Ahoj z Modré linky,

vnímám, že situace doma je pro Tebe matoucí. Nedokážu takto na dálku posoudit, zda je styl Tvé rodiny normální. Nikdo si ale nezaslouží, aby na něj druhý člověk stále křičel, ať už je za tím skryto cokoliv. Přála bych Ti, aby pro Tebe byl domov příjemným prostředím a nenesla sis v sobě vinu za chování svých rodičů - to je totiž něco, co ovlivnit nemůžeš.

Snažím se nalézt porozumění jak pro Tebe samotnou, tak i pro Tvé rodiče. Dovedu si představit, že o Tebe rodiče mají strach a všechny jejich zákazy vycházejí z obavy o Tebe samotnou. Zároveň mi přijde pochopitelné, že toužíš alespoň po určité míře svobody. S dospíváním je spojeno i určité vymezování se svým rodičům a prosazování si vlastních potřeb.

Možná by Vám mohl pomoci společný rodinný rozhovor. A to ne jen v nastavování pro Tebe snesitelnějších pravidel. Ale také by mohl přinést úlevu od celkového napětí v rodině. Je dobré pro něj vybrat takovou chvíli, kdy na sebe budete mít všichni dostatek času a prostoru si o všem, co vás trápí, promluvit. Případně můžete vhodný čas pro rozhovor dopředu naplánovat i společně.

Napadá mě se během něho zkusit s rodiči domluvit na kompromisech. Promluvit si o tom, jaké mají jejich zákazy význam, a hledat možnosti přijatelné pro obě strany (například barvení vlasů šetrnými barvami, navýšení času na telefonu apod.). Je jen na Tobě, jestli se rozhodneš v rozhovoru s rodiči sdílet i svůj vztah se zmiňovaným klukem. Dovedu si ale představit, že by mohlo jejich názor na dojíždění změnit i to, pokud by daného kluka znali. Zkus se s nimi domluvit na možnosti jeho pozvání k vám domů, kde by se mohli více vzájemně poznat.

Ne každý ale dokáže to, co ho trápí, někomu nahlas říct. Přijde mi skvělé, že sis našla způsob, jak ze sebe dostat to, co prožíváš, v psané formě. Pokud by pro Tebe přímý rozhovor s rodiči nebyl příjemný, vše jim můžeš sdělit i prostřednictvím písmen. Můžeš tak zkusit napsat například do dopisu, který jim následně předáš, všechno, co máš teď na srdci. Pokud Ti samotné psaní pomáhá, může být také úlevné vést si deník a zkoušet se do něj vypsat ze všech svých těžkostí.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz, není problém ho přečíst bez čárek.

Píšeš, že ses zamilovala do kluka, kterého miluje i kámoška. Řešíš, jak to říct mamce, i to, jak mamka bude reagovat.

Je dobře, že se umíš zeptat na něco, co Tě zneklidňuje. To, že se dvě holky zamilují do jednoho kluka, se stává dost často, a není na tom nic divného, ani k smíchu. Mámě můžeš klidně říct, že ses teď do toho kluka zamilovala. Klidně třeba tak: „Mami, možná se mi budeš smát, ale já jsem se zamilovala do…“ Stejně tak to můžeš udělat v případě, že byste spolu začali chodit. Vždycky je lepší říct to dříve, než později, aby se to máma nedozvěděla od někoho jiného.

Užívej si svoje zamilování, držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
rozhodně není, používat je klidně můžou. Panenská blána, kterou panny mají, je velmi pružná a navíc v ní jsou i otvory, jimiž například odtéká menstruační krev. Tampon ji za běžných okolností nijak nepoškodí.

Tampony používá i spousta dívek, například kvůli sportu, a je to úplně normální. Jen to chce volit pro začátek nějakou menší velikost (ideálně ty úplně nejmenší, klidně i s aplikátorem) a získat trochu cviku. Není nic neobvyklého, když se to třeba nepovede hned napoprvé.

Každopádně opravdu není důvod se toho bát. Ať už chceš tampony používat z jakéhokoli důvodu.

