Ahoj z poradny Sbarvouven,

Předně ti chci poděkovat za důvěru a otevřenost, s jakou svůj dotaz píšeš. Věřím, že to může vyvolávat nejistotu a přemýšlení o tom, zda řešit svoji orientaci. Z toho, co píšeš, mi nepřipadá, že musíš svoji orientaci akutně řešit nebo si hned dávat nálepku. Je docela běžné, že člověk může mít trochu jiné představy o tom, s kým by chtěl chodit a zamilovat se, a trochu jiné fantazie týkající se sexu. Někdo cítí přitažlivost k jednomu pohlaví romanticky i sexuálně, někdo to má složitější a nějakou dobu mu trvá, než si v tom udělá jasno.

Píšeš, že bys chtěl mít vztah s holkou, ale sexuální fantazie máš častěji o klucích. To samo o sobě ještě nemusí znamenat nic jednoznačného. Zvlášť když jsi zatím neměl sexuální ani partnerskou zkušenost. Fantazie jsou jen jedna část toho, jak člověk svou orientaci prožívá. Můžeš si proto dát čas a pozorovat, jaké pocity se budou objevovat dál. Není potřeba se nutit k nějakému závěru. Postupně možná zjistíš, že tě přitahují hlavně holky, hlavně kluci, nebo třeba obojí. A je v pořádku, pokud odpověď nebudeš znát hned.

Dospívání je období, kdy se sexualita vyvíjí a přemýšlení o orientaci je zcela normální. Je běžné, že člověk může zažívat různé sexuální fantazie. Vztah a sexuální fantazie jsou rozdílné věci. Intimita je totiž jen jedna z pomyslných částí partnerských vztahů.

Zkus se zaměřit na to, kdo tě přitahuje, s kým je ti dobře a do koho se případně zamilováváš (cítíš k němu pocity blízkosti a zamilovanosti). Jestli tomu dobřew rozumím, je to věc, se kterou ještě nemáš zkušenost. To ti časem může napovědět víc než snaha za každou cenu určit si orientaci už teď.

Držím palce, a kdybys chtěl o tom více mluvit, mlůžeš se obrátit na naše mentorstvo v poradně sbarvouven.cz. Jsme anonymní poradna, kde s tebou rádi o tvých otázkách budeme mluvit.

Poradna Sbarvouven

Ahoj z Modré linky,

děkuji za důvěru, se kterou jsi nám to celé ještě dovysvětlila. Odpověď pošleme na každý dotaz zvlášť. Není proč se omlouvat. Vnímám, jak moc je to pro Tebe důležité, hodně Tě to trápí a je dobře, že na to nezůstáváš sama.

Jak jsme psali už v minulém dotazu, chuť na uspokojování se je normální. Není to věc, za kterou by se člověk měl stydět, naopak podobné věci (např. sexuální po 15. roce) bývají součástí života většiny lidí. Rozumím ale tomu, že masturbace může vyvolávat různé pocity i otázky.

Čtu, jaké máš z toho výčitky svědomí a začalo Ti to vadit. Frekvenci masturbace má každý jinou, někdo to vyhledává denně a jinému to stačí méně. Důležité je, jestli Ti to takhle vyhovuje a nebrání Ti to např. v plnění povinností, v zájmových aktivitách, času na kamarády apod. Masturbace by měla přinášet příjemné pocity a sama jako taková neznamená nic špatného, Můžeš se zkusit zamyslet nad tím, odkud se tyto výčitky svědomí berou. Někdy je to např. z toho, že člověk mohl něco špatného slyšet/číst a pak si tuto činnost zafixoval, jako že je to něco tabu.

Chtěla bych Tě ale podpořit v tom, že kvůli tomu nemusíš chodit k sexuologovi. Rozumím tomu, že se stydíš o tom mluvit se svou mamkou. Je to přece jenom intimní téma. Pokud bys jí o tom chtěla říct, je možnost za ní i přijít s napsaným vzkazem či ji ukázat nějaký dotaz z Alíka, který jsi poslala k nám do poradny, pokud si to dovedeš představit.

