Ahoj,

blahopřejeme Ti k tak krásnému snu, kterým je horsemanship. Je moc fajn, že víš, co se Ti líbí, a dokážeš hledat cesty k tomu, aby se sen stal skutečností. Chápu ale, že ve věku 11 let může být k splnění takového snu daleko. Je hezké, že se už teď snažíš, abys měla v dospělosti dost peněz na to, aby ses mohla horsemanshipu věnovat.

Co bys mohla dělat už teď? Můžeš si o koních a jejich vedení najít nějakou literaturu nebo časopisy, třeba si ji půjčit v knihovně. Můžeš sledovat videa, závody, sledovat stránky, které se koním a horsemanshipu věnují.

Pokud by to bylo finančně možné, můžeš se podívat po nějakých táborech (třeba i příměstských), které se přirozenému vedení koní věnují. Ve Tvém okolí může být i nějaká farma nebo ranč, kam bys mohla chodit (se souhlasem rodičů) s koňmi pomáhat a být blízko jim. Tato možnost je opravdu finančně nenáročná, a i když nemusí jít přímo o horsemanship, k splnění Tvého snu Tě může posunout.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj,
to je těžké rozhodvání.... Pokud chceš pracovat v zoo, je varianta střední školy s maturitou přímo pro budoucí ošetřovatele dobrou volbou a jedna taková je v Čakovicích. I z ní lze pokračovat dál, třeba právě na vysoké veterinární. Ne každý ošetřovatel zvířat má vysokou školu, ale je samozřejmě vždy užitečné získat co nejvyšší vzdělání, co nejvíce znalostí, které se pak i v tom profesním životě v zoologických zahradách hodí, jak v práci se zvířaty, tak mohou člověku pomoci vypracovávat se od ošetřovatele na zoologa a další vedoucí pozice. Tak držím palce, ať se správně rozhodneš a ať tě baví jak studium, tak pak i tvá práce, ať už to bude cokoliv!

Ahoj Evčo.
Takové situace jsou složité a obtížně se řeší, ale obecně platí, že na cyklostezce by nikdo neměl pouštět svého psa na volno, ať je pes jakékoliv povahy. Cyklostezky k tomuto nejsou určené. Pokud jsi z vesnice nebo z malého města a s majitelem se znáte, měli byste ho s rodiči upozornit, že není možné pitbula nechávat takto běhat. Pokud jsi z většího města, nebo není možné, aby majitele upozornili Tví rodiče, měla by tuto věc řešit městká policie, případně státní. Nejde jen o Tvou fenku (Tvé obavy chápu), ale i o všechny ostatní, kdo se na cyklostezce vyskytují. Rozhodně Ti neporučuji se pouštět do střetu s pitbulem, byž rozumím Tvé snaze ochránit Tvou fenku. K žádnému střetu by nemělo dojít, je to velmi nebezpečné. Bylo by opravdu dobré, aby situaci řešili dospělí, z Tvé strany rodiče a pokud to není možné, bylo by třeba požádat o pomoc městkou policii. Pokud ani to není pro Tebe vhodné řešení, tak raději doporučuji chodit na procházky jinam.
Přeji hodně štěstí.

Ahoj,
toxoplazmóza je parazitální onemocnění, které způsobuje prvok Toxoplasma gondii, který používá např. kočku jako svého hostitele, ale také přenašeče. Nemoc se ale nemusí u kočky nijak projevit. Pokud má kočka ale dlouhodobě průjem, nebo potíže s očima či s kašlem, měl vy ji raději vyšetřit lékař. Přenést na člověka z kočky se tato nemoc může nejčastěji manipulací s jejím trusem, třeba při uklízení kočičího záchodu. Pokud chodí kocour na záchod ven, tak by mohla být infikovaná půda. V trusu mladá kočka vylučuje tzv. oocysty, které jsou hodně odolné a vydrží na místě hodně dlouho. Můžeš se tedy nakazit i ty, pokud bys neumyté ruce po kontaktu s trusem nebo infikovanou půdou dávala do pusy. Toxoplazmóza se nemusí u člověka vůbec projevit, většinou nemá žádné příznaky. Nebezpečná je pro lidi s oslabenou imunitou. U nich může poškodit mozek a způsobit jeho vážná onemocnění. Pro těhotné je nebezpečná v různých fázích těhotenství různě, v ranné fázi je hodně nebezpečná proto, že to by mohla vážně poškodit plod a způsobit potrat. Protože plod ještě nechrání placenta.
Toxoplazmóza je hodně komplikovaná a neprobádaná nemoc a ani vědci ještě nemají úplnou shodu na tom, co všechno může lidem způsobovat.
Měj se dobře.

