Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se smířit se smrtí mamky?

    ahoj, nechci nejak rusit, ale chtela bych poprosit o radu
    nemate nejake navrhy, jak se lepe vyrovnat se smrti blizke osoby.? v kvetnu to sice bude 6 let, co mi zemrela mamka, ale stale jsem se zrovna s timhle nedokazala srovnat a uprimne uz nevim, co mam delat, tak se obracim sem.. predem dekuji a omlouvam se, ze rusim.

    kacii, věk neznámý, 15. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    oceňuji, že si píšeš o radu, když nevíš, jak dál. Ptáš se nás, jak se lépe vyrovnat se smrtí své mamky. To není vůbec jednoduchá otázka a obávám se, že v jedné krátké odpovědi to nejsme schopni obsáhnout. Nemám mnoho informací o Tobě a o tom, co vlastně prožíváš. Píšeš, že by ses ráda se smrtí mamky vyrovnala lépe. Vnímáš, že ses s tím nedokázala stále srovnat a nevíš, co už dál dělat. Napadá mě u toho otázka, co vlastně pro Tebe znamená srovnat se s tím. Jak by to podle Tebe mělo vypadat? Říkám si, že není nikde daný žádný ideální způsob, jak se člověk se smrtí má vyrovnat nebo jak to má v ideálním případě vypadat, když se s ní vyrovná. Přemýšlím nad tím, co Tě vede k přemýšlení o tom, že bys to měla zvládnout nějak lépe. Je podle mě důležité, aby takový pocit šel z Tebe samotné. Pokud Ty sama cítíš, že bys to chtěla jinak, že Ti to nevyhovuje, pak je dobře, že se tím zabýváš. Chci Tě moc podpořit, abys vyhledala podporu odborníka, se kterým to budeš moci probrat více do hloubky. Takovou podporou může být psycholog/psycholožka. Může Ti pomoci lépe porozumět Tvým pocitům a potřebám. Zároveň je nápomocné nebýt na to sama, sdílet s někým ve svém okolí - třeba s tátou, babičkou nebo někým jiným blízkým. I my jsme Ti nadále otevřeni, lépe však na chatu nebo na telefonu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

    Přejeme Ti hodně sil,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku...
    Mám svoji nejlepší kamarádku která je už snad jediná, které věřím. Věřím ji na tolik že bych ji byla schopná říct úplně všechno. Věříme si navzájem a svěřujeme se. Jenže je tu problém. Má mě až moc ráda a myslím, že kdybych jí řekla moje současné problémy tak by jí to mohlo hodně ublížit. Proto píšu sem.
    cca před rokem jsem byla na Lyžáku s mojí bývalou kámoškou a pak i přítelkyní. Na lyžáku jsme se hodně pohádali a já kvůli ní začala se sebepoškozováním. Po lyžáku se to začlo ještě zhoršovat. V dubnu jsem se zamilovala do jednoho mého spolužáka u kterýho jsem si myslela že mi to nikdy nemůže vyjít. Nakonec ale vyšlo.. Byla jsem z toho strašně šťastná! jenže... od tý doby co jsem s ním byla jsem se víc a víc bála že mě opustí, že mě přestane mít rád, že mě třeba ani rád nemá... Propadla jsem do úzkosti, později i do depresí.. Začala jsem se více sebepoškozovat. Měla jsem časté stavy, kdy jsem ani nebyla schopná vstát z postele, ve škole jsem chodila brečet na záchod, bylo mi blbě, omdlivala jsem... po době, kdy se to fakt začlo zhoršovat jsem se svěřila mé tridni paní učitelce. Mám ji hrozně moc ráda. Nečekala jsem, že člověka jako je on dokážu zničit tím, že jí řeknu že se chci zabít. Začalo se to více řešit a museli do toho zatáhnout i rodiče a i mého přítele. Jednou mě během školy poslali na krizovku na psychiatrii kde mi předepsali léky.. od té doby jsem začla mít problémy s poruchy příjmy potravy apod.Moc se to nelepšilo, stále jsem se bála o svého kluka, že mě přestane mít rád... a taky se tomu tak stalo... začátkem června, když jsem chyběla ve škole a byla na dovolený mě ve škole pomlouval. Říkal, jaká jsem Pi*a, že mě nemá rad apod. Když jsem to s nim pak řešila, tak mi na to nepsal, že se mnou už dál být nemůže, protože si mnou nechce ničit život. To mě dost zničilo. Pokusila jsem se ve škole si vzít život, ale bezvýsledně. trvalo dlouho, než jsem se přez něj dostala. O prázdninách se to zlepšilo, nemusela jsem vidět svoji třídu, která me neměla ráda a furt mi říkali ať se jdu zabit atd. Po prázdninách jsem toho svýho bývalého začla nenávidět a nenávidím ho až do teď. Psychika se začla zlepšovat, začla jsem chodit k psychiatricce. váha šla rapidně dolů.
    Momentálně... Váha jde zase nahoru.. štve mě to, ale částečně i ne. Ovšem vrátili se všechny špatně myšlenky a já nevim co dělat. Při životě mě drží rodina, papoušci a má nejlepší kámoška. Ale hrozne moc věcí mě stahují dolů. Všichni jsou na mě hnusní, říkají ať se jdu zabít, že mam deprese jak nejaka pi*a, že dělám všechno špatně a ve škole mě šikanují. Poslední dobu jsem furt unavená, nevim co dělat, nudím se, nemám smysl k životu a vlastně mě to tu nějak moc nebaví...
    Nevím co mám dělat... zda nějak přežívat a nebo to vzdát a ukončit to...
    Díky moc, že jsem se tu mohla svěřit, přeji všem krásný den a bezstarostný život!

