Ahoj z Modré linky,

je dobře, že se staráš o svoji hygienu a zjišťuješ, co pro sebe můžeš udělat. Takto na dálku nejsem schopná s jistotou říct, jestli by to mokrý sen být náhodou nemohl, nicméně podle popisu bych odhadla, že se spíš o mokrý sen nejedná. Zpravidla při výronu spermatu vyjde z těla větší množství - několik mililitrů, které by způsobily skvrnu větší, než cca 1-2 milimetry v průměru. Důvodů, proč nacházíš tuto skvrnu může být více - napadá mě např. zbytek moči v močové trubici, který se při spánku uvolní. Kdybys měl starost a zažíval nějaké bolesti či nepříjemnosti, můžeš to konzultovat se svým dětským lékařem/lékařkou. Pokud Tě to však nebolí, ani nepozoruješ jiný nekomfort (např. svědění či pálení), myslím si, že se nejedná o nic nenormálního.

Ke Tvé druhé otázce - zda si budeš či nebudeš měnit denně pyžamo je jen na Tobě. Pokud by Ti to bylo příjemnější, můžeš to tak udělat, pokud Ti ale skvrnka nevadí (nebo např. nezapáchá či Tě jinak neobtěžuje), dělat to nemusíš. Můžeš se o tom pobavit i doma s rodiči, zda Ti nedoporučí, jak se o svou hygienu v tomto ohledu lépe postarat.

Přejeme klidné svátky a hezké prázdniny,

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko, jsi ve složité situaci, ale není to bezvýchodné:

• české přijímačky z matematiky jsou hlavně o typových úlohách, ne o genialitě, takže nejlepší je učit se přímo z testů CERMAT, každý týden si vzít jedno téma (rovnice, procenta, zlomky…) a mezi doučováním denně 20–30 minut trénovat, aby ses rychle naučila přesně to, co se u přijímaček objevuje
• domluv si online doučování s někým v česku

• fyzické zkoušky zvládneš, když začneš s pravidelnou kondicí (3× týdně běh/chůze), krátkými silovými tréninky doma (dřepy, kliky, plank, skok z místa) a jednou týdně si otestuješ pokrok, protože největší problém teď není v tvých schopnostech, ale v pocitu zahlcení – cílený plán ti vrátí kontrolu a výsledky přijdou překvapivě rychle.
• zjisti si, jaké přesně budou prvky ve zkoužce - školy to mají na webu vypsané

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Umím si představit, že je pro Tebe dost nepříjemné, když holky nerespektují to, jaký máš hudební vkus. Je zcela v pořádku, že se Ti líbí něco jiného než jim a chci ocenit, že Ty sám dokážeš jejich volby respektovat. Je na místě chtít po nich to stejné. Můžeš zkusit o tom s nimi mluvit - vyjádřit, že se Ti nelíbí, jakým způsobem se o Tobě vyjadřují, že není v pořádku, jaká slova proti Tobě používají a že bys potřeboval, aby i ony respektovaly Tvůj výběr hudby (nebo to, že nepiješ, nekouříš apod.), jako Ty respektuješ ten jejich. Někdy je důležité se za sebe postavit, zvlášť když Tě to trápí delší dobu.

Ptáš se také, jestli je normální, že Ti vadí velká vyjádření lásky a dokonce se Ti i hnusí. Každý to má jinak a může se to i proměňovat v čase. V dospívání si člověk většinou teprve hledá cestu ke vztahům, k lásce a je v pořádku, pokud to máš teď takto. Není na tom nic divného.

Přejeme Ti pěkné vztahy a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš o tom, jak pár let masturbuješ, ale myslela sis, že jde o něco jiného. Také se svěřuješ s tím, že Ti nevyhovuje aktuální způsob uspokojování se.

