Ahoj,
je mi líto, že tě škola nebaví a máš k ní tak negativní vztah. V první řadě by asi bylo dobré zamyslet se nad tím, čím je to způsobeno. Chápu, že v některých předmětech ti nemusí vyhovovat učitel nebo styl výuky, ale pokud ti nevyhovuje většina předmětů, možná bude problém někde jinde. Někdy například škola děti nebaví, když je pro ně příliš namáhavá nebo probíranému učivu nerozumí (což tedy zřejmě nebude tvůj případ), ale stejně tak se ve škole často nudí i děti, které jsou nadprůměrně nadané a inteligentní. Zkus se zamyslet nad tím, jestli tě školní hodiny nudily vždy, nebo kdy například nastal ten zlom a čím mohl být způsobený.
Co se týká nevyhovujícího stylu výuky paní učitelky, o které se zmiňuješ, můžeš na toto téma například rozpoutat ve třídě diskusi a zeptat se, jak to vnímají ostatní spolužáci. Pokud vás s tímto názorem bude většina, můžete jej paní učitelce tlumočit a domluvit se na jiném stylu výuky, který by vám lépe vyhovoval.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj z poradny Sbarouven,

děkuju ti za tvoji odvahu napsat a svěřit se s tím, co tě trápí. Říkám si, že to musí být docela těžké, když tě kamarádka přitahuje i jiným způsobem a zároveň s tebou řeší, že se jí líbí jeden kluk. Rozumím tomu, že přemýšlíš, co dělat a máš strach z toho, že se naštve. Myslím, že je tvoje obava zcela přirozená a já bych měl také takovou obavu. Opravdu ti totiž nikdo nezaručí, jaká opravdová reakce bude. Čtu ale, že jste kamarádky a asi to znamená, že spolu máte blízký vztah. To může být dobrým základem k tomu, aby si v povídání s ní třeba zjistila, jaký má vztah ona k tobě. Neznamená to, že se hned musíš přímo zeptat, zda se jí líbíš. Můžeš zkusit nějakou oklikou nebo obecnými tématy zaměřenými na to, když se někomu líbí stejné pohlaví. Vlastně se tím snažím říct, trochu si zmapovat terén a zjistit, jaké názory vůbec kamarádka má.
I když to může být těžké, je třeba také počítat s variantou, že se kamarádce líbí kluci a znamená to, že nikdy tvoji přitažlivost nemusí opětovat. To neznamená, že byste nemohli zůstat kamarádky. Stane se totiž a je to zcela normální, že se nám může líbit i někdo blízký. Je potom na nás se rozhodnout, jestli je pro nás tak důležitý, že dokážeme zkousnout, že s ním budeme mít kamarádský vztah. I kamarádský vztah je totiž blízký. Bylo by ode mě nefér ti napsat, jak to určitě dobře dopadne, i když bych ti to moc přál. Také si říkám, jestli se chceš s kamarádkou vůbec o tom, jak sbalit kluka bavit. Pokud by ti to bylo nepříjemné, máš určitě právo to odmítnout a nebavit se o tom. Pokud by si chtěla o tom, co se mezi tebou a kamarádkou děje, můžeš využít třeba Linku bezpečí nebo její chat - www-linkabezpeci.cz. Linka je anonymní a zdarma. Pracují tu lidé, kteří s tebou budou rádi mluvit o tom, co se děje a pokusí se ti pomoct vymyslet nějaké další kroky.

Držím moc palce
Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z poradny Sbarvouven.cz,

moc ti děkuji za tvůj dotaz i za popis toho, jak celou situaci prožíváš a jaké myšlenky tě napadají. Rozumím tomu, že tě to trápí a určitě nejde o žádnou jednoduchou věc. Chtěl bych tě hodně podpořit v tom, že na sebe nemusíš spěchat. Je možné, že si ještě na cestě k nějakému uvědomění a je také možné, že tím uvědoměním bude, že se nechceš přesně identifikovat. Variabilita a nejednoznačnost totiž může být také v pořádku. Důležité je, aby výsledkem bylo to, co sám/sama chceš a bude to odpovídat tvým představám a přáním.
Je důležité myslet na sebe a dělat to, co ti přijde pro sebe důležité. Dělat věci a nosit oblečení, ve kterém se cítíš bezpečně a pohodlně. Je to totiž o tobě a o tvém právu, cítit se dobře. Moc bych ti přál, aby byl v okolí někdo, s kým můžeš o těchto věcech mluvit a třeba se mu i svěřit, co prožíváš. Někdy to nemusí být jednoduché. Napadá mě proto, že pokud by byla taková chuť s někým o tomto tématu mluvit, svěřit se s pocity a hledat nějaké možnosti, co dál, můžeš se klidně obrátit na naši poradnu Sbarvouven.cz. Pracují zde lidé, kteří mají mnoho různých životních příběhů. Na hlavní stránce najdeš jejich popis a můžeš si vybrat, zda by nebyl někdo, s kým by bylo fajn si psát. Naše poradna je anonymní a zdarma. Nemusíš říkat nic, co nechceš.
Rozumím tomu, že by bylo nejlepší mít jasno. Je možné, že to v tuhle chvíli ještě nejde a si jen na cestě, ve které se budeš chvíli hledat a přicházet na to, co je bezpečné a pro tebe osobně důležité. Pokud ti dělá dobře nosit sportovní podprsenky, dělej to. Pokud je pro tebe důležité vzít si sukni nebo kalhoty, rozhodni se podle sebe. Nezapomeň, že nikdo nemusí být na své trápení sám. Držím moc palce.