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že si všímáš toho, jak o sobě přemýšlíš a že si v tom umíš říct o radu. Když se nám něco nepodaří, je docela běžné, že reagujeme tak, že shodíme sami sebe, nebo se cítíme se špatně. Je pak ale důležité, co s těmito myšlenkami uděláme. Ne všechny naše myšlenky, které nám na mysl přichází, jsou pravdivé. Mnohdy věříme nepravdivým věcem o sobě, které nám možná někdo někdy řekl nebo jsme si sami poskládali na základě toho, co jsme prožili. Je důležité si uvědomit, že každý někdy prohrává, dělá chyby, něco pokazí. Je to naše součást a můžeme se z toho hodně naučit, i když je to v první chvíli nepříjemné.

Co se týče sebepoškozování, možná Ti to ulevuje nebo to jinak v dané chvíli pomáhá. Je však podstatné uvažovat nad tím, že dlouhodobě to k ničemu dobrému nevede a navíc se to může stát závislostí, ze které se pak o to hůře dostává. Můžeš si o tom více přečíst třeba tady: https://nevypustdusi.cz/2019/03/01/sebeposkozovani/. Nebo vyzkoušet tipy z aplikace Nepanikař: https://nepanikar.eu/aplikace-nepanikar/.

Přišlo by mi moc fajn, kdyby ses někomu o tom, co prožíváš, svěřil. Možná je ve škole školní psycholožka nebo máš jiného dospělého, komu věříš (rodiče, prarodiče, trenér apod.). Kdybys chtěl, můžeš taky požádat rodiče o to, aby Ti domluvili setkání s psychologem i mimo školu. Společně byste mohli pátrat po tom, kde se ty myšlenky berou a jak to přemýšlení změnit. Nedokážu Ti v této zprávě totiž říct, jak přesně na to, každý to může mít jinak, zároveň je to něco, co nejde hned a je to delší proces.

Věřím tomu, že si pomoc zasloužíš. Moc Ti přeji, abys na to nezůstal sám.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že hledáš odpovědi na své otázky, zkusím Ti na ně postupně odpovědět, zároveň ale potřebuju vyjádřit, že Ti zde nedokážu odpovědět tak podrobně, jak bys možná potřebovala.

1. Mrzí mě, že se cítíš osamělá. Rozumím tomu, že bys chtěla mít více blízkých přátel a že je těžké je najít. Kamarády můžeme získat různými způsoby, někdy přes společné zájmy, názory nebo hodnoty, jindy tak, že jednoduše máme společnou cestu domů nebo se poznáme na nějaké akci, výletě, táboře a získáme tak společné zážitky. Není na to jasný návod, je důležité zůstat sama sebou, aby Tě měli druzí šanci poznat opravdově, a mít zájem o druhé, ptát se jich na to, jak se mají, zajímat se o to, co je baví a co mají rádi apod. A co se týče toho, jak se na Tebe ostatní dívají, chápu, že je to asi dost nepříjemné. Každý má jinou postavu, a je zcela v pořádku, jaká jsi Ty konkrétně. To si můžeš připomínat, když se zase dostaneš do nepříjemné situace.

2. Na tom, že se Ti líbí vlastní jizvy, mi nepřijde nic tak divného. Asi Tě k nim něco táhne, něco pro Tebe znamenají. Přijde mi ale zároveň důležité hledat bezpečné způsoby, co dělat, když Ti je smutno, aby sis neubližovala. Možná je něco, co ráda děláš, co Ti pomáhá, když Ti není dobře. Můžeš si to i sepsat a někam dát, abys to měla po ruce příště, až se nebudeš cítit dobře.

3. Zmírnění stresu může vypadat různě podle toho, co Tebe samotnou nejvíce stresuje. Obecně bývá fajn věnovat dostatek času sobě, tomu, co máš ráda, co ráda děláš. Můžeš vyzkoušet i různá relaxační cvičení, procházky, zařadit pohyb do každého dne. Můžeš sama zkoušet různé věci a hledat, co Tobě konkrétně by mohlo pomáhat. Co se týče toho, jak si věci nebrat osobně, to je trochu složitější. Každý jsme jinak citliví, přemýšlíme jinak, některé věci nás zasáhnou víc než jiné apod. Podpořila bych Tě v tom, abys to probrala třeba s psychologem/psycholožkou (možná máte ve škole) a společně jste hledali, co Tobě osobně by mohlo pomoci, aby Ti řečené věci tolik neubližovaly.

