Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Moje tělo - kluci

    Uvolňování předkožky

    Ahoj, mám problém. Nejde mně přetahovat předkožka. Chtěl bych jí přetáhnout, ale nejde to. Byl jsem i u urologa. Nepřetáhl mi jí a řekl, že mám malý penis. A teď pojedu do Plzně aby mně to tam vyšetřily. A moc se bojím. Není něco abych si ho přetáhl doma sám a nikam nemusel jezdit. Byl bych moc rád. Děkuji:-3

    kluk, 13 let, 1. srpna

    Ahoj kluku,

    U naprosté většiny chlapců se předkožka uvolňuje postupně. Pokusy o její násilné stržení a přetažení nedoporučuji, protože mohu vést k poranění. Pokud je předkožka zúžená, používá se k jejímu uvolnění kortikoidní mast (např. Triamcinolon), která se však vydává pouze na lékařský předpis. Pokud tedy navštívíš lékaře, popros jej o předepsání kortikoidní masti.

    Veškeré potřebné informace o přetahování předkožky najdeš v on-line publikaci „Moje knížka o předkožce“, která je dostupná zde.

    Škola

    Ahoj,
    Je normální že nás učitelka občas plácne přes zadek a u toho řekne např. "ty jsi moje kočička" nebo "ty máš taky hezhou prdelku". Dělá to hlavně třem holkám a mezi nimi jsem i já. Přijde mi to už trochu divné. Je to normální?

    holka, 11 let, 19. července

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Píšeš dotaz ohledně chování vaší učitelky, které ti přijde divné. Učitel by se dětí ve škole na takových místech jako je zadek dotýkat neměl. Občas je možné, že učitel někoho pohladí po hlavě, nebo mu stiskne ruku atd. Ale to, co popisuješ mi také nezní příliš dobře. A rozhodně tu vadí tobě, takže ať už to divné je či není, důležité je, že ty to nechceš. Pokud to bude učitelka i nadále dělat, tak bych ti doporučila se domluvit s těmi dalšími dvěma holkami a učitelce o tom říci, že vám to není příjemné a požat jí aby to nedělala. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj,
    po delší době mám zase dotaz (2 dotazy).

    Chci se zeptat jestli mamka musí vědět, kdybych měla kluka. Musejí to rodiče vědět, nebo ne?

    Je normální, že se mi pořád mamka kouká do mobilu? Strašně mě to rozčiluje. Ne, že by tam něco mohla najít. Štve mě ale, že se mi kouká do zpráv, galerie... Já sice chápu, že se o mě bojí, ale kdyby se aspoň zeptala. Ona prostě přijde mému mobilu a kouká se do něj. Pak přijdu a jen se divím, co dělá v mým mobilu. Štvou mě hlavně ty zprávy, proč se nepodívá jen s kým si píšu, proč se kouká i co si píšu? A pak do mě pořád někdo (včetně jí) hučí, proč nemám kluka. Já přece taky nepřijdu k jejímu mobilu a nekoukám se s kým a co si píše. Jaký je na toto Váš názor?

    Děkuji moc za odpověď, mějte se krásně a užijte si prázdniny. $>:-)

    holka, 13 let, 16. července

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu se dvěma dotazy. Nejdříve se ptáš, zda-li rodiče musí vědět, že máš kluka. Nejspíš tvůj dotaz míří k tomu, zda-li je tu nějaká povinnost rodiče informovat o tom, že ses s někým sblížila. Povinnost tu není. Ale na druhou stranu, pokud máš kluka, tak s ním nejspíš trávíš poměrně dost času, a tak je určitě dobré, když rodiče ví, kde a s kým jsi. To jsou informace, které většinou rodiče chtějí vědět. A určitě se budou o to zajímat, kam chodíš a co děláš. Tak bych ti doporučila o tom, že máš kluka rodičům říci. Pak tu je také druhá stránka vztahů s opačným pohlavím. Čtu, že ti je 13let. Pokud se s někým intimně sblížíš, tak on tím překračuje zákon, protože sexuální styk je s osobou mladší 15let zakázaný. A tady se mohou dostat do problémů i rodiče, protože by to správně měli ohlásit, pokud se to dozvědí. Moc bych ti doporučila, s ohledem na všechny - tebe, tvého případného kluka, i rodiče, s tím zatím počkat.
    Tvůj druhý dotaz se týká toho, že ti máma chodí do telefonu a čte si to, co si píšeš s druhými. Moc ti rozumím, že ti to vadí a souhlasím s tebou, že tím narušuje tvé soukromí. Neměla by to dělat. Doporučuju ti se s ní domluvit a požádat jí ať to nedělá. Můžete se domluvit, že se tě může zeptat na tvé kamarády a na to, co si spolu píšete. A ty jí to povíš. Ale přímo chodit do tvého telefonu opravdu není dobré. Sice má jako tvá máma právo vědět o tvých kamarádech a jak s nimi trávíš čas ale je také potřeba aby to dělala jiným způsobem. Měla by začít respektovat tvé soukromí a právo na něj. Důvěru mezi vámi to naopak narušuje, když dělá něco, s čím ty nesouhlasíš. Zkus s ní o tom promluvit. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Jiné téma

