Ahoj,

díky za Tvůj dotaz. Zajímá tě, jak přestat kouřit cigarety a píšeš, že si to zvládla třeba i na půl roku, ale pak si se ke kouření vrátila.

To, že se Ti podařilo přestat kouřit třeba na půl roku, je skvělé a vypadá to, že už schopnosti a dovednosti na přestání máš. Mnoho lidí se během odvykání k cigaretám několikrát vrátí, než se jim podaří přestat natrvalo. Neznamená to, že jsi selhala, spíš to může být příležitost zjistit, co tě vedlo k návratu ke kouření a jak se na podobné situace příště lépe připravit.

Co může pomoci je zkusit se zamyslet nad tím, co se děje ve chvíli, kdy se po delší době ke kouření vrátíš. Je to stres, společnost kuřáků, nějaká konkrétní situace nebo třeba pocit, že „jedna cigareta neuškodí“? Když se podaří tyto spouštěče poznat, je pak jednodušší připravit si plán, jak je zvládnout jinak.

Pomáhá také mít dopředu připravený postup pro chvíle, kdy přijde silná chuť na cigaretu. Můžeš například zkusit na chvíli změnit prostředí, dát si sklenici vody, projít se, zaměstnat ruce nebo si říct, že si cigaretu dáš až za 10 minut. Chuť na cigaretu bývá silná, ale většinou postupně zeslábne.

Pokud jsi zatím zkoušela přestat hlavně vlastní silou, může být užitečné využít i odbornou podporu. Pokud budeš chtít, můžeš se obrátit i na Národní linku pro odvykání na bezplatném čísle 800 350 000 (v pracovních dnech od 10:00 do 18:00). Tam můžeme společně probrat Tvoji situaci a zkusit najít způsob, který Ti pomůže dlouhodobě.

Držíme palce!

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

děkujeme, že ses nám ozval. Muselo dát hodně odvahy napsat o tom, co prožíváš.

Píšeš, že se poslední dobou necítíš psychicky dobře, máš pocit, že jsi zbytečný a že si Tě lidé nevšímají. Do toho si začal užívat ketamin, marihuanu a máš pocit, že tyto látky užíváš hlavně proto, abys vůbec dokázal fungovat nebo se cítil normálně.

Je dobře, že sis všiml, že se situace zhoršuje. Není neobvyklé, že člověk začne návykové látky používat jako způsob, jak na chvíli uniknout nepříjemným pocitům.

Myslíme si, že bys na to neměl být sám. Je někdo, komu by ses mohl svěřit? Může to být rodič, jiný příbuzný, školní psycholog, třídní učitel nebo jiný dospělý, kterému věříš.

Pokud máš pocit, že přestat užívat tyto látky sám nezvládneš, doporučili bychom Ti se obrátit na adiktologickou službu ve Tvém okolí. Mapku služeb můžeš najít zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/

Můžeš také zavolat na Národní linku pro odvykání na číslo 800 350 000, nebo napsat e-mail na poradte@chciodvykat.cz, kde s tebou můžeme vše probrat.

Zavolat můžeš také na Linku bezpečí (116 111), která funguje nepřetržitě. Pokud bys měl bezprostřední pocit, že jsi v ohrožení života, volej 155 nebo 112.

Držíme Ti palce a jsme rádi, že ses ozval.

Národní linky pro odvykání

Ahoj,

díky za tvůj dotaz. Je vidět, že ti na kamarádovi záleží a že máš starost o jeho zdraví. To je od tebe moc hezké.

Píšeš, že tvůj kamarád ve 4. třídě vapuje a že mu vapo dává jeho sestra. Vapování (elektronické cigarety) může být pro děti opravdu problém. Většina náplní totiž obsahuje nikotin, který je silně návykový. To znamená, že si na něj tělo může rychle zvyknout a pak je těžké přestat. Navíc při vapování člověk vdechuje různé látky, které mohou dráždit plíce a dýchací cesty.

Rozumím tomu, že přemýšlíš, co s tím můžeš dělat. Ty sám za rozhodnutí kamaráda nebo jeho rodiny neneseš odpovědnost, ale pár věcí zkusit můžeš.