Mrzí mě, že sis myslela, že jde o nějakou nemoc a že ses dostala do tak komplikované situace, kdy jste to řešili s rodiči i u lékaře. V první řadě bych Tě chtěla ocenit, že když se něco děje, jdeš za rodiči a chceš to řešit. Lepší je udělat „planý poplach“, než něco důležitého zanedbat. Zároveň bych Tě chtěla podpořit v tom, že za to, co se stalo, opravdu nemůžeš. Neznala jsi to a člověk se poznává postupně v průběhu puberty. I když máš kolem toho výčitky svědomí a ta situace Ti není komfortní, opravdu si to nemohla vědět. Je dobře, že už víš, co to je a nemusíš být nervózní z toho, že je něco zdravotně špatně.

Úplně chápu, že je toto citlivé téma a že se Ti o tom nebude úplně lehce mluvit. Vnímám, že uvažuješ nad tím, že bys o tom mamce řekla, ale máš strach z její reakce. Opravdu se stává, že rodiče dají za děti peníze, které nejsou třeba v tu chvíli úplně dobře využité, ale to se stává i dospělým lidem. Je vidět, jak Ti na rodičích záleží, když Tě tak bolí, že za Tebe utratili 700 Kč. Nemůžeš za to a říkám si, jestli by mamka nebyla ráda, kdyby věděla, že jsi v pořádku. Objevovat své tělo je v pořádku a k období dospívání to patří.

Dále se ptáš, jestli máš změnit svůj způsob sebeuspokojování se. Masturbace je vysoce individuální záležitost a záleží, jestli Ti současný způsob vyhovuje a vede k příjemným pocitům. Je důležité, abys poznala, co se líbí právě Tobě. Můžeš se dát na cestu postupného objevování svého těla a věřím, že ten pravý způsob pro sebe objevíš. Dopřej si čas. Někomu vyhovuje použití ruky a někomu např. proud sprchy. Postupně zjistíš, kde jsi citlivá a jestli Ti více vyhovuje něžný dotek nebo silnější tlak. Sexuální pomůcky jsou dovoleny až od 18 let. Sexuální fantazie jsou také individuální záležitostí.

Přejeme Ti hezké dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že se dokážeš zeptat na citlivé věci. To ne každý zvládne.

Píšeš, že si nezažil ejakulaci spermatu ve 14 letech. První výron semene se dostavuje nejčastěji ve věku 12 - 14 let. Normální je i zažít první ejakulaci v 15 letech. Puberta má u každého své tempo, takže se může objevit dříve i později. Důležité je i sledovat sekundární pohlavní znaky (růst ochlupení, změnu hlasu, zvětšení varlat apod.), které Ti mohou ukázat, že jde vše tím správným směrem. Je dobře, že se ptáš a staráš se o své zdraví. Podle toho, co píšeš, mám dojem, že je vše v pořádku. Kdyby Tě to však dále trápilo, můžeš to probrat i se svým dětským lékařem/lékařkou.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že se dokážeš zeptat na citlivé věci. To ne každý zvládne. Ve Tvém věku je úplně normální, že o těchto věcech přemýšlíš. Delší chlupy můžeš nejprve zkrátit nůžkami či zastřihovačem. Holení je vysoce individuální věc a každý si musí najít, co mu vyhovuje. Někdo používá žiletku a někomu spíše sedí holicí strojek. Můžeš využít druhé ruky k napnutí pokožky pro komfortnější odstranění chloupků. Před holením žiletkou je vhodné na kůži aplikovat k tomu určenou pěnu, kterou koupíš v drogerii nebo v supermarketu. Při holení „nasucho“ hrozí vyšší riziko poranění. U holení elektrickým strojkem se naopak pěna nepoužívá. Existují také různé zklidňující prostředky, např. olejíčky, které můžeš aplikovat po holení. To už je taková nadstavba pro ochranu pokožky, aby se předešlo začervenání či pupínkům.

