Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že jsi viděla, jak někdo ubližuje zvířeti. To by se určitě dít nemělo, není to v pořádku, a umím si představit, že to s Tebou otřáslo. Rozumím, že se o toho pejska bojíš, co by se mu mohlo dále dít. Chci zároveň moc ocenit, jak jsi vnímavá a není Ti jedno, že se zvířatům ubližuje.

Napadá mě, že této holce, která pejskovi ubližovala, můžeš napsat, že Ti to nepřijde v pořádku a že bys byla ráda, aby se pejskovi nic špatného nedělo. Nevím, jestli je nějaká cesta, jak danou holku kontaktovat nebo jestli bys ji vůbec kontaktovat chtěla. Říkám si, že člověku, který je svědkem něčeho, co není v pořádku, může pomoci udělat něco pro to, aby se tomu do příště zamezilo. Není samozřejmě vůbec jisté, jestli by zpráva od Tebe změnila chování této holky k jejímu pejskovi, ale pro Tebe to může být důležitý krok, aby sis mohla říct, že jsi udělala ze své strany vše, co jsi mohla. Bohužel nejde ovlivnit, aby se všichni lidé chovali ke zvířatům hezky. Můžeme však, když jsme svědky špatného zacházení se zvířaty, udělat alespoň malý krok k tomu, aby si daný člověk uvědomil, že něco dělá špatně.

Pokud bylo video na některé ze sociálních sítí a zvládla bys ho dohledat, můžeš se ho také pokusit nahlásit správci sítě. Většinou k tomu stačí pár kliknutí. Správci video zpravidla prohlédnou a vyhodnotí, zda na sociální sítě patří nebo ne, případně podniknou nějaké další kroky. Je to něco, co můžeš, ale nemusíš udělat, záleží, jak budeš sama chtít. Můžeš se o tom poradit i s nějakým dospělým, kterému věříš.

Říkám si také, zda máš někoho kolem sebe, s kým o tom můžeš mluvit. Když zažijeme něco nepříjemného a není nám z toho dobře, bývá fajn o tom někomu říct a nenechávat to jen v sobě. Když věci říkáme nahlas, může nám to nejen ulevit, ale třeba i urovnat myšlenky a uvědomit si, co bychom potřebovali s tou danou situací udělat. Zkus popřemýšlet, zda bys to mohla sdílet s někým v rodině, ve škole, v kroužku. Kdyby pro Tebe bylo moc těžké o tom mluvit nahlas, můžeš to danému člověku i napsat.

Kdyby Tě to hodně trápilo, může být nápomocné se také postarat o sebe - udělat si něčím radost, věnovat se aktivitám, které máš ráda, nebo se v případě potřeby i vybrečet, vypsat pocity na papír, odreagovat se fyzickou aktivitou a podobně. Každému může pomoci něco jiného. Můžeš se sama zkusit zamyslet nad tím, co bys právě Ty mohla pro sebe udělat.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přijde mi moc fajn, že si takto zjišťuješ a učíš se o psech, když bys rád s nimi do budoucna pracoval.

Přemýšlím nad tím, zda i Tvoji rodiče ví o tom, jak moc toho o psech víš a jak moc stojíš o to jednoho mít. Není univerzální návod na to, jak někoho přesvědčit, aby Ti vyhověl, ale přijde mi v prvé řadě důležité, aby rodiče, asi hlavně mamka, věděli, jak moc Ti na tom záleží a taky z jakých důvodů psa chceš. Můžeš zkusit najít nějakou klidnou chvíli s mamkou a vysvětlit jí to tak, jak to píšeš i sem do Alíkovy poradny.

Z Tvé zprávy mám pocit, že jsi připravený se o pejska starat a cvičit ho, ale nevím, jestli i mamka to takhle vidí. Přišlo by mi proto fajn, abys mamce zkusil popsat, že víš, co starost o psa obnáší a že jsi připravený ho obstarat. Umím si představit, že mamka může mít různé obavy ohledně pořízení psa. Zkus se mamky ještě zeptat, co jsou její strachy nebo pochybnosti a jestli je něco, co Ty můžeš udělat pro to, aby byla klidnější a psa Ti dovolila.