Ahoj, myslím, že nemusíš mít strach, že by šlo o tak vážnou věc, aby bylo nutné se koček zbavovat. Ale příčiny mohou být opravdu natolik různé, že by bylo potřeba, aby se alespoň na 1 kočku veterinář podíval. Možná bys mohla zkusit požádat vašeho veterináře, zda by se nemohl podívat na strupy na fotkách, které bys mu poslala, požádá třeba i o jiné fotky detailu koček. Mohou to být problémy způsobené parazity, nebo něco jiného, ale jistě ne nic hodně vážného. Tak přeji štěstí a brzké vyřešení tvého trápení.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svém poníkovi, o kterého chodíš pečovat, ale od doby, kdy jsi spadla, se ho trochu bojíš. Mělo by se na něm jezdit, ale máš strach, že by Tě shodil. Nechceš to říct rodičům, protože si myslíš, že by ho prodali, přitom jej máš ráda.
Je dobře, že ses svěřila a na to, co Tě trápí, nezůstáváš sama. Říkám si, že Tvůj strach se objevil z nějaké předchozí zkušenosti a nedivím se, že máš obavy, aby se zase něco nestalo. Je dobře, že jsi k sobě opatrná, když na poníkovi vidíš, že Tě chce občas v pohybu shodit dolů. Je přirozené, že z toho nemáš dobrý pocit a rozumím, že o něj teď raději chodíš „jen“ pečovat. Říkám si, jestli je ve stáji nějaký lektor/vedoucí, kterému by ses mohla svěřit ohledně toho, jak na Tebe poník reaguje, když jste ve cvalu/klusu. Nejspíš tam jsou pověření lidi, kteří by mu mohli porozumět více, začít s ním pracovat a mohli by Ti pomoct rozpoznat, co by se mělo dělat jinak, abyste se oba cítili zase v bezpečí. I když se to může zdát těžké, přijde mi potřebné, aby se o tom dozvěděli rodiče a někdo dospělý kolem koní, se kterým se setkáváš. Jde tady o Tvou bezpečnost. Věřím, že budou mít pochopení a dohodnete se na jiném plánu, než aby se hned poník musel prodávat. Z Tvé zprávy čtu, že jej máš ráda a přála bych Ti, abyste si k sobě zase našli cestu, proto se neboj říct si o pomoc v Tvém okolí.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj,
pomohly by záclonky, anebo kdybys vyrobila z papíru makety dravých ptáků, které když pověsíš zevnitř na okna nebo je na okna přímo přichytíš samolepkou, mělo by to ptáky venku od oken odradit.
Tak držíme palce.

Ahoj pisatelko.
Bylo by nejlepší, kdybys o svém problému řekla rodičům a kdybyste se vydali s jednou ze svých koček na vyšetření k veterináři. Mohou to být nějací parazité, blechy to být mohou, ale nemusí. Veterináře se můžeš zeptat, poté co určí, co mají Tvé kočky, zda bys to mohla od nich mít i Ty. Pak by ses měla obrátit na svého lékaře, třeba postačí nějaká mastička. Pokud by veterinář zbavoval parazitů vaše kočky, řekněte mu, že máte i psy, třeba budou potřebovat také přeléčit. A pokud by Tvé problémy s vašimi čtyřnohými členy domácnosti nesouvisely, měl by Ti pomoci určitě Tvůj dětský lékař. Držíme palce, ať je problém brzy vyřešen. Ať se daří dobře Tobě i mazlíčkům.