4. Přijde mi moc fajn, že si uvědomuješ, jak to s motivací máš a snažíš se předcházet tomu, abys ji neztratila. Se cvičením tomu může být i tak, že po nějaké době se z něj stane návyk a už si tolik nepotřebujeme pokaždé opakovat, proč to děláme. Stane se to součástí našeho každodenního rytmu. Chce to ale vytrvat, aby tomu tak bylo. Můžeš si pomáhat tím, že si třeba napíšeš, co je Tvojí motivací, dáš si to někam viditelně, aby sis to připomínala. Bývá fajn i mít někoho, kdo o tom ví a může Tě podpořit, když Ti třeba zrovna motivace dochází (možná se o tom můžeš pobavit s kamarádkou, kterou jsi zmínila...).

Moc bych Tě znovu chtěla povzbudit k tomu, aby ses obrátila i na třeba na psychologa/psycholožku, a svoje otázky probrala i s ním/ní. Přála bych Ti, abys měla někde prostor, kde můžeš sdílet, co prožíváš a dostala pomoc. Nemusíš na to zůstat sama.

Přejeme Ti hodně sil do každého dne.

Modrá linka

Ahoj,

věřím Ti, že se stydíš říkat rodičům (nebo mamce), že máš zdravotní problém na intimních místech. Nejsme v poradně lékaři, ale podle to, co popisuješ, se mi zdá nepravděpodobné, že by tak nepříjemné obtíže vymizely jen tak samy od sebe. Naopak by se mohly i zhoršovat a na to by asi nebylo dobré čekat.

Nemohu Ti poradit žádný léčebný postup. Spíše přemýšlím nad tím, co by Ti mohlo cestu k lékaři usnadnit. Často píšeme, že může pomoci ostych z rozhovoru překonat tak, že se dá rodičům (nebo i doktorovi) přečíst samotný dotaz. V něm bývá to důležité shrnuto. A pak už je možné jen odpovídat na doplňující otázky, pokud je budou mít. Zvaž, jestli by nebylo jednodušší promluvit si nejprve s tátou. I kdyby s Tebou k lékaři šla nakonec mamka, můžeš se s ní domluvit, že Tě k lékaři doprovodí, ale během samotného vyšetření odejde do čekárny. Taková domluva se vám oběma může hodit i později - do doby než začneš k lékaři chodit sám.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš lépe.

Modrá linka

Ahoj,

z toho, co píšeš vyplývá, že Tě aktuálně trápí nelehká představa, že bys měla skončit s ježděním na koni kvůli tomu, že Tvoje kamarádka nemá potřebné vlohy, a dotklo se jí, co jí řekl pan trenér. Může Ti to připadat nesmyslné a nespravedlivé. Jestli tomu dobře rozumím, zatím to fungovalo tak, že jste s kamarádkou jezdily na koně společně, možná Tě vozili její rodiče.

Chápu, že je pro Tebe kontakt s koňmi důležitý, a že zlepšuje Tvoji psychickou pohodu. Možnost, že by kamarádka u koní skončila Tě rozhodila - zatím ale nevíme s jistotou, že se tak opravdu stane. Tak jako Ti minule pomohli rodiče (i když to tak zpočátku nevypadalo), měli by o tom, co Tě trápí, vědět i teď. Mohli by Ti pomoci i v aktuální situaci. Napadá mě, že by bylo dobré, kdyby o Tvých starostech věděl i Váš trenér, protože i on by se mohl podílet na vymýšlení řešení společně s rodiči, jak to udělat, abys mohla u koní zůstat. Mohl by asi nejlépe pochopit, jak moc pro Tebe koně znamenají. Říkám si, že možná nepřemýšlel o tom, jak moc jeho slova ovlivní kamarádku, a že rozhodnutí Tvé kamarádky skončit by takto zkomplikovalo i Tvé bytí s koňmi. Pokud by to pomohlo, můžeš ukázat svůj dotaz a naši odpověď.

Píšeš, že už delší čas na tom nejsi psychicky dobře, a tak si říkám, co se ve Tvém životě děje, zda řešíš i jiné věci. Znovu bych Tě ráda povzbudila, abys na to nebyla sama a třeba své pocity s někým sdílela - ať už třeba doma ve škole. Každý z nás někdy potřebuje podporu.

