Ahoj holko,

podmínky prodávání na veřejných místech se liší od vesnice k vesnice, města k městu (v Česku není možné, aby někdo pozemek nevlastnil, veřejné místa zpravidla vlastní stát - v případech pak lesů i toho, kdo má daný les pod sebou, zda-li je to soukromý pozemek, jestli veřejný, tak pod jakou instituci spadá... Můžeš se podívat na internet, jestli o daném pozemku najdeš informace, ale je to poměrně těžká věc, protože si musíš být jistá, že se jedná o aktuální informace. K samotnému prodeji věcí si můžeš přečíst moji odpověď zde. K příležitostnému prodeje svých věcí by neměl být věkový problém (stejně jako kdybys chtěla prodat své oblečení, kolo), záleží však i na podmínkách místa, kde chceš prodávat.

Co se týče kaštanů, nejsem na ně odborník. Je super, že si prověřuješ informace, nevěříš hned první, kterou najdeš na internetu. Osobně bych věřil této stránce, která je provozovaná ve spolupráci s dTestem (zaměřují se na spotřebitelské zboží, hodnotí kvalitu, upozorňují na špatné praktiky), znova však říkám, odborníkem nejsem.

Přeju hezký den“

Dobrý den,

promiň za zpožděnou odpověď a díky za zajímavý právní problém! Náš trestní zákoník funguje tak, že ho musíš dodržovat i v cizině - princip je takový, že věci v něm zakázaný jsou tak závažný, že se jich občan ČR musí zdržet i v zahraničí. Takže odpověď na Tvoji otázku je ano, vztahuje se na toho člověka český zákon, i když je v Itálii. (Jestli tě to zajímá, tak tohle se jmenuje zásada personality).

Dokonce jsou věci, kterých se nemůže dopustit ani cizinec mimo ČR, co v ČR nikdy nebyl - spáchá-li někdo trestní čin genocidy např. v Africe, ač nikdy nebyl v ČR, je trestně odpovědný i tady.

Moc díky za počkání a měj se hezky!

Ahoj Radko,

moc se omlouvám za delší prodlevu. Příležitostní prodej věcí není problém, ani kdyby to bylo na tvoje jméno (místo skrze rodiče). Problém by nastal, pokud bys prodávala opakovaně - byla by to soustavní činnost, to může být i to, že budeš věc prodávat v pravidelných intervalech (každý týden/měsíc). Ohledně toho, zda můžeš prodávat na náměstí, ti neporadím, každé město/ves to může mít nastaveno jinak. Pokud máš pár výrobků, můžeš zkusit věci prodat i online.
S každým prodejem věci (i tímto „neobchodním“) se ale pojí menší či větší rizika. Většinou jsem proto doporučoval, ať děti neprodávají online, ať už z toho důvodu, že se může jednat o soustavnou činnost, která je zákonem zakázaná, nebo i problémy právními (prodejem věci se uzavírá ve většině kupní smlouva (klidně i ústní)). Proto v těchto případech doporučuji prodávat věci blízkým.

Měj se hezky!

