Ahoj z Modré linky,

moc si vážíme Tvé důvěry, se kterou jsi nám napsala upřímně o tak intimním problému. Je mi líto, že nemáš ráda ani své tělo, ani svou povahu. Asi není vůbec lehké s takovým míněním o sobě každodenně fungovat. Je moc dobře, že ses rozhodla nám napsat a také, že si uvědomuješ, že přestat jíst anebo si po jídle vyvolávat zvracení může být nebezpečné.

Umím si představit, že by někdy člověk udělal vše pro to, aby vypadal jinak, aby byl se sebou spokojený. Někdy to bývá i takové omezení v jídle anebo vyvolávání zvracení, jako to teď máš Ty. Nejsi sama, kdo něco takového zkusil. Takovéto jednání může mít dopad na Tvé tělo i psychiku, což asi sama víš. Opravdu by se mohlo stát, jak píšeš, že bys omdlela anebo by sis tím mohla způsobit vážné následky, pokud bys tohle dělala dlouhodoběji. Jsem moc ráda, že jsi napsala takhle brzy a vypadá to, že jsi odhodlaná s tím něco udělat.

Je důležité, abys na své trápení nebyla sama. Zasloužíš si podporu někoho, komu věříš - rodiče, kamarádka, oblíbená paní učitelka nebo vedoucí kroužku. Je dobré mluvit o tom, jak se cítíš, jak vnímáš své tělo a sebe celkově. K tomu může být dobrý i psycholog/psycholožka. Díky setkáním s takovým odborníkem můžeš lépe porozumět sama sobě a svým pocitům a přijít na to, co dělat, aby ses cítila lépe. Psycholog někdy bývá ve škole anebo můžeš na nějakého získat kontakt přes dětského lékaře/lékařku. Mohlo by být užitečné prozkoumat, kde se vzala ta nenávist k sobě a možná postupně hledat cesty, jak se mít ráda. Zasloužíš si mít se ráda taková jaká jsi a mít spokojený život. Je v pořádku, že každý máme jiné tělo a navíc jsi i ve věku, kdy se ženské tělo proměňuje. Kdybys o tom chtěla mluvit více, jsme k dispozici na chatu nebo telefonu (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že si říkáš o radu, když nevíš, co dělat. Vypadá to, že je tady kluk, se kterým bys ráda byla v kontaktu, ale komunikace se Vám nějak nedaří. Ptáš se, jak by ses mu měla omluvit a jak zařídit, aby s Tebou komunikoval.

Nejprve chci napsat, že ve vztazích se to tak někdy stává, že si úplně neporozumíme, neřekneme si vše na rovinu a pak z toho mohou být nedorozumění, zvláště pokud je to psaná komunikace. Oceňuji, že se snažíš hledat cestu, jak to napravit. I když za situaci mezi Vámi jste zodpovědní oba, nejen Ty. Oceňuji, že jsi dokázala poslechnout svůj vnitřní pocit, když jste spolu začali chodit a nenutila ses do líbání, když se Ti to nezdálo správné. Vypadá to, že se toho kluka dotklo, když ses s ním pak rozešla. Také rozumím tomu, že Tě naštvalo, když jsi mu nechala několik zpráv, on nereagoval a pak se ozval jakoby nic zrovna když se nudil. Myslím, že nejsi jediná, koho by tohle naštvalo.

Přemýšlím o tom, jestli je pro Tebe možné zkusit mu to popsat takto otevřeně, jako jsi to napsala nám. Mně přijde, že jsi to vysvětlila moc hezky a dává smysl, proč ses rozhodla s ním rozejít. Nějaký čas uplynul, oba už jste možná jinde a třeba by to dnes bylo jiné. Základem vztahů je upřímná komunikace. Pokud se mu tedy chceš omluvit, udělej to co nejotevřeněji, aby porozuměl tomu, jak jsi to tehdy měla a co Tě třeba naštvalo na tom, když Ti volal. Věřím, že kdyby více viděl do toho, jak ses cítila, byl by otevřenější s Tebou komunikovat. Kdyby se Ti to nedařilo anebo bys o tom potřebovala více mluvit, někdy pomůže svěřit se někomu, komu věříš. Rodičům jsi to říkat nechtěla, možná nějaká kamarádka by měla pochopení anebo dokonce podobnou zkušenost.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je od Tebe moc hezké, že bys chtěl pomoci kamarádce, zní to, že Ti na ní hodně záleží. Je mi líto, že má kamarádka takové potíže se svým tělem a s jídlem. Pokud skoro nic nejí a někdy jídlo i zvrací, může to pro ni být nebezpečné. Je dobře, že hledáš, co bys pro ni mohl udělat.