Přejeme Ti, ať se cítíš lépe a pěkné letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

obracíš se na nás s tím, že máš po menstruaci nepříjemné pocity a bojíš se, že Tě bude lákat masturbace mimo domov např. na výletě.

Je vidět, jak nad tím přemýšlíš a že se tím trápíš, což mi je líto.

Masturbace je přirozenou součástí života a je v pořádku, že máš chuť i mimo domov. Chuť je něco, co člověk nemůže moc ovlivnit a (nejenom) v době dospívání je to opravdu přirozené. Také je pravda, že čím víc si zakazuješ na něco myslet, tím víc na to jako naschvál myslíš. Rozhodně nejsi divná a není to nic kvůli čemu bys měla jít na psychiatrii. Chuť je normální věc, i když chápu, že Tě podobné otázky mohou napadat.

Přejeme Ti, ať se cítíš lépe a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chci Tě moc ocenit za to, že jsi zvládl popsat své pocity a hledáš pro sebe podporu a pomoc. Zní mi to tak, že Ti na té holce hodně záleží a že je Ti po ní opravdu smutno. Když někoho potkáme jen na krátkou dobu a pak ho dlouho nevidíme, může to být hodně intenzivní - člověk si ho v hlavě pořád připomíná, přemýšlí, jestli ho ještě někdy uvidí a celkově si může vytvářet představy o tom, jaké by bylo ho poznat blíž, jaký asi je a jak by nám s ním bylo.

Říkám si, že je přirozené, že cítíš smutek a je v pořádku ho prožívat. Nemusíš se „nutit“, aby se Ti ihned ulevilo. Je normální, že se Ti stýská. Zároveň je ale problém, pokud Tě to trápí samotného víc, než bys chtěl - a pak bych se být Tebou zkusila zaměřit na věci, které Ti dělají radost nebo u kterých na ni nebudeš tolik myslet: čas s kamarády, rodinou, koníčky, hry, sport nebo cokoliv, co Tě aspoň na chvíli zabaví.

Přemýšlím, jestli Tví rodiče, nebo někdo jiný v Tvém okolí ví, že se Ti po ní stýská. Jde mi hlavou i to, že by možná stálo za to se o tom s nimi pobavit a zjistit, jak se jim daří se vyrovnávat se steskem po někom, koho třeba nevídají tak často.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj,

je moc dobře, že ses ozvala. Chápu, že tě to trápí. Když někdo mluví ošklivě o člověku, na kterém nám záleží, může to hodně bolet. Ve vztahu je důležitá vzájemná podpora a respekt, a je hezké, že se druhého před ostatními zastáváš.

Snažit se ve třídě vysvětlit, že ti takové řeči vadí, chce velkou odvahu. Může pomoct reagovat krátce a klidně, bez dlouhého vysvětlování, například: „Je to jeho věc a já nechci, abyste to řešili.“, „Mně by nebylo příjemné, ani kdyby někdo takhle mluvil o vás.“, „Nemusíte tomu rozumět, ale můžete to respektovat.“...

Bohužel někdy spolužáci nepřestanou, ani když jim řekneme, že nám to ubližuje. V takové situaci je dobře zvážit, jestli má smysl se pouštět do hádky. Někdy je lepší se dál nezapojovat a odejít nebo změnit téma, hlavně když vidíš, že si z toho dělají spíš legraci, než že by chtěli poslouchat. Když ale jejich zesměšňující komentáře dál pokračují, je dobře zajít za někým dospělým. Máš ve škole důvěru k nějaké učitelce či učiteli, nebo ke školní psycholožce/psychologovi?

Držím ti palce. Kdybys měla chuť, můžeš nám zase napsat, jak pokračuje tvůj vztah a jak se daří vycházet s tvými spolužáky.

Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že pravidelně od 12 let masturbuješ s různou frekvencí a ptáš se, jestli je to O.K. Dál se nás ptáš na náš názor týkající se vztahu se starším klukem.

Vnímám, že nad tím nyní hodně přemýšlíš a chci Ti napsat k tématu masturbace, že si nemyslím, že jsi „narušená“. Masturbace je běžnou součástí života a v dospívání člověk poznává své tělo a to, co se mu líbí. Jak často se sebeuspokojovat je individuální. Masturbace má přinášet pěkné pocity a nemá Tě omezovat. V momentě, kdy cítíš, že např. nemáš čas na věci, které ve svém životě chceš mít (např. to mohou být kamarádi, Tvé zájmy), tak by možná stálo za to se pak zamýšlet nad snížením frekvence. Důležité je, jestli Ti to takhle vyhovuje.

Dál se nás ptáš, jestli by bylo divné, kdybys v patnácti letech chodila se starším klukem např. devatenáctiletým. Holkám se často líbí starší kluci a tak je pochopitelné, že to tak máš. Možná je ve Tvém okolí někdo z přátel nebo i dospělých, komu věříš, a můžete to společně probrat. Váš rozdíl by mohl být v pořádku, ale primárně záleží na tom, jestli byste si rozuměli a také je důležité, abyste navzájem respektovali své hranice. Je důležité vnímat sama sebe a to, co potřebuješ a v čem je Ti dobře.

Přejeme Ti pěkné slunečné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jak často je normální masturbovat a jestli bys počet masturbací za den měl snížit. Je v pořádku, že toto téma ve svém věku řešíš.

Masturbace je přirozenou součástí života a pro dospívání je typické, že člověk poznává své tělo. Je to ale individuální záležitost, tak Ti bohužel nejsem schopna zodpovědět Tvoji otázku, jestli už to není přes čáru. Je důležité, jestli Ty sám vnímáš, že Tě tato frekvence masturbace nějak v životě omezuje např. jestli máš čas na své koníčky a čas na splnění svých povinností. Masturbace je činnost, která má člověka uvolňovat a přinášet příjemné pocity. Někdy ale může brát, pokud je to na úkor různých věcí. Můžeš se zkusit zamyslet, co Ti to dává a bere.

Někdy může pomoct poradit se nebo sdílet své pocity s někým dalším, třeba s nějakým dospělým mužem ve Tvém okolí (tátou, bráchou,...), ale nevím, jestli někdo takový ve Tvém okolí je. Pokud bys i dál měl pocit, že Ti to není jasné a chtěl se více vyznat ve svých pocitech, je možné zavolat na některou z linek důvěry nebo přijít do chatu, kde to společně můžeme probrat.

Přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj,

je dobře, že o tom přemýšlíš a že ses zeptal. Už to samo ukazuje, že své chování vnímáš jako něco nového nebo neobvyklého a chceš si ověřit, jestli je v pořádku. Ve tvém věku je úplně běžné, že se probouzí sexuální potřeby a zvědavost.

Masturbace sama o sobě není škodlivá – je to přirozené chování, které dělá hodně lidí. Důležité ale je, aby se odehrávala v soukromí a nevytvářela zdravotní nebo vztahová rizika. To platí i pro společnou masturbaci s kamarádem – je potřeba, aby se oba cítili bezpečně, nic si nenutili a respektovali hranice toho druhého. Právě v tomhle je potřeba být opatrný. Masturbace je skutečně spíš aktivitou, která patří do úplného soukromí, kdy jsme sami.

Také je dobré hlídat, aby masturbace nebo sledování porna nebyly příliš časté. Sexualita je normální součást života, ale neměla by člověka začít ovládat. Pokud bys kvůli tomu přestával mít chuť dělat jiné věci, pořád na to myslel nebo tím trávil hodně času, už by to pro tebe nemuselo být zdravé.