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že nemáš sebevědomí, prožíváš hodně nejistoty, srovnáváš se s druhými a nevíš jak být sama sebou. Ptáš se, co máš dělat a jestli s tebou je něco špatně. Určitě s tebou nic špatně není. Vztah sama k sobě se v nás vytváří podle toho, jakou máme zkušenost s chováním druhých vůči nám. Ty jsi popisovala, že tě hodně snižoval tvůj otec a porovnával tě s bratrancem. Nejspíš se ti to stávalo častěji a možná i od jiných členů rodiny. Když děti tohle v rodině zažívají, je pro ně pak těžké vnímat svou hodnotu a být sami sebou, jak popisuješ. Náš vztah sama k sobě odráží to, jak se k nám vztahovali nejbližší lidé kolem nás. Určitě cesta jak znovu najít vztah sama k sobě a víc si sebe sama vážit je. Už to samo o sobě, že o tom píšeš a uvědomuješ si, to, že tvůj vlastní vztah sama k sobě je něčím ovlivněný, je moc dobře. Změny možné určitě jsou. Nejspíš by ti prospělo, kdybys o tom mohla pravidelně hovořit s nějakým odborníkem, třeba školním psychologem nebo jiným psychologem. Zkus si na toto téma také něco najít na internetu, je zde hodně článků - na téma „jak najít svou sebehodnotu, jak uzdravit své sebevědomí a tak“. První krok je najít vlastní představy a myšlenky o sobě, které pak vytváří postoj sama k sobě. A dále emoce, které v tom jsou. Často se třeba děje to, že vztek, který původně máme na druhé lidi kolem nás ale není možné jej otevřeně vyjádřit potlačíme a začneme mít skrytě vztek sami na sebe. A ten se pak projeví třeba tím sebesnižováním. Můžeme trpět pocity viny, studu sami za sebe. I to vše je něco, co nám do duše nějakým způsobem vkládají druzí. Proto je potřeba tomu, co v nás vlastně děje, porozumět. A na základě toho pak hledat cesty ven, jak to překonat. Tak ti držím palce, poradce Centra Locika

Psaní je úžasná záliba. Je to způsob, kterým tvoříš nové světy a sdílíš je s ostatními. Ať budeš v životě dělat cokoli, poutavé, srozumitelné, jímavé psaní se ti bude hodit.
Jako nejjednodušší mi přijde začít psát blog. Publikuj tam, cokoli tě napadne. Od toho blog je: je sice veřejný, ale zároveň jej máš plně pod kontrolou. A komukoli můžeš dát odkaz.
Existuje také řada literárních soutěží. Je to skvělá „rozcvička“, psát na témata, které by tě jinak ani nenapadla. Také jsou na školách (středních i vysokých) různé kurzy kreativního psaní.
Napadá mne i pár dalších možností: můžeš s nápadem oslovit vydavatele nebo vydat nějakou knížku vlastním nákladem. K tomu bych ale, být tebou, přistoupil až později. Psaní – ve smyslu řemesla – je dost komplikované. Není těžké napsat dobrou stránku textu. Je těžké napsat dobrou stránku každý den. K tomu se člověk obvykle musí propsat a prospat.

Ahoj, je skvělé mít sny a cíle. A taky vědět, že se tyto sny a cíle mohou v průběhu života měnit. Zkus si tedy nejprve sám pro sebe popsat, co tě na těch závodech nejvíc přitahuje a baví. Možná zjistíš, že je to adrenalin z jízdy, technická stránka věci, navigace, spolupráce v rámci týmu apod. To ti pomůže lépe vybírat, kterým směrem se chceš specializovat a do čeho se chceš pustit.
Ve 13 mne jako jedna z nejjednodušších cest za „volant“ napadají počítačové hry, existují super simulátory závodní jízdy, ale to určitě víš. Dále je řada okruhů pro autokáry, kam mohou i děti do 18 let. To mne napadá jako další krok. Kromě toho se určitě hodí jazyková, fyzická i mentální průprava. Bohužel více ti poradit neumím. Asi by nebylo na škodu najít někoho, kdo si touto cestou prošel. Poradím ti ale, abys rodiče ze svého snažení nevynechával – tajnosti by ti jen přidělaly komplikace a udělaly by tě zranitelnějšího.

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se nám, prostřednictvím Alíka, svěřuješ. Začala ses sebepoškozovat, tušíš, že to není správné a chtěla bys s tím přestat.
Chci Tě ocenit za to, že ses rozhodla napsat si o pomoc a že hledáš způsoby, jak se sebepoškozováním skoncovat v jeho počátku. Čím déle totiž trvá, tím náročnější je s ním skončit.

