Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 16 let.

Jiné téma

Ahoj, nejsem si jista jestli tento dotaz patri prave sem, ale nevim kam jinam bych napsala...doufam ze bude muj dotaz, trochu smysluplny ;)
No takze jde o to ze se posledni dobou nevyznam sama v sobe...mam pocit ze nic nema cenu, ale nejhorsi na tom je ze je mi to vsechno uplne jedno...proste, treba tak moc jedno ze by mi nevadilo vyparit se, odejit nebo proste opustit svuj dosavadni zivot. Jiste, mam rodinu, pratele dokonce jsem docela oblibena, ale stale mam pocit ze me tu nic nepouta. Nikdy jsem si nemyslela ze bych mela nejakou psychickou poruchu, ale posledni dobou me casto napada ze mi neco asi je. Taky si davam strasne za vinu kdyz se nekdo citi spatne a ja mu nemohu pomoci. Nejhorsi ze vseho vsak je kdyz za to mohu ja...napriklad minuly tyden mi muj kamarad prozradil ze me ma uz dlouho rad...jenze ja ho nedokazu brat vice nez za kamarada...to same se stalo tento tyden s mym nejlepsim kamaradem ^o^
Doopravdy me nici videt nekoho smutneho, ale horsi je kdyz vim ze ja jsem ten smutek zpusobila. A takhle to mam u vsech. Moje nejlepsi kamaradka mi rekla ze se snazim aby byli stastni vsichni kolem, ale zapominam na sebe. Nevim co je na tom pravdy a vim ze to zni ze se hrozne lituju, ale uz vazne nevim. Taky mam obcas doslova fyzicke priznaky panickych zachvatu...ale vzdycky z niceho nic ani to nemusi byt v stresove situaci...myslim tim presneji; tres koncetin, nemohu se zhluboka nadechnout, najednou jakoby citim svou krev v zilach,jak proudi ale neskutecne to boli, rozmazane vidim, nedokazu se potom aspon tak pulhodiny soustredit a pak je mi tak prazdno jakoby nic nemelo smysl...nikomu o tomto nerikam, jelikoz se strasne nerada sveruju...ne ze by nebylo komu ja se jen nedokazu sverovat svym blizkym, ale cizim lidem klidne ano...
A pak je tu posledni vec, nejdulezitejsi...uz asi trictvrte roku premyslim o sexualitach, pohlavich ap.
Myslim si totiz ze asi nejsem holka
Nedokazu to vysvetlit ale mam pocit ze by se mi jako klukovi mnohem lepe zilo. Vim ze si to transsexualove nevybiraji, sve pohlavi, ale uz kdyz jsem byla mala, hravavala jsem si s auty, vlacky, legem, plysakama ale nikdy ne panenkama, licidlama ani nic takoveho...ano musim rict ze jsem do jiste miry holcici (ve smyslu; pusobim na okoli jako holka, oblikam se jak holka) ale pritom se vubec necitim jako holka...nelicim se, na holku nosim docela takove obleceni ktere toho bud hodne skryva nebo je hodne tmave, za coz mi moji rodice neustale nadavaji, jelikoz maji pocit ze se neoblikam vhodne na holku. Chapu je, ale jelikoz si nejsem jista o svem pohlavi a nechci jim to rikat nez budu stoprocentne jista, tak neni jine reseni nez si jednou za cas tu sukni ci saty dat. Nevim si rady. Jsem zoufala protoze nevim kdo jsem a snazim se to pred vsemi skryvat. Hlavne se bojim cokoliv rict komukoliv jelikoz se bojim ze by to bylo predcasne. Uvazovala jsem o sob jako klukovi a ta predstava se mi hrozne libila. S kamarady by nebyl problem, jelikoz vetsina mych pratel jsou kluci. Potom pri premene kdy se odstranuji prsa a ostatni operace, to by taky nebyl problem jelikoz jsem vzdycky citila ze je to spatne. Zaroven mi vsak me telo nevadi asi natolik abych rekla stoprocentne ze jsem trans. Uprimne obcas si to uz preju vedet, jelikoz tahle vecna nejistota je priserna. Prosim vas, pokud mi budete psat ze bych mela s rodici prokonzultovat navstevu psychologa nebo terapeuta, tak mi prosim rovnou napiste jak jim to mam rict, aby si nemysleli ze jsem blazen (doopravdy jednou jsem to mamce navrhla, souhlasila, ale rekla ze pokud jsem blazen tak se to se mnou potahne cely zivot. radsi jsem to odvolala) Takze se ptam; a) je se mnou neco psychicky spatne?
b) myslite ze by mohli mit ty fyz. priznaky panickych zachvatu nejakou souvislost s pubertou a dospivanim?
c) Jak se zbavit toho zanedbavani sebe sama?
d) Myslite ze bych mohla byt trans? Kdy je nejlepsi cas na coming out? Co kdyz me spolecnost odsoudi? Co kdyz me odsoudi ma rodina???
Omlouvam se ze je to takto dlouhe...potreboval jsem to dostat ven. Dekuji moc predem za odpovedi uwu moc prosim pral bych si co nejdelsi odpoved

14 let, 9. května

Ahoj,

vylíčila jsi nám podrobně, co nyní prožíváš. Ano, to vše, co píšeš, může souviset s pubertou a dospíváním. Málokdy jsou dospívající konfrontováni s tím, jak vážným obdobím prochází v pubertě. Vzhledem k tomu, k jak závažným změnám v tomto období dochází, (nejen biologickým, ale i psychickým), vzniká velký tlak a blížící se dospělost, spojená s odpovědností za svůj život, dává vznik mnoha otázkám, pochybnostem, dospívající začínají přemýšlet o všem kolem a zároveň mají nedostatek životních zkušeností, a to všechno dohromady způsobuje veliký zmatek. Poměrně běžně se v tomto období uvažuje o smyslu života, který se hledá těžce, tím spíše, že vy, dospívající, hledáte složitě sami sebe v tomto období, kdy se začínáte oddělovat od ochranné náruče rodiny. Nemyslím si, že by s Tebou bylo něco psychicky špatně. Líbí se mně, že ráda pomáháš druhým a neseš těžce jejich smutky a trápení, člověk by rád kolem sebe viděl jen spokojené lidi. Je ale pravdou, že toho nelze dosáhnout. Všechno, co můžeme, je pokud možno působit dobro ve svém okolí. Zodpovídáme ale jen sami za sebe, nikoliv za druhé. Zabránit trápením druhých lidí dost dobře není možné. Proto nemá cenu, aby ses tímto vším nechala stresovat. Stačí drobné skutky pomoci, někdy úsměv, pěkný pozdrav, dopis, vlastnoručně vyrobený dárek a můžeš tak rozsvítit den druhého i svůj.

