Ahoj z Modré linky,

popisuješ situaci, kdy se Tobě a kamarádce líbil ten stejný člověk. Nyní Ti přijde, že v klukově blízkosti kašle na vás jako kamarádky. Ptáš se, co dělat, až se to stane zase příště.
Mrzí mě, že to s klukem nedopadlo podle Tvých představ. Zároveň je hodně normální a stává se to, že se slečnám v Tvém okolí líbí stejní kluci. Může to znamenat třeba i to, že na klukovi je něco opravdu fajn a sympatického. Můžeš se zamyslet, co je to ono pro Tebe, čím Tě kluci zaujmou, co je pro Tebe důležité. Napadá mě, že můžeš pak s dobrými kamarádkami sdílet, který kluk se Ti líbí, o kterého usiluješ, aby to nemuselo být “tajemství”. Moc bych Ti přála, abys našla u kamarádek pochopení a třeba i podporu v kontaktování kluka, o kterého Ti jde. Říkám si, že může být důležité tyto věci řešit s dobrými kamarádkami, kterým věříš. Ve vašem věku, během dospívání, je normální, že začínáte objevovat, jak se navazují a fungují partnerské vztahy. Může se během toho proto taky stát, že něco nedopadne tak, jak bys ráda a může Tě to nějakou dobu trápit. V takových chvílích je moc fajn, že jsi na to nebyla sama, že jsi napsala a že to třeba sdílíš ještě s někým naživo. Možná už nebudeš mít chuť být tolik v kontaktu se slečnou, u které ses zklamala, nemusíš se nutit do kontaktu, který nechceš. Naopak je fajn se soustředit na lidi, ke kterým máš blízko, a s nimi trávit příjemný čas. To bych Ti moc přála.

Hezké prázdniny přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se na nás opakovaně obracíš. Píšeš hlavně o své mamce a Vašich neshodách. Moc mě mrzí, že slýcháš od mamky věci, které popisuješ, to si nezasloužíš. Četla jsem víckrát Tvoji zprávu a přijde mi, že Tvé pocity kolem toho jsou hodně pochopitelné. Nepůsobí to na mě jako rozmazlenost ani sobectví, ale jako dlouhodobá zátěž. To, že Tě nic netěší, chce se Ti spát, připadáš si “líně” může být dlouhodobé vyčerpání z té situace.

Je mi líto, že ze strany mamky necítíš podporu, jakou bys ráda a jakou by sis zasloužila. Nevíme, co všechno je za jejím chováním, ale zní to, že se Ti nedostává vyslyšení Tvých potřeb, dostáváš málo uznání a naopak hodně povinností. Píšeš, že jsi vnímána a sama se tak vnímáš, že jsi zodpovědná a šikovná, že zvládáš tolik věcí kolem, pečovat o ostatní i domácnost apod. To bych chtěla hodně vyzdvihnout a ocenit, že to opravdu není samozřejmost pro slečnu nebo kluka v Tvém věku. Být šikovná zároveň neznamená, že musíš dělat všechno z toho, co děláš a všechno zvládat, to vůbec ne. Z toho nějak slyším, že nějaká forma ocenění toho, co děláš, tam je, ale zároveň převažují jiné komentáře, které to překryjí.

Zasloužila by sis dostatek prostoru na přípravu do školy, abys měla pocit, že se můžeš soustředit na učení a případně můžeš zajít za někým, kdo Ti pomůže. Napadá mě, jak to vypadá teď, když se učíš. Jestli se dá vytvořit dost prostoru a případně víš, koho se poptat, když nevíš, jak dál? Možná je to spolužák/začka, učitel, nějaká jiná starší kamarádka nebo někdo z rodiny? Napadá mě taky, že je v pořádku mluvit a přemýšlet o změně školy, když nejsi spokojená. Moc držím palce, aby opravky dopadly podle Tvých představ a odpadla Ti tato starost. To, že Tě opravky čekají neznamená, že jsi hloupá. Je to pochopitelné v kontextu, který popisuješ. Když člověk dlouhodobě funguje pod velkým stresem doma, mozek často nemá kapacitu na učení. Navíc popisuješ chuť přestoupit už v prváku, není to záležitost posledních týdnů. Je normální chtít si vybudovat vlastní identitu a život podle představ. Není to nic sobeckého, mít přání odejít do zahraničí, i za cenu toho, že bys nevídala tak často rodinu. I kdybys třeba bydlela jinde, neznamená to, že je nemáš ráda.