Píšeš, že poprvé, když ses řízla, se jednalo o pouhý omyl. Zalíbilo se Ti to, a během téhož dne jsi cítila nutkání se opět říznout. Přemýšlím teď nad tím, co v Tobě toto nutkání probouzí? U každého, kdo se s podobným problémem potýká, je to trochu jinak. Někomu sebepoškozování přináší úlevu od psychické bolesti, kterou zažívá. Někomu přináší potěšení, když vidí, jak se do jeho těla různé předměty zarývají. Můžeš se tak zkusit zamyslet, jak to ty sama máš, co je tím důvodem, proč v ubližování si pokračuješ. Pokud rozklíčuješ, co Ti sebepoškozování přináší, může Ti to pomoci najít jiné, zdravější způsoby, jak chtěného pocitu docílit.

Doporučím Ti, aby sis stáhla Aplikaci Nepanikař, ve které najdeš užitečné tipy, jak chuti ublížit si odolat. Další tipy nalezneš také na stránce Opatruj.se (https://www.opatruj.se/dusevni-zdravi/self-harm-and-suicide).

Někdy je ale náročné touhu si ublížit potlačit pouze vlastními silami. Je dobré mít někoho, na koho se v takové chvíli můžeš obrátit, komu se můžeš svěřit, kdo Ti bude oporou. Zkus se tak zamyslet, zda máš ve svém okolí takovou osobu, které bys důvěřovala a mohla s ní své nutkání si ublížit probrat. Ať už by to byl některý z rodičů, nebo někdo jiný z rodiny. Popřípadě oblíbená paní učitelka nebo školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz, ve kterém nám píšeš o svých stravovacích návycích a o tom, že bys je chtěla změnit a přibrat.
Chci opravdu ocenit, že se věnuješ svému tělu a hledáš, co je pro ně dobré, a hlavně to, že si uvědomuješ, že Tvůj přístup k jídlu potřebuje změnu.
Pokud chceš změnit to, jak přistupuješ k jídlu, je velmi důležité vědět, jaká by ta změna měla být. Obecně lze říci, že strava by měla být pravidelná, vyvážená, obsahující všechny potřebné živiny, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, vitamíny a minerály. Jídel by mělo být více - snídaně, oběd a večeře, a mezitím vhodné svačinky. Nejlepší by ale bylo, kdyby se k Tvé váze i celkovému zdraví vyjádřil lékař, který zároveň může doporučit jídelníček, popřípadě navrhnout péči výživového poradce.
Kromě toho, že je třeba vědět, jak jíst, je potřeba si vytvořit zdravý návyk. Věřím, že to není jednoduché, chce to zapojit jak vůli, tak i kreativitu a vytrvalost. Důležité je stanovit si dopředu časy jídla, které se budeš snažit dodržovat. Jídlo je dobré plánovat a připravovat předem - pokud máš připravené jídlo nebo občerstvení, je mnohem větší pravděpodobnost, že ho sníš ve stanovený čas. Čím víc budou jídla lákavá, tím lépe pro Tebe. S tím vším Ti mohou pomoci jak rodiče, tak již zmíněný odborník.
Pokud chceme vytvořit nový návyk, nějakou chvíli to trvá a nemusí se to vždy dařit. Můžeš si stanovit určité cíle, a odměnit se, když jich dosáhneš.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj,
máš naprostou pravdu, že už nejsi „pod zákonem“ a podle zákona už můžeš začít s intimním životem. Nicméně skutečnost, že za sexuální aktivitu nehrozí právní postih, rozhodně automaticky neznamená, že už je človek dostatečně zralý na to, aby sexuální život zahájil. Podle výzkumů začíná většina mladistvých pohlavně žít zhruba v sedmnácti letech. Není to tedy tak, že by dovršením patnácti let většina lidí automaticky začala se sexuálními aktivitami.
Rozumím tomu, že byste u sebe s přítelem rádi spali, ale zkus se také vcítit do pozice svých rodičů. Určitě uvažují i o tom, co by se stalo, kdybys v tomto věku otěhotněla. Možná mají také pocit, že na zahájení sexuálního života ještě nejsi dostatečně zralá. Možná mají strach, že tě přítel, vzhledem k jeho věku, bude „tlačit“ tam, kam bys sama nechtěla. To jsou ale pouze dohady, které si nepotvrdíš, dokud se jich nezeptáš.
Myslím, že nejlepší by bylo, kdybyste si všichni dohromady sedli a v klidu vyslechli argumenty druhé strany. Pak se vám bude mnohem snáze hledat kompromis. Možná by třeba mohli tví rodiče svolit k tomu, že se tvého přítele nejdřív pokusí více poznat a podle toho se dál rozhodnou. Každopádně se pokus jít do diskuse s nimi bez předsudků a pokus pochopit i jejich obavy. Věřím, že se vám poté podaří najít nějaký kompromis.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru a odvahu, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš o sebepoškozování, ke kterému cítíš v tyto dny nutkání. Chceš poradit, co dělat, aby Tě to nepokoušelo dál.