• Můžeš si s kamarádem promluvit. Třeba mu říct, že o něj máš strach a že ti nepřijde dobré, aby tak malé děti vapovaly. Někdy pomůže už jen to, že kamarád slyší názor někoho blízkého.
• Zkus ho nepodporovat v tom, aby vapoval. Například s ním nechodit vapovat nebo ho k tomu nepovzbuzovat.
• Můžeš se svěřit nějakému dospělému, kterému věříš – třeba rodičům, učiteli nebo školnímu poradci. Neznamená to „bonzování“, ale spíš snahu pomoct kamarádovi, když má něco, co může škodit jeho zdraví.

Je ale důležité vědět, že rozhodnutí přestat musí nakonec udělat hlavně tvůj kamarád a jeho rodina. Ty můžeš být dobrý kamarád tím, že se o něj zajímáš a přeješ mu, aby byl v pořádku.

Je fajn, že ses na to zeptal a že ti to není jedno.

Držíme palce!

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

díky, že ses na nás obrátil. Z tvé zprávy je vidět, že tě situace opravdu trápí a že máš o kamaráda strach. To je pochopitelné. Když vidíme, že se někdo blízký dostává do problémů se sázením nebo hazardem, může to být hodně nepříjemné.

Píšeš, že jsi mu kdysi ukázal online kasino a půjčil peníze na vyzkoušení. Je důležité říct, že za to, jak se jeho chování vyvíjí teď, neneseš odpovědnost ty. Hazardní hry jsou udělané tak, aby člověka snadno vtáhly – zvlášť když je mladý a nemá s tím zkušenosti. Mnoho lidí si myslí, že budou mít štěstí a vyhrají zpět prohrané peníze, ale většinou to dopadne právě naopak.

Rozumím, že chceš kamarádovi pomoct a zároveň nechceš, aby se na tebe zlobil. Bohužel u podobných problémů často platí, že změnu musí chtít hlavně ten člověk sám. Ty ho ale můžeš podpořit několika způsoby.

• Mluv s ním upřímně. Můžeš mu říct, že o něj máš strach a že tě mrzí, jak ho hazard trápí. Někdy pomůže už jen to, že někdo jeho situaci bere vážně.
• Nepůjčuj mu další peníze. I když to může být těžké, půjčování by jeho problém spíš zhoršovalo.
• Povzbuzuj ho, aby hledal pomoc. Píšeš, že o tom jeho rodiče vědí – to je vlastně dobře, protože dospělí mu mohou pomoct víc než kamarádi na internetu. Existují také poradny pro lidi, kteří mají problém s hazardem. Jedna z možností je třeba Národní linka pro odvykání (https://www.chciodvykat.cz/), kam se může obrátit on sám (pokud je starší 15 let) nebo třeba i jeho rodiče.

Je také v pořádku myslet trochu i na sebe. Není tvoje povinnost jeho problém vyřešit a někdy je dobré si od takové situace dát i trochu odstup, aby tě to příliš netrápilo.

To, že ses ozval a přemýšlíš, jak kamarádovi pomoct, ukazuje, že jsi opravdu dobrý kamarád. Někdy už samotná starost a podpora znamenají hodně.

Držíme palce tobě i tvému kamarádovi.

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

díky, že ses nám ozval/a!

Chuť jíst sůl se může objevovat z různých důvodů a ne vždycky jde o „závislost“. Někdy je to jen zvyk, jindy reakce na stres, únavu, málo pití nebo třeba na to, že tělo něco postrádá.

Důležité je vědět, že jíst hodně soli není pro tělo dlouhodobě dobré. Takže je fajn to řešit, ale ne silou nebo zákazem. Odstranit úplně takovou chuť většinou nejde, spíš je lepší zjistit, proč se objevuje.

Co můžeš zkusit je hlídat si, jestli dost piješ (někdy si tělo sůl plete se žízní) a zkusit chuť nahradit něčím jiným (např. křupavou zeleninou, žvýkačkou, sklenicí vody s citrónem).

