Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Šikana

Ahoj poradno,
ve třídě mě spolužáci šikanují. Chtěla jsem jít za třídní učitelkou, ale vyhrozili mi, že jestli to někomu řeknu, že mi ostříhají vlasynebo že mě po škole zmlátí. Mám z nich strach jelikož jsou všichni starší. (jsem nejmladší ze třídy) a jedna z nejslabších. Dneska jsem chtěla už jít za učitelkou, ale zase nechci, aby se kvůli nám zase rozčilovala, tak radši nepůjdu... ona se kvůli nám rozčiluje pořád. My jsme asi ta nejorší třída (nechci se chvástat nebo tak, ale říkají mi to i učitelé) já jsem jedna z těch hodných, co se snaží a nedělají problémy. Moje další trápení tomu moc nepomáhají, ale o tom se nechci moc bavit. Už jsem to asi přijmula, ae tohle přijímat nehodlám! Proto Vás prosím o radu jak se tomu postavit nebo abych to začala nějak řešit. Jenže nevím jak a to je ten důvod proč píšu sem.
Předem děkuji za odpověď
(jsem v 9. třídě)

holka, 14 let, 3. března

Ahoj,
mrzí mě, že zažíváš ve škole šikanu a nedivím se, že se obáváš to někomu říct, zvlášť, když Ti spolužáci vyhrožují. Moc bych Tě ale chtěla podpořit v tom, abys nakonec našla odvahu a svěřila se učitelce. Šikana většinou sama o sobě neskončí, navíc Vaše třída má své potíže a učitelé to, jak píšeš, stejně už vědí, že jsou zde nejrůznější problémy. Je škoda myslet v tuto chvíli víc na třídní učitelku než na sebe. Učitelé a celkově školy mají své postupy, jak se šikaně postavit, klidně s třídní můžeš mluvit i o vyhrožování a o tom, že máš strach co bude. Můžeš jí také ukázat tento dopis, možná vše bude potom snadnější. Přemýšlím také o tom, jestli o všem vědí rodiče, i oni by mohli do školy zajít a chtít po škole, aby vše řešila.
Zmiňuješ i svoje další trápení, proto mne napadlo, že by možná pro Tebe bylo dobré zavolat na linku důvěry, třeba přímo na Modrou linku a zkusit si o všem s někým anonymně promluvit. Pokud máte ve škole psychologa, je to také další osoba, která Tě může podpořit, abys na všechno nebyla sama.

Přejeme Ti, aby šikana co nejdříve skončila.

Modrá linka.

Vyhledat odbornou pomoc

Ahoj
Mám problém, se kterym se neumim vyrovnat.. Možná tomu časem řeknu, že to nebyl problem.. Byla jedna akce, ktera mi zamotala hlavu a od te doby jsem se prej začala měnit.. Byt mimo. Postupem času si to začali všimat kamaradi a hrozne mi řikaji, jak jsem jina, že mam prej deprese a že jsem třeba prostě takova makova. Je pravda, že se citim uvnitř uzavřena, nemam chut se s nikym bavit. Jenže moji kamaradi se se mnou nebavi a citim se vic a vic sama. Musela jsem i odjet z mesta a jsem tu tyden.. Cítim se i lepe. Jenže. Jsem protivna, chodim spat treba ve dve rano, protože nemužu spat, čumim do blba.. Chci byt stará já.. Tu kterou meli moji kamaradi radi. Mam pocit, že mě i psychicky davaji na dno oni, ale sama si vlastne o to rikam. Nevím co mam dělat.. Občas se mi zdá, že už přemyšlim i o smrti a jak se vyklubat ze vsech problemu, ktere tam mam dal.. Mluvila jsem s tim už i s mamkou o tom s temi kamarady.. Ale ani ona mi už nepomohla.. Uz necitim uvnitř nic vlastně skoro nechci se nutit do plakání, nic mě nebaví. Děkuji vam, ze jsem se vam mohla svěřit..

holka, 2. března

Ahoj,

někdy se stane, že člověk prožije něco náročného a to jej velmi ovlivní. To, co prožíváš a co popisuješ, nevypadá jako jednoduchá záležitost a přemýšlím, jestli může jen tak odejít sama. Něco Tě zasáhlo natolik, že cítíš smutek, někdy jsi protivná, špatně spíš, ostatní si všimli, že už to nejsi Ty. Důležité mi také připadá, že chceš být jako dřív a tato situace Ti nevyhovuje a také to, že se Ti do myšlenek dostává téma smrti.