Říkám si, jestli by se za Tebe mohl taťka postavit. Píšeš, že kdyby mamka psa zakázala, tak se taťka přidá na její stranu. Přesto si však říkám, jestli by nemohlo být užitečné, kdybys za taťkou přišel sám ještě předtím, vysvětlil mu to a požádal ho, zda by Ti mohl pomoci mamku „přesvědčit“. I jeho se můžeš zeptat, zda je něco, co bys mohl udělat pro to, aby Ti psa povolili. Možná rodiče potřebují vidět, že opravdu péči o psa zvládneš, že jim samotným to třeba nepřidělá tolik starostí apod. Zkus se jich zeptat, co by potřebovali k tomu, aby Ti třeba věřili, že jsi připravený. Dopředu se ale nedá předvídat, jak se rodiče rozhodnout, napadá mě, že roli může hrát také čas.

Přejeme Ti, ať se Ti podaří pejska pořídit.

Modrá linka

Ahoj chovatelko.
K takovému chování dochází, může to znamenat, že se necítí úplně v pohodě, že je fixovaná na své prostředí a své misky, ale neměl by to být až tak velký problém. Chce to trénovat a dávat jí najíst a napít i z jiných misek a při cestách jinam fenku sledovat a věnovat jí pozornost a být u jídla s ní, když se bude cítit dobře, tak by se měla najíst. Je na to dobrý klid a přítomnost blízké osoby.
Co se týče očkování, je dobré se na to vždy zeptat veterináře, který očkování provádí, na různé vakcíny mohou být reakce různé. Nepíše, o jakou šlo, tak také nevím. Ale kdyby stav přetrvával déle, poraď se opravdu se svým veterinářem. Ten může fenku také prohlédnout, bez toho se věc posuzuje velmi těžko.
Přeji vám oběma hezký a spokojený společný život.

Ahoj,
nepíšeš, jaké rasy je tvá fenka, jak je stará...důvodů může být více. Možná je jí v posteli horko, těžko říci, ale asi bych ji naučil spíše spát v jejím pelíšku, abyste se v noci navzájem ve spaní nerušly. Pokud ji před tím, než jdete spát, vyvěčíte, měla by vydržet až do rána spát. Držím palce, ať se vám oběma brzy dobře spí.

Ahoj,
je skvělé, že jen nechceš po rodičích, aby ti pořídili psa, ale sama se pro to snažíš něco udělat a dokázat jim, že by ses o pejska uměla postarat. Je také vidět, že rodiče tvou snahu oceňují. Je pravda, že přítomnost kocoura může být trochu problém, ale na druhou stranu existuje spousta domácností, ve kterých spolu žijí psi i kočky dohromady. Věřím, že kdyby si pes zvykal na přítomnost kocoura už od štěněte, nebyl by to větší problém. Zkus si tedy s rodiči promluvit o tom, za jakých podmínek by byli ochotni na psa přistoupit a co ty sama bys pro to mohla udělat. Věřím, že když si o tom společně a bez emocí promluvíte, určitě najdete vyhovující řešení.
Přeji ti hezké prázdniny!
Bára