    Dobry den, pristi rok bych si chtela udelat ridicak na skutr AM, ktery se da ridit uz od 15ti let (samozdrejme se souhlasem rodicu), ale chtela bych se zeptat jestli uz nekdo tady ridicak mel nebo ma aby mi rekl jak ty zkousky a to vsechno kolem toho probiha, videla jsem jedno video kde kluk jel na skutru a za nim jel v aute instruktor s dalsim zakem a tak ho kontroloval, ale nevim jestli to tak je vsude. Ve svem okoli nikoho nemam kdo by mel ridicak na skutr AM a na internetu jsem hledala, ale nic jsem nenasla. Dekuji predem.

    holka, 14 let, 28. července

    Ahoj,
    Funguje touplne stejne jako by sis delala ridicsky prukaz na auto v 18 letech. Nejprve budes chodit na teorii, kde te nauci znacky a jak se chovat na silnici, pak zacnes praktickou vyuku - nauci te ridit, kdy pojedes na jedne motorce a Instruktor za tebou na druhe. (Skrz vysilacku se s tebou v helme bude domlouvat a instruovat te) no a az splnis potrebny pocet odjezdenych hodin, napises si pisemny test a kdyz budes uspesna, pripusti te k jizdam. Pokud neudelas zavaznou chybu, poslou te na urad podat si zadost o vydani ridicskeho prukazu.

    Moje tělo - kluci

    Tělesná výška, růst

    Ahoj, mám dotaz je mi 14 a za pár měsíců 15. Měřím 166 cm a vážím 58 kg myslíš si že ještě vyrostu? Výška mého otce je 180 cm a výška matky 160 cm děkuji za odpověď

    kluk, 14 let, 28. července

    Ahoj kluku,

    Normální hodnoty tělesné výšky u chlapců ve věku 14 a půl roku se pohybují v rozmezí 156 až 186 cm, střední hodnota činí 172 cm. Se svojí výškou 166 cm se nacházíš na 25. percentilu. To znamená, že 25% ostatních chlapců Tvého věku je nižších než Ty. Nejedná se o poruchu růstu, protože zde je hranicí 3. percentil (což znamená, že nejvýše 3% ostatních chlapců daného věku mají nižší tělesnou výšku, než posuzovaný jedinec).

    Na základě dosažené tělesné výšky rodičů lze odhadovat, že Tvoje cílová výška se bude pohybovat okolo 176,5 ± 10 cm, tj. v rozmezí 166,5 až 186,5 cm. Vzhledem k tomu, že již nyní dosahuješ normální (i když mírně podprůměrné) tělesné výšky, lze očekávat, že ještě porosteš. U naprosté většiny chlapců je růst do výšky ukončen ve věku okolo 18 let.

    Moje tělo - kluci

    Konglutinace

    Ahoj poradno,
    Chtěl bych se zeptat co mám dělat když mám konglutinaci?
    Kdybych měl jít na operaci jak to probíhá?
    Děkuji za odpověď

    kluk, 12 let, 29. července

    Ahoj kluku,

    Naprostá většina chlapců se rodí s konglutinací (tj. „slepením“ mezi povrchem žaludu a vnitřním listem předkožky). Proces uvolňování konglutinace není nijak časově limitován, u některých chlapců k němu dochází již v dětství, u jiných až během puberty či v jejím závěru.

    Konglutinace nevyžaduje žádnou léčbu, protože k oddělování obou „slepených“ povrchů dochází spontánně, tedy i bez jakéhokoliv vnějšího zásahu. Rozhodně pak nelze doporučit násilné strhávání předkožky ze žaludu.
    V minulosti se při konglutinaci prováděl zákrok zvaný disoluce, při němž byly oba povrch násilně odděleny pomocí kovového nástroje, avšak v dnešní době již většina renomovaných dětských urologů tento zákrok nedoporučuje, protože při něm dochází k poškození „slepených“ tkání.