Bohužel, Tvůj dotaz se k nám dostal s časovým odstupem, tak doufám, že si odpověď stihneš přečíst, ale kdyby ne, věřím, že není všem dnům konec a dospělí by mohli ledacos domluvit i později než v úterý.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj, AJ i NJ jsou germánské jazyky. Je tam tedy podobnost. Na jednu stranu je fajn, že jsou některá slova podobná, ale na druhou stranu právě toto může být matoucí. Čeština a ruština jsou slovanské jazyky a jsou si trochu podobné. Ne ale tolik moc jako čeština a slovenština.

Nyní k samotné radě: Pokud ti učení jde a máš pěkné známky, pak se nemusíš bát vybrat si němčinu. Jinak bych doporučovala ruštinu. Rozhodně se neřiď současnou situací a válečným konfliktem, který rozpoutal prezident Ruska. Jazyk za válku nemůže.

Ahoj, nejsem si jistý, čeho konkrétně chceš dosáhnout tím, že to heslo „najdeš“. Jsou tam nějaká data, o která nechceš přijít? Pokud ne, tovární nastavení je nejlepší volba. Pokud se do mobilu potřebuješ dostat a nevzpomeneš si na heslo, mám špatnou zprávu, nejspíš se ti to nepovede. Můžeš se ale zkusit zastavit ve specializovaném servisu. Třeba budeš mít štěstí a mobil jsi měl pouze zamčený, nikoli zašifrovaný. Pak by z něj měli být schopni data vytáhnout. Pokud jsi ale měl šifrované úložiště, bez hesla se k datům nedostaneš.

Ahoj,
s trápením, kdy jim rodiče nechtějí dovolit domácí zvířátko, se na nás obrací hodně dětí. Chápu, že situace se od té doby, co jsi měla andulku změnila, jsi už starší a určitě si lépe dokážeš představit zodpovědnost a povinnosti, které s sebou péče o domácí zvířátko nese. Určitě bych ti nedoporučovala nakupovat věci pro myšky, protože by to rodiče právem mohli vnímat jako určité vydírání. Místo toho se s nimi na rovinu pobav o tom, co bys mohla udělat pro to, aby ti myšky povolili a jak bys jim mohla dokázat, že už se tvoje vnímání zodpovědnosti změnilo. Napadá mě třeba, že se můžete domluvit na nějaké povinnosti, kterou budeš dlouhodobě plnit, a dokážeš jim tak, že ti v tomto ohledu mohou důvěřovat.
Věřím, že když uvidí, že máš opravdový zájem, dokážete najít společně řešení.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,

díky, že jsi napsal. Chápu, že to může být pro tebe náročná situace, kterou chceš vyřešit co nejlépe. Rozumím tomu, že chceš jít do tanečních jako kluk, a ne jako holka.

Je skvělé, že máš kolem sebe podporující lidi – to je moc důležité! Píšeš ale, že nejsi tak úplně out. To je přirozené - každý by si měl vždy rozhodnout, komu tuto osobní informaci chce sdělit. Pokud mezi lidi, kterým jsi to sdělil, patří rodiče a kamarádi, s nimiž půjdeš do tanečních, bude hledání řešení s tanečními jednodušší. Pokud okolí o tom, že jsi trans ví, bude tě jistě více podporovat v tom, abys i v tanečních mohl vystupovat jako kluk.

Každé taneční mohou fungovat trošku jinak, takže bude záležet na konkrétní taneční škole nebo kurzu, kam se budeš chtít přihlásit. Mají svá pravidla, je nutné vyplnit oficiální přihlášky, škola musí ručit za pravidla i směrem k ostatním zúčastněným... To znamená, že je nutné, aby jsi zjistil, jak to funguje v taneční škole, kam se chceš přihlásit. Zkus se zeptat předem, jak přistupují k trans lidem. Můžeš to udělat osobně, emailem nebo telefonicky, a nemusíš hned říkat, že jsi to ty, pokud nechceš.

Pokud se ukáže, že do tanečních můžeš nastoupit jako kluk, nezaručí ti to, že se nedostaneš do situací, které budou nepříjemné. Doporučuji ti předem promyslet, o jaké situace by mohlo jít, jak bys mohl reagovat a případně o jakou pomoc a koho bys mohl požádat. Díky tomu tě pak takové situace lépe zvládneš.