To, že tě přitahuje gay porno nebo že tě zajímá společná masturbace s kamarádem, ještě samo o sobě nemusí nic znamenat o tvé orientaci. Neznamená to, že jsi gay. I kdybys ale byl, není na tom nic špatného. :)

V dospívání lidé často zkoumají různé fantazie a pocity. Dej si čas a netlač na sebe, že musíš mít ve všem jasno.

Měj se dobře a klidně se znovu ozvi, pokud budeš chtít něco dalšího probrat.

poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se ve své třídě necítíš dobře. O to víc jsem ráda, že ses rozhodla napsat a nezůstala jsi na to sama.

Říkám si, že se může stát, že si s lidmi, kteří jsou kolem nás, nesedneme. Neznamená to ale, že je to jednoduchá situace a věřím, že se pak můžeš cítit nejen osaměle, ale i smutně nebo naštvaně. Dává mi smysl, že Tě pak napadají i myšlenky na to ublížit spolužákům, zároveň mě ale mrzí, že to takto cítíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že by nebylo dobré jim ubližovat a píšeš o tom. Když se necítíme dobře, je běžné, že se snažíme emoce nějakým způsobem pustit ven - občas tomu může pomoct sport, využít energii, kterou v sobě hromadíme, způsobem, který je zdravý. Nejen sport nebo jiná fyzická aktivita ale může pomoct. Přemýšlím, jestli Tvé okolí ví, jak Ti v poslední době je. Sdílet své potíže s ostatními může také ulevit. Napadá mě si o tom zkusit promluvit s rodiči, nebo třeba se svou třídní učitelkou - nebo někým jiným, komu ve škole věříš. Píšeš, že si rozumíš s druhou třídou, tak si říkám, jestli neexistuje možnost, že bys do druhé třídy přestoupila (pokud je to stejný ročník). Věřím, že mohou existovat i jiná řešení, proto Tě chci podpořit v tom, si o tom s někým promluvit.

Přijde mi moc dobře, že si rozumíš s druhou třídou a nacházíš tam kamarády, i když to úplně nevynahrazuje mít takové lidi ve své třídě, není to málo. Je také moc dobře, že jsi našla něco, co Tě baví a co Ti jde, tedy zeměpis. Každý jsme jiní a máme jiné záliby, a to je v naprostém pořádku. Chtěla bych Tě podpořit v tom, dělat takové věci, které Tobě dávají smysl a baví Tebe. Chápu, že Tě může mrzet, že to ostatní nechápou, zároveň si říkám, že i tohle Tě dělá jedinečnou osobou.

Kdyby se Tvé myšlenky na to, že ublížíš spolužákům stupňovaly a bála by ses, že bys jim mohla ublížit, neváhej se obrátit buď na někoho dospělého, komu věříš, nebo např. na Linku bezpečí (116 111), nebo na jinou linku důvěry. Na své potíže nemusíš být sama, zasloužíš si podporu a místo, kde se budeš cítit dobře.

Držíme palce do dalších dní.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Představuju si, že se Ti několik těžkých věcí sešlo najednou. Když člověk delší dobu cítí samotu, nepochopení nebo stres doma i ve škole, je přirozené, že hledá bezpečí a klid. U Tebe se to zřejmě stalo vůči Martě, kterou zmiňuješ. To není něco „divného“ nebo špatného. Zároveň bych Ti přála podporu z okolí, která Ti bude dobře dostupná a dlouhodobá. Marta totiž nemůže nést roli rodiče a ostatních Tvých blízkých. Pořád je to člověk, kterého osobně neznáš, i když jste si rozuměly v komentářích. Rozumím, že se vůči ní objevil i vztek, může to být reakce na Tvůj silný vztah k ní, ale zároveň ten vztah není tak blízký nebo skutečný, jak bys možná potřebovala.