Chtěla bych Tě podpořit, aby ses soustředila na své věci. Třeba na opravnou zkoušku, proto, aby ses přiblížila vlastnímu cíli - maturitě a větší samostatnosti. Taky nezapomínej dostatečně odpočívat a dělat věci, které jsou jen Tvé, Možná to je pokračování v dramaťáku, čtení, hraní na klavír, procházky, tvoření a taky čas s kamarády - to Ty víš, co Tě láká. Není pozdě ani v Tvém věku začít něco nového, to se děje v průběhu celého života.

Říkám si, jestli je možná někdo jiný v Tvém okolí z blízkých, ke komu máš důvěru a mohla bys s ním probírat věci, které Tě tíží. Možná to bude někdo z příbuzných, oblíbených učitelů, školní psycholog, kamarádka, se kterou jsi nebyla delší dobu v kontaktu. Nemusíš na to být sama. Možná bude někdy znova příležitost a budeš mít chuť s mamkou znova probrat to, co bys potřebovala jinak. Držím palce, aby to bylo slyšeno.

Na začátku jsi napsala, že Tě nebaví život. Když to říkáš, myslíš tím hlavně to, že všeho je na Tebe moc? Nebo se někdy objevují i myšlenky, že by sis chtěla ublížit? Pokud by to byly i takové myšlenky, neznamená to, že jsi “slabá”. Znamenalo by to jen, že si zasloužíš pomoc co nejdřív. Jsme Ti k dispozici na Modré lince (https://modralinka.cz) nebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) na telefonu nebo chatu pro podrobnější povídání.

Co nejklidnější dny a fajn prázdniny přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s dotazem na svou intimní oblast, ptáš se, zda je to v normě. Nepopisuješ, jestli se dá předkožka stáhnout jen částečně, anebo skoro vůbec, vezmu proto v potaz obě varianty.

Jestli předkožka nejde přetáhnout, tak to nezkoušej silou, protože by to mohlo bolet a mohlo by se objevit drobné popraskání. Je normální, že se předkožka uvolňuje postupně během puberty, kterou procházíš a ještě nějakou dobu budeš. Zároveň pokud to bolí, předkožka se nehýbe vůbec nebo máš i nějaké přidružené potíže (zánět, potíže u močení aj.), tak je na místě kontaktovat skrze rodiče Tvého pediatra nebo dětského urologa. Odborník, který je zvyklý řešit tyto věci, se na to podívá a řekne, zda jde o normální vývoj, nebo je potřeba nějaká léčba.

Taky mě napadá, že tou „žilkou“ můžeš myslet tenký proužek na spodní straně penisu, což je uzdička, která je běžnou součástí intimní partie chlapců i mužů. Kdyby byla příliš krátká, může omezovat přetažení předkožky. To by taky mohl posoudit výše zmíněný lékař, zda je to v normě.

Říkám si, jestli jsi měl možnost o tom, co Ti kolem toho běží hlavou, mluvit s nějakým kamarádem nebo starším mužem (ať už tátou, strýcem, starším kamarádem) a poptat se, jak to měli a mají oni. Možná by Ti to mohlo přinést srovnání, radu a snad i ujištění, které hledáš. To bych Ti přála. I když je to téma, které se běžně v hovoru neotevírá, neznamená to, že tam nepatří. Až bude vhodná doba, neboj se poptat, jestli na to budeš mít chuť, není to ostuda.

Co nejhezčí dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou nám opakovaně píšeš. Představuju si, že Tě tato věc může trápit už delší dobu, že to není něco, co se objevilo teď. Představuju si totiž, že dlouhodobě to může být vyčerpávající (neustálé připomínání, organizování), můžeš mít pocit, že nejsou dostatečně respektovány Tvé hranice, nejsi brána vážně, proto se nedivím, že Tě to trápí a je mi to líto. Zároveň chci moc ocenit, že si některé věci sama uvědomuješ a chceš s tím zkusit něco dělat jinak, ke své větší spokojenosti, anebo už se to i děje, dobrá práce. V takových věcech je současně fajn mít na paměti, že neovlivníme to, jak se k tomu postaví druhá strana, jak to uslyší, zachová se. Píšeš, že už jsi jí o tom, že v tom nejsi spokojená, říkala mockrát a nic se zatím nemění. Napadá mě, že je možné, že sama změnu zatím udělat neumí, nechce, něco jí brání. To může být těžké přijmout. Neznamená to ale, že v tom tak musíš být už pořád. Věci se stále nějak proměňují, i když třeba pomaleji a jinak, než bychom rádi.

