Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s více otázkami, na které se pokusím odpovědět postupně.

Hledáš, jakou střední/vysokou školu studovat. Je fajn, že máš představu, co bys mohl v budoucnu dělat, co Tě láká. Je spousta cest, jak se nakonec k tomu svému dostat, škola Ti může mnohé ulehčit a připravit Tě. Nejvíce se pak naučíš v samotné práci. Pokud bys šel učitelským zaměřením, můžeš jít na střední školu s obecným zaměřením, třeba na gympl, anebo na střední pedagogickou školu a udělat si maturitu. Z jakékoliv SŠ s maturitou můžeš dělat přijímací zkoušky na jakoukoliv VŠ. Zaměření jednotlivých SŠ Ti pak může pomoci v tom, že dostat se na konkrétní VŠ může být snazší, pokud tam jsou např. testy z oborů, které již znáš. Není to ale podmínka. Po maturitě a přijímačkách na VŠ můžeš pokračovat na pedagogickou fakultu, kde se dá vybrat ze spousty oborů pro práci s dětmi i dospělými. Je taky možné studovat samotný obor (např. historii na filozofické fakultě a pak si dodělat pedagogické minimum) a pak jít učit. Psychologie se dá studovat jako samostatný obor zvlášť. Stejně tak žurnalistika anebo práce s médii, audiovizuální tvorba apod.

Psaní deníku je naprosto normální. Spousta lidí má v různých životních obdobích potřebu si myšlenky a zážitky zapisovat a tak si je třídit a vyjasňovat. Může to v mnohém odlehčit a taky pomoct uchovávat vzpomínky - ty hezké i ty náročnější.

Od 15 let můžeš mít oficiálně brigády. Do té doby se můžeš zeptat třeba známých anebo lidí v nejbližším okolí, jestli bys jim nemohl vypomáhat a výměnou za to tak získat nějaké peníze. Zkus to třeba přes rodiče a dospělé v širší rodině, možná je napadne někdo, kdo by potřeboval pomoct s nákupy, úklidem, péči o děti, zahradu, domácí mazlíčky apod.

V Tvém věku je úplně přirozené, že máš chuť začít tvořit i partnerské vztahy, že Tě zajímají holky a chceš být některé blíž, trávit s ní víc času, poznávat se. To, že někdo vidí, že byste se k sobě se spolužačkou hodili, je jen jeho pohled. Záleží plně na Tobě a té slečně, jestli jste si sympatičtí a jestli vy sami si budete chtít být blíž. Je normální, že nevíš, jestli a co k ní zatím cítíš. Někdy to přichází víc intenzivně, možná to znáš z toho, jak popisuješ, že jsi “plně zamilovaný do sousedky”. Někdy to přichází postupně a časem bude jasnější, jestli to spolu chcete zkusit.

Jak se odmilovat je těžká otázka. Prožitek zamilování bývá intenzivní. Mohou nastat různé důvody, proč nejde, aby vztah vznikl/pokračoval. Obecně může ulehčit si uvědomit a připomínat, proč tomu tak je. Zároveň se s tím pojí i pocity touhy a ztráty, které nejde necítit nebo je ignorovat. Můžeš si je proto dovolit prožít a zároveň i zkoušet, co Ti v takových chvílích alespoň trochu uleví - možná budeš chtít zavolat/napsat kamarádovi, možná spolu něco podniknete, půjdete ven, zasportujete si apod. Možná o tom budeš chtít napsat do deníku a odložit to tam. Možná budeš mít chuť se svěřit někomu dalšímu. Každý má svoje způsoby, které mu pomáhají překonat těžké chvíle. Neboj se zkoušet a hledat je, nejde to hned. Můžeš nám ohledně toho i jiných věcí, které jsou pro Tebe výzvou, zavolat anebo napsat na Modrou linku anebo na Linku bezpečí, kde je větší prostor vše probrat.

Co nejhezčí dny přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že si myslíš, že jsi závislá na masturbaci. Píšeš, že to děláš na úkor něčeho jiného, co bys měla/chtěla dělat. Nikde není řečeno, že bys měla masturbovat maximálně jen tolik a tolik, aby to bylo “v pohodě”, je proto těžké určit závislost. Důležité je, že když v tom nejsi spokojená, tak to chceš změnit a jsem ráda, že nad tím přemýšlíš. Je důležité trávit čas tak, aby Ti to vyhovovalo.

