Ahoj z Modré linky,

Píšeš nám o svém morčeti, které máš moc rád. Máš ale obavy, co přijde, až jednou zemře. Z Tvé zprávy čtu, že je to pro Tebe opravdu cenný kamarád. Je moc fajn, že sis k němu dokázal vytvořit takový pevný vztah. Věřím, že Ti nejen dělá radost, ale taky Tě i dost naučí. Nedivím se, že máš obavy z toho, jaké to bude, až tu s Tebou nebude. Je to teď asi těžko představitelné a to, že to jednou skončí může vyvolávat smutek.

Ale jak víš, co se jednou narodí, jednou taky zemře. Nevíme, kdy se to stane u Tvého morčete, ale přijde mi cenné, že si to už teď uvědomuješ. Možná i toto Ti později pomůže v lepším zvládání celé situace. Ptáš se nás, co dělat v den, kdy zemře. To je těžká rada, protože každý se se ztrátou vyrovnává různě a jinak dlouho. Možná budeš potřebovat hodně plakat, nebo si prohlížet fotky, bavit se o něm s někým, kdo se o něj taky staral, možná Ti prospěje procházka nebo dělání něčeho jen Tvého, co máš rád. Je taky na Tobě, kde jej zakopeš. Možná máte zahradu, nebo nějaký jiný kus přírody, kam chodíváš. Později je možné navštěvovat to místo, kde bude pohřbený, když Ti po něm bude smutno. Můžeš si taky dát jeho fotku na viditelné místo. Pokud bys měl čas a chuť si najít dalšího zvířecího kamaráda, časem můžeš pouvažovat o novém zvířátku.

Přeji Ti, aby ses tím zabýval jen do určité míry a zároveň si dokázal užívat dny, kdy jste ve zdraví spolu.
Modrá linka

Ahoj,
nedokáži odhadnout, proč tvůj tatínek tak razantně trvá na tom, že si králíčka nesmíš pořídit - zejména, když s tím tvoje maminka souhlasí. Možná by bylo řešením, aby s ním na to téma promluvila přímo maminka. Ne proto, aby ho přemlouvala, ale proto, aby zjistila, co mu na tom vadí a jaké jsou jeho argumenty. Třeba se něčeho obává, nebo má nějaké podmínky, které bys byla schopná splnit. Chápu, že pokud se s ním na to téma snažíš mluvit, a odpovědí je pouhé „ne“, nedá se příliš argumentovat. Proto by bylo možná lepší, aby si s ním promluvila maminka a začal s tebou na to téma alespoň komunikovat.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
moc ráda bych ti na tvé dotazy odpověděla, ale bohužel jsou spíš určené pro veterináře, což nikdo z odpovídajících v poradně není. Jsou natolik odborné, že si na ně netroufám odpovědět. Jediné, co jsem na internetu našla - a očividně se na tom shoduje spousta chovatelů - je skutečnost, že kočky se s králíky skutečně obvykle snáší bez větších problémů. Ohledně tvé první a třetí otázky bych ti doporučovala zavolat nějakému veterináři. Myslím, že když ho poprosíš, určitě nebude mít problém odpovědět ti na tvé dotazy i po telefonu. A jeho odpovědi budou mít větší váhu i vypovídací hodnotu.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
úplně rozumím tomu, že ti pejsek schází a stýská se ti po něm. Stejně tak chápu, že bys chtěla prázné místo po něm zaplnit nějakým jiným zvířátkem. Bohužel konečné slovo v této záležitosti má zkrátka tvá babička, u které bydlíš. Je možné, že se bojí, že by starost o zvíře nakonec připadla na ni, nebo jí to připadá jako příliš velký závazek. Zkus se s ní proto domluvit na tom, které zvíře (pokud vůbec nějaké) by pro ní připadalo v úvahu. Zjisti si, jaké nároky na chov má například ona fretka, abys mohla argumentovat a ukázat, že máš o její chov opravdový zájem. Buď ale zároveň přístupná i argumentům své babičky - přece jen jde o staršího člověka, který může mít rád své pohodlí a třeba i špatně snášet změny. Věřím ale, že pokud budete jedna druhé naslouchat a snažit se najít kompromis, určitě se vám to podaří. Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Ahoj,
bohužel ani já, ani nikdo z mých kolegů z poradny není veterinář a proto nemůžeme tvou otázku zodpovědět. Netuším, kde by mohl být v případě tvého kocoura problém, ale kdybych se v podobné situaci ocitla já, určitě bych ho vzala k veterináři, který by ho vyšetřil. Možná bude na vině jen nějaká banalita, která se rychle spraví. A i v případě, že to tak nebude, veterinář vám určitě doporučí co dělat a jaké další kroky podniknout. Domluv se s rodiči, zda by to bylo možné a jestli by byli ochotni kocoura k veterináři odvézt. Myslím, že se tak uleví nejen vašemu mazlíčkovi, ale i vám všem.
Držím palce, ať všechno dobře dopadne!
Bára