Důvodů, které vedou k tomu, že nejčastěji vidíš u mamky reakce, které popisuješ, může být spousta a třeba je ani všechny nedopátráš. Může tam být vliv obtížnějšího zacházení s emocemi, jak zmiňuješ, možná je toho na ní hodně, cítí se přetížená, může mít potíže s organizací, nebo něco jiného, co zvenku nevidíš. Tato vysvětlení mohou částečně přinést nějaké pochopení, ale neznamená to, že by umenšovaly Tvé trápení. Může Tě to stále štvát, mrzet, můžeš cítit, že to není fér, a to jsou Tvé legitimní pocity.

Napadá mě, že ale jsou stále věci, u kterých se můžeš Ty rozhodnout, jak k nim přistoupit, dělat jinak, Tebou ovlivnit. A už jsi možná i některé z nich zkoušela anebo je děláš. Někdy je možná snazší zkusit si “ušetřit zklamání” tím, že zkusíš věci zařídit jinak, třeba skrze jiného dospělého anebo se připomenout přímo v době, kdy třeba je mamka u telefonu a může to jít hned udělat (i s Tebou). Může pomoct taky být co nejkonkrétnější v tom, jak to má vypadat a domluvit se přímo v daném čase, např. “Pomůžu Ti hned s těmi věcmi, ať je to co nejrychleji, vezmu toto a Ty tohle, máš teď chvíli?” Taky bych Tě chtěla podpořit v tom, ať mluvíš o tom, jak Ti v tom je emočně, když např. poruší Tvé hranice. Možná i nahlédnutí do Tvého prožívání přinese větší porozumění z její strany. To bych Ti moc přála.

Říkám si, že by sis o tom zasloužila moct otevřeně mluvit, vypovídat se, poradit se, najít pochopení u někoho, kdo Tě, vás, zná třeba i lépe. Napadá Tě někdo takový v okolí, komu by ses měla chuť svěřit? Možná Tvá dobrá kamarádka, možná někdo z rodiny, teta, babička apod. Nemusíš v tom být sama. Jsme Ti i nadále k dispozici, třeba i na telefonu Modré linky, kde je větší prostor vše probrat.

Co nejhezčí léto přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že máš silný pocit, že skončíš v Bohnicích a často na to myslíš. Také máš strach ze své budoucnosti, aby ses o sebe zvládla postarat a zařídit si vše potřebné.

Moc oceňuji, že ses dokázala svěřit. Říkám si, že nemuselo být vůbec snadné do poradny napsat. Vidím ve Tvé zprávě, že se zařizováním věcí hodně stresuješ. Možná při tom zažíváš i strach nebo naštvání, že se Ti to nedaří tak, jak by sis představovala. Je dobře, že v tom nechceš zůstávat sama a hledáš pro sebe pomoc.

Když popisuješ situaci s telefonem, vnímám, že pro Tebe byla hodně náročná. Zároveň si ji nakonec dokázala vyřešit. Přemýšlím, jestli se Ti stává i jindy, že situaci zvládneš vyřešit, navzdory špatným myšlenkám a obavám. Chtěla bych Tě podpořit v tom, že je v pořádku se některé věci teprve postupně učit, nebo třeba i udělat chybu - i ty k učení patří. Je přirozené, že si nejsi při zařizování nových věcí (např. založení účtu) jistá, když jsi je ještě nikdy nedělala. Není nic špatného na tom, požádat o pomoc své blízké, kteří Ti můžou vysvětlit, co je potřeba udělat, nebo si můžeš potřebné informace vyhledat i sama třeba s pomocí internetu. Je normální, že se ve svém věku teprve učíš dělat některé věci sama a nabíráš nové zkušenosti. Pokud by ale byly Tvé obavy příliš velké, je možné vyhledat pomoc psychologa, se kterým můžete společně pracovat na tom, jak je zmírnit a cítit se klidněji.

Taky přemýšlím, co Tě vede k myšlenkám, že jednou skončíš v Bohnicích na psychiatrii. Jestli to souvisí právě se zařizováním nových věcí a obav z budoucnosti, nebo jestli je to ještě něčím jiným. Ať už je to jakkoliv, ráda bych Tě podpořila, aby ses s tím někomu svěřila a společně jste mohli vymyslet, co dál. Napadá mě, jestli o tom třeba Tvoje mamka ví. Pomoct Ti ale může taky někdo jiný, ať už z Tvého okolí nebo třeba na lince důvěry (častokrát mají telefonickou linku i chat www.linkyduvery.cz). Zasloužíš si na to nebýt sama.

Moc Ti přejeme, aby Ti bylo lépe a pěkné letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že se ptáš na otázky, které Tě zajímají. Jsou ve Tvém věku normální.