Je moc dobře, že ses rozhodl na to nebýt sám, zasloužíš si v tom podporu. Říkám si, co se změnilo, co je jinak, že teď je pro Tebe sebepoškozování něco aktuálního? Je mi líto, pokud se teď nastřádalo možná víc věcí nebo tíživých pocitů, které je náročné zvládnout. Sebepoškozování není dlouhodobé řešení a úleva, kterou může přinášet, bývá na pár chvil. Je fajn, že hledáš jiné cesty.

Možná znáš aplikaci Nepanikař, kterou můžeš zapnout při chvílích, kdy je potřeba nutkání překlenout – nabídne Ti dechová cvičení a jiná jednoduchá cvičení a možnosti, které Ti pomohou odklonit myšlenky a tak přečkat toto období, které bývá nejintenzivnější prvních pár desítek minut. Někomu dělá o trochu lépe něco povzbuzujícího, třeba dynamický pohyb, rychlá chůze, změna prostředí, něco k jídlu nebo k pití. Někdo se potřebuje naopak zklidnit relaxačními metodami, pustit si klidnou hudbu, dát si teplou sprchu, odpočinout si pod dekou. Někomu pomůže mluvení – za někým jde, někomu zavolá (třeba i na krizové linky) anebo vypíše vše, co potřebuje, do deníku. Možností je více a je na Tobě si zkusit, co Ti vyhovuje, co Ti alespoň trochu uleví. Nechtěj od sebe velké kroky a změny hned od začátku, chce to čas.

Taky přemýšlím, jak jsi to dělal, že jsi to předtím zvládal bez sebepoškozování? Co Ti pomáhalo přečkat těžší chvíle? Jak Ti šlo být s pocity i myšlenkami, které byly náročné? Zkus se chvíli zamyslet, co to v minulosti bylo…a jestli by něco z toho nešlo zkusit i teď. Možná máš někoho blízkého v rodině/mezi kamarády, se kterým by se dalo strávit čas, třeba se mu/jí i svěřit s tím, co teď zažíváš. Možná máš rád chození ven, děláš nějaký sport, máš nějaký koníček, který jde jít dělat/vrátit se k němu. Jsme Ti i k dispozici pro podrobnější povídání na chatu nebo telefonu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) nebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) – nemusíš v tom být sám.

Držíme palce, ať můžeš mít zase brzy hezčí dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že ve škole zažíváš nepochopení, téma je Tvé oblečení anebo to, že když si něco nenecháš líbit, není to přijato. Díky za důvěru, se kterou nám to píšeš. Představuji si, že to může být dlouhodobě vyčerpávající a můžeš zažívat spoustu situací ve škole, které nemusí být jednoduché ke zvládání. Možná se tam můžeš cítit osamoceně, nepochopeně, možná pociťuješ vztek i smutek a máš kolem toho dalších spoustu emocí i myšlenek, jak z toho „ven“. Je mi líto, že to tak teď máš. Moc bych Ti přála, aby postupně čas, co trávíš ve škole, mohl být příjemný a obohacující.

