Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na poruchy příjmu potravy z centra Anabell, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Nemoce

    Dobrý den,
    včera jsem díky něčemu celou noc neprospala, a byla ve stresu.. Později ten den (6.6.) jsem si všimla, že se mi na dlaních udělají takové malé, ne příliš výrazné bílé tečky. Také jsem si všimla, že závisí i na osvětlení (na nějakém světle to jde vidět více, a na některém méně). Souvisí to asi s prokrvením, ale dlaně mám normálně teplé. Cítím se vyčerpaně, unaveně a asi 2.-3. den po sobě mi je vždy (pouze večer) strašné horko. Zatím jsem se upřímně neměřila, ale mám úplný pocit, jako bych hořela.. Cítím se tak nějak malátně, docela mě bolí hlava a chodím častěji na WC (na velkou). Cítím se také častěji úzkostně. Nevíte co by to mohlo být? Protože po té neprospané noci jsem potom normálně spala, tak nevím, jestli to vyčerpaní může být pořád z toho. Chtěla bych ještě dodat, že jsem před tím vším měla i menstruaci, která byla teda trochu kratší, než obvykle. Rodiče by asi ani k doktorovi nešli, protože máma buď ze všeho udělá šílené drama, nebo to ani neřeší a přítel se kterým žije to řešit opravdu nebude. Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 7. července

    Ahoj,
    je mi líto, ale asi ti nepomůžeme. Toto je typická otázka pro lékaře a my se v této poradně orientujeme spíš na psychologické zdraví, ne na fyzické. :-(

    I kdybychom v týmu odpovídajících měli nějakého lékaře, tak by musel hádat naslepo. Doporučuji tedy osobně navštívit lékaře. Podle popisu je tvůj stav dostatečně neobvyklý na to, aby si zasloužil diagnózu odborníka. Neboj se toho, neodkládej to, doktor ti pomůže – i kdyby ti měl říct „nic to není, to přejde“, tak budeš alespoň vědět

    Alík

    Kamarádi

    Kde najít telefonní číslo na kamaráda?

    Ahoj Alíku a spol.,
    právě jsme přijely z kempu ráj v Třeboni. Potkala jsem tam jednoho kluka a skamarádili jsme se. No a potom odjel a já mu ještě před jeho odjezdem stihla dát své tel. číslo na papírku s tím, že až bude doma, tak mi napíše. Jenže ono už to jsou 2 hodiny po jeho odjezdu a za tuto dobu už by měl být doma a já se bojím, že zapomněl, a nevím, jak mu to mám připomenout, když na něj nemám číslo. Neznáš nějaký web, kde by se zadalo jméno, a ukázalo by se dotyčného číslo?
    Díky Evule

    Evule, 6. července

    Ahoj Evule,
    to je zajímavý problém. Zkoušela jsi zadat jeho jméno normálně do vyhledávače? Případně i s městem, ve kterém bydlí? Nejspíš o něm nic nenajdeš, ale pokud o něm někde je nějaký veřejný záznam, tak to je rozumný první krok. O=

    Jinak tě musím zklamat, žádný takový web není. :-(
    Někteří lidé můžou mít předplacené SIM karty zakoupené v trafice, takže dokonce ani nikde u operátora neexistuje záznam o tom, které číslo komu patří, žádné paušální platby, žádná smlouva. Pokud tvůj kamarád má placený tarif, tak sice operátor jeho číslo a jméno zná, ale neřekne ti ho, pokud nejsi policejní vyšetřovatelka. (A to nejsi, protože policie kempuje jinde. :-D)

    Krom toho, skutečně bys chtěla, aby existoval plošný telefonní seznam? Výhoda by byla, že bys mohla připomenout svému kamarádovi, ať ti napíše… a nemusela bys mu ani psát číslo na napírek. ;-)
    Ale stejně tak by jeho telefonní číslo mohl najít i někdo s nepřátelskými úmysly, třeba zloděj, který by si mohl snadno ověřit, že není doma. Nebo i nějaký zákeřný kriminálník z druhého konce světa – protože jakmile je něco veřejné, tak to je fakt veřejné, sdílené s celým světem. Zkus si představit, že bys papírek se svým telefonním číslem dala úplně cizímu člověku, o kterém nevíš, jestli ti nechci ublížit. :-c

    Kdysi dávno, když ještě nebyly rozšířené mobilní telefony, existovaly papírové telefonní seznamy. Z těch také vyplývala nějaká bezpečnostní rizika (viz scéna v prvním filmu Terminátor), ale nehledalo se v nich zdaleka tak pohodlně, jako v počítačových databázích, takže kompromis mezi dohledatelností a soukromím byl přijatelnější (i když ne každý se nechal evidovat). S nástupem mobilů tato zvyklost zanikla.