    Anička, 14 let, 13. ledna

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru, popisuješ poradně co jsi poslední dobou prožila a co se s tebou díky tomu děje, i jak na to reagují tví spolužáci. Rozhodně to nevzdávej. Je patrné, že prožíváš těžké věci ale ty budou mít svou příčinu a na tu je potřeba přijít. Pak by se ti mohlo ulevit. Ten vztah s klukem u tebe nejspíš nastartoval nějaké hlubší problémy, úzkosti, které si v sobě neseš a teď se ti to stále vrací. Prostředí školy, kde se vše odehrávalo tě v tom může udržovat. Je moc dobře, že jsi v lékařské péči. Doporučila bych ti k tomu najít i péči psychoterapeutickou. Zkus, za pomoci učitelky, či rodičů, najít dětského terapeuta. Je potřeba, abys mohla o svých pocitech, o tom, co se v tobě děje, co prožíváš a tak pravidelně s někým nestranným mluvit. A najít cestu jak tomu v sobě porozumět a jak to překonat a žít dál. Je moc dobře, že ses obrátila na poradnu a hledáš pro sebe pomoc. Bylo by moc dobře, abys nyní měla nějakého člověka, který tě bude provázet a naslouchat ti, případně ti dávat podněty, co dělat či nedělat. A to nejlépe může zastat odborník. Na poradnu se samozřejmě můžeš obrátit opakovaně, případně se můžeš i ozvat na náš chat, určený pro děti, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je to chat Centra Locika. I zde si můžeš o tom, co tě trápí podrobně popovídat. Chat je anonymní. Myslím si ale, že mít oporu v někom ve svém okolí, by pro tebe bylo teď víc.
    Držím ti palce, Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se přestat sebepoškozovat?

    Ahoj Alíku a poradno,
    Už jsem sem párkrát psala ohledně sebepoškozování.. Jenže je to furt jen a jen horší, dřív jsem se jen řezala, ale posledních pár dní se už i pálím. Vím že to není dobrý a měla bych s tím něco dělat a to se taky snažím, ale prostě to nejde. Tohle všechno trvá už tak rok a čtvrt a chci z toho už prostě ven, ale zároveň vlastně ani nechci. Když jsem mamku poprosila o psycholožku kvůli mým nesnesitelným psychickým stavům a právě sebepoškozování, více méně mi na to ani nic neřekla a k psycholožce mě neobjednala. Tak nějak dělala že se nic neděje, a že to co jsem ji řekla ani není pravda. Mamce jsem sice neříkala přesný důvod proč chci k psychologovi, jen jsem ji tak nějak naznačila že se necítím uplně psychicky dobře. Vím, že kdybych jí totiž řekla o mém sebepoškozování, asi by to nevzala úplně nejlíp. Už jednou se o tom tak nějak dozvědela, ale věděla jen o jednom říznutí.. Každopádně já bych potřebovala pomoct s tím, jak se konečně přestat sebepoškozovat a jak se nějakým způsobem dostat k psychologovi.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 15. ledna

    Ahoj,

    vážíme si důvěry, se kterou nám píšeš. Oceňuji, že se snažíš se sebepoškozováním přestat a chceš z toho být venku. Současně si vážím i Tvé upřímnosti, když píšeš, že možná tak trochu z toho ven nechceš. Tohle je u sebepoškozování docela běžné - na jednu stranu si člověk uvědomuje, že mu to ubližuje, chtěl by toho nechat, ale v něčem se toho nemůže vzdát. Vidím, že jsi aktivní, zkoušíš způsoby, jak toho nechat. Dokonce jsi i poprosila mámu o objednání k psycholožce, to jsi udělala moc dobře. Je mi líto, že máma na to nezareagovala, dělá jakoby nic. Zasloužíš si pomoc psychologa a máš na ni i právo. Tvoji rodiče jsou zodpovědní za Tvé zdraví, fyzické i duševní. Takže podobně jako když si zlomíš nohu, vezmou Tě k doktorovi, když Ti není dobře psychicky, měli by Ti zajistit péči.

    Chci Tě proto podpořit, abys zkusila mámu znovu oslovit, zdůraznit, jak se cítíš a co potřebuješ. Není nutné, abys jí přesně řekla, co se děje, chápu, že z toho máš obavu. Pokud by máma znovu nereagovala, říkám si, zda je někdo další dospělý, s kým o tom můžeš mluvit - táta, babička, další příbuzný anebo třeba i oblíbená učitelka? Je důležité, aby někdo dospělý věděl, jak Ti je a bral to vážně. Někdy je totiž obtížné dostat se k psychologovi bez vědomí rodičů. Každý psycholog to má trochu jinak, někteří souhlas rodičů vyžadují, jiní ne. Existují i poradny, kam se dá jít anonymně, tak je to třeba u nás na Modré lince, ale nevím, odkud jsi a jestli v okolí něco takového máš.

    Možná jsi v odpovědi očekávala nějaké praktické rady a tipy, jak se z toho dostat sama. Z toho, co píšeš, vnímám, že už jsi asi i sama mnohé zkoušela a jak píšeš, trápí Tě to už celkem dlouho. Pokud bys chtěla, můžeš přijít na náš chat nebo zavolat na linku, kde se můžeme pobavit více konkrétně o tom, co jsi už zkoušela nebo co bys mohla ještě zkusit (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Strach ze školního výletu na více dní

    Zdravím po nějaké době!

    Se školou pojedeme na školní výlet a mám nějaké obavy. Se třídou jako takovou mám kompletně neutrální vztahy. Úplně. Jede se tam na týden. Jsem na spektru a proto mám problémy s cestováním a změnami v rutině. Budu tam s několika lidmi a bojím se toho, že nebudu mít svůj prostor, který potřebuji. Taky je mi skoro vždy když někam jedu první noc špatně. Je mi blbě od žaludku, nespím, celou noc se třesu, nemohu pořádně polykat a vůbec nemohu jíst a pít. Chůze je mi náročná a dělá mi problém i dýchat. Někdy i zvracím. Poslední vícedenní výlet se třídou byl v šesté třídě (teď jsem v deváté) a proto se bojím, jak to zvládnu. Na dlouhé výlety jezdím pouze s rodinou a tam vím, že mi táta dovede pomoct. Také potom se skautem, tam většinou tyhle stavy ani nemám, protože obecně tam panuje uvolněnější atmosféra a vím, že mě tam lidi berou takového, jaký jsem. Prostě tam mám prostor na svoje potřeby.
    Bojím se toho, jak zvládnu první noc. Na školním výletě se mi to taky stalo a bylo to strašné (ten výet byl na tři dny a dvě noci) tohle bude na více než týden!
    Nevím jak zvládnu několik lidí na pokoji a takové ty hry jako flaška, pravda/úkol do kterých mě lidí nutí a pak z toho mám tak akorát úzkostné chvilky.
    Další problém jsou moje návyky. Mám třeba několik safe předmětů, ale ani jeden si nemohu vzít s sebou. Taky mi dělá problém spát v cizí posteli a proto bych si nejraději vzal svůj povlak. To ovšem udělat nemohu. Ta představa kolik lidí tam spalo přede mnou je strašná.
    To stejné s příborem, ten si asi svůj vezmu, lidi se ale na mě pak divně dívají...

