Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na poruchy příjmu potravy z centra Anabell, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Kluci a láska

    Vyvolená o mě nemá zájem

    Ahoj, všechny vás tu zdravím. Jelikož jsem měl ve škole veliké problémy tak jsem už ve druhé třídě přestoupil na jinou školu. Tam bylo vše v pohodě. Potkal jsem tam jednu holku do které jsem se nakonec zamiloval. Byly jsme kamarádi do té doby než zjistila že ji miluji. Nemluvila se mnou- ignorovala mě. Takhle to šlo do trojky, a poslední dva roky nic. Nemluví se mnou. Absolutně nic. Pokoušel jsem se s ní jakkoliv spojit, ovšem nic. Bavila se se mnou většinou třeba jen jednou za dva týdny, a půl hodiny po té mé zase začala ignorovat, když jsem jí napsal, tak její odpověď zněla:Co mi zase píšeš?!. Zalovala na mě u učitelů atd.. Přišla jen když něco potřebovala. Ovsem já ji stále miluji. Teď jsem se se spolužáky opět viděl, zase to bylo to samé. Chvíli se mnou mluvila jako kdyby jsme byly nejlepší kamarádi a za pět minut mě odkopne, jako vždy. Už nevím, jak dál... A depky kvůli tomu že mě nemiluje tomu neprodávají :/
    P. S Děkuji za odpověď

    kluk, 12 let, 23. června

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    trápení s láskou bývá docela velké trápení, což dokazuje právě to, co píšeš - to Tvoje trvá už od druhé třídy. Pořád miluješ jednu holku, ale podle toho, co jsi napsal, o Tebe ona nestojí.

    Líbí se mi, že jsi věrný pořád té samé. Po tolika letech je ale malá naděje, že Tvoje láska bude opětována. Můžeš se samozřejmě pokoušet dál s ní navázat vztah, nebo se třeba napřímo zeptat (třeba i písemně), jestli máš u ní nějakou šanci. Když to znovu nevyjde, asi by stálo za to pomalu přijmout to, že spolu nebudete. Vím, že je to těžké. Pokud si řekneš, že bys ses s tím chtěl smířit, můžeš jí třeba napsat dopis - jen pro sebe, který neodešleš, a ve kterém se vypíšeš ze všeho, co máš v srdci. Dopis si můžeš schovat, nebo ho spálit, poslat po vodě… Pomáhá to uzavřít to, co bylo. Můžeš i nakreslit obrázek nebo vymyslet nějaký jiný "rituál".

    Zkus se zaměřit na věci, které Ti dělají radost a daří se Ti, o prázdninách si užij všeho, co Ti přinesou, a zkus být otevřený tomu, co přijde. Věřím, že není jen jedna holka na světě, která by se Ti mohla líbit - i když to teď zrovna tak nevypadá.

    Myslím, že i zamilovaní, které nekončí happyendem, stojí za to a přináší svoje radosti. Možná to teď není to přesné pro Tvoje uši, ale myslím, že jednou na tento čas budeš vzpomínat nejenom se smutkem, ale i rád.

    Přejeme klidné léto,

    Modrá linka

    Škola

    Nepůjdu na gympl

    Dobrý den,
    nevím jestli tohle je vůbec nějaký problém, ale tenhle rok jsem dělala přijímačky na 6-letý gympl (dělala jsem na dva, na jeden jsem se nedostala a na druhý sice ano, ale je daleko). Šla jsem s tím do toho, že jsem to chtěla jen zkusit a nedávala jsem moc šancí, že se tam dokážu dostat, jednou z příčin, proč jsem si myslela, že se tam nedostanu je ten, že na mojí škole je to hodně o tom jak si vás učitelé oblíbí, já samozřejmě patřím k těm, které moc nemusí, někdy toho totiž vím víc než učitelé, tím pádem jsem ani neměla samé jedničky a na ten gympl brali hlavně se samými jedničkami, možná kdyby se mi přijímačky dost povedly, tak by mě třeba vzali, ale přijímačky jsem pokazila, ze začátku mi třídní učitelka narovinu řekla, že se tam nedostanu a učitel na matiku, že si moc nemyslí, že bych to zvládla (popravdě v matice nejsem úplný génius, ale všechno chápu), to co mi třídní řekla mě docela zarazilo, možná bych si spíš měla říct, že právě kvůli tomu to musím udělat, ale ne úplně mě to od toho gymplu odradilo. Teď jsem sice ráda, že jsem se tam nedostala, protože jak si se tam dostali hlavně děti z bohatých rodin (nemyslím si, že se tam dostali jen kvůli znalostem, ale nechci nikoho urazit). A teď je tady ten „problém“, ještě 2 roky tam budu muset zůstat, s učiteli, kteří mě nemají moc v oblibě a s mými spolužáky, kteří mi hned v první třídě dali na jevo, že s takovou nulou jako já se bavit nebudou a samozřejmě mi začali všichni nadávat a posmívat se mi, trvá to pořád. Mám tam jen jednu kamarádku, která přišla přes 2 roky a jsem za ní neskutečně ráda, že na té škole je, aspoň jeden člověk, který mě tam podrží. Nevím jestli to tam ještě vydržím a co teprve na střední, budu zase terčem posměchu? Potřebovala bych pomoc jak se tomu vyhnout nebo prostě si s toho nic nedělat a umět to hodit za hlavu.