poradna Sbarouven.cz

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že tě moc mrzí ztráta přátelství s jednou holkou. To, co popisuješ je opravdu moc zvláštní způsob, jak se k tobě zachovala. A její chování k tobě není dobré. Je pochopitelné, že tě to moc mrzí, pokud jste byly tak dlouho kamarádky. Myslím si, že kdyby ti to alespoň vysvětlila, co jí najednou vadí, že se takto změnila, že by se ti určitě v tom ulevilo. Nejspíš je toho víc, co tě nyní trápí a s čím potřebuješ pomoci. Proto tě objednali k tomu psychiatrovi. Bylo by moc dobře, abys o tom, co se děje, co prožíváš, jak se cítíš s někým mluvila. Chápu ale, že nemusíš cítit důvěru v tomto k lékaři, kterého neznáš a tak se ti nechce o sobě mluvit. Pokud bys chtěla můžeš využít jako první krok anonymní chat, který je určený pro děti, které prožívají něco těžkého. Zde najdeš dětské poradce, kteří o tom s tebou podrobně pohovoří a třeba ti i poradí nějaké praktické kroky co dělat, abys našla úlevu. Je dobré na to nebýt sama. Můžeš využít třeba i ten náš, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Mohou se na nás obracet děti s jakýmikoliv problémy. Nemusíš sdělovat nikomu své jméno nebo školu, kam chodíš. Tak se neboj říci si o podporu a nebuď na to vše sama.
Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za dotaz. Popisuješ poradně co v tobě vyvolává, když se setkáš s případem, kdy někdo ubližuje dětem. Píšeš o velké lítosti, úzkosti, kterou to v tobě vzbuzuje. Máš strach o svou rodinu, přestože tu není důvod a nic se neděje. Je tedy patrné, že máš ten strach uložený v sobě, že si neseš velkou úzkost a lítost. A to se probouzí vždy když se setkáš se situací, kdy se ubližuje dětem a úplně tě to tzv. zaplaví. Ptáš se jak na to zapomenout. Možná tu je ve tvé minulosti nějaký důvod, proč se v tobě takto silný strach, lítost a další pocity uložily, možná nějaká tvoje silná zkušenost. Na tu si nemusíš vědomě pamatovat ale podvědomě ano a tvoje nervová soustava má takovou vzpomínku uloženou. To tvoří „ program ve tvém podvědomí“, který se spouští vždy, když ti to nějaký podnět připomene. Zapomenout se na to nedá. Ale léčba spočívá v terapii, která ti pomůže přijít na to, co tento „emoční program“ vytvořilo a uvolnit ho, uvolnit napětí, které vytváří a tzv. „přepsat ho“. K tomu ale je potřeba nejdříve to, abys mu porozuměla a nahlédla s většího odstupu. Bylo by fajn, kdyby sis k tomu našla vhodného dětského psychologa, terapeuta. Třeba se zeptej ve škole, vašeho školního psychologa jestli by ti s tím pomohl. Je dobré své zkušenosti, pocity, myšlenky s někým dalším sdílet, nebýt na to sama. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Na tvůj druhý dotaz, „co znamená cgs“ v minecraftu ti bohužel nedokážu odpovědět. Obrať se s ním nejlépe na někoho se svých spolužáků, komu důvěřuješ a prostě se ho zeptej, co to znamená, proč to tam píše. Není to ostuda se zeptat.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že nenávidíš svůj vzhled a celkově nejspíš i sama sebe. Ptáš, zda-li by se s tím vztahem sama k sobě dalo něco dělat. Je moc dobře, že to popisuješ jako nenávist sama k sobě. Protože to jak vypadáš mohou různí lidé hodnotit jinak a to jak jo vnímáš ty sama a co to v tobě vyvolává je druhá stránka věci. A často druzí lidé na tebe nemusí mít podobně negativní názor jako máš ty sama. Třeba máš zase jiné přednosti, pěkné oči, pěkné vlasy atd. Z toho, co píšeš, je patrné, že je něco v nepořádku především se vztahem k sobě. Rozumím tomu, že ti mohou pupínky, silné ochlupení nebo nadváha vadit. Ale jak už jsem psala, to není vše, co jsi ty. A jde o to, jaké vlastnosti u sebe vnímáš a jak je hodnotíš. Je potřeba aby ses naučila na sobě najít to, co je pozitivní, s čím jsi spokojená, vnímala sebe z té dobré stránky. Určitě je něco co ti jde, co děláš ráda, co umíš. Určitě je něco, čemu se ráda věnuješ, máš nějaké zájmy, koníčky. Určitě máš i vlastnosti, které mají druzí na tobě rádi a které máš ráda i ty sama. Zkus se nad tím zamyslet. A uvědomit si to, co je na tobě dobré a pěkné. A určitě uvidíš i to, že jsi v mnoha stránkách podobná ostatním. A také to, že i druzí mají své neduhy a problémy. A každý něco má. Určitě bych ti ale doporučila si o tom, co tě trápí víc promluvit, nejlépe s nějakým odborníkem. Pomohl by ti porozumět tomu, kde se v tobě vzala ta nenávist k sobě, proč máš takto negativní vztah k sobě samé a mohli by jste spolu přijít na to, jaké kroky udělat, aby se tvůj postoj k sobě samé v tomto posunul. Zkus se proto poradit třeba se školním psychologem či poradcem. Pokud o tom, co tě trápí chceš nejdříve mluvit anonymně, tak můžeš využít chat, určený pro děti, které něco trápí. Najdeš ho i u nás, na stránkách Centra Locika. www.detstvibeznasili.cz. Na chat se mohou obracet děti s čímkoliv, co je trápí. Určitě bude dobře, když se s tím někomu svěříš a budeš své pocity sdílet. Nezůstávej na to sama a zkus si pro sebe najít pomoc. Určitě si jí zasloužíš. Potřebuješ někoho, kdo ti pomůže najít to skvělé v tobě samé a uvěřit sama v sebe.
Držím ti palce, Poradce Centra Locika.

