rituál a náhradu rodičů pak můžou zastat i učitelé nebo vedoucí. Tam už ale záleží zejména na nich, jak to pojmou. Já třeba doteď vzpomínám na to, jak nám na školách v přírodě paní učitelka třídní každý večer chodila místo maminek dávat pusinky na dobrou noc a bylo to úplně kouzelné.

Naopak zrovna mobil nebývá při stýskání tím nejlepším. Často se stává, že je dítě v pohodě a bez problémů se baví s kamarády, ale jakmile slyší maminku, začne se mu strašně stýskat a chce se mu plakat, i když to předtím bylo dobré. Z tohoto důvodu se říká, že pohled nebo dopis bývá lepší volbou, ale je to samozřejmě na tobě.

Hlavní ale je se za to nestydět a připustit si, že je stýskání opravdu normální a není na tom vůbec nic špatného. Naopak to dokazuje, že máš maminku moc ráda, což je úplně super!

Ahoj,
protože neuvádíš, odkud chceš cestovat a v jakou denní dobu, nemáme dostatek informací, abychom ti mohli odpovědět. A také jde o to, jaká máš pro to cestování kritéria. Pokud jde o cenu, tak tu si můžeš najít na internetu. My ti ji najít nemůžeme, když nevíme, odkud a kam chceš cestovat. A pozor, u některých dopravců záleží i na tom, v jakou denní dobu se jede, takže pro tutéž trasu mohou nabízet pro různé vlaky různé ceny.

A pokud ti jde nejen o cenu, pak záleží na subjektivním vnímání, v jakém vlaku to pro tebe bude příjemnější a pohodlnější, pro někoho je příjemnější Pendolino, pro někoho Leo expres a pro někoho Regiojet.

A v neposlední řadě, pokud chceš cestovat do zahraničí a ještě ti není 15, pak by o tvé cestě rozhodně měli vědět rodiče. A s nimi se můžeš i poradit, v kterém vlaku bude ta cesta levnější, pohodlnější a třeba i bezpečnější.

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že si všímáš, když se necítíš šťastná, připadá Ti, že přežíváš. Dokonce Tě i napadá, co bys chtěla udělat pro to, aby ses cítila lépe, to moc oceňuji. Připadá mi jako moc dobrý nápad najít si koníček, který Tě bude naplňovat. Možná jsi zmatená z toho, že se Ti často líbí něco jiného a ráda bys to zkusila všechno. Říkám si, že je normální, že hledáš, co se Ti vlastně líbí. Ne každý to má v životě tak, že má od malička koníček, který ho dlouhé roky baví. Je v pořádku, že to každý máme jinak.

Ptáš se, jestli ve 14 letech není už pozdě zkoušet tanec. Myslím si, že za zkoušku stojí cokoliv, co Tě něčím nadchne, ať je Tvůj věk jakýkoliv. Jsou lidé, kteří svou vášeň najdou třeba i ve 30 letech nebo i mnohem později. A někdo koníčky mění a také tak může být spokojený. Vnímám z Tvého psaní, že bys to opravdu ráda zkusila, i když Tě třeba trochu brzdí stud nebo Tvá introvertnější povaha. Dokážeš velmi dobře popsat, co se Ti na tanci tolik líbilo. Nemusíš se do ničeho nutit, ale někdy je v životě příjemné překonávat různé výzvy. Je také možné, že by Tě do vystoupení nikdo nenutil, to by Ti asi řekli v tom konkrétním kroužku. Možná by sis na to zvykala postupně, například bys nemusela vystupovat hned, ale až by ses cítila připravená. Věřím tomu, že i ostatní tanečníci měli z vystupování na začátku strach. Říkám si, že to ale můžeš řešit, až bys případně někam začala chodit. Někdy nás může příliš mnoho strachů zahltit a brzdit v rozhodnutí, a tak je dobré některé „odložit“ na později.