Rozumím, že Ti bylo nepříjemné, že Ti paní doktorka v rámci třináctileté prohlídky sahala i na penis, ale bohužel je to běžná součást prohlídky, kdy paní doktorka musí zkontrolovat, jestli je v pořádku i tato intimní oblast a jestli se pohlavní orgány vyvíjejí správně.

Ochlupení v oblasti konečníku je také normální. V období puberty začínají vlivem hormonů růst chlupy v podpaží, kolem intimních partií, ale i v oblasti konečníku. Chlupy si tam můžeš holit, ale i nemusíš. Je to otázka preference a toho, co Ti bude vyhovovat. Každý člověk to může mít jinak. Pokud Ti chlupy nevadí, není důvod je odstraňovat. Pokud by ses rozhodnul je oholit, je dobré vědět, že pokožka v této oblasti je citlivá a může dojít k podráždění. Neměl bys holit nasucho (je dobré použít např. gel či pěnu na holení) a samozřejmostí by měla být čistá ostrá žiletka. Pro víc informací můžeš kouknout na minulé zodpovězené dotazy do Alíkovy poradny, kde jich je na toto téma více zveřejněných.

Přejeme Ti pěkné letní dny a krásný zbytek prázdnin.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že se Ti líbí slečna přes internet a jste spolu už asi půl roku. Posílali jste si fotky a volali jste si, ale ještě jste se neviděli. Vnímáš, že Vaše společné chvíle upevnilo i to, že Ti psala, že se zbavila vapování, které Ti vadí.

Úplně chápu, že by ses chtěl s dívkou vidět. Ve Tvé zprávě vidím, že Ti na ní opravdu hodně záleží. Zároveň čtu taky, jak jsi zklamaný a smutný z toho, že se možná v dohledné době nepodaří zařídit, abyste se společně viděli. Je dobře, že na to nezůstáváš sám a píšeš si o pomoc.

Ptáš se nás, co máš dělat, když ji chceš tolik vidět. Ráda bych Tě podpořila v tom, zkusit si o tom znovu popovídat s rodiči a společně hledat cesty, které by dávaly smysl Tobě i jim. Možná byste si mohli někdy přes víkend nebo jindy o prázdninách (i třeba podzimních) udělat výlet do jejího města společně a rodiče by Vám tam mohli nechat i nějaký prostor pro osobní seznámení jen ve dvou. Možná máte taky rodinu nebo jiné známé, kteří bydlí poblíž a od kterých by byla cesta kratší. Možná Vás napadne i jiný způsob, jak setkání zařídit, třeba společný výlet vás obou do Prahy, abys zároveň zůstal Ty co nejvíc v bezpečí.

Ještě mě napadá jedna možnost. Co kdybyste spolu s rodiči zkusili přemýšlet nad tím, jestli by se nedalo domluvit setkání na nějakém neutrálním místě, kam byste to měli oba stejně daleko, nebo se třeba v Praze během prázdnin nebo podzimních prázdnin. Mohli by přijet oba s rodiči, kteří by měli možnost se také poznat. Chápu, že zorganizovat něco takového nemusí být jednoduché, ale možná by stálo za to si o této možnosti společně popovídat.

Také přemýšlím, jestli Tě napadá něco, co by Ti pomohlo být Tvé holce alespoň o kousek blíž, kdyby se Vám osobní setkání nakonec zatím nepodařilo s rodiči domluvit. Cítíš se lépe, když si voláte než píšete? Můžete si někdy zavolat s videem? Věřím, že to není to, co by sis Ty nejvíc přál. Zároveň si říkám, že by to mohl být alespoň malý krůček ke většímu sblížení, než se Vám podaří se setkat i osobně.

Přejeme Ti, ať vše dobře dopadne a pěkné léto.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že se ptáš, když se k tomu v myšlenkách vracíš.

Říkáš, že na táboře byl Tvůj bývalý přítel, který o Tebe prý už nemá zájem. Překvapilo Tě ale, že jste na táboře pořád na sebe koukali. Tomu rozumím, že může být matoucí, když sis myslela, že už nemá zájem.

Všimla sis, že měl podle Tvého dojmu během Vašeho očního kontaktu erekci, kterou maskoval rukama a ptáš se, jestli to bylo z toho, že jste na sebe koukali. Obecně erekce může vzniknout i z pohledu na atraktivní dívku, ale nedokážu Ti bohužel přesně říct, jak to měl. Rozumím ale, že Tě to zajímá, zvlášť, když ho pořád miluješ, tak je pochopitelné, že si přeješ cítit zájem.

Jsme moc rádi, že Ti naše odpovědi pomáhají.