Je moc dobře, že ses svěřila alespoň z části mamce. Myslím, že bys na to neměla zůstávat sama. Někdy se ale rodičům celá pravda říká jen těžko a tak si myslím, že by Ti mohl pomoci psycholog/psychoterapeut. U něj bys v bezpečí a v atmosféře důvěry mohla přemýšlet o tom, co Tě tak na akci zasáhlo, že Tě to celou proměnilo, hledat svoje staré já a energii do dalších dní. Bylo by fajn, kdyby Tě rodiče mohli někam objednat a kam bys nějakou dobu docházela. Možná máte ve škole školního psychologa, i jemu by ses mohla se vším svěřit. Jestliže by sis vše potřebovala urovnat v hlavě a promluvit si s někým anonymně, je také možné zavolat přímo k nám na Modrou linku.

Přejeme Ti, aby se Ti brzy ulevilo.

Modrá linka

Násilí

Ahoj, Alíku i všichni ostatní,
chtěl bych se zeptat, co se stane, když osoba pod 15 let znásilní osobu nad 15 let, kdo z toho bude mít problémy????
Předem děkuji za odpověď a nikoho takového neznám, jen mě zajímá, co by se stalo.

kluk, 13 let, 2. března

Ahoj,

za znásilnění je vždy odpovědný pachatel, tedy ten, kdo násilí způsobil. V případě, že je dotyčnému méně než 15, jsou za něj odpovědní především rodiče. Problémy by měl tedy ten dotyčný - byl by vyšetřován policií i jeho rodiče - s rodinou i s ním by pracovali sociální pracovníci a popřípadě by se řešila i ústavní výchova toho dítěte, pokud by nebyla šance na změnu a nápravu. V každém případě platí, že oběť nemůže nijak za to, že ji někdo znásilnil.

Přejeme klidné dny,

Modrá linka

Šikana

Ahoj Alíku a spol. Mám dotaz ohledně mé osoby . Ve třídě jsem nejtlustější a sedím vedle kluka co mi nadává do rodiny, pořád do mě šťouchá prstama atd. Dá se to brát jako šikana nevím jak to mám říct paní učitelce nebo mamince tátovi už vůbec, jinak všichni ale celá škola si na mě ukazuje a pomlouvá mě ale na jinou školu chodit nechci prosím o pomoc

holka, 1? let, 29. února

Ahoj,

to musí být velmi nepříjemné zažívat naschvály od spolužáka, nikdo by se Ti neměl posmívat, ani Tvé rodině nadávat. Nevím, zda toto chování lze vyhodnotit jako šikanu, protože o tom mám málo informací, ale důležité je, že je Ti v tom nepříjemně a mělo by se to řešit. Je moc fajn, že pro sebe hledáš pomoc. Chápu, že je někdy těžké se svěřit paní učitelce nebo i doma, ale je to velmi podobné tomu, jak jsi to napsala k nám. Pokud by to pro Tebe bylo přijatelné, můžeš jim ukázat třeba svůj dotaz a naši odpověď. Učitelé jsou většinou připraveni na to takové situace a chtějí je řešit, protože šikana do škol nepatř. Pokud se k tomu přidají rodiče a budou o všem s třídní učitelkou mluvit, může se začít něco měnit k lepšímu.

Držíme palce,

Modrá linka

Povolání

Potřebuji poradit. Jsem v tercii (8. třídě) na 8 letém gymnáziu. Ani z 1% nevím co v budoucnu chci studovat. Popřípadě kam jít na vysokou, jestli zůstat na gymnáziu nebo jít na nějakou střední.

kluk, 13 let, 29. února


Ahoj,

chápu, že hodně přemýšlíš, co bys chtěl v budoucnu studovat, čím se zabývat. Myslím si, že v Tvém věku je to úplně normální, spousta kluků i holek to má podobně jako Ty. Nějaký čas na rozhodnutí ještě máš, můžeš ho tedy využít k tomu, aby sis sbíral informace o různých možnostech. Můžeš se zajít podívat na dny otevřených dveří ve středních školách, které by Tě zajímaly. Můžeš taky oslovit některé studenty z těchto škol a zeptat se jich na to, co Tě zajímá. Můžeš se taky zamyslet nad tím, které předměty Tě baví víc než jiné a konzultovat s učiteli, jaké uplatnění se s nimi může pojit. Gymnázium obvykle poskytuje obecnější a hlavně teoretické vzdělání, většinou se předpokládá, že na něj studenti navážou právě vysokou školou. Naproti tomu střední školy bývají více zaměřené na konkrétní oblast, ve které mají studenti možnost získat nějakou praxi. Ohledně volby dalšího vzdělání můžeš kontaktovat školního psychologa, pokud ho na škole máte anebo pedagogicko-psychologickou poradnu.