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou jsi poslala svůj dotaz. Píšeš o tom, že už před třemi lety vám mamka slíbila psa, ale stále ho nemáte. Mamka má strach, že by se o něj neměl kdo starat, Ty jsi ale přesvědčena, že by to bylo bez problémů. Píšeš si o radu, jak mamku „přemluvit“.
Z toho, co píšeš, vnímám velkou touhu po psím kamarádovi. Vnímám i to, že jsi pro svůj sen ochotná něco udělat. Jdeš na to moc dobře - snažíš se mamce dokázat, že zvládáš práci doma, že dokážeš mít pravidelné povinnosti, vysvětluješ jí, jak by sis život se psem představovala. Myslím si, že když v tom budeš pokračovat, celou věc podpoříš.
Můžeš se také mamky zeptat, za jakých okolností by u vás doma pes mohl být. Co vše by si představovala, aby bylo zajištěno, co by jí mohlo dát jistotu, že bude všechno v pořádku. Pokud by rodiče dovolili, na příchod pejska se můžeš připravit i tím, že budeš někomu se psem pomáhat, nebo třeba budeš chodit pomáhat do útulku. Mohla bys tak mamce ukázat, že se nebojíš práce, která kolem psů je a navíc si užít psí kamarády a získat zkušenosti.
Pokud táta proti příchodu psa nic nemá, mohl by se přimluvit a všichni společně byste mohli udělat plán, jak by to šlo vymyslet.

Přejeme Ti, aby se Tvůj sen naplnil, a držíme palce.
Modrá linka

Ahoj, z Modré linky.

Přála by sis druhé štěně a pokud jsem to správně pochopila, rodiče Ti ho nechtějí dovolit. Ráda bys od nás dostala radu, jak je přesvědčit. Je moc fajn, že Tě baví péče o pejska, kterého už máte. Z Tvého psaní vnímám, že ve svém životě možná nyní cítíš, že Ti něco chybí - pozornost rodičů a také jsi přišla o kamarádku. Je mi líto, že rodiče se Ti příliš nevěnují, ne tolik, jako bratrovi. Navíc Tě zradila kamarádka, zdá se, že je toho teď hodně. Představuji si, jaké to pro Tebe asi je. Je v pořádku, pokud jsi z toho smutná, naštvaná anebo máš i jiné pocity. Je podle mě moc fajn, že si všímáš toho, že Ti pozornost rodičů a kamarádky chybí. Jsem také moc ráda, že ses rozhodla nám napsat.

Přemýšlím o tom, jestli by další pejsek skutečně pomohl s tím, jak se cítíš a co potřebuješ. Pejsek může být prima kamarád na hraní a mazlení a věřím, že i péče o něj a procházky jsou pro Tebe příjemné činnosti. Říkám si, že pozornost ostatních lidí může nahradit jen částečně. Napadá mě, že by se mohlo stát, že pejsek by Tě na čas rozptýlil, ale pokud Tě trápí málo pozornosti od rodičů a ztráta kamarádky, asi by se to dříve nebo později mohlo vrátit. Říkám si, jestli je možnost s rodiči si promluvit o tom, jak se cítíš a co od nich potřebuješ. Třeba se jim i svěřit s tím, co Ti provedla kamarádka, pokud bys chtěla. Možná jsou teď rodiče něčím zaneprázdněni a neuvědomují si, že Ti nedávají to, co potřebuješ. Rozhovor s nimi by v tom mohl pomoci. Můžeš jim třeba i ukázat, co jsi nám napsala a naši odpověď. Pokud by se s rodiči mluvit nedalo, možná existuje jiný dospělý, kterému věříš a mohla bys s ním mluvit? Jiný příbuzný, učitelka ve škole nebo třeba vedoucí kroužku? Ve škole někdy bývá i školní psycholog/psycholožka, i tam se dá obrátit. Je důležité, abys na to nebyla sama, zasloužíš si pozornost dospělých.

Vím, že jsem Ti neodpověděla přímo na to, jak rodiče přesvědčit, aby Ti dovolili pejska. Neexistuje na to totiž návod. Zní to tak, že jsi s nimi o tom už mluvila a že je to nepřesvědčilo Můžeš se jich zkusit zeptat, jestli je něco, co by je přimělo, aby o tom uvažovali anebo Ti to dovolili, jestli pro to Ty sama můžeš něco udělat. I přesto mi ale připadá důležité, aby rodiče věděli o tom, že Ti chybí jejich pozornost.