Přejeme Ti, ať se máš hezky a užívej letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že Tě trápí velká prsa a nepřidávají Ti ani poznámky mamky, že Ti závidí. Nepomáhá ani nosit volné oblečení, protože pak se zase necítíš dobře ve svém těle celkově.

Mrzí mě, že se trápíš se svou postavou. Představuju si, jak to pro Tebe musí být těžké, když se kvůli svému tělu necítíš dobře a zároveň slýcháš poznámky, které Ti v tom nepomáhají.

Zároveň bych Tě chtěla podpořit v tom, že to tak má více lidí ve Tvém věku. Tělo se vyvíjí, prochází změnami a někdy může být těžké to přijmout. Psala jsi, že bys ráda sportovala a věřím, že i to může být cesta, aby ses cítila lépe. Obecně sport je blahodárný na více věcí. Pomáhá člověku cítit se lépe i po psychické stránce. Říkáš ale, že nemůžeš chodit běhat a ani nijak sportovat mimo dům. Napadá mě, jestli by si o tom nešlo promluvit s rodiči, že je to pro Tebe důležité. S mamkou bys mohla probrat i to, že Ti není příjemné, když Ti říká o té závisti, a že pro Tebe jsou teď prsa naopak tématem, které Tě trápí. Mohla bys jí i říct o výběru podprsenek, a že teď máš pouze dvě padnoucí. Myslím, že je důležité, aby to věděla, když Ti je kupuje, a mohla Ti tak pomoci zařídit takovou podprsenku, která Ti bude vyhovovat. Někdy také uleví, když člověk na problém nezůstává sám. Moc bych Ti přála mít ve svém okolí podporu.

Také se ptáš, od kdy si můžeš lakovat nehty a od kdy se můžeš líčit. Nejsou na to žádná pravidla. Dívky se většinou začínají líčit právě v období puberty, ve kterém jsi. Je to o tom, na co se cítíš. Ze začátku je dobré začít zvolna a uvidíš, jaké to pro Tebe bude. Můžeš se o tom také poradit s mamkou a vyjádřit své přání.

Nemusíš se bát, že bychom tento dotaz někam předávali. Předání zvažujeme např. v situaci, kdy se jedná o závažné trestné činy.

Měj pěkné letní dny a držíme Ti se vším palce.

Modrá linka

Čusík, třináctiletý světoběžníku,
jménem provozovatele webu ti děkuji za podnětný názor. Zamysleli jsme se tady nad sebou a … hm, sorry, asi zůstaneme stejní.

Myslíme si, že sis popletl terč svého hněvu. Ale vezmu to popořadě z více úhlů…

1) Děti byly vyměklé vždycky. Jen to nebylo tolik vidět, protože neexistoval bezpečný prostor, kde by jim za přirozené projevy slabosti odolnější část dětského kolektivu nechtěla nafackovat. Je celkem očekávatelné, že různí lidé budou různým tempem poznávat svět a svoji roli v něm, že někteří mají vrozený bojácnější charakter, jiní jsou odvážnější. Internet je štít, za který se ti opatrnější můžou snadno schovat.

2) Něco podobného jde říct i o odlišných sexuálních orientacích a o transgender menšině. Neplatí, že by tito lidé dřív neexistovali, jen se víc báli většinové společnosti. Nyní už se nemusí tolik bát nepřijetí, moderní společnost je celkově tolerantnější a v průměru přátelštější k otevřeným projevům homosexuality. Díky internetu můžou snadněji najít sobě podobné lidi. Na druhou stranu internet poskytuje štít před fackou i odpůrcům menšin, kteří se pak mohou radikalizovat a být pro své okolí fyzicky výrazně nebezpečnější než tlupa homofobních křiklounů ve třídě.

3) Dospívající lidé mnohdy nemají o své sexuální orientaci úplně jasno. Můžou experimentovat, můžou se i plést v tom, jak čtou své vlastní hormony a nálady… a nyní se (alespoň v některých kolektivech) nemusí bát posměšků, že jsou divní. Pokud nějaké posměšky dostanou, tak je půlka internetu uklidní, že je dostávají od homofobních blbounů, které nemají brát vážně. Máme tady v poradně i řadu dotazů od lidí, kteří se na začátku puberty smířili s vlastní homosexualitou a najednou později zjišťují, že je přitahuje člověk opačného pohlaví. Nevadí, každý se může splést… i v něčem takovém…