To, že Tvůj kamarád je pro Tebe jen kamarád, je naprosto v pořádku. Je dobře se řídit svou vnitřní intuicí, svými pocity a učit se říkat ne. To je Tvé právo, stejně jako každého jiného. I Tobě se později může stát, že se zamiluješ a pro dotyčného budeš "jenom" kamarádka. Toto jsou životní zkušenosti a nezbývá, než se je učit nést. V životě se budeš setkávat jak s prohrami, tak i výhrami, to k životu prostě patří a postupem času, jak budeš sbírat zkušenosti, budeš se umět na věci dívat více s nadhledem a odstupem. Je běžné, jak píšeš, že je pro Tebe lehčí, svěřovat se cizím lidem než někomu blízkému, ale zkusit to můžeš, prodebatovávat to, co se Ti honí hlavou, s někým dospělým, komu věříš.

Toto je možné i s psychologem nebo terapeutem, není pravda, že by ten, kdo odborníka navštíví, měl nálepku blázna. Dnes se k těmto odborníkům chodí běžně, ale i třeba z profesionálních důvodů. Právě takovým lidem, kteří se jako Ty hledají, hledají svoji cestu, může psycholog pomoci projít tento náročný úsek cesty a podpořit Tě.

Jistě budeš rozumět tomu, že takto na dálku po internetu Ti těžko mohu říct, zda jsi zcela v pořádku, zda jsi trans atd. Na to existují specifické testy na sexuologii, na které ale lidé chodí až od 18 let. Důvod je prostý: Právě bláznivé, chaotické období puberty, kdy v těle probíhá spousta hormonálních změn, by mohla taková vyšetření zkreslit, dokud není vše usazeno, a není situace jasnější. Navíc v tomto věku dochází často ke změnám, proto je nutné počkat, až člověk dospěje. Ale myslím, že je fajn, že se necháváš vést svými pocity a chodíš oblékaná tak, jak Ti to vyhovuje a v čem se cítíš dobře.

A co máš rodičům, pokud se rozhodneš tam jít, říct? Na to Ti přesně asi nedokážeme odpovědět, to asi záleží na tom, jak jsou Tvoji rodiče zvyklí se Tě na Tvé důvody vyptávat. Bylo by fajn pokud by se spokojili s tím, když jim řekneš, že jednoduše potřebuješ zajít za psychologem. Píšeš, že už jsi s mámou jednou o psychologovi mluvila, snad by na to mohlo být možné navázat? Pokud máte na škole svého školního psychologa, můžeš začít u něj. Většinou rodiče na škole podepisují tzv. "generální souhlas" s činností psychologa a tak bys mohla za ním vyrazit i bez toho, aby o tom rodiče přímo věděli.
Jsi-li z Brna nebo blízkého okolí, můžeš zajít do naší středeční poradny, popř. nám zatelefonovat nebo využít skype, protože tak se lze doptat a jít více do hloubky tak, jak to Ty potřebuješ. Pro více informací se podívej na naše stránky www.modralinka.cz.

Přejeme Ti příjemné jaro s kamarády.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku
Mám problém, který se možná někomu zdá malý, ale mně ne... nic mě nebaví přestala jsem chodit na atletiku, prostě na to nemám sílu a motivaci naši si myslej že si vymýšlím že jsem jen líná ale tak to podle mě není prostě se nepřinutím...nikdo mi nerozumí, už to radši ani nikomu nevysvětluju nemám na to sílu.... cítím se fakt hrozně...

holka, 12 let, 8. května

Ahoj,

když čtu to, co jsi napsala Alíkovi, vnímám, že Ti opravdu není dobře. Nevím, jestli síla, která Ti chybí, souvisí s tělesným stavem, nebo nemáš sílu duševní, psychickou (nebo obojí dohromady). Myslím, že si zasloužíš pomoc. Asi bych začala návštěvou praktického lékaře, který může udělat základní vyšetření a zjistit, zda nedostatek sil není způsoben něčím, co se děje v těle.

Pokud je to, co prožíváš, na duševní úrovni, bylo by potřeba navštívit psychologa, například školního (tam můžeš jít bez doprovodu rodičů). Může Tě k němu doporučit i praktický lékař.

Věřím, že to je pro nyní Tebe hodně náročné, zvláště, když se cítíš nepochopená. Přemýšlím, jestli by nebyl třeba někdo (babička, teta, oblíbený učitel/ka...), kdo by nepotřeboval složité vysvětlování a porozuměl by Ti. Spolu s ním byste mohli hledat možnosti pomoci, aby na to nemusela být sama.

Možná se to všechno těžko vysvětluje, pak je jednodušší dát jiné osobě přečíst to, co jsi napsala Alíkovi - k pochopení může dojít o něco snadněji a hlavně se to usnadní pro Tebe.

Držíme palce, aby se vše řešilo.

