Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Kamarádi

    Urážlivá kamarádka

    Ahoj, alíku a spol. Moje kamarádka mě někdy čas od času ignoruje a já to tak nějak zpracovávám když ale někdy odejdu za jinýma kamarádkama se kterýma se spíš bavím já tak se okamžitě urazí a píše si do svého bločku jak ji nikdo nemá rád a jak ji všichni ignorují a podobně jako by se svět točil jen kolem ní a mě to vážně štve a nevím co dělat jestli ji to mám takle říct. Ají s ní sedím v lavici. Rozhodně bych ji to říct chtěla ale v klidu protože se dokáže naštvat úplně kdykoli.
    Moc děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 19. prosince 2020

    Ahoj,

    chápu, že Tě chování kamarádky štve a přemýšlíš, co by se s tím dalo dělat. Umím si představit, že není příjemné, když se urazí pokaždé, když se bavíš s jinými kamarádkami a zároveň Tě čas od času ignoruje - to musí být matoucí. Připadá mi v pořádku, když jí upřímně povíš o tom, co Tě na jejím chování trápí. Na přátelství musí být dva, nefunguje to, když se problémy snaží řešit jen jeden. Můžete si zkusit promluvit o tom, co byste od sebe navzájem potřebovaly, abyste se ve Vašem kamarádství cítily dobře. Počkat si na nějakou klidnou chvíli, jak sama píšeš, mi připadá jako dobrý nápad.

    Zdraví

    Modrá linka

    Moje tělo - váha

    Je v pořádku zhubnout deset kilo za týden?

    Je v pořádku zhubnout za týden 10 kg ? Hodně lidi mi říkalo ze jsem tlustá 158 Cm 59 kg a teď mam 158 Cm a 49 kg

    holka, 14 let, 25. prosince 2020

    Ahoj,
    bohužel zhubnout deset kilo za týden zcela jistě v pořádku není. Takto razantní a rychlý váhový úbytek není v žádném případě zdravý, ani dlouhodobě udržitelný a nejspíš po něm bude následovat jojo efekt. Pokud chceš, aby tvůj váhový úbytek byl dlouhodobě udržitelný, je potřeba hubnout pozvolna, s rozmyslem a za pomoci zdravého životního stylu - a nikoli diet, nebo dokonce hladovek. Druhou věcí však je, že tvá původní váha byla vzhledem k tvému věku a výšce naprosto optimální a nebyl jediný důvod, proč bys měla takto dramatickým důvodem hubnout. Zamysli se raději nad svým životním stylem a snaž se žít zdravě místo toho, aby ses snažila hubnout způsobem, který je nejen nesmyslný, ale může ti i poškodit zdraví.
    Měj se hezky!
    Bára

    Moje tělo - kluci

    Kudrnaté vlasy

    Zdravím Alíka a ostatní, netuším jestli tento dotaz jsem zařadil do správné sekce, pokud ne omlouvám se.
    Vždy se mi líbily kudrnaté vlasy u holek i kluků, co jsem tak sledoval nejčastěji kudrnaté vlasy mají lidé s hnědýma vlasama a já mám blond. Otázka je: Je nějaký způsob jak mít kudrnaté vlasy, nebo změnit růst vlasů? Děkuji za odpověd :) Jinak přeji všem Veselé Vánoce.

    kluk, 14 let, 23. prosince 2020

    Ahoj Kluku,

    Vzhled vlasů je dán jejich tvarem v příčném průřezu. Kdybychom mohli nakrájet vlas jako salám, byl by jeho průřez buď kruhový, oválný, nebo zploštělý. Jestliže je vlas v průřezu kruhový, znamená to, že je rovný. Vlasy s oválným profilem jsou zvlněné. Vlasy zploštělého profilu jsou kudrnaté.

    Pokud jde o zbarvení vlasů, to je dáno množstvím a vnitřní strukturou obsaženého barviva. Pravdou je, že u osob s tmavšími vlasy se zploštělý profil (a tím i „kudrnatost“) vyskytuje častěji, než u osob s vlasy světlejšími. U jedinců s plavými vlasy se zploštělé, a tudíž i kudrnaté vlasy, vyskytují jen zřídka.

    Tvar a zbarvení vlasů jsou dány dědičnými předpoklady, tedy genetickou výbavou každého jednotlivce. Tmavší a kudrnaté vlasy se častěji vyskytují v zeměpisných oblastech s horkým podnebím, protože z kudrnatých vlasů se oproti rovným vlasům snadněji odpařuje pot, což přispívá k udržení stálé teploty. Naproti tomu husté a rovné vlasy poskytují tepelnou izolaci v chladnějším podnebí. Samozřejmě, že vlivem dlouhodobé migrace a výměny genetických informací mezi různými populacemi se různé tělesné znaky vyskytují i mimo oblasti, kde se původně vyvinuly.