Ahoj,
chápu, že toužíš po kočičce a bohužel neexistuje způsob, jak rodiče „donutit“, aby ti ji povolili. Můžeš zkusit tatínka přesvědčit například tím, že začneš uklízet a když uvidí, že jsi dlouhodobě schopna udržet pořádek, možná to pro něj bude zároveň i důkazem, že bys zvládla po kočce uklízet a starat se o ni. Zkus se s tím také domluvit, za jakých podmínek by byl ochotný ti kočku povolit. Pokud však bude stále trvat na tom, že ji doma nechce, nezbude ti nic jiného, než jeho rozhodnutí respektovat a počkat si na vlastní domácnost, do níž si budeš moci pořídit, jakékoli zvíře budeš chtít.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
mrzí mě, že ti rodiče nechtějí morče dovolit, ale obávám se, že už ti nejsme schopni poradit nic nového, ani jiného, než jsme ti radili v předchozích dvou odpovědích. Jestliže rodiče trvají na tom, že si to nepřejí, bohužel je budeš muset respektovat. Dokud u nich bydlíš, musíš dodržovat jejich pravidla. Třeba se časem jejich rozhodnutí změní a dokážeš je svými činy přesvědčit, že by ses o zvíře dokázala postarat. Ale pokud ne, nedá se zkrátka nic dělat a budeš se s tím muset smířit.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

není zač se omlouvat, smrt domácího mazlíčka je něčím, co člověka opravdu zasáhne. Je naprosto normální, že se cítíš a chováš, jak popisuješ. Jde o něco, čemu se říká truchlení, a při něm člověk může plakat, pak zas být chvíli v pohodě, pak třeba být naštvaný, zase být v pohodě…. Je to takto v pořádku a nějaký čas to trvá, než se z toho člověk dostane.

To, co pomáhá, aby se člověk se situací postupně smířil, je nejprve opravdu dobře se rozloučit. Udělat malý obřad, kočičku pohřbít nebo ji udělat v přírodě vzpomínkové místo, kam se dá zajít a zavzpomínat. Takové místo může člověk mít i doma: dát tam fotky, oblíbené předměty, zapálit svíčku, přinést kytičku… Můžeš kočičce namalovat obrázek, napsat dopis na rozloučenou, kde jí napíšeš, jak jsi ji měla ráda, popíšeš, co jste prožily a rozloučíš se. Dopis dáš na vzpomínkové místo, nebo třeba pošleš po vodě, někam uložíš - jak budeš chtít.

Určitě nějakou dobu trvá, než se člověk smíří s tím, že mu zemřel domácí mazlíček. Nemusíš spěchat, nemusíš být smířená hned. Dej si čas, vzpomínej, klidně plač, prohlížej si fotky… Pokud by Ti ale bylo dlouho zle nebo to bylo moc silné, popros o pomoc své blízké. Pomoci by pak mohla návštěva psychologa nebo i poradce pro pozůstalé.