    I kdybys nedělal nic, k uvolnění konglutinace by dříve či později došlo zcela spontánně. Pokud bys chtěl celý proces nějak podpořit, můžeš si předkožku opatrně shrnovat, ale vždy jen tak, abys necítil bolest.

    Moje tělo - váha

    Nevážím příliš málo?

    Ahoj poradno,
    Je mi 12 za 2 měsíce 13let. Mám problém s výškou a váhou.
    Měřím 139cm a vážím 28kg. Není to nějak málo?

    kluk, 12 skoro 13 let, 28. července

    Ahoj,
    podle indexu BMI je vzhledem k tvému věku a výšce je tvá hmotnost skutečně nižší, než by měla být. Vzhledem k tomu, že ti za několik dní bude třináct let, určitě dostaneš pozvánku na preventivní prohlídku k pediatrovi. Její součástí je měření i vážení a tvůj lékař poté posoudí, o jak velkou odchylku se jedná a jestli je potřeba například odborné vyšetření a podobně. Určitě se mu budeš moci svěřit i se svými obavami a zeptat se ho na jeho názor a další postup.
    Držím ti palce!
    Bára

    Menstruace a výtok

    Dřívější nástup menstruace, zbarvení krve

    Ahoj, potřebuju prosím rychle poradit. Vůbec nevím co mám dělat ;-(
    Dneska jsem měla jet ke kamarádce ale asi nepojedu. Asi jsem dostala menstruaci nebo nevím. Měla jsem jí dostat až za týden až dva. Nikdy jsem jí nedostala brzy, spíš vždy opožděně. Barva byla vždy červená. Teď je tmavě hnědá až krvavá. Výtok je slabý, spíše jen takové špinění. Vůbec nevím co se děje. Mám hrozný strach. Nechci to říkat rodičům ani nikomu, jenom vám jsem se dokázala svěřit. Nevím, zda by to taky mohlo mít souvislost se střevními potížemi které jsem včera a v úterý měla. Zvracení a průjem. Prosím, poraďte mi ;-(;-(

    holka, let, 28. července

    Ahoj holko,

    Podle toho, co popisuješ, je vše v pořádku. Délka jednoho menstruačního cyklu sice činí přibližně 4 týdny (28 dní), ale za normální se považuje rozmezí 3 až 5 týdnů (21 až 35 dnů). Zejména v období dospívání není nic neobvyklého na tom, že interval mezi dvěma menstruacemi kolísá.

    Pokud jde o zbarvení menstruační krve, to závisí na době, po kterou je krev zadržována v těle, než dojde k jejímu vyloučení. Při rychlejším průběhu tzv. deskvamační fáze menstruačního cyklu (což je ta fáze, při níž dochází ke krvácení) je krev čerstvá, a tudíž červená. Avšak může se stát, že během deskvamační fáze dojde k retenci (zadržení) krve ve vnitřních pohlavních orgánech, v důsledku čehož se v uvolněné krvi začne rozkládat červené krevní barvivo. Když takto zadržená krev opouští tělo, není už zbarvena jasně červené, ale více či méně dohněda. Je to podobné, jako se zaschlou krví na náplasti, která také ztrácí svoji červenou barvu, až zcela zhnědne.

    Ani zkrácená doba mezi dvěma menstruacemi, ani zbarvení krve tudíž nejsou důvodem ke znepokojení. Skutečný problém by v souvislosti s menstruací představovalo příliš dlouhé krvácení, tedy více než 7 dní po sobě (fáze menstruačního cyklu, při níž dochází ke krvácení, trvá nejčastěji 3 až 4 dny, za normální se považuje i širší rozmezí 1 až 7 dní).