Pokud se naopak ukáže, že nelze do tanečních jako kluk nastoupit, nebuď z toho zbytečně smutný. Zkus požádat o to, aby ti důvody vysvětlili. Možná bys s některými důvody mohl pro příští rok, kdy bude opět šance začít do tanečních chodit, něco udělat tak, aby přihlášení bylo možné.

Kdyby to šlo, promluv si s někým, komu věříš. Jestli máš kolem sebe někoho z rodiny, kamarádů nebo vyučujících, s kým můžeš mluvit o tom, jak se cítíš, mohli by ti pomoci zjistit, jak by to šlo zařídit. Bývá dobré mít někoho, kdo ti „kryje záda“.

Držíme ti palce a určitě jsme tu pro tebe, kdybys chtěl něco probrat. Můžeš napsat zase na Alíka nebo do poradny Sbarvouven.

Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,

to je skvělá otázka, díky za ni.

Obecně platí, že být trans by nemělo znamenat žádná omezení ve výběru povolání. Každý člověk by měl mít možnost dělat práci, kterou má rád, pro kterou má schopnosti a která ho baví, bez ohledu na svou genderovou identitu.

V některých zemích, včetně České republiky, existují zákony, které chrání lidi před diskriminací na základě genderu nebo genderové identity, což znamená, že zaměstnavatelé by neměli nikoho omezovat jen kvůli tomu, že je trans.

Bohužel, někdy může společnost nebo lidé kolem nás mít předsudky, a proto někteří trans lidé mohou narazit na odmítání, zesměšňování, izolaci a jiné nepříjemné zkušenosti. Ale pracuje se na tom, aby bylo víc informací a porozumění, a tím i méně těchto problémů. Řada firem a organizací dnes přijímá pravidla, jejichž působením má být pracovní prostředí dostatečně podporující a respektující, a to pro různé skupiny lidí čelících znevýhodňování, jako jsou také trans lidé.

Pokud by tě zajímala tato oblast podrobněji, můžeš si přečíst informace na webu organizace Transparent: https://jsmetransparent.cz/o-translidech/vztahy-na-pracovisti/

Pokud budeš mít další otázky, můžeš nám opět napsat, a to buď na Alíka nebo do poradny Sbarvouven, kde působí i několik trans mentorů a mentorek, kteří jsou ochotni mluvit i o své osobní a pracovní zkušenosti.

Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,

jsme rádi, že nám píšeš, když tě něco trápí.

Z tvé zprávy vyplývá, že se ti líbí jiný kluk, cítíš se k němu fyzicky přitahovaný, ale bojíš se reakce kamarádů, kdyby se něco takového dozvěděli. Chápu, že to může být nepříjemné a cítíš se nesvůj.

Jak sám píšeš, být gay není v současné společnosti již tolik odmítané. Jistě i mezi tvými kamarády bude dost takových, kteří jsou schopni to respektovat. A pokud ne, je otázkou, jak dobří lidé a dobří kamarádi to jsou. Ale vezměme to popořadě.

To, že se ti zdá atraktivní jiný chlapec, ještě nemusí nutně znamenat, že jsi a budeš gay. Jsi ve věku, kdy se sexuální a vztahové potřeby začínají probouzet a mohou se ještě rychle měnit. Důležité je, aby tomu člověk nechal volný průběh, do ničeho se netlačil a nic si nezakazoval, ale přitom se choval bezpečně k sobě i druhým. Není třeba nikam spěchat, a to ani se získávaním reálných zkušeností, ani se sdělováním okolí.

Spíše je dobré všímat si svých pocitů a toho, jak se mění, a to nejen při setkání s dotyčným klukem, ale třeba i při čtení knížek či sledování filmů s příběhy lidí, kteří řeší své dospívání. Pokud máš ve svém životě někoho, komu důvěřuješ (rodiče, sourozenec, blízký kamarád), bývá užitečné o tom, co cítíme s druhými mluvit. A tím nemyslím „oznamovat, jak to mám já“, ale opravdu mluvit o tom, co prožíváme - jak se cítíš, když vidíš kluka, který se ti líbí, v čem všem je to jiné oproti setkání s ostatními lidmi, v čem se to naopak podobá...