    Nevím jestli tohle někoho zajímá a jestli je to vůbec nějaký problém, ale prostě mám ze všeho divný pocit. Nikomu se moc nesvěřuji a moc nikomu nedůvěji, tak to aspoň zkusím anonymně.

    holka, 22. června

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že není lehké se nedostat na vytoužený gympl a zůstat na základce, kde to nemáš, podle toho, co píšeš, jednoduché ani s učiteli, ani se spolužáky.

    Mrzí mě, že se Ti někdo posmívá a nadává Ti. Něco takového by se nikomu dít nemělo. Píšeš, že je to už od první třídy, a říkám si, jak Ti v tom je. Už jsi zvládla dost dlouhý čas - co Ti v tom pomohlo, kromě kamarádky, o které píšeš? Dá se to použít i nadále? Napadá mě, že v tomto by Ti mohla účinně pomoci také školní psycholožka (psycholog). Mohla by ses s ní zaměřit na to, proč si myslíš, že se to děje, co se s tím dá dělat ve vztahu ke spolužákům i to, aby Ti v tom bylo lépe.

    Nevím, jak se vyhnout posměchu a nadávání - vím toho o Tobě a spolužácích málo a záleží to na mnoha okolnostech. Pokud se chováš přátelsky, férově, přiměřeně sebevědomě (ani málo, ani moc), je to dobrý předpoklad k tomu, abys s ostatními vycházela. Ostatní je víceméně na nich - ale také určitě na tom, jak na nadávání a posmívání reaguješ. Někdy pomáhá posmívání si nevšímat, jindy zase věcně se ohradit a říct, aby to nedělali, jindy zase říci někomu z pedagogů a požádat o pomoc. Také kamarádka se Tě může zastat (často jde lépe zastat se druhého, než sebe) a říct ostatním, aby s nevhodným chováním přestali.

    Vím, že není lehké si z posmívání nic nedělat. Pro to, aby to šlo, je důležité mít dobré zázemí mimo školu, mít oporu v rodině, dalších kamarádech, koníčcích, sportu apod. Pak to, co se děje ve škole, tolik "nebolí". Přímo ve škole je dobré mít něco, co člověka potěší a podrží - třeba dobrou knížku, oblíbený předmět či talisman, uklidňující činnost. Můžeš si taky představovat, že jsi ve velké ochranné bublině, která je Tvým bezpečím a chrání Tě před zlými slovy a jednáním. Sama můžeš hledat svoje způsoby, jak pobyt ve škole zvládnout.

    Držíme palce, aby ses měla co nejlépe o prázdninách, i ve školním roce.

    Modrá linka

    Holky a láska

    Jsme oba stydliví

    Ahoj Alíku a všichni ostatní.
    Chtěla jsem se jen zeptat, já mám kluka ale oba se hrozně stydíme a to jsme už v šesté třídě. Tím že se stydíme, jsem ho ani ještě pořádně nepoznala, nebyli jsme ani venku a nedali jsme si ani pusu (třeba jen na tvář) a moje kamarádka se do mě pořád navazi že proč se tak stydím a tak. Já bych s ním ale hrozně rada šla ven, dala mu pusu ale u mě (a u něj nejspíš tak) je problém ten že se bojím že jemu to přijde divný, nebo že nás endko uvidí že třídy. A ro se dostávám k druhému problému, a to je ten že se stydíme spolu chodit na veřejnosti, nebo se jen před kamarády chytnout za ruce.
    Prosím, pomůžeš mi nějak? Nevím co s tím.
    Předem moc děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 22. června

    Ahoj z Modré linky,

    nejdřív Ti chci popřát k tomu, že Tě potkala láska a máš někoho, kdo je Ti blízký.

    To, že vaše chození probíhá tak, jak píšeš, mi přijde ve vašem věku docela přirozené, i když chápu, že bys chtěla něco víc. Rozpaky, stud, zdrženlivost na veřejnosti, to všechno k prvním láskám patří.
    Co bych chtěla napsat nejdřív: To, co je mezi vámi, je jen vaše věc a nikdo by neměl mluvit do toho, jak si lásku projevujete.

