Ahoj z Modré linky,

děkuji, že si říkáš o radu a ptáš se na to, co Tě zajímá. Chápu, že třináctiletá prohlídka s sebou může nést spoustu nejasností a obav. Nejsi sám, kdo má podobné obavy z vyšetření intimních míst.

Prohlídka probíhá tak, že paní doktorka nejdříve zkontroluje, jak rosteš a zda vývoj probíhá v pořádku. Obvykle si Tě změří, zváží a změří i tlak. Kontroluje také Tvůj zrak, sluch a plíce či srdce. Paní doktorka se může podívat a vyšetřit i penis či varlata. Dělá to proto, aby zjistila, zda varlata správně sestoupila. Určitě ji můžeš požádat, jestli by nebylo možné, aby si vzala rukavice - i když je možné, že je použije i bez Tvého požádání. Ohledně vyšetření se pak paní doktorky můžeš na cokoliv zeptat. Může Ti vysvětlit, co bude konkrétně dělat a proč.

Držím palce, ať prohlídka proběhne v pořádku a oceňuji, že na své obavy nezůstáváš sám.

Přejeme Ti pěkné a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za dotaz. Je úplně normální, že Tě podobné věci napadají. Je dobře, že se na to ptáš.

Podobně jako se porovnávají kluci, tak se mohou porovnávat i holky. V dospívání (ale nejenom) to může být častější. Holky mohou např. dost řešit svou postavu a vzhled. Mohou si porovnávat i prsa, ale často si porovnávají postavu jako celek. Je to individuální a mnohdy to spouští i negativní pocity. Je důležité si uvědomit, že každý se vyvíjí trochu jinak a svým vlastním tempem. Odlišnost od průměru neznamená, že je něco špatně. Je dobré se učit být ke svému tělu laskavý a netrápit se tím, že naše tělo vypadá jinak v porovnání s někým jiným. Každý jsme jedinečný. Navíc v období dospívání probíhá růst a vývoj. Vše tudíž za pár let může být úplně jinak.

Přejeme Ti, ať se ve svém těle cítíš co nejlépe a pěkné klidné dny.

Modrá linka

Ahoj mila pisatelko,

z toho, co píšeš, bych se vůbec nesnažila hledat obor jen podle toho, co „vydělá“ nebo co je tradičně považované za perspektivní. Zdá se, že tvoje silná stránka jsou jazyky a komunikace, takže bych ji směřovala k oborům, kde se to využije – například humanitní gymnázium, bilingvní či jazyková škola, později studium jazyků, mezinárodních vztahů, vzdělávání, psychologie, médií nebo oborů propojujících jazyky s technologiemi.

Zkus si přerámovat „má smysl se učit japonštinu?“ na „kam vlastně chci dát energii?“.

Důležité je, abys hledala cestu, kde se budeš cítít dobře, ne se nutit do přírodovědných oborů jen proto, že jsou považované za „užitečnější“.

Zkus ve škole zajít za výchovnou proadkyní nebo si s rodiči najdi kariérovou poradkyni, může pomoci s výběrem střední školy.

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

se děkujeme za Tvou důvěru. Je naprosto přirozené, že jsi nervózní z návštěvy kroužku. Většina z nás prožívá obavy, když má jít do prostředí, kde nikoho neznají, a nebo tam bude zkrátka více lidí. Zároveň je moc fajn, že si i přesto chceš najít kamarádku. To je samo o sobě velmi důležité a pomůže Ti se v kolektivu cítit lépe.

Pro to, aby ses s někým seznámila, nemusíš dělat žádné velké kroky. Může úplně stačit, když si vyhlédneš někoho, kdo Ti přijde sympatický, usměješ se na ni nebo na něj a pozdravíš. I taková drobnost ukazuje, že jsi otevřená kontaktu.

Můžeš taky přetavit samotný kroužek i vlastní strach ve svou výhodu - zeptat se někoho, zda je zde také poprvé, nebo zda třeba je také nervózní. Věřím, že mnozí to mohou za pár dní na kroužku cítit totiž stejně. Dobře pomáhá navázat vztah taky skrze kompliment. Pokud se Ti na někom něco zalíbí, neboj se to říci.

Pamatuj, že kamarádství nevzniká během jedné hodiny, ale tvoří se postupně tím, že se pravidelně vídáte. Stačí být tam, být kousek po kousku víc uvolněná a nechat věcem volný průběh.