Pokud máš pocit, že to nezvládáš sám/sama, nebo že ta potřeba je opravdu hodně silná, určitě se neboj říct si o pomoc dospělému, kterému věříš (rodič, školní psycholog, lékař). Není to ostuda a hodně se tím dá zjistit a vyřešit.

Držíme Ti palce!

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

je skvělé, že jsi znovu napsal. Chápu, že teď to pro tebe není jednoduché. Rodiče se zlobí a ty máš pocit, že jsi je zklamal. To, že to tak cítíš a chceš to napravit, ale ukazuje, že ti na nich i na sobě opravdu záleží.

Můžeš jim to zkusit říct úplně jednoduše a upřímně, třeba nějak takto:

„Mrzí mě, že jsem vás zklamal. Nechtěl jsem vám lhát ani dělat problémy. Chtěl jsem jen zapadnout mezi kamarády, ale teď vím, že to nebylo dobré rozhodnutí. Chci to změnit a přestat.“

Rodiče možná potřebují chvíli, aby to pochopili, ale časem určitě ocení, že se snažíš být upřímný a že chceš věci napravit. Každý může udělat chybu, důležité je se z nich poučit.

Když budeš chtít, můžeš s nimi domluvit i nějakou konkrétní věc. Napadá mě, že si o tom třeba v klidu popovídáte, nebo že tě podpoří, až budeš přestávat.

Máš rozhodně šanci to napravit, a to, že o tom píšeš a přemýšlíš, je první krok k tomu, aby se to povedlo.

Držíme ti palce,

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

díky, že jsi napsal. To, že se snažíš situaci řešit a nechceš „do toho zapadnout úplně“ ukazuje, že nad tím přemýšlíš a chceš mít věci pod kontrolou.

Je úplně normální, že ti to ze začátku mohlo chutnat. Vapo (elektronická cigareta) je často vyráběná tak, aby chutnala dobře a přitahovala mladé lidi. Problém je ale v tom, že většina náplní obsahuje nikotin, který je silně návykový. Proto je fajn, že se ptáš právě teď, dokud to můžeš ovlivnit.

Ptáš se, jak to snížit na minimum. Můžu ti nabídnout pár tipů.

1. Omez příležitosti, kdy se k tomu dostaneš. Pokud víš, že tě láká vapo hlavně s kamarády, zkus jim třeba říct, že chceš pauzu, nebo že ti to nechutná tolik jako dřív.

2. Nahraď to jinou věcí. Může to být žvýkačka, pití vody, nebo prostě něco, co děláš rukama nebo pusou, třeba lízátko, brčko, nebo jakákoliv činnost, která tě zaměstná.

3. Promluv si o tom s někým. Rodič, školní psycholog, nebo jiný dospělý, komu důvěřuješ, ti může pomoct to postupně omezit nebo přestat.

Bohužel ani beznikotinové vapování není neškodné. I bez nikotinu se při vdechování vzniklých par dostávají do plic látky, které tam nemají co dělat a mohou způsobovat zdravotní problémy.

Zní to, že ti na sobě záleží a to je to nejdůležitější. Každé rozhodnutí, které tě drží dál od vapování, je krok správným směrem.

Držíme palce!

Národní linka pro odvykání

Ahoj!

Díky za důvěru, se kterou se na nás obracíč. Píšeš, že máš obavy o svou kamarádku, které je stejně jako tobě 12 let. Zmiňuješ, že pila tři alkoholické nápoje (Frisco), občas pije energetické nápoje, kašle na školu a celkově ti přijde, že se může dostávat do problémů. Máš ji ráda, dobře se s ní bavíš, a proto chceš vědět, jak jí můžeš pomoci a jak je možné, že se k takovým věcem vůbec dostane.

Je skvělé, že jsi si všimla těchto věcí u své kamarádky a že se o ní zajímáš, to je známka opravdového přátelství! Tvé obavy jsou naprosto opodstatněné a je dobře, že je řešíš.

Podíváme se na tvé dotazy a na to, jak jí můžeš pomoci.