Hodně štěstí při hledání dalšího uplatnění přeje,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, chci zhubnout, ale to se netýká tohoto dotazu. Jak začít pít vodu? Už od mala mi "nechutná" voda. Vypiju maximálně 1 skleničku, když víc je mi špatně. Dá se vůbec nějak začít "naučit" pít voda? Bude mi chutnat když si ji dám např. s citrónem? Jelikož chci zhubnout tak ji nechci pít se šťávou.

kluk, 13 let, 29. února

Ahoj,

na Tvoji otázku: "Jak začít pít vodu", nemám jednoznačnou odpověď. Jednak je často těžké překonat nechuť, kterou máme k určitým jídlům anebo nápojům, jednak na každého funguje něco jiného a má jiné chutě. Nedokážu tedy říct, jestli ti bude lépe chutnat voda např. s citronem. Můžu Ti spíše dát několik tipů a sám uvidíš, co ti bude chutnat a co ne. Napadá mě zkoušet vodu kombinovat právě s různými druhy ovoce, třeba s pomeranči anebo v létě s malinami, borůvkami a podobně. Můžeš také pít více slabšího ovocného čaje.
Co mi připadá důležité, je fakt, že je Ti špatně, když vypiješ i jen 1 skleničku vody. Říkám si, že by sis o tom mohl popovídat s Tvým praktickým lékařem, a zkusit společně najít řešení, které by pro Tebe bylo nejlepší.

Zdraví,

Modrá linka

Zvířata

Ahoj! Hrozně moc bych si přála křečka. Bojím se ale, že mi ho rodiče nedovolí. Skoro se bojím se jich na to zeptat, protože vždycky, když o něčem takovém začnu, řeknou, že bych se o další zvířátko (mám kocoura), nedokázala postarat. To ale podle mě není pravda! Jak se co nejlépe a takticky zeptat? Děkuji za odpověď...

holka 12 let, 28. února

Ahoj,

chápu, že by sis moc přála mít křečka a že přemýšlíš, jak rodiče přesvědčit, aby Ti ho pořídili. Tvoje rodiče neznám, nedokážu proto říct, jak budou reagovat a co by nejlépe zabralo právě na ně. Říkám si ale, že ukázat, že by ses o křečka dokázala postarat, můžeš tím, jak dobře a zodpovědně se teď staráš o kocoura. Pořízení zvířátka je věc, kterou je dobré si vždycky dobře rozmyslet, jsou to povinnosti na několik let. Přemýšlím, jak by vypadalo soužití kocoura a křečka a jestli by to nemohlo působit problémy (vzhledem k tomu, že kočky obvykle myši, a tedy i křečky, mají tendenci lovit). I to je potřeba dobře promyslet.

Zdraví,

Modrá linka

Holky a láska

Ahoj.
Mám takový malý problém. Asi to bude znít hloupě a popravdě se dost stydím to tady napsat, protože vím, že se na to může podívat úplně každý. Ale přece jenom to zde napíšu... Takže jde o jednoho kluka. Seznámili jsme se když mi bylo asi pět let. Ten kluk je trochu mladší než já, ale vlastně jenom o necelý měsíc. No a vždycky jsme byli dobří kamarádi. Ten kluk bydlel jen pár metrů ode mě a chodil do stejné školy i když o třídu výš, protože já jsem měla odklad. Dost často jsme spolu chodili před barák a hráli fotbal, badminton, vybíjenou a další hry. Ale když mi bylo 10 let, dozvěděla jsem se, že se budou stěhovat. Předtím mi ještě nedocházelo, jak moc mi na tom klukovi záleží. V prosinci se odstěhoval. Ale mi pořád nedocházelo, že ho miluju. Asi po 14 dnech mi začal moc chybět. Myslela jsem na něj dnem i nocí. Ale časem moje "zamilovanost" opadla. I když mi ten kluk pořád chyběl. Ale o letních prázdninách tady přijel byla jsem s ním a s dalšími kamarády a kamarádkami stanovat. Teprve tam jsem si opravdu uvědomila, že ho miluju. A od té chvíle (to mi bylo 11) na něj myslím pořád! Po tom stanování jsem se s tím klukem viděla ještě několikrát. Jezdil tady. Sice ne moc často, ale přece jenom. Byli sice chvíle, kdy mi přišlo, že k danému klukovi už nic než přátelství necítím, ale vždycky když jsem ho znovu na živo uviděla věděla jsem, že to je jinak. Vždy když jsem ho spatřila na vlastní oči moje láska k němu se ještě víc prohloubila. Takže celé dva roky toho kluka miluju. V roce 2019 jsem u něho dokonce byla a spala jsem tam 2 noci s rodiči a moji mladší sestrou. Choval se ke mně moc hezky i když pravda je taková, že se chová hezky ke všem. Všechno bylo jako za starých časů. Normálně jsme se bavili, hráli hry a hlavně jsme se dost na smáli. Tento rok jsem toho kluka viděla zatím jenom jednou. Ale bylo to opravdu úžasný. Já vím, že plno lidí říká, že tohle jsou jen dětské lásky a tak za měsíc"uvadnou", ale je možné, aby tohle byla jenom dětská láska když toho kluka už miluju skoro tři roky? Já si myslím, že ne. Jo, je tu ještě jedna moc důležitá věc: Ten kluk se odstěhoval na druhý konec ČR! A popravdě si myslím, že jsme pořád dobří přátelé i když to je teď trošku horší. A ještě jedna zajímavost, ten kluk, jak tu ještě byl mě měl jako jednu z nejlepších kamarádek. A to je asi všechno... Omlouvám se za chyby v pravopise. Možná se mě zeptáte, co vlastně chci vědět, a tak vám na tu otázku přímo odpovím. Chci znát váš názor a budu moc ráda za každou radu. A teď pár otázeček: Mám na toho kluka zapomenout nebo se aspoň snažit? Nebo bych mu měla říct, co cítím? (Což asi nepůjde, protože jsem fakt příšerně hrozně stydlivá.) A teď už to je opravdu všechno. Ještě se omlouvám, že jsem vás zdržela a, že jsem toho napsala asi trochu moc, ale potřebovala jsem se s tím někomu svěřit. Děkuji...

Holka 13 let, 28. února


Ahoj,

není třeba se omlouvat, chápu že na onoho kluka hodně myslíš a máš kolem lásky k němu otázky, se kterými si teď nevíš rady. Je vidět, že si spolu dobře rozumíte, píšeš, že jsi byla jedna z jeho nejlepších kamarádek. Zároveň si umím představit, že se to celé zkomplikovalo, když se přestěhoval na druhý konec republiky.
Na otázky, na které se nás ptáš, neexistuje jednoznačná odpověď anebo zaručená rada. Každý jsme jiný, proto se těžko na dálku předpovídá, co se stane, když uděláme to a ono a jak na to bude ten druhý reagovat. Myslím si, že je důležité, abys vycházela z toho, jak to Ty sama cítíš. Chtěla bys, aby věděl, co k němu cítíš? Pokud ano, ale hodně se stydíš, je možnost mu to napsat, ať už klasicky dopisem nebo přes sociální sítě. Anebo můžeš začít postupně, menšími krůčky – třeba mu nejdříve pochválit něco, co se Ti na něm líbí.
Ptáš se, jestli máš na toho kluka zapomenout - to si často poručit úplně nejde, když jsme do někoho zamilovaní. Rozumím tomu, že asi přemýšlíš nad tím, jestli má smysl se snažit, když bydlí tak daleko od Tebe. Je pravda, že když od sebe lidé bydlí hodně daleko, někdy se stane, že se postupně odcizí, najdou si jiné přátelé a zamilují se do někoho jiného. Neplatí to ale vždycky. Opět hodně záleží na tom, jak to Ty sama cítíš. Někdy může trošku pomoci, když se mezi něčím rozhodujeme, udělat si seznam pro a proti - na jednu polovinu si napsat, proč by ses mu měla ozvat a snažit se, a na druhou půlku, proč by ses měla spíše snažit zapomenout. Uvidíš, jaká možnost pro Tebe bude přijatelnější.

Zdraví,

Modrá linka

Kamarádi

Ahoj,potřebuji poradit.Ve škole si spolužačky myslí že mám menstruaci i když to není pravda.Smějí se mi za to,dříve jsem to brala taky jako srandu ale teď už mi to začalo vadit.Povídají si o tom i za mími zády..Dříve jsem do školy chodila ráda ale teď se mi do školy vůbec nechce.Povídají si o tom hlavně když máme tělák.Když si chci dojít na záchod tak mě pronásledují až na záchod a hlídají jestli nemám menstruaci.Co mám dělat?

holka, 11 let, 28. února

Ahoj,
věřím, že Ti vadí, když se Ti spolužačky smějí za Tvými zády. Nedivím se, že Ti je líto, když se spolu potají baví o tom, že máš menstruaci – kterou ve skutečnosti ani nemáš. Žádná holka nedokáže ovlivnit, kdy menstruaci dostane, a jednou to čeká všechny dívky. Proto to není něco, za se dá druhým lidem vysmívat - i když se to tak někdy mezi holkami Tvého věku děje – možná je to tím, že je to pro ně něco hodně neznámého, nového, čeho se trošku bojí, ale zároveň je to hodně zajímá. Dříve či později menstruaci dostanou i spolužačky, které se Ti teď smějí. Můžeš jim zkusit upřímně říct, že Ti vadí, jak se k Tobě chovají a požádat je, aby s tím přestaly. Bohužel, někdy nedokážeme ovlivnit, jak se k nám druzí lidí budou chovat, i když bychom si to moc přáli. Říkám si, jestli máš kolem sebe někoho, komu věříš, a s kým bys mohla to, co Tě trápí, sdílet. Ať už někoho z kamarádů anebo z rodiny.

Zdraví,

Modrá linka

Moje tělo - kluci

Ahoj když jsem byl malý udělali mi rodiče obřízku na pinďourovi z hygienických důvodů. No ze začátku to bolelo ale postupně jsem si zvykl ale teď jsme se na sportovním soustředění společně sprchovaly a mně se kluci docela vysmáli za to že nemám předkožku a je mi vidět žalud. Můžu se tedy zeptat jestli jde ta kůže natáhnout spátky předem děkuji

kluk, 12 let, 4. března

Ahoj,
nikdo z nás bohužel není lékař, ale pokud je mi známo, způsob, jak plně obnovit předkožku neexistuje. Chápu, že je ti posměch ostatních kluků nepříjemný, ale ubezpečuji tě, že obřezaných mužů je značné množství a jsem si jistá, že čím budeš starší, tím méně ti to bude vadit. Posmívání v tomto věku je spíš dané tím, že je to pro tvé kamarády nezvyklá věc, kterou neznají a proto na ní reagují takto nezralým způsobem. Je to podobné, jako se když se malé děti posmívají někomu, kdo nosí brýle, nebo rovnátka. Obřízka je součástí tvého těla a pokud tě nijak zdravotně neomezuje, je zcela v pořádku. Až budeš starší, zjistíš, že se nad ní nepodivuje vůbec nikdo.
Měj se hezky!
Bára

Škola

Ahoj, mám problém. Můj táta chce abych šel na něakou střední školu kde je maturita. On si myslí že maturita je dneska základ všeho ale to podle mě není pravda. Já bych chtěl jít na obor který mě baví ale je bez maturity a teď nevím jestli udělat radost tátovi ale nebavilo by mě co dělám. Nebo taťku sklamu ale budu tam chodit rád. Tak nevím co dál. Tak píšu sem jaký nato máte názor.

kluk, 14 let, 2. března

Ahoj,
to je velmi složitý problém a úplně chápu, že tě to trápí. Samozřejmě rozumím tomu, že tvůj tatínek pro tebe chce to nejlepší a dělá to podle svého nejlepšího svědomí. Je od tebe moc hezké, že ho nechceš zklamat, ale na druhou stranu je vyhlídka na to, že bys měl dělat celý život něco, co tě netěší jen proto, abys vyhověl svému tátovi, není nijak lákavá.
Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby ses pokusil svého tátu přesvědčit za pomoci odborníků, na jejichž argumenty by mohl slyšet. Zkus se s ním domluvit, že bys například absolvoval v pedagogicko-psychologické poradně test profesní orientace, který by ukázal, k čemu máš vlohy. Stejně tak jako mají školy výchovné poradce, který by mohl tvému tátovi také vysvětlit, jaké jsou vzdělávací možnosti. Je dost možné, že se vám podaří společně najít obor, který je bez maturity, ale později je možné si k němu maturitu doplnit, kdybys později změnil názor.
Držím ti palce a věřím, že najdete řešení, s kterým budeš spokojený.
Bára

Moje tělo - holky

Ahoj aliku
Chtela bych se zeptat kolik bych mela vazit a merit ve
13 letech omlouvam se za Chyby a dekuji za odpoved

holka, 13 let, 29. února

Ahoj,
neexistuje nic jako ideální výška a váha. Jsi na počátku dospívání a tvoje výška a váha se bude ještě razantně měnit. Nicméně průměrná výška dívek ve tvém věku je 160,2 cm a váha 47,8 kilogramů.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
možná je to trochu hloupá otázka, ale snad nebude vadit, že se na ní zeptám. Takže hledám nějaké fakt hezké filmy. Mám ráda dobrodružné a akční filmy. Jako například Kim Possible nebo Neviditelná Sue. A tak se vás ptám, jestli neznáte nějaké takové filmy, které by si mi mohly podle vás líbit. Budu moc ráda za odpověď. A předem děkuji

Holka 13 let, 28. února

Ahoj,
moc rádi bychom ti poradili, ale vzhledem k tomu, že tě neznáme, nedokážeme odhadnout, jaké filmy se ti budou líbit. Nicméně jsem našla stránku filmtoro.cz, v níž si můžeš podobné filmy vyhledat. Zkusmo jsem zadala film Kim Possible a na tomto linku jsou filmy, které jsou mu podobné: filmtoro.cz/podobne-filmy/kim-possible. Doufám, že si vybereš a budeš spokojená.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, můžu se zeptat?
Když něco napíšu, může to někdo zjistit?
Děkuji za odpověď.

holka 12 let, 1. března

Ahoj,
to je zvláštní otázka a nejsem si jistý, jak ji vlastně mám uchopit. :-|

Pokud se ptáš na psaní sem do této poradny, tak tě nasměruji na moji nedávnou odpověď na podobný dotaz.

Pokud se ptáš obecněji na utajení autorství nějakého textu, tak u toho záleží na spoustě faktorů. Pokud píšeš rukou, může písmoznalec odborně porovnat anonymní text se vzorky tvého textu a určit, jestli mají stejného autora (pozor, neplést písmoznalce s grafologem, grafologie je šarlatánství, které se snaží předstírat, že jde odvodit charakterové vlastnosti z kudrlinek písma :->).

Pokud píšeš text na počítači, máš utajení trošku snazší, ale pořád můžeš jít s určitou pravděpodobností rozpoznat – třeba podle toho, jaké děláš pravopisné chyby, jakou volíš stavbu vět, jak košatou máš slovní zásobu a tak podobně. Písemné vyjadřovací schopnosti sice nejsou otisk prstu, ale pozornější čtenář si může všimnout podobností. Na počítači také pisatelé zanechávají všelijaké digitální stopy, které si mnohdy neuvědomují – můžou se k textům zaznamenávat IP adresy, označení prohlížeče a tak podobně.

Pak bývá samozřejmě otázka, jestli někdo tuto informaci opravdu chce vědět. Určitě jinou pozornost vzbudí třeba anonymní dotaz v poradně na význam slova a jinou pozornost anonymní výhružka bombou poslaná řediteli školy. :-c

Asi je dobré průběžně přemýšlet nad tím, kdo a co by mohl zjistit, kdyby opravdu moc chtěl, podobně, jako je třeba dobré uvědomit si na ulici při procházení před zastaveným autem, že nemusí být zcela dobržděné. Zkrátka zvažovat rizika a možné dopady… ale nenechat se jimi zase moc zastrašit. ;-)

Alík

Moje tělo - holky

Ahoj, vím že už jsem psala hodně dotazů ohledně váze. Ale dnes to není o váze. Jde o to, že mám 50 kg, 155 cm. Jenže to teď řešit nechci. Doktorka mi říkala že mám menší nadváhu, a já teď i trochu víc sportuji atd. A teď k dotazu. Mám hrozně velký stehna. Vždy když sedím na židli, jsou tak hrozně "rozpláclý". Mám je hodně takový tlustý. Všechny moje kamarádky mají takovy, že se k nim i hodí. Ale já když se podívám do zrcadla, vždycky se leknu svých stehen. Chápete jak to myslím. Neznáte nějaké cviky aby se mi trochu změnili stehna? Třeba když jsme na tanci, tak všechny holky je mají takový normální, že si mezi něma připadám jako "špek" obrazně. Prosím o pomoc, děkuju mooc.

holka, 11 let, 27. února

Ahoj,
je skvělé, že jsi začala sportovat a hlídat si svou váhu. Co se týká tvých stehen, obávám se, že neexistuje jednoduché řešení, díky kterému by se změnila jejich velikost a tvar. Spolu s tím, jak budeš hubnout, bude se zmenšovat podíl tuku na celém tvém těle a tedy i na stehnech. Ale neexistuje způsob, jak bys mohla zhubnout pouze na stehnech. Samozřejmě existují cviky, díky kterým stehna zpevníš. Stačí, když zadáš do vyhledávače heslo „cviky na stehna“ a vyjede ti několik tisíc odkazů. Ale nemusíš ani cvičit nic složitého, protože podobnou službu ti prokáže například nordic walking, běh, jízda na kolečkových bruslích, lyžování, jízda na kole... zkrátka běžné sportovní aktivity, k nimž není potřeba nic speciálního. Pokud tedy budeš hlídat složení svého jídelníčku a zařadíš do svého programu každodenní pohyb, určitě se výsledky dostaví nejen na tvých stehnech, ale na celém těle.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Moje tělo - kluci

Ahoj Aliku mal bych dotaz zitra du na očkovani tetanus a nevim čo me tam bude čekat a dost se bojim prezradiš mi prosim te čo me tam bude čekat ? s pozdravem Patrik :)

Patrik, 26. února

Ahoj,
možná už máš očkování za sebou, protože na dotazy se v poradně obvykle odpovídá s časovou prodlevou. A v tom případě víš, že tě na očkování nečekalo vůbec nic speciálního. Zkrátka je píchne jehla do svalu (nejčastěji se očkuje do hýžďového svalu) a tím je to hotové.
Měj se hezky!
Bára

Kluci a láska

Dobrý den. Již nějakou dobu cítím nějaké pocity k mé nejlepší kamarádce se kterou se znám už 9 let. A teď přichází to s čím si nevím rady. Tuhle kamarádku mám opravdu rád ale jak mám poznat že je to láska? Vždy když se rozhodnu že bych jí to konečně řekl nevím jak a hlavně se zastavím jestli je ta pravá a jestli nepříde někdo lepší, ale zároveň vím že když to nezkusím budu litovat a možná i nešťastný. První otázka je zda se dá nějak poznat láska ? A druhá Jak co nejlíp a co nejmíň okatě říct holce že ji mám rád a že bych časem chtěl možná být trochu víc než jen kamarádi.

kluk, 15 let, 25. února

Ahoj,
obávám se, že na tvou otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Neexistuje nic jako obecně platná definice lásky a troufám si říci, že nikdy nebudeš moci s jistotou říci, jestli někde na světě nechodí někdo, kdo by se k tobě hodil víc. Dalo by se říci, že láska jsou city k dívce, která tě přitahuje, je ti s ní dobře, máte společná témata k hovoru, rozumíte si, respektujete se, důvěřujete si a navzájem se posouváte dopředu... Nicméně to nikdy nepoznáš, pokud se s dotyčnou nenavážeš kontakt a nezačneš s ní trávit čas. A upřímně si nejsem jistá, jestli je potřeba to analyzovat až do takových detailů a jestli zkrátka nestačí užívat si přítomného okamžiku. Pokud ti je v její přítomnosti skutečně dobře, je to v pořádku. Možná to nebude partnerka na celý život, ale možná ano. To všechno se ukáže postupem času.
Ohledně vyznání lásky zastávám názor, že není potřeba „vybalit“ to rovnou. Vůbec není na škodu, pokud se vztah vyvíjí zvolna a postupně. Takže ji nejprve můžeš někam pozvat a pokud zjistíte, že je vám spolu příjemně a máte si co říct i mimo školu, časem se určitě objeví příležitost, kdy jí budeš moci vyznat lásku. Vyplyne to přirozeně bez toho, abys o tom musel nějak zvlášť přemýšlet, nebo se k tomu nutit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Moje tělo

Ahoj alíku už mě to fakt nebaví, vím že ti to může přijít jako banalita ale mě to dost štve, každej mi říká že to je hormonální věc že se to srovná ale NIC už mi říkaj 1 ROK, dělám všechno proto abych to blbý akné neměl, piju 3 litry vody denně, jím zeleninu a maso, mažu si to už 4 měsíce krémama i dračí krev jsem zkoušel a furt nic..... PROSÍÍM O RADU..