    Myslím, že stojí za to užít si teď vztah s tím klukem takový, jaký je a co přináší. Věřím, že je to hezké a naplňující. Pokud chceš něco víc, zkus stud překonat nejprv třeba pusou na rozloučenou - na tvář. Není na tom nic divného, s pusou nemusí začínat jenom kluk. Důležité je zkusit být v tom okamžiku přirozená, něco milého říct, usmát se. Uvidíš, jak Tvůj kluk bude reagovat.

    Je jenom na vás, jestli chcete, aby vás někdo viděl, jak se držíte za ruce nebo při jiných projevech vašeho vztahu. Je v pořádku si tyto projevy nechat na chvíle, kdy jste spíše sami, ale také se tak můžete chovat i před ostatními. Samozřejmě, že je pak třeba připravit se na různé komentáře, poznámky, otázky a podobně. Kdybys chtěla a měla odvahu, můžeš to se svým klukem probrat (třeba ho na veřejnosti za ruku vzít a zeptat se, jestli je to pro něj v pohodě).

    Možná by Ti dobré kamarádky řekly svůj názor, nebo zkušenost - znají Tě a možná i Tvého kluka lépe, i vaše okolí. Můžeš zkusit to probrat také s nimi.

    Psala jsi také, že jste se ani pořádně nepoznali. Lidé se poznávají nejvíce tím, že si povídají, něco spolu dělají, mají společné zážitky. Můžete vymyslet nějakou společnou aktivitu, hru, pomoc. Pokud svůj vztah prohloubíte tímto způsobem, studu by mělo být postupně méně.

    Přejeme pěkné léto,

    Modrá linka

    Význam slova

    Kdo je asexuál?

    Ahoj Alíku, ve škole jsme se bavili o tzv. LGBT (nevím jestli to píšu správně) a říkali, že existuje člověk zvaný asexuál. Vyrozuměla jsem, že asexuál je člověk který neměl sex, jsem tedy asexuál? Nebo jsem to pochopila špatně?

    holka, 10 let, 25. června

    Ahoj,
    pochopila jsi to trošku nepřesně, jde o to, že asexuál nevyhledává vůbec žádný sexuální kontakt. To nemusí přímo znamenat, že nikdy neměl sex, ale že ho sexuální aktivity zkrátka nijak nezajímají a nepřitahují. Ani s muži, ani se ženami…

    Neznamená to nutně, že asexuál nemá vůbec zájem o vztah s jinou osobou, může si najít životního partnera, který také sex ke štěstí nepotřebuje. Jak jsem již nedávno odpovídal u jiného dotazu, spektrum touhy a přitažlivosti je velmi pestré… $>

    Ve veřejné sféře a v médiích bývají asexuálové poměrně neviditelná menšina. O lesbičkách, gayích, bisexuálech a transgender osobách se mluví mnohem víc, protože tyto menšiny společně usilují o větší toleranci a toto úsilí se může i všelijak promítat do politiky. Lidi bez zájmu o sex většinou nenarážejí na výraznou diskriminaci, nanejvýš je může rozčilovat, že jim většinová společnost ten nezájem občas nevěří. :-|

    Alík

    Moje tělo - kluci

    Bulka pod bradavkou u kluka

    Dobrý den,
    asi týden už mám pod pravou bradavkou bulku. Když si na ní zatlačím, trochu to zabolí. Hrozně moc se bojím, že je to nějaká rakovina. Mámě jsem to říkal a ona někde četla, že to mohou být většinou jen změny v pubertě (kolem 12-15 let). U lékaře jsme nebyli. Máme tam jet, nebo jen, kdyby se to nějak zhoršovalo? Strašně se bojím a nevím co mám dělat? Vím, že nejste zdravotní poradna, ale zkoušel jsem na internetu napsat něco do zdravotních poraden atd. ale vše je za peníze, nebo se musím registrovat a to nechci. Kéž by existovala nějaká online zdarma poradna. Děkuju za odpověď a ahoj...

    Jan, 12 let, 25. června

    Ahoj,
    pravděpodobnost rakoviny prsu u kluka je strašně moc malá, ale není nulová. Diagnózu může určit jen lékař, který tě fyzicky prohlédne a případně provede nějaká další odborná zkoumání. Neboj se doktorů, po vyšetření se ti uleví, i kdyby to vůbec nic nebylo.