    Zajímavé je, že ochlupení na určitých částech lidského těla je téměř u všech dospívajících či dospělých jedinců zvlněné či přímo kudrnaté, bez ohledu na to, že titíž lidé mají rovné vlasy. Také u kudrnatých lidí mají tyto chlupy zpravidla ještě plošší profil, než jejich vlasy. Důvodem je, že tělesné ochlupení roste nejvíce v místech, kde dochází také k největšímu pocení. Zvlněné až kudrnaté ochlupení tedy napomáhá odpařování potu v podpaží a v okolí pohlavních orgánů.

    Dědičné dispozice, na nichž závisí tvar a zbarvení tvých vlasů, měnit nemůžeš. Zbývá „dodatečná“ úprava vlasů, například ondulováním (natáčením). Někteří lidé si vlasy ondulují, protože zvlněné vlasy jim připadají hezčí nebo přitažlivější, než vlasy rovné. Jiní lidé naopak používají speciální „žehličky“ na vlasy, s jejichž pomocí lze narovnat zvlněné či přímo kudrnaté vlasy.

    Než se však pustíš do nějaké zásadní úpravy vlasů, měl bys zvážit, do jaké míry je pro tebe jejich vzhled důležitý. Každá úprava (ondulace, barvení a podobně) totiž pro vlasy představuje určitou zátěž. Časté natáčení samozřejmě zvyšuje lámavost vlasů a může vést i k jejich většímu třepení. Pokud si chceš přesto vlasy ondulovat, měl by ses poradit s kadeřníkem, který ti může doporučit nejvhodnější postup. Pokud si budeš vlasy natáčet podomácku a bez předchozích zkušeností, nemusel by výsledek odpovídat tvému očekávání.

    Moje tělo - holky

    Příliš rostu

    Mám problém, nebo né problém, ale spíše obavy.
    Rostu. Růst je normální součástí dospívání atd, ale já rostu extrémně. Říká se, že od začátku menstruace člověk vyroste maximálně deset centimetrů. Menstruaci mám od deseti s za tu dobu jsem toho vyrostla neuvěřitelně moc. Aktuálně měřím 179.5 (Bylo mi třináct) Mám sice obrovské rodiče (192 a 197) ale není to trochu moc?
    Je tahle výška normální, nebo by mohlo jít o nějakou nemoc?

    holka, 13 let, 24. prosince 2020

    Ahoj,
    v první řadě bych tě chtěla ubezpečit, že tvrzení, že by od začátku menstruace měly dívky vyrůst maximálně deset centimetrů, je naprostý nesmysl. Každý člověk má geneticky danou jinou výšku a s menstruací to nemá vůbec nic společného. Dá se předpokládat, že budeš skutečně patřit mezi vyšší dívky - už proto, že máš nadprůměrně vysoké rodiče. Na tvou otázku, zda je tato výška normální, ti bohužel nedokáži odpovědět, protože nevím, co přesně myslíš výrazem „normální.“ Jestli tím máš na mysli „průměrná“, potom bych řekla, že tvá výška bude nadprůměrná. Jestliže máš obavu, zda netrpíš nějakou poruchou, nemohu si dovolit stanovovat po internetu diagnózu, ale předpokládám, že chodíš na preventivní prohlídky (zrovna ve třinácti letech se chodí) a pokud by se tvému pediatrovi něco nezdálo, určitě by na to tvé rodiče upozornil. Tudíž bych se spíše přikláněla k tomu, že jsi po svých rodičích zdědila nadprůměrnou výšku.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ovlivnila mě šikana?

    ahoj byla sem požádána abych svojí otázku napsala srozumytelnějí.
    Já věřím že vše špatné i dobré nás nějak ovlivní mě se to už stalo i když to bylo řečeno přátelsky a né uplně vážně tak to ve mě zabylo touhu vyrábět.
    na prvním stupni sem dostala bolestivou lekci mojí vlastní kamarádi mě začali šikanovat i když vždy řekli že to byla legrace a byli na mě naštvaní že sem to řešila bylo to opakované a já se čím dál častěji zdráhala to řešit protože nic nepomáhalo ani učitelé ani rodiče ani jejich rodiče s tím nic nezmohly.
    dotaz zní jestly mě to ovlivnilo aniž bych to pozorovala nebo jestli se to teprve projeví, protože když sme přestoupily na druhý stupeň vše ustalo a já se s nimy kamarádím jako by se nic nikdy nestalo i při tý šikaně kdy bylo chvýli ticho po tom co se to opětovně řešilo tak sem je měla stále ráda.

    holka, 13 let, 22. prosince 2020

    Ahoj,
    pokud tomu dobře rozumím, ptáš se na to, jestli tě prožitá šikana nějak ovlivní do budoucna. Obávám se, že na to ti nikdo odpovědět nedokáže, protože každý člověk je originál a reaguje na prožité frustrující situace jinak. Zatímco někoho stresové situace „zlomí“ a například už nikdy nikomu nedůvěřuje, zničí jeho sebevědomí, nebo v něm probudí tohu se pomstít, druhý člověk naopak po prožitém negativním zážitku v sobě dokáže najít sílu odpustit, pomáhat ostatním a třeba mu to naopak pomůže lépe se vcítit do ostatních lidí. Záleží na tom, jak se k tomu, co jsi prožila, postavíš a co si z toho do bdoucna vezmeš. Vždy je ale samozřejmě lepší, pokud člověk nezahořkne a umí i z negativní situace vytěžit něco dobrého.
    Držím ti palce, aby to tak bylo i v tvém případě.
    Měj se hezky!
    Bára