Je úplně v pořádku mít svůj vlastní styl (v oblékaní, v hudbě aj.), něco, co Ti je blízké, dělá Ti radost, oslovuje Tě. Chce to taky odvahu jít s tím ven, čelit druhým, když se jim něco nezdá. Nezní mi, že bys dělala něco, co překračuje nějakou společenskou hranici, která se třeba ve škole může očekávat. Nezasloužíš si, aby Tě někdo odsuzoval. Říkám si, že pokud se tak děje, je to pak něco, s čím by se měla vypořádat a zamyslet nad tím i druhá strana.

Píšeš, že nemůžete sehnat novou školu. Zní mi to, že je to v nějakém procesu, kdy možná proběhne změna školy a možná ne. Přemýšlím, jestli ten někdo, kdo Ti pomáhá shánět novou školu, jsou rodiče anebo ještě někdo jiný blízký. Ať už je to kdokoliv, tak jsem ráda, že někoho takového máš a snad s ním můžeš i probírat to, co se ve škole aktuálně děje, co Ti vadí anebo co Tě třeba naopak potěšilo. Možná máte ve škole i školní psycholožku, anebo máš blíž k nějaké učitelce – neboj se za nimi zajít, nemusíš být na to, co se Ti ve škole děje, sama. Můžeš přijít s konkrétními věcmi, pojmenovat to, co během dne zažíváš. Můžeš to i sepsat a pak to dát přečíst jak někomu doma, tak ve škole nějakém pedagogovi, který by s tím mohl dělat něco dál k Tvému dobru. Uvědomuji si, že se jedná o složitější a dlouhodobější záležitost, proto jsme Ti k dispozici na telefonu/chatu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), kde můžeme detailněji probrat celou situaci a najít další kroky ke změně.

Držíme palce a posíláme sílu k tomu zůstat sama sebou, jak potřebuješ, a zároveň moc přejeme, ať se potkáváš s čím dál tím větším pochopením.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že Ti začaly více padat vlasy a je moc dobře, že si takových věcí všímáš a hledáš, co by mohlo být příčinou. Kamarádka Ti vnukla myšlenku, jestli by to nemohlo pramenit z potíží se štítnou žlázou, podle internetu na Tebe sedí některé příznaky. Někdy se stává, že na člověka mohou podle internetu sedět příznaky různých nemocí, ale může to být něco úplně jiného. Zrovna padání vlasů může mít opravdu spoustu příčin. Měl by to v každém případě posoudit lékař.

Je dobře, že uvažuješ o tom, jak to říci rodičům. Říkám si, že jim nemusíš říkat o tom, co sis našla o štítné žláze, pokud z nějakého důvodu nechceš. Můžeš jim jen obecně říct o tom, že sis všimla padání vlasů a chtěla bys, aby Tě vzali k doktorovi. Tvůj dětský lékař (nebo lékařka) dokáže zjistit, jestli Ti například jen nechybí nějaký vitamín nebo minerál, který by stačilo doplnit. A pokud by i on měl podezření na potíže se štítnou žlázou nebo i jiný zdravotní problém, odeslal by Tě k odborníkovi, který by to dále řešil. Pokud by se Ti zdálo, že to rodiče podceňují anebo by ses jim svěřit nechtěla, můžeš dětského lékaře vyhledat i sama, ve 13 letech jsi už sama schopna říct, co Tě trápí a co bys chtěla řešit. Pravděpodobně by lékař dal rodičům zpětně vědět. To může mít každý lékař trochu jinak. Není však nic špatného na tom o tom rodičům říct, i kdyby se Ti zdálo, že je to jen maličkost a nechtěla bys je zatěžovat. Je důležité pečovat o své zdraví a Tví rodiče jsou za Tvé zdraví navíc i zodpovědní. Pokud bys chtěla více mluvit o tom, jak se svěřit rodičům anebo co přesně je pro Tebe na tom obtížné, můžeš se nám ozvat na telefonu nebo na chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce, aby se padání vlasů vyřešilo.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc prima, že máš nějaký sen a sport, který Tě zajímá a chtěl bys ho zkusit. Je mi líto, že rodiče Ti ho nechtějí dovolit. Mám pochopení pro strach, který má Tvá mamka, ragby může pro pozorovatele vypadat nebezpečně. Chápu, že Tě uráží, když Tě táta podceňuje a říká, že by Ti to nešlo. Nemůžu Ti bohužel dát žádnou osvědčenou radu, jak rodiče přesvědčit. I když to může být hodně frustrující, ve věku 13 let za Tebe v mnohém rozhodují, přestože bych Ti moc přála, aby více dali i na Tvůj úsudek a nechali Tě to zkusit. Nevím, co jsi už v rozhovoru s nimi zkoušel, napadá mě pouze, že můžeš zkusit rodičům co nejlépe vysvětlit, jak se cítíš. Tátovi říct, jak se cítíš, když Tě podceňuje, klidně jako jsi to napsal nám - že Tě to uráží a že ty další sporty jsi dělat nechtěl, možná proto Ti nešly. A mámě zdůraznit, jak moc bys to rád zkusil, co pro Tebe ta možnost znamená, jak by ses třeba cítil, kdyby Ti dovolili to zkusit. Možná by i pomohlo, pokud znáš někoho, kdo ragby hraje, kdyby Tvým rodičům řekl, jaké to je. Třeba by mámu uklidnilo, kdyby slyšela ze zkušenosti nějakého hráče, jak velké je riziko zranění.

Držíme Ti v rozhovoru s rodiči palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíš. Zúžená předkožka se u kluků objevuje často, někdy během dospívání sama vymizí. Důležité je, zda Ti to nezpůsobuje komplikace při močení či jiných činnostech. Musím ale upozornit, že my na lince důvěry nemáme lékařské vzdělání, a proto by bylo určitě lepší probrat to se svojí doktorkou - abys měl jistotu, že to nebude způsobovat nějaké potíže v budoucnu. Je úplně pochopitelné, že Ti připadá trapné ji o takto intimním problému říkat, na druhou stranu dětské lékařky bývají na problémy spojené s dospíváním zvyklé, a pravděpodobně tím nebude nijak zaskočena. Můžeš třeba zkusit začít s ní rozhovor slovy „mám jeden problém, o kterém se mi těžko mluví“, aby sis tak připravil půdu pro intimní téma.

Přejeme vše dobré,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že si na tebe stěžovala jedna spolužačka kvůli šikaně. Vnímáš to jako neoprávněné a nespravedlivé označení. Ty sama sis jí ani nevšímala a naopak špatně se k ní chovaly spolužačky jiné. Ona ale označila tebe. Naopak ty sama zažíváš nepříjemné chování ze strany ostatních, posměch a jiné shazování. Dokonce to řešila s tebou učitelka nebo školní psycholožka. Hodně se tím zhoršil tvůj vztah ke škole, do které se teď netěšíš. Myslím si, že by bylo dobré, abys o tom, co se ti děje a jak to prožíváš mluvila s psycholožkou opakovaně. Je možné, že si neuvědomila to, jak vážný problém to pro tebe je. Bude dobré, když promluvíš o tom, že prožíváš paniku, že máš kvůli tomu zhoršenou náladu, možná úzkosti. Opravdu to je velmi náročná situace. A tvé negativní pocity, které kolem toho prožíváš, jsou plně pochopitelné a běžné v takových situacích. Měl by ti s tím někdo pomoci. Buďto školní nebo jiný psycholog. Třeba v pedagogicko-psychologické poradně. Můžeš také zkusit, jako první krok, obrátit se na náš chat. Ten je anonymní, najdeš zde dětské poradce, kteří mají zkušenost s dětmi, které prožívají podobné věci, jako ty popisuješ. Situaci můžete podrobně rozebrat a doporučí ti pak díky tomu lépe další možné kroky , co dělat, aby se ti ulevilo. Tak se neboj a zkus o tom, co tě ve škole trápí, napsat. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený každý den, od 13ti do 17.30ti. A v sobotu, od 9ti do 13.30ti. Držím ti palce, Poradce Centra Locika.