    Žádná internetová poradna ti tohle nevyřeší. Ani kdyby byla zdarma a bez registrace. Tvoje bradavka se musí dostavit osobně, jinak to nebude skutečné vyšetření…

    Alík

    Jiné téma

    Ahoj.
    Mám problém. Už cca od 1 třídy se holkám dívám po chodidlech. Když jde nějaká mladá holka po ulici bosá, pořád jí koukám po chodidlech. Letos jsem se poprvé po šesti letech odvážil si o tom něco zjistit. Zjistit jsem, že pravděpodobně trpím sexuální úchylkou Foot Fetiš. Co s tím? Bojím se to komukoliv říct. Nevím už, co s tím. Chci se toho zbavit, ale nevím jak.

    kluk, 11 let, 22. června

    Ahoj,
    máš pravdu, že existují lidé, které vzrušují nohy či chodidla a že se skutečně jedná o druh fetišismu. Na druhou stranu tato „úchylka“, jak to nazýváš, není nijak nebezpečná, nikoho neohrožuje a není potřeba jí nijak řešit. Pokud ti tvá záliba a preference vydrží i za pár let, až si budeš hledat partnerku, nejspíš vezmeš v úvahu i to, aby se ti líbily její nohy - ale na tom není nic špatného, co by bylo potřeba řešit, nebo kvůli čemu bys měl mít výčitky svědomí.
    Měj se hezky!
    Bára

    Milování

    Může uškodit masturbace?

    Ahoj, chtěl bych se zeptat jestli nevadí když každý den masturbuji. Nemůže mi to nějak uškodit? Nevadí to?

    kluk, skoro 13 let, 22. června

    Ahoj,
    rozhodně to nevadí. Masturbace není zdraví (ani fyzickému, ani psychickému) nikterak škodlivá a pokud ti to vyhovuje, nemusíš se nijak omezovat. Navíc zvýšená intenzita masturbace je s dospíváním často spojena a je jeho zcela normálním projevem. Nemusíš mít proto vůbec strach.
    Měj se hezky!
    Bára

    Poděkování poradně

    Poděkování

    Moc bych vám chtěl poděkovat že jste mi hodně pomohli a na nějaké youtubery kašlete, alík je hodně užitečná stránka.

    kluk, 12 let, 21. června

    Ahoj,
    moc děkujeme za milou zprávu a dovolím si poděkovat i za své kolegy, kteří v poradně odpovídají. Všichni děláme maximum pro to, abychom dětem a dospívajícím, kteří mají problémy, pomohli a je moc milé, když nás někdo ocení a napíše nám, že jsme mu pomohli. To je to největší uznání, kterého se nám může dostat, takže ti za něj ještě jednou děkujeme. Vždycky se najde někdo, komu se naše práce nebude líbit, ale dokud tady budou lidé, kterým můžeme pomoct, má to pro nás smysl.
    Měj se hezky!
    Bára

    Škola

    Ahoj, v září jdu na jinou školu, protože do školy do které jsem chodila 5 let je malotřídka (znamená to že máme třídy jen do 5) protože bydlíme na vesnici. Ale bojím se že až tam přestoupím, že se mi budou smát, nebo mě dokonce šikanovat za něco co miluju. Třeba skupinu Lollipopz. ❤️Sice tam spousta lidí budu znát z hudebky (protože mamina a babička učí v hudebce, proto mě tam všichni učitelé znají.) (taky ta hudebka není moc velká, jako třeba v Praze atd) ale stejně mám strach. Protože mi je 11, ale někdy se chovám třeba na 9... Jinak nemám žádnou mentální nemoc, jsem úplně v pořádku,uplne normální dítě.
    A ještě mám jeden dotaz

    Asi víte že byl nějaký člověk v Letňanech s nožem. Já popravdě o tom nevím VŮBEC nic. Jen jsem to dneska četla u jedné holčiny, která psala že je u nich v obci a že něco udělal její "kamarádce". Nevím kde má obec, ale stejně se bojím. Protože tam psala ať si dáváme pozor. A ať nikam radši nechodím sami a nejlépe s rodičem.
    Doufám že mě chápete a děkuju za odpověď.