Zároveň chci, abys věděl, že za své zdraví je zodpovědná Tvá kamarádka a především její rodiče. Tvé možnosti, jak jí pomoci, jsou docela omezené. Je moc důležité, že si toho všímáš, a to hlavní, co můžeš udělat, je mluvit se svou kamarádkou o tom, co vidíš a že Tě to znepokojuje, že máš o ni strach. Můžeš jí také nabídnout pomoc a podporu při hledání odborné pomoci. Tou je například psycholog/psycholožka. Takového odborníka možná máte ve škole, a pokud ne, kamarádka na něj může dostat kontakt od svého lékaře/lékařky. Kdyby ale kamarádka o žádnou pomoc nestála, neexistuje způsob, jak bys ji k tomu přiměl proti její vůli. Je ale moc důležité, aby o jejím problému věděl někdo dospělý. Můžeš se zkusit kamarádky zeptat, jestli o tom vědí rodiče a jestli to nějak řeší. Kdyby se rodičům svěřit nechtěla, třeba je někdo jiný dospělý, komu věří - učitelka, vedoucí kroužku nebo někdo další z její rodiny.

Důležité je na kamarádku netlačit. Dát jí vědět, že máš o ni obavu a jsi tady pro ni jako podpora. Zároveň ale chci zdůraznit, aby sis i Ty hlídal své hranice a nenechal se problémem kamarádky příliš zahltit. Je v pořádku říct, že dál nevíš, jak bys pomohl a odkázat ji na odborníky. Můžeš jí dát i kontakt na nás. Na telefonu nebo chatu s ní můžeme více do hloubky probrat, co se děje. Existuje také organizace Anabell, která se problémy s jídlem zabývá a kam může kamarádka anonymně napsat (www.anabell.cz)

Držíme Tobě i kamarádce palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že si říkáš o pomoc, když si nevíš rady. Zdá se, že i přes svou trému a obavy čím dál více cítíš, že by ses rád sblížil s dívkou a poznal, jaké to je. Vnímám z Tvého psaní, že se porovnáváš s ostatními dospívajícími ve Tvém věku, kteří už takovou zkušenost mají a zdá se Ti divné, že Ty ne. Možná se tím cítíš nějak znevýhodněný. Chci Tě ujistit, že je zcela v pořádku ve Tvém věku zatím žádnou takovou zkušenost nemít. Každý s randěním začne, až se na to cítí připraven. Je přirozené, že máš z toho obavy. Člověk bývá nervózní, když zkouší něco nového, a zvláště pokud mu na tom záleží.

Zajímá Tě, jak bys mohl dívku oslovit a nebýt u toho tolik nervózní. Asi na to není snadná rada. Každému může fungovat něco jiného. Určitě pomůže cvik, až to párkrát zkusíš, budeš nervózní čím dál tím méně. Někdy také pomáhá, když dopředu druhému řekneme, že jsme nervózní a že je to pro nás těžké. Psaní Ti problém nedělá, tak si říkám, jestli je možné té dívce třeba dopředu napsat, že bys s ní rád mluvil, ale asi budeš nervózní, nevíš moc jak na to. Není nic špatného na tom druhému upřímně říct o svých pocitech a trochu se tak odhalit. Někdy dokonce taková upřímnost bývá lidem sympatická a mohou se Ti cítit bližší. Někomu pomáhá nacvičit si předem, co chce říct.