    Moje tělo - kluci

    Hůře se mi dýchá

    Ahoj,
    mám menší problém. Poslední 3 dny se mi malinko hůře dýchá. Lepšeji se mi dýchá ve studeném vzduchu (venku atd.). Chci se zeptat, jestli mě to může nějak ohrozit nebo tak, a ještě, může to být třeba astma, nebo něco takového? Je nutná návštěva lékaře? Nechci, aby si mě tam nechali na Vánoce.
    P.S. Při tom horším dýchání mě i celkem malinko bolí v krku, může například bolest v krku způsobit i horší dýchání?
    Děkuji za odpověď.

    kluk, 13 let, 22. prosince 2020

    Ahoj,
    bohužel nikdo z nás není praktický lékař a i kdybychom byli, nedokázali bychom na základě několika řádků stanovit dignózu. Horší dýchání může být způsobeno celou řadou možných příčin - můžeš například prodělávat nějakou virózu. Předpokládám ale, že od té doby, co jsi dotaz položil, už se tvůj zdravotní stav nějak vyvinul - a snad se změnil k lepšímu. Pokud by došlo k nějakému výraznému zhoršení, nejspíš už jsi se svěřil svým rodičům, kteří tě vzali k lékaři - ale věřím, že si s tímto zdravotním problémem mezitím tvé tělo poradilo a všechno už je v pořádku.
    Měj se hezky!
    Bára

    Menstruace a výtok

    Dlouhá menstruace

    Ahoj, vím že nejste doktoři ani tak, jenom bych se chtěla ujistit. Nedávno jsem poprvé dostala menstruaci a tak se chci zeptat, je normální že trvala 8 dní? Někde jsem četla že většinou to je 3-5 dní... děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 19. prosince 2020

    Ahoj,
    máš pravdu, že nejsme lékaři a na dálku a online by bylo velmi nezodpovědné stanovovat diagnózu, ale i přesto si troufám napsat, že zpočátku je menstruační cyklus velmi nepravidelný a může se chovat poněkud „zvláštně,“ než se „usadí.“ Proto bych jednu delší menstruaci neřešila a vyčkala bych na další. Uvidíš, jak se tvůj menstruační cyklus bude vyvíjet dál, věřím, že se postupem času usadí a zpravidelní. Každopádně by bylo dobré objednat se na preventivní gynekologickou prohlídku (tu bys měla podstoupit poté, co začneš menstruovat) a tam můžeš své obavy probrat s gynekologem.
    Měj se hezky!
    Bára

    Dárky

    Ahoj,
    dostanu od Ježíška psa.

    Ahoj,
    to je otázka? Jestli ano, tak to ti možná odpovídám už pozdě.

    Záleží na tom, jak byl hodný. :-D
    A na tom, jak jsi byla hodná ty.
    Já tyto informace nevím, tak to neposoudím.

    Jestli to nebyla otázka a jen mi to oznamuješ, tak na to nevím, jak zareagovat. Tím jsi mě dostala. ;-D

    Alík

    Jiné téma

    Depresivní pocity

    Ahoj, jsem tady zase ale tentokrát už to není tak lehké. Nesnáším svoji rodinu. Já vím že to může znít uboze u 13ti lettého děcka ale je to tak. I přes to se snažím vždycky skrýt svoje emoce a aspoň se na ně usmát. Jenže pak nastanou takové dny jako třeba včera. Neměla jsem zkrátka žádnou energii nic přehrávat. Snažila jsem se ze sebe aspoň vytlačit úsměv ale nešlo to, když ten úsměv není pravý. Dělám to, aby se moji rodiče necítili špatně. Ano, sice je z větší části jejich chyba že se takhle cítím ale stejně nechcu aby se za to cítili špatně. ⚠️(nevhodné pro menší děti) Už od září se sebepoškozuju, jo jo ja vím "s ničím ti to nepomůže" ale mně to dělá dobře a rodiče si toho zatím nevšimli. Jen aby jste měli menší info : cca od září mám deprese (ne diagnozované), nevidím v životě žádný smysl, nemám motivaci ani k "normálním" věcem jako třeba jít do kuchyně pro jídlo, neustále mám sebevražedné myšlenky. Zkrátka jsem na dně. Ale mí rodiče to dělají jen horší. Oni oba tuší že mám deprese ale nikdy to neberou vážně. Týden na zpátek jsem měla záchvat breku protože jsem nic nezvládala udělat a moje mamka si doteď myslí že jsem "nešťastně zamilovaná" ikdyž to absolutně není pravda,jak můžete vidět mám extrémně větší problémy než něco takového. Dokonce jsem se jednou pokoušela zabít ale nevyšlo to (O tom moji rodiče taky neví). Teď když všechno víte zde je můj problém. Potřebuju se z toho dostat bez toho aby rodiče věděli důvod protože ten důvod jsou oni a kdyby se to dozvěděli hodně by si to vyčítali. Ale zároveň, není to lehké když si ze mně dělají srandu. Včera můj taťka prohlásil že ty deprese jenom hraju a dělám ze sebe debila s čímž všichni souhlasili a začali se mi smát. jenže on neví čím si procházím a že je to kvůli nim. Takhle jsem zaseknutá ve smyčce a jestli se z ní nedostanu, neskončí to dobře. Doufám že mně aspoň trochu chápeš