4) Děti skutečně jsou zničené víc než dřív, ale ne naší vinou. Jednak do nich Instagram, TikTok a YouTube celkově hustí zkreslený pohled na svět, jednak jim vychyluje představu o vlastní kráse, jednak jim trestuhodně devastuje schopnost dávat delší dobu pozor. Provozovatel Instagramu si (podle před pár lety uniklých dokumentů) udělal analýzu, ze které mu vyšlo, že dětem prokazatelně zhoršuje psychické zdraví, ale náprava by ho připravila o příjmy z reklamy. I klasické zpravodajství se výrazněji než dříve soustředí na negativní jevy a na katastrofické předpovědi. Ani nemluvím o vynucené dvouleté zkušenosti s distančním vzděláváním během pandemie covidu-19…

5) Dám ti mírně za pravdu v tom, že se různá psychická trápení v dnešní době příliš fetišizují. Je rozhodně dobře, že se lidé už nebojí otevřeněji mluvit o depresích a traumatech a že už se s přiznáním psychické nepohody nepojí takové stigma jako dříve. Ale kvůli algoritmům sociálních sítí se kyvadlo v lecčems přehouplo až moc na druhou stranu. Nyní Instagram a TikTok a YouTube zviditelňují určitou skupinu lidí vyloženě kvůli tomu, že mají deprese (nebo že předstírají, že mají deprese). Z psychické nemoci se do jisté míry stal potenciálně populární atribut, takže si i zdravý spokojený kluk pomyslí „neměl bych i já mít deprese?“ – a výsledkem je, že si lidi sami sobě neodborně diagnostikují všechno možné.

6) Mnoho faktorů tlačí lidi (a nejen děti!) k tomu, že si pořád na něco stěžují. Sociální sítě utváří dojem, jako kdyby snad každý chtěl být obětí nějakého systémového útlaku – šikana, netolerance, přepracování, chudoba, vidina mizerné budoucnosti. Člověka snadno napadne: „pokud všichni kolem naříkají, jak je svět strašný, jak mě budou brát, pokud projevím radost?“ – najednou zní poněkud málo empaticky, pokud člověk řekne, že se má dobře a že ho nic netrápí. Život sice není peříčko, ale pořád máme v lecčems mnohem lepší podmínky než předchozí generace. Toho bychom si měli zřetelněji vážit a méně naříkat. Pokud však někdo výzvu k odvaze a síle formuluje tak, jako ty ve svém dotazu, zní trochu jako arogantní idiot.

7) Do jaké míry je ta domnělá slabost vlastně problém? Pokud se na dějiny podíváš v delším měřítku, uvidíš trend, který siláckým řečem nesvědčí. Naši prapředci postupně přetvořili svět pro nás, abychom my mohli být slabší a vyměklejší celý život. Kráčíme ve městech po rovných cestách v pohodlných botičkách s měkoučkýma suchýma nožičkama. Nehrozí nám, že nás sežere medvěd, nehrozí nám ani smrt kvůli škrábnutí a nákaze tetanem. Také je už několik generací prakticky vyloučené, že umřeme hlady nebo žízní. Domněle zocelující zkušenost, jako je úmrtí sourozence nebo maminky při narození, už též skoro nikdo neokusí. Ani krvavé válečné zážitky si převážně nedopřáváme. Naším prapradědům bychom všichni připadali jako zbabělí slaboši a naši prapravnuci budou jistojistě připadat strašně změkčilí nám. Podle tebe to je možná chyba… podle mě to je civilizační pokrok.

8) Naše možnosti pohnout s celkovou náladou v dětských kolektivech jsou poměrně malé. My můžeme opravovat rozbité dušičky, které k nám zavítají, ale jednak my nikdy nejsme ti, kdo je rozbili (jsme jediná větší sociální síť, která nepersonalizuje obsah a nehoní se za ukořistěním pozornosti za každou cenu), jednak jich je poměrně málo. Nemyslíme si, že bys měl ze svého okolí lepší dojem, kdybychom neexistovali. Opravdu tedy pláčeš na špatném hrobě… měl bys psát spíš Zuckerbergovi.

9) Pokud ti skutečně je třináct let a přijdou ti zdejší starší dotazy k smíchu, tak se možná nesměješ své generaci, ale generaci svých rodičů. Naše poradna existuje už přes dvacet let. Než vznikl Alík, existovaly jiné anonymní poradny (třeba v časopisu Bravo). Předchozí generace nemívaly dotazy až tak jinačí.

To je asi vše, co bych ti k tomu řekl.
Asi je to mnohem víc, než by sis za formu svého dotazu zasloužil.
Chvíli jsme zvažovali, že ti odpovím i mnohem stručněji:
Utři si slzičky a vzmuž se, chlapče.

Alík

Ahoj,

díky za Tvůj dotaz. Zajímá tě, jak přestat kouřit cigarety a píšeš, že si to zvládla třeba i na půl roku, ale pak si se ke kouření vrátila.

To, že se Ti podařilo přestat kouřit třeba na půl roku, je skvělé a vypadá to, že už schopnosti a dovednosti na přestání máš. Mnoho lidí se během odvykání k cigaretám několikrát vrátí, než se jim podaří přestat natrvalo. Neznamená to, že jsi selhala, spíš to může být příležitost zjistit, co tě vedlo k návratu ke kouření a jak se na podobné situace příště lépe připravit.

Co může pomoci je zkusit se zamyslet nad tím, co se děje ve chvíli, kdy se po delší době ke kouření vrátíš. Je to stres, společnost kuřáků, nějaká konkrétní situace nebo třeba pocit, že „jedna cigareta neuškodí“? Když se podaří tyto spouštěče poznat, je pak jednodušší připravit si plán, jak je zvládnout jinak.

Pomáhá také mít dopředu připravený postup pro chvíle, kdy přijde silná chuť na cigaretu. Můžeš například zkusit na chvíli změnit prostředí, dát si sklenici vody, projít se, zaměstnat ruce nebo si říct, že si cigaretu dáš až za 10 minut. Chuť na cigaretu bývá silná, ale většinou postupně zeslábne.

Pokud jsi zatím zkoušela přestat hlavně vlastní silou, může být užitečné využít i odbornou podporu. Pokud budeš chtít, můžeš se obrátit i na Národní linku pro odvykání na bezplatném čísle 800 350 000 (v pracovních dnech od 10:00 do 18:00). Tam můžeme společně probrat Tvoji situaci a zkusit najít způsob, který Ti pomůže dlouhodobě.

Držíme palce!

Národní linka pro odvykání

Ahoj,

děkujeme, že ses nám ozval. Muselo dát hodně odvahy napsat o tom, co prožíváš.

Píšeš, že se poslední dobou necítíš psychicky dobře, máš pocit, že jsi zbytečný a že si Tě lidé nevšímají. Do toho si začal užívat ketamin, marihuanu a máš pocit, že tyto látky užíváš hlavně proto, abys vůbec dokázal fungovat nebo se cítil normálně.

Je dobře, že sis všiml, že se situace zhoršuje. Není neobvyklé, že člověk začne návykové látky používat jako způsob, jak na chvíli uniknout nepříjemným pocitům.

Myslíme si, že bys na to neměl být sám. Je někdo, komu by ses mohl svěřit? Může to být rodič, jiný příbuzný, školní psycholog, třídní učitel nebo jiný dospělý, kterému věříš.

Pokud máš pocit, že přestat užívat tyto látky sám nezvládneš, doporučili bychom Ti se obrátit na adiktologickou službu ve Tvém okolí. Mapku služeb můžeš najít zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/

Můžeš také zavolat na Národní linku pro odvykání na číslo 800 350 000, nebo napsat e-mail na poradte@chciodvykat.cz, kde s tebou můžeme vše probrat.

Zavolat můžeš také na Linku bezpečí (116 111), která funguje nepřetržitě. Pokud bys měl bezprostřední pocit, že jsi v ohrožení života, volej 155 nebo 112.

Držíme Ti palce a jsme rádi, že ses ozval.

Národní linky pro odvykání

Ahoj Wede,

děkuju za krásně napsaný dotaz. Je vidět, že o sobě hodně přemýšlíš, což je skvělé. Je důležité, že se nesnažíš za každou cenu najít tu „správnou nálepku“. Mnohem důležitější než název je totiž poznávat svoje pocity, potřeby a to, co ti pomáhá cítit se dobře. To, že se tvoje představa o sobě v průběhu let měnila, je úplně běžné (v dospívání zvlášť).

Píšeš, že tě trápí dysforie a že bys do budoucna chtěl některé věci na svém těle změnit. Ani tady není potřeba spěchat. Pocity nepřijetí mohou plynout i z toho, jak se tělo v dospívání proměňuje. Než člověk přistoupí k nějakým zásahům do těla, je tedy důležité mít opravdu jistotu, že jsou pocity nepohody intenzivní a trvalé - někomu to může být jasné už v poměrně nízkém věku, někdo potřebuje počkat, ale hlavní je, že jde o rozhodnutí, které vyplývá z dlouhodobých pocitů a u kterého si je člověk vědom důsledků.