    Moje tělo - holky

    Tělesná výška a hmotnost

    Ahoj Alíku a spol. Mám dotaz ohledně svého těla. Je mi 12 let, měřím 173cm a vážím cca 54kg. Je normální být v mém věku takhle vysoká??

    holka, 12 let, 27. července

    Ahoj holko,

    Uvedená tělesná výška již překračuje rozmezí, které se u dívek ve věku 12 let považuje za normální, a které činí 142 až 168 cm.
    Avšak ani abnormální hodnota tělesné výšky ještě nemusí být projevem poruchy růstu. Může se jednat o projev dědičných dispozic, zejména pokud i tělesná výška rodičů byla v období dospívání výrazně nadprůměrná. Možná by stálo za to se zeptat maminky, kolik měřila, když byla ve Tvém věku.
    Dále se může jednat o projev tzv. růstové akcelerace (urychleného růstu), která může mít různé příčiny. Ve většině případů je výrazně nadprůměrná výška u dospívajících pouze variantou vývoje, nikoli projevem poruchy.
    V každém případě by bylo dobré, kdyby rodiče (respektive jeden z rodičů, který Tě bude doprovázet) požádali na nejbližší preventivní prohlídce lékaře/lékařku o posouzení růstu podle růstových percentilových grafů, případně o poukaz na vyšetření na endokrinologii. Pouze endokrinologickým vyšetřením totiž lze vyloučit poruchu růstu.

    Jiné téma

    Pěvecký talent po pubertě

    Ahojj Alíčku chci se zeptat, jestli klukům zůstává pěvecký talent i po mutaci?
    Jestli pokud dřív OPRAVDU uměli zpívat. tak jestli jim to vydrží nebo jestli záleží jak mu povyroste hrtan?
    Dík za odpověď

    Ahoj,
    to je velmi zajímavý dotaz. Nejsem však bohužel odborníkem na zpěv, proto ti mohu odpovědět jen z laického hlediska. Pokud je mi známo, pěvecký talent se skládá z několika faktorů. Mimo jiné je to hudební sluch, schopnost pracovat s hlasem, jeho posazení, zabarvení, rozsah a tak dále. Některé z těchto faktorů zůstanou stejné i po pubertě, kdy je mutování dokončeno, a jiné se změní. Je jasné, že například hudební sluch nebo pěveckou techniku dospívání nijak nepoznamená, zatímco zabarvení hlasu ano. Takže záleží na tom, co si představuješ pod pojmem „opravdu uměli zpívat“. Jestliže se bavíme o technice zpěvu, tak tu dospívání nijak neovlivní. Jde o dovednost, kterou někteří lidé mají (respektive se ji naučili), a zkrátka ji umí. Otázkou samozřejmě je, jestli se onomu zpěvákovi bude líbit podoba, kterou jeho hlas po pubertě získá.
    Měj se hezky.
    Bára

    Volný čas

    Dobrý den,
    Chci se zeptat, jak funguje jízda vlakem s přestupem, a jestli se musí jízdenky ve vlaku někde označit nebo čekat až přijde průvodčí, nemůžu to nikde najít. :-(:-(:-(
    Díky za odpověď

    kluk, 15 let, 27. července

    Ahoj,
    je to různé.
    Pokud se jede s přestupem ve více vlacích stejného dopravce, pak je většinou nejlepší si koupit jízdenku na celou cestu najednou. Když se přestupuje na vlak jiného dopravce, je možné buď si na každý vlak koupit jízdenku zvlášť, nebo si koupit jízdenku Jednotného tarifního systému, označovaná též OneTicket, která platí pro vlaky všech dopravců. Je to jednodušší, ale jízdenky jednotlivých dopravců někdy vyjdou trochu levněji. Jízdenka se dá koupit buď předem, nebo až ve vlaku, ale u některých dopravců je nákup jízdenky ve vlaku o něco dražší. U Českých drah (ČD) se při nástupu v tzv. obsazené stanici platí přirážka 40 Kč.

    Ve vlaku se většinou má čekat na svém místě, až přijde průvodčí, ale u ČD existují i vlaky s tzv. specifickým způsobem odbavení, kde průvodčí není a cestující si musí koupit jízdenku koupit předem a při nástupu do vlaku si ji tam označit, bez označení neplatí.

    Když se jede v rámci jednoho kraje, tak ve většině krajů existuje tzv. integrovaný dopravní systém (IDS), v rámci kterého se dá uvnitř kraje cestovat na jednu jízdenku různými dopravními prostředky, nejen vlaky různých dopravců, ale i autobusy, městskou dopravou, někde i lanovkou nebo lodí. V některých krajích dokonce uvnitř kraje nelze cestovat vlakem na jízdenku železničního dopravce, ale jen na jízdenku příslušního krajského IDS. Při použítí jízdenky IDS většinou platí pravidla příslušného IDS, která jsou v každém kraji jiná, ale většinou je zapotřebí mít jízdenku předem, přímo ve vlaku ji prodávají jen někde a někde i s přírážkou.