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Svěřuješ se poradně s tím, že rodiče se hodně hádají a uvažují o tom, že se rozvedou. Píšeš, že táta by si vás nejspíš po rozvodu vzal k sobě, což by vám s bratrem nevadilo. A dále píšeš o tom, že máma křičí i na vás, přestože jste jí nic neudělali. Rozumím tomu, že musí jít o moc nepříjemnou situaci a že stálé a velké hádky rodičů nejsou v pořádku pro děti. Ráda bys našla klid a nejspíš raději žila s otcem a bratrem, mimo kontakt s mámou , která na vás hodně křičí. Abych ti k tomu mohla napsat nějakou odpověď, potřebovala bych vědět, jaký je tvůj dotaz. Situace, která je doma není v žádném případě ani vina ani zodpovědnost dětí. A rodiče si to musí vyřešit nejdříve mezi sebou. Není dobré, pokud svůj spor přenáší na vás a třeba se vás dokonce ptají „ s kým chcete být“. Vytváří to zbytečně velký tlak, se kterým si děti neumí poradit. Pokud situace doma skutečně spěje k rozvodu rodičů, máte právo na to, vědět, co se mezi rodiči děje a rodiče by vám o tom měli říci. Můžete se zeptat a požádat je o to, aby vám k tomu, co se děje něco řekli, vysvětlili, proč se tolik hádají a zda-li opravdu směřují k rozvodu, když se o něm doma mluví. To jsou ale informace, které potřebujete vědět, aby jste se v tom, co se doma děje trochu víc vyznali. Rodiče ale nemohou chtít aby jste se postavili na jednu či druhou stranu, řešili s nimi kdo jaký je a kdo se jak vůči tomu druhému chová. V tom je můžete požádat, ať vás do svého sporu nezatahují. Potřebujete vědět, co a jak bude dál. Děti potřebují v rodině pocit bezpečí a klidu. A rodiče by na to měli brát ohled, přestože mohou mít mezi sebou partnerské spory. Spory mezi dospělými mohou být a často vznikají. Důležité ale je aby i tak se vůči vám dětem chovali dobře a měli jste spolu i přesto pěkné vztahy. Pokud by sis o té situaci doma potřebovala s někým promluvit víc a podrobně, můžeš se klidně obrátit na náš chat, ten je anonymní a mohou se na něj obracet děti s čímkoliv, co potřebují. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je to chat Centra Locika. Tak se neboj když tak ozvat. Určitě tu s tebou o tom někdo rád promluví.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že ti vadí chování spolužáka. Ten má potřebu vás všechny ponižovat a nepřiměřeně vytahovat své schopnosti, které doopravdy nemá. Rozumím tomu, že ti takové chování vadí a nemůžeš ho už ani vystát, jak píšeš. Ptáš se na to, co mu máš na to jeho chování říci. Nejlepší způsob jak na to reagovat je nereagovat vůbec. Zkus dělat, že sis toho nevšimla, ignorovat ho neodpovídat. A vůbec ne s ním soutěžit „jeho způsobem“, tedy dokazovat kdo skutečně lepší je a kdo není, nebo kdo co umí. Právě o to mu jde, o ten spor a to aby vzbuzoval vaše reakce. Můžeš si sama pro sebe říci, že na jeho hodnocení ti nezáleží, protože ty sama nejlépe víš, jak to je a kdo v čem skutečně dobrý je a není. A prostě mu nedávat svou pozornost, pokud se chová tímto způsobem. Samozřejmě můžeš mu to pak někde v soukromí říci, že se chová nepřiměřeně a že tím svým chováním všechny kolem naštve. Ale je možné, že on to nepřijme a neuzná. Zkus se nad to povznést a nenechat se jeho chováním ovlivňovat. Uvidíš, že i on, když neucítí, že dostává „odměnu“ ve formě vaší pozornosti, sporu, provokace atd., tak nebude mít motivaci ve svém chování pokračovat.
Držím vám palce, Poradce Centra Locika.