    holka 13 let, 25. prosince 2020

    Ahoj,
    píšeš opět po nějaké době a z Tvých řádků je vidět, že se během půl roku Tvoje prožívání zhoršuje - je pro Tebe těžké usmát se, najít sílu pro nějakou činnost nebo jídlo, chtěla ses i zabít. Je dobře, že pro sebe hledáš podporu, chceš vědět, jaké to je cítit se spokojeně.
    Je mi líto, že takto - přes Alíkovu poradnu - Ti nemohu nabídnout důkladnější pomoc než nabídku kontaktů, o kterých jsme Ti psali minule. Nepíšeš, jestli jsi nějaký už vyzkoušela, ale určitě to udělej. Stavy, které popisuješ opravdu připomínají depresi, která se ani dětem a dospívajícím nevyhýbá, ale po internetu se to nedá určit s jistotou. Sebepoškozování Ti přináší dočasnou úlevu, protože zatím nevidíš jinou možnost, jak nepříjemné pocity uvolnit. Ale dlouhodobě neléčí, protože neřeší příčinu, a navíc učí mozek nepřirozenému a nebezpečnému způsobu fungování. Je to podobné, jako kdyby sis při zlomené noze vzala léky na bolest a nohu bys neléčila - noha by se chůzí poškodila ještě víc a mozek by se stal na lécích závislý. Obvykle mají psychické potíže více příčin najednou - velmi zjednodušeně řečeno se dohromady mohou sejít špatné mezilidské vztahy, částečně vrozený a částečně naučený způsob pesimistického dívání se na svět, nějaká zlá událost (nehoda, propuštění z práce apod.) a také vyšší citlivost mozku ke stresu. Naštěstí ke změnám k lepšímu ve všech těchto oblastech může dojít už, když se začne řešit jen jedna z nich.
    Docela trefně jsi napsala, že se cítíš zaseknutá ve smyčce. I já v Tvých řádcích vidím pověstný "gordický uzel" - rodičům neříkáš celou pravdu, jak Ti je, a oni pak podléhají mylnému dojmu, že vlastně o nic nejde. Ani to "nic" by však neměli zlehčovat nebo dokonce zesměšňovat. Možná si myslí, že z toho prostě vyrosteš po pubertě. Ty usilovně přemýšlíš, jak rodiče ochránit, zatímco oni i Ty byste měli teď chránit Tvé duševní zdraví. Rodiče v celé přírodě jsou proto rodiči, aby pomáhali svým dětem překonat životní nesnáze a něco při tom i snesli. Změna beze změny jednoduše není možná. Často mají také lidé představu, že musí hrdinně nést svůj úděl sami. Ale v každé pověsti má hrdina svého pomocníka. Nepochybuji o tom, že potřebuješ pevně podanou pomocnou ruku, někoho kdo Tě vyslechne s otevřeným srdcem a vůlí hledat pro Tebe účinnou pomoc. Psycholog by Ti takovou podporu poskytoval delší dobu (třeba on-line). A někdy je větší hrdinství přiznat sobě a ostatním problém a začít ho řešit. Ty už jsi touto cestou vykročila, ale je potřeba pokračovat. Rádi Ti s tím na Modré lince (www.modralinka.cz) pomůžeme.

    Hodně sil přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nezvládám, když na mě někdo křičí

    Ahoj ,Alíku .Nevíš co mám dělat,když třeba někdo na mě zvysi hlas tak se hned rozbrecim. A zavřu se nekam.Tak jestli neexistuje nějaký způsob jak se ovládat a nebyt tak citlivá?.

    Ahoj z Modré linky,

    Díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš, že býváš citlivější, když na Tebe někdo zvýší hlas, tak se rozbrečíš, jdeš se někam schovat. Ptáš se nás, co by se s tím dalo dělat.
    Zkouším si představit, že to pro Tebe můžou být dost nepříjemné situace. Je fajn, že si pro sebe hledáš podporu a máš chuť s tím něco dělat. Nepíšeš přesně, kvůli čemu to nejčastěji bývá a kdo na Tebe zvyšuje hlas, proto zkusím odpovědět obecněji.

    Rozumím, že je to pro Tebe nepříjemné, když na Tebe někdo zvýší hlas a máš chuť se schovat. Někdy to je cesta, která pomůže a cítíme se víc v bezpečí. Je v pořádku, že děláš to, co Ti v tu chvíli pomůže zvládnout danou situaci. Když se to pak ale děje dlouhodobě, může to být vyčerpávající. V první řadě si nezasloužíš, aby na Tebe někdo křičel. Nevím, kdo na Tebe zvyšuje hlas, ale napadá mě, že si ten člověk možná neuvědomuje, že Ti to tolik vadí. I když to zní možná obtížně, mohlo by pomoct v klidnějším momentu říct druhému, že se Ti chce brečet, když to slyšíš a že to tak nechceš.