V Tvém věku je naprosto přirozené, že objevuješ své tělo a zkoušíš, co Ti dělá dobře a co ne. Objevování sexuality k dospívání patří a s tím se pojí i masturbace. Hodně záleží, co při masturbaci zažíváš, jestli převažuje potěšení a slast, anebo pokud je toho už na Tebe moc. Můžeš se cítit zahlceně, mít výčitky, že to nemáš tak pod kontrolou, jak bys chtěla. Je v pořádku, pokud cítíš obojí.

Zakázat si masturbaci by mohlo přinést zbytečný tlak a nepohodu. Můžeš ale zkusit dělat občas něco místo toho. Říkám si, jestli jsi to už zkoušela a co to bylo? Fungovalo to? Když máš chuť si udělat dobře tělesně, nemusí být školní povinnosti dost na to, aby tuto chuť vyvážily. Můžeš proto zkusit alespoň na chvíli, než se do školy pustíš, uvolnit své tělo jinak. Možná to bude rychlý pohyb, krátké sportování, procházka, běh, jiné cvičení, co máš ráda. Možná si budeš chtít dát jen sprchu, namazat se krémem, jinak se opečovat. Možná si budeš chtít pustit písničku a vytančit, vyzpívat se, něco načmárat, napsat do deníku apod. Možností je víc, můžeš zkoušet, co Ti bude vyhovovat, můžeš to i střídat. Zkus na sebe být laskavá, když to nevyjde vždycky, můžeš hledat a chybovat.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří a trávíš čas podle svých představ,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Je úplně normální mít otázky a nejistoty ohledně věcí, jako je sledování obsahu pro dospělé, zvlášť když je to teď součástí Tvého života. Oceňuji Tvou odvahu, že se nebojíš svěřit, i když asi víš, že sledování porna není pro mladé lidi v Tvém věku povolené ani vhodné.

Omezení povoleného věku pro sledování pornografie (tj. od 18 let) souvisí právě s jeho možnými dopady na sledující. Z Tvého popisu mi přijde, že některé z těch potenciálně závažných možná sama zažíváš. Sledování pornografie může být návykové, sledující mohou mít potíže s ukončením jeho sledování, mohou vyhledávat stále intenzivnější obsah, a může to mít nepříjemné dopady na jejich běžný život (zanedbávání svých povinností, koníčků apod.). Další potíž je v tom, že pornografie často ukazuje nerealistickou podobu vztahů a sexuality. Sledování porna může vést k tendenci srovnávat s ním realitu, což může ovlivnit očekávání sledujících od vztahů a sexu, k frustraci nebo pocitu, že je s nimi něco špatně.
Ve skutečném životě jsou vztahy mimo jiné o vzájemné důvěře, komunikaci a pocitech, což v pornu často chybí. V souvislosti se sledováním pornografie se též mohou objevovat nepříjemné pocity o sobě samém, jako např. stud či sebeopovrhování. Ve výsledku může dojít až k odchylkám v sexuálním vývoji nezletilého sledujícího - ať už to může vývoj nepřiměřeně urychlit a vést k problémovému chování, nebo může naopak dojít ke zpomalení vývoje. Obojí pak v důsledku může vést k obtížím při navazování reálných partnerských vztahů.

Je proto fajn, že přemýšlíš, jestli je to pro Tebe dobré. Pokud cítíš, že bys chtěla s jeho sledováním přestat, můžeš to zkusit postupně. Nemusí to být snadné a je normální, že se to hned nepovede, obzvlášť když Ti to přináší příjemné pocity. Možná Ti pomůže hledat u sebe jiné způsoby, jak se v takové chvíle odreagovat, rozptýlit, udělat si radost, nebo svou potřebu uspokojit. Kdyby se Ti s tím nedařilo přestat svépomocně, můžeš popřemýšlet, zda by ses s tím nesvěřila někomu blízkému (např. z rodiny, kamarádek, nebo třeba školní psycholožce, pokud je u vás na škole), kdo by Tě mohl na Tvé cestě podpořit.