Genderová identita nemusí být jednoduše binární - buď ženská, nebo mužská. Lidské identity jsou mnohem pestřejší. Je úplně v pořádku být nebinární. Stejně tak je v pořádku, když trans lidé podstoupí jen některé změny v rámci medicínské tranzice. Pokud člověk dospěje k rozhodnutí, že aby to byl „skutečně“ on, potřebuje určité změny, je úplně v pořádku chtít jen některé – třeba top surgery nebo změnu jména – a jiné nechtít. Neexistuje jediná „správná“ cesta.

V České republice je doporučovanou cestou využít odborné služby, zejména sexuologii a klinickou psychologii. Odborné konzultace pomáhají člověku lépe porozumět svým pocitům, ujasnit si své potřeby a společně promýšlet další kroky. Zároveň platí, že pokud se člověk rozhodne pro hormonální terapii nebo by chtěl, aby případné operace byly hrazeny zdravotní pojišťovnou, je doporučení těchto odborných služeb nezbytnou součástí celého procesu.

V loňském roce se ale změnila česká legislativa týkající se úřední tranzice. Pro úřední změnu pohlaví už není podmínkou sterilizace ani odstranění reprodukčních orgánů. To je významná změna oproti minulosti a znamená, že medicínská a úřední tranzice už nejsou navzájem tak těsně propojené jako dříve.

Co se týče změny jména, genderově neutrální jméno je možné zapsat i bez odborného potvrzení. Podmínkou však je, že se jedná o jméno v České republice uznávané jako neutrální. Seznamy neutrálních jmen jsou k dispozici na internetu (snadno je můžeš dohledat například přes web organizace Transparent). U příjmení je změna směrem k mužské či neutrální podobě relativně jednoduchá, ovšem záleží na konkrétní podobě a pravidlech matriky, proto je dobré si to předem ověřit přímo na úřadě.

K vysvědčením a diplomům: pokud si později úředně změníš jméno, školy mohou a dokonce musí vydat nové doklady se změněnými údaji. To platí i o vysokých školách. Přesný postup, jak o to zažádat, se může lišit podle typu školy, takže je nejlepší se obrátit přímo na studijní oddělení (nebo vedení školy v případě základních a středních škol).

Ať už se rozhodneš jakkoli, nejdůležitější je, aby ses postupně učil poznávat sám sebe, rozuměl svým pocitům a dokázal o nich mluvit s lidmi, kterým důvěřuješ. Někdy je těžké být otevřený před celým světem, ale je moc důležité mít alespoň několik blízkých vztahů, ve kterých můžeš být sám sebou.

Přeju ti, ať se ti daří hledat cestu, která bude opravdu tvoje. Pokud bys chtěl to, kudy tvoje cesta vede, s někým sdílet podrobněji, můžeš napsat přímo do naší anonymní online poradny www.sbarvouven.cz.

Pěkné prázdniny,
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám ohledně strachu ze smrti. Navíc je Ti poslední tři dny zle a pláčeš. Moc mě mrzí, že Tvé poslední dny vypadají takhle a představuju si, že to musí být pro Tebe velmi těžké.

Přemýšlet nad tím, co je po smrti, je naprosto přirozené. Nikdo z nás totiž nezná odpověď. A proto je i Tvůj strach naprosto na místě. Je to něco neznámého, co snadno každému z nás nažene strach. Věřím, že o to to musí být horší, když Tvé myšlenky navíc nejdou zastavit a spouštějí se Ti slzy.

Přála bych si, abys na takové těžké téma nemusel být sám. Ráda bych Ti nabídla přijít na naši či kteroukoli jinou linku důvěry, ať už na telefon či na chat. Zde si o tom, co Ti běží hlavou, můžeme více popovídat. Nebo je možná v Tvém okolí někdo, komu by ses s tím strachem mohl svěřit - ať už doma, nebo třeba ve škole.

Držíme Ti palce a posíláme sílu.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že se umíš zeptat na otázky, které Tě zajímají.

Velikost penisu ve ztopořeném versus klidovém stavu se může výrazně lišit a to, co popisuješ, se mi zdá jako běžný rozdíl ve velikosti. Naopak to, že se Ti nedaří stáhnout předkožku, by mohl být problém. Předkožka by měla jít bez bolesti stáhnout vždy (za ztopořeného i klidového stavu), a pokud tomu tak u Tebe není, doporučuji zkonzultovat to s dětským lékařem, který s tím může pomoci. Vnímám však, že se jedná o intimní téma, proto si říkám, zda by pro Tebe nebylo příjemnější to nejprve probrat s jedním s rodičů, případně s oběma. Mohli by Tě v tomto tématu podpořit nejen doma, ale i pak při komunikaci s lékařem.

Přejeme Ti pěkné léto,

Modrá linka