    holka, 11 let, 21. června

    Ahoj,
    úplně chápu, že máš obavy z nové školy a z toho, jak zapadneš do nového kolektivu. Je to úplně normální a na tvém místě by to tak cítili všichni. Když se člověk ocitne v situaci, kdy musí stát tváří v tvář neznámému, je z toho vždycky nervózní a bojí se. Je skvělé, že v nové škole máš kamarády, které už znáš a nejdeš mezi úplně cizí lidi. Nemusíš se vůbec nikomu omlouvat ani zpovídat z toho, že máš ráda nějakou hudební skupinu, nebo že jsi taková, jaká jsi. Máš právo být sama sebou. Nikomu tím neubližuješ a jsi přesně taková, jaká jsi. Jsem si jistá, že si tam najdeš nové skutečné kamarády a určitě do kolektivu spolužáků zapadneš. Uvědom si také, že v této pozici „nováčka“ ve třídě nebudeš sama a bude tam spousta dalších dětí, které budou hledat „spřízněnou duši.“ Moc ti přeji, aby se ti na nové škole líbilo a našla jsi si nové kamarády co nejdříve.
    Co se týká tvého druhého dotazu, i to je úplně normální reakce. Když ti někdo napíše, že se cítí ohrožený a že by nebezpečí mohlo hrozit i tobě, je přirozené, že se bojíš. Na druhou stranu je potřeba mít na paměti, že internet víc než nahrává různým fámám a polopravdám. Sama píšeš. že vůbec netušíš, kde se to stalo a otázkou je, jestli se reálně něco stalo, nebo si třeba jen někdo udělal hloupou legraci. Nebo se k němu podobná fáma donesla stejně jako k tobě a protože se cítil ohrožený, rozšiřuje ji dál, aniž by věděl, jestli má reálný základ. Je samozřejmé, že je potřeba dávat neustále pozor, vyhýbat se nebezpečným situacím a neriskovat, ale určitě si nemusíš dělat starosti s něčím, o čem vlastně vůbec nevíš, jestli se zakládá na pravdě.
    Měj se moc hezky a krásné léto!
    Bára

    Vyhledat odbornou pomoc

    Myslím na sebevraždu

    Ahoj, už jsem úplně zoufalá. Pořád mám pocit že kdybych neexistovala tak by bylo všechno lepší. Nechci žít. Žiju v bytě který je hrozný a nikdo mě nemá rád. Všichni si myslí že když mi je 10 tak nemůžu mít deprese. Zkrátka nemám chuť do života. Co mám dělat? Mám chuť spáchat sebevraždu. S nikým se o tom bavit nechci.

    holka, 10 let, 23. června

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    znovu nám píšeš o tom, že se necítíš dobře, dokonce myslíš na sebevraždu a máš pocit, že Tě nikdo nemá rád. To je mi líto, věřím, že to nemáš snadné. O to víc chci ocenit upřímnost, se kterou nám píšeš. Znovu bych Tě v této odpovědi ráda povzbudila, abys pro sebe vyhledala pomoc i ve svém okolí, pomoc, kterou si zasloužíš a která Ti může nabídnout větší podporu než dokáže e-mailová komunikace. Chápu, že nemusí být vždy snadné začít o všem s ostatními mluvit a tak mě napadá, že lze hledat cesty jak si to alespoň trošku usnadnit - je třeba i možné ukázat tento svůj e-mail a naši odpověď. Můžeš si také projít naše předchozí odpovědi, kde jsou uvedeny možnosti, kam se lze obrátit - kromě blízkých lidí například také na někoho ve škole (školního psychologa/žku, učitele/ku), krizové centrum pro děti, linky důvěry. Je v pořádku pomoc vyhledat, občas v životě ji potřebuje každý z nás. Nemusíš na to být sama.

    Je také pochopitelné, že Tě může mrzet nebo zlobit, že si ostatní myslí, že se ve svém věku nemůžeš cítit špatně, mít depresi. Jako jsem psala výše, je dobře být k sobě upřímná v tom co citíš, máš právo na své pocity. Současně si myslím, že je možné situaci postupně začít měnit, krok po krůčku, i když Ti teď není dobře. První podstatný krok máš už za sebou (dokázala jsi nám napsat) a přeji Ti také odvahu ke krokům dalším, k vyhledání další pomoci.

    Přejeme Ti hodně sil a vše dobré,

    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Místo hubnutí přibírám

    Ahoj
    Chtěla bych se zeptat asi týden zpátky jsem začla cvičit konkrétně břicho abych zhubla měla jsem ruzne aplikace jak zhubnout za 30 dní a tak divala jsem se i na různé videa no a tak jsem začla zvladala jsem to v pohodě protože dělám sport takže jsem byla celkem zvyklá ale přibližně po týdnů jsem si začla všímat že spíš přibírám než abych hubla teď to jde hodně vidět že jsem přibrala ale ja nechápu proč prosím pomozte mi předem děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 21. června