Držíme Ti palce, ať si najdeš svůj ideální způsob, a přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vážíme si Tvé důvěry, se kterou nám píšeš. Je moc dobře, že sis to nenechávala pro sebe a že ses zvládla svěřit někomu dospělému. Sdílená bolest je často poloviční bolest. Člověku by se mělo ulevit a to i píšeš, že se Ti skutečně stalo. Oceňuji také, že ses zvládla postavit sama za sebe a dát stopku chování, které se Ti nelíbí.
Napadá mě, že by ses se svým strachem mohla svěřit té paní učitelce a věřím, že byste spolu mohly vymyslet způsob řešení, který by byl pro Tebe snesitelný a zároveň vyřešil situaci. Je úplně pochopitelné, že chceš být v bezpečí a bojíš se negativní reakce od svých spolužáků.

Jestli máte ve škole paní psycholožku, mohlo by pomoci si domluvit konzultaci i u ní a situaci probrat i s rodiči. Věřím, že sdílení s více lidmi a co největší opora by Ti mohly ulevit ještě víc.

Moc Ti přejeme, ať vše dobře dopadne a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj, díky za dotaz. Nepodařilo se mi najít nic o tom, že by ve Francii tento sybmol vnímali nějak jinak. Našel jsem pár zmínek o tom, že v některých zemích (Velká Británie nebo Austrálie, třeba) je varianta gesta s véčkem, která je vnímaná jako urážlivé gesto „jdi se bodnout“ nebo něco podobného. Pokud vím, tak je to spíše archaické, nevím o tom, že by se to ještě používalo.

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou nám píšeš. Máš dvě otázky, na které se Ti pokusíme odpovědět postupně. Představuju si, že to mohou být náročné situace, když pláč nejde zastavit anebo máš potíže se zapamatováním věcí. Je mi líto, že procházíš teď takovým obdobím, které s sebou nese těžkosti.

Rozumím tomu, že když cítíš, že je na Tebe vyvíjený tlak anebo sama vnímáš něco jako stresující, tak to ze sebe potřebuješ nějak dostat ven, pryč. Třeba tak, že začneš brečet. To je dost přirozená a taky v pořádku reakce. Když je pak pláč nezastavitelný, tak si představuju, že to může být zahlcující a máš potřebu to nějak zastavit. Říkám si, že někdy to může jít hůř a někdy lépe. Sama na sobě časem poznáš, jaké situace se Ti daří zvládat víc podle představ, a které potřebuješ prostě vyplakat. Představuju si, že je víc důvodů, které Tě k pláči přivedou a napadá mě, že by mohlo být užitečné si o tom moct s někým otevřeně povídat, když budeš chtít, a zkusit na ty důvody přijít. Možná to bude některý z rodičů, jiných příbuzných či blízkých , kamarádů, učitelů a dalších, kterým se dá svěřit. Možná máte na škole školního psychologa, se kterým bys mohla obě témata otevřít a zkusit vymyslet další kroky. Doporučím Ti taky aplikaci Nepanikař, která Tě pomůže provést například dechovými a jinými cvičeními, která Ti mohou pomoct zklidnit tělo i mysl a přesměrovat myšlenky jinam.

K Tvé druhé otázce se mi také těžko píšou konkrétní kroky, protože nevím, co už jsi zkoušela a co třeba v minulosti nějak fungovalo. Přijde mi, že to taky mohou být věci, které se opakováním té činnosti, kterou máš na starosti Ty sama, mohou upevňovat víc a víc. Je rozdíl, když na to myslí ještě někdo jiný, anebo když už je to čistě jen na Tobě. Možná to proto bude chtít jen víc času a trpělivosti, možná si časem přijdeš na různé pomůcky, které Ti budou připomínat, co je potřeba udělat. Možná to bude ještě něčím jiným. Ale moc bych Ti přála, ať v tom můžeš být spokojenější.