Ahoj kluku,

Penis si můžeš mýt každý den. Pod předkožkou se také myj, ale jen tak daleko, jak můžeš předkožku přetáhnout. Zmíněná „věc, kterou jde sundat“, je pravděpodobně tzv. smegma, což je hmota, která vzniká odlučováním svrchní vrstvy epitelu (= povrchové tkáně) na povrchu žaludu a na vnitřním listu předkožky. Tvorba smegmatu signalizuje, že u Tebe již došlo k „odlepení“ vnitřního listu předkožky od žaludu, případně k němu právě dochází. Jedná se tudíž o normální jev, který Tě nemusí znepokojovat. Smegma lze jednoduše smýt při koupání nebo sprchování.

Pokud jde o bílé „puntíky“ na kožním pokryvu penisu, zřejmě se jedná o zvětšené mazové žlázky. Jejich zvětšení souvisí s tím, že v období dospívání, jímž právě procházíš, nastává zvýšená tvorba kožního mazu (proto je pokožka dospívajícího člověka zpravidla mastnější, než pokožka dítěte, zejména v obličeji, na ramenou, na trupu a v okolí pohlavních orgánů).

Ahoj,
těší nás, že ti odpověď od Modré linky pomohla.

Ano, zařazení odpovědi určuje odborník, který na dotaz odpovídá (tedy třeba psycholog z Modré linky). V tuto chvíli máme přes podtéma vyřešené i určování toho, kdo má nezodpovězený dotaz na starost. Takže ta kolonka v době vytvoření je chvíli volná, pak se u nás promění třeba na „pro Modrou linku“ a později ji Modrá linka změní například na „strach“.

Pokud je mi známo, vývojáři webu mají v plánu přiřazení odpovídajícího časem od témat oddělit, pak tedy nejspíš bude umožněné, aby téma dotazu předvybral přímo sám tazatel.
Ale v tuto chvíli těžko odhadovat, kdy plánované vylepšení vznikne.