Modrá linka

Holky a láska

Ahoj, omlouvám se celkem často píšu, ale trápí mě hodně věcí. Momentálně mě trápí nejvíce to, že jsem zradila důvěru kluka, na kterém mi opravdu záleží, vím, že ho nejspíš nikdy nebudu mít zase zpátky a nejsem si jistá, jestli ho zpátky chci, zpátky ho nechci ne kvůli tomu, že by mi nějak ubližoval, ale kvůli tomu, že pro něj nejsem dobrý člověk a dost ho, většinou omylem, ničím. Od první chvíle, co se známe nás něco k sobě táhne, ani ne do roka, co jsme se poznali jsme se dali tak nějak dohromady. Vím, že jsem se mu fyzicky líbila hned od začátku, ale když jsme se víc poznali, zjistili jsme, že jsme asi z 90% naprosto stejní, rozuměli jsme si opravdu hodně a nedlouho po tom, co jsme se víc poznali mi řekl, že mě má rád a že mu na mě záleží. Měli jsme se rádi čím dál tím víc a někdy po mých čtrnáctých narozeninách jsme začali pomalu řešit, jak a kdy budeme mít spolu náš první sex, až mi bude 15(on je o rok starší, takže jeho věk jsme neřešili) , jak dlouho bychom s tím chtěli počkat a tak. Opravdu hodně jsem mu důvěřovala a on mě, jenže jsem to totálně pokazila a on mě už nechce ani vidět. Problém je v tom, že on je jinačí než ostatní kluci, většina holek pro něj není dostatečná, navíc se otevírá málokomu, vím že jsem měla jeho téměř stoprocentní důvěru, kterou kromě mě neměl ještě nikdo. Vím, že potom, co jsem mu tolik ublížila brečel, on svoje emoce skoro vůbec neprojevuje, protože je skoro vůbec nemá, když mě měl rád, tak se to dalo přirovnat téměř k zázraku, takže když brečel, tak to znamená, že jsem mu ublížila opravdu hodně. Bojím se, že jsem mu ublížila natolik, že až někdy znovu potká nějakou holku, která pro něj bude "dost dobrá", tak že se jí vyhne obloukem, protože nebude chtít, aby mu někdo zase ublížil. Nechci aby byl zbytek života sám a smutnej. Není nějaká možnost, že bych to mohla nějak napravit? A jak se mám vyrovnat s tím, že mi tolik chybí? Považuji ho za svou životní lásku, protože vím, že už nikoho tak skvělého nepotkám. Děkuju za odpověď a přeji hezký den.

holka, 14 let, 8. května

Ahoj,

každému se někdy stane, že něco v životě pokazí. Důležité je, co s tím pak udělá. To první, co je nejdůležitější, je otevřeně přiznat svoji chybu, a to jsi dokázala. Nevím, jestli jsi to už udělala, ale další důležitou věcí je upřímně to přiznat i před tím klukem, omluvit se, říct, jak Tě to mrzí (tak, jak jsi to hezky napsala Alíkovi). Možná to není lehké, nebo to není možné - pak mu to můžeš napsat. Nijak více „napravit“ se to, co se stalo, nedá. Záleží na tom klukovi, jak se k tomu postaví, možná, že se Ti podaří důvěru znovu vybudovat, možná ne, v každém případě to vždy trvá delší dobu.

Některé věci, které v životě uděláme, se nedají vzít zpět, i když by člověk moc chtěl. Pak nezbývá než přijmout důsledky, i když jsou hodně těžké. Životní chyby jsou ale velmi dobrou zkušeností, která člověka může posunout a nakonec mu i něco dát, nejenom něco vzít.

Věřím ale, že teď je všechno hodně bolavé a živé. Uvidíš, jak se to bude vyvíjet, předpoklady k tomu svou chybu napravit určitě máš.

Držíme palce,

Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mým problémem je vztah s mamkou. V září jsem odešla na sportovní školu do Brna, takže bydlím na intru. Když mi bylo 8, moji rodiče se rozvedli a pak to začalo... Máma začala všechno svádět na mě, vyčítala mi, že se rozvedli jen kvůli mně, že jen kvůli mně se hádali, nadávala mi, furt po mě křičela... Neustále mě nutila se učit, nedovolila mi být s kamarády a pořád mi opakovala jak jsem tlustá a měla bych začít něco dělat (dokonce jsem přestala jist.) Chtěla jsem odejít k tátovi, ale nepovedlo se to... Teď studuji v Brně a jezdím domů jen na víkend. Máma tráví hodně času s jednou rodinou, se kterou povinně musím být také. Jenže já si s němi nesedla, dělají mi naschvály, posmivaji se mi a pak žalují mámě, protože se jim asi líbí když po mně křičí. Jenže já už s mámou být nechci, jediné co mi říká je, že jsem sobecká, že ji nepřeji štěstí, chovám se strašně, že ty děcka jsou v pohodě a problém je jen ve mně, že já vždycky všechno zkazim, že jsem nevychovaný spratek a tohle si vůbec nezasloužím, že mi zruší školu v Brně a tak. Chtěla bych se znovu pokusit odejít k tátovi, jenže se bojím, že tím ublížím třeba babičce, ségře nebo tak...

holka, 13 let, 7. května

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že to nemáš doma s mámou v pohodě a že je tolik věcí, které Tě ve vztahu s mámou trápí. To, co většinou doporučujeme, je zkusit si v klidu promluvit - ale nevím, jak by to u vás bylo možné. Možná to stojí za pokus - třeba pozvat mámu do kavárny, do cukrárny, a říct jí, co je pro Tebe těžké a co bys ve vztahu k ní potřebovala. Samozřejmě, že i máma by měla mít prostor říct, jak to má ona (a Ty bys ji měla v klidu, pokud možno vstřícně vyslechnout).

Pokud to možné nebude, nebo to nepřinese výsledky, jaké bys chtěla, mohl by s mámou promluvit někdo jiný. Zmiňuješ babičku, možná by to mohla být ona, nebo někdo další. Určitě je také možné o všem se poradit s tátou a popřemýšlet i o variantě, že bys šla k němu. Oceňuji, že myslíš na to, abys neublížila druhým. Vše se dá ale vysvětlit, upřímně říci, co vše za tím je, pokud bys to nezvládla přímo, je možné to napsat - do mailu nebo dopisu.

Je tu ještě jedna možnost, a to obrátit se na sociální pracovnici Odboru sociálních věcí na úřadě podle Tvého místa bydliště. S tou by se stejně řešilo i to, kdybys chtěla jít k tátovi, pokud by se rodiče nedohodli sami.

Přejeme Ti, aby se všechno řešilo a přineslo Ti pokojnější vztahy s rodinou.

Modrá linka

Tajemno

Ahoj.
Chtěla bych se zeptat na vyvolávání duchů. Začala jsem na ně totiž věřit a moc bych si přála se s nimi spojit. Určitě bych se nebála, často se dívám na horory. Taky se mi občas stane, že jsem např. doma sama a samo se rozsvítí světlo, nebo tak něco. Máma mi říká, že vyvolávat duchy je nebezpečné a že bych tím mohla vyvolat i ty zlé. Co si o tom myslíte Vy? A nevíte, jakým způsobem bych se s nimi mohla spojit?

holka, 13 let, 10. května

Ahoj,
bohužel tě asi nepotěším, ale vyvolávání duchů neexistuje. Lidé, kteří tvrdí, že to dovedou, jsou buď protřelí podvodníci, nebo trpí nějakou duševní chorobou (typicky schizofrenií).