Přála bych Ti, abys pro sebe měla dost dní, ve kterých se cítíš dobře a uvolněně. Jsme tu pro Tebe nadále i na Modré lince na telefonu nebo chatu, můžeš se ozvat, když bude potřeba.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o starostech se spolužačkami. Mrzí mě, že to teď ve třídě není ideální, že tam jsou spolužačky, které vystupují proti Tobě. To si nezasloužíš. Nepíšeš konkrétní otázku, tak zkusím odpovědět obecněji. Říkám si, že je dobře, že se umíš vymezit a víš o sobě, že nesouhlasíš s některými věcmi, co spolužačky říkají. Taky oceňuju Tvoji dovednost se skamarádit, třeba s novou spolužačkou v lavici a s tou, která sedí za vámi. Je dobře, že máš ve třídě kamarádku/ky, se kterými celou situaci můžeš řešit. Zároveň si představuju, že denně čelit narážkám a otázkám tří spolužaček může být vyčerpávající. Říkám si, že můžeš mít chuť udělat v Té situaci různé věci - možná budeš mít chuť jasněji vymezit spolužačkám, že to, co říkají, je už na Tebe moc, možná je nebudeš mít chuť už tolik poslouchat a budeš se chtít zaměřovat na jiné lidi ve třídě. Možná si o tom budeš chtít promluvit s rodiči nebo kamarádkami, ke kterým máš důvěru. Možná to budeš chtít řešit s pomocí učitele, jiného pracovníka ve škole, kterému věříš, nebo možná oslovíš školního psychologa, pokud jej na škole máte. Možností je více a věřím, že si postupně zkusíš najít způsob, jak se budeš moct ve třídě cítit zase lépe.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj,

vážíme se Tvé důvěry a, že se na naší poradnu znovu obracíš. Mrzí mě, že býváš tak často nemocná i že při tom opakovaně zažíváš silné úzkosti.

Je super, jak sis všimla, že úzkost přichází, když nejsi zaměstnaná činnostmi ve škole, a navíc je podporovaná trávením volného času na telefonu. Přijde mi, že si v její řešení udělala už velký kus práce, za to klobouk dolů. Je moc dobře, že ses s tím, co prožíváš, obrátila na mamku, i když Ti v tom nedokáže pomoct tak, jak bys potřebovala. Přemýšlím, jestli si Ty sama někdy přemýšlela nad tím, co by Ti v takové chvíli pomohlo nejvíc. Můžete o tom zkusit s mamkou přemýšlet společně a třeba přijdete na něco, co Ti sice nedokáže úzkost zahnat úplně, ale alespoň trochu zmírnit. Příště, až Tě zase úzkost přepadne, se můžeš zkusit podívat také na techniky v aplikaci Nepanikař (kterou si je potřeba stáhnout do telefonu) a některé z nich vyzkoušet.

I to, že se při prožívání úzkosti snažíš obrátit na Linku bezpečí je určitě dobrý krok. Mrzí mě, že jsi zatím nebyla úspěšná - chci Tě podpořit v tom, abys to nezvládala a zkusila příště i jiné linky důvěry. Je jich v ČR mnoho, na které mohou volat děti (kontakty na ně nalezneš zde: www.krizova-pomoc.cz/seznam-linek-duvery-pro-celou-populaci), můžeš zkusit zavolat třeba i přímo k nám na Modrou linku.

Chceš vědět, jak se úzkostí zcela zbavit. Přijde mi fajn, že víš, kdy se Tvé úzkosti objevují. Tím pádem se můžeš trochu připravit dopředu na situaci, až budeš příště nemocná - čím bys mohla vyplnit svůj čas, aby ses zaměstnala podobně, jako když si ve škole (a aby to nebyly sociální sítě)? Určitě jde vymyslet spoustu nápadů na aktivity, které jde dělat i v posteli, kterými si můžeš zaměstnat hlavu. Příkladem mě napadá třeba poslech audioknih nebo četba, nějaká kreativní činnost (od vymýšlení básní či příběhů po malbu či vyšívání), doplňování zameškaného učiva či trénování relaxačních metod (můžeš kouknout třeba na autogenní trénink). Případně, pokud by Tě úzkosti hodně obtěžovaly, můžete s mamkou zkusit vyhledat nějakou psychologickou podporu, např. se zeptat ve škole nebo u dětského lékaře, jestli by Vám někoho nedoporučili.

Držíme palce, ať se Ti brzy uleví,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že ses odvážil se za sebe postavit a ráda čtu, že těch narážek alespoň kluci zanechali. Mrzí mě, že teď je to potíž zase u holek. Nedivím se Ti, že je pro Tebe nepříjemné, když s nimi mluvíš.

Napadá mě, že pokud by se Ti povedlo znovu se odvážit, můžeš se vymezit podobně jako už jsi to udělal. Např. říct, že je Ti nepříjemné, když si Tě nějak prohlíží nebo se Ti nedívají do obličeje, když s Tebou mluví.
A co se týče obecně toho, jak se bavit s holkama, asi Ti nedokážu dát konkrétní návod, jak na to, ale zkusím Ti navrhnout, jak k tomu můžeš přistoupit. Pro vytváření jakéhokoli vztahu, ať už přátelského nebo partnerského, je důležité ukázat zájem - ptát se, jak se druhý člověk má, co ho baví, zajímá, z čeho má radost nebo co ho dokáže rozesmutnit, zkrátka být zvědavý. Když se Tě pak naopak druhý zeptá na takové otázky, je dobré být upřímný, autentický a sám sebou, jak nejlépe dovedeš v takové chvíli. Mnohdy i to napětí nebo strach z konverzace k tomu nějak patří, když navazujeme nové vztahy a je dost možné, že i ten druhý má podobné pocity a není si zcela jistý sám sebou v té chvíli. Většinou je potřeba to zkoušet znovu a znovu a tak nabýt pak větší sebevědomí a sebejistotu.

Pokud bys chtěl, můžeš se zkusit pobavit i se svými kamarády nebo s jiným mužem, kterému věříš a poptat se na jeho zkušenosti se začátky komunikace s holkama. Možná tak najdeš nějakou inspiraci nebo tipy od ostatních.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkuju za otevřenost, se kterou se svěřuješ. Představuju si, že jsi v tom vztahu nějak uvíznutá a chtěla bys z něj ven, ale bojíš se toho, co se bude potom dít. Chci vyjádřit, že není v pořádku, že Ti přítel takto „vyhrožuje“ vlastní sebevraždou, když s ním nebudeš chodit. A i když to může být pro Tebe těžké, tak on je zodpovědný za svá rozhodnutí. Chci Tě ujistit o tom, že ať už se rozhodne udělat cokoli, Ty na tom neneseš vinu, i když se s ním rozejdeš.

Přemýšlím nad tím, zda jsi mu někdy řekla, jak Ti je, když on používá možnost sebevraždy, abys s ním zůstala. Nevím, do jaké míry si je vědom toho, co to v Tobě vyvolává. Máš plné právo mu říct, co prožíváš, i plné právo vztah ukončit, když Ti v něm není dobře. Umím si představit, že je to velmi těžké, ale chci Tě moc podpořit v tom, aby ses postavila za sebe a jednala podle toho, co sama chceš. Můžeš si zkusit položit otázky, co by Ti dodalo odvahu vztah ukončit nebo co by se muselo stát, aby Tě to k tomu dovedlo. Možná i zodpovězení těchto otázek Ti poskytne nějaká vodítka a lepší orientaci sama v sobě.

Může i pomoci o tom s někým dalším mluvit. Je nějaký dospělý, kterému by ses mohla svěřit? Napadají mě rodiče, jiný příbuzný nebo třeba školní psycholog/psycholožka. Případně se můžeš anonymně ozvat i na Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz) nebo na Modrou linku (www.modralinka.cz) a probrat celou situaci podrobněji. Neboj se říct si o další pomoc.

Přejeme hodně sil.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme, že se na nás znovu s důvěrou obracíš. Píšeš o úzkostech ohledně těla a o nesnázích mezi kamarády.