1. Promluv si s ní, ale nehodnoť ji. Zkus si s ní promluvit, ale vyhni se kázání nebo odsuzování. Spíš se zeptej, proč pije energetické nápoje a alkohol. Můžeš říct něco jako: "Hele, všimla jsem si, že jsi mi psala o pití, a trochu se o tebe bojím. Je všechno v pohodě?" nebo "Nechceš mi říct, co se děje, že piješ ty energetické nápoje a alkohol?" Důležité je, aby se cítila v bezpečí a věděla, že se jí snažíš porozumět.

2. Nabídni jí jiné aktivity. Zkus ji pozvat na aktivity, kde není alkohol ani energetické nápoje. Může to být sport, kino, tvoření, nebo cokoli, co vás obě baví.

3. Vysvětli jí rizika. Můžeš jí říct, co víš o tom, jak alkohol a energetické nápoje škodí zdraví, zvláště v jejím věku. Ale nedělej to formou přednášky. Spíš sdílej informace, které by ji mohly zaujmout, nebo ji varovat před riziky pro její tělo a mozek, které se stále vyvíjejí.

4. Zapoj dospělého. Může to být kdokoliv, komu důvěřuješ, třeba tvoji rodiče, školní psycholog, oblíbený učitel nebo právě zmiňovaná linka bezpečí. Už jsi tam psala, což je skvělé a můžeš jim klidne i zavolat a probrat to s nimi.

Jak se může 12letému dítěti dostat do ruky alkohol a energetické nápoje?

To může být různé, ale nejčastěji to je od starších kamarádů nebo dospělých, kteří si neuvědomují riziko. Energetické nápoje, narozdíl od alkoholu, jsou volně prodejné a lehce dostupné.

Je skvělé, že jsi tak vnímavá a starostlivá kamarádka.

Ať se ti daří,

Národní linka pro odvykání

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s plnou hlavou myšlenek a emocí kolem sledování pornografie, na které se popisuješ jako závislý. Je mi moc líto, že teď prožíváš takové náročné období, ve kterém možná můžeš cítit velký vztek, zároveň smutek, beznaděj, samotu… To jsou všechno silné emoce, se kterými je ještě těžší zůstat sám. Proto si cením, že jsi nám dokázal napsat, že jsi to, co se Ti aktuálně děje, dokázal dostat do slov.

Popisuješ, že zažíváš pocity viny. Třeba ohledně holky z koncertu a celkově kolem tématu masturbace. Cítit vinu bývá velmi bolestné a mrzí mě, že tím procházíš. Z Tvého psaní čtu taky velký pocit zodpovědnosti - za své chování, za svou budoucnost, za svá rozhodnutí. Zní mi, že to chceš dělat tak, jak nejlépe dokážeš. Nad tím se nezamýšlí každý. Zároveň čtu i náročnost a přísnost na sebe. Jak sám píšeš, je to komplexní téma, které se týká celé společnosti, do které patříš i Ty. Z Tvého psaní mi zní, že jsi vnímavý pozorovatel a máš nápady, jak by to podle Tebe mohlo jít k lepšímu - zmiňuješ třeba osvětu.

Nejsi jediný, který se s podobnými těžkostmi potýká. Možná ses zatím nesetkal ani neslyšel o nikom z Tvého okolí, kdo by to řešil. Neznamená to ale, že se to mužům i ženám neděje. Například jedna organizace se zabývá přímo tím, co popisuješ. Můžeš se podívat na jejich stránky a ozvat se pro podporu: https://nepornu.cz/. Nemusíš na to být sám. I když to může být možná teď těžko představitelné, bývá úlevné se svěřit někomu blízkému v Tvém okolí, říct to nahlas člověku, který Tě dobře zná anebo někomu, komu věříš. Možná to bude někdo z rodiny, kamarádů, školy (možná je pro vás i o prázdninách k dispozici školní psycholog), za kým bys mohl zajít a probrat to, co bys od něj potřeboval. Může Ti poskytnout zase jiný pohled na věc, podpořit Tě, naplánovat s Tebou, co dál…

Popisuješ, co bys měl možná jinak, co Ti to bere a málo dává. To, že si uvědomuješ, že to je něco, co výrazně sahá přes Tvůj limit a nevyhovuje Ti, je první velký a důležitý krok k tomu to změnit. Zní mi to, že ses rozhodl to zkusit. Moc bych Ti přála, aby průběh v této změně byl co nejsnazší. Zároveň je normální, že se to nemusí dařit hned a podle představ. Není to selhání, ale cesta. Jsme tu pro Tebe i dál anonymně na Modré lince na chatu nebo telefonu, pokud bys chtěl víc prostoru na to vše probrat.