    Ahoj,
    možných vysvětlení může být celá řada. Předně je potřeba si uvědomit, že ačkoli ti reklamy slibují, že zhubneš do třiceti dní, váhový úbytek si můžeš dlouhodobě udržet pouze v případě, že budeš hubnout rozumně a postupně. Měsíc je v případě hubnutí (či cvičení) příliš krátká doba na to, abys podle toho mohla usuzovat na nějaké výsledky.
    Jestliže jsi během jednoho týdne přibrala, zkus se zamyslet nad tím, jakou skladbu měl tvůj jídelníček v posledních dnech. Nezvětšila jsi porce jídla, protože jsi byla z cvičení víc vyčerpaná? Nebo neulevovala jsi si a nedopouštěla se nějakých stravovacích hříchů? Často mají lidé tendenci odměnit se za sportování tím, že si například dají něco sladkého. Není také od věci zamyslet se nad tím, jak jsi vlastně přišla na to, že jsi přibrala, protože pokud je tím ukazatelem jen číslo na váze, může to být svalovým nárůstem, protože svaly váží víc než tuk, ale mají menší objem. Nicméně nepředpokládám, že po týdenním cvičení by k takovému efektu došlo. Je také možné, že se jedná jen o váhový výkyv, který třeba může být způsobený i hormony (zejména pokud už například menstruuješ).
    Je skvělé, že se o své tělo staráš, hýbeš se a nenech se váhovým výkyvem rozhodit. Pokud budeš zároveň dbát i na zdravý jídelníček a ve svém úsilí vytrváš, musí se výsledek dostavit.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Kamarádi

    Jak kontaktovat kamaráda

    Milá poradno a Alíku,
    moje babička má kamarádku která má vnuka, a ten je o dva roky starší než já. Když jsem byla malá a bylo mi asi tak 5 let, za babčou přijela ta kamarádka resp. teta s jejím vnukem. Moc jsme si rozuměli, hráli si a v jedné chvíli mě chytil za ruku. Od té doby jsme se už nesetkali. Na nějakou dobu jsem na něj zapomněla, ale ted’ mi o něm začala babička vyprávět a vrátily se mi vzpomínky. On na mě určitě zapomněl, protože jsem člověk co si okamžiky z dětství moc dobře pamatuje. I když jsme se viděli jen jednou a je to dlouhá doba, pořád na to i na něj poslední dobou myslím.. Proč se o něm babička začala zmiňovat bylo z důvodu, že jsem začala kašlat na školu. Byl hrozně chytrý kluk, ale narodily se mu sestry a ty mu začaly ničit věci do školy apod., díky čemuž se na učení vykašlal a začal propadat. Vyšel v sedmé třídě. Jeho rodiče zanedbali výchovu, mámu měl alkoholičku a ted’ je na sš, učí se na zedníka. Jinak je na intru. Pak jsem už jen zaslechla, že z toho života nic nemá a nebaví ho. Rozhodla jsem se udělat stupidní věc, vyhledat si ho na soc. sítích. Mám na to talent, tak se mi samozřejmě podařilo si ho vyhledat. Měl tam černobílé obrázky, celkově jeho profil byl v mém dojmu depresivní. Hodně se změnil ale je pořád tak krásnej. Když jsem si ho chtěla přidat na instagramu o sledování (účet má soukromý), zamítnul mi to. Facebook tedy raději zkoušet nebudu. Chtěla bych ho více poznat, zase se s ním vidět. Jenže nevím jak to udělat, abych mu napsala je vcelku těžké a říct babičce není dobrý nápad. Celkově nevím co si mám o této situaci myslet.. Děkuji za odpověd’.

    holka, 14 let, 21. června

    Ahoj,

    chápu, že když se Ti nějaký kluk líbí, hodně Tě to nutí na něj myslet a přemýšlíš, jak to udělat, abyste spolu mohli být znovu v kontaktu. Onoho kluka neznám, proto, bohužel, ani já nevím, z jakého důvodu Tvou žádost o sledování na Instagramu zamítnul - jestli Tě třeba z profilové fotky anebo podle jména nepoznal, anebo v tom bylo něco jiného. Píšeš, že nevíš, co si máš o celé situaci myslet. Chtěla bych Tě podpořit, abys v tom, co se rozhodneš podniknout, vycházela z toho, jak to Ty sama cítíš. Můžeš si k tomu sama sobě odpovědět na několik otázek, jako třeba: Chtěla bych mu napsat zprávu, ve které bych mu dala najevo, že bych se s ním chtěla vidět? Nebo bych se ho chtěla nejdříve spíše zeptat, jak se má, jestli si na mě pamatuje, popřát mu hezké léto? Nebo bych spíše chtěla vyčkávat, jestli se někdy nenaskytne příležitost vidět se s ním osobně? Můžeš si třeba i zkusit napsat seznam pro a proti u každé možnosti, která Tě napadne. Říkám si, jestli máš kolem sebe nějakou kamarádku, se kterou bys to mohla probrat, třeba ji k tomu také něco napadne a může Ti být oporou.