    Občas jsem si na moje stavy bral nějaký prášky, nevím, jak se jmenovaly. Nebyly předepsány od doktora, ale pomohly mi. Chtěl bych se zeptat na tyto věci:

    1. Jak prostě tohle zvládnout a jak to přežít?
    2. Co mi může pomoci?
    3. Existují nějaké volně prodejné léky na tyhle potíže? Pokud ne:

    - Jak mohu získat předpis na léky? Může mi ho dát i můj dětský lékař?

    Děkuji moc!

    kluk, 14 let, 14. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    vážíme si důvěry, se kterou nám píšeš. Obáváš se školního výletu, zejména proto, že máš své specifické potřeby a návyky, které nebude možné na výletě zajistit. Úplně chápu, že máš strach, jak to bude probíhat. Z minulosti už máš ne příliš dobrou zkušenost s výletem, teď to navíc bude delší. Popisuješ potíže, které zní opravdu nepříjemně - nespavost, nechutenství, potíže s chozením, nevolnost. Je pro mě pochopitelné, že když si toto vše představíš, vyvolá to v Tobě obavy. Dáváš nám několik dotazů, odpovím Ti na ně postupně.

    Jak to zvládnout, přežít, co Ti může pomoci. Píšeš, že když cestujete s rodinou, dokáže Ti pomoci táta, to je moc dobře. Dokonce i ve skautu se to dá. Z toho, jak to popisuješ, mi připadá, že co Ti pomáhá, jsou lidé, kteří Tě berou takového, jaký jsi a mají pochopení pro Tvé potřeby a návyky. Přijde mi to vlastně zcela přirozené. Každý z nás chceme, aby nás okolí přijímalo takové, jací jsme. Některé věci máš jinak než ostatní, asi jsi někdy zažil, že se na Tebe dívali lidi divně, což může Tvoji nejistotu ještě posilovat.
    Přemýšlím nad tím, jak by se ten pocit bezpečí, který Ti dává táta nebo skaut, dal přenést i na školní výlet. Říkám si, že spolužáci Tě už trochu znají, asi ví, že některé věci potřebuješ po svém, stejně tak možná i učitelé. Napadá mě, jestli jsi o svých pocitech mluvil s tátou. Mohlo by pomoci, kdybys mu otevřeně řekl vše, čeho se bojíš, podobně jako jsi to napsal nám. Můžete spolu probrat, co by Ti nejvíce pomohlo zvládnout to i bez něj. Taky by možná táta mohl paní učitelce předat nějaká doporučení, jak by Ti v obtížných chvílích mohla pomoci. Pokud máš k učitelce důvěru, můžeš s ní promluvit i Ty sám, nebo jí třeba ukázat i tento Tvůj dopis. Říkám si také, že některé věci by se třeba přece jen daly zajistit - třeba vlastní povlak na polštář by nemusel být problém, snadno se Ti vejde do batohu.

    Co se týče léků, v tom Ti nedokážeme poradit, protože Alíkova poradna není zdravotní poradna. Avšak uvažuješ o tom dobře, že bys mohl požádat svého dětského lékaře. Je dobré mu říct, co Tě trápí co nejvíce podrobně. Pravděpodobně Tě pošle ke specializovanému lékaři, k psychiatrovi, ten Ti pak může léky předepsat. Je možné, že Ti doporučí i návštěvu psychologa. Ten by Ti mohl pomoci i s nějakými technikami, které by Ti pomohly lépe zvládat obtížné situace.

    Držíme Ti pěsti,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Kamarádka má deprese a přemýšlí nad sebevraždou

    Ahoj Alíku aspol,
    mám 1 kamarádku, která vypadá, že je navenek všechno v pořádku, ale přitom prožívá deprese a přemýšlí o smrti, protože si myslí že je na světě zbytečná. Už jsem se jí to pokoušela vymluvit ale nešlo to, takže pořád přemýšlí nad sebevraždou. Pokoušela a pokouším se jí nějak pomoct, nějak se té její myšlenky zbavit, ale nejde to. To co jsem zkoušela nevyšlo a dál už jsem si nevěděla rady. Mohli by jste mi prosím poradit co mám dál dělat abych nepřišla o mojí kamarádku🙏

    Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 7. ledna

    Zdravím z Modré linky,

    píšeš nám, o své kamarádce, kterou trápí deprese a myšlenky na sebevraždu. Přestože ses jí to pokoušela vymluvit a nějak ji pomoci, stále nad sebevraždou přemýšlí. Nerada bys o kamarádku přišla a žádáš nás o radu, jak bys jí mohla pomoci.

    Především si vážím důvěry, se kterou nám s takto vážnou věcí píšeš. Z Tvé zprávy vnímám, že máš o kamarádku opravdu starost, a že to musí těžké a děsivé i pro Tebe. Zároveň si myslím, že je od Tebe moc ohleduplné, že se tímto způsobem snažíš kamarádce pomoci, a rád se Ti pokusím poradit, co by se ještě dalo dělat.

    Zmiňuješ, že ses jí pokusila sebevraždu rozmluvit, ale nešlo to. Lidé se sebevražednými myšlenkami bývají v těžké depresi a rozmluvit jim to proto jde jen těžko. Z toho důvodu je důležité, aby se takový člověk rychle dostal k odborné pomoci, aby se mu od smutku ulevilo a mohl dál žít. Nejlepší by pro to bylo zkusit podpořit kamarádku v tom, zda by se s tím zvládla svěřit nějakému dospělému, ke kterému má důvěru. Může to být třeba rodič, jiný rodinný příslušník, nebo třeba školní psycholog/žka či výchovná poradkyně - ti by na škole měli být právě od toho, aby studentům v takových situacích dovedli pomoci. Pokud kamarádka nebude chtít, zvážil bych, jestli to někomu neříct i tak - věřím, že tato situace silně doléhá i na Tebe a neměla bys nést tak těžké břímě, jak je strach o život kamarádky, jen Ty sama.

    Také můžeš kamarádce nabídnout, aby zavolala nebo napsala na naši linku důvěry, kde s ní rádi probereme její emoce a zkusíme ji dodat naději, že i s takovým stavem je možné něco dělat. Zároveň bych Ti rád nabídl, ať se nám na linku případně ozveš i Ty sama - měli bychom tak více prostoru společně probrat, jaké to pro Tebe teď je a co bys s tím mohla dělat. K dispozici jsme nonstop na telefonu (608902410) nebo Skype a ve vybraných časech na chatu, všechny možnosti kontaktu máme na našich stránkách modralinka.cz. Případně přidávám kontakty i na jiné linky důvěry, kdybyste si chtěly vybrat: capld.cz/linky-duvery-cr/. Jak jsem již zmínil, musí to být ohromná váha, kterou teď neseš, a přál bych Ti moci se s ní s někým podělit.

    Držíme palce vám oběma palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Nic mě nebaví a přemýšlím o smrti

    ahoj aliku, mam problem. obcas fakt ztracim chut do zivota. proste dokazu lezet v posteli a premyslet na tim, ze bych to i udelala, i kdyz vim, ze bych to nezvladla. mam strasne nudny zivot a kamarady, kteri se sami od sebe neozvou a nepozvou me treba ven. vsechno musim iniciovat ja a to me uz fakt nebavi. kdyz nenapisu ja, tak oni nenapisou. moje jedina radost je ted pleteni a peceni. posledni dobou ale ani na to nemam pomyšlení. nic me tady nebavi. hraju volejbal ale ted nemame moc treninku. nevim co mam delat.

    holka, 14 let, 2. ledna

    Ahoj,

    je moc dobře, že píšeš, když Tě něco trápí. Říkáš, že ztrácíš chuť do života. Máš pocit, že se Ti kamarádi nikdy neozvou sami od sebe. Věřím, že pak člověk občas přestává mít chuť pořád být jen ten iniciativní. Je super, že máš svoje koníčky – pletení, pečení, volejbal. A i když Tě to teď nenaplňuje jako možná dřív, je fajn vědět, že se člověk má k čemu vrátit, když bude chtít. Říkám si, že možná můžeš objevovat další věci, které by Tě mohly bavit. Možná skrz společný zájem můžeš poznat i další lidi, se kterými budeš moct něco podnikat. Třeba Tě něco zaujme ve městě, kde žiješ, nebo můžeš jet někam na víkendovku nebo letní tábor. Možná máte nějaké nové kroužky i ve škole.
    Taky přemýšlím, jestli někdo ví, jak se trápíš. Bylo by fajn, aby o tom věděl někdo dospělý, tak přemýšlím, jestli máš v rodině někoho, komu věříš a komu by ses mohla svěřit. Ať už rodič nebo třeba babička, teta, strejda či starší sourozenec. Je hodně důležité nebýt na těžké chvíle sám a někdy i jen to někomu říct, pomáhá. Zároveň pokud Tě přestává bavit opravdu všechno a ztrácíš chuť do života, bylo by dobré využít podpory nějakého odborníka – třeba školního psychologa nebo nějakého psychoterapeuta. Občas se člověk dostane do zdánlivě bezvýchodné situace, v níž potřebuje pomoc.
    Kdybys chtěla situaci probrat více i s námi, klidně můžeš. Je to lepší přes telefon nebo chat, kde se můžeme vzájemně doptávat a dostat se tak k podstatě trápení (více www.modralinka.cz). Rádi se s Tebou spojíme.

    Přejeme Ti narůstající chuť do života a odvahu do objevování nových možností.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Smutná nálada

    Ahoj, omlouvám se že sem píšu. Mám dotaz.

    Poslední dobou, nemám radost vůbec z ničeho, dříve jsem měla takovou radost z Vánoc že když byl říjen tak už jsem se prostě na ně strašně těšila, teď vůbec. Prostě jsem poslední dobou smutná a nevím z čeho. Zkoušela jsem několik věcí co mě baví, třeba se učit nové věci, dělat své koníčky, a různé věci. I jsem se zkoušela zamyslet proč jsem smutná ale na nic jsem nepřišla. Prostě mi připadá že na mě přišlo nějaké smutné období, nevím jak to vysvětlit.

    Holka, 10 let., 28. prosince 2022

    Ahoj,

    napsala jsi nám o tom, že poslední dobou nemáš z ničeho radost a jsi smutná a vlastně nevíš proč. Nepíšeš žádnou konkrétní otázku, takže odpovíme spíše obecně.

    V životě člověka se střídají různá období, někdy se člověk cítí radostněji, jindy zase smutněji. To je docela přirozené. Pokud ale období smutku trvá déle, je dobré se tím zabývat. Tak, jako Ty, zkusit najít zpět radost, a to jednak dobrou životosprávou a životním stylem (jídlo a pití v dostatečném množství i kvalitě, zdravý pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek spánku apod.), jednak tím, že si člověk dopřává více příjemných situací, tak, jak jsi to zkusila Ty.
    Pomáhá také vést si deník a zaznamenávat si nejenom události, ale i náladu. Jsou i aplikace pro deníkové záznamy i sledování nálady - můžeš se podívat na google play či ios).

    Pokud smutná nálada přetrvává delší dobu a nic z toho, co jsme napsali, nepomáhá, je dobré vyhledat pomoc psychologa a zjišťovat jednak příčiny, tak i možností řešení. Je možné vyhledat například školního, nebo kdekoliv jinde, za pomoci rodičů.

    Je dobře, že ses rozhodla se svou smutnou náladou něco dělat. Přejeme, aby se Ti vedlo lépe.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Vydírání nudeskou

    Ahoj....
    Prave ted mi je blbe protoze jsem proste byla moc hloupa...
    Poslala jsem jak nadrzeny debil nejakymu chlapovi nudes a on pokud nebudu delat to co chci tak je rozesle mym sledujicim... No ja proste si nedala no.. Vzdycky jsem si rikala ze NIKDY NIKOMU NIC NEPOSLU a ted... No ono ja jsem to fakt moc chtela a tak jsem to proste posilala snad kazdymu.... A co se nestalo najednou takovyhle debilek... Jsem fakt blba. No tak to vsichni uvidi hahah.. stejne me ani neznaji (nekteri). Ale horsi je ze ted nevim co delat dal... Ma to v telefonu a ja s tim nic neudelam. Dobre mala uprava takze uz jsem to vyresila$> kamaradi mi to potvrdili nic nerozesila dikybohu, a vyhrozovala jsem mu s policii a tu konverzaci mam v telefonu. Odepiste asi co nejdriv prosim$>

    holka, 14 let, 26. prosince 2022

    Ahoj,

    píšeš o tom, že jsi poslala nějakému muži nudes a on Ti nyní vyhrožuje, že pokud nebudeš dělat co chce, Tvou fotografii rozešle dalším lidem. Nevíš, co teď dělat dál, říkáš si, že to všichni uvidí a myslíš si o sobě, že jsi hloupá. Muži jsi vyhrožovala policií a máš uloženou Vaši konverzaci v telefonu. Kamarádi Ti nyní potvrdili, že muž fotky nerozesílá.

    V první řadě Tě chci ocenit za to, že nezůstáváš na své trápení sama a napsala jsi Alíkovi. Píšeš, že nevíš, co teď dělat. Říkám si, že by bylo fajn obrátit se na dospělou osobu, které důvěřuješ (mamka, teta, taťka, třídní učitelka, školní psycholog..) a začít nastalou situaci řešit společně s nimi. Rozumím tomu, že se možná obáváš jejich reakce a následků, jaké Tvé přiznání může mít, ale přijde mi důležité, abys na to nyní nezůstávala sama a měla pro sebe podporu.

    Je důležité říct, že pokud někdo šíří nahé fotografie, a k tomu ještě nezletilé osoby, kterou Ty jsi, jedná se o trestný čin a osoba může být stíhána policií. Je moc dobře, že máš uloženou konverzaci s daným mužem, protože pokud by bylo nutno, bude sloužit jako důkazní materiál pro policii.

    Vnímám potřebu také říct, že neneseš jakoukoliv vinu za to, co se nyní děje. Vinu nese muž, který od tebe fotku požadoval, a který Ti nyní vyhrožuje jejím šířením dál.

    Nemyslím si, že jsi hloupá, jak o sobě píšeš, naopak, spoustu mladých lidí, jako jsi ty se s podobným problémem setkalo, nebo setkává a mnoho lidí někdy nahou fotku někomu zaslalo nebo dostalo. I přesto, že jsi svoje fotky poslala dobrovolně, jak jsi psala, jde o zneužití důvěry a o chování, které je zákonem postižitelné. Nezávazně a anonymně můžeš svou situaci probrat například na lince Bílého kruhu bezpečí, která je bezplatná, tel. 116 006.

    Pokud budeš chtít, můžeš se ozvat také nám na Modrou linku do chatu, Skype či na telefon (www.modralinka.cz), kde můžeme společně Tvoji situaci ještě více dopodrobna rozebrat a hledat společně možné cesty řešení.

    Ráda bych Ti také doporučila dokument s názvem V síti, ve kterém bys mohla zjistit ještě více informací k tomuto tématu.

    Držíme pěsti, ať všechno dopadne dobře

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Deprese?

    Ahoj píšu dotaz nevím co mám dělat skoro všechno mě rozbrečí už mě nic nebaví a každej den je stejný už nevím co mám dělat budou Vánoce a nejradši bych chtěla aby nebyly tohle období trvá asi 5 měsíců

    holka, 14 let, 19. prosince 2022

    Ahoj z Modré linky,

    je moc dobře, že si pro sebe hledáš podporu, když se dlouhodobě necítíš dobře, jak píšeš. Bohužel, takto po internetu a ze dvou Tvých vět, Ti nedokážeme poradit tak, jak bys potřebovala.
    To nejdůležitější je, nebýt na své pocity sama. Zkus se svěřit nejlépe rodičům, protože jsou za Tebe zodpovědní a měli by vědět, co se s Tebou děje. Nebo alespoň někomu jinému dospělému z rodiny, komu věříš. Společně potom můžete hledat způsoby, jak si najít aktivity, které Tě budou těšit.
    Někdy můžeme v životě prožívat více smutku než jindy a nemusí to ještě nic znamenat, možná se ve Tvé životě dělo něco, co si opravdu potřebuješ oplakat, a nedalas svému pláči dostatečný průchod. Když však smutek nepřechází, potom je potřeba hledat si odbornou podporu, tedy psychologa, psychoterapeuta či psychiatra. Zpočátku se můžeš obrátit i na školní psycholožku (psychologa), pokud na škole máte. Je ale opravdu důležité, abys na své pocity nezůstávala sama. Protože smutek se velmi často může násobit už jen tím, že je s ním člověk sám. Klidně můžeš rodičům či psycholožce (nebo tomu, komu se svěříš) ukázat i tuto naši komunikaci, aby to pro Tebe bylo snazší.

    Bezstarostný advent Ti přeje
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahojky, kam můžu napsat (chci fakt jen psát) pokud bych se chtěla zeptat na něco osobnějšího co nechci aby si mohli přečíst kdokoliv pod sluncem? Díky a omlouvám se pokud to sem nepatří

    holka, 14 let, 13. prosince 2022

    Ahoj,

    není třeba se omlouvat, s tímto svým dotazem jsi na správné adrese. Rozumím tomu, že si chceš zachovat soukromí a intimitu a nemáš zájem, aby Tvůj dotaz četli další lidé, kromě těch kteří odpovídají na Alíky. V tom případě můžeš využít e-mail Modré Linky či ještě bezpečnější schránku důvěry. Také s námi můžeš chatovat. Vše o kontaktech si můžeš najít na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Pokud bys chtěla, je také možné požádat o to, aby Tvůj dotaz na Alíkovi nebyl zveřejněn - odpovídající pošlou odpověď jenom Tobě.

    Přejeme Ti krásný čas Adventu.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování

    Ahoj poradno,
    Už jsem sem jednou psala ohledně sebepoškozování. Už je to přes rok co jsem na tom závislá. Od května jsem byla skoro půl roku čistá a když jsem potom začala znovu, bylo to jiný. Teď mi nepomáhá už ani to že se pořežu, furt se potom cítím o něco líp ale není to stejný. Dřív pro mě řezání byla úleva, pomáhalo mi to, nebo to jsem si teda aspoň myslela. Jenže problém je asi v tom že tehdy o tom nikdo nevěděl, teď o tom ale ví celkem dost lidí.. moje nejlepší kamarádka (k té se ještě dostaneme), sestřenice a všechny (4) spolužačky. Jedna ze spolužaček se svěřila že to taky dělá a jedna se nám ještě svěřila s tím že to dělala dřív. No a teď k té nejlepší kamarádce, na začátku října jsme se bavily o vážnějších tématech a svěřila jsem se jí s tím že jsem se řezala. Ona s tím potom začala taky, a teď je na tom fakt hodně blbě, dostala i nějaký kapičky, s těma to ale přehání, divím se že jí to ještě nezabilo. No a její nohy vypadají fakt strašně. Já už taky nevím jak jí mám pomoct, zkoušela jsem všechno. Dokonce jsem byla v chatu přímo na lince bezpečí. Ale o tom bych mohla psát hodiny.. Teď zase ke mně. Tím že to o mě ví už tolik lidí, mám pocit jako bych to dělala pro pozornost a jen když na mě spolužačky vidí random škrábanec, a ani to nemusí být to že jsem se pořezala, jsou hned jakože ježiši ty ses zase pořezala a takhle, hlavně jedna z nich. Potom se vždycky cítím hrozně a mám chuť se zase pořezat, zároveň si ale říkám že nemůžu že to bude vlastně ještě horší. Mám pocit že mě nikdo nechápe, ten kdo to nezažil prostě neví jaký to je, co to obnáší a tak. Vím že jsem si dřív taky říkala proč by to někdo dělal a myslela jsem si že jsou ti lidi divní, ale teď to prostě vnímám úplně jinak a vím že není tak lehký přestat a to co to všechno obnáší, to jak to schovat, to hojení, infekce atd.. vlastně ani nevím proč tady tohle všechno píšu a co čekám že se stane ale je fajn pocit to ze sebe všechno nějak dostat. Jen potřebuju vědět jak se toho všeho zbavit, ať už těch všemožných pocitů, nebo všeho okolo sebepoškozování. Taky už jsem vyčerpaná z toho jak pomáhám té nejlepší kamarádce, chci jí pomoct ale už je toho na mě moc, hlavně když potřebuju pomoc já tak nemá pořádně čas, nikdy nemá čas.. Někdy mám chuť to fakt prostě jenom ukončit, ale neudělala bych to, fakt ne.

    holka, 13 let, 13. prosince 2022

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že ses začala znovu sebepoškozovat, je to ale jiné než předtím – ví to víc lidí a někdy Ti přijde jako kdyby jsi to dělala pro pozornost. Říkám si, že musí být opravdu namáhavé s tím zkoušet přestat. Sama píšeš, že pokračování v tom by Ti ale přitížilo. Jsem moc ráda, že jsi napsala, zní mi to opravdu vážně a nezasloužíš si v tom zůstávat sama. Píšeš, že vypsání se z toho je fajn pocit. Ráda bys přišla na to, jak se sebepoškozování zbavit a taky jak si poradit se zatěžujícími pocity kolem toho. Říkám si, že jsi už ušla velký kus cesty. Zároveň chápu, že by bylo příjemné už nyní zažívat větší pocity úlevy a zlepšení, které si zasloužíš.

    Ráda bych Tě podpořila, abys na sebe v tom všem nespěchala. Bohužel nejde mávnout kouzelným proutkem, aby se vše rychle změnilo a zlepšilo. Trvá to a chce to trpělivost, kterou bych Ti moc přála. Z Tvé zprávy mi zní, že jsi udělala už velký kus práce na tom, aby se to zlepšilo. A stále jsou dny, kdy je to lepší a horší, a to je normální. Hledat účinnou pomoc a věci, které Ti uleví, ale neublíží, může trvat. Přála bych Ti, abys vytrvala v hledání a zkoušela i další věci, které Ti přinášejí alespoň malou radost. Stejně tak popovídání si s blízkým může být úlevné, prostě vše vyslovit tak, jak to zrovna cítíš, jak to potřebuješ. Musí pro Tebe být těžké cítit se sama zrovna ve chvílích, kdy potřebuješ pomoct a kamarádka zrovna nemůže. Ráda bych Ti zopakovala místa, kam se můžeš obrátit a kde pro Tebe vždycky někdo bude – nonstop se můžeš obrátit na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/) nebo na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), kde je víc prostoru všechno probrat a projít s Tebou chvíle, ve kterých potřebuješ oporu. Existují taky krizová centra pro děti (bývají ve větších městech), kam můžeš přijít a potkat se tam s odborníky, kteří Tě vyslechnou a podpoří. Opravdu si zasloužíš pomoc od okolí, v takových náročných situacích je toho na jednoho až příliš. Zkus oslovit školního psychologa, pokud jej na škole máte – může Ti být nablízku v podobných situacích, můžete se pravidelně scházet a zkoumat, co Ti pomáhá zvládat znovu si neubližovat. Pokud nemáte psychologa ve škole, může Ti někdo z Tvých blízkých dospělých pomoct najít jiného psychoterapeuta, ke kterému bys mohla docházet pravidelně. Z tíživých pocitů se často pomáhá vypovídat, nebýt na to sama. Možná už znáš aplikaci Nepanikař, která Tě může provést a podpořit v momentu, kdy máš chuť si ublížit – pomůže Ti zorientovat se, odklonit pozornost k něčemu jinému, projde s Tebou práci s dechem, která bývá velmi úlevná. Neboj se ji prozkoumat.

    Sebepoškozuje se taky Tvá nejlepší kamarádka. Napadá mě, že kamarádce můžeš vyjádřit své obavy o ní a co podle Tebe může zkusit, co třeba pomohlo Tobě. Můžeš jí povědět, že se ona sama může ozvat na chat nebo telefon krizových linek a hlavně někomu komu důvěřuje z jejího okolí dospěláků. Zároveň pokud se Ty sama cítíš vyčerpaná, je o to náročnější pomáhat někomu dalšímu. Proto prosím zkus myslet v první řadě na sebe a nevysilovat se ještě víc. Kamarádku můžeš klidně odkázat na odbornou pomoc, kterou zde zmiňuji, a nastavit si hranice v tom, kdy jí chceš vyslechnout/pomoct a kdy už toho je na Tebe příliš. Napadá mě taky, že by mohlo být fajn spolu a třeba ještě s někým podniknout něco, co máte rády – zajít si na procházku, prozkoumat obchody, pustit si film, zkrátka strávit příjemně společný čas. Přála bych Ti, aby sis uměla dopřát věci, které Ti dělají o trochu hezčí den, baví Tě, aby sis vyhradila čas pro sebe (třeba si dala příjemnou koupel, pustila si oblíbenou písničku, malovala si, psala si myšlenky do deníku, dala sis den bez povinností a cokoliv dalšího Tě láká) - zasloužíš si to.

    Držíme Ti moc palce, aby sis dokázala říct o pomoc z okolí, nespěchala na sebe a postupně mohla mít zase hezčí a klidnější dny.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Štítím se kovu

    Zdravím,
    Mám zvláštní věc.
    Co já si pamatuju, mám to odvždy, a toť, štítím se kovu. Klíče zvládám, mám je už devět let, a uchopit rodiče za ruku, kde mají prstýnky už se mi taky moc nepříčí, ale jinak je to na nic. Přijde mi to nechutné, nepříjemné, až je mi z toho špatně, a vysloveně to nezvládám.
    Vlastně ani nevím, jestli se toho dá zbavit?

    holka, 14 let, 13. prosince 2022

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že se štítíš kovu. Pár kovových věcí zvládáš, ale obecně je styk s kovem pro Tebe velmi nepříjemný. Ptáš se nás, jestli se toho dá zbavit. U některých lidí se stává, že na vybranou látku anebo konkrétní věci jsou hodně citliví a mají k nim až odpor. Naše tělo na ně může reagovat tak silně, že Ti z toho může být až fyzicky špatně. Říkám si, že setkávat se denně s kovovými věcmi může být pro Tebe asi dost namáhavé. Může to zabírat hodně prostoru v Tvém přemýšlení a prožívání. Záleží na tom, do jaké míry Tě to ovlivňuje/omezuje v běžném fungování. Říkám si, že určitě existují způsoby, jak to zkusit zmírnit, naučit se s tím lépe žít. Je potřeba tomu ale věnovat víc povídání a času, takto přes zprávu to bohužel nestačí. Říkám si, jestli o tom problému ví Tví rodiče? Mohli by Ti mohli pomoct vyhledat psychoterapeuta, se kterým by ses mohla scházet a postupně přicházet na to, co s tím zkusit dělat dál. Možná máte na škole školního psychologa, kterému se taky můžeš svěřit. Neboj se říct to někomu dalšímu, kdo Ti pomůže se posunout dál, aby to nemuselo být stále tak nepříjemné.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Mám autismus, ADD nebo jinou nemoc?

    Ahoj Alíku a spol,
    už delší dobu na sobě pozoruju příznaky autismu a add.Ve škole se nedokážu moc soustředit zvládnu se soustředit jenom na max. 5 min a potom už zase nevnímám. Hodně často dělám věci o kterých ani nevím že dělám např. třesu nohou nebo si hraju s tužkou, gumičkou atd. Přijde mi že jsem od ostatních hodně jiná. Když si usmyslím že skusim něco nového tak mě to přestane za pár dní bavit. Nesnáším to jak se chovám protože si myslím že mě lidé nemají rádi nebo že je otravuju a bojím se že mě opustí. Taky hodně částo mám úplně náhodný moment kdy mám hodně energie. Třeba večer když si řeknu že si půjdu vyčistit zuby protože jsem unavená ale potom mám hodně energie. Taky furt myslím že mě moji blízcí lidé nesnáší. Např. můj přítel : když sebou cuknu když mě chce pohladit (nevím proč to tak dělám mám pocit že mi chcou všichni ublížit) tak si potom myslím že pro něho nejsem dostatečná a že si může najít lepší a že mě nebude mít rád kvůli tomu. Taky hodně neukazuju lidem jak se doopravdy cítím a jakou mám náladu. Zkrátka neumím ukazovat emoce. A taky mám problémy s důvěrou. Je pro mě těžké někomu říct něco co nechci aby věděl ale nechci aby se cítil že mu nevěřím. Nevím co mám dělat hodně se v tom strácím. Myslíte že mám nějakou mentální, psychickou „nemoc“? Vím že se to nedá přes internet posoudil ale zajímalo by mě jestli mám k něčemu sklony atd. Děkuji, hezký zbytek dne.

    Ahoj,
    vážíme si důvěry, se kterou jsi nám napsala. Hned na začátek chci říct, že moc oceňuji, že si všímáš různých myšlenek, pocitů a dalších vnitřních pochodů, které se v Tobě odehrávají. Z Tvého psaní na mě působíš jako hodně přemýšlivá dívka. Píšeš o hodně věcech, kterých si všímáš a které Tě trápí. Připadáš si jiná než ostatní, přepadají Tě myšlenky na to, že Tě ostatní nemají rádi, bojíš se, že by Ti mohli ublížit, je pro Tebe těžké ukazovat emoce nebo si říct, co nechceš.
    Je pro mě pochopitelné, že se v tom cítíš zmatená, je to opravdu hodně pocitů. Myslím, že by toho bylo příliš i pro dospělého člověka, natož pro mladou dívku. Je moc dobře, že si toho všímáš. Ptáš se nás, jestli bys mohla mít nějakou psychickou poruchu, napadá Tě přímo autismus nebo ADD. Jak sama píšeš, nejde to takhle na dálku jednoduše říct, to by Ti dokázal zodpovědět jedině psycholog nebo psychiatr, až by Tě více poznali. Myslím si však, že různé složité pocity a myšlenky má mnoho z nás, jen je často nesdílíme, a tak Ti může připadat, že ostatní to tak nemají. Každý z nás si něčím procházíme a nemusí to nutně znamenat nějaké poruchy. Všechna témata, která zmiňuješ jsou moc dobrým tématem na rozhovor s psychologem, proto bych Tě chtěla podpořit, abys o svých pocitech řekla rodičům a společně jste takového odborníka vyhledali. Kdyby pro Tebe bylo obtížné se rodičům svěřit, můžeš zkusit i oblíbenou učitelku, psychologa/psycholožku ve škole, jestli máte nebo někoho dalšího v rodině. Kdyby ani to nešlo, můžeš se nám znovu ozvat, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme více vzájemně doptávat a jít do hloubky (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Cítím se hrozně

    Ahoj Alíku potřebuji pomoct poslední dobou s cítím hrozně zle nedokážu se upřímě zasmát přestávám mít city k ostatním je mi úzko prosě cítím se hrozně sama i když nejsem nevíte čím by to mohlo být ? co dělat aby mi bylo lépe ? Už přestávám mít chut’ žít tento rok se mi toho hodně stalo, poradíte mi prosím.

    předem děkui za odpověd’ holka.

    holka, 12 let, 10. prosince 2022

    Ahoj,
    děkujeme, že ses nám svěřila s tím, co právě prožíváš. Píšeš si o pomoc, nevíš co dělat, protože se Ti toho v posledním roce stalo hodně a Ty přestáváš mít chuť žít, cítíš se hrozně, nedokážeš se upřímně smát a máš pocit, že jsi sama, i když nejsi.

    Když čtu řádky, které jsi napsala, mám o Tebe starost. Představuji si, jak náročné období teď asi prožíváš a říkám si, že když se člověk cítí osamělý, může skutečně prožívat svůj život, jako by neměl žádný smysl a nemusí mít chuť se smát.
    Přemýšlím, jestli bys ve svém okolí nenašla někoho, s kým by jsi mohla posdílet to, jak se cítíš a co prožíváš. Mohli by to být rodiče, prarodiče, teta, nebo např. i školní psycholog, pokud někoho takového ve škole máte. Dovedu si představit, že se můžeš obávat reakce svých blízkých, zároveň si ale říkám, že by o tom měli vědět. Většinou totiž bývá úlevné říct druhým jak se cítíme, co prožíváme a často se najde mnohem víc řešení, než jen ta, která vidíme pouze my sami. Někdy je pro nás příjemnější bavit se o svých pocitech s někým cizím, kdo nás tak nezná, proto je možnost využít i služby odborníka jako právě školního psychologa či nějakého jiného.

    V životě můžeme mít období, kdy se necítíme dobře, kdy nám připadá život prázdný. A když toto období dokážeme překonat, může do našeho života přijít i štěstí. Možná už jen díky tomu, že se o své smutky a trápení s někým podělíš.

    Je moc fajn, že si dokázala napsat sem na Alíka, protože vnímáš, že podporu potřebuješ. Chtěla bych Tě nyní podpořit i v tom, aby ses věnovala činnostem, které jsou Ti blízké nebo byly dříve (třeba hudba, malování, televize, procházka…), nebo se třeba zkusíš ozvat nějaké kamarádce, či spolužákům a jen tak si popovídáte.

    Také my na Modré lince jsme tu pro Tebe non-stop na telefonu, chatu či Skype (https://www.modralinka.cz/), kde bychom spolu mohli Tvé pocity a to co prožíváš rozebrat více dopodrobna a zkusit hledat řešení. Obrátit se můžeš i na kolegy na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Držím pěsti, ať se brzo cítíš lépe,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Starost o kamarádku - může vidět duchy?

    Ahoj poradno, to, o čem píšu, se stalo dnes ve škole:
    Jedná se o jednu moji kámošku, budu jí říkat kámoška 1. Ve výtvarce se chovala podivně: Když si namočila štětec do vodovky, tak najednou úplně ztuhla. Jako kdyby byla v tranzu, vůbec nemluvila, nehýbala se a jenom zírala do prázdna. Přišlo mi to divné a chtěla jsem zjistit, jestli třeba nepromluví, když se jí na něco zeptám a tak jsem se jí zeptala, jestli má ráda sushi. Ale ona vůbec neodpověděla a dál zírala kamsy do prázdna. Potom jak na chvíli odešla učitelka ze třídy, tak ta kamarádka 1 taky někam odešla. Asi po pěti minutách se kamarádka 1 vrátila. Potom zas normálně kreslila. Ale najednou si klekla k aktovce a vytáhla si nůžky. Teprve teď se stalo něco fakt zvláštního. Vzala do ruky nůžky, stále klečela na zemi a začala si rýt nějáké symboly do ruky. A taky začala brečet. Zase ztuhla a jen si ryla do ruky ty symboly. Všichni ze třídy si říkali, že jako co dělá a tak. Kamarádka 2, která sedí vedle ní mi řekla, že ty symboly jsou XXIX, což je římskými čísly 29, a to byla strana domácího úkolu z matiky. Pořád brečela a učitelka si toho všimla. Vzala jí na chodbu a potom ta kamarádka 1 zůstala u okna, ať se trochu uklidní. Paní učitelka řekla, že jí kamarádka 1 řekla, že se pohádala s kamarádkou 2, ale kamarádka 2 řekla, že se to nestalo a že jí kámoška 1 nic neřekla a já jsem si taky nevšimla, že by se pohádaly, sedí totiž přede mnou. Zbytek vyučování s ní kámoška 1 vůbec nepromluvila ( i když nepromluvila ani s nikým jiným, ale ony jsou nejlepší kámošky). Pak jsme šli všichni na oběd. A tam si kamarádka 1 sedla úplně sama v rohu jídelny. A tam se stalo zase něco záhadného. Jakmile dosedla na židly, odsunula židly vedle ní, i když tam nikdo neseděl, a pak ji zasunula zpět. Pak mluvila sama se sebou. Nebo spíš se vzduchem nad židlí. Ukousla si jednou řízku a pak odnesla. Problém je v tom, že ona fakt hoodně věří na duchy a démony. A tak možná vidí duchy. Kamarádka 2 byla u ní doma a říkala, že tam jsou duchové. Moje otázka tedy zní: Může opravdu vidět duchy?

    holka, 11 let, 5. prosince 2022

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám se situací, která se stala ve škole s Tvou kamarádkou. Kamarádka se chovala zvláštně, dělala neobvyklé věci. Chápu, že Tě to mohlo vyděsit, vystrašit, že její chování bylo pro Tebe a okolí nesrozumitelné. Nedivím se, že Tě to rozrušilo, není to běžné. Přitom jsi ale vůči tomu nebyla lhostejná a zajímáš se, co se může dít dál, a to je moc dobře.
    Říkám si, jestli jsi u ní pozorovala podobné věci i předtím, nebo se toto stalo tak náhle? Může se stát, že se dějí někomu tyto nezvyklé věci, může vidět něco, co tam reálně není, nebo má velmi živé fantazijní představy. Nevíme ale vůbec, jak je to v případě Tvé kamarádky. Nevíme, co se jí teď děje, možná prožívá něco hodně náročného (doma, ve škole, jinde). Můžeš zkusit, když Ti to přijde vhod, s ní navázat kontakt, na něco se jí poptat, něco jí pochválit, možná už další dny bude působit zase jinak. Nejdůležitější ale bude, aby o tom věděl ještě někdo ze školy, aby jí to pomohl spolu s jejími rodiči řešit. Těžko říct, možná už to v tuto chvíli nějaký dospělý řeší. Kamarádka si rozhodně zaslouží pomoc od okolí, není v pořádku, že si ubližovala nůžkami do ruky. Pokud se na to budeš cítit, chtěla bych Tě podpořit, abys zkusila popřemýšlet, komu by se dalo v té věci svěřit, popsat to z Tvého pohledu jako jsi udělala nám teď (můžeš za nimi jít ještě s Tvou další kamarádkou) – učitelce, někomu dalšímu ve škole (výchovný poradce, Tvůj oblíbený učitel), školní psycholog, ať se s ní můžou zkontaktovat a poté rodiče najít účinnou pomoc – odborníka (klinického psychologa/psychiatra). Uvidíš, jak se situace bude vyvíjet. pokud bys to chtěla rozebrat více, můžeš se svěřit na chatu i telefonu Modré linky (modralinka.cz/) nebo Linky bezpečí (linkabezpeci.cz/).

    Držíme palce, ať máte ve škole všichni hezčí dny.
    Modrá linka


    Vánoční šibenice

    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!