Držíme palce, aby se Ti v kroužku líbilo.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

v první řadě bych Ti chtěla napsat, že nás Tvůj dotaz vůbec neobtěžuje, naopak je dobře, že pro sebe hledáš pomoc. Píšeš, že nemáš ve škole kamarády, nevšímají si Tě a Tobě to dlouho vadí. Potřebovala bys poradit, jak se mezi spolužáky zapojit.

Píšeš, že si z tebe dříve ostatní dělali srandu a posmívali se Ti. Dovedu si představit, že to pro Tebe nemuselo být vůbec lehké. O to víc bych ráda ocenila to, že se nyní do třídy zapojit chceš. Věřím, že to stojí odvahu. Přemýšlím nad tím, že prvním krokem, jak se zapojit, může být nějaké společné téma, o kterém se dá bavit. Například oblíbená hudba, seriál, nebo další věci, které máš ráda a třeba je mají rádi i lidé okolo Tebe.

Také někdy může pomoct promluvit si o tom, co tě trápí s někým dalším, ke komu máš důvěru. Může to být někdo z rodiny, kamarád, nebo třeba vedoucí kroužku. V Tvé zprávě také čtu, že mamka situaci řešila se školou i hledala psychology. Napadá mě proto, že pokud k nějakému psychologovi chodíš, nebo pokud máte psychologa ve škole, můžete se spolu zamyslet nad tím, jak k ostatním hledat cestu a jak s nimi navazovat vztahy, ve kterých se budeš cítit dobře. Jelikož toho o tvé situaci nevím mnoho, více Ti nyní poradit nedokážu, říkám si však, že promluvit si s někým osobně, by Ti mohlo pomoci víc.

Držíme Ti palce, ať se Ti daří nejen v zapojování se mezi ostatní,

Modrá linka

Ahoj z poradny Sbarvouven,

je moc dobře, že se ptáš, protože informace o tranzici se na internetu často liší a může být těžké se v nich vyznat. V Česku se léčba genderové dysforie řídí doporučeními sexuologů a endokrinologů. U trans kluků se testosteron obvykle začíná kolem 16 let, kdy už je člověk považovaný za dost vyzrálého pro informovaný souhlas a kdy bývá dokončená sexuologická diagnostika a další potřebná vyšetření. Ve 14 letech se testosteron běžně nepodává – výjimky existují vzácně a vždy je posuzuje celý odborný tým. V tomto věku je možné po schválení odborníky a souhlasem obou rodičů nasadit tzv. pubertální blokátory. Ty nezpůsobují maskulinizační změny, ale mohou zastavit další rozvoj pohlavních znaků. Je však třeba vědět, že rozhodnutí o dané léčbě je vždy na rozhodnutí odborníků a posuzuje se individuálně.

Pokud jde o menstruaci, tu je možné zastavit i bez testosteronu. Sexuolog nebo gynekolog může nabídnout různé metody, které zde nemá smysl konkrétněji rozepisovat. Tyto způsoby nepůsobí maskulinizačně, ale mohou výrazně ulevit od dysforie spojené s menstruací. Vždy je ale potřeba to řešit s lékařem, aby byla zvolená metoda bezpečná a vhodná pro konkrétní tělo.

Je dobře, že se o tyto informace zajímáš. Tranzice je proces, který se plánuje postupně a bezpečně, a v tomto věku se většinou řeší diagnostika, psychologická podpora, případně blokátory a způsoby, jak zvládat dysforii. To, že hledáš informace, je důležitý krok k tomu, aby ses cítil dobře ve svém těle i v budoucnu.

Důležité je, zda si již nějakého odborníka navštívil a spolupracuješ s ním (zejména sexuolog). S ním můžeš případné dotazy probrat a poradit se o všech možnostech. Možná tě k tomu bude napadat více otázek. Nemusíš být na to sám. Je možné se obrátit například na organizaci transparent, kde najdeš i mnoho článků k tomuto tématu. V případě, že by si chtěl o tématu mluvit více, můžeš se také obrátit na naše mentorstvo v poradně. Jsme anonymní a zdarma.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

moc děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ o mladší sestře své kamarádky. Moc oceňuji, že se snažíš být kamarádce i její sestře oporou a že chceš situaci řešit. Zároveň v Tobě jsou pochybnosti, jestli můžeš brát situaci vážně, protože jsi byla už několikrát svědkem toho, že její sestra si něco pouze vymyslela. Je naprosto pochopitelné, že Tě toto znejišťuje, zároveň je to věc, která by se měla prověřit a pokud je to pravda, tak by k něčemu takovému nemělo docházet. Z popisu to vypadá jako násilí a to není v pořádku. Také není v pořádku, aby něčemu takovému přihlížely děti.