    Možná máš v rodině blízké, ke kterým máš důvěru a dalo by se jim taky svěřit, když to bude vědět více lidí, mohou Ti pomoct to změnit. Pokud máte na škole školního psychologa, zkus se na něj obrátit, můžete se na celou věc podívat blíž. Může pro Tebe být podporou pro zvládání těch situací, ve kterých si nevíš rady. Pro detailnější popovídání jsme tu pro Tebe taky na Modré lince, můžeš se anonymně ozvat na telefon nebo na chat (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Přeji hodně sil do dalších kroků a ať máš dny podle svých představ,
    Modrá linka

    Holky a láska

    Líbí se mi kluk, nedokážu na něj přestat myslet

    Zdravím všechny.
    Mám takový jeden problém. Už to bude více méně rok co se mi líbí jeden kluk -podobný mého věku - ze školy (je velmi populární, líbí se i více holkám, docela je i kamarádský, vtipný, a je velmi aktivní na sociální síti Instagramu, mluvila jsem s ním jen jednou a to minulý rok, ale to se mi nelíbil tak moc jako teď) svěřila jsem se s tím jen dvěma nejbližším kamarádkám (jedna je ze Srbska, potkali jsme se úplně náhodou, když jsem jela s rodinou do Chorvatska před dvěmi lety - je starší než já a ta druhá je ze stejné třídy). Problém je tedy v tom, že na toho kluka absolutně nemůžu přestat myslet.. (je to jako nemoc, všechno o něm si zapisuji do svého deníčku, objevila jsem i dům ve kterém bydlí, když jsem chodila ze školy domů, vždy jsem u šaten čekala jestli náhodou nejde, když šel - chodívala jsem tajně za ním, bydlí hned naproti mě, což je super! Někdy ho i ráda z okna sleduji, ale myslím si, že je to nehezké..a neustále sleduju jeho Instagram, jestli náhodou nepřidal něco nového), přes den jen ležím v posteli a přemýšlím jaký by mohl být (moc ho totiž neznám, začala jsem se nejvíc o něho zajímat před několika týdny), v noci ani kvůli němu nespím, přes den moc nejím, pořád a pořad jen na něj myslím, když se něco rozhodnu udělat produktivního - představují si, že je semnou.. Kamarádky si myslí, že jsem se nejspíš zamilovala do iluze, jaký by měl být podle mě - nejspíš by to tak mohlo být. Ale nemohu si pomoci, pro mě je velmi důležitý, strašně moc bych se s ním chtěla bavit, jeho účet na Instagramu byl soukromý, kamarádky mě povzbuzovaly, abych se vzchopila a poslala mu žádost, potvrdil mi to a pak mi poslal žádost i on - taky jsem mu to potvrdila. Ten den jsem byla velmi nadšená, první krok k němu jsem splnila. Dále mi kamarádky říkaly, že bych mu měla napsat (nejsem vůbec odvážný člověk, když se jedná o lásku, a tak mi to chvíli trvalo) nakonec on sám mi tak trošku pomohl, dal na Instagram hru, kde si mám vybrat číslo od 1 do 42, vybrala jsem si 13 nevím proč. Bylo to, že budu něco jako jeho bratr/sestra. Na to jsem mu odepsala „Jasně, ještě se tak poznat 😂“, no jen se k tomu zasmál, nic víc jsme si nenapsali (chtěla jsem mu to napsat nenápadně, tak aby věděl, že aspoň trošku projevuji ten zájem).
    Byla jsem na sebe velmi hrdá, že jsem se vůbec odvážila to udělat. Další den, dal na Instagram další hru - kde mohli kamarádi napsat, co chtěli. Plno holek mu psalo jestli by s nimi nechodil - tak trošku si z nich dělal srandu. To mě docela zklamalo, moc jsem brečela. Jsem velmi žárlivý člověk a taky mě na srdci bolí to, že i ostatní holky mají o něj zájem, tím pádem má možnost si vybírat a na co by zrovna chtěl mě? Když má takový výběr... Pořád čekám na nějaký ten zázrak, jak bych se s ním mohla sblížit, začít se s ním bavit a možná mu to později i říct, co k němu doopravdy cítím... nic mě nenapadá, neznali byste prosím nějaké rady, či něco co by mi pomohlo pomoci? Nechci to vzdát poté, co jsem se vůbec odvážila mu napsat.

    Ps. Omlouvám se za třeba nějaké možné chyby v českém jazyce, stále se snažím zlepšovat. Dále přeji pěkné svátky.

    holka, 14 let, 22. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    díky za zprávu, ve které se nám svěřuješ se svou situací. Moc se Ti líbí jeden kluk. Byli jste spolu v kontaktu jen málo, ale nemůžeš na něj přestat myslet, i když jej neznáš. Ptáš se nás na rady, jak se s tím vypořádat, nechceš to vzdávat, když už jsi pro to něco udělala.

    Říkám si, že to může být hezké na někoho pořád tak intenzivně myslet, když Tě doslova doprovází ve Tvých činnostech. Na druhou stranu to může být časem zatěžující a neutěšené. Rozumím, že ve Tvých představách máš velkou chuť se s ním bavit a třeba se mu svěřit s tím, co prožíváš. Váháš, jaká by k němu byla nejlepší cesta a máš obavu, abys nebyla jen další z mnoha. Při tom, když někoho poznáváme bývá příjemné mít zpětnou vazbu a cítit i zvědavost z druhé strany. Může to být takový pocit bezmoci, jak píšeš, „čekání na zázrak“. Nedivím se, že Tě to dohnalo až k slzám.

    Píšeš, že ho vlastně pořádně neznáš, že si často představuješ, jaký je. Ta otázka sama o sobě je moc užitečná. Můžeš si jen v hlavě, anebo i na papír sepsat, jaký by měl být Tvůj kluk. Co by mu nemělo chybět? Můžeš si tak líp utřídit myšlenky a postupem času zjišťovat, kdo Ti je sympatický. Říká se, že všechno má svůj čas, ale zároveň může být člověk ve svém životě aktivní a když jej něco pálí, může s tím zkusit něco udělat, někam to posunout. I když se to zdá náročné, zkus popřemýšlet, jestli by se nedalo kluka, na kterého myslíš, přeci jen víc poznat. Možná máte společnou cestu domů, nějaký společný zájem anebo téma, o kterém by se dalo začít bavit, napsat mu.

    V tom všem soustředění se na druhého zkus nezapomínat na sebe. Věřím, že máš spoustu fajn vlastností a umíš dělat věci, které Ti přináší radost a dobrý pocit. Někdy je čekání, jak to celé bude, těžké, ale můžeš jej naplnit maličkými věcmi, které Ti dodají sebevědomí a radost. Možnosti zpráv jsou omezené, pokud by ses o tom chtěla pobavit podrobněji, můžeš se ozvat k nám na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Holky a láska

    Jak být v kontaktu s klukem, který se mi líbí

    Ahoj. Nevím jak začít. Prostě a jednoduše se mi líbí jeden kluk. Potkali jsme se, když jsem byla v páté třídě (teď jsem v sedmé) a on ve čtvrté. Bylo to na jedné přespávačce. Od té doby se mi líbí. Potom jsme se viděli v létě na táboře a toto léto taky. Zdálo se mi, že se ke mně chová jinak: pořád se na mně díval, usmíval se na mně a občas se mnou něco prohodil. Teď když je po táboře viděli jsme se jen jednou a já na něj nemůžu zapomenout. Jednou jsme si psali, ale jen jednou, protože (a teď nastává ten problém) on nemá mobil! Nemá messenger! Jen e-mail na kterej jsem mu už taky psala a zatím neodpověděl 😔😔. Další problém je, že bydlí celkem daleko od nás a vidět ho můžu jedině na tom táboře, ale mamka řekla že už na něj asi nepojedu 😔😔. Nevím co mám dělat myslím na něj pořád a chci ho ještě vidět a psát si s ním. Taky mám pocit, že on to cítí stejně. Vždycky se na mně tajné dívá 😏🥰.

    Když jsem to říkala kamarádce mám pocit, že to nechce slyšet 😔😔. Jako by záviděla.

    PS: Vím že mu asi nepomůžu s tím, aby mu jeho rodiče koupili mobil. S tímto se neumím vypořádat. Nejradši bych se vrátila na tábor 😔😔.

    holka, 12 let, 19. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám ohledně jednoho kluka, který se Ti dlouhodobě líbí a často na něj myslíš. Bohužel, je s ním těžký kontakt, protože nemá mobil. Zkoušela jsi mu napsat e-mail, ale zatím čekáš na odpověď. Chtěla bys s ním být ve větším kontaktu, když jste spolu, máš z toho dobrý pocit.

    Mrzí mě, že se vaše poznávání neděje podle Tvých představ. Zkouším si představit, že se z toho můžeš cítit smutná a bezmocná. V dnešní době je to složitější být s někým v kontaktu, když nemá mobil. Email je určitě jedním ze způsobů, jak se spojit a taky mě napadá, že pokud znáš jeho adresu, byla by zajímavá možnost, napsat mu dopis. Pokud jsi cítila i z jeho strany zájem, jak popisuješ, tak je možné, že ho Tvůj kontakt potěší.

    Je fajn, že jsi chtěla s někým sdílet Tvou situaci a mrzí mě, že jsi u kamarádky nedostala pochopení, jaké bys chtěla. Možná máš ve svém okolí ještě někoho blízkého, komu věříš a dokážeš si představit se s ním o tom pobavit, ulevit si povídáním. Jsme Ti k dispozici i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/). Někdy je opravdu těžké čekat na to, co přijde dál. V tom čase je ale možné se víc zaměřit na sebe a na to, co Ti dělá radost.