Držíme palce a přejeme hezké léto,

Modrá linka

Ahoj,

děkujeme ti za důvěru, že jsi napsala. Není vůbec divné, že tě kouření ve třídě znepokojuje. Naopak, je dobře, že nad tím přemýšlíš a že se necítíš dobře v situaci, kdy je na tebe vyvíjen tlak nebo se dějí věci, které ti připadají nesprávné.

To, že tolik spolužáků kouří nebo vapuje, není úplně běžné, i když se to možná tak zdá. Bohužel se to ale v některých třídách nebo školách opravdu děje. Každopádně to neznamená, že je vaše třída "divná", spíš je možné, že tam prostě chybí jasná pravidla, podpora nebo bezpečné prostředí, kde by se dalo o takových věcech otevřeně mluvit.

Je úplně v pořádku, že nechceš kouřit ani se do toho nechat nutit. Tlak od vrstevníků bývá silný, ale je chce to odvahu se tomu postavit. Občas bývá užitečné si v hlavě připravit jednoduchou odpověď, co říct, když tě někdo bude přemlouvat. Třeba něco jako: „Díky, ale tohle fakt není pro mě.“ Může to být krátké a jasné, bez hádání. Když to budeš říkat klidně, časem tě ostatní možná přestanou zkoušet.

To, že učitelé nebo rodiče někoho o kouření vědí a nic moc se s tím neděje, může být frustrující. Možná by stálo za to, aby se ve škole o tom mluvilo víc, třeba s někým, komu ve škole důvěřuješ (tvůj oblíbený učitel, školní psycholog nebo kdokoliv další). Možná nejsi jediná, kdo to vnímá podobně, ale ostatní se taky bojí ozvat.

Držíme ti palce a přejeme hodně zdaru,

Národní linka pro odvykání

Ahoj Z,

děkujeme za tvůj dotaz a důvěru, se kterou ses na nás obracíš.

Sebepoškozování je velmi citlivé téma a každý člověk k němu může mít jiný důvod. Nedá se říct, že by to bylo vždy stejné. Nejčastěji si tím lidé nechtějí ublížit kvůli pozornosti nebo bolesti samotné, ale spíš se tím snaží vyrovnat s něčím, co je pro ně těžké. Třeba se silnými emocemi, vnitřní bolestí, stresem nebo pocitem prázdnoty. Pro některé je to způsob, jak "přehlušit" psychickou bolest tou fyzickou, pro jiné třeba snaha něco vůbec cítit, když mají pocit, že jsou otupělí nebo prázdní.

Někdy si tím lidé opravdu také říkají o pomoc, protože nedokážou jinak vyjádřit, co prožívají. A i to je úplně pochopitelné, každý potřebuje občas podporu.

Je moc dobře, že se o to zajímáš. Pokud máš v okolí někoho, kdo se sebepoškozuje, nebo sama něco podobného prožíváš, určitě v tom nemusíš být sama. Můžeš si o tom promluvit s někým, komu důvěřuješ, nebo třeba využít Linku bezpečí. Mají chat, e-mail i telefon, na který můžeš zavolat.

Ať se ti daří,

Národní linka pro odvykání

Ahoj!

Díky, že jsi napsal a že se nebojíš mluvit o něčem, co je pro hodně lidí nepříjemné. Je vidět, že máš nad svým chováním přemýšlivý přístup a že se snažíš něco změnit. Myslím si, že je to je velká věc a rozhodně to není samozřejmost.

Píšeš, že ses s pornografií poprvé setkal kolem 12 let a od té doby sis postupně vypěstoval návyk, který ti začal vadit. Letos ses rozhodl změnit přístup a i když se ti dařilo vydržet třeba i dva a půl týdne bez pornografie, občas se k ní vrátíš, třeba jen obrázkem. Důležité ale je, že si to uvědomíš a chceš s tím něco dělat. To je známka toho, že změnu myslíš vážne.

A teď k tvým otázkám. Je to špatné, že ses podíval? Rozumím, že tě to mohlo zklamat, neznamená to však, že jsi selhal. Znamená to, že se učíš, jak se s tím vypořádat. Když se někdo učí jezdit na kole, taky občas spadne. Ty ses ale hned zastavil, uvědomil sis to a zareagoval. Každý takový krok je součástí procesu.

Jak se tomu vyvarovat? Můžu ti zkusit dát pár tipů, co pomáhají ostatním. Jak jsi už psal a víš to z videa, pomáhá dělat něco, co tě baví. Je super, že tohle už víš. Může to být opravdu cokoliv – sport, kreslení, venčení psa, hra na hudební nástroj, setkání s přáteli nebo s rodinou.

Co může také pomoct je omezit tzv. "spouštěče". To jsou věci, které tě k pornografii přivedou. Může to být nuda, večerní prohlížení mobilu v posteli, nebo třeba konkrétní sociální sítě. Zkus si toho víc všímat. Pak můžeš tyto situace lépe poznat a líp se na ně připravit nebo se jim úplně vyhnout.

Občas pomůže to prostě jen prodýchat. Zkus se na chvíli zastavit, zavřít oči a zhluboka dýchat. Někdy stačí pár minut a chuť přejde. Pomáhá si třeba i dát studenou vodu na obličej. Za pár chvil se většinou myšlenky změní.

Hodně důležité mi přijde o tom mluvit a nebýt na to sám. Pokud máš někoho, komu důvěřuješ (ať už rodiče, starší sourozenec, školní psycholog), může být užitečné to s nimi sdílet. Nejsi na to sám. Pokud by si preferoval to sdílet anonymně, můžeš to udělat na Lince bezpečí www.linkabezpeci.cz a to jak po telefonu (116 111), tak na chatu.

A v neposlední řadě, ten vzkaz ostatním na konci je moc hezký. Je skvělé, že chceš pomoct i dalším, co jsou v podobné situaci. Věřím, že se ti to podaří.

Držíme ti palce, ať se ti daří,

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

je moc dobře, že ses rozhodla napsat a svěřit se se svými pocity. To, co popisuješ, určitě do této poradny patří. Závislost na mobilu a celkové psychické vyčerpání můžou být opravdu náročné.

Začnu tím, že nejsi sama. Spousta lidí, nejen ve tvém věku, se potýká s tím, že tráví na mobilu víc času, než by chtěli. A hlavně je důležité vědět, že to není tvoje chyba. Aplikace a sociální sítě jsou navržené tak, abychom na nich trávili co nejvíce času, protože tím (a zejména prostřednictvím reklamy) přináší peníze svým majitelům. Takže boj s tím není jednoduchý.

Ptáš se, co by ti mohlo pomoct a píšeš, že už si sama vyzkoušela nastavit si limity na aplikace. I přes to však na mobilu tráviš i 5 hodin denně.

Je skvělé, že se snažíš něco změnit, i když se ti to zatím nedaří úplně podle představ. To neznamená, že selháváš. Každý malý krok se počítá.

Navrhuji zkusit si třeba místo velkého cíle „omezit mobil“ dát menší cíle, které půjdou snáz. Například začít den bez telefonu (jen si vyčistit zuby, nasnídat se, obléct se, než vezmeš mobil do ruky). Nebo si nastavit pravidlo, že při jídle mobil odložíš. Je jen na tobě, jakým menším cílem začneš a pokud zjistíš, že něco funguje, je možné k malému cíly přidat další malý cíl. No a zanedlouho se z těchto malých může stát jeden velký.

Píšeš také, že tě dřív bavilo číst nebo dělat jiné aktivity, ale teď na ně nemáš náladu. Zkus začít opět jen něčím malým, třeba jen otevřít knihu na pár minut, nebo si pustit audioknihu. Můžeš zkusit věnovat se nějaké činnosti, která ti dřív dělala radost, ať už to bylo kreslení, hudba nebo pohyb. I krátká procházka nebo jednoduché protažení ti můžou pomoct cítit se líp. Někdy se tělo potřebuje jen trochu probudit, aby i mysl začala fungovat jinak.