Alík

Ahoj,
děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Někteří mladí lidé ve Tvém věku zažívají podobné chvíle. Píšeš o sexualitě a přitažlivosti ke kamarádce. Ptáš se, že nevíš, jak to kamarádce říct. Píšeš ale také o strachu z nepřijetí rodinou, spolužáky.
Pro mě je důležité Ti napsat, že si dovedu představit, jak pro Tebe může být to vše náročné. Dokonce zmiňuješ, že bys raději nežila. Pokud máš myšlenky na ukončení života, je nutné říct si o pomoc. Zasloužíš si podporu a prostor pro svěření se se svou situací. Doporučuji Ti obrátit se na krizovou službu Linky bezpečí 116 111, kde jsou non-stop a služba je anonymní, bezplatná, také můžeš využít chat. Na LB se Ti dostane prostor, kde se můžeš svěřit a vše probrat. Pokus se pro sebe vyhledat podporu někoho blízkého nebo odborníka (např.: školního psychologa).
Ač se Ti může zdát Tvá situace nyní neúnosná, vždy existují nějaké možnosti, jak situaci zvládnout. To vše můžeš také probrat v poradně Sbarvouven.cz. Zasloužíš si podporu a prostor pro sdílení. Pokud tomu dobře rozumím, doufáš, že se Tvá sexuální orientace, se kterou se rodíme a nevybíráme si ji, změní. Pokud ještě váháš, tak je dobré naslouchat sobě a neuspěchat svá rozhodnutí.
Pokud se rozhodneš zveřejnit svou orientaci, je dobré se na coming out připravit a promyslet ho. Nemusíš na to být sama. V poradně naši mentoři často provází klienty náročným obdobím coming outu, sami ho prožili. Jestli se chceš svěřit kamarádce se svými city, nejdříve bych doporučovala zjistit, jak to má ona. Zkusit se pobavit na téma vztahů. Zjistíš, jak by mohla reagovat. Pak se podle toho dál rozhodneš. Stejně tak je dobré přichystat si prostor i v rodině, ve třídě. Zjistit si, kdo by Ti mohl být oporou. Můžeš se setkat s nepochopením, ale také s porozuměním a respektem.

Jsme tu pro Tebe.
Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj člověče,

Následující odpověď Ti možná bude připadat zbytečně moc dlouhá, ale prosím Tě o trpělivost při jejím čtení. Tak velký problém, jako je ten Tvůj, nelze odbýt několika konejšivými řádky.

Nevím, zda Tvé obtíže způsobuje myopatie, myastenie, svalová hypotrofie nebo jiné vrozené či získané onemocnění svalstva, ale v každém případě je naprosto pochopitelné, že svalová slabost, ať už je způsobena čímkoliv, pro Tebe představuje nesmírnou zátěž. Na jednu stranu není divu, že představa života stráveného na vozíku Ti může připadat lepší nebo pohodlnější, než překonávání všech obtíží spojených s rehabilitací a s pohybem vůbec. Přesto bys na chůzi neměl rezignovat, protože účelem chůze není jenom „dostat se z místa na místo“ (k čemuž by jistě bylo možné používat i vozík), ale také celkově udržovat organismus v kondici.

Jakmile totiž člověk přestane chodit, dříve či později se dostaví více či méně závažné poruchy prakticky všech orgánových soustav, ať už trávicí (protože pohyb a zvlášť chůze podporuje střevní peristaltiku neboli pohyby střev), oběhové (u dlouhodobě ležících nebo sedících osob se podstatně zvyšuje riziko vzniku embolie neboli krevní sraženiny či jiné překážky uvnitř cév) nebo dýchací (kdy dlouhodobé sezení a ležení bez chůze a dalších forem pohybu může zejména v kombinaci se svalovou slabostí vést k respirační insuficienci neboli dechové nedostatečnosti). Toto vše zde neuvádím proto, abych tě strašil možnými zdravotními následky, ale proto, abys chůzi a vůbec pohyb nepovažoval jenom za něco naprosto zbytečného.

Těžko od Tebe někdo může očekávat, že budeš mít z pohybu radost, když při něm trpíš. Tvoje námaha rozhodně není zbytečná, i když její výsledky se neprojevují ani okamžitě, ani nápadně. Vím, že pro naprostou většinu dospívajících je důležité jen to, co má nějaký bezprostřední a hmatatelný výsledek, kdežto námaha, která své plody přinese až ve vzdálené budoucnosti, jim připadá „k ničemu“. Tak například dospívajícího člověka, který začíná kouřit, většinou vůbec nezajímá, že by jednoho dne mohl mít rakovinu plic. Proč? Protože sám na sobě žádné negativní důsledky kouření nepociťuje, a nějaké zdravotní riziko, které se může projevit dejme tomu za 15, 20 nebo více let, mu připadá natolik vzdálené, že pro něj vůbec „nemá cenu“ o něm uvažovat.

Trápíš se tím, že každodenní náročné cvičení Ti „není k ničemu“, protože když jej po nějakou dobu vynecháš, tak je to stejně „v háji“. Dejme tomu, že vynechání rehabilitačního cvičení po dobu několika dní Tě skutečně může vrhnout o několik týdnů zpět, a tím znehodnotit Tvoji předchozí námahu. Jenže doopravdy „v háji“ by to bylo tehdy, když bys s cvičením nadobro přestal. Každý cvik, který vykonáš, Ti nesmírně pomáhá udržovat Tvoje tělo v jakémsi „provozuschopném“ stavu. Je sice pravdou, jak sám píšeš, že cvičit bys musel i na vozíku, ale cvičení, které bys mohl vykonávat jako „vozíčkář“, nelze srovnávat s chůzí. Ta je totiž ničím nenahraditelná. Někdo by sice mohl namítnout, že vzpřímená chůze „po dvou“ je nepřirozená, protože si ji vymysleli lidé, jenže za ty miliony let, kdy lidstvo chodí, se už lidský organismus (a to nejen kostra a svaly, ale i orgány dýchací, oběhové a trávicí soustavy) přizpůsobil chůzi natolik, že se pro člověka stala nutností. Ostatně pracovníci léčeben dlouhodobě nemocných (LDN) a podobných zařízení by mohli dlouze vyprávět o tom, jak rychle lidský organismus chátrá, když člověk přestane chodit.

Dále je třeba myslet na to, že nejjednodušší řešení nemusí být vždy tím nejlepším. Pod tíhou bolestí a jiných nepříjemností ses nejspíš upnul k představě vozíku jako prostředku, který by vyřešil Tvůj problém. Ve skutečnosti by možná vyřešil jeden problém, ale několika dalších problémů by Ti přinesl. Dejme tomu, že by Tě po delší (nebo i po krátké) chůzi nebolely nohy, ale jízda na vozíku by představovala nadměrnou zátěž pro Tvoje paže a zvláště pak ramena, zejména rotátorové manžety ramenních kloubů. Pakliže bys celý den strávil vsedě, dříve či později by to u Tebe ovlivnilo funkci dýchací a oběhové soustavy a s největší pravděpodobností i soustavy trávicí. Kromě nedostatečného prokrvení dolních končetin (a v krajním případě i atrofie jejich svalstva) a obtíží s dechem v důsledku příliš mělkého dýchání by se dříve či později zřejmě začaly dostavovat i zácpy způsobené sníženou střevní peristaltikou. Nemluvě o dalších nepříjemnostech, které sice přímo neohrožují život, přesto však mohou být docela nepříjemné (například zánětlivá kožní onemocnění neboli dermatitidy v oblasti hýždí a rozkroku způsobené dlouhodobým sezením).

Poněkud mne zarazil přístup Tvojí matky k Tvým problémům, neboť předpokládám, že o povaze Tvých zdravotních obtíží byla jistě informována minimálně jedním lékařem, a tudíž má představu, o co se jedná. Jistě je pochopitelné, že se nechce nikde „doprošovat“ o příspěvek z obecně prospěšných organizací (konkrétně s tříkolkou je problém v tom, že už před nějakou dobou byla v rámci „úsporných opatření“ jednoduše vyřazena ze zdravotních pomůcek hrazených zdravotními pojišťovnami), nicméně jako matka by v zájmu zdraví vlastního dítěte přece jen mohla zkusit „potlačit svoji hrdost“ a na některou z nadací se obrátit. Pracovníci těchto příspěvkových organizací jsou zpravidla školeni na to, jak mají jednat s klienty nacházejícími se v tísni, aniž by se při tom nějak dotkli jejich lidské důstojnosti.
Plavání by pro Tebe jistě bylo přístupnější, nehledě k tomu, že pohyb ve vodě je méně namáhavý (a méně bolestivý) než pohyb „na souši“, protože voda Tvé tělo nadnáší. V zimě sice nemůžeš navštěvovat otevřená koupaliště, ale stále ještě zbývají kryté plavecké bazény. Ceny vstupného sice nebývají právě nejmenší, nicméně některé zdravotní pojišťovny svým klientům na plavání přispívají (například hradí část ceny permanentní vstupenky do bazénu). Zde spíše záleží na tom, u které pojišťovny jsi pojištěn a zda něco takového svým pojištěncům poskytuje.

Většina problémů spojených s Tvým onemocněním se jistě dá řešit. Mnohem větším problémem může být dopad všech nepříjemností, o nichž se zmiňuješ, na Tvoji psychiku. Jak sám uvádíš, máš pocit, že trpíš depresí. To sice nemohu přímo posoudit (deprese v pravém smyslu je závažné onemocnění, nikoli jen „špatná nálada“, se kterou ji mnozí lidé zaměňují), nicméně výskyt sebevraždy v příbuzenstvu, o němž se zmiňuješ v závěru dotazu, je přinejmenším rizikovým faktorem, který by se neměl podceňovat. Pokud bys i Ty myslel na to, že by sis chtěl ublížit, měl bys o tom hned informovat matku a požádat ji o doprovod k lékaři. Možná, že bude Tvoje obtíže podceňovat, nebo se bude „stydět“ za to, že takové problémy máš, nicméně pokud bys skutečně myslel na jakékoliv sebepoškozování, trvej na svém a když to nepůjde jinak, vyprav se k lékaři třeba i bez svolení matky, i když to už je ta krajní možnost. Každému, kdo má podobné myšlenky, lze pomoci, pokud o pomoc požádá včas. A za nic se nestyď, protože to není žádná „ostuda“, když se na lékaře-specialistu (řekněme přímo na psychiatra) obrátí člověk, který má určitý problém a chce jej řešit tím, že si s někým promluví, a nikoli tím, že ublíží sám sobě a nic tím nevyřeší.

Možná, že takový lékař-specialista by Ti mohl hodně pomoci i s otázkou motivace. Nedostatek motivace je u Tebe dán nejspíše tím, že si hned od začátku kladeš příliš vysoké cíle (například „vyrovnat se průměru“). Pro začátek jde hlavně o to, abys úplně „nezakrněl“, protože při svalových či nervosvalových onemocněních se schopnost pohybu velmi snadno ztrácí, ale velmi těžko obnovuje. Důležité je, abys nerezignoval, tedy aby ses nevzdal. Možná máš pocit, že je jedno, zda se budeš pohybovat a chodit, nebo zda skončíš na vozíku, ale ono to tak docela jedno není. I když je pro Tebe pohyb namáhavý, bylo by bez pohybu všechno ještě horší. A přestože výsledky svojí námahy nevidíš hned, neznamená to, že je zbytečná.

Bohužel, s celou naší moderní vědou ještě nejsme tak daleko, abychom mohli každému člověku zaručit „stoprocentní“ kvalitu života. Každý by však měl dosáhnout alespoň maxima toho, čeho dosáhnout může. Tedy pokud chce. Prosím Tě, aby ses nevzdával, a aby ses nenechal odradit nepříznivými okolnostmi. Tvůj boj je o to horší, že Ti rodina neposkytuje takovou míru pochopení, kterou bys potřeboval, a že nežiješ v tak dokonalých majetkových poměrech, které by umožnily například nákup určitých pomůcek, čímž se větší část námahy přesouvá na tebe samotného. Jenže jsi to právě Ty, kdo může sám sobě nejlépe pomoci, a to tak, že se přes všechny nepříznivé podmínky či okolnosti budeš snažit udělat alespoň to nezbytné minimum cviků a pohybu. Když Tě budou bolet nohy, pomůže Ti například sedací koupel v přiměřeně horké (samozřejmě nikoli vařící!) vodě. Pokud z nějakých důvodů nemůžeš navštěvovat krytý bazén, počkej do léta, až budou otevřená koupaliště, ale do té doby vykonávej alespoň protahovací a posilovací cviky dolních končetin a snaž se každý den alespoň trochu chodit.

A hlavně se snaž mít – i přes veškeré starosti a problémy – mít sám sebe aspoň trochu rád. Jestli existuje něco, co Ti udělá radost a co Tě dovede potěšit (s výjimkou jízdy na vozíku), dělej to pro sebe. Kolem nás je spousta krásných věcí, i když si jich někdy kvůli svým starostem nevšímáme. Nevyžaduji od Tebe, že si budeš svět kolem sebe malovat na růžovo, ale také by sis jej neměl malovat na černo. Jistě najdeš něco, čím by ses mohl za svoji námahu při udržení schopnosti pohybu nějak „odměnit“. Nemusí to být zrovna nějaká drahá věc, kterou si momentálně nemůžeš koupit, ale třeba to může být nějaká oblíbená činnost, které se „za odměnu“ můžeš věnovat déle nebo častěji, než obvykle. A bez ohledu na to, zda Tvoje úsilí někdo ocení nebo neocení, bys měl sám sebe vždy pochválit za každý krok, který uděláš. Koneckonců to děláš hlavně pro sebe.