Docela by mě zajímalo, proč si přeješ duchy vyvolávat. Chtěla by ses od nich dozvědět něco konkrétního? Z dotazu mám pocit, že ani ne, že chceš jen prozkoumat zajímavý zážitek. Není to málo?

Kdyby skutečně bylo možné s duchy komunikovat, byla by to nesmírně užitečná a praktická dovednost! Třeba když se pozůstalí hádají o dědictví, duch zemřelého by mohl zakročit a pod dohledem notáře dodatečně sestavit závěť (už jen samotná možnost, že se nebožtíka někdy jde zeptat, by spoustu sporů utnula). Pokud se někdo ztratí, vyvolávači duchů by mohli spolehlivě prověřit, jestli žije, nebo zeptat se ho, jak zemřel. Můžou-li duchové nerozpoznatelně procházet zdmi, uplatnili by se nepochybně i ve špionáži, mohli by třeba vyzvědět tajné kódy k jaderným zbraním, nebo odkoukat hesla do počítačů. V nemocnici se doktoři pacientů mnohdy ptají, jestli jejich předkové trpěli nějakou vážnou dědičnou chorobou – duch prapradědečka by mohl zlepšit diagnózu a zachránit život. Spousta historických osobností jistě toužila zanechat po sobě nějaké poselství pro pozdější generace a v mnoha případech se jim to nejspíš nepovedlo tak, jak by chtěli – jejich duch by mohl historické nepřesnosti vyjasnit, nebo alespoň nasměrovat badatele určitým směrem (třeba „psal jsem si tajný deník, schoval jsem jej pod parketami v chatě kmotra mého bratrance“). Takových možností! O=

V duchařských příbězích se občas říká, že nějaký konkrétní nebožtík měl nevyřízené účty, proto straší své živé okolí. Ve skutečnosti ale má nevyřízené účty vesměs každý, kdo umírá. Jen naprosté minimum lidí opouští tento svět s myšlenkou „vše mám vyřešeno, nazdar“. Zubatá přichází většinou nezvaná a nevítaná. To, že mrtvím zhatí jejich plány, sny a naděje a sebere jim možnost promlouvat k blízkým, patří k její krutosti. 8=

Jestliže duchové skutečně existují a jsou všude kolem nás, musíš vymyslet poměrně složitá pravidla, proč všechna ta mnou vyjmenovaná praktická využití nejsou možná a proč pokec s duchy není naprosto normální součástí fungování společnosti. Ano, pokud se ti doma samo rozsvítí světlo, jedno možné vysvětlení je, že existují duchové, kteří se z nějakého důvodu nemůžou účastnit dědického řízení, pátrání po nezvěstných, mezinárodní ani průmyslové špionáže, zdravotní péče a kteří zásadně nikdy nezasahují do žádné vědecké disciplíny, aby nešlo jejich existenci prokázat a ověřitelně popsat...

Druhé možné vysvětlení je, že možná máte doma špatnou izolaci ve vypínači, kterým se světlo zapíná. Dnešní úsporné LED žárovky potřebují mnohem slabší proud k tomu, aby se rozsvítily. Dříve s normální žárovkou člověk nepoznal, že má v bytě vadný vypínač, protože ke ztrátám sice docházelo také, ale nedokázaly žárovku rozsvítit. :-D

Dala by se vymyslet i další vysvětlení, která nepotřebují nadpřirozené jevy. Třeba halucinace 8-o ... věřit vlastním očím není vždy správný postup.

Podvodníci, kteří údajně vyvolávají duchy, obvykle používají takzvané chladné čtení. Zkoušejí nadhazovat různé statisticky pravděpodobné detaily, sledují odezvu od důvěřivé oběti, nechávají ji doplnit do příběhů podrobnosti... a oběť si ani neuvědomuje, že podvodník žádnou skutečnou informaci do hovoru nepřináší. Viz cs.wikipedia.org/wiki/Cold%5freading. Může říkat třeba: „Cítím ve svém okolí přítomnost duše ze záhrobí... ano, je tady mezi námi... měla své příbuzné moc ráda... trpěla nějakou nemocí... a ve jméně měla A, nebo E, možná U“ – není to zase tak těžké. Pokud narazí na důvěřivce, má vyhráno. Účastní-li se seance někdo, kdo mu očividně nevěří, řekne, že se s duchem nemůže spojit kvůli negativní energii v okolí, nebo nějaký podobný ezoblábol. Jasně, duchové sice chtějí sdělit něco důležitého, ale když někdo zpochybňuje jejich zjevení, tak se urazí a nezjeví se. :-D

Vymítači duchů bohužel nejsou jen zábavná iluzionistická atrakce, ale často rádi parazitují na utrpení pozůstalých. Za své triky si nechávají zaplatit, pokud možno opakovaně. :-Q
Takže bych se na tvém místě nebál zlých duchů, o kterých ti říkala máma, ale zlých lidí, kteří předstírají, že s duchy komunikují.

Alík

P. S.: Ve vypínači světla se prosím nešťourej, elektřina je skutečně skutečná a v neopatrných rukách dost nebezpečná.

Holky a láska

Už před asi třemi lety mě spolužačka vytáhla na chodbu, řekla, že mě miluje, dala mi pusu a utekla. Já ji už dávno nemiluju, ale jak jí to mám říct, aby se necítila špatně?

kluk, 11 let, 6. května

Ahoj,
je od tebe hezké, že nechceš zranit city spolužačky a přemýšlíš nad citlivým způsobem, jak jí říci, že tvoje sympatie k ní už nejsou takové jako před časem. Ale vzhledem k tomu, že už jsou to tři roky, co se ti vyznala ze svých citů a bylo vám pouhých osm let, s klidným svědomím tě mohu ubezpečit, že tě k ní nepoutají žádné závazky. Takovéto dětské lásky a vyznání jsou nesmírně poetické a něžné, ale skutečně z nich nevyplývají žádné dlouhodobé závazky. Proto si ani nemyslím, že je nutné se s onou spolužačkou nějak „rozcházet.“ Zkrátka s ní buď dál kamarád, pokud se ti chce, a na opravdové chození a lásku si ještě několik let počkej.
Měj se hezky!
Bára