Mohla bys podpořit mladší sestru kamarádky v tom, ať se svěří nějaké dospělé osobě, které věří. Píšeš, že se ráda baví s Tvou mamkou, tak i ona by mohla být tou dospělou osobou, se kterou to probere. Sestra kamarádky si také o tom může promluvit se školní psycholožkou, pokud ji ve škole mají. Je náročné, aby na to byla sama, proto je teď důležité svěřit se dospělé osobě, která ji případně pak může pomoci s dalšími kroky.

Máš strach z toho, že se ukáže, že se tam nic takového, o čem jsi slyšela, neděje. To se může stát, ale rozhodně to neznamená, že bys něco zkazila. Naopak tím ukazuješ, že Ti na kamarádce i její sestře záleží a vážíš si jejich bezpečí. Není zároveň Tvým úkolem, abys sama ověřovala, jestli se to skutečně děje. Je důležité, aby to sestra kamarádky řešila s dospělou osobou, které věří, a v tom jí můžeš pomoci.

Moc držíme palce, ať vše dobře dopadne a přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvojí zprávy cítím, jak nad vztahy přemýšlíš a že Ti v nich teď není moc hezky. Jsem proto ráda, že sis napsala o podporu a nezůstáváš na to sama. Zároveň nezmiňuješ žádnou konkrétní otázku, zkusím tedy napsat, co mě při čtení napadalo.

Říkám si, že takové „vychládající kamarádství“ může lehce způsobit, že o sobě člověk začne pochybovat a přemýšlet celkově o tom, jak to má s ostatními lidmi. Píšeš, že jsi přes léto nechodila ven s kamarády tak často, jak by sis sama přála. Dařilo se to jenom skrze Tvou BFF, se kterou máš ale potíže. Mrzí mě, že jsi zatím nenašla takové kamarády, se kterými bys mohla trávit čas tak, jak bys sama potřebovala. Není nic zvláštního na tom, že s některými kamarády vztah po nějaké době ochladne - lidé rostu, začnou je zajímat odlišné věci a postupně se odcizí. To je normální a děje se to běžně. Přála bych Ti ale i někoho, s kým si budeš moct být blízká.

Napadá mě tak, zda ve třídě nebo jinde ve svém okolí nemáš někoho, s kým si dovedeš představit se sblížit víc. Možná je to někdo, koho jsi doteď přehlížela, nebo třeba někdo z vedlejší třídy, s kým se potkáváš zatím jenom trochu. Můžeš se sama zkusit zamyslet nad tím, co Ty sama od kamarádství chceš a potřebuješ - např. jak často bys chtěla chodit ven, jaké věci zajímají Tebe a co bys třeba chtěla s kamarády podniknout. I podle toho se Ti může lépe dařit najít někoho, s kým budeš čas trávit.

Co se týká Tvé žárlivosti - i žárlivost je emoce, jako kterákoliv jiná. Není na ní nic špatného. Zní mi to spíš tak, že bys sama chtěla také chodit ven, stejně jako Tvoje BFF. Je proto přirozené cítit žárlivost. Zároveň přemýšlím o tom, jestli ses o tom s ní nezkoušela upřímně pobavit. Říkám si totiž, že by pro Tebe mohlo být úlevné jí to říct a kdo ví, možná pak místo odcizení přijde sblížení, nebo se třeba v dobrém „rozloučíte“ a budete si méně blízké ale tak, aby to vyhovovalo oběma.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru. Píšeš, že je pro Tebe už od minulého školního roku náročné být ve škole. Trápí Tě poznámky Tvé spolužačky, která se Ti vysmívá za styl oblékání, a za Tvé koníčky, zejména pak za záchranářství. Pokud tomu rozumím správně, setkal ses s nevhodnými poznámkami i na veřejnosti. Ptáš se, co s tím.

Dovedu si představit, že muselo být náročné se po prázdninách vrátit do třídy, kde ses už loni necítil dobře. Také píšeš, že to na venek není vidět, ale že Tě trápí nepochopení ostatních. Věřím, že pro Tebe není jednoduché poslouchat narážky týkající se věcí, které jsou pro Tebe důležité. Cením proto i Tvoji odvahu, že ses rozhodl na své trápení nebýt sám.