Přejeme, aby Ti bylo lépe,

Modrá linka

Ahoj,

věřím, že je pro Tebe důležité rodiče přesvědčit o tom, že chceš znovu morče nebo králíka. Někdy se stává, že člověk udělá chybu, něco nezvládne - jako se stalo Tobě. Je dobře, že si uvědomuješ, že bys to teď chtěla jinak. Jde o to, jak píšeš, abys o tom teď přesvědčila rodiče. Určitě jsou cesty k tomu, jak ukázat, že to s péčí o domácí mazlíčky myslíš opravdu vážně.

To, co můžeš udělat, je se snažit o získání co nejvíce informací týkajících se péče o morčata nebo králíky. Na internetu najdeš hodně možností, můžeš si je třeba vypsat a ukázat rodičům, že jsi připravena a máš potřebné teoretické základy. Můžeš také na sociálních sítích vstoupit do skupin, které se zabývají chovem morčat nebo králíků - těchto skupin je dost, můžeš si vybrat. Chovatelé se navzájem podporují, sdílejí informace, radosti i starosti, nebo třeba fotky a videa svých mazlíčků. Účastníci se mohou navzájem povzbudit nebo podpořit, když je třeba. i Tobě by to mohlo pomoci a pro rodiče by to mohl být další důkaz toho, že to s chovem morčat či králíků myslíš vážně.

Můžeš si také udělat plán, jak budeš o své mazlíčky pečovat: kdy je budeš krmit, kdy jim budeš čistit klec, dáš jim výběh apod. Když rodiče plán uvidí, mohou se více přesvědčit o Tvém odhodlání a úsilí. S rodiči se také můžeš domluvit na určité zkušební době, po kterou by souhlasili s tím, že budou morčata (králík) u Tebe. Pokud v této době obstojíš a všechno bude v pořádku, mohla bys mít svoje mazlíčky doma napořád.

Zkus se s rodiči domluvit, uvidíš, jak budou reagovat. Držíme palce, aby to vyšlo,

Modrá linka

Ahoj,
myslím, že nemáš jinou možnost, než se rodičů přímo zeptat, zda by ti králíčka povolili. Před tím si můžeš shromáždit argumenty, proč bys králíčka chtěla, promysli si, jak se o něj budeš starat a třeba i to, jak byste případně řešili péči o něj, až budete na dovolené, nebo pojedete na víkend. Prodiskutuj s rodiči možnosti a podmínky, za kterých by byli ochotni případně na pořízení králíčka přistoupit. A pak už můžeš jen doufat, že budou rodiče souhlasit.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj z Modré linky,

trápí Tě, žes viděla mrtvou kočku. Chápu, to jistě nebyl příjemný pohled. A pro člověka, který je ohleduplný, pohled na smrt nebo utrpení, prostě příjemný není a může vyvolávat různé pocity - jako smutek, strach, soucit, vztek. A žádný takový pocit není špatně. I nepříjemné pocity jsou pro nás důležité, umožňují nám orientovat se ve světě. A sdělují nám, že se nám něco nelíbí a že se máme pokusit pro sebe něco udělat, abychom se cítili lépe. To nejdůležitější je své pocity nepotlačovat, ale naopak o nich vědět, mnohdy pomáhá o nich mluvit, moci je s někým sdílet. Také jí můžeš třeba nakreslit hezký hrobeček na nějakém místě, kde by se jí líbilo, nebo o ní napsat povídku. Případně se můžeš s rodiči zkusit domluvit a své kapesné (pokud je dostáváš) jednou poslat na nějaký kočičí útulek nebo koupit nějaké kočce žrádlo. Třeba Tebe samotnou napadne jiný způsob, jak se s tou kočičkou rozloučit a nechat ji spát. A potom je velmi důležité svou pozornost věnovat svému životu, svým povinnostem, koníčkům, blízkým lidem. Protože to je život. A jeho součástí je přijímat to, co dostáváme, a také pouštět, nechat jít to, co odchází.

Přejeme Ti bezstarostnější dny,
Modrá linka

Ahoj,

chápu, že by sis moc přála mít křečka a že přemýšlíš, jak rodiče přesvědčit, aby Ti ho pořídili. Tvoje rodiče neznám, nedokážu proto říct, jak budou reagovat a co by nejlépe zabralo právě na ně. Říkám si ale, že ukázat, že by ses o křečka dokázala postarat, můžeš tím, jak dobře a zodpovědně se teď staráš o kocoura. Pořízení zvířátka je věc, kterou je dobré si vždycky dobře rozmyslet, jsou to povinnosti na několik let. Přemýšlím, jak by vypadalo soužití kocoura a křečka a jestli by to nemohlo působit problémy (vzhledem k tomu, že kočky obvykle myši, a tedy i křečky, mají tendenci lovit). I to je potřeba dobře promyslet.

Zdraví,

Modrá linka

Ahoj,
chápu, že moc toužíš po tom, abys měla svého mazlíčka, ale na druhou stranu musíš chápat i své rodiče, kteří už s tebou v tomto ohledu udělali špatnou zkušenost. Je samozřejmé, že se člověk vyvíjí a je dost možné, že teď už by ses o něj starala dobře, ale zkus se na to podívat i z pohledu svých rodičů, kteří nemají žádnou záruku, že by péče o králíka nezůstala na nich. Na tvém místě bych se s nimi snažila domluvit, jak bys jim mohla dokázat, že už jsi vyzrála a jsi zodpovědnější. Můžeš se s nimi například domluvit, že budeš mít nějakou každodenní povinnost (třeba nějakou domácí práci) a pokud uvidí, že jsi schopná dlouhodobě každý den své povinnosti plnit, je dost možné, že změní i svůj názor ohledně mazlíčka.
Měj se hezky!
Bára

Uh, to je tedy obsáhlý dotaz.
Pokud kočku dostaneš, jistě ti s ní ze začátku rodiče pomůžou. S kočkou je nutné chodit k veterináři, stejně tak jako chodí člověk k lékaři. Určitě je přes léto dobré mít něco proti bleškám a klíšťatům.
Co se týče courání po venku, na vodítku je to v pořádku, nicméně s tou chatou nevím. Kočka je dost vázaná na místo a nemá ráda převážení - na chatě bych ji tedy na volno rozhodně nepouštěl.
Co se týče jídla, každá kočka to má jinak, vliv na to má i stáří kočky.
Obecně ti doporučuji přečíst něco na internetu, třeba tady rpvet.cz/pro-verejnost/rady-chovatelum/jak-pecovat-o-kocku/
a případně se zeptat veterináře, ten ti jistě rád poradí co a jak.

Ahoj,
je moc hezké, že se snažíš o záslužnou činnost a ráda bys podpořila projekt, který může pomoci potřebným. Pokud je Ti 13 let, jak uvádíš, bylo by asi praktické spojit svou snahu s někým dospělým, který by Ti v tom mohl pomoci, ať už rodiče či někdo ve škole, nebo oslovit i nějakou podobnou organizaci, jako je např. Charita, Člověk v tísni, Mary's Meals apod. Oni již mají s podobnými projekty zkušenost a mohli by zprostředkovat např. i nějakou propagační službu. Věřím, že čím více lidí se do toho s Tebou zapojí, tím je větší šance klub postupně vytvořit. Většinou je ale potřeba začít od malých krůčků, např. navrhnout nějaký projekt v rámci třídy či školy, jak byste mohli pomoci, oslovit dospělé, lidi v okolí, kteří s něčím takovým už mají zkušenost.

Držíme Ti palce,
Modrá linka