    Nevím, kde bydlíš a kterými vlaky jezdíš. Přesnější informace najdeš v tarifu a smluvních přepravních podmínkách příslušných železničních dopravců, a pokud ve vašem kraji je IDS, tak v tarifu a smluvních přepravních podmínkách příslušného IDS.

    Kamarádi

    Bojím se odmítnutí

    Ahoj poradno :-), mám takový hodně divny dotaz a přijde mi že na něj ani nemáte jak odpovědět, ale dost mě to trápí a fakt bych to chtěla teď vyřešit, takže, já mám vlastně takovou osobnost, že se bojím názorů nebo třeba slova „Ne“ protože se pak cítím proste divné a že jsem byla třeba vlezlá, nebo třeba když běžíme nějakou týmovou soutěž na tělocviku, tak se furt bojim jako „no ale co si o mě budou myslet když to nedoběhnu??“ „ Co když jim to zkazím?“ Atd.. No a já si vlastně myslím ze když jsem v nějakým oblečení, a není mi volné, tak se cítím hrozně tlustá, no a proto se s tím něco snažím dělat, ale nic nepomáhá, ani to že každého večer jím jenom saláty a sladký jsem neměla asi 2-3 týdny. A proto chci nosit takové ty „volné trička“ ( hlavně se v nich cítím dobře a líbí se mi to) jenomže, jak jsem říkala na začátku, bojím se názorů lidí toho že mi řekne ne, takže se to bojim říct mamce, jako co by si o mě myslela? Vím že je to hodně zapeklitým a zvláštní dotaz, ale chtěla bych vědět co mám dělat :(
    Děkuju předem a hezký den :-)

    holka, 11 let, 25. července

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Píšeš o obavách z toho, jak Tě budou druzí hodnotit, z toho, že nějak selžeš. Taky z toho, co by se stalo, kdybys na něco řekla „ne“. Myslím si, že do jisté míry jsou to normální pocity, které čas od času zažívá každý člověk - protože chceme být přirozeně součástí nějaké skupiny a jsme rádi, když nás ostatní lidé přijímají. Řekla bych, ve Tvém věku, tedy na začátku dospívání, to lidé mají ještě o něco náročnější, protože ještě nemají tolik zkušeností a tolik se neznají, aby věděli, což všechno zvládnou a že je v pořádku, když se jim náhodou někdy něco nepovede. Neznám žádného člověka, který by někdy neudělal chybu anebo se mu něco nepovedlo. Navíc, když uděláme chybu, můžeme se díky ní něco nového naučit a uvědomit si, co by se dalo udělat lépe. Z mého pohledu se tedy na chybu nemusíš dívat jen jako na něco špatného, ale spíše jako na svého parťáka, který Ti umožní získávat nové zkušenosti a překonávat překážky. Byla by škoda, aby Ti strach z odmítnutí anebo z kritiky zabránil zkoušet věci, které by Tě zajímaly a mohly Ti přinášet radost.
    Ohledně oblečení - pokud se Ti líbí volnější oblečení a je Ti v něm dobře, je úplně v pořádku, že je budeš nosit. Chápu, že se v tom asi člověk cítí pohodlněji, než když má na sobě něco hodně obtaženého. Zároveň píšeš, že se snažíš zhubnout, aby ses v obtaženém oblečení nepřipadala tlustá. Přála bych Ti, aby ses ve svém těle mohla cítit dobře. Připadá mi fajn, když se snažíš jíst zdravě - více zeleniny a omezení sladkého je obvykle krok správným směrem. Dávala bych si ale pozor na nějaké drastické diety, které by Ti mohly uškodit. Je úplně v pořádku, že si někdy člověk dá něco, co mu chutná, i když to má víc kalorií anebo to není zdravé (sladké, brambůrky, pizza, hamburger). Někdy je to tak, že čím víc si to zakazujeme, tím větší na to máme pak chuť.
    Chtěla bych Tě podpořit, abys to, co Tě teď trápí, mohla sdílet s někým, kdo je Ti blízký, s kým by sis o tom mohla povídat. Pokud máte s mamkou hezký vztah, nevidím nic špatného na tom, když jí o tom povíš. Myslím si totiž, že spousta mladých dívek se trápí něčím podobným, jako jsi nám popsala Ty a je možné, že i Tvoje mamka může mít se svého dospívání nějaké podobné zkušenosti, které Ti může předat. Kdyby něco z toho, co Tě trápí, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Cítím se příšerně, nenávidím se