Napadá mě, jestli není v Tvém okolí třeba dobrý kamarád, nebo dospělý, ke kterému máš důvěru a se kterým by sis o tom mohl promluvit. Zasloužíš si podporu od někoho dalšího. Z Tvé zprávy vnímám, že máš rád skauting a je pro Tebe důležitý pohled na svět, který představuje. Například to, aby si lidé neubližovali a pomáhali ostatním. Přemýšlím proto, jestli je třeba pro Tebe skaut místem, kde se cítíš ostatními přijatý a kde bys mohl o svém problému mluvit otevřeně.

Přijde mi také důležité problém řešit i ve škole. Píšeš, že se urážky objevují i před učiteli. Přemýšlím nad tím, jak na to reagují. Také mě napadá, jestli ve škole nemáš nějakého oblíbeného učitele, kterému by ses mohl svěřit. Říkám si, že by mohlo pomoci problém probrat se školním psychologem a zkusit hledat cesty jak dál, aby ses ve třídě cítil lépe, nebo jak na poznámky v daný moment reagovat.

Držíme Ti moc palce a přejeme, aby ses brzy mohl cítit ve škole lépe,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru. To, co teď prožíváš, zní jako velký nával emocí, který je pro začátky vztahů naprosto běžný. Proto je přirozené, že jste do sebe úplní blázni. Zároveň je důležité, že k tomu přistupujete zodpovědně a máte jasno v tom, že se sexem musíte ze zákona počkat, až Ti bude 15 let.

Váš strach z reakce rodičů je pochopitelný. Věk 14 a 18 znamená, že se každý nacházíte v jiné životní etapě. Ty jsi na prahu střední školy, zatímco Tvá holka je ze zákona už dospělá. Ty čtyři roky představují opravdu značný rozdíl, a tak je jednou z možností, že rodiče budou mít zpočátku obavy, neboť vás mohou chtít chránit. Představuju si, že by mohlo pomoci, když se rodiče o vašem vztahu dozví i s tou informací, že respektujete váš věkový rozdíl a uvědomujete si hranice, jak jsi sám psal.

Taky zmiňuješ, že bys chtěl mít se svou holkou brzo děti. Jde vidět, že Tvé city k ní jsou opravdu hluboké a plánuješ s ní budoucnost. Nejsem si jistá, jak brzy máš na mysli, ale cítím potřebu říci, že mít děti je velký závazek. A to platí i pro lidi, kteří jsou už dávno dospělí. Vyžaduje to mít příjem peněz, nezávislost na rodičích a zralost, která přichází s věkem. A také čas, kteří spolu partneři stráví, aby zjistili, zda si sedí. Věřím, že tohle všechno Tě určitě někde v budoucnu čeká. A že teď je spíše ten pravý čas na to spíše vztah budovat, poznávat se a zjišťovat o sobě co nejvíce.

Držíme Ti palce, ať se vše podaří tak, jak potřebuješ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s níž se na nás obracíš. I větší nepravidelnost menstruace je při jejích začátcích běžná, protože trvá, než se menstruační cyklus pravidelně „usadí’’. Tvé tělo se totiž správně učí řídit hormony, které s nástupem puberty nabírají na intenzitě.

Je skvělé, že jsi o tom řekla mamce a ještě lepší, že se chceš zmínit dětské doktorce v říjnu. Jde vidět, jak nad tím přemýšlíš a že je to pro Tebe důležité. Tvá praktická lékařka zná Tvůj celkový zdravotní stav, zhodnotí Tvůj růst a vývoj a nejlépe vám s mamkou poradí, jestli už dává smysl zajít na gynekologii, nebo jestli ještě dáte tělu čas. Určitě se jí neboj zeptat, je na podobné dotazy od dívek ve Tvém věku naprosto zvyklá.