Ve zprávě jsi zmínil tělesný projev toho, že ti druhý kluk připadá atraktivní. To, jak zareaguje naše tělo, je sice důležité, ale ještě podstatnější je, jaké emoce prožíváme. Být gay znamená, že muž touží mít romantický, partnerský vztah s jiným mužem. A ve vztahu jde o moc víc než jen o sexuální přitažlivost a uspokojení. Především jde o to, že jsou si lidé oporou, je jim spolu dobře, jsou do sebe zamilovaní a chtějí spolu trávit čas.

Pokud po čase sledování svých pocitů zjistíš, že jsi skutečně gay (možná ale dojdeš k jinému závěru), bude následně dobré promyslet, jestli a jak to říct kamarádům a dalším důležitým lidem ve tvém životě. Můžeš pak napsat zase Alíkovi nebo do poradny Sbarvouven.cz. Rádi s tebou probereme, jakými způsoby bys to mohl sdělit. Ale k takovému sdělení je dobře, aby si člověk byl sám v sobě dostatečně jistý. Není třeba spěchat.

Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že hledáš radu, jak si poradit se složitou rodinnou situací. Věřím, že je to nejen pro babičku, ale i pro Tebe samotnou těžké a chápu, že bys chtěla něco udělat, aby se situace změnila a babičce bylo lépe. Moc oceňuju, jak na ni myslíš a máš snahu jí pomoci. Tvoji zprávu jsem si opakovaně pročítala a zdá se mi, že je to u Vás v rodině teď docela složité a tak mám potřebu říct, že možná nepůjde vše hned vyřešit. Ani to není na Tobě se o vše postarat. Myslím si, že babičce můžeš ulehčit tím, že jí vyjádříš, jaký o ni máš zájem, zkusíš s ní trávit tolik času, kolik jen bude možné, a zkrátka jí ukážeš, že Ti na ní záleží a celá ta situace Tě trápí.

Zároveň mi běží hlavou, jestli někdo z dospělých (mamka, strejda apod.) s tetou mluví o tom, co třeba není vhodné chování směrem k babičce. Přišlo by mi fajn, aby i takto mohl někdo babičku podpořit tím, že si promluví s tetou. To bych však nechala na někom dospělém, myslím si, že Tvým úkolem to není. Můžeš se o tom pobavit třeba s mamkou, co by se dalo ještě dělat.

A k Tvému druhému dotazu, přijde mi pochopitelné, že Ti to vadí. Možná tam cítíš nějakou křivdu vůči sobě, možná Ti to přijde nefér nebo Ti vadí ještě něco jiného. Je v pořádku, že Ti je něco nepříjemného, to je přirozená součást našich emocí. Někdy nás to může vést i k dobrým věcem, třeba si s daným člověkem promluvíme o tom, co nám vadí a co bychom potřebovali jinak, nebo začneme jiným způsobem řešit situaci. Zkus se zamyslet, co Ty sama bys s tím potřebovala udělat. Možná potřebuješ o tom s mamkou nebo babičkou mluvit, možná ne, to už je na Tvém rozhodnutí.

Přejeme Ti, ať se situace v rodině postupně zklidní.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvé zprávy vnímám, že Tě asi mrzí, co Ti rodiče říkají a chtěla bys to jinak. Nevím toho z Tvého psaní mnoho, ale běží mi hlavou, že by mohlo být fajn rodičům říct, že Ti je nepříjemné, jak reagují na Tvé tělo. Každý má jinou postavu, zvlášť ve svém věku máš před sebou ještě mnoho změn vlastního těla, postava lze ovlivnit jen do určité míry. Je důležité pravidelně a vyváženě jíst, hýbat se. Někdo má rychlejší spalování, a pak je třeba hubenější, není na tom nic špatného.

Chci Tě tedy podpořit o tom s rodiči ještě promluvit, možná mají nějaké obavy o Tvoje zdraví nebo je za tím něco jiného. Každopádně mi přijde podstatné, aby rodiče věděli, jak Ti v tom je. Pokud máš někoho dalšího v rodině, kdo by Tě mohl podpořit, třeba i před rodiči samotnými, zkus ho/ji oslovit a požádat o pomoc.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka