Poradna: Alík radí dětem

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Moje tělo

Ahoj Alíku a spol.,
mám jeden takový problém. Včera večer se mé myšlenky rozhodly, že mi dají pořádně zabrat a tak se mi v mysli vynořila otázka, na kterou nedokážu najít odpověď. Kdo vlastně jsem? Od včera, od té chvíle, pochybuji o tom, že jsem ve skutečnosti holka. Nechci být však ani kluk. Také se naskytl další problém ohledně mé orientace. Chtěla bych nějaké gendreově neutrální jméno. Lze mé současné jméno změnit? Také bych si o tom chtěla promluvit s matkou, nevím však jak a ani, jestli to chci. Je to teprve hodně čerstvá myšlenka, ale dost mě to trápí a nevím, jestli se s tím zvládnu vypořádat.
Předem děkuji za odpověď, znamená to pro mě mnoho.

Anonym, 13 let, 1. prosince 2019

Ahoj,
chápu, že Tě myšlenky, které od včerejšího dne máš, vyvedly z míry a nevíš, jak s nimi teď naložit. Je dobře, že na ně nechceš být sama. Uvažování o vlastní identitě, tedy o tom, kdo vlastně jsme, je v dospívání velmi časté. Troufám si říct, že velká část Tvých vrstevníků nad tím také někdy přemýšlí. Přispívá k tomu fakt, se ve Tvém věku hodně věcí mění a vyvíjí – měníme se po fyzické i duševní stránce. Je proto v pořádku a přirozené, že si teď kladeš otázku: Kdo jsem?, je také pořádku, že přemýšlíš i nad tím, jestli se cítíš být spíše holka, kluk nebo ani jedno z toho. Někteří lidé to mají podobně.
Jak sama píšeš, je to velmi čerstvá myšlenka. Je možné, že se bude nějak vyvíjet a třeba i měnit. Můžeš tomu dát čas, sledovat svoje myšlenky a pocity a postupně si ujasňovat, jestli bys pro sebe potřebovala ve svém životě něco změnit.
Co se týče změny jména, napadá mě, že by sis mohla vybrat nějakou genderově neutrální přezdívku a požádat ostatní, aby Tě tak oslovovali (třeba Andy může být taková alternativa pro Anny, Andrey, Anety, Adély apod., leccos - se dá také vymyslet pomocí prvních písmem nebo slabik z křestního jména a příjmení). Oficiální změna jména by byla složitější a ve Tvém věku by vyžadovala souhlas rodičů. Podrobnější informace k tomu můžeš najít na webových stránkách ministerstva vnitra.
Rozhodnutí, jestli myšlenky, které popisuješ, budeš sdílet s matkou anebo ne, je nyní na Tobě – i v tomto ohledu si můžeš dát nějaký čas na rozmyšlenou. Někdy pomůže, když to, co nás trápí, můžeme s někým sdílet. Ať už s rodinou nebo s kamarády, spolužáky...
Pokud bys chtěla, můžeš s námi vše probrat více do hloubky na naší telefonické lince, přes Skype anebo WhatsApp. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Pěkné dny přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a všichni, co tady pomáháte!
Omlouvám se, pokud se Vám bude můj dotaz zdát, jako že sem nepatří, ale nikde jsem odpověď na moji situaci nenašla... Jde asi spíše o etiketu, mezilidské vztahy :-)
Již čtvrtým rokem chodím po odpoledních do umělěcké školy učit se hrát na kytaru k jednomu opravdu úžasnému učiteli. Samozřejmě, že to chodí tak, že já mu vykám a on mi tyká (mně je 15 let a jemu asi tak 28 - nevím přesně, nedávno absolvoval na vysoké škole).
Teď druhým rokem hraji v kytarovém kvintetu pod jeho vedením. Je nás tam tedy pět a všichni kromě mě učiteli tykají (moji spoluhráči jsou v podstatě ve stejném věku jako já - kolem 18 let).
Také bych si chtěla s učitelem tykat a oslovovat ho jménem, náš vztah je navíc za ty roky už hodně kamarádský, vůbec ne jako učitel-žák. Cítím se zvláštně, když ho například všichni pozdraví „ahoj“, „čau“, a pak já „nashledanou“ (pouze pro objasnění - přišla jsem do toho kolektivu jako nováček, když už ten kolektiv byl rok rozjetý).
Už dávno jsem to probírala se svými kamarády-kytarovými spolážáky, co mu tykají a říkali, že by si učitel rád tykal se všema, ale vedení školy se to nelíbí, takže se tyká „potají“ jenom v kvintetu a že mi to určitě také brzy nabídne. Po nějaké době, kdy nabídka tykání nepřicházela, mi řekli: „Neřeš to, prostě mu tykej“, ale to mi přišlo blbé mu zničehonic „tyknout“.
Nyní je to už další rok pryč a stále je to stejné.
Vím, že je to zcela proti etiketě, ale myslíte si, že v mé situaci a postavení bude vhodné, pokud bych se učitele opratrně zeptala, zda bych mu také nemohla tykat, stejně jako moji spolužáci? Bojím se, aby to nebylo z mé strany nějak nevhodné. Jak se mám zachovat?

Děkuji moc,
Muzikantka

Muzikantka, 29. listopadu 2019

Dobrý den,
klientům od 15 let obvykle vykáme, budu proto vykat i já Vám – vlastně se tím rovnou dostáváme i k tématu, o kterém píšete :-). Není třeba se za dotaz omlouvat, chápu, že dilemata mezi tykáním a vykáním dovedou být někdy zapeklitá a že Vám to teď leží v hlavě o to víc, když svému učiteli vykáte v kapele jediná. Zároveň rozumím tomu, že Vám nepřipadá vhodné mu zničehonic začít tykat.
Vašeho učitele neznám, nedokážu proto říct, co ho vede k tomu, že Vám tykání zatím nenabídl. Umím si ale představit, že je v poměrně obtížném postavení, kdy musí balancovat mezi pozicí učitele a kamaráda/kapelníka, mezi požadavky vedení školy a přátelskými vztahy v kapele.
Jak asi sama tušíte, jediná možnost, jak zjistit jeho pohled na věc, je zkusit si s ním o tom otevřeně promluvit. Říkám si, že při tom vlastně nemusíte rovnou navrhovat tykání, ale třeba jen upřímně popsat, v čem Vám současná situace připadá zvláštní.
Z praxe vím, že se často používá také varianta vykání, kdy druhého oslovujeme křestním jménem – nezní to poté tak formálně. Napadá mě, že by to třeba pro začátek mohl být dobrý kompromis. Záleží ale na Vaší vzájemné dohodě.

Pěkné adventní dny plné hudby přeje

Modrá linka

Škola - učení

Ahoj,
potřeboval bych pomoc ohledně známek. Chodím do 8. třídy, zatím mi šla matika úplně v pohodě, ale teď jsem se najednou zhoršil. V minulých rocích jsem měl maximálně 1 pětku z matiky. Teď je teprve prosinec a já budu mít už 3. pětku z matiky. Nepotřebuju poradit jak se líp učit, ale jak to mám říct rodičům? Když jsem řekl mamce, že už mám 2., strašně se naštvala.

kluk, 13 let, 29. listopadu 2019

Ahoj,
chápu, že člověka dokáže rozhodit, když mu něco nejde tak, jako dříve. Umím si i představit, že se teď mamce o třetí pětce bojíš říct, když na tu druhou reagovala naštvaně. Někdy to tak bývá, že ve škole narazíme na něco, v čem se nám moc nedaří, málokomu jde všechno stejně dobře.
Tvoje rodiče neznám, nevím tak, jak se spolu obvykle o škole bavíte. Říkám si ale, že by mohlo pomoci vybrat si chvíli, kdy budou mít dobrou náladu, upřímně jim o pětce říct a popsat, v čem konkrétně máš teď v matice problém – čemu třeba tolik nerozumíš. Můžeš rodičům vysvětlit, že Tě to trápí a chceš s tím něco dělat. Společně se pak můžete zamyslet nad tím, co je poslední dobou v matice jinak než dřív a co bys potřeboval k tomu, aby se Ti zase lépe dařilo, na co se zaměřit. To stejné můžeš probrat také s učitelem, který Vás matiku učí.

Pěkné dny přeje

Modrá linka

Kamarádi

Ahoj citim sa sama nemam kamošov v škole pri obedoch sedim vzdy sama a to len sa prehrabujem v jedle a potom to zjem citim sa sama nikdo sa somnou nebavi mam asistentku ktora mi pomaha v škole so sjl a mat cez hodiny a jednej babe to vadi čo sedi vedla mna s tou babou som sa bavila ale uz sa somnou nebavi lebo jej vadim ja aj asistentka som extrovert

holka, 14 let, 30. listopadu 2019

Ahoj,
v historii tvých dotazů vidím, že jsi si na osamělost stěžovala už na konci října a kolegyně z Modré linky ti v souvislosti s dalšími věcmi, na které jsi se ptala, radila, abys vyhledala odbornou pomoc. Udělala jsi to? Myslím, že právě psycholog by ti mohl pomoci i s tímto problémem.
Naprosto chápu, že situace, kdy se s tebou nikdo nebaví, je pro tebe velmi nepříjemná, náročná a stresující. Sama za sebe se můžeš zkusit zamyslet nad tím, proč tě ostatní děti odmítají. Chybí vám například společná témata? Nechováš se nějakým způsobem, který ostatním dětem vadí? O pomoc bys mohla požádat i svou asistentku, která do poměrů ve třídě „vidí“ víc a mohla by s tebou například zajít za školním psychologem. Společně pak můžete rozebrat situaci ve třídě a zvážit možné řešení. Navíc školní psycholog může pracovat i s celou třídou.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Menstruace a výtok

Ahoj poradno, mám jeden dotaz. Jestli je normální mít menstruaci v 10 letech. Ještě jí sice nemám ale mám tušení že brzy přijde. A když už to přijde. Jak to mám říct mamce? Já se totiž o takovýhle stydím mluvit. A ještě něco. Mívám někdy menší bolesti v podbřišku. A taky někdy cítím že mi tam něco vytéká a je to dost nepříjemné. Díky moc!