Ptáš se také na to, jak vůbec s holkama mluvit, žádnou kamarádku jsi ještě neměl, nerad bys dívce ublížil. Oceňuji, že Ti záleží na tom, aby se dívka s Tebou cítila dobře. To samo o sobě podle mě vypovídá o tom, že budeš dělat vše, jak nejlépe umíš. Napadá mě, jestli o tom můžeš mluvit s někým, komu věříš. Zmiňuješ rodiče, možná i oni Tě dokáží uklidnit a dodat Ti sebedůvěru, že to zvládneš. Myslím, že jim to můžeš říct hodně podobně jako jsi to napsal tady na Alíka. V období dospívání je přirozené, že takové věci řešíš, myslím, že by je to nemuselo překvapit.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
bohužel nikdo z těch, kteří odpovídají v poradně, není lékař, a proto ti mohu poradit pouze jako laik. Bohužel nemám představu, o co by se mohlo jednat a co by ony výrůstky mohly znamenat, ale stanovování diagnózy za pomoci internetu je vždycky velmi ošidné a riskantní. Proto bych ti určitě doporučovala, aby ses svěřila mamince a požádala ji o objednání k dermatologovi. Lékař jistě dokáže určit, o co se jedná a navrhne adekvátní léčbu.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z poradny Sbarvouven,

chci moc ocenit, že si se na nás obrátil a rozumím tomu, že situace je náročná. Píšeš o tom, že si nedokážeš vybrat mezi klukem a holkou. Když myslíš na jednoho, tak je ti špatně kvůli tomu druhému a máš blbý pocit.

Rád bych ti dal nějakou jasnou radu tzv. mávnutím kouzelného proutku, ale ta bohužel neexistuje. Nedokážu ti říct, koho si vybrat. Vždy bude rozhodnutí jen na tobě. Chtěl bych těl ale podpořit v tom, že si nemusíš vybírat hned a dát si čas. Jakékoli navazování vztahů chce totiž čas a můžeš zkusit poznávat jaké to je. Píšeš o tom, že s tím klukem čas netrávíš. Napadá mě tedy, jestli by si ho chtěl oslovit a taktéž ho blíže poznat. S tou holkou můžeš dál chodit ven, zjišťovat jaké to pro tebe je a co je ti příjemné. Někdy zjistit, co opravdu chceme vyžaduje čas.
Věřím tomu, že nemusíš mít žádné možné výčitky nebo negativní pocity, že o tom, kdo se ti líbí přemýšlíš. Naopak to vnímám tak, že si citlivý člověk. Neměj na sebe velké nároky a požadavky. Zkus tomu nechat volný průběh a netlačit na sebe. Může být užitečné se zastavit , nadechnout a jen poslouchat, co by si v dané chvíli chtěl - to si potom užívat. Je jen na tobě, jestli o tom jak se cítíš budeš chtít s tou holkou/klukem mluvit.

Jinak řečeno se tě snažím podpořit v tom, že je možné, že nevědět je naprosto v pořádku a neznamená to nic špatného. Doufám, že máš kolem sebe třeba někoho, kdo ti je oporou a můžeš s ním o tom, jak se cítíš mluvit. Pokud by nikdo takový nebyl a měl si pocit, že je toho na tebe moc je možné zavolat nebo napsat třeba na linku bezpečí nebo i k nám do poradny. Jak jsem psal na začátku, rozhodnutí za tebe nikdo neudělá. To co ti můžeme nabídnout je, že tě budeme poslouchat.

Držím moc palce, aby si na sebe netlačil a ujišťuju tě, že nevědět je naprosto v pořádku a normální.

Poradna Sbarouven. cz

Ahoj,

z tvého současného i minulého dotazu je vidět, že tě otázky na tvoji identitu a sexuální orientaci hodně zaměstnávají. Pokud se ti téma často honí hlavou, je dobře ho zkoušet prozkoumávat. Je skvělé, že to děláš.

Přitom je ale důležité nesnažit se dostat jasnou odpověď příliš brzy. Jsi mladá a tvoje pocity se ještě budou určitě vyvíjet. Budeš také získávat nové zkušenosti a pocity z nich ti napoví, kdo skutečně jsi. Není obvyklé, aby tak mladí lidé, jako jsi ty, měli zcela jasno ve všech svých otázkách. Zkus prosím být trpělivá.

Ve své zprávě kladeš tři konkrétní otázky. Stručně je zodpovíme. Pokud bys je potřebovala probrat podrobněji, můžeš napsat do anonymní online poradny Sbarvouven.cz.

1) Ptáš se, jaká je tvoje sexualita, když se cítíš jako holka a přitahují tě kluci, ale ani by ti nevadilo být klukem, kterého přitahují kluci. Tady je třeba odlišit dva pojmy - sexuální orientace a genderová identita, které představují dvě samostatná témata. Genderová identita je to, jak sama sebe vnímáš a prožíváš - tedy zda se cítíš jako holka a při narození ti bylo připsáno ženské pohlaví, nebo naopak. Sexuální orientace znamená, kdo tě přitahuje a s kým bys chtěla mít romantický vztah. Pokud se cítíš jako holka a přitahují tě kluci, pak se jedná o heterosexuální orientaci. Pokud se cítíš jako kluk a přitahují tě kluci, pak se jedná o homosexuální orientaci.

2) Dále se ptáš, zda to máš říct rodičům. Na to nelze jednoznačně odpovědět. Záleží na tom, proč bys jim to chtěla říct. Pokud je například člověk starší a už má či chce navázat vztah, je důležité to před rodinou netajit. Díky tomu se člověk může cítit svobodněji. Jiná situace panuje, pokud je člověk hodně mladý (jako ty) a je zvyklý s rodiči probírat všechna témata, o kterých přemýšlí. Pak je také určitě na místě jim své myšlenky a pocity předestřít. V takovém případě mohou rozhovory s rodiči i pomoci, aby si mladý člověk téma pro sebe ujasňoval. Jenže ne ve všech rodinách děti s rodiči skutečně takto otevřeně o všem hovoří a někdy zvláště témata týkající se sexuality jsou pro obě strany trochu nepříjemná. V tom případě nastává třetí situace - člověk je mladý, ale přitom s rodiči své (některé) pocity obvykle neprobírá. V tom případě není nutné se sdělením spěchat.
Pokud tě trápí, že rodiče vyjadřují negativní postoje k LGBT+ osobám, můžeš si s nimi o tom promluvit. Není nutné mluvit hned o sobě, ale zeptat se jich na to, proč takto mluví, odkud jejich názory vycházejí, jaké LGBT+ lidi znají, ukázat svůj odlišný názor... Zkrátka vést o tom s rodiči rozhovor, aniž by nutně šlo o to, kdo tebe samotnou přitahuje.

3) Třetí otázkou se ptáš, zda se budou tvoje pocity měnit. Jak jsme už psali na začátku, jsi hodně mladá, takže je pravděpodobné, že se tvé pocity ještě mohou vyvíjet. To neznamená, že by to, jak se cítíš nyní, nebylo skutečné. Ale jsi ve věku, kdy tvoje osobnost dozrává a kdy získáváš mnoho nových zkušeností.

Pokud by tě trápily další otázky, klidně nám opět napiš do Alíka nebo do poradny Sbarvouven.cz.
Přejeme ti pěkný závěr prázdnin,
Sbarvouven.cz

Ahoj!

Tvůj dotaz rozhodně není blbý a je super, že se o maminku takhle zajímáš.

Rozumím tomu, že Tě tahle situace může hodně trápit. Je pro Tebe důležité, aby k tobě maminka byla upřímná a zároveň je vidět, že ti na mamince a na jejím zdraví záleží.

Kouření je návykové a může být těžké s ním přestat, i když to člověk už zvládl v minulosti. Maminka se možná cítí provinile a nechce Tě zklamat a právě proto svoje kouření před tebou tají.

Pokud se o tom s maminkou rozhodneš mluvit, je dobré vybrat nějaký klidný moment, kdy jste obě v pohodě. Můžeš začít třeba tím, že jí řekneš, jak moc ti na ní záleží a jak tě to trápí, že si myslíš, že znovu kouří. Zkus se jí zeptat bez obviňování a dej jí prostor, aby ti mohla odpovědět otevřeně. Můžeš třeba říct něco jako: „Mami, všimla jsem si, že jsi měla v batohu cigarety. Je mi to líto, protože tě mám moc ráda a bojím se o tvé zdraví. Můžeme si o tom promluvit?“

Důležité je, aby maminka věděla, že si tu pro ní a že jí za její chování nebudeš odsuzovat. Je to těžká situace, ale maminka má pravděpodobně nějaký důvod, proč kouří a pokud to s tebou bude chtít sdílet, může to být dobrý začátek pro vzájemné porozumění. Pokud by maminka uvažovala nad tím, že chce přestat, klidně jí můžeš odkázat na naší linku, která je bezplatná: 800 350 000.

Držím palce, ať se Ti podaří najít společnou řeč a vyřešit to tak, aby jste si i nadále důvěřovaly.

Národní linka pro odvykání

Ahoj z Modré linky,

nejsem si jistá, jestli Ti odpověď stihne dorazit, když budeš ještě na táboře. Máme tady na odpověď určité lhůty, bohužel nejde odpovídat hned. Jestli jsem Tvou zprávu dobře pochopila, máš několik dotazů ohledně kluků, kteří se Ti líbí.

Ptáš se nás, co s tím, když se Ti líbí mladší kluk. Nevím přesně, v čem je to pro Tebe problém, nevadí, když je kluk mladší než holka. Není na tom nic špatného, nikde není dáno, že kluk musí být starší nebo byste měli být stejně staří. Taky píšeš, že je o 20 cm menší. I to může být v pořádku, záleží jen na tom, jak se ohledně toho cítíš Ty. Píšeš, že se Ti líbí ve všech směrech. Můžeš se tedy sama sebe zeptat, jestli je pro Tebe jeho výška překážkou. Navíc se stále vyvíjíte, tak je možné, že se váš výškový rozdíl časem srovná.

Dále Tě zajímá, jak najít odvahu říct klukovi o tom, že se Ti líbí. To není snadná otázka, každý to může mít jinak. Není lehké druhému říct o tom, že se nám líbí a také někdy holky cítí tlak v tom, že by měl první krok udělat kluk. Chci Tě ale ujistit, že i holka může klukovi tohle říct a není na tom nic špatného. Je dobré být co nejvíce upřímná a přirozená. Zkus ho oslovit ve vhodné chvíli, kdy Vás nebude nikdo rušit a říct mu, co konkrétně se Ti na něm líbí. Uvidíš sama podle jeho reakce, jestli je to oboustranné. Pokud tábor brzy končí, je možné, že to bude teď jediná příležitost mu o tom říct a třeba bys i litovala, kdybys to neudělala. To Ti může dodat odvahu.

Ptáš se, jak poznat jistě, jestli se Filipovi líbíš a jestli se s ním více bavit. Není na to konkrétní návod, ale obecně když se někomu někdo líbí, vyhledává jeho přítomnost, často se na něj dívá, sem tam se třeba usměje. Obvykle intuice (vnitřní pocit) bývá správný. Pokud se Ti zdá, že se mu líbíš, možná to tak opravdu je, ale potvrdit Ti to nedokážu. Jestli se s ním více bavit nebo ne, je na Tobě, řiď se podle toho, co sama chceš, v čem je Ti dobře.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
v první řadě bych měla upozornit na fakt, že nikdo z odpovídajících není zrakový odborník. Ani já nemám lékařské vzdělání, ale sama brýle už pár let mám, tak snad alespoň trochu pomoct zvládnu.

V první řadě se rozhodně nemusíš omlouvat, protože skoro neexistují zbytečné dotazy. Naopak je fajn se umět zeptat, když čemukoli pořádně nerozumíš.

S vzhledem je to takové složité. Když se člověk objeví v nových brýlích, tak je přirozené, že je to i pro jeho okolí „nezvyk“. Věřím ale, že jste vybírali takové brýle, které k tobě sedí, a že si i brácha nebo kamarádka časem zvyknou a přestanou si z tebe dělat legraci. Stejně tak by měli poradit i v optice a před výrobou brýlí si u tebe zjistit údaje, které potřebují k tomu, aby ti brýle seděly.

A teď už k otázkám...

1. Záleží asi hlavně na tom, co máš za brýle a na co přesně je potřebuješ. Píšeš o tabuli, takže možná máš „jen“ nějaké slabší brýle na dálku? Pokud ano, tak by se nestalo vůbec nic. Jestliže v běžných situacích brýle nepotřebuješ, všechno zvládáš v pohodě i bez nich a skutečně máš problém jenom přečíst nějaký daleký text, tak ničemu nevadí, když si budeš brýle brát jen v případě potřeby. Dělá to tak spousta lidí.
2. Tady asi neexistuje moc univerzální odpověď. Píšeš, že máš brýle ode dneška. U nových brýlích (zvlášť, když jsi je tak dlouho neměla) se stává, že si na ně oči musí chvilku zvyknout a problémy můžou pár dní přetrvávat. Pokud by ale skutečně byly takové, že s nimi máš problém i jít, pak by nejspíš stálo za to se domluvit s rodiči a zajít k lékaři nebo alespoň do optiky, kde zkontrolují, jestli je všechno v pořádku.
3. Opět záleží na tom, jaký problém konkrétně máš. Dobrou zprávou ale je, že běžné zrakové vady (jako třeba krátkozrakost nebo dalekozrakost) se dají řešit poměrně snadno drobným lékařským zákrokem. U dětí se ale provádí jenom velmi omezeně a na specializovaných klinikách, protože se jejich oči stále vyvíjí. Většinou je minimální věk pro zákrok 18 let.

Nejlépe ti ale vždycky poradí tvůj lékař, který zároveň má i veškeré informace o tvých očích. Neboj se ho tedy ptát na všechno, co ti není jasné, jistě ti rád vysvětlí všechno, co bude potřeba.

Ahoj,
je to tvůj lékař, kdo viděl tvoje jaterní testy a další výsledky, ne my. A tvůj lékař také zná tvůj celkový zdravotní stav, případně tě může poslat na nějaké další vyšetření, kdyby bylo zapotřebí. Proto se s dotazy, jak dlouho máš být v klidu, kdy budeš moci začít trénovat, a s dalšími dotazy týkajícími se tvé léčby obrať na něj. Možná ti ještě neřekne definitivní termíny, které mohou záležet na dalším průběhu onemocnění, ale řekne ti další postup léčby a případně vysvětlí, na čem může urychlení nebo zpomalení průběhu záviset.

Ahoj Sáro, zdravíme Tě z Modré linky,

velmi nás těší, že se cítíš lépe a jsme rádi, že jsme k tomu našimi zprávami mohli přispět. Myslím si, že nejvíce však vděčíš sobě, že jsi našla odvahu napsat nám, nebýt na to sama a svou situaci začít měnit. Tvého poděkování si vážíme.

Přejeme Ti hezké srpnové dny a aby ses i nadále cítila lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vypadá to, že vztah s Tvým klukem se proměňuje a Ty bys ráda věděla, co se děje, což naprosto chápu. Moc oceňuji, že se o tom se svým klukem pokoušíš komunikovat a je mi líto, že se to moc nedaří, protože on o takových věcech nerad mluví. Umím si představit, že z toho můžeš mít nejrůznější pocity - zmatek, smutek, možná i bezmoc - je pochopitelné a v pořádku se v takové situaci cítit jakkoliv.

Ptáš se nás, jestli to máš nechat být nebo dát vztahu ještě šanci. Možná sama tušíš, že to za Tebe rozhodnout nedokážeme a nedokážeme ani říct, co by bylo nejlepší. Obě řešení totiž mohou být v pořádku, důležité je, jak to cítíš Ty sama. Někdy v rozhodování může pomoci zkusit si představit oba scénáře a jak by ses cítila. Zdá se, že tady je možnost ve vztahu ještě zůstat, ale nemít od Tvého kluka tolik pozornosti, kolik bys potřebovala a chtěla. Anebo to ukončit, což pravděpodobně bude nějakou dobu bolet. Někdy žádná varianta není úplně fajn, ale bylo by možné si třeba říct, která by pro Tebe byla přece jen malinko lepší?

Je v pořádku, že se vztahy mění, zvláště, když si člověk sám něčím prochází, jako možná Tvůj kluk - vyrovnávání se s přechodem na střední školu a možná i něco dalšího, o čem třeba nemluví. Ty děláš maximum pro to, aby o tom s Tebou mluvil, abys pro něj byla oporou, což je skvělé a rozhodně to není samozřejmost. Pokud to ale Tvůj kluk má tak, že nerad o věcech mluví, asi neexistuje způsob, jak ho k tomu přimět. Někdy je to dokonce tak, že čím více tlačíme na to, aby s námi druhý mluvil, tím více se uzavírá do sebe. Můžeš mu říct, jak se cítíš a co bys potřebovala, ale dál je na něm, jestli něco změní. Někdy vztahy končí i když se ti dva mají rádi, když vztahu nepřejí okolnosti. Zároveň na sebe nemusíš tlačit a nemusíš se rozhodovat hned. Může také pomoci mluvit o tom s někým, komu věříš - kamarádka, sourozenec, rodiče. Třeba něco podobného zažili a dokážou Ti dát ještě jiný pohled.

Držíme Ti palce, aby ses rozhodla tak, aby Ti bylo dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že se potýkáš s tak nepříjemným problémem ohledně vyprazdňování. Je moc dobře, že hledáš možnosti, jak si pomoci.

Nedivím se, že jsi z toho nervózní už dopředu a že Tě to trápí. Přemýšlím o tom, jestli jsi to řešila i se svým dětským lékařem/lékařkou? Je dobře jet na pohotovost, když je akutní problém, ale pokud to trvá již delší dobu, je dobré, aby o tom věděl/a i Tvůj/Tvá ošetřující lékař/ka.

Potíže spojené s vyprazdňováním mohou mít často psychický podklad. Proto bych Ti také doporučila vyhledat pomoc psychologa/psycholožky. Díky konzultacím s odborníkem můžeš více prozkoumat, co se s Tebou děje, když se máš vyprázdnit mimo domov, jak se cítíš, jestli třeba máš z něčeho obavy anebo to může být spojeno i s nějakým minulým zážitkem. Jakmile lépe porozumíš sama sobě, je pak snazší hledat způsoby, jak s tím pracovat a co pro sebe udělat, aby se Tvé potíže začaly postupně zlepšovat. K psychologovi Tě mohou objednat rodiče anebo můžeš o kontakt požádat i Tvého/Tvou dětského lékaře/lékařku.

Držíme Ti palce, aby se potíže brzy zlepšily.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Tvůj dotaz mi nepřipadá nijak trapný a chápu, že Tě taková věc trápí. Skoro každý z nás se do nějaké míry srovnává s ostatními. Pro člověka je přirozené, že chce zapadat, chce se podobat ostatním. Pokud vnímáš, že všechny holky kolem Tebe mají větší prsa, dokážu si představit, že Tě pak napadá, proč zrovna Ty máš nejmenší.

Ptáš se nás, jestli se dá něco dělat, aby Tvá prsa byla větší. Jak sama píšeš, je to dáno geneticky a opravdu to sama nijak ovlivnit nemůžeš. Je pravda, že prsa jsou tvořená tukem, avšak není to tak jednoduché - i štíhlé dívky mohu mít velká prsa a robustnější dívky mohou mít prsa menší. Píšeš, že ženy ve Tvé rodině mají prsa docela velká. Je Ti 13 let a Tvůj vývin není ani zdaleka u konce, naopak bych řekla, že teprve začíná. Určitě je šance, že Ti prsa ještě porostou.

Zároveň chci také napsat, že pokud by Tvá prsa zůstala spíše menší, ani na tom není nic špatného. Je v pořádku a normální, že každý máme tělo jiné a každý vypadáme jinak. Tak jako máme každý jinou barvu očí, každý jsme jinak vysoký, i tvary a velikosti prsou jsou různé. Chci Tě ujistit, že každý z nás má na svém těle něco, co by rád změnil a co v něm vzbuzuje nejistotu. Dokonce i ti, o kterých bys to neřekla. Přála bych Ti, abys měla své tělo ráda takové jaké je a neporovnávala ho příliš s ostatními. Je v pořádku se o své tělo dobře starat, avšak jsou věci, které nedokážeme změnit ani cvičením, ani stravou a tak je dobré hledat cesty, jak to přijmout. Kdyby Tě to dále trápilo, může Ti pomoci mluvit o tom s někým, komu věříš - kamarádka, sourozenec nebo rodiče.

Přejeme Ti hezký zbytek léta.

Modrá linka