Moje tělo - kluci

Ahoj Alíku. Mám asi problém, pokaždé když se při masturbaci „udělám“ tak místo spermatu vystříkne moč nevím jestli je to tím že nedospívám nebo je to nějaká nemoc. Předem díky za odpověď.

kluk, 13 let, 6. května

Ahoj,
v první řadě mě napadá otázka, zda jsi si opravdu jistý, že se jedná o moč a nikoli ejakulát. Barva i hustota spermatu je samozřejmě velmi individuální a mění se i v průběhu času. Nejprve by sis měl tedy ujasnit, zda se opravdu jedná o moč a nikoli sperma. Pokud trváš dál na tom, že místo spermatu při ejakulaci skutečně vylučuješ moč, bylo by vhodné poradit se o diagnóze a dalším postupu s urologem.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Kluci a láska

Ahoj Alíku.

Sedím vedle jedné krásné holky, líbí se mi, hodně si spolu povídáme a kamarádíme se, je hodně fajn atd. Myslíte, že ji mám říct, že se mi líbí.

kluk, 11 let, 9. května

Ahoj,
to je těžké dilema. Ale jestli je opravdu hodně fajn, tak tím snad nemůžeš nic pokazit. Kdybych byl na tvém místě, asi bych jí to řekl, i za cenu rizika, že by ji ohromně překvapilo, že na ni promluvil pes.

Alík

Kouření

Ahoj
Chodim s jednim klukem.Jsme taky dobrý kamarádi a občas si spolu jentak povídáme.A ve třídě se začalo říkat že ten kluk kouří.Ale mně připadá že je úplně normální a mám ho pořád ráda.Jestli kouří tak co mu mám říct (Já na něj nechci být zlá jako byli ostatní holky.)??
Děkuju za odpověď Ťapka_CZ

holka, 11 let, 6. května

Ahoj,

můžeš si s kamarádem o kouření promluvit. Můžeš se mu svěřit, že ho máš ráda, ale že máš o něj strach kvůli tomu, že kouří. Společně se můžete podívat na webové stránky www.nekuratka.cz nebo www.bezcigaret.cz, kde se o kouření dozvíte víc.

Nekuřátka z Jules a Jim

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj Alíku
V naší ulici bývalo vždy hodně dětí a před čtyřmi lety si sousedé od vedle z baráku adoptovali holčičku dnes je jí osm let a já se o ní bojím protože jsme nedávno spali u mé tety a jelikož ona zná i tu holčičku tak jsme tam spali všichni.
Ona chtěla jít do postele bez večeře a tak teta ze srandy prohodila oni ti snad doma nedávají najíst a její odpověď mě dostala. Nedávají mi ani snídaní natož pak večeři teta se jí ptala jestli jí dělají ještě něco a ona vše vyklopila když neuklidí pokoj za svou starší sestru (se kterou chodím do třídy) tak jí bijou teď má i mladší sestru a o tu se musí starat a chodit s ní ven. Na výlet nemůže ani myslet oni jí sebou nevezmou ani na nákup. Dokonce jí posílají ven s horečkou a doma jí nechají doopravdy jen v nejhorších případech. Ona se to bojí říci těm lidem kteří k nim chodí a ptají se jí na to jak se tam má bojí se ,protože jí ta její máma říkala že jí zmlátí a nebo jí taky říkala že pojede v sanitce úplně nahá.
Mohu jí nějak pomoci už jsem jí zkoušela přesvědčit o tom ,aby jim to řekla ,ale nechce a já vim že v tomhle nelže
Předem děkuji za odpověď

holka, 12 let, 6. května

Ahoj,
je dobře, že jsi napsala a že máš starost o kamarádku, která má problémy doma. To, o čem povídala, zní vážně – nedostává najíst, je bita, a náhradní rodiče se o ni dobře nestarají ani pokud je nemocná a navíc ji vyhrožují.

To, co jsi jí poradila bylo velmi správné. Ideální by bylo, kdyby se svěřila sociálním pracovníkům, kteří dohlíží na to, jak se dětem v náhradní rodině daří, protože by jí dovedli pomoci. Na druhou stranu si dovedu představit, že se toho bojí, protože jí rodiče vyhrožují.

Napadají mne k tomu dvě věci. Mohla bys dát té dívce kontakt na nás – Modrou linku (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) , může k nám zavolat nebo napsat na chat a společně s ní bychom mohli hledat řešení, aby se jí dařilo lépe. Můžeme celou situaci nahlásit sociálním pracovníkům i my, pokud bychom znali její jméno a adresu.

Také by mohla vše nahlásit Tvoje teta, která už o tom trochu ví, a které bys mohla ukázat náš dopis. Ze zákona každému dospělému člověku vyplývá, že by měl takové věci oznámit policii nebo sociálním pracovníkům a dá se to oznámit i anonymně. V každém případě je důležité, aby se to začalo řešit a aby ta holčička dál nemusela zažívat tyto věci. Teta se může také obrátit na nás a zkonzultovat, jak přesně by měla postupovat.

Ještě jednou bych chtěla ocenit, že Ti to není lhostejné, a že jsi už teď udělala maximum toho, co jsi mohla. Teď celá záležitost patří už do rukou dospělých.

Držíme palce.
Modrá linka

Moje tělo - kluci

Ahoj!
Už od 12. mám problém so závislosťou na masturbovaní.Začalo to od 11. rokov ked mi kamarát povedal že to je strašná sranda.Už sa moc s ním nekamarádim.Neznášam sa za to že som sa s takým človekom vôbec bavil.Skúšal som vydržať bez masturbácie čo najdlhšie ale nevydržal som ani jeden deň.Ked to moje telo potrebovalo začal som napríklad hrať počítač aby som myslel na niečo iné ale to my taktiež nepomohlo.Rodičom sa to hanbím povedať a do toho sa ešte aj bojím.Prosím poradte mi :(

kluk, 13 let, 6. května

Ahoj,
je dobře, že píšeš, když máš obavy ze závislosti na masturbaci. Masturbace sama o sobě není nic špatného, uvolňuje sexuální napětí a má s ní zkušenosti většina lidí. Zejména v období dospívání bývá masturbace častější než později, kdy už člověk žije sexuálním partnerským životem. Problém se závislostí by mohl nastat až v případě, že se člověk přestane soustředit i na jiné věci a onanie už nepřináší potěšení, ale spíše nutkavou potřebu a člověk onanuje i několikrát denně.