Někdy pomáhá položit si otázku, co nejhoršího by se mohlo stát. Čeho se nejvíce obáváš? Možná toho, že bys začala na tancování chodit, ale nakonec by Tě to přestalo bavit? A v čem by to pro Tebe bylo problematické? Myslím si, že je možné zkoušet různé zájmy, dokud nenajdeš, co je pro Tebe to pravé. Nebo je v tom ještě něco jiného? Může i pomoci promluvit si o tom s někým, komu věříš - blízká kamarádka nebo někdo z rodiny.

Držíme Ti palce v rozhodování.

Modrá linka

Ahoj,
podařilo se mi dohledat, že iPhone X je vysoký 14,63 cm a 7,09 cm široký. Uhlopříčka displeje je 5,8 palců, což když si převedeme na naše centimetry, vyjde nám 14,73 cm.

Tyto parametry obvykle můžeš najít na stránkách výrobce nebo v popisu produktu u velkých e-shopů, které tyto modely někdy prodávaly.

Je fajn vědět, že se můžeš někde vždycky kouknout na techničtější detaily, protože ti to potom může pomoct při výběru případného nového telefonu, pokud víš, jaké parametry by ti vyhovovaly nejvíce.

Ahoj z Modré linky,

ráda by ses stala k-pop idolem, byla jsi dokonce i na tanečním konkurzu. Zní to, že Ti na tom opravdu záleží a snažíš se pro to hodně dělat. Dostala jsi i uznání, že tančíš velice dobře. Je něco ještě nového, co by se dalo zkusit, abys byla svému snu blíž? Tím, že se o to zajímáš, sama dobře víš, kam dál by ses mohla vydat. Chtěla bys zkusit další konkurz, znovu kontaktovat holky, které tančí a oslovily Tě? Nebo zkoušet hledat ještě jinde další lidi, kteří by měli zájem? Anebo se zkrátka jen dál zabývat tím, co Ti na tom dělá radost, co Tě na tom baví, tančit? Napadá Tě ještě něco? Přijde mi vzácné, že máš nějakou oblast zájmu, která Tě tak naplňuje. Je zároveň i normální, že jsou období, kdy se Ti v tom nedaří tak, jak by sis představovala/chtěla. Je taky přirozené, že zájem o tu či onu věc se v nás mění – roste a zase klesá, zaměstnává nás plně, někdy jej i opouštíme a někdy si v tom prostě dáváme pauzu, odstup. Záleží na okolnostech a naší volbě. Přála bych Ti, aby našla svou vlastní cestu v tom, jak to s k-popem chceš mít dál Ty. Neváhej se o tom, jak to teď máš, pobavit s kamarády - s těmi, co k-pop mají rádi, i třeba holkami ze skupiny, neb i rodiči, ale i těmi, kteří jej tolik neposlouchají, jen tak s nimi pobýt, popovídat, dělat věci, které vás baví.

Co nejhezčí dny přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že máš moc ráda k-pop a chtěla by ses stát k-pop idolem. Víš, co bys pro to měla udělat, jen bys ráda měla víc podpory od rodičů. Chápu, že bys to ráda alespoň zkusila a zní to, že už sis hodně zjišťovala o tom, co bys k tomu potřebovala. Nevíš ale, jak rodiče přiklonit na svou stranu.

Moc mě mrzí, že jsi zatím nenašla pochopení a dostatečnou podporu. Je moc cenné, že máš sen a zkoušíš si na ním jít. Některé plány a přání můžou na rodiče působit možná „přehnaně“, nerealisticky. Možná proto od nich můžeš slyšet, co je podle nich uskutečnitelné a co ne. Je pravda, že nevíme, jak se situace bude vyvíjet, je spousta možností. Co bys pro sebe/pro celou věc potřebovala udělat, abys v tom byla spokojenější? Je něco, co můžeš zkusit udělat i bez rodičů? Chtěla bych Tě podpořit, abys o tom, do čeho se chceš pustit, říkala rodičům - v jakém dalším malém kroku by Ti mohli být oporou? Co konkrétně bys od nich ráda? Neboj se jim povědět, co pro Tebe znamená se tomu věnovat, v čem je to pro Tebe důležité. Můžou tak získávat lepší představu o tom, co prožíváš a v čem Ti to přináší radost, jaké by to bylo, kdyby se to opravdu stalo, anebo kdyby to naopak nevyšlo. Přijde mi důležité mít na paměti všechny varianty toho, kam se to může ubírat. Pak sama poznáš, jestli se to stává něčím, čemu se opravdu vyplatí dávat energii a zkoušet to, anebo je to něco, co Tě vyčerpává a nedává Ti to smysl a nepřináší to, cos chtěla. Nebude to zřejmě takové „černobílé“, můžeš to vnímat v různých dnech a obdobích různě. Možná máš v okolí nějaké kamarády, kteří naopak Tvůj zájem o k-pop sdílejí anebo to alespoň dokážou pochopit, přála bych Ti, abyste spolu mohli probírat všechno to, co potřebuješ.