Přejeme Ti hezké dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím, že dostatek soukromí je v takových situacích opravdu zásadní, a je úplně přirozené, že to tak potřebuješ. Je fajn mít místo, kde můžeš být klidně sám, když je to potřeba.

Jako jedno z řešení mě napadá zkusit najít jinou místnost, ve které bys měl větší klid a jistotu, že Tě nikdo nebude vyrušovat. Ty sám znáš svůj domov nejlépe, a možná Tě napadne nějaké místo, kde bys mohl najít bezpečnější prostor jen pro sebe. Třeba koupelna bývá místem, kde lidé obvykle mívají více soukromí. Je to ale na Tobě, co Ti bude připadat nejpříjemnější a bude pro Tebe možné využít.

Pokud bys chtěl a cítil ses na to, mohl by sis s rodiči nebo někým doma zkusit popovídat o tom, že bys rád měl větší soukromí. Mohli by Ti pomoct vytvořit nebo najít takový prostor, který by byl jen pro Tebe, i kdyby jen na nějaký čas. Možná by se Ti takový koutek hodil i k dalším věcem, které rád děláš.

Držíme Ti palce a přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Odpovědět na Tvoji otázku přesně není jednoduché, protože o Tvé situaci nevím všechny podrobnosti a může mít různé příčiny. Je ale skvělé, že si všímáš toho, jak se cítíš, a hledáš pro sebe pomoc – to je první a moc důležitý krok. Je přirozené, že každý z nás někdy zažívá náročné období, a to, co popisuješ, by mohlo souviset i s Tvým psychickým rozpoložením.

Za tím, co prožíváš, může být nějaká zátěž – třeba stres, vyčerpání nebo něco, co Tě trápí. Zkus se zamyslet, jestli se u Tebe před čtvrt rokem něco změnilo nebo jestli se teď děje něco jinak. Různé změny v životě totiž často ovlivňují naši psychiku, náladu, zájmy, spánek nebo chuť věnovat se věcem, které nám jindy připadají normální. Možná jsi ale také zaznamenal chvíle, kdy se cítíš aspoň o trochu líp. Co by naopak v takových momentech mohlo být jinak? I když Tě nic konkrétního nenapadne, je to naprosto v pořádku. Ne vždycky si dokážeme sami vysvětlit, co se s námi děje, a to je normální.

Proto bych Tě chtěla povzbudit, abys zkusil vyhledat podporu někoho ve svém okolí, komu důvěřuješ. I takovéhle pocity mají svá řešení, a často už jen to, že se svěříš a víš, že na to nejsi sám, dokáže hodně pomoci. Možná Tě napadne někdo ve škole, třeba oblíbený učitel nebo školní psycholog. Nebo by Ti mohlo být příjemnější promluvit si s někým doma nebo s jiným blízkým dospělým. Společně byste mohli Tvé potíže rozklíčovat a postupně je zkusit společnými silami zvládat.

Držíme Ti palce a přejeme Ti, abys brzy našel úlevu.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že si umíš říct o radu, když se necítíš dobře.

Je mi líto, že se teď cítíš tak špatně. Vidím, že je pro Tebe těžší dělat věci, které máš ráda a nemáš moc energie. Je mi jasné, že plnění školních povinností je pak pro Tebe náročné, zvlášť pokud máš problémy se spánkem.
Z toho, jak to popisuješ, mě napadá, že to, jak se cítíš, může souviset i s poruchami příjmu potravy, o kterých ses zmínila. Pokud se necítíme dobře psychicky, často se to projeví i na fyzickém těle, a to třeba vyšší únavou, špatnou náladou, horším spánkem a třeba i problémy se soustředěním. Je moc důležité, že se snažíš najít způsob, jak se cítit líp a říkáš si o pomoc. Někdy je toho na nás moc a ztrácíme se a pomoc od někoho dalšího je to, co může věci začít měnit.