To, co popisuješ ve škole, mi zní vážně. Tahání za tašku, pokřikování nebo zesměšňování není v pořádku. Nemusíš to zvládat sama. Neboj se ozvat dospělému ve škole, kterému věříš - možná to bude třídní, školní psycholog, výchovný poradce. Měl by Ti pomoct situaci zklidnit a vymyslet, co se dá dělat, aby ses mohla mít ve škole lépe. Říkám si, že by možná stálo za to se kamarádky poptat, co se stalo, že kontakt omezila, můžeš jí říct, co ohledně toho cítíš Ty a o co stojíš. Někdy je snazší se soustředit na jednoho kamaráda, kamarádku, ke kterému/které se cítíš blíž, než se zabývat vztahy se všemi spolužáky. Chtěla bych Tě taky podpořit, aby sis zkusila najít něco, čemu by ses mohla věnovat ve volném čase a přicházet tak na jiné myšlenky a mít z toho fajn pocit - možná nový kroužek, možná ráda maluješ, hraješ na něco, sportuješ, čteš, cokoliv je Tvé, nebo Tě láká zkusit. Možná Ti to pomůže i v odstupu od sledování profilu Marty.

Je mi líto, že se rodiče doma hádají, zároveň jejich konflikty jsou mezi nimi a není to Tvá zodpovědnost. Pokud budeš mít chuť, můžeš jim říct, jak se cítíš, když slyšíš, že se hádají.

Určitě není Tvou povinností posílat papírky nebo dělat věci, které Ti přijdou zbytečné. Zároveň někdy pomůže zkusit působit méně „proti nim“ a víc neutrálně.

Klidnější dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

vážíme si důvěry, se kterou jsi nám napsala. Přišly nám dva totožné dotazy na Modrou linku i do Alíkovi poradny, proto na oba odpovíme stejnou odpovědí.

Píšeš o hádkách rodičů, potížích se sourozencem i negativních myšlenkách vůči sobě. Píšeš také o strachu, že se rodiče rozvedou, nevíš, jak to zvládnete, s kým z nich bys ráda zůstala. Vnímáš, že jsi v poslední době přecitlivělá, nemáš skoro žádné kamarádky a přijde Ti, že Vás zajímají divné věci. Současně nechceš jít k psychologovi a asi by Ti to rodiče ani nedovolili.

Ve zprávě nepokládáš konkrétní dotaz, dokonce píšeš, že to nemáme řešit. To, co píšeš, však bereme vážně a zasloužíš si naši odpověď. Pokusím se tedy v mé odpovědi nabídnout, co mě napadlo při čtení Vašich řádků a co bys mohla zkusit.

Především velmi oceňuji, že ses odhodlala nám napsat. Vidím v tomto kroku sílu a odhodlání najít si pro sebe pomoc, nezůstávat na to vše sama.

Je mi líto, že se doma rodiče často hádají, a dokonce máš pocit, že je to kvůli Tobě, rodiče to tak i říkají. Dokonce píšeš, že se nanávidíš za své chování. Je mi líto, že se tak cítíš a že situace doma způsobuje, že máš o sobě negativní myšlenky. Chci zdůraznit, že i když je někdy situace doma náročná, rodiče se hádají anebo se i každé dítě někdy může chovat náročně, nikdy to není vina jen jednoho člověka. Na tom, jak se doma všichni spolu máte, mají podíl všichni, kdo doma žijí. A je především na dospělých členech domácnosti, aby doma nastolovali atmosféru, ve které se děti mohou cítit bezpečně a v pohodě. Na to má každé dítě právo.