kluk, 14 let, 23. února


Ahoj,

věřím, že Tě akné trápí, stejně jako spoustu dalších kluků i holek. Chápu, že to pro Tebe není banalita a že je frustrující, když se snažíš dělat všechno správně a přesto to nezabírá. Univerzální radu, jak se zaručeně zbavit akné, bohužel, neznám. Myslím si, že to bude i docela individuální a každému může pomáhat trošku něco jiného. Obecně bych doporučila používat produkty spíše z lékárny než z drogerií. Můžeš se zkusit poradit s kožní lékařkou, co by se ve Tvém případě dalo zkusit, možností je v dnešní době poměrně hodně. Bohužel, akné je do jisté míry skutečně hormonální záležitost - a hormony si s námi během dospívání často dělají, co chtějí. Věřím ale, že kvalitní kosmetikou a dobrou hygienou se to dá alespoň zmírnit.

Držíme palce,

Modrá linka

Kamarádi

Ahoj Alíku a ostatní ??. V tomhle období (třeba už 2 týdny ) když se s někým bavím (třeba s kamarádkou ve škole nebo z kroužku ) a pak domluvíme tak prostě nevím co si dal říct protože mi přijde že jsme si řekly už všechno a nic mě v tu danou chvíli nenapadne. Chtěla bych váš názor a o čem bych si třeba měla povídat. Ale zase je pravda že jak se vidíme casto tak už si nemáme co říct.

holka, 13 let, 22. února

Ahoj,
to, co popisuješ, se občas stává mnoha lidem - když se s někým vidíme velmi často a dobře se známe, jakoby bychom si už neměli co víc říct. Napadá mě, že můžete společně podniknout něco, co bude pro Vás obě nové a co přinese nová témata, o kterých se dá bavit nebo něco, kdy spolu budete trávit čas, aniž byste mluvily. Můžete se třeba společně podívat na nějaký film a potom si o něm povídat, můžete společně poslouchat hudbu. Můžete taky spolu zkusit připravit nějaké jídlo (třeba originální koláč nebo pizzu) anebo vyzkoušet nějaký nový sport - podle toho, co Vás obě bude bavit. Ve škole o přestávce si třeba můžete i zahrát nějakou hru.

Zdraví

Modrá linka

Kamarádi

Ahoj poradno od 9 let chodím na jeden kroužek a teď tam chodím třetím rokem. Chodí tam holky které jsou stejně staré jako já jen třeba o čtvr roku starší. Pořád jsem se s němi neskamarádila. Chodí tam i o 3 roky mladší a s těmi si celkem rozumím ??ale já bych se ráda kamarádka i s těma stejně starýma. Snažím se s němi trochu komunikovat ale když se všichni něčemu smějeme tak se na mě občas některá podívá jako kdyby jsem se s němi nemohla smát.?? A po takové době mi to přijde trochu divný. Já vím že každému se líbit nebudu ale je mi to trochu líto že ani jedna se se mnou moc nebaví. Takže se ptám jestli bych mohla něco udělat aby se se mnou alespoň jedna kamarádila nebo aby se na mě alespoň tak nedívali.Ten kroužek mě baví ale kvůli tomu se tam necítím úplně nejlíp.

holka, 11 let, 21. února

Ahoj,

mrzí mě, že máš pocit, že se s Tebou na kroužku nechtějí kamarádit i stejně staré holky, chápu, že Tě to trápí. Nevím, jak dlouho se s holkama znáte. Nejsem si také jistá, co přesně myslíš tím, že se na Tebe občas některá z holek podívá, "jako kdyby ses s nimi nemohla smát". Každopádně, umím si představit, že někdy trvá, než zapadneme do nějaké skupiny lidí, než se lépe poznáme. Můžeš se zkusit zamyslet nad tím, která z holek je Ti nejvíc sympatická, a co máte společného. Třeba Vás zajímají podobné věci, máte rády stejné filmy, knížky, hry anebo sport. Potom ji můžeš zkusit oslovit, zeptat se jí, co si myslí o nějakém novém filmu, co ji v kroužku nejvíc baví, na jaké další kroužky ještě chodí. Někdy se může stát, že ačkoliv se moc snažíme, chování druhých lidí neovlivníme - není to naše chyba, neznamená to, že jsme nějak horší, prostě se nejde zavděčit všem. Často pomáhá, když to, co nás trápí, s někým sdílíme. Říkám si, že by sis o tom mohla zkusit popovídat s nějakou další kamarádkou anebo s někým z rodiny.

Zdraví

Modrá linka