Mrzí mě, že rodiče Ti nejsou takovou podporou, jakou bys potřebovala, když ses jim pokusila svěřit. Říkám si, že někdy si naši blízcí neuvědomují, jak moc špatně se cítíme, dokud se jim nesvěříme s konkrétními věcmi, které se nám dějí. Můžeš třeba rodičům ukázat to, co jsi nám napsala včetně naší odpovědi. Pro rodiče pak může být lehčí uvědomit si, jak vážné to je, a společně můžete vymyslet, jakou pomoc vyhledáte. Stejně tak je možné obrátit se na školního psychologa nebo výchovného poradce ve škole, který může komunikaci s rodiči podpořit, abys na to nebyla sama, nebo Ti může pomoct najít psychologa v okolí, se kterým bys mohla mluvit.
To, co popisuješ, mi přijde vážné a je důležité, abys dostala pomoc, kterou si zasloužíš. Pokud máš v okolí centrum Anabell, můžeš se obrátit na ně. Kontakt je zde www.anabell.cz/. Nebo je možné najít pomoc ve svém okolí třeba přes nepanikar.eu/. My jsme Ti k dispozici na telefonu nebo chatu, kde je možné, abychom se víc doptávali a pomohli Ti najít takovou pomoc, která by byla nejvhodnější. Kontakt najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš líp a najdeš pomoc, kterou si zasloužíš.

Modrá linka

Ahoj z poradny Sbarvouven,

rozumím tomu, že může chování tvého kluka vyvolávat nejistotu, jestli tě má rád a mrzí mě, že se necítíš dobře. Každý z nás na nemoc reaguje jiným způsobem. Někdo si při nemoci rád se svými blízkými píše a mluví s nimi, někdo je naopak rád sám a potřebuje klid.
V tuto chvíli bych nedělal žádné závěry, jelikož nevíš, co chování tvého kluka znamená a jaké má příčiny. Věřím, že ty nic špatně neděláš.
Můžeš svému klukovi napsat, že kdyby potřeboval si tu pro něj a budeš rád, aby ti napsal, až mu bude líp. Stejně tak mu můžeš napsat, že je ti líto, že mu není dobře a mrzí tě, že s tebou nechce nyní mluvit. Jinak řečeno můžeš mu napsat, jak se cítíš, když ti píše, že ho máš nechat být a počkat, jak se situace vyvine.
V tuto chvíli nedělej žádné závěry. Počkej pár dní, až bude tvému klukovi lépe a promluvte si o tom, zda se něco děje. Psaní přes zprávy totiž může být velice zavádějící a snadno můžeme vyhodnotit, co jak člověk myslí, i když to tak není. Zprávy nikdy nemohou nahradit osobní komunikaci.

Přijde mi pěkné, že máš o svého kluka starost a snažíš se mu být v nemoci oporou - nemyslím si tedy, že by si dělal něco špatně. Nezapomeň, že nyní nevíš, co jeho chování znamená. Zkus dát všemu chvíli času, než mu bude lépe a budeš moct zjistit, zda se opravdu něco děje nebo jeho chování souviselo s tím, že mu nebylo dobře a byl nemocný. Držím palce, aby se vše urovnalo.

Poradna Sbarvouven.cz

To je skvělá otázka. Je skvělé zajímat se, jak si můžeš vydělávat peníze a prozkoumat při tom svou vlastní kreativitu.
Předně bych to probral s rodiči. Měli by každopádně vědět o tom, co plánuješ, protože jsou za tebe zodpovědní a budou nejspíše schopni ti dát jak rady, tak i příležitosti si vydělat. Můžete také vymyslet projekty, které byste dělali společně.
Ve svých 12 letech nemůžeš ještě sama podnikat v pravém slova smyslu. Existují ale způsoby, jak si i tak přivydělat: můžeš pomáhat příbuzným, známým nebo sousedům, třeba venčit psy, hlídat děti apod. Vždy se předem domluvte na tom, co od toho čekají oni a co čekáš ty. Můžeš se domluvit na odměně za hodinu nebo za odvedenou práci. Například za hodinové hlídání dětí si můžeš říct třeba sto korun, možná ale i víc, záleží na okolnostech.
Existují i další způsoby, jak si vydělávat (z hlavy mne napadá třeba natáčení reklam, nahrávání zvukových stop apod.), ale opravdu je potřeba probrat to s rodiči.
Obecně bych také přemýšlel, proč a na co si chceš vydělávat. Je možné, že když to s rodiči probereš, tak najdete způsob, jak ti na to přispějí nebo ti to dokonce zaplatí. Ve 12 ještě nemusíš myslet na to, jak vydělávat, na to budeš mít dost času v dospělosti

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda že píšeš, když si s něčím nevíš úplně rady. Umím si představit, že Tě asi dost znejišťuje, když se ostatní baví s klukama nebo s nimi chodí a Ty to tak nemáš. Zvlášť když píšeš, že by si taky ráda někoho, kdo by Tě měl rád. Zároveň mi přijde v pořádku, mít věci jinak než je mají druzí. Každý má svoje tempo, někdo navazuje vztahy (více než přátelské) dřív, někdo později. Chci Tě tak ujistit, že s Tebou není nic špatně.