Ahoj,

věřím, že by sis moc přál mít domácí zvířátko - a že je to o to těžší, když máš alergii na peří a chlupy. Chápu, že Tě trápí, když si rodiče nepřejí, abyste si pořídili suchozemskou želvu.
Tvoje rodiče neznám, proto nedokážu přesně říct, jestli Ti časem vyjdou vstříc anebo jak se na to dívají z praktického hlediska - třeba právě, jestli by se o želvu měl kdo postarat, když býváte často pryč. Je pravda, že než si člověk pořídí zvíře, je potřeba si to dobře promyslet. Starat se o živého tvora je velká zodpovědnost a je fajn se nejdřív důkladně zamyslet na tím, jestli se u nás bude mít dobře, jestli se o něj dokážeme kvalitně postarat. Chtěla bych Tě podpořit, aby sis o tom zkusil v nějaké klidné chvíli s mamkou a tátou znovu promluvit a vysvětlit jim, proč je pro Tebe tak důležité, abys měl nějakého zvířecího parťáka. Pokud by si rodiče například dokázali lépe představit psa, myslím si, že existují i plemena, která jsou vhodná i pro lidi s alergií na chlupy. Neznám podrobnosti, ale můžeš si o tom zkusit zjistit více informací třeba u lékařky, ke které chodíš na alergologii, anebo u někoho, o kom víš, že se zajímá o psy. Pokud by s tím rodiče i nadále nesouhlasili, mohl bys alespoň za zvířaty někam docházet, třeba do útulku (nevím, jestli by Ti alergie na chlupy dělala problémy i venku).

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s obavou o svou andulku. Zjistila jsi, jak se zachází s ptáky nakaženými ptačí chřipkou a svěřuješ se nám se strachem o svého ptáčka, aby se taky nenakazil.
Je dobře, že jsi nám napsala a nezůstáváš na svůj strach sama.
Rozumím, že mohlo být děsivé, když ses dozvěděla, co se děje s nakaženými ptáky. Je smutné, že musí takto ve velkém počtu umírat, zatím ale, bohužel, neznáme jiný způsob a nemáme správnou vakcínu, abychom se s nemocí poprali. To nic ale nemění na tom, že z toho můžeš být třeba naštvaná i smutná. Možná víš, že ptačí chřipka se může přenášet, když jsou nakažení ptáci v kontaktu se zdravými. Děje se to skrze sliny, nosní sekret, trus anebo znečištěné povrchy od nemocných ptáků.
Chápu, že máš strach o svou andulku a že o ni nechceš přijít, když jste dobré kamarádky, to je moc cenné. Říkám si ale, že andulku máte nejspíš doma, a tak je malá šance, že by přišla do kontaktu s něčím rizikovým. Pokud Tvé obavy neustupují a chceš si být jistější, můžeš celou věc zkonzultovat s veterinářem, kterého máte v okolí. Můžeš se ho zeptat na podrobnosti k chovu, doporučí Ti věci, které je dobré dodržovat, případnou léčbu proti různým nemocem a vhodnou výživu, aby se měla Tvá andulka co nejlépe. Kontakt s veterinářem je vždycky lepší než si třeba jen něco přečíst na internetu. Napadá mě, že se můžeš zkusit zeptat rodičů, anebo někoho dospělého, jestli by tam s Tebou nezašel, možná bude stačit i hovor.

Přejeme, ať máte hezké společné dny s co nejméně obavami.
Modrá linka

Ahoj, je skvělé, jak si všímáš věcí a zajímáš se, čím jsou způsobené. Tvůj králíček se nemusí bát, rozdílná barva (heterochromie) očí se u králíků objevuje relativně často. Někdy má dokonce králík dvě barvy duhovky v rámci jednoho oka (sektorální heterochromie). Dohledal jsem si k tomu studii i ukázky, je zřejmé, že není důvod k obavám.

Ještě mi dovol takovou odbočku. Zajímavá je tvá otázka „je to normální“. Ptáme se takto občas všichni. „Je to normální?“ říkáme si, když se snažíme posoudit věci kolem nás. Když si tuto otázku lidé kladou, myslí tím obvykle jednu ze tří věcí:

1) Je to bezpečné? Tedy nemusím se bát, že to znamená nějaký problém?

2) Je to běžné? Tedy je to obvyklé, nebo neobvyklé? Jak často k tomu dochází?

3) Jak se na to dívají ostatní? Chceme vědět, jak budou konkrétní odlišnost vnímat ostatní.

Kdykoli se ptáme, zda je něco normální, neměli bychom zapomínat, že tato otázka nás může dost zmást. Je normální strefit se do basketbalového koše z půlky hřiště? Není, je to dost neobvyklé. Ale ti, co se takto umí strefit, se určitě netrápí tím, zda jejich „abnormalita“ není nějaký problém.

Lidé si zvykli používat slovo „normální“ jako posouzení toho, zda je to správné. „Ty nejsi normální“ je bráno jako nadávka. Pamatuji si, že celou základní školu jsem chtěl být normální, nevyčnívat, nebýt ničím výjimečný. Teprve na střední a později na vysoké jsem pochopil, že právě naše výjimečnosti z nás dělají ty, kým jsme. Takže nám všem pomůže, když se budeme méně bát o to, zda jsme „normální“. Jsme každý jiný, a nemusíme se za to stydět, naopak, jsme každý svým způsobem jedineční.

Jako tvůj králíček.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s otázkou, jak přemluvit rodiče, aby Ti dovolili pořídit si afrického šneka. Jednoho mazlíčka už máš a dobře se o něj staráš. Zní to, že o afrického šneka hodně stojíš, už sis o něm i dost načetla. Věřím, že o druhé zvíře by ses dokázala taky dobře postarat.
S rodiči ses o tom už bavila, ale nechtějí Ti to dovolit. Rodiče k pořízení nového zvířete domů mají určitě co říct a je dobře, že jsi to s nimi už řešila. Nevím, jak moc do hloubky jste se o tom bavili, ale napadá mě, že by mohlo být užitečné, aby o tom zvířeti věděli rodiče co nejvíc. Přeci jen je to celkem speciální tvor. Můžeš jim zdůrazňovat, že péče o něj opravdu není náročná, že není problém zvíře sehnat, že k němu máš potřebné vybavení a že je na Tebe spoleh v tom, když máš o někoho pečovat. Můžete se spolu podívat na jeho fotky anebo se pobavit s někým, kdo africké šneky chová, abyste zjistili, jaká existují rizika chovu.
Říkám si, že může trvat delší dobu, než si rodiče utvoří názor a znovu promyslí, jestli by to šlo, anebo nešlo. Může být těžké dlouho čekat na něco, o co opravdu stojíme. Na druhou stranu si říkám, že to stojí za zkoušku, pokud si myslíš, že by Ti to dělalo takovou radost.

Co nejvíc splněných přání přeje,
Modrá linka

Díky za zajímavý dotaz, je vidět, že už o evoluci hodně víš a chceš lépe pochopit, jak věci fungují. To je dobrý základ pro kritické myšlení.

Evoluce je velmi obtížně pochopitelný proces z jednoho prostého důvodu: jde o proces nesmírně dlouhý a to se nám lidem těžko představuje. Zkus si představit, že bys měla psovi vysvětlit, jak funguje internet nebo burza cenných papírů... Tak asi tak těžké je pro nás pochopit evoluci, odehrává se v úplně jiných měřítcích, než na jaké jsme zvyklí.

Předně se odehrává na miniaturní úrovni, a to opravdu miniaturní, na úrovni molekul. Asi znáš pojem „šroubovice DNA“, je to způsob, jakým živé organismy ukládají informace o buněčné struktuře, jsou to vlastně takové plány, podle kterých fungujeme a podle kterých zároveň „stavíme“ své kopie.

Ty kopie nejsou úplně přesné, dochází k určitým variacím. Ty nejsi úplnou kopií svých rodičů, a i to ti umožní být jiná, jedinečná. A jedinečné byly i buňky, které se množily kdysi dávno v oceánu. Dalo by se říci, že každá buňka „vyzkoušela“ nějaký nový způsob, jak řešit problém s přežitím, se získáváním energie. Některé buňky používaly fotosyntézu (získávání energie ze světla a ukládání této energie na později), jiné experimentovaly s alternativními způsoby a učily se zužitkovat energii, kterou uložil někdo jiný (pojídaly ostatní buňky nebo jejich odpad).

Časem se některé strategie ukázaly jako užitečné, a dodnes je vidíme všude kolem nás, přestože jsou evolučně mnohem vyspělejší. Rostliny jsou tedy „tým fotosyntéza“, zůstaly u strategie „svítí na nás slunce, proč toho nevyužít“, zatímco my jsme potomky buněk, které šly cestou „pojďme se najíst něčeho, co už uvařil někdo jiný“. Asi cítíš, že to zjednodušuji, ale doufám, že je to užitečné.

K tvé otázce: kytka v květináči, strom na Aljašce, tvůj kocour i bakterie plovoucí v kaluži před domem máte jedno společné: šroubovici DNA. Tato šroubovice obsahuje OHROMNÉ množství informací (vědci je umí přečíst, ale zdaleka ne všechny umí smysluplně rozkódovat). V knize bys tu informaci napsala na stovkách tisíců stránek. A jen malá část (třeba stovky nebo tisíce stránek) jsou pro tebe unikátní. Zbytek sdílíš do značné míry nejen s ostatními lidmi (naše DNA je na 99,9 % stejná), ale také s ostatními živočichy (tam je ta shoda menší a narazíš na různá procenta, třeba že lidé sdílí 50 % DNA s banány, nemá ale úplně cenu to počítat, jde spíše o přirovnání).

Evoluce umožnila v průběhu 4 miliard let organismům prozkoumat různé strategie. Ty, které fungovaly (získávání energie ze světla u rostlin, získávání energie z potravy u živočichů) vidíme v růných podobách dodnes.

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že chceš druhé morče. Na druhou stranu však chápu i rodiče, pokud mají dojem, že jedno zvířátko je doma až dost. Nejsou žádné návody, jak někoho k něčemu přesvědčit. Můžeš své přání občas vyslovit, můžeš si klidně sepsat to všechno, co děláš dobře a rodičům to shrnout a ukázat. Také se můžeš rodičů zeptat na jejich důvody, dobře jim naslouchat, zkusit je pochopit a více s nimi s nimi o tom, mluvit, pokud budeš mít protiargumenty, můžeš jim je sdělit. Je však potřeba netlačit moc, protože pak by rodiče jen mohli být naštvaní. Další možností, pokud druhé morče opravdu tak moc chceš, můžeš rodičům navrhnout, že by to byl jediný dárek třeba k narozeninám nebo na Vánoce. Můžeš i hledat podporu u někoho dalšího v rodině, pokud je někdo, kdo Tvé přání chápe a postavil by se na Tvou stranu. Pokud nic z toho nezabere, může se také zkusit na vše podívat z jiného úhlu – jedno morče Ti rodiče dovolili – a to je přece moc fajn. Můžeš se tedy soustředit na to, že máš jedno morče, ne na to, že nemáš morčata dvě.

Prima dny Ti přeje
Modrá linka

Dobrý den, holko,
jako převážně vodní živočich se domnívám, že odpověď možná vím!
Je to netradiční kombinace, rychlá stručná odpověď zní: ne!

Pokud bys chtěla axolotla hodně krutě potrestat za nějaké jeho zlobení (třeba že by posílal řetězové dopisy ), nebo dát bettě pozoruhodnou živou hračku na okusování , tak ano, chviličku spolu být můžou. Axolotl má sice od přírody zázračné regenerační schopnosti, umí mu zpátky dorůst i ukousnutá nožička, ale na jakékoliv zahojení potřebuje klid a mnohem delší časové rozpětí, než by mu netrpělivá pestrá bojovnice byla ochotna velkoryse poskytnout. Pravděpodobně by ti rybička během pár hodin odvážně vybojovala ve svém vodním rajónu nový pořádek a nadále by pak byla v akváriu s ostatky axolotla mexického.

Odborně výstižnější radu by ti dala zvířátka pracující ve zverimexu.