    Hezký začátek léta přeje

    Modrá linka

    Holky a láska

    Chtěla bych se líbat

    Ahoj Alíku.......už pár měsíců mám touhu se s nikím líbat a to né že by jsem se chtěla před nikím vytahovat ale chtěla bych to strašně zažít a myslím si že je to strašně příjemný a krásný. Umím se do toho úplně vzít. Dnes se mi dokonce o tom zdálo a nejradší by jsem se do toho snu vrátila. Sexualita mě k tomu taky táhne po tom taky toužím ale strašně bych se chtěla s nějakým klukem líbat. Nevím co mám dělat několikrát denně na to myslím a mám pořád touhu mýt nikoho s kým mi je dobře a ano vým že jakékoliv sexuální činnosti i líbání jsou od 15 let a proto chci nějak poradit pokud to jde. Fakt mě to ničí. Je to fakt silný.

    holka, 13 let, 19. června

    Ahoj,

    věřím, že v dospívání někdy přijde období, kdy si začneme moc přát zažít líbání a dotýkání, hodně přemýšlíme nad tím, jaké by to bylo a máme toho plnou hlavu. Je normální, že Tě hodně láká vše kolem lásky a sexuality. Píšeš, že máš touhu být s někým, s kým je Ti dobře, i to je zcela přirozené. Myslím si, že stojí za to si na někoho takového počkat - s kým si budeš dobře rozumět a důvěřovat mu. O to potom líbání bude hezčí, než kdyby ses s někým líbala jen pro líbání samotné. Umím si představit, že taková touha umí být silná a, bohužel, dopředu nedokážeme určit, kdy a kde se objeví ten správný kluk, do kterého se zamiluješ. Máš pravdu, že sexuální aktivity (to znamená pohlavní styk ale i vzájemné dotýkání na intimních místech) jsou zákonem zakázané pod 15 let. Samotné líbání mezi tyto sexuální aktivity nepatří, není tedy pod 15 let zakázané - i tak si ale myslím, že se vyplatí počkat si na kluka, se kterým Ti bude prima. Do té doby můžeš zůstat u fantazie, představovat si, jaké to asi bude, poznávat vlastní tělo, co je Ti příjemné a co ne.

    Zdraví

    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Velká prsa

    Dobrý den,
    omlouvam se, že otravuji. Tento dotaz souvisí trochu s tím minulým. Já jsem prostě fyzicky vyspělejší než ostatní holky v mém věku. Mé prsa jsou velká, tak jak je mají některé holky třeba ve dvaceti letech, sice jich bude málo, ale nějake budou. A mně to teď začalo vadit. Já ráda nosím upnutá trička jako i s docela velkým výstřihem, ale ne proto, že bych chtěla poukazovat na mé prsa, mně se ty trička prostě líbí. Problém je, že většina holek chce mít velka prsa, ale já prostě ne. A mám i pocit, že se kvůli tomu se mnou pár holek nebaví, buď pro to že mi závidí nebo si myslí, že chci asi tim mým stylem triček nalákat kluky nebo jak to říct, ale tak to opravdu není. Já vím, že prsa se dají zmenšit plastickou operací, ale tu zaprvé mi nikdo v mém věku neudělá a za druhé já jsem zásadně proti plastickým operacím prostě to je podle mě blbost a škodí to zdraví. Opravdu se dají prsa zmenšit pouze plastickou operací? Také jsem začala mít problém s podprsenkami. Já jsem ještě nedávno nosila takove ty látkove dětské, ano je pravda že mi jich je větsina už malá, tak mamka koupila dvě podprsenky takové ty ženské, které mají košíčky nebo jak se tomu říká. Ale mně přijde, že ty jsou hrozné. Spojené ty košíčky mají pouze dole takovou malou čárou (snad víte co myslím) nebo jak to nazvat a mně to docela vadí. Mně půlka prs z těch podprsenek leze a mně to prostě vadí. Taky mají dole jakoby nějaký drát asi aby to drželo, ale s tím mám problém, protože mě strašně tlačí a je mi tto nepříjwmné. A o tom, že bych měla v těchto podprsenkách sportovat už radši nemluvím vůbec v nich to nejde. A taky mě štve, že jsou docela tlusté, takže mi ty prsa ještě zvětšují a o to opravdu nestojím. Taky až zase zacneme v září chodit do školy, tak bude problém, že v těchto podprsenkách se nedá sportovat, ale já se v šatně před holkama podprsenku prevlékat nechci. Ty ženské podprsenky mi vadí hlavně při předklánění, protože to se z toho ty prsa tak jako do strany vyhrnou a já mám pocit že mi z té podprsenky vypadnou. Taky mi vadí, že oproti tričku jsou tlustější, takže jsou prostě pod tričkem vidět nehledě na barvu. Já teď nevím co mám nosit. Neexistují nějaké podprsenky, ktere by byly tak mezi? Tudíž nebyly by ani ty látkové tenké, ale ani tak tlusté jako ty ženské a měly by zakrytý celý prostor mezi prsy jako ty dètské a ne de jwnom jednu takovou spojovací čáru. Ještě bych se ráda zeptala jestli nevíte, jak se mám prostě smířit s tím, že má prsa budou pravděpodobně dosti velká? Já to prosté nechci a už mě to začalo dost štvát, jedna spolužačka nemá třeba žádné prsa a já tak velka. A může to být pro to že mé předkové jsou docela tlustí, trpí nadváhou a mají velká prsa? Já jsem zatím hubená a bojím se, že jestli budu mít tak velká prsa jak mamka, ale zároveň budu hubená, tak mi budou viset až někam k pupík a to opravdu nechci. Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 19. června