Proto si myslím, že si nemusíš zatím dělat starosti. Pokud onanuješ jedenkrát denně, nic se neděje, když Tě to jinak neomezuje a vedeš běžný život – máš své koníčky, dokážeš se soustředit na školu, chodíš ven s kamarády apod. Jestliže by se ale vše zhoršovalo, a Tvoje obavy narůstaly, bylo by dobré se obrátit na psychologa, který by Ti pomohl vše zvládnout.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Brigáda

Je škoda že si nemohu vydělat nějaké peníze, brigády jsou až od 15 let chtěla bych si, ale vydělat už teď. Je to možné nebo si musím počkat do 15 let. Předem se omluvám zda v textu budou pravopisné chyby. Děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 5. května

Ahoj,
chápu, že je to mrzuté, pokud potřebuješ nějaké peníze a podle zákona to teď nejde, si je vydělat. Je pravdou, že děti si peníze nesmějí vydělávat a to až do skončení povinné školní docházky. Je to proto, aby je někdo do práce nenutil nebo aby se dětská práce nezneužívala tak, jak tomu bylo v minulosti.
Můžeš se ale zeptat rodiny nebo sousedů, zda by nepotřebovali za nějakou odměnu s něčím pomoci, někdy to může zafungovat. Například pomoc při úklidu, práci na zahradě, venčení pejska apod. Lze se také domluvit, že místo dárků k narozeninám nebo jiným příležitostem Ti třeba dá někdo peníze, ale to záleží také na ochotě ostatních a na tom, co si za peníze potřebuješ pořídit.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj ��, mám pár problémů.

  1. Strašně se potím, ale jakože prostě neskutečně. Jednou jsem měla u lněné halenky kruhy až k loktum... Jediný co tak můžu nosit hodně barevná tílka ale pak mi po rukách setkají kapky vody... Používám antiperspirant, holim se a všechno. Četla jsem že to může být kvůli hormonální nerovnováze, což by mohlo odpovídat protože jsem měla zatím jednu menstruaci v lednu. Ale prostě nevím jak to omezit. Určitě to není stresem.
  2. Když mám na sobě spodní díl plavek který nemusí být nijak hodně vykrojený, koukají mi z nich chlupy. Nechci se dole holit, není mi to příjemné ale už si s tím fakt nevím rady. Párkrát jsem si boky zastrihla jen nuztickami ale moc se tam nedostanu.
  3. mám pravý malý stydký pysk 3x (to doopravdy nepřeháním) větší než ten druhý. Je možný že ten druhý aspoň doroste?
holka, 15 let, 3. května

Hezký den,

oceňuji, že dokážete otevřeně napsat o tom, co Vás trápí a zajímá, i když se jedná o intimní záležitosti. I to k životu přirozeně patří a většina z nás se s podobnými problémy potýká. Chápu, že jsou to věci, které Vám znepříjemňují každodenní život a ráda byste je řešila.

Pokud se nadměrně potíte, bylo by fajn to probrat s Vaší dětskou lékařkou, ona může zvážit, zda je vše v pořádku a tělo funguje, jak má. Také může dát nějaké praktické tipy, jak pocení zmírnit, případně i řešit možnou hormonální nerovnováhu.

Ohledně ochlupení intimních partií, které je běžné, je možné zvolit např. variantu částečného holení pouze v oblasti třísel, která jsou v plavkách viditelná, kdy je zapotřebí použít pěnu na holení a nejlépe i zklidňující krém po holení, abyste předešla jakékoli zvýšené citlivosti či bolesti těchto partií. Také je možné zvolit jiný střih plavek, existují např. i plavky s kalhotkovými kraťasy, které by mohly ochlupení lépe překrýt.

Nerovnoměrnost stydkých pysků je mezi ženami normální a častý jev, u každé v různé míře. Pokud je rozdíl výrazný a nějak by Vás obtěžoval, opět doporučuji poradit se s praktickou lékařkou či gynekologem. Jste ve věku, kdy se tělo ještě vyvíjí a tvaruje, je možné, že se budou proporce ještě měnit. Zároveň že se to takto může ustálit a pak je možné k tomu přistoupit jako k Vaší jedinečnosti, něčemu, co k Vám přirozeně patří, nebo to případně v dospělosti řešit po poradě s odborníky např. lékařským zákrokem.

Nevím, zda máte v této intimní ženské oblasti nějakou dospělou ženu v okolí, které důvěřujete, ať už mamku či někoho jiného. Věřím, že by stálo za to probrat to s někým, kdo má třeba podobnou zkušenost a můžete tak také získat inspiraci k tomu, jak by se to dalo řešit. Nebojte se poradit i se svým lékařem.

Přejeme Vám vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a jeho kamarádi.
Mám problém týkajícího se .. řekněme mého vztahu s lidmi. Kdykoliv na mě někdo trochu déle mluví, obejme mě, nebo se jen snaží navázat kontakt jsem podrážděná. Snažím se být ale na všechny hodná a nezpůsobovat potíže. Tak jsem ten vztek v sobě dusila. Pak jsem se začala svěřovat svému deníčku. To se mi malinko ulevilo. Jenže si ho pak přečetla mamka a tak se bojím do něj nějak zapisovat aby to náhodou někdo nezjistil.
Nemáš tedy nějaké typy na to jak ten vztek, tu podrážděnost zvládat? (radši bych se s tím nikomu nesvěřovala, chtěla bych si to vyřešit sama abych nikoho neotravovala nebo aby to nevědělo celé město> díky drbnám)

Přeji příjemný den :)

holka, 13 let, 2. května

Ahoj,
pociťuješ vztek, který se snažíš potlačovat či ventilovat do svého deníčku. Bojíš se, aby se o tom někdo nedozvěděl, Tvé zápisky si přečetla už mamka. Chtěla bys svou podrážděnost řešit sama, aby ses nemusela nikomu svěřovat, máš pocit, že bys tím ostatní otravovala.

Mrzí mě, že máš pocit, že musíš své upřímné pocity skrývat a že bys tím své blízké otravovala. Nevím, jestli máš nějakou takovou negativní zkušenost, nebo na základě čeho tak soudíš. Věřím, že existuje alespoň jeden člověk, kterému by ses mohla upřímně svěřit a který by Tě naopak rád vyslechl a podpořil, byl tu pro Tebe. To však není možné, pokud nikomu neřekneš, jak se doopravdy cítíš a co bys potřebovala. Mamka už nejspíš trochu tuší, co se děje, nevím, zda jste o tom pak spolu mluvily, možná by stálo za to si to více vysvětlit a také dát najevo, že si přeješ, aby deníček byl Tvým soukromým prostorem.
Chci Tě podpořit v tom, že i vztek, stejně jako smutek nebo radost, patří mezi přirozené lidské pocity, které zažívá každý z nás a je to tak v pořádku a zdravé. Naopak je zbytečně zatěžující snažit se ho nějak potlačit, skrýt, dusit v sobě. Podrážděnost můžeš dobře uvolnit např. při nějakém sportu či jiném koníčku, někomu pomáhá malování, tvoření, nebo i psaní deníku. Je v pořádku jít si třeba pročistit hlavu na procházce, zaběhat si, zaskákat si, uvolnit napětí i fyzicky. Je v pořádku i v tu chvíli říct: Tohle mě štve, je mi to nepříjemné, vyvolává to ve mně vztek. Pracovat s emocemi Tě může naučit např. i školní psycholog, pokud ho ve škole máte.

Neboj se na to, co Tě trápí, nebýt sama. Přejeme Ti brzkou úlevu,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol, je mi 15 a za nedlouho nastupuji na odborné učiliště na obor kuchař, číšník. Četla jsem si školní řád a je v něm uvedeno, že nesmím mít piercingy atd. Problém je, že piercingy mám (nose ring, smiley a cheeky) a nechci se jich zbavovat ani by jsem to nedokázala, protože jsou mou součástí. Můj dotaz tedy zní: Kdyby jsem to ignorovala a piercingy by jsem si nechala, byl by to problém? Co by se mi mohlo stát? Vyhodili by mě z té školy? Zkoušela jsem odpovědi na mé otázky hledat, ale bohužel jsem odpověď nenašla. Doufám, že mi dokážeš odpovědět, předem děkuji za odpověď.

holka, 15 let, 2. května

Ahoj,
nedokážeme s jistotou říci, jestli bude na dané škole v pořádku, když by sis nechala své piercingy. Předpokládám, že to může mít každá škola nastavené trochu jinak a je potřeba se na to zeptat přímo jich, osobně nebo po e-mailu. Obecně však soudím, že to bude takto nastavené nejspíš z důvodu hygieny při práci s jídlem. Chápu, že by Tě mrzelo své piercingy, které již patří k Tobě, na čas odložit, zároveň to může být jedním z pracovních požadavků, stejně tak, jako např. lékařky by si neměly lakovat nehty, v některých profesích jsou předepsané i pracovní oděvy. Je však možné dál piercingy nosit ve svém volném čase.

Přejme Ti hezké jarní dny,
Modrá linka

Moje tělo - holky

Ahoj Alíku,
u dívek mého věku jsou bohužel poměrně běžné poruchy příjmu potravy. Má kamarádka mi nedávno přiznala, že si „pohrává“ s bulimií. Začalo to, když se jí kluci ve škole smáli, že je tlustá atd., ačkoli to v žádném případě není pravda. Ona od té doby jí poměrně málo a ne po všech, ale po spoustě jídel zvrací. Řekla mi také, že už si zvracení ani nemusí vždy vyvolávat, protože není zvyklá trávit normální porce jídla, a tak je jí špatně samo od sebe.
Mám pocit, že bych ji zradila, kdybych to řekla jejím rodičům, ale zároveň si nemyslím, že jí můžu sama pomoci. Sama jsem málem spadla do anorexie a kdyby mí rodiče nezaregistrovali, že už skoro nejím, a nedávali pozor na mé stravování, sama bych se z toho nedostala.
Je nějaký způsob, jakým bych jí mohla pomoci?
Děkuju za odpověď.

holka, 15 let, 2. května

Ahoj,
oceňuji Tvou starost o kamarádku, chceš jí podpořit. Věřím, že Ti v empatii a také dalším postupu může pomoci i Tvá vlastní zkušenost s poruchami příjmu potravy.
Nevím, jak kamarádka vychází se svými rodiči, zda by jí podpořili a nabídli pomoc, ale v každém případě mají za její zdraví zodpovědnost, dokud není plnoletá a tak by měli vědět, co se s ní děje, co ji trápí. Za sebe můžeš dát kamarádce najevo, že máš o ni strach, popsat i svou vlastní zkušenost a nabídnout odbornou pomoc zdarma, kterou nabízí např. organizace Anabell (www.anabell.cz). Tam může najít i další praktické informace a kontaktovat poradnu i elektronicky. Poradit se můžeš i se svými rodiči, učitelem, kterému důvěřuješ či školním psychologem a zvážit další postup. Neboj se na to i Ty nebýt sama, věřím, že i pro Tebe je to náročná a nepříjemná situace.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, vždycky, když jsem doma, tak uslyším, jak někdo volá mé jméno.
Když se jdu zeptat mamky, tak říká, že neřekla moje jméno
Kámoší to být nemohli, protože bydlíme v paneláku v 6. patře.
Nevíš, čím je to způsobeno?
Díky za odpověd

Anonym, 13 let, 30. dubna

Ahoj,
někdy se může stát, že člověka oklamou jeho smysly a např. slyší něco, co doopravdy nezaznělo nebo má živou představivost a něco si domyslí. Pokud se Ti to však stává často, chápu, že je to zatěžující a nerozumíš tomu, co se děje. Probrat to můžeš více se svými rodiči, nebo jiným dospělým, komu důvěřuješ, učitelkou, školním psychologem. Psycholog může také posoudit, zda se jedná o běžnou věc, nebo je potřeba na tom nějak dál pracovat.

Přejeme Ti, abys na to, co se děje, nezůstával sám,
Modrá linka

Moje tělo - váha

Ahoj, mám dotaz, já osobně mám 170 cm a 67 kg a je mi 14 let a 9 měsíců, podle X BMI kalkulaček mám BMI 23,18, což je normální váha, těch kalkulaček jsem zkusila hodně, abych si byla naprosto jistá, všechny mi řekly přibližně to samé, některé zaokrouhlily na 23,2, některé ukázaly 23,1 a mým vlastním výpočtem mi vyšlo 23 celých a dalších x desetiných čísel počínaje 18. A taky si myslím, že vypadám celkem pěkně, mám velká prsa, velký zadek, úzký pas a ploché břicho, mám prostě postavu přesýpacích hodin, mimo školní tělocvik cvičím 2x-3x týdně a jím zdravě. A klukům se líbím celkem dost. A teď mi prosím vysvětlete, jak to, že kluk, který je přibližně starý, jako já, který měří stejně a váží jenom o jedno kg víc, má podle vás nadváhu? Neberte to jako urážku, jen mě to vážně zajímá. Děkuji za odpověď.

holka, 14 let skoro 15, 7. května

ahoj,
u dětí a dospívajících se hodnota BMI neposuzuje stejně jako u dospělých. Protože na rozdíl od dospělých děti i dospívající průběžně rostou a tak je nutné vše hodnotit trochu jinak - pomocí speciálních percentilových grafů vytvořených na základě výzkumů a statistiky. V rámci těchto grafů se pak hodnotí kolik vrstevníků stejného pohlaví a stejného věku má výšku, váhu nebo BMI shodnou/nižší/vyšší než dítě či dospívající, jehož data se zadávají.A na základě výzkumů byla stanovena pásma "normy" (běžně se vyskytujících hodnot), nízké hmotnosti a podváhy a naopak i nadváhy a obezity. A kluci a holky mají odlišné grafy, protože i jejich růst je odlišný, rostou jinak rychle, dosahují jiných hodnot, a proto je nemůžeme srovnávat. Holky dříve přestávají růst, kluci rostou déle.
Máš samozřejmě pravdu, že takto na dálku, kdy se posuzuje jen jediná hodnota váhy a výšky nemusí vždy vypovídat zcela správně - např. sportovec, který má vyšší hmotnost s ohledem na vyšší množství svalové hmoty by také mohl spadat do pásma nadváhy. Od toho je tu mimo jiné posouzení vývoje výšky i hmotnosti a lékař, který vše sleduje, aby to vyhodnotil. Ten má k dispozici veškeré údaje o růstu i zdravotním stavu.

Ať se Ti vše daří přeje Vím, co jím.

Dárky

Zdravím Alíka a spol.
Mám menší problém, vím, že to není až tak moc důležité, ale potřebuji vymyslet dárek, ke dni matek. (Ale nemám moc peněz.) Prosím navrhněte něco, ale co nejrychleji.
Děkuji předem. A mějte se pěkně.

Maruška, 12 let, 5. května

Ahoj,
jelikož tvoji maminku neznáme, máme pro vymyšlení vhodného dárku mnohem horší předpoklady, než máš ty. Zamysli se, co ji baví, co ji zajímá...

Bez znalosti podrobností ti můžu poradit jen univerzální dárky, které potěší smysly její (bonboniéra, květina), nebo ostatních (kosmetika).

Případně můžeš vyrobit nějaké přání, na to nejsou potřeba peníze, jen fantazie.

Alík

Moje tělo - váha

Ahoj všichni,
poslední dobou jsem byla z různých důvodů hodně nervózní, ve stresu a tak...
No, a řešila jsem to tím, že jsem jedla sladké. Prostě mě sladké dokázalo uklidnit a soustředit se. Jde o to, že když jsem byla v březnu u lékaře, vážila jsem něco kolem 53-55, nepamatuji si to přesně. A teď vážím 58 kg, někdy i 59. Měřím něco mezi 166-168 cm. Hlavně jsem si všimla, že mám víc "špeků" a bohužel i moje mamka, která mi teď říká, jak jsem tlustá. Nebo mi zakazuje jíst po 19 hodině.
Vím, že to asi ještě není úplná nadváha, ale chtěla bych vážit alespoň o trochu míň. Pohybu mám až až - 3h týdně tanec a 1,5h tělocvik ve škole. Chodím do školy i že školy pěšky, mám to cca. 1 km. Hlavně bych se ale chtěla zbavit "špeků" na břiše.
Nic se mi nezměnilo, až na to moje jezení sladkého. Teď když jsem nervozní nebo ve stresu, uvědomila jsem si, že bych to tolik neměla jíst, tak jsem si našla nový způsob, jak se uklidnit - kreslení.

Jak se zbavit vyšší váhy a "špeků"?
Jak se zbavit stresu a nervozity?
Narostl mi zadek, myslíte, že to má nějaký vliv?

Děkuji za každou radu, co mi dáte.

holka, 13 let, 6. května

ahoj,

jak se zbavit stresu a nervozity - to je těžká otázka. Nejdříve člověk vlastně musí zjistit, z čeho je ve stresu, co v něm vzbuzuje nervozitu. Vždy, když se člověk necítí dobře, měl by se zkusit zamyslet proč se tak cítí, kdy to vzniklo, co to vyvolává, co to způsobuje. Pak je možné s tím dál pracovat - zkusit řešit tu příčinu, která nepříjemné pocity vyvolává, zkusit změnit situaci.

Určitě je dobře zkusit řešit stres a nervozitu řešit jiným způsobem než jídlem (ať už sladkým, slaným) - každému ale může pomoci něco jiného. Někomu třeba funguje kreslení nebo jen vybarvování zajímavých omalovánek, někomu pomůže jóga, meditace, nebo cvičení (pohyb pomůže uvolňovat látky, které nám působí pocit štěstí, také se uvolníme)...

Co se týká váhy - vzhledem k tomu, že máš dostatek pohybu, jsi aktivní, tak by mělo stačit, když už dále nebudeš sladké jíst. Bude to nějakou dobu trvat, ale váha by se měla zastavit a případně i lehce o něco snížit právě díky sportovním aktivitám a jinak běžnému stravování (bez toho vyššího příjmu sladkostí). Nepotřebuješ tak dělat nic speciálního, jen to bude chtít nějaký čas.

V tomto věku se postava dívek mění, zaoblují se boky, změní se tvar pozadí - to je ale s ohledem na průběh puberty normální. Nemusí to nutně souviset jen s tou vyšší konzumací sladkostí.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří! Vím, co jím