Moc držíme palce, abys měla radost z toho, čemu se budeš věnovat, ať už to bude cokoliv.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je prima, že máš koníček, který Tě baví a kterému by ses ráda věnovala mnohem více na plno, možná máš i sen, že by Tě jednou mohl živit. Je mi moc sympatické, s jakým nadšením o tom píšeš. Spousta dětí a dospívajících hledá svůj směr a zdá se, že Ty ho docela dobře znáš. Oceňuji Tvou snahu sen si splnit, hledala sis nábory a zjišťovala informace. Ptáš se nás, jestli je ve 14 letech pozdě začít někde hrát a jak vlastně na to.

Myslím si, že pozdě nemusí být nikdy. Je hodně lidí, kteří jsou slavní a dostali se k hraní (nebo k jinému oboru, ve kterém se proslavili), až jako o dost starší než jsi teď Ty. Je ale fajn věnovat se tomu co nejdříve, pokud cítíš, že je to správná cesta. Nedokážu Ti bohužel říct, jak konkrétně se dostat k nějaké roli v divadle nebo v muzikálu, protože se v tomto oboru vůbec nepohybuji a nemám o tom žádné znalosti. Může být dobrý nápad oslovit vedoucí/ho dramatického kroužku, kam jsi dříve chodila a zeptat se jí/ho, co bys mohla zkusit, na koho se obrátit. Pokud by on/ona nevěděl/a, věřím, že může mít kontakty na nějaké další lidi z oboru, kteří mohou vědět lépe. A pokud bys to s hraním myslela opravdu vážně, je i možnost studovat ho ve škole, na herecké konzervatoři. I s tímto by Ti vedoucí dramatického kroužku mohl/a pomoci.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
je hezké, že máš svůj cíl, za kterým jdeš a pro jehož splnění jsi ochotná něco udělat. Chápu, že ti může být představa, že chodíš trénovat hokej s kluky, nepříjemná, protože jsi chtěla chodit do dívčího týmu. Na druhou stranu není důvod, proč bys to neměla zkusit. Ber to tak, že nemůžeš nic ztratit a můžeš jen získat. Možná zjistíš, že ti trénování s kluky vyhovuje a není vůbec tak špatné, jak jsi se zpočátku obávala. Za zkoušku určitě nic nedáš a posuneš se zase blíže ke splnění svého snu.
Ohledně tvého dotazu na to, co musíš mít na hokej/hokejbal, nemá smysl, abych tady vypisovala kompletní výbavu a výstroj. Když zadáš do googlu heslo „co potřebuje hokejový brankář“, vyjede ti téměř 200 000 odkazů, které se tímto tématem nějakým způsobem zaobírají. Tam se dozvíš všechno, co potřebuješ vědět.
Držím ti palce, aby se ti v týmu líbilo a mohla jsi dělat to, co tě baví.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,

zdravíme Tě z Modré linky. Řešíš situaci, kdy se Ti kryje představení s kroužkem s vánočními setkáními rodiny. Je úplně v pořádku, že se na Alíka obracíš, zkusíme s Tebou dát dohromady, co by se dalo v této situaci dělat.
Předně chci ocenit, že máš krásného koníčka, kterému se věnuješ, ale i to, že myslíš na svoji rodinu a stojíš o to trávit s ní čas. Věřím, že je náročné to všechno skloubit dohromady.
Jako první mě napadá vyzkoušet, jestli by rodina nemohla termín přizpůsobit Tvému programu - posunout ho na jiný den nebo v rámci jednoho dne. Samozřejmě, že to nemusí být možné, potom zkus zvážit, co je pro Tebe důležitější. Zkus si představit obě možnosti a pozoruj, jak Ti v nich je a představ si třeba také, jak Ti bude za nějakou dobu po celé akci. Můžeš to probrat i s rodiči nebo vedoucími v kroužku, třeba i s ostatními, kteří na kroužek chodí. Ještě mě napadá, že Ti může pomoci představit si, co bys v podobné situaci poradila kamarádce.
Rodinu můžete na představení pozvat, jak zareagují, je jenom na nich. Je možné, že dají přednost Tobě, i když nesouhlasí s politikou Ruska. Myslím, že pomůže to s nimi otevřeně probrat, říct jim, z čeho máte obavy, a nechat je, aby se rozhodli.

Přejeme Ti, aby všechno dobře dopadlo, a držíme palce.
Modrá linka

Ahoj,
především teď tu prodlužovačku rozhodně nezapojuj do zásuvky a co nejdříve to řekni rodičům. I kdyby museli koupit novou prodlužovačku, tak ta stojí pár desetikorun, a i kdyby ti to strhli z kapesného, tak se to dá vydržet. Zatímco kdyby někdo zapojil politou nebo jinak poškozenou prodlužovačku do zásuvky (třeba zrovna rodiče, když by nevěděli, že je politá), mohlo by to způsobit škody podstatně větší, případně i někoho ohrozit.

A i kdyby to šlo nějak opravit (například vysušit), tak to musejí udělat rodiče a rozhodně o tom musejí vědět.

Ahoj Z Modré linky,

vážíme si důvěry, se kterou nám píšeš a že sis v takové těžké chvíli dokázala říct o pomoc. Umím si představit, že chodit na kroužek, kde na Tebe někdo křičí a říká Ti, že je vše špatně, je nepříjemné a nedivím se Ti, že tam nechceš být. Oceňuji, že ses o tom snažila mluvit s rodiči a je mi líto, že nezareagovali tak, jak bys potřebovala a trvají na tom, abys tam chodila dál.
Před kroužkem zažíváš takovou úzkost, že se i stalo, že jsi tam za zády rodičů nešla. Mám pro to pochopení, protože je přirozené, že se snažíme vyhnout tomu, co je pro nás nepříjemné. Zároveň vidím, že si uvědomuješ, že je to problém, nechceš podvádět rodiče, nevíš, jak z toho ven. Dokonce Tě to dovedlo až k sebepoškozování, to je mi moc líto a děkuji Ti za Tvou upřímnost.

Přemýšlím o tom, jestli vlastně Tvoji rodiče ví, že na kroužku na Tebe někdo křičí a jak se tam cítíš. Možná by stálo za to, zkusit s nimi o tom ještě jednou promluvit a pokusit se jim to co nejvíce přiblížit, klidně podobně, jako jsi to napsala nám. Je důležité, aby pochopili tu závažnost. Je dobré jim popsat i pocity úzkosti, které zažíváš, když tam máš jít. Nikdo totiž nemá právo na Tebe křičet. Zasloužíš si respekt a máš právo cítit se na kroužku dobře. Tvoji rodiče mají povinnost starat se o Tvou duševní pohodu. Mohou například s vedoucím kroužku promluvit a zajistit, aby se to již nedělo nebo, pokud by to nezafungovalo, dovolit Ti chodit jinam. Zasloužíš si jejich podporu.

Pokud by rozhovor s rodiči nezafungoval, je někdo jiný dospělý, komu věříš, s kým o tom můžeš mluvit? Třeba babička, teta nebo oblíbená učitelka? V případě, že by ani to nešlo, můžeš se znovu obrátit na nás. Lépe však na chatu nebo v telefonu (www.modralinka.cz), kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky. V některých školách bývá také k dispozici školní psycholog, i tam bys mohla najít podporu. Je to také místo, kde je možné se více věnovat sebepoškozování a jak s ním přestat. Můžeš zkusit také aplikaci Nepanikař.

Držíme Ti palce, aby se situace vyřešila.

Modrá linka