Někdy i trvá, než člověk najde ten správný „match“. Možná to může být i tak, že se s klukama nebavíš, protože Ti nikdo z těch, které znáš, není sympatický nebo nemáš chuť se s nimi bavit z jiného důvodu, nerozumíte si. Na tom není nic divného, to se stává, ne každý nám vždy sedne. Možná až potkáš někoho, s kým si budeš rozumět, a pak uvidíš, jak to s komunikací s kluky máš.

Sama si teď můžeš zkusit všímat, co se v Tobě odehrává, když přemýšlíš nad tím, že by ses s nějakým klukem bavila. Jsou tam nějaké obavy, nervozita nebo naopak i příjemné pocity? Můžeš tak prozkoumávat, jestli je něco, co Ti v navazování kontaktu s kluky překáží. Možná je to otázka času, možná je tam ještě něco. Pokud budeš chtít, můžeš to i probrat s nějakou starší ženou ve svém blízkém okolí, mamkou, tetou, případně i s nějakou kamarádkou. Někdy takový rozhovor ale nemusí být špatný ani třeba s tátou nebo starším bráchou, pokud jim na to dostatečně věříš. Je možné taky zajít za školní psycholožkou/psychologem, pokud na škole máte.

Tomu, že bys také chtěla kluka, který by Tě měl rád, rozumím. Je přirozené toužit po vztahu. Zároveň Tě chci znovu ujistit, že je v pořádku, že ve svém věku s nikým nechodíš. Můžeš ten čas zatím využít k poznávání sama sebe, toho, co Tě baví, zajímá a věřím tomu, že postupně budou mít ve Tvém životě místo i další nové vztahy.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj,
píšeš, že se cítíš šíleně zoufalý, to není dobře a nikdo si to nezaslouží. Ty jsi ten, kdo si vybírá kamarády, také může přestat s někým kamarádit. Tak to často chodí a je fajn, že tu volbu máme.
Zkoušel jsi zjistit, proč se kamarádka ke tvým přátelům chová zle? Může mít třeba nějaký důvod a mohl bys jí pomoct situaci vyřešit. Ale je možné, že to nepůjde nebo jsi již rozhodnutý se s tou holkou přestat bavit. Máš na to právo. Můžeš třeba zvolit formu vyšumění kamarádství, bavit se s ní méně a méně, až váš kontakt vychladne. Ale může být náročné to vydržet. Také máš možnost si s ní otevřeně promluvit a vše vysvětlit.
Popisuješ, že v rozhodnutí ti brání ale nejspíš obavy z vyzrazení, že jsi trans osoba. Nikdo ti nedokáže říct, jak se ta holka zachová. Kdyby to řekla, zda jí to táta uvěří, zda by to řekl tvému tátovi. Těch otazníků je mnoho.
Důležité asi je, zamyslet se, co bys dělal, kdyby taková situace nastala. Promyslet si, zda bys takový nevyžádaný coming out přijal a rodičům řekl, jak se cítíš a co prožíváš, i když chápu tvé obavy z odmítnutí rodinou. Vždy máš možnost se nevyjadřovat. Nejvíc mi tu ale běží otázka na tebe. Přemýšlíš, i přes své obavy, že bys chtěl říct rodině o svém prožívání a coming out udělat? Je to obvykle náročné rozhodnutí. Často ale od klientů poradny víme, že mluvit s rodiči může být úlevné. Náročnější bývá mít tajemství. Tvou rodinu a situaci neznám. Je tedy těžké dát ti doporučení. O tom všem si můžeš promluvit bezpečně a anonymně na Lince bezpečí 116 111 nebo ti mohu nabídnout možnost chatování s naší poradnou sbarvouven.cz, kde získáš více prostoru na otázky a odpovědi. Můžeš si připravit společně s mentorem plán, jak vše zvládnout a zbavit se obav a zoufalství, o kterém píšeš. Naši mentoři sami procházeli obdobnými situacemi a všichni prošli coming outem.
Třeba je ve tvém okolí někdo, komu důvěřuješ a můžeš s ním sdílet své starosti. Pohled někoho dalšího z tvého prostředí je někdy moc fajn.
Drž se.

Poradna sbarvouven.cz

Ahoj,
v životě každého problémy přicházejí. Díky, že naší poradně důvěřuješ a obrátila ses opět na nás s dotazem.
Není neobvyklé, že se náctiletí lidé zamilují do učitele nebo učitelky. Trávíte s nimi mnoho času, poznáváte se i na školních akcích. Často vám dovedou naslouchat a podpořit, když potřebujete. Vytvářet si ve fantazii různé příběhy o zakázaných vztazích je také časté, ale sama dobře píšeš, že vztahy mezi pedagogy a studenty musí zůstat čistě profesionální. Ve společnosti tak máme nastavená pravidla.
Zmiňuješ, že sympatie jsou jednostranné a odehrály se situace, které váš dobrý kontakt narušily. Napadá mě, zda bys nechtěla zapracovat právě na zlepšení vztahu žákyně a učitelky. Zkusit narovnat situaci, která způsobila, že se domníváš, že tě učitelka nemá ráda. Hlavním úkolem učitelů je vás provázet vzděláváním a společně vytvářet bezpečnou a tvořivou atmosféru ve škole, kde se cítíte všichni dobře.
Píšeš, že nevíš, jak s tím vším máš naložit. Ono je to velmi náročné. Silné city odeznívají dlouho. Ale čas opravdu funguje a později se již nebudeš láskou k učitelce trápit. Co vnímám jako pozitivní, že se snažíš odklonit svou pozornost a to je cesta. Dovolím si typ. Odlož také fotografie paní učitelky, nad kterými sníš. Říká se, sejde z očí, sejde z mysli. Něco na tom je. Zkus se soustředit na své vrstevníky. Pokud také máš ve svém okolí osobu, které důvěřuješ, můžeš své pocity sdílet. Ve škole máte zřejmě také školního psychologa, pokud máš důvěru, tak ti jistě nabídne prostor pro sdílení a podporu. Ulevíš tomu dušení citů v sobě. Výhodou takového kontaktu je znalost prostředí a lidí. Někdy pomůže i kamarádka.
Důvěřuj času.
Přeji ti hezké dny.

Poradna sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že jsi napsala, když Tě něco trápí. Je pro mě pochopitelné, že si kladeš otázky, která Tvoje verze je ta správná. Jsi v období, jehož nedílnou součástí je objevování a hledání sebe sama. Někdy je snadné se v tom ztratit. Je přirozené, že teď ještě nevíš, jakou verzi si vybrat. Naše osobnost, hodnoty, postoje se budují postupně, jak dospíváme, nemusíš to mít teď vyřešené.

Ptáš se, jak najít sama sebe. V prvé řadě je fajn si dopřát čas. Zkoumat, kde se cítíš dobře, s kým se cítíš dobře, všímat si, co Tě baví, kam Tě to táhne, co Ti dává smysl. Nemusíš na sebe spěchat, je v pořádku to objevovat postupně. V období dospívání se také mnohé věci mění, včetně chování, názorů nebo pocitů. Není to špatně.

Můžeš se taky zamýšlet nad tím, jaká bys chtěla být, jestli máš nějaký vzor, někoho, ke komu vzhlížíš. Může být nápomocné se odrazit i od těchto představ a hledat, jaké vlastnosti nebo způsoby chování jsou pro Tebe podstatné. Zároveň je důležité v tom sama sobě naslouchat, netlačit se do rolí (verzí), které Ti nesedí. Můžeš i třeba zkoušet různé věci, činnosti, aktivity, a pak si všímat, kde se cítíš přirozeně, kde je Ti to vlastní.

Je mi líto, že jsi přišla o pár kamarádů kvůli tomu, že někdy reaguješ jinak než předtím. Věřím však tomu, že jak budeš sama sebe více objevovat, tak se i „vytříbí“ lidé kolem Tebe, kteří budou Tobě sympatičtí a Ty jim. Pokud máš kolem sebe blízké lidi, kterým důvěřuješ, můžeš se zeptat i jich, jak oni Tě vidí, jaké vlastnosti vnímají u Tebe jako výrazné, třeba i to Ti dá nějaká vodítka k tomu, kým jsi a kým bys chtěla nebo naopak nechtěla být.