Držíme Ti moc palce.
Modrá linka

Ahoj Jardo,

umím si představit, že bys pejska moc chtěl a že můžeš být hodně smutný z toho, že táta je proti. Rád bys ho nějak přelstil/přesvědčil, aby svolil. Nedokážu Ti poradit, jak bys mohl tátu přelstít, aby pejska chtěl. Jedním z úskalí všech vztahů je, že občas každý máme odlišná přání a touhy, a někdy je těžké najít kompromis. Bohužel, jsou někdy situace, kdy jeden nebo druhý není spokojený. Nevím, jak dlouho už o tom mluvíte a jak moc jste to probrali do detailu. Táta má obavu, že by pejska nebylo kam dát, kdybyste někam jeli, Ty na to máš řešení - někdo by ho pohlídal. Zkoušel jsi mu to navrhnout? Dál se táta bojí, že by Vám pejsek zničil nábytek a možná má i další obavy. Možná, kdyby jeho obavy zmizely, nebo se zmenšily, byl by ochotný pejska pořídit. Proto mě napadá, že s ním můžeš zkusit promluvit, vyjádřit mu, jak moc bys pejska chtěl, zjistit jeho obavy a společně můžete hledat způsoby, jak by se dalo s pejskem fungovat. Pokud se ale táta i tak rozhodne, že ho nechce, budeš to muset respektovat a bez pejska se zatím obejít, případně vymyslet třeba jiné zvířátko, které by táta přijal.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj,

jak čtu mezi řádky, asi tušíš, že nemám žádnou radu, co dělat s Tvým psem, který je agresivní a nedaří se Ti ho zvládat. Mohu podpořit to, co Ti říká Tvé okolí a rodiče. Pejskovi se věnovat, mít trpělivost, cvičit a trénovat. Podle toho, co píšeš, je to v Tvé situaci a při nové škole příliš těžké. Hodně ses snažila a vyzkoušela vše, co Tě napadalo, chodila jsi k trenérce, což asi nebyla levná záležitost, v zimě jsi se dokonce z procházek s pejskem vracela plná modřin. Chápu, že jsi zklamaná a smutná, měla jsi jiné představy. Chci ocenit, že se na to nyní díváš očima dospělých a uvědomuješ si možné chyby, chtěla bys to změnit. Bylo by, myslím, dobře, kdyby rodiče věděli, že o tomto takto přemýšlíš - třeba jim můžeš dát přečíst svůj dopis Alíkovi a můžete probrat, co se dá dělat dál.

Pejsek potřebuje ohromné množství lásky, péče, času a energie svého majitele. V kotci mu asi moc dobře není. Máš ho rok, pokud jsem to dobře pochopila, a už k němu cítíš odpor, což asi dokáže vycítit a těžko vám to spolu bude klapat. Chápu, že bys volný čas ráda věnovala i kamarádům, což nyní nejde. Napadá mě, že teď je to zřejmě ještě štěně, spousta psů se s věkem zklidní a jsou vycvičitelnější. Je dobře, že si uvědomuješ svou zodpovědnost a chováš se podle toho. Napadá mne, zda v Tvém okolí nebo příbuzenstvu není někdo, kdo by Ti v této situaci pomohl, že byste např. chodili venčit ve dvou.

Poradit se, co dál, můžeš kromě s rodiči také s veterinářem, nebo s někým, kdo chová lajky, popř. se známými cvičiteli psů, chovnými stanicemi, jsou také stránky (např. na Facebooku), kde se majitelé psů sdružují - kontakty najdeš na internetu. Říkám si ale, že na to už ani nemáš sílu. Nejsi jediná, mnoha lidem se stalo, že přecenili své síly a schopnosti. Můžete zkusit pejska darovat/prodat, třeba se u jiných majitelů bude mít lépe a bude za to umět projevit svou lásku a vděk.

Přeji Ti, aby se podařilo vše vyřešit ke spokojenosti Tebe, celé rodiny i pejska samotného.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rádi byste překvapili tetu a koupili jí psa, stýská se jí po jejím, kterého měla dřív. Ptáš se nás, co je potřeba pro to, abyste mohli psa z útulku vzít. Je od vás hezké, že takhle na tetu myslíte a tušíte, že by jí mohl udělat nový pejsek radost. Napadá mě, jestli jste se o tom s ní někdy předtím bavili? Je důležité, aby byla schopna nového psa přijmout, aby na něj měla čas a prostor. Proto je taky důležité, že při přebírání psa z útulku by měli budoucí majitelé souhlasit a udělat vědomé rozhodnutí. Pes si žádá hodně pozornosti a času. Možná, že to může fungovat dobře, i kdyby to bylo překvápko, tetu znáte a víte, že s tím má zkušenosti. Do útulku si může pro pejska přijít ale někdo, komu už bylo 18 let. Většinou se taky platí nějaký menší finanční příspěvek, protože ano, pes musí být očkovaný a očipovaný už při odběru novou rodinou. Máte obavy, že by vám to dospělí od vás zatrhli, ale jinou možnost, než to s nimi nakonec probrat, nevidím. Zkuste se dohodnout, komu to říct a povědět jim, proč si myslíte, že by teta psa uvítala. Možná bude prostor to probrat i s ní – i když už to nebude překvápko, může to být povzbuzení, že se pak rozhodne sama. Uvidíte.

Držíme palce a krásný zbytek prázdnin přeje
Modrá linka

Ahoj,
je mi moc líto, že jsi přišla o Belinku. Chápu, že je ti po ní smutno, na svět už ji přivést nejde. Psi se bohužel dožívají daleko nižšího věku než lidé a tak se musí člověk rozloučit třeba i s několika mazlíčky. Zkus si o svých pocitech promluvit s rodiči, Belinka jim určitě taky chybí a můžete si být vzájemně oporou. Když někdo zemře je pláč a smutek přirozenou reakcí. Časem ale tyto pocity přejdou a zůstanou jen vzpomínky.
Přeju ti, ať se s Belinkou hezky rozloučíš a užiješ si čas s novým štěnětem,
Péťa

Milá pisatelko, 

děkujeme za důvěru, s jakou se obracíš na poradnu. Mrzí mě, že se ti zatím nedaří splnit svůj sen o pejskovi parťákovi. Tvou lásku k psům úplně chápu a sdílím. Jako zásadní mi přijde si o tom všem s rodiči otevřeně popovídat. Rodiče mají nějaké své důvody, proč ti to nechtějí povolit a ty máš své důvody, přání a pocity. Řekni jim, jak se v tom cítíš. Může ti třeba připadat, že tě neberou vážně a nevěří ti, že se o psa dokážeš postarat. Řekni jim, že ti je líto, že ti nedají šanci jim to dokázat, že by jsi to zvládla. Třeba by šlo domluvit se na nějakých podmínkách, za jakých by to šlo. Popros je o to, ať to zkusí přehodnotit. Třeba rodiče vůbec netuší, jak moc tě to mrzí a co vše kolem toho prožíváš a jak velké je tvé odhodlání. Požádej rodiče, ať ti zcela konkrétně uvedou důvody, proč jsou proti pořízení psa. Třeba i ty pochopíš jaké důvody je k tomu vedou a co předvídají. Třeba mají z něčeho strach zbytečně a na druhou stranu třeba vidí dál než ty si zatím umíš představit. 

Zkus se nyní také poohlídnout po náhradní možnosti jak pečovat o psa. Třeba vypomáhat s venčením psů v útulku nebo nějakému starému člověku. Rodiče by ti mohli pomoci takovou možnost najít. Dokážeš jim tím sílu svého odhodlání a  to, že jsi schopná vnímat praktické starosti, které jsou s péčí o psa spojené. Dokážeš jim svou vytrvalost, že jsi schopná pravidelné péče o psa. Třeba tohle oni potřebují aby viděli jaká je síla a hloubka tvé touhy mít psa. A pak se odváží skočit do neznáma. Prostě neboj se být otevřená, mluvit o sobě ale také vyjádři to, že vnímáš a chápeš argumenty rodičů a jsi ochotná najít způsoby, jak rodičům dokázat, že praktické starosti kolem pejska zvládneš. A to víš, ono mít psa je velká zodpovědnost a je to i závazek finanční, nejenom časový. I to můžeš rodičům vyjádřit, že si uvědomuješ. 

Také píšeš o tom, že nemáš moc přátel a cítíš se být sama. I to bych rodičům řekla. Řekni jim že by pejsek ti mohl pomoci v nalezení nových přátel, třeba v kynologickém oddíle, kam by jsi mohla chodit.  

Tak ti držím palce aby jste se s rodiči dobře a otevřeně dohodli a našlo se pro obě strany prima řešení. Přeju ti pěkné prázdniny a pokud budeš potřebovat o něčem dalším napsat nebo sdílet, tak se můžeš opět obrátit na poradnu.

Poradce Centra Locika

Ahoj,
domácí mazlíčci jsou nám dlouhá léta kamarády, ale bohužel se nevyhneme tomu, že jednou zemřou, nemohou žít tak dlouho jako lidé. Je mi moc líto, že jsi přišla o křečka. Jak se ti nakonec podařilo se s tím vyrovnat?
Pejsek Márty je už staroušek, ale pořád si můžeš užít společné chvíle a hrát si s ním. Až jednou zemře, bude ti asi hodně smutno, ale rozloučíš se s ním a budeš na něj vzpomínat. Zkus si o svých obavách popovídat také s rodiči, možná to mají podobně a také se bojí. Zkus zjistit, jak se s tím vyrovnávají oni, můžete si být vzájemně oporou.
Přeju Mártymu i tobě ještě hodně společných chvil!
Péťa

Ahoj Týnko,

je vidět, že máš svého psa ráda a záleží Ti na něm, což psovi Alíkovi jistě dělá radost. Alík ale není veterinář, takže Ti nemůže říct, co Tvému psovi je. Určitě by bylo dobré ho vyhledat a nechat psa vyšetřit. Možná Tě uklidní, že je to třeba jen přirozeným línáním, které se na jaře děje, nebo nějakým kožním parazitem, nebo dobře léčitelným onemocněním - to uvidíš. Určitě by to měli řešit i Tvoji rodiče, kteří by ošetření měli zajistit.

Držíme palce, aby byl Tvůj pes v pořádku.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,
chci moc ocenit, že Ti záleží na tom, aby se pes vašich sousedů měl dobře - je moc pěkné, že nezůstáváš lhostejná a snažíš se pomoci.
Píšeš, že by sis přála, aby si sousedé psa více všímali. Pojďme dát dohromady, co bys pro to mohla udělat. Napadá mě, že to může být to, že Tvoji rodiče mohou zkusit promluvit s majiteli psa, upozornit na jeho potřeby (aby se mu více věnovali). Nevím, jestli to pomůže, ale moc dalších možností není. Samozřejmě, pokud by třeba pejska týrali, mohly by zasáhnout organizace za práva zvířat, ale podle toho, co píšeš, to tak nevypadá.
Ty můžeš situaci pomoct tím, že třeba pejskovi pořídíš nějakou hračku (třeba „vysloužilého“ plyšáka), občas se pejskovi sama (pokud je to bezpečné) pověnuješ. Pokud by Tvoji rodiče i majitelé psa souhlasili, můžete Sáru vzít ven, nebo si s ní můžeš hrát. Tím pejskovi zpříjemníš život.
Někteří majitelé psů dávají svým mazlíčkům všechno, co potřebují, nejenom fyzickou péči, ale také se ho snaží rozvíjet a uspokojovat jeho další potřeby. Jiní na to moc nedbají. Psi se dokážou přizpůsobit a být vděční i za maličkosti. Dáváš-li Sáře trochu pozornosti a citu, děláš pro ni hodně, může to její život obohatit.

Držíme palce,
Modrá linka