    Milá poradno,
    nikdy by mě nenapadlo, že tady budu psát, ale vypadá to, že život je plný překvapení. Nejdříve raději trochu nastíním, v jaké situaci se nacházím, mám totiž pocit, že ta je sama o sobě celkem komplikovaná, a tak se do ní snad tolik nezamotám. Chodím na šestileté gymnázium a po prázdninách nastoupím do sekundy. Rozhodnutí jít na gymnázium, je jedno z mála rozhodnutích, kterého nelituji, ba naopak jsem za něj vděčná. Na minulé škole jsem byla opravdu nešťastná. Nikdy jsem si nenacházela snadno kamarády. Na prvním stupni jsem se začala kamarádit s jedním klukem, protože jej paní učitelka posadila vedle mně - byla to celkem náhoda. To on se se mnou začal bavit. Nebýt něj, bych asi ani na prvním stupni neměla kamarády. Díky němu jsem se začala trochu bavit i s jinými dětmi. No, ale pak přišel druhý stupeň. Na druhém stupni se naše třída rozdělila a já jsem skončila v jiné třídě, než ten můj jeden dobrý kamarád a ostatní děti, které bych asi mohla nazvat kamarády. Nutno podotknout, že jsem se s dětmi ze školy vlastně nikdy pořádně nebavila mimo školu ani s tím jedním kamarádem. A tak jsem vlastně ty dva roky na druhém stupni (než jsem se naštěstí dostala na gymnázium) byla sama. V kroužcích jsem se nikdy s nikým neskamarádila. Na gymnáziu jsem začala být trochu šťastnější. Našla jsem si jednu dobrou kamarádku a s pár dalšími dětmi se taky celkem kamarádím. I na gymnáziu se sice pořád cítím vystresovaně, ale necítím se tam tak sama Jenže teď, když přišly prázdniny, se cítím zase úplně příšerně. Opravdu příšerně. Pořád přemýšlím nad věcmi, které jsem kdy udělala špatně, situacemi, ve kterých jsem se ztrapnila a skutečně mě to štve. Někdy mám pocit, že nejlepší věta, která by to shrnula je, že se nenávidím. Někdy sama sebe biju pěstmi do ramen. Nevím, ale díky té bolesti mám pocit, že se alespoň chvíli cítím... dobře. Zní to asi opravdu absurdně, ale lépe to popsat neumím. Přemýšlela jsem o marihuaně, že bych se pak třeba cítila lépe. Jen přemýšlela. Mám pocit, že všechno v životě je strašně těžké a nemám žádnou motivaci a energii.

    Za jakoukoliv radu budu opravdu vděčná. S rodiči toto nechci řešit, je mi to nepříjemné.

    Opravdu se předem omlouvám za jakékoliv nesrovnalosti nebo nepříjemnosti, které by mohly nastat. Omlouvám se za jakékoliv pravopisné chyby, délku této zprávy a cokoliv, co jsem mohla udělat/napsat lépe.

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme Ti za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Popsala jsi, co teď ve svém životě prožíváš, jak to máš s kamarády, jaké myšlenky, obavy, pocity Ti běží hlavou. Teď v létě je to pro tebe hodně těžké, cítíš se příšerně. Neustále přemýšlíš nad tím, kde a jak jsi selhala. Máš pocit, že se nenávidíš. Přemýšlíš nad různými cestami, jak si o takových pocitů ulevit, někdy se biješ pěstmi do ramen anebo přemýšlíš o marihuaně. Chybí Ti motivace a energie.