Nevím, co je přesně to chování, za které se nenávidíš, ale chci Tě ujistit, že každé dítě někdy „zlobí“, má problémy ve škole anebo mu něco nejde tak, jak by si rodiče představovali. Zároveň věřím tomu, že takové dítě (i rodiče) si zaslouží spíše pomoc než křik a hádky. Proto myslím na to, jestli máš možnost si s rodiči promluvit o tom, jak se v poslední době cítíš. Myslím tím v nějaký klidný moment, když se zrovna nebudete hádat. Nevím, zda máš blíže k mámě či k tátovi, psala jsi, že rodiče jsou skvělí. Možná by se dalo nastínit, podobně jako jsi to napsala nám, jak se cítíš a že jsou Ti hádky doma líto. Také obavy z toho, že by se mohli rozvést by stálo za to s nimi sdílet, aby Ti řekli, jak to je. Někdy je těžké takové věci říct, někomu pomáhá třeba i napsat dopis. Pokud by s rodiči mluvit nešlo, je někdo jiný dospělý,ke komu máš důvěru a komu si dokážeš představit svěřit se? Třeba babička, dědeček, jiní příbuzní, nebo i učitelka ve škole či vedoucí kroužku? Někdy pomůže mít podporu jiného dospělého, který může pomoci v rozhovoru s rodiči.

Věřím tomu, že kdyby se Ti podařilo rodičům dát vědět o tom, jak Vám Ti je, nebránili by se tomu, abys pro sebe získala pomoc. Vím, že jsi psala, že psychologa nechceš, nejsem si však jistá, zda Tvá představa o tom, jak to u psychologa chodí, je reálná. Je to prostor, kde můžeš mluvit o tom, co Tě trápí a hledat způsoby, jak se cítit zase lépe.

Psala jsi, že nevíš, jak vypustit emoce. To je něco, s čím by konzultace u psychologa/psycholožky mohly pomoci. Školní psycholog/psycholožka bývá někdy i ve škole a rodiče o spolupráci nemusí hned vědět, pokud byste sis to nepřála. Zároveň chci, abys věděla, že rodiče Ti nemohou zabraňovat k psychologovi chodit. Jsou podle zákona zodpovědní za Tvůj zdravotní stav a tam se řadí také stav psychický. Je jejich povinnost pomoc zajistit a umožnit.

Myslím také na to, zda máš pro sebe někdy chvilku, kdy se o sebe můžeš postarat. Třeba se věnovat něčemu, co máš ráda, co Vám dělá radost. Pro někoho to je kroužek/koníček, nebo třeba domácí mazlíček či oblíbená knížka/seriál. S ventilací emocí může pomoci také psaní deníku.

Moc Ti přeji, aby sis pro sebe našla vhodnou podporu. Pokud by se Ti nedařilo podporu najít, jsme nadále k dispozici na telefonu či chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a lépe reagovat na aktuální potřeby.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že se svěřuješ a na náročnou situaci nezůstáváš sama. Píšeš nám o tom, že jsi prvním rokem na gymplu a bohužel máte problémovou třídu. Představuju si, jak moc náročné musí být přihlížet nevhodnému chování ze strany spolužáků, když Ty se chováš slušně a netýká se Tě to. Bohužel se pak stává, že ve třídě „zaniknou“ ti, kteří se chovají slušně a žádné problémy nedělají, mezi které patříš i Ty. Úplně rozumím, že je to pro Tebe unavující a mrzí mě, že musíš v hodině poslouchat kázeňská opatření, která se Tě netýkají. Věřím, že je velmi náročné i to, že jsi pak kritičtěji hodnocena, i když za to vůbec nemůžeš.

Píšeš dál o tom, jak se bojíš, že si 23. 5. nebudeš moct vyzvednout štěně, protože řešíte ve třídě problémové chování. Zároveň se bojíš o tom mluvit. Myslím si, že by mohlo být důležité, aby o situaci ve třídě rodiče věděli. O tom, jak se tam cítíš a že se chováš spořádaně a jsi na tom naopak znevýhodněna. Domnívám se, že není důvod, aby ses doma musela bát následků za něco, co sama neděláš. To, že se ostatní chovají nevhodně, nevypovídá nic špatného o Tobě.

Úplně chápu, že se o tak těžkých věcech hůř hovoří. Napadá mě, jestli bys rodičům nechtěla ukázat svůj dotaz na Alíkovi, kde jsi to hezky sepsala.