Být tebou, tak bych se nebál vše, co si popsala, sdílet s tvojí kamarádkou. Chápu, že se bojíš přiznat, že ti challenge nevyšla, ale co když i ona měla také těžké chvíle? Říkám si, že by pro tebe mohla být podporou, i když třeba mobil používá méně.

V neposlední řadě, pokud se už delší dobu cítíš špatně, bylo by dobré si o tom promluvit s někým dospělým, komu věříš – rodiče, sourozenci, oblíbený učitel nebo školní psychologovi. Využít můžeš i Linku bezpečí jak na e-mailu, tak na telefonu 116 111. Jsou tam pro tebe nonstop a zdarma.

Držíme ti palce a přejeme ti hodně sil,

Národní linka pro odvykání

Ahoj Patriku,

děkujeme, že se o to s námi chceš podělit a je skvělé, že o tom přemýšlíš a chceš najít cestu, jak s užíváním prášků na bolest přestat.

Říkám si, že brát každý den tolik prášků na bolest je nebezpečné, protože výrazně překračuješ doporučenou denní dávku, právě třeba zmíněného ibalginu. Některé z těchto léků mohou mít také silné vedlejší účinky nebo mohou způsobit vážné zdravotní problémy, zvláště v případě, že je kombinuješ.

Je vidět, že ti na sobě záleží a to je skvělý důvod začít něco měnit. Rozumím i tomu, že ti léky možná pomáhájí zvládat stres. Patrně nejde jen o samotné užívání těchto léků, ale i o tvé prožívání stresu. Vypadá to, že tě stres opravdu trápí a zažíváš ho každodenně. I se stresem se dá pracovat, často je však velmi užitečné, pokud se o tom můžes pobavit s nějakým odborníkem.

Proto by mi přišlo užitečné, kdyby sis o svém užívání léků na bolest mohl s někým promluvit. Pokud se necítíš na rozhovor s rodiči, můžeš třeba napsat na linku bezpečí (linkabezpeci.cz) nebo zavolat na 116 111, je to zdarma a nonstop.

Píšeš také o tom, že by si chtěl skoncovat se svou závislostí. Z toho důvodu mě napadá další možnost, a to je ambulance dětské a dorostové adiktologie v Praze, která nabízí poradenství pro osoby v tvém věku. Více informací o této službe můžeš najít na jejich webových stránkách (https://www.vfn.cz/pacienti/kliniky-ustavy/klinika-adiktologie/odborne-ambulance/).

Ať se rozhodneš jakkoliv, držíme ti palce a přejeme ti hodně sil,

Národní linka pro odvykání

Ahoj a díky za tvůj dotaz,

je skvělé, že se zajímáš o své návyky a chceš zjistit, jestli jsou v pořádku. Mít chuť na sladké je úplně normální, cukr tělu dodává energii a naše tělo jí (a tím pádem i cukr) občas vyžaduje.

Závislost na sladkém teoreticky může být problém, ale spíše se jedná o zvyk. Když si tvé tělo zvykne, že dostane sladké každý den, může ho začít častěji vyžadovat v podobě chuti na sladké.

Pokud ti to dělá starosti, můžeš zkusit sladké konzumovat v jiné podobě. Místo sladkostí si můžeš dát třeba ovoce nebo jogurt, který je taky sladký, ale většinou neobsahuje tolik cukru. Ovoce má v sobě navíc vlákninu, která je velmi přospěšná.

Co potlačuje chuť na sladké je také pravidelná a vyvážená strava. S tím se pojí i dostatečný a kvalitní spánek. Když jsme unavení, tělo si často říká o energii, právě třeba prostřednictvím chuti na sladké.

Pokud by si i nadálě měla pocit, že si sladkosti nedokážeš odepřít a jíš je i ve chvílích, kdy nemáš hlad, může být fajn si o tom s někým promluvit, třeba s rodiči nebo s někým blízkým.

Držíme ti palce a ať se ti daří,

Národní linka pro odvykání