Je mi líto, že vnímáš, že se necítíš mezi kamarády tak vítaná a nejsi zahrnována do mimoškolních aktivit. V interakci mezi kamarády zažíváš též různé nepříjemné situace, ve kterých Ti není příjemně. Nedivím se, že se tím trápíš a oceňuji, jak dokážeš o náročných pocitech mluvit.

Zmiňuješ, že se projevy depersonalizace (odtržení od sebe i svého vlastního těla apod.) nelepší. Umím si představit, že je to dost zatěžující a možná i vyčerpávající. V minulém dotazu jsme Ti doporučovali, ať se s tím zkusíš svěřit někomu dospělému, ke komu máš důvěru. Mohou to být např. rodiče, kteří by Ti mohli pomoci i s vyhledáním další pomoci. Zvládla jsi skvěle první krok, kdy jsi napsala do Alíkovy poradny a svěřila ses nám, ale říkám si, že by mohlo pomoci, abys na další krok nebyla sama. Je dobré mít k sobě lidi, kteří Tě podrží a podpoří Tě v nelehkém období.

Zmiňuješ obavu, že jsou psychologové drazí a nechceš po rodičích, aby to platili. To je od Tebe moc hezké, jak bereš v úvahu svoje okolí a je znát, jak moc Ti na nich záleží. Chtěla bych Tě ale podpořit v tom, že i Ty si zasloužíš cítit se lépe a mít pravidelný prostor, kde se budeš s odborníkem moci pobavit o tom, co Tě tíží. Mohla bys s ním řešit vztahové problémy, traumata i pocity odcizení od vlastního těla.

Existuje i odborná pomoc, která je zdarma. Např. školní psycholog/psycholožka Ti poskytne konzultace zdarma a také jsou psychologové propláceni pojišťovnou. Konkrétní informace jsou na webech zdravotních pojišťoven a poté je potřeba žádanka od dětského lékaře. Ke školnímu psychologovi/psycholožce se můžeš objednat Ty sama. V krizovém centru jsou služby také nezpoplatněny. Jak jsme Ti posílali mapu pomoci Safezóny (www.safezona.cz/mapa-pomoci), můžeš si tam přímo dle místa bydliště vyhledat krizové centrum pro děti a mládež nebo konkrétní psychology. Moc Ti držíme palce, ať najdeš pro sebe tu správnou pomoc. Zkus se případně poradit i s rodiči.

Přejeme Ti klidné dny a hodně sil.

Modrá linka

Ahoj,
omlouvám se za maličko pozdější odpověď, dlouho jsme váhali, jestli najdeme nějaké řešení – a skutečně už máme v plánu nějaký způsob poznačování doporučeného věku u dotazů/odpovědí. Ale neplánujeme ty nevhodné dotazy úplně skrýt, protože pak by je nenašli ti, kdo hledají odpověď pomocí vyhledávačů.

Nemyslím si, že dotazy sexuální povahy tvoří skutečně polovinu naší poradny, ten zlomek bude mnohem menší. Dost často se ptají skutečně děti, protože je to prostě zajímá… a je zcela přirozené, že je to zajímá. Tady u nás mají zaručené, že dostanou fakticky správnou a bezpečnou odpověď od vystudovaných odborníků. Díky anonymitě navíc neriskují žádnou ostudu.

Bizarních dotazů přišla už ohromná spousta… hodně jich bylo zodpovězeno neveřejně, protože si často nejsme jistí, zda byly myšlené vážně, a nechceme dělat trollům zbytečně radost zviditelněním.

V případě, že (domnělé) dítě popíše nějakou erotickou zkušenost s jiným člověkem, tak tím musíme zaměstnat policii, protože pohlavní zneužití je trestný čin, na který se vztahuje ohlašovací povinnost. (Podobné dotazy také nezveřejňujeme.)

U mnoha otázek můžeme jen překvapeně pozdvihnout obočí , třeba když se někdo ptá na druhou dírku na penisu, nebo na jiné zdánlivě nepravděpodobné anomálie lidského těla…