holka, 10 let, 30. listopadu 2019

Ahoj,
nástup menstruace je velmi individuální. Samozřejmě existují i dívky, které začnou menstruovat i v takto časném věku, stejně jako některé čekají na menstruaci například až do šestnácti. Přičemž obě tyto varianty jsou v pořádku.
Až menstruaci dostaneš (a nemusí to být v dohledné době, protože pouhý „pocit“, nebo zvýšené množství výtoku, skutečně není určujícím faktorem), určitě by bylo dobré se mamince svěřit, protože budeš potřebovat vložky, nebo tampóny. Maminka ti navíc může pomoci a poradit. Menstruace je zcela normální součástí života a není vůbec žádný důvod, proč by ses za ni měla stydět.
Měj se hezky!
Bára

Tajemno

Mám strach z duchů, nevíte, jak se ho zbavit?

holka, 12 let, 28. listopadu 2019

Ahoj,
co takhle přesvědčit sebe sama, že duchové neexistují? (O=)

Jak by asi fungoval svět, kdyby duchové skutečně existovali? Mohli by se využívat třeba ke špionáži? Nebo k jiným krádežím tajných informací? Co kdyby koukali na prsty miliardářům, když zadávají heslo do svého internetového bankovnictví? Nebo kdyby vyčetli u amerického prezidenta kódy k jaderným zbraním? Měl by mít takový prezident v ochrance krotitele duchů? Prodávaly by se duchovzdorné trezory, do kterých by si vystrašený člověk mohl uschovat svoje tajnosti? Na jakém principu by takový trezor fungoval?

Další věc, kterou si můžeš uvědomit, je, že všichni (jako civilizace) vynakládáme hodně úsilí, abychom všechno kolem sebe zaznamenali s čím dál větší přesností. V dávných časech naši předkové zapisovali svá pozorování jen rytím symbolů do kamenných destiček, později dokázali nakreslit obraz, následně i zvěčnit scénu fotoaparátem. Nyní už umíme fotit v ohromně detailním rozlišení, dovedeme zaznamenat spoustu věcí, které běžným okem nevidíme – třeba i mikroskopické bakterie, roztoče v pohovce, vzdálené hvězdné soustavy na druhém konci galaxie, zpomalený průlet světla tekutinou, ultrafialové záření – to všechno si umíme technikou perfektně zviditelnit a zvěčnit. Pokud máme senzory, které jsou ve všech ohledech lepší než lidské oko, proč duchy nevidí? Navíc už nyní nosí v kapse nějaký druh fotoaparátu prakticky půlka planety díky mobilním telefonům, ale záznamů nevysvětlitelných jevů nijak zvlášť nepřibývá. Takže buď se duchové náhle začali důmyslněji schovávat, nebo – a to je mnohem jednodušší vysvětlení – neexistují.

Přesněji řečeno neexistují ve formě, ve které by měli nějaký zřetelný dopad na skutečný svět. Takže i kdyby nějak existovali, není důvod se jich bát, protože nemají na nic vliv. :->

Už jsem se kdysi u jednoho dotazu rozpovídal na téma duchů. Zmínil jsem tam, že existují velmi dobrá vysvětlení, proč si někteří lidé myslí, že duchy vidí. Psychická nemoc, nebo syndrom Charlese Bonneta je mnohem pravděpodobnější vysvětlení, než že existuje tajuplný nadpřirozený jev, který naschvál nedělá nic jiného, než že straší lidi. :-D

Alík

Sport

Ahoj, mám takový problém.. Nejde mi tělocvik. Na konci 8. třídy jsem měl samé jedničky.. I z tělocviku, protože tu máme docela fajn učitele. Chtěl bych jít s velkou pravděpodobností na gymnázium, jen se bojím, že se mi tam budou smát, nebo tam budou tělocvik nějak moc řešit. Pro svou lepší kondici cvičím, lyžuji, bruslím, jezdím na kole a mnoho dalšího, ale nic nepomáhá. V poslední době mě tak napadá, jestli to snažení má vůbec cenu.. Předem děkuji za odpověď

kluk, 14 let, 25. listopadu 2019

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že Tě mrzí, že Ti nejde tělocvik. Je přirozené, že nás víc těší to, co nám jde. Mně připadá super, že to nevzdáváš a i přesto se věnuješ různým sportovním aktivitám. Vím, že to zní jako klišé - ale ono opravdu není nutné v něčem vynikat, je důležité právě to, že se člověk nevzdává, že to zkouší. A když se pokusíš oprostit od toho, že bys měl podávat nějaké výkony, je možné, že Tě některé aktivity budou i bavit - a to je to, o co jde. Navíc sport je zdravý, sedět na gauči člověku neprospívá. Přála bych Ti tedy, aby sis aktivity v tělocviku užíval a nepřemýšlel o tom, jak moc Ti to jde nebo nejde. Co se týká Tvých obav - rozumím tomu, že to nejsou příjemné představy. Ale tyhle představy se vůbec nemusí naplnit. Stojí za to prostě prožívat to, co teď je, a s případnými problémy se vyrovnávat, až pokud opravdu nastanou. Pokud by se tak stalo, můžeš se potom svěřit rodičům, školní psycholožce, jestliže na škole bude či nějaké oblíbené paní učitelce.

Přejeme Ti klidný podzim.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, mám takový problém. Mám pocit že jsem strašně často na mobilu. ( hned jak přijdu ze školy domů, vezmu si mobil a mám ho pak až do večeře. [ třeba když přijdu domů v 15:00 a vecerime v 18:00] a pak se mi přes večeři nabije a pak ho mám až než jdu spát.) jsem strašný závislák, já vím. A nevíte jak se to mám odnaučit? Nechci říkat rodičům aby mi ho zabavili. A nevíte co mám dělat místo toho?

holka, 10 let, 25. listopadu 2019

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že přemýšlíš o tom, kolik času trávíš na mobilu. Zdá se, že je to opravdu dost. Prvním krokem k jakékoli změně je pevné rozhodnutí. Takže pokud chceš snížit množství času na mobilu - což také vnímám jako dobrý nápad - vyžaduje to Tvoji vůli.
Pokud by se Ti nedařilo samotné, můžeš se domluvit s rodiči, aby Ti pomohli. Nemusí Ti mobil rovnou zabavit, ale můžete spolu dělat dohody. Třeba, že mobil doma po návratu ze školy odevzdáš a dostaneš ho na nějakou dobu až po té, co si uděláš úkoly, splníš nějaké povinnosti. Na internetu najdeš rady a dokonce i aplikace pro mobil, které mohou pomoci při tzv. digitálním detoxu.
A co dělat jiného? Možností je spousta. Můžeš si číst zajímavou knížku, věnovat se jakékoli zálibě - kreslení, zpívání, psaní básniček, povídek či deníku, nějakým zajímavým rukodělným pracem. Vyzkoušet si více aktivit, která Tě bude bavit, té se můžeš věnovat víc, můžeš i navštěvovat nějaké kroužky, věnovat se sportu, trávit čas s kamarádkami, nebo i s rodiči, je možné hrát třeba deskové hry, pexeso, skládat puzzle. Aktivit je zkrátka nepřeberné množství.

Přejeme Ti aktivnější podzim.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,

Chtěla bych se vás zeptat na jednu vec, jestli potřebuju psychologa, nechci bejt za chudinku nebo tak něco, jen si chci trochu popovídat a řešit můj problém. Nízké sebevědomí.
A další je, že se prostě neumím bavit s holkama z 8 a 9, s klukama, mou ségrou, mámou a mým strejdou ( mým nevlastním tátou). Hodně mě to mrzí, hlavně u ségry, je sice o 13 let starší nez ja, ale mrzí mě když sedíme vedle sebe třeba v autě a já si s ní proste nemám co říct, nebo spíš nevím co mám říct, a když konečně něco řeknu tak se cejtim jak 5-lety dítě co mele kraviny, a pak si to všechno davam za vinu.

Vždycky jsem byla taková nemluvná a ticha. Nikdy jsem s tim neměla nějaké velké problémy. Ale nástupem do 7. třídy se všechno začalo zhorsovat a já zavlažování vnímat své nedostatky a chyby a že jsem jiná, totiž mám nejlepší kamarádku známé se od dětství ale teď nám všem začíná puberta a ona je úplnej opak mě předvádí se, s každým se dokáže bavit, skamaráditskamarádit, je velmi oblíbená, baví se s klukama atd..

Myslím že to začalo u mě mámy, nemám s ní moc dobrý vztah.
Už od mala mi do hlavy cpala věci jako „ze jsem se nikdy neměla narodit, že jsem ji zkazila život, že jsem to nejhorší dítě na světě” atd. . Vánoce jsem až tak do mych 8 let strávila tak že jsem byla s mým strejdou doma, máma byla v ložnici celé dny prospala a když jednou za čas vylezla, a byly hádky, taky si pamatuju že jsem k Vánocům dostal tvrdnouci hmotu, nebo tak něco , a ha jsem ji z toho vyr9bila hrnicek, a ona přišla do kuchyně a já jsem ji říkala že jsem ji vyrobila hrnicek a ona se na něj jen koukla a pak ho s chodila na zem. Po prázdninách jsem zažila nejhorší období mého života, první školní den jsem chtěla jít s kamarádkama ven a tak jsem ji zavolala a ona mi to nedovolila a řekla že jestli nepřijdu doma tak zmlátí tyčí. 7.zari jsme byli doma sami a ona mi sebrala mobil pak mě poslala jít roztřídit koš tak jsem šla když jsem to měla hotové tak jsem šla otevřít dveře ale klíče nikde všechny dveře zavřené okna taky tak jsem tam stala a
Volala asi 5 ,. Pak otevřela a řekla mi něco ve smyslu „si chtěla jít pryč ne!? “ tak jsem šla pryč. Šla jsem 3 kilometry k mé kamarádce, řekly jsme to její mame a moje máma volala pak ji. Kamarádky mama mě pak dovezla k nějaký maminy kamarádce a ta mě tam servala, že se tam máma zhroutila atd. A nakecala ji to že přeje jsem řekla že jdu roztřídit koš ale jsem zdrhla. No a druhý den byl příšerný řekla mým že má nádor a později jsme zjistili že to není pravda.
Bylo toho mnoho a tohle je jen malá část z toho .
Sice je to teď lepší už se nehadame ale minulost NIC nespraví.
Nikdy si se mnou nepopovidala nikdy v životě bych si s ní napovídala o kluk ach nebo tak prostě jako matka selhala.

Ještě něco. Asi jsem divná ale někdy si představuju, že jdu že školy pohádalam se s kamarádkama jdu domů ráno se vzbudím, pohádal se smou mámou jdu do školy a srazí mě auto. Budu měsíc v kómatu. Zhruba po 3 měsících přijdu do školy budou měnit všichni rádi. Budu oblíbená atd..

Omlouvám se že je to moc dlouhý, ale musela jsemrozpovídal. rozpovidat

holka, 12 let, 25. listopadu 2019

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, co prožíváš s mámou. Umím si představit, že Tě takové chování Tvé mamky velmi zraňuje. Někdy mají rodiče takové problémy se sebou, že nedokáží být takovými rodiči, jaké by si děti přály a zasloužily.
Neznám Tvoji mámu, nemohu soudit z Tvé jedné zprávy. V každém případě Tě chci podpořit, aby sis pro sebe našla podporu, nejlépe právě psychologa, na nějž se ptáš. Je důležité, abys nebyla na vše, co prožíváš, sama. Psycholog / psycholožka Ti může být podporou, může zvážit, jak závažné je chování Tvé mámy vůči Tobě, spolu s Tebou hledat další členy rodiny, kteří by mohli být na Tvé straně, zastat se Tě. Stejně tak společně můžete pracovat na Tvém sebevědomí, zlepšování komunikace a dalších záležitostech, které Tě trápí. Neváhej tedy a vyhledej si pro sebe pomoc, kterou si zasloužíš. Pokud máte psychologa / psycholožku ve škole, je možné obrátit se na něj / ni. Pokud ne, pomoci Ti s objednáním může kdokoli z rodiny, či ze školy, komu věříš.
Kdybys potřebovala o tom, co prožíváš, mluvit s někým dřív, než se Ti podaří k psychologovi dostat, můžeš se obrátit na nás na Modré lince (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) nebo nonstop a zdarma na Linku bezpečí (tel. 116 111).

Přejeme Ti, aby se co nejdříve dostalo podpory a pomoci.
Modrá linka

Menstruace a výtok

Ahoj Alíku!
Cca před 1 měsícem se mi stala jedna podivná věc.
Jsem ve škole jako každý jiný den a o přestávce si zajdu na záchod, a všimnu si jedné nezvyklé věci, co jsem ještě neviděla. Už pár měsíců jsem měla výtok, ale teď jsem viděla něco jako hnědý výtok. Bojím se co by to mohlo být a jestli je to normální u dívek v mém věku. Vím, že na dálku nelze mít přesnou odpověď, ale chtěla bych aspoň vědět nějaké typy. Měla jsem ten ”hnědý výtok“ 2 dny za sebou a potom nic. (max. klasický výtok)

to vše pro můj dotaz. přeji hezký den! :)

holka, 12 let, 27. listopadu 2019

Ahoj,
ačkoli, jak sama správně říkáš, je těžké radit na dálku a online, troufla bych si odhadnout, že nahnědlý výtok, který se objevil takhle krátkou dobu a nebyl spojen s bolestí, svěděním, či pálením, může být předzvěstí blížící se menstruace. Pro období dospívání jsou četné a intenzivnější výtoky typické - souvisí to s probíhajícími hormonálními změnami. Pokud netrpíš bolestmi v podbřišku, není výtok spojený se svěděním, pálením, nebo zápachem, myslím, že se nemusíš ničeho obávat.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj poradno,
Letos nevím co mám babičce dát k Vánocům. Letos bych chtěla něco speciálního, protože to jsou její první Vánoce bez dědy. (zemřel před dvěma měsíci) Ráda háčkovala, ale teď už na to moc nevidí. Jinak si topí, vaří a krmí zvířata.
A taky nevím, co koupit mamce (už mám dva dárky vyrobené) ráda vaří, ale nechci jí kupovat nádobí, které budeme používat všichni.
Předem děkuji za odpověď.

holka 14 let, 27. listopadu 2019

Ahoj,
je moc hezké, že myslíš na své blízké a snažíš se jim udělat radost. Je velmi těžké radit s dárkem pro člověka, kterého neznáme a nikdy jsme ho neviděli, ale pokusím se navrhnout ti pár tipů, které mě napadají. Myslím, že žádnou ženu jakéhokoli věku neurazí kosmetika, nebo například hezká vůně (parfémy jsou poměrně drahé, ale toaletní vody jsou mnohem levnější a udělají stejnou radost).

Velkým hitem posledních let jsou například také audioknihy, tedy knihy namluvené nějakou slavnou osobností. Jejich výhoda je v tom, že se dají poslouchat prakticky všude a kdykoli (takže u nich babička, nebo maminka mohou například klidně i vařit apod.).

Osobně považuji za krásný dárek pro babičky knihu „Babičko, vyprávěj“, což je vlastně otevřená kniha pro uchování vzpomínek, kterou babička může vyplnit se svými vnoučaty. A vůbec; dobrá kniha je vždy vítaným dárkem.

Pak mě napadají nejrůznější vonné svíčky, které dokáží vytvořit sváteční a příjemnou atmosféru - a obdarovaný si na tebe vzpomene, kdykoli je zapálí. Nebo například nějaký osobní hrnek se vzkazem či obrázkem věnovaným přímo obdarovanému. Ten ostatně můžeš vyrobit sama, když si zakoupíš barvy na porcelán.
Doufám, že tě alespoň některý z tipů zaujal a přeji ti příjemné a šťastné Vánoce.
Bára

Moje tělo - kluci

Škodí nějak křupání prstů, krku a ostatních kloubů? Moc by mě to zajímalo, protože táta mi říká ať to nedělám.
Předem vám moc děkuji za odpověď, vždy vím na koho se obrátit když mám problém

kluk, 13 let, 27. listopadu 2019

Ahoj,
křupnutí vzniká jako následek uvedení kloubů do krajního ohnutí. Vznikne podtlak, který se projeví zvukem při pohybu zpět. Tvrzení, že křupání klouby vede v dlouhodobém důsledku k artróze, nebo třesu rukou, je staré už několik desítek let. Ať je ale jeho původ jakýkoli, nezakládá se na pravdě a vědci potvrdili, že křupání klouby nemá žádné zdravotní následky. Nicméně možná je tvému tátovi tento zvuk nepříjemný a asi se shodneme, že ve společnosti ostatních lidí by sis měl skutečně křupání odpustit. Ze zdravotního hlediska se ovšem nemusíš obávat.
Měj se hezky!
Bára

Kouření

Dobrý den chtěl bych se vás zeptat na ro jaký názor máte na beznikotinové náplně do elek. cigaret a take nazor na elek. cigarety. Já je upřímně sám používám a schválně se vyhýbám nikotinu nikdy jsem ho neskusil a ani nechci. Ze na internetu jsem cetl že některé příchutě obsahuji toxicke latky a tak se temto prichutim vyhybam. Sam jako vim ze je daleko lepsi pouzivat elek. cigaretu než normalni uz jenom z toho duvodu ze se v elek. cigarete nic nepali jen vyparuje ale chtel bych slyset vas nazor. A take jsem si vsiml ze na obalech báze (zaklad e-liquidu) a příchutě bez nikotinu se pise pouze ze to neni urceno pro deti ale nic tam nepisi o pozivani od 18 let. Jen jsem se vas chtel zeptat predem dekuji za odpoved.

kluk, skoro 15 let, 19. listopadu 2019

Ahoj!

Jsme rádi, že se ptáš! První je důležité říct, že i náplň bez nikotinu a elektronická cigareta samotná opravdu není vhodná pro děti a neměla by se jim do rukou dostat, prodej je až od 18 let.

Máš pravdu, že v různých náplních jsou i různé látky. Zároveň je náplň celkově chemikálie, která je pro tělo cizí a začíná se ukazovat, že i elektronická cigareta (s nikotinem nebo bez) lidem škodí.

Říkáš sice správně, že škodí méně než klasická cigareta, proto se může doporučovat lidem, kteří dlouho kouří a nedaří se jim odvyknout, aby alespoň trochu svému tělu ulevili. Přesto ale škodí. Pokud někdo ale kouří elektronickou cigaretu (s nikotinem i bez) stejně mu hrozí vyvinutí závislosti a zdravotní potíže, například záněty plic. Hlavně dětský organismus je na cizí látky mnohem citlivější.

Za nás tedy určitě elektronická cigareta není něco, co by se mělo dostat do rukou dětem, ať už s nikotinem nebo bez.

Měj se hezky,
Nekuřátka z Jules a Jim

Kouření

Ahoj Alíku, potřeboval bych se zeptat, chtěl bych si objednat vapo nebo vape prostě e-cigaretu, samozřejmě bez nikotinu, cigarety nekouřím a nikdy nechci, vím že to taky není úplně zdravý ale Vape bych chtěl prostě vyzkoušet. Můj dotaz teda zní: když si objednám přes internet to vapo a nechám si to doručit na poštu, tak jestli mi balík vydají, když už mi bylo 15 a můžu se prokázat občankou a také kódem nebo číslem zásilky který mi přijde na mobil SMS zprávou.
Děkuji za odpověď

Kluk, 15 let, 23. listopadu 2019

Ahoj,

díky za tvůj dotaz. Chápeme, že chceš vapo vyzkoušet a sám víš, že cigarety škodí zdraví, ale je také důležité vědět, že ani elektronická cigareta bez nikotinu není zdravotně neškodlivá. Může způsobovat záněty na plicích a také závislost. Pokud je ti 15, tak by ti e-cigaretu a náplň (s nikotinem nebo bez) neměli prodat, nebo potom na poště vydat, protože je to stále tabákový výrobek, který se prodává lidem až od 18 let. Snad je to takto jasnější, určitě se kdyžtak ještě zeptej!

Měj se hezky,
Nekuřátka z Jules a Jim

Kouření

Ahoj poradno já jsem včera šla a viděla jsem 2 kluky ze školy a ten jeden asi kouřil.

holka, 11 let, 23. listopadu 2019

Ahoj,

píše, že jsi viděla dva kluky ze školy a jeden nejspíše kouřil. To je možné. Děti často cigarety chtějí vyzkoušet, a tak je s nimi můžeš vidět, ale je důležité vědět, že žádný tabákový výrobek (ani elektronická cigareta) do rokou dětí pod 18 let nepatří!

Měj se fajn,
Nekuřátka z Jules a Jim

Sourozenci

Ahoj Aliku a spol moje 15 sestra si že mně dělá furt srandu a furt mi něco dělá chápu že je v pubertě ale její kamarádky znám a nepřijde mi že by byli takové krá** jako je ona na rodiče je furt zlá i když na ni jsi většinou hodní ona je pošle někam když se ze mně dělá srandu a už chvíli trpím tak naštvu a urazim se tak ona aji rodiče se smějí říkají ať jsi to neberu tak vážně.I když jsem na ni hodný třeba jí něco pucim, něco pro ni neco udělám a tváří se strašně hodně a směje se tak na to udělám a ani neúplne 10 minut a je to to předtím třeba na její narozeniny šel jsem do obchodu který je z kopce tak pro melou který vážil asi 12 kilo jsem nesl do toho kopce a pak ještě jednou protože jsme neměli svíčky a co na to ona nic už to ani nevydržím když mě rodiče o čem poučují tak se k nim přidá a rodiče na to nic a když jí já něco udělám nebo se k nim přidám nic.Furt se mi za něco posmívá protože jsem v pubertě tak se hodně potim a pak smrdim nebo proto protože mám dlouhý vlasů a ona má co říkat má 109 kilo a vypadá 100 hůř než já.Nebo když to nevydržím tak se jí taky snažím co nejvíc štvát tak ze sebe dělá střešního chudáčka a jak jsem její otravným mladší bratr a nadává mi.Kvuli ní často myslím na smrt že v živote nic nedokážu.Prosim pomoc mi s ní .(PS:promiň že to je tak dlouho a s chybama a jestli na to odpovíš tak děkuji už jsem se s tím potřeboval někomu svěřit mějte se hezky.

kluk, 12 let, 24. listopadu 2019

Ahoj,

mrzí mě, že máš trápení se sestrou, věřím, že to pro Tebe není jednoduché, když Ti často dělá naschvály. Z Tvé zprávy vnímám, že jsi na ni teď asi hodně naštvaný, možná ses z toho potřeboval i trochu vypsat - to je určitě v pořádku. Přemýšlím, jaké další pocity kolem toho máš, možná i bezmoc, smutek. Píšeš, že kvůli sestře často myslíš na smrt, myslíš na to, že v životě nic nedokážeš. To mi připadá vážné – chci proto moc ocenit, že jsi napsal, že si snažíš říct o pomoc.
Jak jsi sám naznačil, sestra je teď ve složitém věku, kdy se toho pro ni hodně mění. Je dost možné, že tohle její chování časem samo vymizí, jak bude dál dospívat. Chápu ale, že je teď náročné s ní žít, máš právo cítit se doma dobře. Napadá mě, že je v pořádku dát v klidu, ale jasně a třeba i opakovaně najevo, co Ti vadí a co bys potřeboval jinak, promluvit si o tom jak s ní, tak s rodiči. Probrat to můžeš i s kamarády, spolužáky, kteří Tě také můžou podpořit. Je docela možné, že s tím taky mají zkušenosti, v pubertě mezi sebou sourozenci často mívají konflikty. V situaci, kdy si nevíš rady a jsi zoufalý, to tak někdy lidé také mají, že je napadají myšlenky na smrt nebo ztrácí naději do budoucna, že něco dokážou. Vždy je to ale něco, na co by neměli být sami. Chci Tě proto podpořit, aby ses s těmito pocity svěřil i někomu dalšímu, komu věříš. To, co Tě doma trápí, by měli řešit především rodiče, můžeš si s nimi o tom zkusit znovu promluvit, třeba jim i dát přečíst tuto zprávu, kterou jsi napsal Alíkovi. Kdyby myšlenky na smrt, o kterých píšeš, nepřestávaly, můžeš se zkusit obrátit i na školního psychologa, pokud ho ve škole máte, anebo na nějakého dalšího dospělého. Kromě rodičů mě napadá někdo další z rodiny (například babička, děda, teta) anebo třeba oblíbený učitel. Mohou Ti pomoci kontaktovat psychologa, se kterým byste společně hledali způsob, jak by ses mohl cítit lépe. Můžeme také vše podrobněji probrat na naší telefonické lince, Skypu anebo WhatsAppu, kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Klidnější dny přeje

Modrá linka

Jiné téma

Jak zapůsobit v tanečních? Jdu s kamarádkou do tanečních podívat se na věneček a nevím jak se tam chovat a co si vzít na sebe jinak jak mám udělat aby mě kluk (adam) vyzval k tanci? :(

Ahoj,
taneční jsou stejné jako kterákoli jiná společenská příležitost, například ples, takže je určitě nutné, abys měla společenské šaty, respektive oblečení. Nemusíš mít samozřejmě nutně šaty, ale přípustné jsou například i společenské kalhoty s blůzou. Vezmi si zkrátka oblečení, ve kterém se budeš cítit dobře a zároveň bude elegantní. Co se týká chování, zřejmě tušíš, že bys měla respektovat zásady slušného chování ve společnosti. Ohledně toho, jak máš docílit toho, aby tě konkrétní kluk vyzval k tanci, nenapadá mě nic jiného, než že mu zkrátka při vhodné příležitosti řekneš, že by sis s ním ráda zatančila.
Přeji ti, aby sis užila příjemný večer.
Bára

Škola

Ahoj Alíku a ostatní,
ve škole mi učení nejde a učitelky u nás na škole nemají čas. S financemi je také problém protože se o mě a mladší sestru stará jen táta a je toho moc co musí platit... , ani mí spomužáci/kamarádi mne nechcou nebo nemužou doučovat
PROSÍM poradte mi, já nevím co mám dělat, bojím se že se ničím nevyučím a zůstanu na ulici

holka, 14 let, 25. listopadu 2019

Ahoj,
v historii tvých dotazů vidím, že na začátku října jsem ti odpovídala na velmi podobný dotaz, kdy jsi se ptala, čemu by ses měla věnovat po základní školy. Radila jsem ti, aby jsi navštívila pedagogicko-psychologickou poradnu, kde ti udělají test profesní orientace, který tě dokáže nasměrovat tak, aby se zúročily tvé silné stránky. Troufám si říci, že by ti právě tento test mohl pomoci i v tom, že najdeš novou motivaci k učení, když budeš vědět, kterým směrem se zaměřit a na co se soustředit. Určitě se nemusíš bát, že by ses ničím nevyučila, spíš by bylo potřeba, abys našla správnou motivaci a vrhla se do učení s novou chutí. Jsem si jistá, že návštěva pedagogicko-psychologické poradny ti v tomto ohledu skutečně pomůže.
Měj se hezky!
Bára

Povolání

Ahoj,
chtěl jsem se zeptat, už dlouho přemýšlím nad tím, že bych byl programátor, sám jsem vytvořil „něco“ jako web a vím, že v mém věku je to ještě hódně daleko, ale zajímalo mě, jestli existuje vůbec nějaká vysoká škola, na které se vyučuje html, javascript, css a c#.
Vím, že do vysoké mám daleko, ale zajímá mě to.

Děkuji za odpověď.

/_/, XIII let, 26. listopadu 2019

Ahoj,
přímo na HTML/CSS/JavaScript žádná vysoká škola není, protože to by bylo moc jednoduché učivo, které jde mnohdy naučit už i na střední škole. C# už je trošku vážnější jazyk, ale i ten se jde obstojně naučit před nástupem na VŠ.

Samozřejmě existují vysoké školy pro programátory, nejprestižnější v ČR je nejspíš Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, kde je kromě matematiky a fyziky i obor Informatika. Fakulty věnované informatice jsou i na ČVUT nebo na brněnském VUT. Studenti se učí nejen různé programovací jazyky (mezi nimi i C#, Javu, Python, často i čisté C), ale i lépe programátorsky přemýšlet. Protože na světě existují i mnohem složitější zadání, než jen zobrazit webovou stránku... jako třeba vymyslet nějakou část fulltextového vyhledávače (jako je třeba Google), nebo navrhnout neurální síť na rozpoznávání lidské řeči. Informatika je velice pestrý svět čím dál působivějších možností...

V tuto chvíli většinou najde programátor uplatnění i bez vysoké školy, pokud alespoň něco umí, protože i ty menší problémy musí někdo řešit. To se asi hned tak nezmění, takže kariéra programátora (s VŠ nebo bez) je nejspíš dobrá volba. Tím spíš, jestli tě to baví. Ačkoliv uznávám, že je těžké odhadovat, jak bude svět fungovat v době, kdy dostuduješ...

–MM–
(Hlavní programátor Alíka)

Povolání

Zdravím celou poradnu,
nejsem nijak nadšená z toho, že vás musím otravovat, protože věřím, že máte na starost důležitější dotazy, přesto mi tato otázka již dlouho leží v hlavě.
Už od dětství se toužím stát spisovatelkou, co všechno pro to musím udělat, popř. Jak mám napsat knihu? Mohu knihu vydat už teď, když je mi 13 let? Předem děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 25. listopadu 2019

Ahoj,
předně bych tě ráda ujistila, že rozhodně neotravuješ a naopak je velmi sympatické, že za svým snem jdeš už od dětství a zajímá tě, co pro jeho splnění můžeš udělat. Sama jsem autorkou několika knih, tudíž myslím, že jsem pro zodpovězení tvého dotazu poměrně kvalifikovaná.
Pro vydání knihy není na jednu stranu potřeba nic složitého, ale na druhou stranu to zároveň není úplně jednoduché. Základem je samozřejmě kvalitní rukopis, který zaujme vydavatele natolik, že se rozhodne tvou knihu vydat. Pokud máš tedy v hlavě vymyšlený dobrý příběh, o kterém jsi přesvědčená, že by mohl čtenáře zajímat, napiš ho (nejspíš tušíš, že rukopisy se v současné době píší už výhradně na počítačích). Pak popros rodiče, aby s tebou prošli nabídky knižních vydavatelství, kam bys mohla svůj rukopis poslat. Některá vydavatelství požadují celý rukopis, jiná jen ukázku s konceptem příběhu.
Potom nastává ta nejdelší fáze, kdy spisovatel čeká, jestli se jeho rukopis bude líbit a ozve se mu z vydavatelství někdo, koho zaujal. Jestliže odevzdáš skutečně kvalitní rukopis, určitě tě bude kvůli jeho vydání někdo kontaktovat. Co se týká tvého dotazu, jestli můžeš vydat knihu už ve třinácti letech, ujišťuji tě, že ano. Na světě je spousta velmi úspěšných dětských spisovatelů.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára