Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Poradna: Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na výživu z centra Anabell, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj aliku a spol.docela dost mě trápí akné.. Mám ho převážně na čele a pořád nevím co mám s tím dělat??někdy se mi i posmívají kvuli toho ve škole
    Taky nevím jestli je v pořádku moje váha vážím 36 a měřím 162 podle mě je to málo... Předem děkuju za odpověď

    holka, 13 let, 4. září 2019

    Ahoj,
    akné dokáže opravdu potrápit, určitě je tu však řada možností, které můžeš vyzkoušet.
    Akné se v období puberty objevuje hlavně z důvodu hormonálních změn, jeho intenzita může být různá, stejně tak i místa, kde se vyskytuje (čelo, nos, tváře, apod.). Zhoršovat ho může pokud si často saháme na obličej a pokud si akné sami neodborně čistíme (vymačkáváme pupínky - můžeme vše zkomplikovat bakteriální infekcí a nevhodné čištění může vést až ke vzniku jizev, barevných změn), nevhodná kosmetika, ale i nevhodná strava - hlavně pokud nejíme dostatek ovoce a zeleniny, kde je řada důležitých vitamínů a minerálních látek.
    Pokud máš akné hodně výrazné, nedaří se ho zvládnout, doporučili bychom zajít se poradit s kožním lékařem - ten může posoudit, zda by doporučil nějaké speciální léčivé přípravky pro podporu hojení a zmírnění výskytu akné. V některých případech může být nutné i přeléčení antibiotiky, pokud v kůži probíhá zánět. Kožní lékař může doporučit i vhodnou kosmetiku (na základě posouzení stavu Tvojí pokožky a intenzity akné) nebo může doporučit i absolvování ošetření u profesionální kosmetičky.
    Věříme, že by Ti konzultace s kožním lékařem nebo lékařkou mohla hodně pomoci - aby ses cítila lépe a byla jsi spokojenější. Určitě je to lepší než zkoušet různé přípravky samostatně doma - většinou tak člověk ztratí mnohem více času a peněz ;)

    Tvoje váha je s ohledem na Tvůj věk a výšku nižší, než je běžné u dívek stejného věku. Ideální by ale bylo zhodnotit celkově vývoj růstu a váhy (jak se výška a váha průběžně mění) - není totiž nejlepší hodnotit jen jednu jedinou hodnotu. Určitou roli hraje i dědičná dispozice výšky a hmotnosti (postavy) po rodičích - pokud jsou taťka i mamka vysocí, štíhlí, tak je mnohem vyšší pravděpodobnost, že i Tvoje postava jim bude podobná.
    Nejlépe by Tvůj růst a vývoj zhodnotil pan doktor nebo paní doktorka, kteří Tě mají v péči - mají k dispozici všechny záznamy o tom, jak rosteš, od narození až dosud. S panem doktorem nebo paní doktorkou se můžeš poradit při pravidelných prohlídkách, kde také hodnotí růst - výšku i váhu.

    Ať se Ti dobře daří přeje Vím, co jím!

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,chtěla bych se zeptat,jsem taková víc komplikovaná,jsem po rakovině,brala jsem drogy diky moji mamce,byla na léčení s alkoholem,rezala jsem se,byla jsem mlacena a prostě..mám do dneska z toho všeho následky ..slyším hlasy,mám špatný sny,vidím věci,které nejsou a proste ,je to hodně složitý,tu psychiku mám hodně špatnou,v kontaktu s novými lidmi,které neznám,tak se k seznámení vyhýbam..
    Jenže,ted mam přitele,jsme spolu pres 7mesicu a já porad slycham hlasy co mi říkají:,,Stejně te pod vede" ,,Nezaslouzis si ho" ,,Ma na lepší" a pak mám sny,ve kterých vidím,ze me on podvedl a já prostě udělala sebevrazdu,pak mám sny,kdy jeho už přestanou bavit moje depky,moje podceňování se a moje stranění se a prostě se predemnou vykousne s borkou a pak mi naschvál po vztahu posila s ni fotky a tak a já se samozřejmě zase zabila.Napadlo me,ze se mi zda to,z čeho mám strach,ale nevim to.
    Doktoři neví co semno dělat...takze chci požádat o pomoc tebe...

    holka, 14 let, 12. srpna 2019

    Ahoj z Modré linky,

    vážíme si důvěry, s níž se na nás obracíš. Svěřuješ se nám se svými psychickými obtížemi i s tím, že si s Tebou doktoři nevědí rady. Umím si představit, že se v tom necítíš dobře. Avšak najít vhodné léky na psychické problémy bývá mnohdy obtížnější, než na problémy tělesné. Rádi bychom Tě tedy podpořili v tom, abys byla trpělivá a s lékaři i nadále spolupracovala a upřímně s nimi mluvila o všem, co Tě trápí.

    My Ti bohužel takto po internetu pomoci nemůžeme. Mimo lékařské pomoci se však můžeš obrátit na pomoc psychoterapeutickou. Psycholog, psychoterapeut Ti nemůže nabídnout léky, ani nezařídí, abys hlasy přestala slyšet. Ale může Ti pomoci učit se s hlasy a myšlenkami pracovat. Lépe zvládat situace, o kterých píšeš. Velmi bychom Ti tedy doporučili, aby sis Ty sama či za pomoci rodičů vyhledala psychoterapeuta/psychoterapeutku a nebyla tak na to, co Tě trápí, sama. Již sdílení samo o sobě a podpora jsou velmi nápomocné. Ve chvíli, kdy Tě přepadnou myšlenky na sebevraždu, je důležité s nimi nezůstávat sama, ale obrátit se na své blízké, být nebo alespoň mluvit s někým, komu důvěřuješ. Případně můžeš zavolat na linku důvěry či zajet do krizového centra.

    Přejeme Ti, aby se Ti dostalo zasloužené podpory a pomoci
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,chtěla bych se zeptat,jsem taková víc komplikovaná,jsem po rakovině,brala jsem drogy diky moji mamce,byla na léčení s alkoholem,rezala jsem se,byla jsem mlacena a prostě..mám do dneska z toho všeho následky ..slyším hlasy,mám špatný sny,vidím věci,které nejsou a proste ,je to hodně složitý,tu psychiku mám hodně špatnou,v kontaktu s novými lidmi,které neznám,tak se k seznámení vyhýbam..
    Jenže,ted mam přitele,jsme spolu pres 7mesicu a já porad slycham hlasy co mi říkají:,,Stejně te pod vede" ,,Nezaslouzis si ho" ,,Ma na lepší" a pak mám sny,ve kterých vidím,ze me on podvedl a já prostě udělala sebevrazdu,pak mám sny,kdy jeho už přestanou bavit moje depky,moje podceňování se a moje stranění se a prostě se predemnou vykousne s borkou a pak mi naschvál po vztahu posila s ni fotky a tak a já se samozřejmě zase zabila.Napadlo me,ze se mi zda to,z čeho mám strach,ale nevim to.
    Doktoři neví co semno dělat...takze chci požádat o pomoc tebe...

    holka, 14 let, 9. srpna 2019

    Ahoj z Modré linky,

    vážíme si důvěry, s níž se na nás obracíš. Svěřuješ se nám se svými psychickými obtížemi i s tím, že si s Tebou doktoři nevědí rady. Umím si představit, že se v tom necítíš dobře. Avšak najít vhodné léky na psychické problémy bývá mnohdy obtížnější, než na problémy tělesné. Rádi bychom Tě tedy podpořili v tom, abys byla trpělivá a s lékaři i nadále spolupracovala a upřímně s nimi mluvila o všem, co Tě trápí.

    My Ti bohužel takto po internetu pomoci nemůžeme. Mimo lékařské pomoci se však můžeš obrátit na pomoc psychoterapeutickou. Psycholog, psychoterapeut Ti nemůže nabídnout léky, ani nezařídí, abys hlasy přestala slyšet. Ale může Ti pomoci učit se s hlasy a myšlenkami pracovat. Lépe zvládat situace, o kterých píšeš. Velmi bychom Ti tedy doporučili, aby sis Ty sama či za pomoci rodičů vyhledala psychoterapeuta/psychoterapeutku a nebyla tak na to, co Tě trápí, sama. Již sdílení samo o sobě a podpora jsou velmi nápomocné. Ve chvíli, kdy Tě přepadnou myšlenky na sebevraždu, je důležité s nimi nezůstávat sama, ale obrátit se na své blízké, být nebo alespoň mluvit s někým, komu důvěřuješ. Případně můžeš zavolat na linku důvěry či zajet do krizového centra.

    Přejeme Ti, aby se Ti dostalo zasloužené podpory a pomoci
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    dobrý den, tahle je věc mě trápí poměrně dlouho. všechno to začalo asi v 7. třídě kdy mě ve třídě šikanovali. nebyla to fyzická šikana, ale spíš psychycká. říkali mi hnusné věci, nadávali mi, smáli se, pomlouvali...no ani nevím zda se tomu dá říkat šikana....tohle všechno začalo tak 2. pololetí v 7. třídě. na začátku 8. to bylo tak 2 - 3 měsíce v pohode, ale potom mi začali problémy doma, mimo školu a i ve škole. opět mě začali šikanovat ale tentokrát to bylo o dost hořší. někdy toho bylo tolik, že jsem se rozbrečela i ve škole. vždy jsem přišla domu, odhodila tašku a brečela jsem. asi 2 měsíce mi bylo i docela špatně z jídla (ale nezvracela jsem ho) a tak měsíc jsem nespala. nevím, ale přišlo mi že mam trochu deprese podle toho jak jsem se cítila a co jsem i četla na internetu. po čase jsem se z toho dostala a vše bylo v pořádku. jenže teď mi přijde že se to vrací. po večerech brečim, pořád cítím v sobě nějakou vinu a je mi ze všeho na nic. nemluvím už doma ani s rodiči což si myslím že je docela normální nebo to neni až tak vážný když jsem v pubertě, ale prostě já nemam náladu se s nimi doma bavit. nevím jestli se mi třeba deprese nevrací nebo jestli to ještě ve mně třeba nezustalo že jsem se z toho třeba nedostala úplně. chtěla bych si zajít i za odborníkem aby mi řekl co semnou je, ale to bych musela říct mámě a já to s ní prostě nechci řešit. hlavně je taková že by nad tim možná jen mávla rukou a řekla že to je normální, že to mam jen špatnou náladu. přemýšlela jsem zavolat i na linku důvěry, ale stydím se, bojím se a nevím jestli je to dobrý nápad. předem moc děkuji za Vaší zprávu.

    holka, 14 let, 7. srpna 2019

    Ahoj,

    muselo být asi hodně těžké procházet šikanou, nedivím se, že jsi plakala, měla problémy s jídlem a celkově ses cítila depresivně. Je dobře, že jsi měla vždycky vůli se z toho dostat a i se Ti to na nějakou dobu podařilo.

    Samotné dospívání je hodně náročné období, jak po stránce tělesné, tak psychické, a tak rozumím tomu, že přichází někdy chvíle, kdy Ti zase není dobře a zároveň je těžké to otevírat s rodiči. Chtěla bych Tě ale ocenit za to, že to chceš řešit a porozumět tomu, co se s Tebou děje.

    Máš pravdu, že návštěva odborníka – psychologa či psychoterapeuta by Ti mohla pomoci odpovědět na otázku, jestli se Ti nevrací deprese, jestli to není pozůstatek minulosti apod. On by Ti mohl také pomoci se s celou situací vypořádat a přestat cítit vinu, o které píšeš. Proto zkus zvážit, jestli by nestálo za to si s mamkou promluvit a požádat ji o to, aby Tě někam objednala. Pokud to nevyjde, samozřejmě můžeš zavolat na linku důvěry, a zkusit vše probrat s někým nezávislým, aby ses v tom lépe zorientovala. Můžeš zavolat přímo k nám na Modrou linku nebo na jinou linku důvěry, kterou si vybereš. Nemusíš se ničeho bát, linka je anonymní a pracovníci jsou připraveni Ti s hovorem pomoci. Jestliže by to pro Tebe bylo přijatelnější, je možné zvolit místo telefonu i chat.

    Přejeme Ti, aby ses brzy mohla cítit dobře.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,
    Chci se zeptat, začala jsem se řezat kvůli klukovi kterého jsem měla ráda ale v současnosti už ho ráda nemám ale pořád se sebepoškozovaním přestat.Prostě mám sem tam potřebu vzít nůž nebo žiletku a řezat se a prostě si jinak nedokážu pomoct..Až když mám celé ruce od krve tak ten pocit přestane...Moji rodiče to neví a ani jim to říkat nechci oni by to nepochopili a asi by mě hned odvezli někam na psychyatrii...Chci s tím přestat ale nevím jak protože když se dlouho neřežu tak sem stále v depresi a smutná, naštvaná atd...Normálně ale chodím s kamarády ven a sem úplně v pohodě ale když sem sama začnu mít ten pocit...Prosím poraďte mi co mám dělat..Už sem se i parkrát chtěla podřezat..Děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 15. července 2019

    Ahoj,

    je moc dobře, že se snažíš přestat řezat. Řezání může totiž na chvíli přinést úlevu, ale vlastně vůbec nepomáhá, jen všechno komplikuje. Může se totiž stát to, co se stalo Tobě - není možné přestat, i když se člověk snaží. Při řezání totiž dochází (mimo jiné) k chemickým procesům v těle, které účinkují podobně jako třeba droga, a pak to je tak, že "si nedokážeš pomoct". Je důležité, že sis uvědomila, že tohle nechceš a jsi ochotná pro to něco udělat. Každý tohle nedokáže.

    Píšeš, že kdybys to řekla rodičům, že by to nepochopili a odvezli by Tě někam na psychiatrii. Zkusím to napsat jinak - myslím, že kdyby to tak udělali, pochopili by to naopak velmi dobře - sebepoškozování odbornou pomoc většinou vyžaduje. Ne tedy odvézt na psychiatrii, ale určitě je důležitá konzultace s psychologem, který pomůže zjistit příčinu a hledat cesty, jak sebepoškozování nechat. Určitě by pomohlo, kdybys to rodičům pověděla, a přímo se s nimi domluvila, aby Ti psychologickou pomoc pomohli co nejdříve najít. Můžeš jim dát přečíst i Alíkovu odpověď na Tvůj dotaz.

    Můžeš to také zkusit zvládnout sama a odbornou pomoc vyhledat až tehdy, když to nepůjde. Píšeš, že chuť pořezat se přichází, když jsi sama. Zkus si naplánovat vždycky něco, abys "měla plné ruce práce", nějakou činnost, abys neměla čas na řezání myslet. Zkus si také vytvořit plán, co uděláš, když chuť si ublížit přijde. Třeba, že se místo toho jenom počáráš červenou fixou, že si budeš přejíždět po zápěstí nebo jiném citlivém místě kostkou ledu, nebo že třeba opakovaně zatneš hodně pěsti, dáš si kamínek do boty, sníš něco pálivého... Můžeš taky kreslit (nakreslit si, co si chceš udělat), psát, napsat své pocity a papír roztrhat... Pomáhá i říct/psát někomu blízkému, něco tvořit, cvičit, dát si sprchu (třeba studenou), jít si zaběhat - zkus si z toho vybrat, co se Ti líbí.

    Kdyby sebepoškozování stále trvalo, neváhej vyhledat pomoc psychologa, někdy je to obtížné s tím přestat. Věřím, že uděláš všechno proto, abys to zvládla.

    Klidné léto.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj všichni. Moje trápení trvá už cca přes rok. Když jsem o něm říkala svým nejbližším přátelům, abych zjisila zda je to normální, nedokázali mne pochopit a říkali mi, že neví o co jde.
    No, kde začít. Nepamatuji si, kdy a jak to přesně začlo, ale když po mě chtěli na výtvarné výchově, abych si cokoli představila, tak to prostě nešlo. Říkala jsem si tedy, že asi patřím k hrstce lidí, kteří to hold neumí. Stále se to ale zhoršovalo. Zanedlouho od uvědomění tohoto problému jsem začla ztrácet empatii. Postupně jsem se přestávala vciťovat do lidí. Onedlouho mě krátce a z nenadání napadla myšlenka, nad kterou jsem se později více zamýšlela, a to ta, že vlastně svět skončil a že jsem mrtvá a tohle je něco, co se děje po smrti. Vím, zní to divně, ale opravdu nevím jak to vyjádřit.
    Před nějakým časem jsem přestala realitu "vnímat" úplně. Nedokážu si vybavit vzpomínku a s ní i spojené emoce, pocity atd. Někdy se musím štípnout abych zjistila, jestli "ještě žiju", ale už i tohle přestalo tak nějak zabírat. Většinu času moje tělo funguje bez "mého vědomí". Prostě něco dělám a najednou se na chvíli vrátím do těla abych zjistila co dělám, a pak zase nic... Když se pak snažím vzpomenout, co jsem dělala před několika minutami, přijde mi, jako kdyby se to stalo už dávno nebo nikdy. Je pro mě strašně těžké se podívat na moji fotku, třeba s nějakou ceklebritou, a uvěřit, že se tento okamžik vůbec někdy udál. Cítím se jako kdybych žila ve snu. Nic není reálné ani moje tělo, jako by byla moje mysl uvězněna někde v prázdnotě.
    Ještě více mě znepokojilo, když jsem zjistila, že mám mysl plnou falešných vzpomínek a všeho ostatního. Prostě jsem bez mého vědomí vykládala blízkým o věcech, které se nestaly, ale dobře si je "pamatuji".
    Mohla bych se to snažit popisovat hodiny, ale steně bych to nedokázala dobře vystihnout. Je to normální nebo mám depersonalizaci nebo něco takového?

    holka, 15 let, 9. července 2019

    Hezký den,
    popisujete pocity, že to, co prožíváte, nebo na co si vzpomínáte, není reálné, je těžké se vcítit, vnímat tady a teď, připadáte si jako ve snu. Chápu, že takové pocity pro Vás musí být nepříjemné a omezující v běžném životě. Je moc dobře, že sobě věnujete pozornost a chcete přijít na kloub tomu, co se s Vámi asi poslední rok děje. Oceňuji, že se nebojíte svěřit a zeptat na to, co Vám leží v hlavě, jste aktivní ve vyhledání rady, podpory.
    Nedokážeme takto na dálku posoudit, zda se může jednat o hlubší psychologický problém, uvažujete např. o depersonalizaci. Na tuto otázku Vám může pomoci najít odpověď psycholog a psychiatr, které Vám doporučujeme vyhledat. Píšete, že je Vám 15 let, proto by bylo fajn, aby o tom, co Vás trápí, věděli rodiče a zprostředkovali Vám odbornou pomoc, pomohli Vám to dál řešit. Přejeme Vám, abyste na to, co se děje, nebyla sama, nebála se požádat o pomoc své blízké a poradila se s odborníky. Ukázat jim můžete i zprávu, kterou jste poslala nám, kde máte vše shrnuté a popsané.

    Přejeme Vám vše dobré,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku a spol. Chci se zeptat ohledně vyslovnosti. Je mi 10 let a neumím říkat R a Ř. Nikomu to nevadí. Ale mě jo. Já se to chci naučit. Na logopedii jsem chodila jako malá. Nepomohlo to. A R říkám ne třeba l ale říkám ho krkem. A paní z logopedie říkala že to je nejhorší. Nevíte jak se to naučit? Cvičení mi nepomaha
    A psychologii nechci. Ani poradnu. Díky

    holka, 10 let, 22. června 2019

    Ahoj,
    ráda by ses naučila správně říkat R a Ř, vadí Ti, že to říkáš krkem. Dříve jsi chodila na logopedii, ale nepomohlo to, na psychologii ani do poradny nechceš.
    Chápu, že vady řeči dokážou znepříjemnit komunikaci, není snadné s nimi bojovat. Přála bych Ti zlepšení, ale k tomu je opravdu zapotřebí spolupráce s odborníky. Neznám způsob, kterým by se člověk mohl sám naučit opravit výslovnost, když nezná její zákonitosti, není v tom studovaný. Píšeš, že když jsi chodila k logopedce, tak to nepomohlo. Nevím, jestli vůbec, nebo alespoň v něčem trochu ano. Někdy i to je malé vítězství a vyžaduje to trpělivost a pravidelný trénink. Určitě je možné zkusit jiného lékaře. Nejúčinnější bývá spolupráce logopeda s psychologem. Nevím, z jakého důvodu poradnu odmítáš. Kdybys to chtěla víc probrat, můžeš se obrátit na některou z linek důvěry včetně té naší. Píšeš, že to nikomu nevadí. Napadá mě, jestli máš dostatečnou podporu od rodičů, abyste to řešili dál? Můžeš požádat o pomoc s vyhledáním odborníků také učitele či jiné dospělé ve svém okolí. Neboj se s nimi upřímně mluvit o tom, jak se cítíš a co bys potřebovala.

    Přejeme Ti hezké léto,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku, mám celkem akutní dotaz, ocenila bych, kdyby šlo odpovědět co nejdřív.

    Chodím na psychologii a psychiatrii a pořád se moje problémy nelepší. Beru antidepresiva. Mám panickou poruchu, strach z lidí a spoustu dalších věcí.

    Můj problém je, že když je mi špatně, musím si způsobit bolest, třeba se pořezat, aby se mi vyplavil endorfin a ulevilo se mi. Nikdo to neví a já přemýšlím, jestli to říci mamince, ale nevím vůbec jak. Když si najdu společnou chvilku, kdy budeme jen spolu, tak nevím jak a čím začít rozhovor a co říkat. Popřípadě kdybych jí to řekla, jak to potom říci psycholožce či psychiatričce.

    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 15 let, 8. června 2019

    Hezký den,
    vážíme si Vaší důvěry, se kterou jste se dokázala svěřit s něčím důležitým, co Vás trápí. Věřím, že to může být dobrý první krok k tomu, abyste o tom, že se řežete, dokázala říct i mamince a odborníkům, kteří o Vás pečují. Přes všechny potíže, které jsou jistě náročné, máte chuť a odvahu nebýt na to, co Vás trápí, sama, což chci moc ocenit.
    Věřím, že by Vám mohlo pomoci, pokud by s Vámi psycholožka pracovala na tom, jak hledat jiné cesty úlevy, než je sebepoškozování. Také maminka by měla vědět o tom, jak Vám je. Jak píšete, je dobré najít si na rozhovor klidný čas i místo, kde se budete cítit bezpečně. Je možné si to domluvit předem, např. jí říct, že si chcete promluvit o něčem důležitém, aby s tím mohla dopředu počítat. Můžete pak začít od toho, jak se cítíte a co byste potřebovala. Klidně se nebojte pojmenovat i to, že je to teď pro Vás těžké o tom mluvit, že cítíte např. rozpaky, stud, obavy apod. Už to může pomoci zmírnit strach z rozhovoru. Někdy pomáhá si to sepsat na papír, nebo napsat přímo dopis, který může usnadnit začátek rozhovoru, ukázat můžete i zprávu, kterou jste poslala nám. Podobným způsobem se pak můžete svěřit i psychiatričce a psycholožce.

    Držíme Vám palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku
    V naší ulici bývalo vždy hodně dětí a před čtyřmi lety si sousedé od vedle z baráku adoptovali holčičku dnes je jí osm let a já se o ní bojím protože jsme nedávno spali u mé tety a jelikož ona zná i tu holčičku tak jsme tam spali všichni.
    Ona chtěla jít do postele bez večeře a tak teta ze srandy prohodila oni ti snad doma nedávají najíst a její odpověď mě dostala. Nedávají mi ani snídaní natož pak večeři teta se jí ptala jestli jí dělají ještě něco a ona vše vyklopila když neuklidí pokoj za svou starší sestru (se kterou chodím do třídy) tak jí bijou teď má i mladší sestru a o tu se musí starat a chodit s ní ven. Na výlet nemůže ani myslet oni jí sebou nevezmou ani na nákup. Dokonce jí posílají ven s horečkou a doma jí nechají doopravdy jen v nejhorších případech. Ona se to bojí říci těm lidem kteří k nim chodí a ptají se jí na to jak se tam má bojí se ,protože jí ta její máma říkala že jí zmlátí a nebo jí taky říkala že pojede v sanitce úplně nahá.
    Mohu jí nějak pomoci už jsem jí zkoušela přesvědčit o tom ,aby jim to řekla ,ale nechce a já vim že v tomhle nelže
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 6. května 2019

    Ahoj,
    je dobře, že jsi napsala a že máš starost o kamarádku, která má problémy doma. To, o čem povídala, zní vážně – nedostává najíst, je bita, a náhradní rodiče se o ni dobře nestarají ani pokud je nemocná a navíc ji vyhrožují.

    To, co jsi jí poradila bylo velmi správné. Ideální by bylo, kdyby se svěřila sociálním pracovníkům, kteří dohlíží na to, jak se dětem v náhradní rodině daří, protože by jí dovedli pomoci. Na druhou stranu si dovedu představit, že se toho bojí, protože jí rodiče vyhrožují.

    Napadají mne k tomu dvě věci. Mohla bys dát té dívce kontakt na nás – Modrou linku (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) , může k nám zavolat nebo napsat na chat a společně s ní bychom mohli hledat řešení, aby se jí dařilo lépe. Můžeme celou situaci nahlásit sociálním pracovníkům i my, pokud bychom znali její jméno a adresu.

    Také by mohla vše nahlásit Tvoje teta, která už o tom trochu ví, a které bys mohla ukázat náš dopis. Ze zákona každému dospělému člověku vyplývá, že by měl takové věci oznámit policii nebo sociálním pracovníkům a dá se to oznámit i anonymně. V každém případě je důležité, aby se to začalo řešit a aby ta holčička dál nemusela zažívat tyto věci. Teta se může také obrátit na nás a zkonzultovat, jak přesně by měla postupovat.

    Ještě jednou bych chtěla ocenit, že Ti to není lhostejné, a že jsi už teď udělala maximum toho, co jsi mohla. Teď celá záležitost patří už do rukou dospělých.

    Držíme palce.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku.

    Nevíš, jak to většinou vypadá na psychiatrii?

    A jak to tam probíhá, když přijdu poprvé?

    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 31. března 2019

    Ahoj,

    asi myslíš psychiatrickou ambulanci, ne umístění v nemocnici. Probíhá to hodně podobně, jako v každé jiné ordinaci. Vyšetření ale probíhá rozhovorem, kdy se lékař či lékařka ptá na důvody a potíže, které pacienta k němu přivádějí. Je důležité všechno říkat upřímně a otevřeně, jen tak bude vyšetření nejpřesnější a léčba účinná.

    Nevím, jestli jde o Tebe, pokud ano, asi Tě k lékaři doprovodí někdo z rodičů. Kdyby se Ti před rodiči dobře nemluvilo, můžeš říci (nebo se domluvit předem), že bys raději s lékařem nebo lékařkou byla sama. Je přirozené mít z prvního vyšetření trochu obavy, a i o tom je možné mluvit, říci, že máš trochu strach. Uleví se Ti a psychiatr Ti s rozhovorem pomůže.

    Přejeme klidné dny,

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alík...
    Moja mama má veľké depresie a je mi jej veľmi ľúto,
    trvá to veľmi dlho a stále sa to niekoľko mesiacov hromadí až kým
    to nevypukne (plače). Nechce chodiť k psychijatričke ani to nejak riešiť
    Čo mám robiť?

    kluk, 12 let, 23. března 2019

    Ahoj,
    mrzí mě, že Tvoje máma má psychické potíže a nechce je řešit s psychiatričkou, využít odbornou pomoc, která tu pro ni je. Věřím, že pro Tebe musí být náročné vidět, jak jí trápí deprese, nejspíš cítíš smutek, lítost, bezmoc, rád bys jí nějak pomohl. Oceňuji Tvůj upřímný zájem a také to, že si umíš aktivně napsat o radu, pomoc.

    Tvoje máma je dospělá a je sama zodpovědná za své zdraví a chování. Pokud nepomáhá to, že jí sám nabízíš, aby šla k lékaři, neboj se o podporu požádat jiné dospělé ve svém okolí, někoho z rodiny, učitelů nebo školního psychologa. Měli by vědět, co se doma děje, co Tě trápí, a také můžou pomoci to řešit. Napadá mě také zkontaktovat mámina praktického lékaře a poradit se s ním. V případě, že bys měl o mámu strach, můžeš jí zavolat i záchranku 112.

    Ráda bych Tě podpořila v tom, abys nebyl na svou starost sám. Neboj se svěřit blízkým v okolí s tím, jak se cítíš a co bys potřeboval jinak.

    Přejeme Ti vše dobré,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Aliku. Mám velký problém nebo spíš ne já ale můj kamarád z táboru. Seznamili jsme se o velkých prázdninách na táboře a od té doby si píšeme. Včera jsem ale dostala zprávu ve smyslu,, tohle píšu všem, protože tady už možná brzo nebudu,, napřed jsem to nepochopila ale pak mi došlo že se chce zabít. Zeptala jsem se ho proč a on mi to řekl. Už nějaký čas má halucinace že vidí nadpřirozené a nereálné bytosti a slyší šepot. Rodičům to říct nechce a kamarádům taky ne aby ho někdo nevzal k psychologovi. Má strach ze by bral prášky a to nechce. Mám o něho velký strach ale nemůžu za ním ani zajít protože bydlí přes celou republiku daleko����. Strašně mu chci pomoct a on mi slíbil že si nic neudělá. Chci se zeptat jestli je možné že by se mohl vyléčit ale ne praskami. Chápu že je nechce brát. Mám ho strašně moc ráda a vždy mě pochopí nechci o něj přijít. Děkuji předem za rychlou odpověď.

    Ahoj,
    oceňuji Tvůj zájem a starost o kamaráda, na kterém Ti záleží. Má psychické problémy, o kterých však jeho blízcí neví. Má strach z psychologa a možné léčby halucinací. Naznačil, že se chce zabít, zatím však slíbil, že si nic neudělá. Ptáš se nás, zda je možné se vyléčit bez léků, kterých se bojí.

    Je moc dobře, že si umíš aktivně napsat o radu, pomoc v těžké situaci. Vnímám, že pro kamaráda je asi těžké zvládat náročné stavy sám, když nikdo v jeho blízkém okolí netuší, co se děje. Pak mu ale také nemůžou pomoci, což mě mrzí, a byla by škoda, aby si kvůli tomu nějak ublížil. Rodiče, kteří jsou za něho a jeho bezpečí a zdraví zodpovědní, pokud mu ještě není 18 let, by mu mohli pomoci vyhledat odborníka, psychologa či psychiatra. Ten by dokázal posoudit, nakolik je situace závažná a o jaký problém se jedná. Věřím, že by nabídl i řešení, že by společně našli způsob léčby, který by mu vyhovoval. Především psychoterapie je forma pomoci, kdy na problém člověk není sám, má v tom všem odborného "průvodce" a podporu. Někdy je potřeba ji nakombinovat s léky, třeba jen na přechodnou dobu, to vše však vždy v zájmu pacienta a musí to nejprve posoudit lékař.

    I když představa léčby a práci na problému nemusí být člověku příjemná, věřím, že zachování života má větší hodnotu a je na prvním místě. Za sebe můžeš s kamarádem promluvit o možnostech odborné pomoci, můžeš mu dát kontakt i na nás (e-mail, chat, telefon na www.modralinka.cz) nebo jinou linku důvěry, kam se může obrátit anonymně a vyjádřit mu svůj strach o něho. Můžeš se také poradit s rodiči, i ti by mohli pomoci situaci řešit, např. se zkontaktovat s jeho rodiči i na dálku. Věřím, že pokud by jeho rodiče věděli, co ho trápí, chtěli by mu pomoci. Pokud bys měla strach, že je kamarád v akutním ohrožení života, je namístě volat záchranku a poradit se s nimi třeba i anonymně po telefonu, můžou mu zajistit rychlou pomoc.

    Představuji si, že ani Ty nejsi v lehké situaci, věřím, že máš v sobě ohledně kamarádových problémů hodně pocitů, představ, obav. Je dobré na ně nebýt sám, umět se svěřit někomu blízkému, komu důvěřuješ, kamarádce, rodičům, školní psycholožce.

    Přejeme Ti vše dobré,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, chtěla bych být vegankou, vegani ale nejedí maso, já ale ano, jinak nejím skoro nic co je ze zvířat protože mi to nechutná, ale nahrazuji to. Rodiče mi prostě nedovolí nejíst maso, říkají že děti by maso jíst měli, že mi potom budou chybět vitamíny atd... Já je trochu chápu, ale když maso jíst nechci... A je pravda že budu špatně růst když budu vegankou už ve 13? A rodiče jsou na mě i trochu naštvaný když se s nima bavím o tomto tématu - že něco vyřadím z jídelníčku. Co mám dělat?

    holka, 13 let, 26. února 2019

    ahoj,
    protože ještě nemáš ukončený růst, potřebuješ přijímat dostatek energie i všech potřebných živin (bílkovin, sacharidů, tuků, ale i vitamínů, minerálních látek a stopových prvků). Pokud by příjem těchto důležitých živin nebyl dostatečný, mohlo by to Tvůj růst negativně ovlivnit.

    Veganská strava je poměrně významně omezená co se týká výběru potravin - nejí se nejen maso, ryby, ale i řada dalších potravin živočišného původu. Je pak těžší pohlídat složení stravy tak, aby bylo plnohodnotné a aby člověk přijal všechny potřebné živiny. Je k tomu potřeba určitá znalost a zkušenost - které potraviny jsou bohaté na které živiny (a které v nich naopak chybí), jak správně potraviny kombinovat a v jakém množství je konzumovat. Při veganské stravě je mnohem větší riziko, že nemusí být živin dostatek, než třeba při stravě vegetariánské. Řada živin je totiž z potravin živočišného původu lépe využitelná - např. vápník, železo, ale třeba i vitamín B12, který potraviny rostlinného původu téměř neobsahují. Také rostlinné zdroje bílkovin neobsahují všechny potřebné aminokyseliny, musí se tak vzájemně správně kombinovat (na rozdíl od živočišných zdrojů bílkovin, které jsou plnohodnotné). Člověk bez celkem dost podrobných znalostí o výživě si může nevyváženou stravou (konzumovanou delší dobu) i významně poškodit zdraví. Opravdu to není jen tak jednoduché. Proto se nejde divit rodičům, že o Tebe mají vzhledem ke změně stravy obavy a nelíbí se jim vyřazování různých druhů potravin ze stravy. Pokud bys dlouhodobě neměla správně složenou stravu, opravdu by se Tvůj růst mohl zastavit nebo zpomalit, ani kosti či zuby by nebyly v dobrém stavu - Ty právě teď potřebuješ načerpat dostatek živin, abys měla co nejlepší vstup do dospělosti.

    Přece jen bychom Ti doporučovali nedodržovat přímo veganskou stravu, ani vegetariánskou - zařazovat občasně i maso, ryby, samozřejmě konzumovat dostatek zeleniny, ovoce, obilovin, luštěnin - a k tomu ale také mléko a mléčné produkty a vejce. Pokud by ses přece jen chtěla přiklonit více k úpravě stravování, byla by lepší vegetariánská strava (která není v omezení tak striktní) po poradě s lékařem. Lékař může Tebe i rodiče navést, jak by měla být vegetariánská strava složena, může v průběhu času sledovat, zda při takové stravě dobře rosteš a nechybí Ti nějaké důležité živiny (např. železo).

    Zkus se tak domluvit s rodiči, že byste Tvou výživu probrali s lékařem. Věřím, že rodičům by podpora lékaře a informace od něj mohla pomoci snížit obavy z nesprávně nastavené stravy.

    Držíme palce, ať se Ti dobře daří! Vím, co jím

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Aliku už tady píšu po druhé je mi 12 let ale dovoluji si říct že na to nevypadám mám 170 cm ale to sem teď nepatří. Mám problém a myslím že je celkem zásadní o tomhle rodičům totiž říct nedokážu. Je to to že jsme teď byly s naší třídou dalšíma dvěma na lyžaku a jsem se tam zakoukla do jednoho kluka s tím klukem si píšu ale mám pocit že o mě nejeví moc zájem s dost mě to trápí mám mnoho dalších problémů jak doma tak s kamarády a jednu dobu toho na mě bylo moc tak jsme začala sebepoškozovat sama toho lituju naposledy jsem se rezala vcera a strašně toho vždycky lituju protože ty jizvy se hojí dlouho a i když se zahojí tak jsou tam potom takové bílé čáry a já se bojím že na to mamka nějak přijde což fakt nechci protože by mě táhla k psychlogovi protože jsme se rezala už minulý rok ale přestala jsem tak se tedy ptám co mám dělat abych si dokázala pomoct sáma nějak jinak než řezáním a co dělat aby na to nepřišli rodiče? Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 31. ledna 2019

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že chceš se sebepoškozováním přestat. Už jsi nejspíš sama zjistila, že to není řešení problému, naopak další problémy přináší. Jak se sebepoškozováním přestat? Na to není úplně snadná rada - je potřeba učit se stavět problémům čelem, neutíkat před nimi. Prvním krokem by mohlo být sebrat odvahu a rodičům se svěřit. Jsou za Tebe zodpovědní a měli by vědět, co se s tebou děje. A hlavně je důležité nebýt na své problémy sama. Je nápomocné už jen to, že se člověku můžeš svěřit. Co můžeš dělat Ty sama, je odvracet pozornost k něčemu jinému, než k tomu, že si chceš ublížit - tedy zaměstnat ruce nějakou tvorbou, zabavit se sportem, pohybem, zpívat, s někým si povídat. Skončit se sebepoškozováním není vždy snadné a mnohdy je třeba vyhledat pomoc odborníka - tedy psychologa. Jestliže máte ve škole školní psycholožku (psychologa) a je pro Tebe bezpečnější, můžeš si vyhledat pomoc Ty sama. Pokud ne, ráda bych Tě podpořila, aby ses odborné pomoci, pokud sama se sebepoškozováním skončit nedokážeš, nebránila. Psycholog Ti může pomoci nejen s problematikou sebepoškozování, ale i se schopností zvládat a řešit problémy jiným způsobem.

    Přejeme Ti, abys na své potíže nebyla sama.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj poradno,
    Potřebuji se svěřit někomu, kdo by mi mohl pomoc, protože moje kamarádky mi odpoví maximálně „To bude dobrý, neboj jsem tu pro tebe, neboj vyřeší se to“, ano vážím si toho, ale potřebuju odbornou pomoc.

    Když jsem byla ve třetí třídě, moje máma mě vzala na vyšetření. Doktoři mi zjistili ADHD. Nevím, jak se to přímo nějak jmenuje, ale já měla něco s poruchou pozornosti, že se nedokážu soustředit. To se jakoby projevuje i doteď, protože já se nedokážu soustředit jak ve škole, jak doma když se snažím naučit látku a tak dál. Pak se nic moc nedělo, ale pak přišla pátá třída. V hodině matematiky jsem si kružítkem ryla nějaké čáry a obrázky na ruku.. dopadlo to, tak, že se to dověděli moji spolužáci a vzhledem k tomu, že zrovna v té době vypukla modrá velryba, všichni si mysleli, že to hraju, což nebyla pravda. Došlo to, tak daleko, že mi spolužačky vyhrožovali, že pokud to ještě někdy udělám zajdou za učitelem.

    Pamatuji si ještě, že o letních prázdninách jsem si ještě něco udělala. Pak jsem s tím vážně nepokračovala. Ale přišla šestá třída. Několikrát jsem se pořezala, kvůli tomu, že jsem se s někým kdo mi byl hodně blízký pohádala. Ale nebylo to tolik, ale bylo. Přestala jsem se smát, a ztratila jsem smysl pro humor. A pak přišel nejhorší ročník, sedmý. Koncem prázdnin 2018 si moje mamka našla přítele. Samozřejmě jí to nezazlívám, jsem šťastná, že je konečně po osmi letech šťastná.. ale vzhledem k tomu, že bydlí trochu dál a nemůže tu být furt si s ním furt psala. Furt seděla s počítačem na klíně, nebo mobilem v ruce. Pamatuji si, že jsem měla jednu velkou jizvu z pocitu, že ztrácím i svoji mamku. Jsem totiž strašně přecitlivělá, a všechno mi ublíží. A pak to šlo všechno dál. Nemůžu jít sama alejí, protože mám pocit, že mě někdo sleduje. Nezvládnu objednat jídlo, protože se bojím, že řeknu něco špatně. Bojím se, že když jdu k tabuli zapomenu jak se to počítá.

    Všímám si toho sama, sice jsem nikdy neměla vysoké sebevědomí, ale dokázala jsem o sobě říct alespoň v ironii, že jsem hezká. Dnes to nezvládnu ani tak. Nemyslím si o sobě, že jsem tlustá, myslím si o sobě, že jsem až moc hubená, až vyhublá. Celkově trpím nejspíš depresí. Po nocích mívám špatné nálady. Nebo aspoň další věc, čeho si všímám, že jsem měla třeba tři měsíce v kuse špatnou náladu a pak zničeho nic dobrou. Teda až do dnes. Dnes jsem zničeho nic, bez důvodu chytla špatnou náladu. Málem jsem se pořezala, ale udržela jsem se. Už měsíc a půl se držím.

    Já nevím co dělat, je toho na mě moc. S mamkou jsem se poslední dobou strašně moc hádala, protože o mě ztratila zájem, a vylívá si na mě zlost. Když jsem mezi lidmi, mám pocit, že tam jsem navíc, když mluvím nikdo mě neposlouchá. Dávají mi najevo, že mě nemají rády.

    Omlouvám se, že je to tak dlouhý. Asi jsem se potřebovala vypsat. Snad mi poradíte, a řeknete co mi vlastně asi tak je.. Snad jsem to popsala dobře, děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 4. ledna 2019

    Ahoj,

    popsala jsi všechno dobře a srozumitelně, to oceňuji. Oceňuji také to, že dokážeš "zatnout zuby" a nepořezat se, když na Tebe přijde chuť si ublížit. Jistě ale pochopíš, když Ti napíšu, že kdyby bylo tak jednoduché, takto na dálku hned poznat, co se s kým děje, na základě dopisu, tak by vůbec nebylo potřeba lékaře, psychology, stačily by on line poradny. Ale tak to bohužel není.
    Tvé potíže již trvají velmi dlouho, mnoho let, a spíše se stupňují, než aby ubývaly. Nakonec sama hned v první větě píšeš, že potřebuješ odbornou pomoc a já s Tebou velmi souhlasím. Měla by ses domluvit s mámou a obrátit se na nějakého psychologa, (začít můžeš u toho školního, máte-li ho), který by se Ti věnoval delší dobu a pracoval s Tebou. Dobrou, ba velmi dobrou zprávou na tom je to, že zlepšení toho nežádoucího vývoje leží ve Tvých rukách. Ty sama můžeš s odbornou pomocí docílit toho, aby se Ti dařilo lépe. Potřebuješ, jak opět sama správně píšeš, pracovat na zvýšení svého sebevědomí, které Ti dodá potřebné kuráže ve společnosti dalších lidí. Když se naučíš, mít sama sebe ráda, vážit si sebe, pak si Tě budou vážit i ostatní, skutečně to tak funguje.

    Co se týká Tvé mámy, je samosebou fajn a v pořádku, že si našla přítele. Je-li máma spokojená a šťastná, netouží po ničem jiném, než mít také šťastné a spokojené dítě. Ale jak se zdá, u vás doma to tak nyní není. S mámou se hádáte, ona si na Tobě vylévá zlost, asi se necítí moc spokojená, nevím, co v tom vězí. Ale Ty se jí můžeš zeptat, základ všeho, dobré atmosféry doma, spočívá ve správné komunikaci. Zeptej se mámy, co se děje, dej jí najevo, že se Ti zdá, že o Tebe ztratila zájem, popiš jí své pocity. Doporučuje se setkání někde na veřejném místě, v cukrárně, čajovně, a tam vše s mámou probrat.

    Ve svém e-mailu popisuješ také své střídavé nálady, někdy se sebepoškozuješ, máš problémy s udržením pozornosti, problémy v komunikaci s nejdůležitějším člověkem, mámou, potíže o něco si říct, i v komunikaci ve společnosti. To vše už je dost dobrých důvodů pro to, aby ses obrátila na odborníka, a spolu pomalu, krůček po krůčku, pracovali na Tvé proměně. Není to lehké a jednoduché, ale výsledek stojí opravdu za to.

    Přejeme Ti hodně odvahy a energie k prvním krokům práce na sobě.
    Modrá linka