    Když si čtu Tvoje řádky, chtěla bych začít tím, že se vůbec nemáš za co omlouvat. Vše jsi napsala srozumitelně, Tvůj dotaz není ani příliš dlouhý, ani jsem si nevšimla žádných pravopisných chyb. K tomu mě napadá, jestli to vlastně podobně i nefunguje v Tvém životě - zatímco přemýšlíš o tom, co jsi udělala špatně anebo kdy ses kde a jak ztrapnila, ostatní z toho vůbec nemusí mít stejný dojem. Dost možná jim Tvoje jednání připadá v pohodě a ani je nenapadne ho hodnotit. Někdy každý z nás udělá nějakou chybu anebo se ztrapní, to je velmi lidské - neznám žádného člověka, kterému by se to nikdy nestalo. Navíc trapasy někdy dovedou být i docela vtipné, někdy stojí za to se tomu zasmát, ale neobviňovat se z toho. Chápu, že se mi to takhle na dálku lehce píše, a že zároveň nemusí být vůbec lehké se pocitu nenávisti sama k sobě zbavit. Napadá mě, že v situaci kdy začneš přemýšlet o tom, co se kde nepovedlo a jak ses ztrapnila, by ti mohlo pomoct udělat něco, co Tě přivede do kontaku se svým tělem – plavání, jóga, běh nebo třeba i obyčejné ležení ve vaně. Takové spojení s tělem totiž dokáže odvést pozornost od myšlenek (které ani nemusejí být pravdivé) a tím přinést úlevu.
    Moc bych Ti přála, abys na sobě mohla vidět i pozitivní věci, aby ses mohla radovat s věcí, které máš ráda, z aktivit, které Tě baví. A abys sis přitom nemusela ubližovat bitím se do ramen ani zkoušením marihuany - z praxe víme, že marihuana z dlouhodobého hlediska přináší spíš řadu problémů. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses zkusila zamyslet nad tím, co se Ti na sobě líbí, co se Ti daří. Zkus si třeba na papír napsat aspoň 10 takových věcí, klidně maličkostí. Můžeš si k tomu vzít na pomoc Tvoji kamarádku nebo další přátele. Uvidíš, že Ti tam třeba napíšou i věci, které by Tě na sobě nenapadlo ocenit. Mně třeba připadá skvělé, že se ve svém životě dokážeš aktivně rozhodovat tak, že Ti to přinese něco dobrého, jako v případě rozhodnutí jít na gymnázium.
    Je moc fajn, že sis našla dobrou kamarádku - je prima mít takového parťáka, se kterým se můžeš smát ale i třeba sdílet svoje trápení. Celkově hodně píšeš o kamarádech, o tom, že ses dříve cítila osamoceně. Chápu, že je pak člověku smutno a jsem ráda, že už se tak necítíš. I za to se můžeš pochválit, jak se Ti teď daří udržovat přátelství.
    Když někomu chybí motivace nebo energie, je dobré se zamyslet nejdřív nad základními věci, jako třeba, jestli dost spíme, máme dostatek pohybu venku, pijeme dost tekutin nebo dobře jíme. A řekla bych, že potom jde hlavně o to, jestli věnujeme dost času tomu, co nás skutečně baví a přináší nám radost. Pro někoho to může být sport, tanec, malování, čtení, vytváření něčeho, psaní deníku...To nám často dovede nabít baterky.

    Pokud bys to, co teď prožíváš, chtěla probrat podrobněji, víc prostoru bychom na to měli u nás na Modré lince - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Násilí

    Mám problém byl jsem před chvílí na stránce jménem omegle a byl tak jeden chlápek kterej tam ukazoval porno s dětmi nevím co mám dělám udělal jsem pro jistotu pâr fotek a chtěl i ig abych mohl někomu s jeho rodiči napsat ale nemâm nic nevím co mám dělat na policii nemohu nemám nic jen ty fotky prosím o co nejdřív nou odpověď prosím rychle

    kluk, 13 let, 26. července

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že jsi byl na stránce Omegle a potkal si chlápka, který ukazoval dětské porno, a chtěl i tvůj Instagram (který jestli to chápu dobře nemáš a proto si mu ho ani nemohl dát). Ty si ho párkrát vyfotil a teď přemýšlíš jak situaci řešit. V tvé situaci by ses určitě měl obrátil na někoho dospělého v tvém okolí, rodiče nebo třeba tetu či strejdu, jsou-li na blízku. Za to, kdo se objeví na druhé straně obrazovky nemůžeš a navíc děláš správnou věc, ukazování dětského porna na internetu je trestný čin a je zakázané. Stejně tak není v pořádku, když si chlápek žádá instagram dospívajícího kluka. Pokud máš fotky, s rodiči můžete policii určitě kontaktovat společně anebo vše ohlásit na tomto odkazu https://www.stoponline.cz/cs/ .