Také si říkám, jestli učitelé a výchovná poradkyně vědí, jak se cítíte vy, kteří nepěknému chování třídy pouze přihlížíte a jste nevinní. Přemýšlím nad tím, že by to mohlo být vhodné otevřít s někým z učitelů, komu věříš, nebo třeba se školní psycholožkou. Klidně by sis opět mohla udělat písemnou přípravu, abys to nemusela ústně vysvětlovat, což je pochopitelné, že se o tom těžko mluví. Případně se domluvit s kamarádkou a řešit to společně, pokud je to pro ni také nepříjemné.

Moc Ti držíme palce, aby vše dobře dopadlo a situace se zklidnila.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ano, měnící se hormony během menstruačního cyklu mohou ovlivnit chuť k jídlu i směrem dolů. Ale opravdu nevíme, jak je to v Tvém případě. Nejlépe by to pozjišťoval Tvůj praktický lékař anebo gynekoložka. Je důležité, aby ta nechuť k jídlu netrvala déle než několik dní, nevedlo to k hubnutí anebo fyzickým komplikacím, které se na těle mohou projevit. Taky mě napadá otázka, jestli se teď v Tvém životě neděje něco jinak, nevede to k většímu stresu, menšímu odpočinku apod. To může mít taky velký vliv na příjem jídla. Chtěla bych Tě podpořit, ať se svěříš někomu doma a třeba i nejlepší kamarádce, mohli by Ti pomoct zařadit do jídelníčku něco pro Tebe lépe stravitelného, trochu na to s Tebou mohl myslet, ať v tom nejsi sama. Pokud by to trvalo déle, nelepšilo se to, anebo by přicházely jiné komplikace, je určitě na místě vyhledat lékaře.

Fajn dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

popisuješ nepříjemnou situaci s Tvou učitelkou. Představuju si, že Tě to mohlo opravdu překvapit, mohl ses cítit trapně, bezradně, prostě něco, co jsi nechtěl. Chápu, že jsi/byl jsi nervózní z toho, co bude dál.

Říkám si, že jsi v tu chvíli i nenadálou situaci zvládl fakt dobře - zkrátka jsi popsal nahlas, co se stalo - byl to omyl. Možná byla paní učitelka stejně překvapená jako Ty, proto ten výraz. Uvidíš, jestli to bude ještě téma, je na Tobě, jestli se k tomu chceš vracet. Možná se k tomu vrátí p. učitelka, ale možná taky vůbec ne. Na první poslech mi to nepřijde jako něco, k čemu by měla být velká potřeba se vracet ze strany učitele. Ale kdo ví.

Říkám si, že tahle vzpomínka bude určitě časem taky blednout a nebude už tak palčivá, jako je pro Tebe možná teď. Možná by mohlo být úlevné svěřit se s tím kamarádům, kterým věříš anebo vašim.

Fajn dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že sis na svém penisu strhnul „něco černého“ a vytvořil se potom na tom místě pupínek.

Je moc dobře, že si říkáš o radu a chápu, že Tě to znepokojilo.

Psal si nám 10 minut potom, co se to pupínek objevil a možná se situace už vyřešila sama. Kůže mohla být jenom podrážděná strhnutím a nemuselo to nic znamenat. Takhle na dálku to ale nejsme schopni jednoznačně určit a také na to nemáme dostatečnou odbornost. S jistotou Ti na to může odpovědět jen lékař a ráda bych Tě podpořila v jeho navštívení, pokud problém stále přetrvává.

Případně můžeš zkusit napsat svůj dotaz také do urologické poradny: www.uvn.cz/cs/operacni-lecba-urologie/roboticka-urologie/roboticka-urologie-poradna.

Zasílám také odkaz na další urologickou poradnu, kam již není možné napsat, ale můžeš zkusit najít informace v již zveřejněných dotazech: www.ordinace.cz/poradna/urologie/.

Přejeme Ti pěkné a klidné dny.

Modrá linka