Ahoj holko,

U dospělé ženy se délka jednoho cyklu pohybuje v rozmezí 3 až 5 týdnů, tedy 21 až 35 dní. Dostaví-li se dříve než za 21 dní, jedná se o poruchu zvanou polymenorea, zatímco prodloužení cyklu nad 35 dní se nezývá oligomenorea. To však platí pro dospělé ženy, případně pro starší dívky, které již mají stabilizovaný cyklus. Pro dospívající platí, že během prvních dvou let od první menstruace je až 50% cyklů nepravidelných, aniž by se muselo jednat o poruchu.
Pokud jde o menstruační kalendář, ten si samozřejmě můžeš vést různou formou, ať již klasickou rukopisnou, nebo elektronickou. U mobilních aplikací je však třeba počítat s tím, že jsou nastaveny na pravidelný cyklus, tedy na výše uvedených 21 až 35 dní (některé jsou dokonce nastaveny přesně na 28 dní). Obávám se, že aplikaci pro dospívající dívky nelze vyvinout, protože doba prodlevy mezi jednotlivými cykly a jejich fázemi je zcela nevyzpytatelná, neboť je ovlivněna řadou vnitřních i vnějších podmínek (namátkou – kolísající hladinou pohlavních hormonů v krvi, která může být opět dána jak vnitřními, tak i vnějšími faktory). Přesto je správné si termíny poznamenávat, protože v případě, že by bylo třeba provést vyšetření na gynekologii, by pro Tvoji lékařku byly velmi důležitým zdrojem poznatků.
Nicméně vzhledem k Tvému věku (a vzhledem k tzv. „menstruačnímu věku“, o němž předpokládám, že u Tebe není vyšší než dva roky) není třeba za každou nepravidelností hledat poruchu. Důvody ke znepokojení (a zároveň i důvody k návštěvě gynekologie) jsou u dospívajících dívek tři. Označují se také jako „zásada třikrát příliš“, což znamená, že deskvamační fáze menstruačního cyklu, což je fáze, při níž dochází ke krvácení, trvá (1.) příliš dlouho, tedy déle než 7 dní, nebo se dostavuje (2.) příliš často, tj. dříve než po dvou týdnech od skončení deskvamační fáze předchozího cyklu, nebo je krvácení (3.) příliš silné, tj. více než 1 mililitr krve na 1 kilogram tělesné hmotnosti (tento objem je sice těžké odhadnout, ale určitým vodítkem může být množství použitých vložek, které při příliš rozsáhlém krvácení přesahuje počet 7 za den).
Pokud používáš menstruační kalhotky, pak současné používání vložky není nutné. V podstatě je to totéž, jako kdybys používal tampóny a k nim ještě vložky, případně tampóny a k nim ještě menstruační plavky. Nicméně pokud Ti současné používání obou hygienických pomůcek pomáhá v tom smyslu, že se cítíš důkladněji chráněná, nevidím důvod, proč bych Ti to měl rozmlouvat. Používání vložky v kombinaci s menstruačními kalhotkami Ti však v takovém případě pomůže spíše „psychicky“, protože tyto speciální kalhotky představují plnohodnotnou náhradu vložek.

Ahoj,
určitě se může stát, a není to nic neobvyklého, že máš na někoho „crush“ a v danou chvíli si to neuvědomuješ. Stává se to zejména, když člověku jeho „crush“ připadá nemístný a nedokáže si ho proto připustit.
Je skvělé, že ti kniha, kterou zmiňuješ, pomohla změnit názor.
Pro cis lidi může být objevení vlastní rodové identity těžko představitelné, protože se těmito otázkami obvykle nemají potřebu zabývat. Trans* lidé často zažívají situace, kdy je jejich identita okolím zpochybňována nebo špatně přisouzena a v nich si mohou uvědomit, že to, jak na ně nahlíží ostatní, jim nepřipadá správné, protože se to neshoduje s jejich vlastním pohledem na sebe. Abych Ti podobnou situaci mohla přiblížit, zkus si třeba představit, že Tě někdo stále nutí nosit holčičí oblečení a říkají Ti dívčím jménem, pravděpodobně by Ti to nebylo příjemné, možná ani dlouhodobě snesitelné a uvědomoval by sis, že se Ti to nelíbí, že okolí po Tobě chce něco, co sám nechceš.

Měj se hezky.
Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,

děkujeme za důvěru a sdílení. Žádný dotaz není zbytečný, pokud jde o něco, s čím si sama nevíš rady. Vypadá to, že prožíváš první zamilování. Máš pocit, že bys bys pro toho kluka udělala všechno, a zdá se, že i on stojí o Tvou blízkost a společnost. Nyní spolu sedíte, povídáte si, chodíte spolu ven, je vám spolu dobře. Co máš dělat? Užívej si ten krásný společný čas.
Píšeš, že se stydíš o svých citech mluvit. To tak někdy bývá. Záleží ale jen a jen na Tobě a Tvé volbě, zda se s tím, co prožíváš, někomu svěříš. Z Tvých řádků mám dojem, že bys ráda své pocity sdílela, ale zároveň se cítíš trapně, stydíš se a zároveň se bojíš. Napadá mne, že by možná pomohlo, kdybys začala na to téma mluvit obecně, nebo se své BFF nebo kohokoli jiného, komu důvěřuješ, zeptat, co prožívali, když se jim někdo líbil, nebo jaké bylo jejich první zamilování. Jejich reakce a slova Ti mohou pomoci v dalším rozhodování.
Uvidíš, jak se vše bude vyvíjet dále.

Přejeme Ti další pohodové chvíle s J.
Modrá linka