    S přáním hezkého dne a lepších zážitků na internetu,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Letošní léto & více trápení

    Zdravím Alíku a spolek! Už dlouho uvažuji jestli sem napsat nebo ne, ale právě je skoro deset hodin, já sedím s notebookem v posteli, bez naděje jít něco dělat. Kdybych měla počítat kolik mám kamarádu tak to zpočítam na jedné ruce, dva. Má dva kamarády, můžu za to já? Ani ne za půl roku je mi 15 a já se cítím jak na 10. Můj život v poslední době není úplně skvělí tak mě napadlo že si propíchnu nos (nostril) že to vyřeší všechny mé problémy, ale příjde mi že to doneslo spíše další problémy. Co na to řeknou ostatní? Co když se to nebude líbit nikomu ve škole? a proč mi příjde že do školy vůbec nezapadám, jejich vtipy ve stylu „tvoje máma“ Mi nepříjdou ani vtipné. Co je semnou špatně? Taky bych mohla zmínit že v poslední dobou bojuji se svoji orientací a to že se mí hnusí kluci a nepřijdou mi ani trochu atraktivní mě začíná vadit. Jednou to řeknu mamce a co ona ? Co když už se na mě nikdy nepodíva stejně a uvidí ve mě jiného člověka. A poslední věc, proč bych teď i radši byla ve škole než abych trávilo tohle léto? Začína mi extremně moc vadit. Celý můj den probíha: Vstanu, udělám si hygienu, zapnu notebook stravím na něj celý den, večerní hygiena a spánek. tohle už se opakuje 24 dnů v kuse. No nic už to tady radši ukončím, nechci až tak moc obtěžovat i když toho mám na srdci až moc....

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou jsi nám napsala. Vnímám, že je toho teď víc, co Tě trápí. Je moc fajn, že ses rozhodla napsat a nebýt na to sama, když poslední týdny nevíš kudy kam. Píšeš, že máš jenom 2 kamarády, cítíš se spíš na 10 než na 15. Trápí Tě, co ostatní řeknou na propíchnutý nos a taky na to, že Ti nepřijdou atraktivní kluci. Hlavou Ti běží spoustu obav, spoustu otázek, které začínají: „Co když...“. Nelíbí se Ti tohle léto a to, že většinu dne jsi u notebooku. Nepokládáš nám konkrétní dotaz, proto Ti spíše napíšu pár svých postřehů k tomu, co jsi napsala.

    Co se týče toho, kolik máme kolem sebe kamarádů, v tomhle to může mít každý trochu jinak. Někdo je více společenský, někdo zase rád tráví čas s menším počtem lidí anebo i o samotě. Záleží tedy na tom, jak bys to Ty sama chtěla a potřebovala - ne na tom, jak to mají lidi okolo Tebe. Napadá mě taky, že někdy mohou být 2 dobří kamarádi lepší než 10 povrchnějších přátelství s lidmi, se kterými si třeba až tolik nerozumíte. Pokud máš pocit, že nemáš dost kamarádů, neznamená to automaticky, že je s Tebou něco špatně - možná jsi prostě ještě na ty další správné kamarády ještě nenarazila. Pokud by si chtěla, možná bys mohla jít potencionálním kamarádům trochu naproti - třeba tím, že by ses přihlásila na nějaký tábor nebo do nějakého nového kroužku, který by Tě bavil. Nevím, jestli by Ti to dávalo smysl, každopádně věřím, že se nakonec situace zlepší.
    Je úplně v pořádku, když Ti nesedí humor Tvých spolužáků, nemusíš se do toho nutit, někdy se to tak stane, že nám nějaký kolektiv lidí úplně nesedne. Opět to neznamená, že by s Tebou bylo něco špatně. Ani to, že se cítíš spíše na 10 než na 15 – takové pocity se většinou během dospívání dost mění. Nepíšeš, v čem konkrétně se to projevuje, proto se Ti k tomu teď nedokážu vyjádřit víc konkrétněji.

    Chápu, že pochybnosti o své sexuální orientaci s sebou mohou přinést dost obav, včetně toho, jak to celé přijmou ostatní. Pokud se ještě necítíš na to, aby ses s tím svému okolí svěřila, je to v pořádku, můžeš si na to nechat tolik času, kolik budeš potřebovat. Kdybys chtěla, tomuto tématu se věnuje třeba projekt S barvou ven, můžeš se na to podívat (tady je odkaz: https://www.sbarvouven.cz/).

    Ohledně letošního léta – nevím, jak by mělo vypadat, aby se Ti líbilo, ani co bys potřebovala, abys netrávila čas jenom u notebooku. Napadá mě zkusit si sepsat na papír jiné činnosti, které Ti přináší radost, zajímají Tě a zkusit v nich udělat alespoň první krok? Můžeš s tím trošku experimentovat a zkoušet, jaký režim dne Ti vyhovuje, co kdy ráda děláš, objevovat nové věci. I malý krůček vpřed se počítá.

    Pokud bys to, o čem píšeš, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku – na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!