Pokud by Ti doktorka doporučila začít chodit na gynekologii, nemusíš mít strach, vyšetření zpravidla nebolí. U mladých dívek, které ještě neměly pohlavní styk, probíhá návštěva velmi ohleduplně. Často jde na první návštěvě hlavně o povídání – doktor se Tě zeptá na to samé, co jsi napsala sem - kdy to začalo a jaké máš mezi měsíčky pauzy. U mladších dívek, které ještě neměly pohlavní styk, se často ani nevyšetřuje vnitřně, ale pouze ultrazvukem přes břicho. To znamená, že si lehneš, na podbřišek Ti dají trochu studeného gelu a přejíždějí po něm takovou sondou (podobně, jako když se vyšetřují ženy v těhotenství). Je to možná trochu lechtivé, studí to, ale rozhodně to nebolí. Samotné vyšetření Ti může lépe popsat Tvá praktická doktorka nebo přímo potom gynekolog/gynekoložka, abys věděla, co Tě bude případně čekat.

Děkujeme za důvěru a držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj kluku,
pokládáš mi zvláštní otázku, na kterou bych ti odpověděl: nejspíš ano. Můžeš zkusit i druhou věc, nebo třetí věc. Kdyby ti to připadalo divné, tak čtvrtou věc přeskoč. Možná se obejdeš i bez páté věci, ale u šesté bych si nebyl jistý. No a sedmá věc, to je samozřejmě automatická pračka, bez ní a ve špinavém prádle nezažije příjemné pocity skoro nikdo.

Poradna není na hraní.

Alík

Ahoj,

děkujeme, že ses nám svěřila. I když píšeš, že je tvoje zpráva zmatená, vlastně z ní docela dobře rozumím tomu, jak se teď cítíš. A je dobře, že se snažíš svým pocitům porozumět.

Co se týče přitažlivosti a vztahů, není vůbec kam spěchat. V dospívání, a někdy i později v životě, se může měnit, kdo nás přitahuje, jakým způsobem a jestli vůbec po partnerském vztahu toužíme. Proto bych se příliš netrápila tím, která LGBT+ „samolepka“ je ta správná. Mnohem důležitější je postupně poznávat, co cítíš, co potřebuješ a v jakých vztazích je ti dobře. Je skvělé, že o tom přemýšlíš, ale nemusíš mít teď jasno ani nic „vyzkoušet“ jen proto, abys zjistila, kam patříš. A pokud se tvoje pocity časem změní, není na tom nic špatného.

Trochu větší pozornost bych ale věnovala tomu, co píšeš na začátku – že se už několik měsíců cítíš prázdná, nic tě nebaví a nemáš energii ani na věci, které ti dříve přinášely radost. Možná opravdu hodně dáváš druhým a sama teď potřebuješ, aby chvíli někdo poslouchal tebe. Zkus se svěřit někomu, komu důvěřuješ – rodiči, blízké kamarádce, školní psycholožce, učitelce... Když podobné pocity trvají několik měsíců, zaslouží si pozornost a podporu. Neboj se důležitým lidem ve tvém životě říct, co nyní cítíš.

A tvoje potřeba „chvíli jen existovat“ mi připadá taky důležitá. Zkus si opravdu dovolit chvíle, kdy nemusíš řešit problémy ostatních ani podávat výkon. Někdy stačí jen hodinka, kdy neděláme věci proto, že se „to má“ a „kvůli druhým“, ale prostě jen jsme... Může to být při procházce v parku, nebo v pokojíčku při poslouchání hudby, nebo při koukání na oblíbený seriál - ale prostě zkusit na sebe chvíli nemít nároky. Zvlášť když tě čekají přijímačky a návrat do prostředí školy, ve kterém se necítíš dobře, je důležité mít možnost občas vypnout.

Zkus hledat, co ti pomůže znovu získat trochu energie a kde můžeš být také ty tou, o kterou se někdo zajímá a kterou někdo poslouchá.

Držím ti palce.

poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

vnímám z Tvojí zprávy, jak moc Tě teď váha a vztah s jídlem trápí. Jsem proto moc ráda, že jsi napsala a nezůstáváš na to sama.

Píšeš, že Tvé hubnutí začalo už zhruba 3 roky zpátky, hlavně i proto, že Tě ostatní uráželi skrze Tvůj vzhled. Tehdy ses rozhodla s tím něco udělat, omezila jsi sladké a začala více cvičit. To vnímám jako dobrý krok ke zdravému hubnutí a celkově ke zdravému životnímu stylu. Jíst „zdravě“ - tedy pestrou stravu, dostatek bílkovin, tuků a sacharidů, vitamínů ve stravě, dostatek vlákniny a zároveň sportovat - je optimální nejenom pro hubnutí nebo udržování váhy, ale také je to dobrý krok k celkově zdravému tělu. Mrzí mě však, že se u Tebe hubnutí překlopilo do té podoby, že se jídla bojíš, jíš jenom asi 300-800 kcal denně a že jsi jídlo i zvracela naschvál.

Zvlášť mě mrzí, že skoro nikdo, krom jedné kamarádky, neví, jak se cítíš. Chápu, že je těžké se s něčím podobným svěřit rodičům, ale chtěla bych Tě podpořit v tom to alespoň zkusit. Pokud se bojíš toto téma probírat s rodiči, můžeš popřemýšlet o tom, zda ve svém okolí nemáš jiného dospělého, kterému věříš, třeba školní psycholožku, oblíbené učitele, vedoucí kroužku nebo vzdálenější rodinu. Zasloužíš si někoho, kdo by Ti se vztahem k jídlu mohl pomoci. Mám totiž starost o Tvé zdraví. Sama zmiňuješ, že Ti vynechala menstruace, což skutečně může být známka nedostatečného kalorického příjmu. Pro dospívající je zdravý příjem kalorií cca 2000-2500kcal denně, což zároveň není příjem, který by znamenal nárůst váhy - je to příjem, který by Tvé tělo mělo dostat, aby bylo schopno normálně fungovat. V dospívání je běžné, že se tělo ještě vyvíjí a mění - váha může růst, klesat, stejně tak se mění i celá konstrukce těla. Chtěla bych Tě podpořit v tom, aby ses ke svému tělu chovala laskavě a s respektem - dávala mu dostatek zdravého jídla a pohybu. I tímto způsobem se Ti může dařit postupně si k sobě vybudovat dobrý vztah.

Píšeš, že jsi záměrně zvracela, když ses hodně najedla. Některé věci, které ve své zprávě zmiňuješ mi dělají starosti, o to víc jsem ráda, že jsi napsala. Vnímám, jak náročné je pro Tebe toto období, i proto chci znovu vyzdvihnout, že na to nemusíš být sama. Zasloužíš si spokojený život. Vztahem k jídlu a ke svému tělu, stejně tak poruchám příjmu potravy, se podrobněji zabývá i centrum Anabell www.anabell.cz, na které se můžeš obrátit pro radu, nebo se i podívat na jejich webové stránky nebo sociální sítě. Nejsi jediná, která si prochází podobnými problémy.

Moc Ti držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

říkám si, že taková situace Tě může dost rozhodit, zvlášť když Tě na erekci upozorňuje i mamka. Je proto moc dobře, že na to nezůstáváš sám. Ve své zprávě nezmiňuješ žádnou otázku, proto k tomu napíšu, co mi při čtení Tvých řádků běželo hlavou.

Erekce je přirozená, normální a zvlášť pokud se Ti Tvá doktorka vizuálně líbí, je pochopitelné, že se Ti penis ztopořil. Tvá doktorka je na to dost možná i zvyklá, protože nejsi jediný, komu se něco podobného stalo. Ať už je erekce způsobená vzrušením či ne, ne vždy je pod Tvojí kontrolou. Kdyby ses ale do budoucna chtěl podobné situaci vyvarovat, napadá mě, že sám můžeš zkoušet, v jakých chvílích se Ti daří se erekce „zbavit“ - někomu pomáhá myslet na věci, které nejsou spojené se sexem, nebo např. v hlavě počítají příklady nebo se snaží soustředit na svůj dech. Můžeš vyzkoušet, co by mohlo fungovat Tobě, ať jsi na další preventivní prohlídku připravený.

Pokud sám chceš, můžeš se o tom i pobavit s mamkou a vysvětlit jí, jak jsi to vnímal Ty, případně se s ní domluvit, že s Tebou příště např. nepůjde až do ordinace, kdyby Ti to bylo příjemnější. Zároveň si říkám, že o tom spolu možná mluvit nechcete a ani nemusíte - obojí je v pořádku. Preventivní prohlídka přeci jenom nebývá každý rok, zároveň doktorka nekontroluje penis při každé prohlídce - jde o to, že musí zkontrolovat, zda Ti sestoupila varlata. Ve chvíli, kdy k tomu dojde, už nemá důvod pravidelně penis ani varlata kontrolovat a ve chvíli, kdy sám nemáš žádné problémy, není důvod, aby Ti sahala na intimní partie.

Přejeme klidné dny,

Modrá linka