Přejeme Ti, ať je Ti dobře v objevování sebe sama.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že si kladeš otázky ohledně svého vývoje, navíc když vnímáš, že to ostatní kolem Tebe mají jinak než Ty. Umím si představit, že to v Tobě vyvolává spoustu nejistoty, možná i obav a strachu. Chci Tě ujistit, že u každého probíhá pohlavní dozrávání - tedy tvorba spermií, ochlupení, růst pohlavních orgánů apod., v jinou dobu dospívání.

Myslím si, že vývoj pohlavních orgánů (růst penisu) se moc urychlit nedá. Obecně je dobré jíst vyváženou stravu, hýbat se, aby mohl vývoj dobře probíhat, ale neznamená to, že ho tím uspíšíš. Přiznám se, že nevím, jak moc s tím souvisí obezita, to by Ti dokázal spíše zodpovědět lékař.

Nedokážu říct, proč je to u Tebe jiné než u ostatních. U každého probíhá vývoj jiným tempem a je v pořádku, že ještě nepozoruješ takové změny jako někteří jiní. Věřím tomu, že jsou i kluci, kteří to mají podobně jako Ty.

Pokud by Tě to ale i nadále trápilo, určitě by bylo na místě se svěřit svému dětskému lékaři - např. na preventivní prohlídce. Můžeš se ho zeptat na vše, co Tě tíží a zajímá ohledně vlastního vývoje. Pokud bys chtěl, můžeš se na tyto věci zeptat i staršího muže v okolí, kterému důvěřuješ - ať už to bude táta, strejda, trenér v kroužku apod. Někdy může být těžké takové téma hovoru přinést, ale věřím, že by Ti to mohlo být nápomocné. Jsem si jistá, že otázky, které si kladeš, si klade i mnoho jiných kluků. Můžeš se podívat i do Alíkovy poradny na dotazy ohledně mužského těla a jeho vývoje, možná i tam najdeš něco užitečného pro sebe.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj, mrzí mě, co zažíváš, nicméně někdo ať už známý či neznámý si z Tebe patrně dělá nepovedenou „legraci“. Určitě se svěř mámě, klidně jí i zprávu ukaž.

Více o tom jak reagovat na zprávy od někoho koho neznáš píšeme třeba zde: Jak si poradit s kyberšikanou?

Ahoj z Modré linky,

vidím, že Ti hodně záleží na tom, aby ses Tvému crushovi líbila.

Pokládáš dvě otázky, na které bohužel nemohu dát jednoznačnou odpověď. Každé tělo a jeho metabolismus totiž reagují na různé způsoby hubnutí jinak. Nejsem si jistá, jak přesně vypadá Tvá dieta a režim během těch 75 dní, takže nedokážu posoudit, jak účinné to pro Tebe může být. Je ale určitě skvělé, pokud zařazuješ pohyb, ideálně takový, který Tě samotnou baví. Hubnutí je obvykle proces, který vyžaduje trpělivost, buď na sebe proto laskavá a všímej si, jak se sama během těchto dní cítíš. Je důležité, aby ses cítila dobře.

Ráda bych Tě také podpořila v tom, aby Tvůj jídelníček obsahoval dostatek živin, které Tvé tělo potřebuje pro správný vývoj. Myslet i na dostatečný příjem tekutin je samozřejmě důležité, vody obzvlášť. Je totiž klíčová pro správné fungování Tvého těla a zdraví. Obecně se doporučuje pít přibližně 2,5 litru vody denně, bez ohledu na to, jestli zrovna hubneš.

Pokud si něčím nebudeš jistá, ráda bych Tě podpořila v tom, abys požádala o pomoc někoho dospělého ve Tvém okolí, kdo Ti může třeba pomoci sestavit jídelníček, který Ti poskytne potřebnou energii, abys měla sílu věnovat se všem aktivitám, které Tě baví.

Držíme Ti palce a přejeme, aby pro Tebe byla péče o Tvé zdraví příjemná.

Modrá linka