    Ahoj,

    neotravuješ, je přirozené, že přemýšlíš, jak to udělat, aby Ti velká prsa tolik nevadila a cítila ses pohodlně. Dovedu si představit, že velikost prsou a nošení výstřihů je v dospívání mezi děvčaty téma, které se hodně řeší. Často to bývá tak, že si přejeme něco, co nemáme. Kdo má malá prsa, chce mít větší, kdo má velká, tak naopak dobře ví, v čem jsou jejich negativa (velká prsa mohou vadit právě při sportu, výběr podprsenky je komplikovanější), a chtěl by mít menší prsa. Podobně jako kdo má vlasy kudrnaté, rád by je měl rovné a naopak…
    K Tvým dotazům: Nenapadá mě jiný způsob, jak se dají prsa zmenšit, než plastickou operací. Máš pravdu, že u ní existují zdravotní rizika. Někomu se změní velikost prsou v těhotenství a po porodu nebo když výrazněji zhubne anebo ztloustne. Myslím si, že to, jak velká prsa navenek vypadají, se dá poměrně dost ovlivnit výběrem podprsenky. Některým se říká „zmenšovací“ a svým tvarem pomáhají prsa opticky zmenšit. Píšeš, že Ti nevyhovují podprsenky s vycpávkami a s kosticemi (tak se říká tomu drátu, který popisuješ). Rozumím, že takové podprsenky jsou zejména pro sport dost nepohodlné. V dnešní době existuje velký výběr, můžeš si pořídit hezkou podprsenku bez kostic a bez vycpávek, která bude „sportovní“, tedy přizpůsobená tomu, aby při sportu prsa dobře držela. Mohly byste s mamkou zajít do nějakého obchodu, který se specializuje na spodní prádlo a kde by Vám prodavačka mohla poradit, kterou podprsenku pro Tebe vybrat. U větších prsou je velmi důležité vybrat správnou velikost.
    Ptáš se, jak se máš smířit s tím, že budeš mít prsa pravděpodobně dosti velká – vývoj prsou je u dívek hodně individuální, ve 12 letech proto ještě není jisté, o kolik se Tvoje prsa ještě zvětší. Je moc fajn, snažit se najít cestu, jak se mít ráda - zkus si uvědomit (a třeba i sepsat na papír) co se Ti na Tobě samé líbí. Chápu, že velká prsa mají svoje nevýhody, mají ale také výhody – třeba v mnohých šatech a halenkách vypadají lépe a víc žensky, než když někdo nemá žádná prsa. K Tvé poslední otázce: ano, do jisté míry mají na velikost prsou vliv geny, tedy to, jak vypadali Tvoji předkové.

    Zdraví

    Modrá linka

    Moje tělo - kluci

    Oteklý penis

    Ahoj, nevím jestli to tak má být ale mám nateklý konec žaludu na penisu, Vypadá to jako kdyby se tam nahrnula nějaká přebytečná krev, mám to i když nemám erekci. Hlavu si z toho nelámu, jsem docela optimista a věřím že to zmizí až budu trochu starší 🙂 Přeji hezký zbytek dne A na co se vlastně ptám?

    1. co to je?
    2. zmizí to?
    3. je to pro mě nebezpečné?
    kluk, 14 let, 21. června

    Ahoj,
    obávám se, že tě příliš nepotěším, ale musím odpovědět to samé jako u většiny zdravotních dotazů. Pokoušet se diagnostikovat zdravotní problémy na dálku a online by bylo velmi nezodpovědné a mohlo by to být i nebezpečné. Je potřeba, aby tě vyšetřil lékař a zjistil, jestli se skutečně jedná o problém, který je potřeba řešit, nebo opravdu časem sám zmizí.
    Měj se hezky!
    Bára