    Hezké dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Závislost na mobilu

    Ahoj, vím že už asi před rokem jsem psala o tom, jak moc jsem často na mobilu a že to chci změnit. Trošku se mi to povedlo, ale jak už od března je víc ta online škola, tak se to hrozně zhoršilo. Ale už do takových mezí, že bych chtěla k psychologovi. Já jsem na mobilu schopná strávit třeba i 12 hodin a to je sakra hodně. Začínám se bát že začínám mít pomalu ten digitální syndrom, nebo jak se to jmenuje (že třeba když nejste na elektronice, tak můžete zkolabovat, ale když vám ho dají, tak už je to v pohodě) a ještě jsem dostala tablet, takže na něm jsem ještě častěji. Nejvíc času trávím na Instagramu... Já vím že to chce pevnou vůli, jenže já jí nemám. A mám i dokonce pocit že se mi trošku horší zrak... Já bych se místo toho třeba radši učila, jenže mě na elektronika mě úplně ovládá. Já třeba hrozně ráda vyrábím, jenže já u toho musím mít pustenou třeba audioknihu, nebo seriál. To by mi ještě tolik nevadilo, protože u toho něco dělám. Taky děsně ráda tancuju a k tomu musím mít pouštěný písničky, jinak to není ono. Já chodím na tanec, ale teď jsou prázdniny. Takže kdybych si měla stáhnout nějakou tu app na digitální detox, tak bych zároveň přišla o spooooustu zábavy (třeba to tancování, vyrábění... Protože jinak mě to vůbec nebaví) já se hrozně omlouvám že to je tak dlouhý, ale mě to tak hrozne trápí. A s rodičema, nebo prostě s nikým o tom mluvit nechci, protože mi to je trapný... Nerada se bavím o těhlech věcech.. Děkuju a omlouvám se za dlouhý dopis.

    holka, 11 let, 19. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ ohledně svého trápení. Popisuješ, že až příliš moc času trávíš na mobilu a vadí Ti to. Chtěla bych moc ocenit, že jsi to dokázala takhle vypozorovat a napsat nám pro radu. Spousta lidí to má podobně, ale ne všichni dokážou říct, že už je to moc a ne všichni s tím něco chtějí dělat. Jsi v tom odvážná, věřím, že máš dobře nakročeno k tomu to změnit. Zároveň rozumím, že je to zkrátka moc lákavé a pomáhá to zbavit se nepohody, nebo zahnat nudu, ale také nám to pomáhá udržovat kontakt s kamarády či vzdálenou rodinou.

    Dnešní doba moc nepřeje tomu být offline, zvláště v době distanční výuky. Všechny tyto věci se asi nastřádaly a zvýšila se tak i Tvá doba strávená na internetu, na mobilu, tabletu. Nepíšeš, kdy přesně Tě mobil nejvíce pohltí, jestli je to hned od rána, anebo v průběhu dne, kdy máš dlouhou chvíli. Napadá mě k tomu ale, že je dobré mít nějakou strukturu dne – teď se učím, teď dělám volnočasové aktivity a teď jsem na mobilu. Píšeš, že ráda děláš i jiné věci, tvoříš, tančíš. To mi zní moc dobře, protože dokážeš ráda dělat i jiné činnosti. Napadá mě taky, že si můžeš zkusit sepsat seznam toho, co by se dalo během každého týdne dělat doma i venku. Když se pak přistihneš, že chceš jít na mobil, anebo už koukáš na sociální sítě, tak si můžeš vzít seznam činností do ruky, vybrat si a nějakou začít.

    Napadá mě taky, že se můžeš zkusit hlídat v tom, že budeš dělat jen jednu věc. Můžeš tak trénovat svoji pozornost. Například když si půjdeš udělat čaj, tak si vědomě nachystáš, co k tomu potřebuješ a pak počkáš, až se dovaří voda, bez krácení si dlouhé chvíle třeba na mobilu. Zkus vymyslet i další situace, ve kterých běžně jsi a plně se na ně zaměř. Možná si všimneš zajímavých věcí kolem Tebe, protože jim dáš pozornost. Když něco tvoříš, je v pořádku si pustit hudbu, ale zkus se nevracet zpátky k tabletu do té doby, než budeš mít hotovo. Existuje denní limit, který by sis mohla nastavit na mobilu na Instagramu, najdeš ho v záložce „Your acitivity“. Existují tam taky grafy, které ukazují, kolik času na sociálních sítích trávíš. Aplikace Tě upozorní, že je čas na pauzu, anebo Ti může pro konkrétní den úplně zablokovat přístup.

    Rozumím, že se zdá těžké oslovit rodiče. I mnozí dospělí mají problém udržet své fungování na mobilu ve zdravé míře. Není ostuda se o tom začít bavit. Týká se to tolika lidí. Možná máš ve svém okolí někoho, kdo Ti je opravdu blízko a uměla by sis představit o tom s ním začít mluvit. Možná má podobný problém a můžete se pobavit o tom, co Vám pomáhá to zvládat. Je lepší na to nebýt sama. Říkám si, že možná máte na škole školního psychologa, který by Ti pomohl se zorientovat v situaci a byl Ti podporou, kontakt na něj bývá na stránkách školy. S pomocí rodičů bys případně mohla vyhledat dětského psychologa, který s dětmi s podobnými obtížemi má praxi a bude Ti umět poradit. Pokud bys chtěla celou situaci probrat podrobněji, můžeš se anonymně ozvat na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Přeji, aby sis našla pomoc, kterou si zasloužíš.
    Modrá linka

    Poděkování poradně

    Ahoj, chtěla bych Vám všem do nového roku popřát jen to nejlepší!!! A taky veselé Vánoce. Moc si vážím toho jak máte pro nás pořád trpělivost :D
    Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok :)

    holka, 11 let, 23. prosince 2020

    Ahoj,
    děkujeme za přání, také ti přejeme krásné a klidné svátky! $>
    Trpělivosti máme ještě dostatek. O:-)

    Alík

    Jiné téma

    Potřebuju se svěřit

    Milá poradno...
    Opět se potřebuji svěřit.
    Od září, přesněji nějak od té doby co jsem sem napsala svůj poslední problém se cítím být prázdná. Dřív se ve mě pocity různě míchaly, a někdy až přehnaně moc. Ale poslední dobou jako kdybich žádné city neměla...
    Zapomínám co bylo minulý den, vlastně zapomínám i to co se odehrálo před pár hodinami. Kvůli tomu jsem teď nezvládala školu, vše co jsem se učila jako bych z hlavy ihned vypustila...Ignoruji hádku rodičů i když jindy by mi to bylo líto, teď to nedokážu zkoro vůbec vnímat a vzbudit v sobě nějaké pocity... Také už zkoro necítím nic k Soňe ani k Šimonovi. Už necítím lásku i kdybich ji cítit chtěla. Je to prostě nijaké, prázdné a to jsou oba pořád stejní. Nevím jestli mě to mrzí strašně ráda bych řekla že ano ale jediné co bych mohla teď popravdě říct je že opravdu nevím. Snažím se v sobě něco probudit ale asi se snažím marně. I když píšu tohle a brečím u toho nevím jestli jsem smutná a nebo mi to je zase jedno. Jako bych to psala jentak. I když často brečím je to spíš jako kdybi ty slzy tekly sami od sebe...
    Taky si někdy říkám že ten život už nechi dál žít. Připadá mi moc dlouhý a mrtvý, prostě o ničem... Nechci už žít ale bojím se zemřít

    A rovnou jestli mohu. Bych se ráda svěřila s Vánoci.
    Netěším se na ně, dalo by se říct že je nemám vůbec ráda. Nechci je slavit protože to vždy dopadne špatně. Minulý a před minulí rok sem si měla kopuvat dárky sama. To i tenhle rok ale v zhledem ke koroně a také k tomu že nebyli peníze a nedostala jsem žádné kapesné a tak dárky nemám. To mi nedělá problém kupovala jsem si je hlavně kvůli tomu aby na brácha ještě věřil na Ježíška který rozdává dárky pod stromeček všem... Největší problém je že Vánoce ani neslavíme jako rodina ale spíše jako rozhádaní spolu bydlící. Jeden je napitej (táta) druhá je histerka (máma) další urážlivá (sestra), rozmazlenej(brácha) a bezcitná, líná, nespolehlivá, namyšlená kráva( jak jinak než já). A vždy když se sejdeme u stolu skončí to večeří na zemi, křikem, brekem, hádkou, pak si každý vezmeme dárky a jdeme do svého pokoje si je rozbalit. Minulí Vánoce jsem slavila se svím psem. Na jiné Vánoce si už ani nezpomínám ale určitě probíhaly stejně.
    Nechci zažít tyto Vánoce. I když na ně jako na všechno zapomenu a nebo mi bude úplně jedno že to bude zase stát za nic, prožít je prostě nechci.

    Snad mě chápete, snažila jsem se to nějak více popsat ale ono to nejde. I když se právě cítím mrtvá snad to zní alespoň trochu jako kdybych to psala s city.

    Děkuji všem že se tu mohu zase svěřit a přeji krásné Vánoce♡︎

    Helejánvm 14 let, 20. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se s tím, jak se cítíš nebo spíše necítíš a také s tím, že Vánoce jsou pro Tebe obdobím, které není radostné, jak si každý přeje.

    Mrzí mě, že Ti není dobře. Chci Tě proto povzbudit, aby ses svěřila někomu dospělému, komu věříš a kdo by Ti mohl poskytnout pomocnou ruku, podpořit Tě. Jestliže to nejsou rodiče, hledej v širší rodině – mohou to být prarodiče, teta, strýc. Nebo někdo ve škole, komu, věříš, oblíbená paní učitelka, školní psycholožka / psycholog. Je důležité, abys na to vše nebyla sama, aby ses mohla svěřit někomu ve svém okolí, kdo tam pro Tebe může být. Pokud bys k tomu potřebovala větší podporu, nabídnout Ti ji můžeme i my na Modré lince, nejlépe na telefonu či chatu, po e-mailu nelze vést dialog.

    První krok jsi již udělala, opakovaně se svěřuješ na Alíkovi. Udělej pro sebe i ten další, svěř se někomu, kdo Ti může opravdu pomoci.

    Přejeme Ti k tomu dostatek síly a odvahy
    Modrá linka