    Držím ti palce, ať se ti kamarád ozve. ;-)

    Alík

    Vyhledat odbornou pomoc

    Mamka měla autonehodu

    Ahojky Alíku a ostatní. Rovnou začnu. Asi před dvouma týdnama mi mamku srazilo auto. Potřebuji se s tím už někde vypovídat. Dali Mně do nějakýho centra (podobnýmu dětskýmu domovu). Už jsem s mamkou volala a dnes jsem ju viděla. A jak jsme spolu volali, řekla mi že se narodila podruhé, v tom smyslu že málem zemřela. Každý den mi je do breku, říkám si že jsem k ničemu, a prostě si nadávám. Mám pocit že je to moje vina, že kdybych ten den co odešla šla sní a nebyla bych na mamku „drzá“ nic by se nestalo. Spouští se mi každý den minimálně 5x krev z nosu z ničeho nic, možná je to ze stresu. Já to nezvládám. Je mi strašně na nic. Jak jsem mamku dnes viděla, vypadala no..měla všude samý modřiny a má zlomenou ruku. Nehty měla od krve. A je strašně hubená..když jsem ju viděla myslela jsem si že je asi anorektička..bylo mi do breku, ani jsem si s ním moc nepopovídala. Je toho na mně moc, mám myšlenky že prostě uteču!!.. nebo..jsem párkrát měla myšlenku že se zabiju!!! mám o maminku strašný STRACH!! bojím se..už jak mi řekla že málem zemřela..chtělo se mi brečet. Včera jsem se probudila kolem 4:00 a brečela jsem.. To dělám každý den.. A pak jsem nevyspaná..Potřebuji moooc poradit..předem strašně moc děkuji za odpověd.

    Holka. 12 let., 5. července

    Ahoj,
    je úplně v pořádku, že jsi se do poradny vypsala se svými starostmi. Dovedu si představit, že je mámina nehoda a všechno, co se kolem ní děje, pro Tebe šok. Cítíme s Tebou i mamkou.
    Honí se Ti teď v hlavě spousta věcí a i Tvoje tělo reaguje na stres (například krvácením z nosu, potížemi se spánkem), to je v takové situaci přirozené. Máš o mamku velký strach, starost, asi máš plno otázek, co bude dál a kdy budete zase spolu doma. Někdy po prožité hrůze, nebo když se někdo pro nás důležitý ocitne blízko smrti, přicházejí výčitky svědomí nebo pocity viny, že jsme něco měli nebo naopak neměli dělat nebo říkat. Chci Tě ujistit, že Ty za máminu nehodu nemůžeš. Lidský mozek je nastavený, aby hledal příčinu a následek, protože se díky tomu orientuje ve světě, ale někdy vytváří i nelogická spojení (jako třeba hádky s nehodou) a vyrábí nepříjemné pocity a myšlenky. Je fajn, že pro sebe hledáš pomoc. Z toho, co píšeš, předpokládám, že jsi v zařízení, kde se lidé setkávají s dětmi, které prožili velký stres a jsou připraveni Ti pomoci, pokud jim upřímně řekneš, jak se teď cítíš. Pokud tam není psycholog přímo zaměstnaný, měli by umět Ti nějakého zajistit. Je taky v pořádku plakat sama nebo s někým, pláč pomáhá z duše vyplavit strach,smutek, lítost, bezmoc atp. a přináší úlevu. Někomu pomáhá i vypsat se do deníku. V každém případě my jsme Ti k dispozici všemi způsoby, které najdeš na www.modralinka.cz, můžeš také vyzkoušet Linku bezpečí, která funguje nonstop a zdarma na tel.116 111 a stejně jako my provozuje i chat.
    Přemýšlím i nad tím, jak se má Tvá mamka - je nyní v nemocnici, možná taky má různé myšlenky a pochybnosti a taky se jí po Tobě stýská. V něčem se vlastně máte podobně. Možná už Tě moc nebaví kreslit, ale klidně jí můžeš něco nakreslit nebo místo obrázku můžeš mamce vyrobit nějaký malý dárek nebo talisman pro radost. Jistě ji uklidňuje to, že ví, že jsi v bezpečí a je o Tebe postaráno. Kdyby sis něco udělala nebo někam utíkala, nepomohlo by to ani Tobě, ani jí. Ani by to nevrátilo čas někam před nehodu. To bychom si přáli všichni, ale nejde to.
    Věřím, že ses polekala, když jsi viděla mamčina zranění, některá se budou hojit docela rychle a mamka začne už za pár dní vypadat lépe, u některých to potrvá možná déle. Je také možné, že po odchodu z nemocnice bude mamka potřebovat ještě lázně nebo rehabilitaci, aby se zase dostala do kondice. Na všechno tohle se můžeš zeptat mamčiných lékařů nebo poprosit toho, kdo Tě do nemocnice doprovází, aby Ti to zjistil, abys věděla, s čím máš počítat. Důležité je, že je mamka naživu a můžete se spolu těšit, jaké to bude, až bude uzdravená doma.

    Posíláme objetí a přejeme, aby bylo už jenom lépe mamce i Tobě. Neboj se říct si o podporu.
    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Mohu nosit kraťasy?

    Ahoj, před týdnem jsem si na sebe vzala kraťasy ( byly pohodlné a zakrývající, tak aby nic nevhodného nešlo vidět). Když jsem přišla domů mamka mi řekla že vypadám -ve slušném znění- jako coura a že by se nedivila kdyby mě na ulici někdo "přetáhl". Dost mi to snížilo sebevědomí a měla jsem menší mental breakdown. Takhle to chodí vždy když si na sebe vezmu kraťasy. Pokaždé zaslechnu nějakou narážku na to jak vypadám. Cítím se pak hrozně. Je to špatně ? Měla bych to nějak řešit ? Ještě jednou upozorňuji že kraťasy nejsou nijak extra krátké, sama si vždy dávám pozor aby nebyly moc odhalující.

    holka, 13 let, 1. července

    Ahoj,
    je mi moc líto, že se k tobě tvoje maminka vyjadřuje podobným způsobem, protože si myslím, že to rozhodně není v pořádku. Předně bych chtěla zdůraznit, že nikdo na světě s tebou nesmí mít žádné intimní aktivity bez tvého souhlasu. Takže ani kdybys chodila po ulicích úplně nahá, nedává to nikomu souhlas k tomu, aby tě „přetáhl.“ Tvoje tělo je jen tvoje a jak se budeš oblékat je jen a jen tvoje věc. Tvoje maminka má samozřejmě právo na svůj názor a pokud se jí tvé oblečení nelíbí, může tě upozornit na to, že si nemyslí, že je vhodné, ale určitě není v pořádku dělat to tímhle způsobem. Existují mnohem diplomatičtější a ohleduplnější způsoby. Pokud se v kraťasech cítíš dobře, jsou ti pohodlné a sama s tím nemáš problém, neexistuje důvod, proč bys je nemohla nosit. Nežijeme ve středověku, ale v jednadvacátém století a lidé skutečně dělají milionkrát odvážnější věci, než je nošení kraťasů.
    Přeji ti krásné léto!
    Bára

    Škola

    Chci být policistkou

    Ahoj, jako mnozí kteří sem píšou mám otázku. Velmi bych chtěla být policistka, ráda pomáhám druhým apod. A jak jsem skončila 6. třídu začala jsem hledat gymnázium do kterého bych mohla po 7. jít (Chtěla bych se v něm učit) a co musí vystudovat policistka. Ale zbývají mi pořád dvě otázky;
    Existuje kriminoligické gymnázium aneb gymnázium s doplňkovým předmětem kriminologie?
    Nebo kdyby náhodou může se po gymnáziu jít na střední?
    A máte případně nějaké doporučení gymnázia, nejlépe v Praze?😅

    Doufám že to bylo srozumitelný a předem děkuji :)

    holka, 12 let, 1. července

    Ahoj,
    gymnázium, o kterém píšeš, tedy zaměřené na kriminologii, nebo kriminalistiku, bohužel neexistuje, ale pokud by ses chtěla specializovat na policejní práci už od střední školy, existují nejrůznější policejní střední školy (v Praze je to například Trivis - www.trivispraha.cz). Samotná kriminologie nebo kriminalistika se potom studují až na vysokých školách, například na VŠCHT, vysoká škola Ambis (www.ambis.cz/kriminalistika-a-kriminologie-3) a řada dalších.
    Měj se hezky!
    Bára

    Moje tělo - holky

    Masturbace

    zdravím už půl roku masturbuju vždy ze mne potom vyteče taková bílá tekutina je to normální ? jednou se mi též stalo že to ze mě jakoby vystříklo...:( jsem normální? navíc jsem asi fakt divná líbí se mi čichat svoje kalhotky nejsem narušená?, hrozně se za to stydím ,děkuju za odpověd

    holka, 12 let, 1. července

    Ahoj,
    nemusíš se obávat, protože reakce tvého těla, které popisuješ, jsou zcela normální. U každého se sexuální vyvrcholení projevuje trochu jinak a skutečně existuje celá řada žen, u nichž se projevuje právě výstřikem. Co se týká tvé záliby v kalhotkách, ani tam bych neviděla žádný výrazný problém. Různí lidé mají různé preference a každého vzrušuje něco jiného. Pokud tvá záliba neohrožuje tebe ani nikoho jiného, ani nikomu neubližuje, je všechno v pořádku.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Chci zastavit myšlenky na řezání se a na smrt

    Ahoj všichni,
    Mám problém se sebepožkozováním. Kdysi jsem si udělala asi 12 ran. Ale uvědomila jsem si že je to blbost. Z mích předchozích dotazích víte že mám problémy s mámou. To řezání mi pomáhalo, rodiče si toho ani nevšimli. Poté už to bylo v pohodě, přestala jsem se řezat. Ale zase se to vrací, nechci mít další rány. A bojím se to někomu říct, tady aspoň mám anonymitu. Bojím se že se všechno pokazí a já zůstanu v pasti. Ale zase si to nechci vzít do hrobu. Chci utéct od toho, ale nemůžu tu nechat kamarády. Chci se zabít, ale nemůžu tu nechat samotnou sestru. Co mám dělat?!

    holka, 12 let, 5. července

    Ahoj,

    znovu jsi napsala do Alíkovy poradny, protože hledáš cestu z věcí, které Tě trápí. To je moc dobře. Chtěla bys znovu ovládnout zvyk ulevovat si od nepříjemných pocitů sebepoškozováním. Někdy přemýšlíš, jestli by nebylo od starostí lepší utéct, třeba i sebevraždou. Záleží Ti však na kamarádech a sestře.
    I podle Tvého dřívějšího dotazu vím, že máš starosti o mamku i jiné. Věřím tomu, že je toho někdy víc, než může jeden unést. Je prima, že si říkáš o podporu alespoň tady v poradně. Mám takový dojem, jak bys chtěla být superhrdinkou - vše zvládat sama a ještě zachraňovat ostatní. Jenže i Ti superhrdinové nikdy nejsou na všechno sami, mají nějakého blízkého přítele, učitele bojových umění nebo vynálezce, který zná jejich tajemství a pomůže jim, když se dostanou do nějaké bryndy. I Ty máš kamarády, na kterých Ti záleží a jim na Tobě. Některé potíže však lépe mohou řešit dospělí, proto je důležité, abys našla i nějakého dospělého spojence. Nepíšeš, jestli jsi zkoušela oslovit někoho, koho jsme Ti doporučovali v minulé odpovědi (tetu, babičku, oblíbeného učitele anebo školního psychologa, pracovnici orgánu sociálně-právní ochranu dětí) a jak to dopadlo. Rozumím tomu, že se stydíš svěřit a bojíš se, co bude potom, jestli se někdo nedozví Tvé soukromé věci a nejhlubší pocity a myšlenky. To je normální. Psychologové nebo sociální pracovníci jsou však zvyklí vyslechnout ledacos a mlčet o tom, bez toho by nemohli pracovat. Výjimku z povinnosti zachovávat mlčenlivost tvoří jen pár situací, které vysloveně stanovuje zákon a které se oznamují jen a pouze policii. My na Modré lince jsme připraveni vyslechnout Tě a hledat cesty ke zlepšení, můžeš se nám ozvat třeba na chatu, kdyby pro Tebe bylo z nějakého důvodu nepříjemné volat. Nemůžeme ale nahradit povídání z očí do očí.
    Obdivuji, žes už jednou dokázala řezání se zastavit. Chtělo to určitě hodně síly a pevné vůle. Přijde mi důležité zjistit, co Ti v tom pomohlo, protože by Ti to mohlo pomoci i podruhé. Píšeš i o myšlenkách na smrt. Dovedu si představit, že mohou přicházet pocity, že nemáš na všechny starosti dost sil a bylo by jednodušší od nich utéct, např. umřít. Věřím však, že existuje vždy nějaké lepší řešení a způsob, jak začít prožívat svůj život příjemněji a byla by věčná škoda se o to nepokusit. Pokud by tyto černé myšlenky sílily, je úplně v pořádku zavolat nám nebo si můžeš nonstop a zdarma promluvit s pracovníky Linky bezpečí (tel. 116 111), případně zavolat na 112. Můžeš také zvážit, zda by pro Tebe nebylo užitečné navštívit tzv. dětské krizové centrum (nějaké blízké najdeš po internetu nebo Ti s tím pomůžeme), tam můžeš přijít i sama a je tam k dispozici psycholog i sociální pracovník, je možné tam přespat. Všechna důležitá telefonní čísla a adresy si dej rovnou do mobilu, ať je nemusíš dlouho hledat, kdyby byly potřeba.

    Přejeme Ti hodně odvahy najít si potřebnou pomoc.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nízké sebevědomí

    Ahoj Alíku,
    vždycky jsem byla takový spíš introvert a kamarádů mám sice pár ale zato si fakt rozumíme a máme se rádi. Ale teď to proč sem píšu. Po nějaké době mi došlo, že to co prožívám asi není jen obyčejné introvertství. Trápí mě to skoro celý život ale až teď mi to začalo fakt vadit. Hrozně se bojím že zklamu ostatní nebo že změním jejich mínění o mně. Funguje to tak že mě třeba pozve ven někdo koho mám ráda a já bych s ním moc ráda ven šla ale bojím se že nejsem dost zábavná nebo dobrá na to jít s ním ven a tak pozvání odmítnu. Už jsem takhle odmítla nespočet pozvání. Brání mi to v komunikaci s lidmi.
    Myslím že to mám z ranného dětství kdy mí tehdejší přátelé upřednostňovali jiné přede mnou a já si to vzala tak že nejsem dost zábavná. Včera mě pozval ven kluk co se mi líbí a já mám opět nutkání to odmítnout. :(
    Předem ti moc děkuji za odpověď, měj se hezky.

    holka, 14 let, 2. července

    Ahoj,

    napsala jsi o svých pocitech, které Ti brání přijímat pozvání od přátel nebo od kluka, který se Ti líbí. Zároveň se popisuješ jako introvert se špatnými zkušenostmi z dětství. Chápu, že tato kombinace v Tobě může vyvolávat pochybnosti, zda jsi dost zábavná a dobrá. Bylo by ale škoda se tím nechat pohltit a zůstávat tak spíše doma, než si užívat příjemné chvilky s přáteli.

    Říkám si, že Tvoji současní kamarádi Tě znají a tím, že se máte rádi, Ti dokazují, že jsi zábavná a milá a že je příjemné s Tebou být. Proto si myslím, že by stálo za to pozvání od ostatních přijímat a trénovat tak to, že Tvé negativní myšlenky o sobě můžeš postupně odkládat Můžeš začít pozváním od kluka, který se Ti líbí a který Tě pozval včera. Je možné, že když poznáš, že je to fajn a nic vážného se pro Tebe neděje, půjde Ti to příště zase o trochu lépe.
    Je také fajn o svých pochybách mluvit s někým dospělým, komu důvěřuješ, a víš, že Tě podpoří a že Te příště zase povzbudí k tomu nezůstávat doma a sama. Kdyby to ani tak nešlo, je možné to zkusit prozkoumat s psychologem, který by Ti pomohl změnit svůj pohled na sebe. Měla bys tak pro sebe další podporu.

    Přejeme Ti fajn léto.
    Modrá linka

    Moje tělo - kluci

    Cítím se jako holka

    Ahoj

    Už asi rok si uvědomuji že se cítím byt být holkou.

    Asi v sedmi jsme šli s mamkou do obchodu a tam za pultem byla taková paní a mamka mi říká že je to asi chlap, ja jsem nad tím asi tak měsíc přemýšlel.
    Premyslel jsem o tom že bych vlastně chtěl být holka, ale asi až v dospělosti až mi umřou rodiče.
    Pak jsem od toho na nejakou dobu opustil ale od 10.let o tom zase přemýšlím v 11 jsem to začal Googlit dokazal jsem to Googlit i pětkrát denně.
    Ale nikde jsem nenašel jak to říct rodičům.
    Svěřil sem se s bratranci 9let ale ten to bere jako vtip.
    Nekdy jsem se skoušel modlit před spaním abych se probudil jako holka, jenže to nezabralo.
    Přemýšlel jsem o sebevraždě ale to jsem si taky rozmyslel.

    Líbí se mi boty na podpatku, růžová, panenky

    1. Je možné že jsem trans?
    2. Jak to mám říct rodičům?
    3. Co mám dělat?
    4. Dá se zbavit svalové hmoty?

    Omlouvám se za chyby a nesrozumitelnost.
    Prosím aby tento příspěvek byl soukromí.

    Možná nekdy napíšu další dotaz a odpověď jak to dopadlo.

    Děkuji za odpověď.

    Klukoholka, skoro12, 2. července

    Ahoj,
    někdy se klukům nebo holkám opravdu stává, že se cítí spíš jako to druhé pohlaví. V jedenácti letech je však moc brzy hodnotit, jestli jsi trans nebo ne. Tvoje psychika i Tvé tělo se teprve vyvíjí, to že se Ti líbí boty na podpatku, růžová a panenky, ještě není pro nic určující.

    Proto bych Ti doporučovala ještě počkat, až budeš větší - určitě nejméně do 15 let, ale spíše ještě déle - do 18 let. Nemusíš se teď tím trápit, čas ukáže jak to vlastně bude, a teprve potom se dá přemýšlet, co dál udělat. Kdyby ses stále cítil spíše jako dívka, bývá to dobré probrat s odborníkem psychologem a sexuologem, abys měl jistotu, jak to vlastně je.
    Napadlo mne, že zatím můžeš rodičům jen říct, že se Ti líbí růžová, podpatky atd., a uvidíš jak budou reagovat. Když Ti to přijde bezpečné, můžeš s nimi o tom mluvit hlouběji. Přála bych Ti, aby v tom k Tobě byli rodiče vstřícní.

    Nedokážu Ti úplně přesně odpovědět na to, zda se dá zbavit svalové hmoty, ale vím, že změna pohlaví je dlouhodobý proces, člověk kromě operace bere i hormony a tak se mění celkově tělo směrem k vybranému pohlaví.

    Na závěr bych moc chtěla ocenit, že jsi odložil myšlenky na sebevraždu, bylo by škoda vzít si život ve chvíli, kdy nevíš jak to bude. I kdybys zvolil v dospělosti proměnu pohlaví, je stále pro co žít a mít příjemný život.

    Přejeme Ti klidné dny.
    Modrá linka

    Kluci a láska

    Jak říct holce, že se mi líbí

    Ahoj, mám vyhlídnutou jednu holku z tanečního kroužku (společenské tance) a tancujememe v páru. Je jí 14 (jsem o 0,5 roku mladší) a nevím, jak jí říct, že se mi líbí, a že k ní cítím něco víc. Hrozně se bojím odmítnutí.
    Předem Dekuji za odpověď

    kluk, 13 let, 27. června

    Ahoj,
    chápu, že máš obavy, že Tě holka, která se Ti libí a která chodí na taneční kroužek, odmítne, když jí řekneš, co k ní cítíš. Vím, že je to odvážný krok to někomu říct a většina dětí nebo mladých lidí to má stejně jako Ty, protože neví, jak to dopadne.

    Je fajn, že máte společný zájem, a můžeš vysledovat, jak na Tebe reaguje, jestli je k Tobě milá, zajímá se o Tebe apod. Pokud máš pocit, že ano, můžeš jí to říct nebo třeba napsat a zeptat se jí, jak to má ona s Tebou. Je možné, že ji to potěší, ale je tu i možnost, že to má jinak. A proto je dobré být připraven i na tuto variantu. Hodně funguje, když i Ty jsi na ni příjemný, zajímáš o to, co jí baví a máte společné zájmy. I kdyby Tě teď odmítla, nemusí to znamenat, že je to napořád a že zatím můžete být třeba dobrými kamarády. Od kamarádství je k lásce pak blíž.

    Držíme palce.
    Modrá linka

    Škola

    Výběr střední školy

    Ahoj všichni, příští rok nastupuji do 9. třídy a už bych asi měl pomalu vědět kam jít dál po ZŠ, přemýšlel jsem jestli jít na gymnázium, anebo už na nějakou střední školu, vůbec nevím kam přesně a tak bych Vás rád požádal o radu, popřípadě abyste mě poslali na nějakou dobrou stránku nebo tak, kde bych si mohl vyhledat přesně školu, kam bych šel dál. Budu rád za každou radu, protože jsem zatím jaksi zmaten a trochu ztracen.
    Děkuji za odpověď

    kluk, 13 let, 26. června

    Ahoj,
    je moc dobře, že už teď přemýšlíš kam na střední školu a líbí se mi, že k tomu chceš přistoupit zodpovědně. Myslím, že je opravdu náročné se zorientovat ve všech školách a v tom, co vlastně nabízejí.
    Existuje asi více stránek, na které se můžeš podívat, posílám Ti tento odkaz, kde se dá hledat podle kraje, ve kterém bydlíš www.stredniskoly.cz. Pomoci s výběrem by mohl taky kariérový poradce, nevím odkud jsi, ale posílám kontakt z Jihomoravského kraje, podobná centra budou jistě i jinde https://vzdelavanivsem.cz/karierove-poradenstvi. Jde dobré také o všem mluvit s rodiči a pomoci by Ti mohl i výchovný poradce, kterého má každá základní škola, a který má na starosti mimo jiné pomoc deváťákům se ve všem zorientovat. V Praze a v Brně bývají i veletrhy středních škol, vždy na podzim – ta akce se jmenuje Gaudeamus a můžeš se tak jít podívat na více škol, které jsou prezentovány v jeden čas na jednom místě.

    Přejeme, aby sis mohl vše v klidu rozmyslet a vybral si pro sebe tu nejvhodnější školu.
    Modrá linka

    Brigáda

    Brigáda

    Dobrý den, mám dotaz zaměřený na brigádu. Jeden můj dotaz už tu je, co se týče brigády, ale v té době mi nebylo 15. Teď už "můžu" dělat legálně brigádu, ale je v tom háček, četla jsem, že brigáda je po ukončení školní docházky (a to já nesplňuji, mám odklad). Proto se chci zeptat, jak to tedy je? Jestli to je v mém případě legální nebo není, a jestli můžu jít na jakoukoliv brigádu. Přijde mi trochu nespravedlivé, když moji kamarádi ve stejném věku brigádu už dělají, ale už jsou na střední nebo po základní škole, a já žádnou dělat nemohu...

    holka, 15 let, 26. června

    Dobrý den,
    úplně rozumím tomu, že byste ráda šla v létě na brigádu, když je Vám už 15 let. Bohužel, platí stále dvě podmínky a to že vydělávat si v zaměstnání je možné od patnácti let, ale je třeba mít dovršenu povinnou školní docházku. Ustavuje to tak občanský zákoník. Legálně nastoupit na brigádu tak zatím nemůžete, i když se to zdá nespravedlivé a je potřeba počkat do příštího roku. až dokončíte povinnou školní docházku.

    Přejeme Vám i tak hezké prožití léta.
    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Tvrdnutí bradavek

    Ahoj, mám dotaz ohledně mých prsou, nebo spíše bradavek.. Všimla jsem si, že se mi velmi rychle mění tvrdost a velikost bradavek. Už delší dobu vím, že se mi přes den mění, ale až dnes jsem si všimla, jak moc rychle. Šla jsem si vzít podprsenku a stála jsem u zrcadla, jednu (pravou) bradavku jsem měla větší a měkkou a levá zase normální velikost a normálně tvrdou.. Během chvilky se mi to zase různě proměnilo. Je to v pořádku?

    holka, 13 let, 30. června

    Ahoj,
    troufám si říci, že je to zcela normální. Bradavky reagují na zimu, respektive na snížení teploty, průvan, ale i vzrušení, doteky a spoustu dalších podnětů. Ztvrdnutí může skutečně přicházet během malé chvilky (ani si podnět, který je způsobil, nemusíš uvědomovat) a můžete se klidně týkat pouze jedné strany. Nemusíš se tím znepokojovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Menstruace a výtok

    Mám výtok každý den

    Dobrý den, omlouvám se, že se ptám znovu na otázku ohledně výtoku.
    Vím, že i po menstruaci je výtok, ale je normální ho mít pak každý den? Je to trochu otravné.
    Moc děkuji za odpověď a přeji veselé prázdniny :)

    holka, 12 let, 30. června

    Ahoj,
    bohužel nikdo na světě ti nedokáže zodpovědně stanovit diagnózu na dálku a online, takže ti mohu jen odpovědět, že nějaká forma výtoku je běžná každodenní záležitost. Otázkou je, kolik ho je a jakou podobu má. I to je ovšem individuální a časově proměnlivé. Takže například v období dospívání obvykle intenzita výtoku stoupá v souvislosti s hormonálními změnami, kterými vaše tělo prochází. Pokud je v míře, která tě obtěžuje při každodenním fungování, nebo je spojen s pálením, svěděním, či bolestí, určitě nic nezkazíš, když se objednáš na preventivní prohlídku na gynekologii, kde zjistí, zda je všechno v pořádku.
    Měj se hezky a hezké prázdniny
    Bára

    Holky a láska

    Chtěla bych najít kluka

    Milý Alíku a spol.,
    všichni kolem mě jsou hrozně nevyspělí. Neříkám že i já nejsem, ale jde o vztah. Je spousta lidí co kouří, pijí, už mělo několik kluků nebo první pusu. Já své poprvé ještě nikdy neměla. Vím, že se k těmto lidem řadit rozhodně nechci, díky tomu těch kamarádů moc nemám. Ale chci kluka. Jsem strašný člověk, co musí mít vše hned a dělá pro to maximum. Vždycky se zamiluju do blbce, kterej mi zlomí srdce a tak to jde dokola.. Chci vztah, který mi vydrží dlouho a budu vědět že to nebude jen jakýsi kluk, co mě chce jen na sex. Jenže těch kluků už asi moc není :// Nevím co dělat, připadám se hrozně když nemám žádné zkušenosti oproti nim. Někteří mi říkají, že je na to brzo.

    holka, 14 let, 1. července

    Ahoj,
    všimli jsme si, že Tě vztahové otázky teď zajímají. To v období dospívání bývá docela časté téma. Líbí se mi, že máš jasno v tom, že se nechceš podobat vrstevníkům, kteří pijí, kouří a mají za sebou už první polibky, jen aby sbírali zkušenosti za každou cenu.

    Zároveň chápu, že bys chtěla mít kluka a užít si pěkný vztah. Myslím, že existují kluci, kteří to mají podobně jako Ty, jen to nejde moc uspěchat. Nemusíš mít za každou cenu už teď nějaké zkušenosti. Láska není závod, nemusíš se cítit méněcenná, jen proto, že ještě ten pravý není na dosah. Z našich zkušeností vím, že je mnoho mladých lidí, kteří to mají nastavené podobně jak Ty a že není kam spěchat. Zatím můžeš kluky poznávat, bavit se s nimi, zjišťovat, jak to kdo z nich má a uvidíš sama, jak to bude pokračovat a jestli mezi nimi není ten, kterému bys mohla věřit a s kým by sis rozuměla.

    Držíme palce, abys svého kluka potkala co nejdříve,
    Modrá linka