Milí čtenáři, zeptáte-li se dnešní generace teenegerů, co znamenají slovenská slova maškrtník, rušeň či konár, asi se správné odpovědi jen tak nedočkáte. Přitom to není tak dávno od časů, kdy jsme žili ve společném státě a vzájemně si rozuměli. Mnozí si jistě pamatují, že i v Čechách vysílala televize každé pondělí ve slovenštině a Českoslovenští hokejisté patřili k těm nejlepším.

Dnes je to ale jinak. A je to veliká škoda. Škoda, se kterou se nerad smiřuji. Vždyť zvukomalebnost slovenských slov přímo vybízí k psaní poetických textů. A komu jinému by měly být určeny, než těm nejpoctivějším čtenářům – dětem.

Tato kniha je jiná než ostatní. Není to jen v tom, že obsahuje texty ve dvou jazycích, ani v tom, že se na ní podíleli čtyři autoři. (Nakonec, pátým autorem, jehož jméno čeká na dopsání, můžeš být ty, milý čtenáři. Stačí vzít do rukou pastelky a obrázky vybarvit.)

Tato kniha má totiž jedno veliké přání. Přání, aby ti nejmenší z nás poznali krásu bratrské řeči. A až jednou uslyším v české školce recitovat o okuliaroch či vo slovenskej prednášat báseň o drakovi, pak budu vědět, že se jí splnilo.

Fanda Tylšar